Viry – podrobný materiál do genetiky

Epidemiologie

 

   Otázka: Viry

   Předmět: Genetika

   Přidal(a): vnl.xf

 

 

Genetika – Viry

 

Nebuněčné formy v živé přírodě

  • Priony, viroidy a viry – přechod mezi makromolekulami a buňkou
  • Konají pouze některé ze základních funkcí živých organismů
  • Parazité
    • bílkoviny (priony)
    • nukleové kyseliny
  • Vznikly později než buňky hostitele

 

Historie

  • První virus byl popsán ruským vědcem Dimitrijem Ivanovským v roce 1892 jako patogenní agens, které nelze odstranit filtrováním.
  • Použil šťávu z listů tabáku napadených virem tabákové mozaiky (TMV)
  • V roce 1898 tuto substanci menší než bakterie označil nizozemský mikrobiolog Martinus Bejjerinck jako virus
  • Tito vědci dále prokázali, že viry se nedokáží rozmnožovat na živných půdách používaných pro kultivaci bakterií a že ke svému růstu potřebují buňky hostitelského organismu

 

Priony

  • Bílkovinné částice parazitující na nervových buňkách savců (Jacobova nemoc u člověka)
  • Složitý specifický protein, který je netypicky zformován
  • Po kontaktu s normálním proteinem v mozku, ho nezničí, ale zatím z neznámých důvodů protein začne napodobovat prion a formovat se podle něj – stane se vlastně prionem
  • Postupně se většina proteinů v mozku změní na priony, a mozek se tak mění v houbovitou hmotu
  • Odolné vysoké teplotě až 135 st. (až 360 st.)
  • Nakaženou potravou – trávicím traktem – poté putují do mozku
  • Gen pro syntézu těchto bílkovin je asi běžně v genomu savčích buněk
  • Podařilo se izolovat prionový gen
  • Dva druhy prionů:
  • PrPc (celulární) – vyskytuje ve všech organismech a nevykazuje žádné známky infekčnosti
  • PrPsc (scrapie) –vyznačuje se bodovou mutací na jedné z aminokyselin
  • Priony se nahromadí v mimobuněčném prostoru, kde se shlukují v masu (vytvoří tzv. amyloidní plak) priony tvoří exponenciální řadou

 

Onemocnění způsobené priony

  • S velmi podobnými příznaky – se stejnou molekulární patogenezí – vznikají třemi různými cestami:infekční – získané přenosem proteinu PrPsc z infikovaného jedince téhož druhu (u zvířat mezidruhový – u člověka ne!)
  • dědičné, familiární – známy jen u lidí, tvoří 10-15% případů, mutace genu Prnp
  • sporadické – bez souvislosti infekční či genetické, jsou vzácné
  • Prionové infekce u člověka
  • Creutzfeldtova-Jakobova choroba
    • objevitel -Creutzfeldt Hans Gerhard – 1909
    • Charakterizována postupnou demencí s poruchami všech psychických funkcí, závratěmi, halucinacemi, poruchami zraku, ztrátou řeči a postupující generalizovanými křečemi
    • Smrt nastává do 3 měsíců od nástupu příznaků
    • Výskyt u starších osob – kolem 65 let, v roce 1996 – popsána varianta postihující mladší osoby – 19-39 let – smrt do 13 měsíců – převažující psychické příznaky
  • Gerstmannův-Sträusslerův-Scheinkerův syndrom
  • usmrcuje do 1 roku
  • Kuru
  • choroba domorodců na Papui-Nové Guinei
  • jedí z rituálních důvodů mozky svých zabitých nepřátel
  • silný třes kosterního svalstva, nekoordinovanost pohybů
  • postupné ochrnutí – pak generalizovaná paralýza a smrt
  • Fatální familiární nespavost
  • smrt do cca 1 roku od nástupu choroby
  • v závěru onemocnění je nespavost trvalá, demence, rigidita, dystonie
  • Klusavka ovcí a koz (scrabie)
  • Encefalopatie norků
  • Bovinní spongiformní encefalopatie (BSE), tzv. nemoc šílených krav
  • u zvířat krmených masokostní moučkou – těla uhynulých zvířat
  • není prokázán přenos na člověka
  • typ prionu typický pro BSE – se pokládá za možnou příčinu vzniku navo varianty lidská Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby

 

Virusoidy a viroidy

  • Virusoidy (satelity) – jsou nukleové kyseliny (DNA a RNA), uzavřené v kapsidech některých virů vedle jejich nukleové kyseliny vlastní
  • poměrně krátké sekvence (300-1500 nukleotidů), kovalentně uzavřené do šroubovicové formy
  • Objeveny v roce 1981
  • Viroidy
    • Samostatná, kapsidem ani jinou vrstvou neobklopená jednořetězová molekula RNA
    • Velmi krátká – 250-375 nukleotidů
    • Většinou lineární
    • Viroidy se replikují a ukládají v jádrech infikovaných buněk a jsou replikovány enzymy hostitelské buňky
    • Popsáno asi 30 různých viroidů
    • Specifická onemocnění kulturních rostlin

 

Viry

  • Velikost virů – desítky až stovky nanometrů (téměř všechny jsou útvary submikroskopické)
  • Izometrické viry – viriony mají všechny rozměry stejné – 18nm (čeleď parvoviridé) až 190nm (Phycodnaviridae)
  • Anizometrické viry – např. vláknité, mohu dosahovat délky mnoha set nanometrů (Closterovirus)
  • Virion – jednotlivá částice viru schopná infikovat hostitelskou buňku a množit se v ní
    • Chemická stavba je typická pro živou soustavu – obsahuje:
    • jednu molekulu nukleové kyseliny (buď DNA nebo RNA, nikdy obě!)
    • proteinový plášť –
    • kapsida
  • Podle typu nukleové kyseliny se všechny viry dělí na dvě skupiny:
    • DNA – viry
    • RNA – viry
  • Nukleová kyselina nese veškeré geny viru
    • Zajišťuje tak jeho reprodukci a genetickou kontinuitu – tvoří tedy genom viru
    • Kapsid nukleovou kyselinu obaluje a chrání
    • Virová nukleová kyselina + kapsid = nukleokapsid
    • Genom nejmenších virů nese pouhé 4 geny, největší až několik set genů
  • Viry infikují pouze buňky nesoucí na svém povrchu specifickou molekulární strukturu – receptor viru
  • Tuto vazbu zprostředkuje i ze strany viru specifická molekulární struktura na povrchu viru
  • Receptory pro daný virus nesou ve své cytoplazmatické membráně jen buňky určitého okruhu druhů nebo jen jednoho druhu organizmu – a obvykle ještě jen buňky určitého tkáňového typu (nervové, epiteliální atd.)
  • Viry schopné interakce s buňkami živočišnými jsou viry živočišné:
    • viry obratlovců (včetně člověka)
    • viry bezobratlových (nejčastěji hmyzu)
    • Viry schopné infikovat rostliny jsou viry rostlinné
    • Viry schopné infikovat jen určité typy bakterií, resp. mykoplazmat, jsou viry bakteriální – bakteriofágy – fágy (cyanofágy – viry infikující buňky oxygenních fototropních bakterií(cyanobakterií))
    • Jsou i viry známé jako paraziti živočichů a rostlin
    • Ve všech skupinách jsou DNA- a RNA-viry
  • Stavba virového kapsidu
    • Jednotka kapsidu se jmenuje kapsomera
    • Každou kapsomeru tvoří proteinová makromolekula
    • Stavba kapsomery je základem morfologie virionu, která je charakteristická pro danou skupinu virů
  • Kapsomery jsou syntetizovány hostitelskou buňkou pole genových informací infikujícího viru
  • Z hotových kapsomer se kapsidy vytváří jen podle fyzikálních zákonů – autoagregací.
  • Viry budují své kapsidy buď:
    • – s helikální symetrií
    • – s ikozaedrální symetrií
  • Nejlépe chrání jejich genomy
  • Výjimkou Poxviridae (komplexní stavba zhruba cihlového tvaru) a bakteriofágy (binární symetri)
  • Helikální (šroubovicová) symetrie kapsidu
  • Tyčinkovité viriony rostlinného viru mozaiky tabáku – TMV
  • Ikozaedrální(dvacetistěnná) symetrie kapsidu
  • Naprostá většina živočišných virů i mnoho virů ostatních
  • Geometrické těleso vymezené 20 shodnými trojúhelníkovými stěnami (rovnostranné), má tak 30 stejně dlouhých hran a 12 vrcholů
  • Specifická stavba fágu
  • Bakteriofágy jsou viry velmi různorodé
  • Kapsid složený ze dvou hlavních proteinových částí:
    • hlavičky (obsahující nukleovou kyselinu) s ikozaedrální symetrií
    • bičík se symetrií helikální
  • Podle celkového tvaru virionu:
    • fágy s dlouhým rigidním (tuhým) a kontraktilním (stažlivým) bičíkem
    • fágy s dlouhým ohebným, ale nekontraktilním bičíkem
    • fágy s krátkým, nekontraktilním bičíkem
    • fágy bez bičíku
  • Bičík nikdy neslouží jeho aktivnímu pohybu – má zcela jinou ultrastrukturu než bičíky pohyblivé
  • Je dutý, má funkci obdobnou injekční jehle – vstřikuje do bakterií svou nukleovou kyselinu
  • Nukleová kyselina viru
    • Virový genom tvoří buď DNA nebo RNA, buď jednořetězová nebo dvouřetězová
    • Genomová DNA
    • lineární (většinou)
    • kružnicová
    • Genomová RNA
    • pozitivní (+RNA)
    • negativní (-RNA)
  • RNA-řízená DNA polymeráza (tzv. zpětná nebo reverzní transkriptáza)
    • hostitelská buňka po infekci takovým virem pak podle informace obsažené v tomto genu tento enzym syntetizuje
    • pak přepíše celou virovou genovou pozitivní RNA do negativní jednořetězové DNA
    • doplní na dvouřetězovou
    • začlení se do genomu hostitelské buňky a stane se tak provirovou
    • klíčový význam pro životní cyklus těchto virů (Retroviridae)
  • Dřeň (jádro) viru
    • Jaderná obálka – nukleoproteinový komplex uzavírá nukleovou kyselinu
    • Významně se na ní podílí tvz. matricový protein
    • Celý tento komplex se jmenuje dřeň, resp. jádro viru, obvykle uložena v kapsidu – může mít ikozaedrální či izometrický tvar
    • Membránový obal virů
    • Viry obalené X neobalené
    • Asi poloviny virů (zejména viry velké) obaluje své viriony membránou – typický charakter biomembrány: fosfolipidová dvojvrstva s integrálními makromolekulami glykoproteinů
    • Odvozena z biomembrány hostitelské buňky
    • Virus se obaluje v konečné fázi zrání (maturace)
  • Reprodukce virů v hostitelských buňkách
    • Životní funkce virů jsou omezeny jen na reprodukci a s ní spraženou dědičnost
    • Samy se rozmnožovat nemohou – jejich rozmnožování je zcela závislé na hostitelské buňce
    • Viry využívají její zásoby volných aminokyselin, nukleotidů i ostatních stavebních molekul – i její enzymatickou výbavu
  • Reprodukční cyklus virů
    • vazba virionu na povrch buňky
    • proniknutí (penetrace) do buňky
    • uvolnění nukleových kyselin z kapsidu
    • replikace virové nukleové kyseliny
    • syntéza virových proteinů
    • zrání (maturace) virionů
    • jejich uvolnění z buňky
  • Reprodukční cyklus bakteriálních virů vazba virionu na povrch buňky proniknutí (penetrace) do buňky uvolnění nukleových kyselin z kapsidu
    • Specifické připojení bakteriofága k receptoru ve stěně citlivé buňky – vysoce specifické bazální ploténka je v přímém kontaktu s povrchem bakteriální stěny
    • Reprodukční cyklus bakteriálních virů vazba virionu na povrch buňky proniknutí (penetrace) do buňky uvolnění nukleových kyselin z kapsidu
    • Natrávení mukopeptidové vrstvy lyzozomy z bičíkových vláken
    • zkrácení kontraktilní pochvy bičíku – otvor v celé tloušťce bakteriální stěny do hostitelské bakterie je vstříknuta nukleová kyselina
    • celý proteinový kapsid virionu bakteriofága zůstává mimo bakterii
  • Reprodukční cyklus bakteriálních virů replikace fágové nukleové kyseliny
    • Nukleová kyselina se v bakteriální buňce ujímá kontroly nad jejími biosyntetickými i ostatními metabolickými systémy – „vnutí“ bakteriální buňce svůj biosyntetický program – cílem je vytvoření co nejpočetnějšího bakteriofágového potomstva
  • DNA – bakteriofág – virově specifická mRNA – bakteriální ribozomy – specifické proteiny viru
  • RNA – bakteriofág – replikace RNA – komplementární řetězec negativní RNA – kopie pozitivních řetězců, jež mají funkci mRNA – bakteriální ribozomy – specifické proteiny viru
  • Reprodukční cyklus bakteriálních virů maturace virionů bakteriofága a lyze bakterie
    • Složitý proces s řadou dílčích kroků
    • Úplná DNA každé repliky bakteriofága je mnohonásobným svinutím zkondenzovaná do velmi těsného klubíčka – teprve pak se kolem ní zformuje proteinová hlavička
    • Samostatně se formují bičík, bazální ploténka a bičíková vlákna
    • Tyto procesy jsou řízeny geny fágového genomu
  • Reprodukční cyklus bakteriálních virů lytický cyklus
    • kompletní fágové viriony se hromadí v buňce – ta postupně ztrácí životnost zvyšuje se permeabilita její membrány, buňka nasává vodu a bobtná
    • enzym lyzozym (konec bičíkových vláken virionů) naruší pevnou vrstvu buněčné stěny a bakterie se rozpadne – lytický cyklus
    • celý reprodukční cyklus bakteriofága T4 – 300 nových virionů – trvá asi 30 minut
  • Reprodukční cyklus bakteriálních virů lyzogenní cyklus
    Virulentní bakteriofágy – lytický cyklus
    Mírné formy bakteriofága – lyzogenní cyklus
    DNA mírného fága se v buňce nereplikuje – začlení se do chromozomu bakteriální buňky – dostává se do dceřiných buněk
    DNA bakteriofága začleněná do DNA baktérie – profág
    Tyto buňky jsou imunní vůči infekci stejným fágem
    Indukční činitelé – fyzikální nebo chemické – vyčlenění profága z bakteriálního chromozomu – replikace volné DNA – lytický cyklus
    Rozmnožování živočišných virů
    Pronikání (penetrace) viru – výrazně specifičtější než rostlinné
    Pronikání je značně složitý proces, zejména u obalených virů
    Pronikající viriony se dostávají do cytoplazmy (u virů replikujících se v jádře proniká virion, nebo uvolněná DNA až do buněčného jádra)
    Obalené viry (herpetické) – po absorpci na plazmatickou membránu jejich vnější obal s ní splývá (fúzuje) a do cytoplazmy se dostává nukleokapsid a z něj se uvolňuje DNA
    Rozmnožování živočišných virů
    Splynutí (fúze) – některé obalené viry (paramyxoviry)
    Současná absorpce na membrány dvou buněk – velmi těsné vzájemné přiblížení – protein F – splynutí (fúze)
    Buněční hybridi – fúze dvou živočišných buněkTypy reprodukčních cyklů živočišných virů
    1. typ – viry obsahující dvouřetězovou DNA (herpesviry) – DNA se replikuje a přepisuje se do specifické virové mRNA – produktivní infekce
    2. typ – viry obsahující pozitivní jednořetězovou RNA (pikornaviry) – podle RNA řetězce – syntéza komplementárního negativního řetězce RNA – matrice pro replikaci pozitivních RNA řetězců – slouží jako mRNA
    3. typ – viry obsahující jednořetězovou RNA se zpětnou transkripcí – podle pozitivní virové RNA – komplementární DNA (zpětná transkriptáza) – včlenění do chromozomové DNA hostitelské buňky – podle ní virová mRNA – proteiny a nová RNA viruNeproduktivní infekce
    Reprodukční cyklus je zablokován v různých fázích
    Virová nukleová kyselina se uvolňuje s kapsidu – nepřebírá řízení buněčné biosyntézy
    Virus může být v neporušené buňce i malou měrou reprodukován – perzistentní infekce
    Neproduktivní infekce
    Chronické virové infekce (např. herpetické viry) – virus lze v infikované tkáni prokázat – nezpůsobuje chorobné příznaky
    může vyvolat nádorovou transformaci infikovaných buněk a vznik zhoubného nádoru – onkogenní viry
    lidský herpetický virus 4 (virus Epsteina-Barové) Hodgkinův lymfom a nádor nosohltanu
    virus hepatitidy B – primární rakovina jater
    HPV viry – karcinom děložního čípku, rektaNeproduktivní infekce
    Latentní virové infekce
    virový genom setrvává v hostitelské buňce – nereplikuje se – virus se nereprodukuje (virus, ani jeho složky nelze v buňce prokázat)
    virový genom přetrvává buď:
    kružnicová forma v cytoplazmě (tzv. epizom)
    dvouřetězová DNA integruje do DNA některého chromozomu jako provirus – mnoho generací – přenášení z rodičů na potomky
    účinkem podnětů fyzikálních, chemických či biologických – tzv. indukčních činitelů – se změní v produktivní infekci: virus „se probudí“ a vstoupí do reprodukčního cyklu (latentní infekce lidským herpesvirem HPV 1 – opar rtu)
    onkogen

 

Párování bází

    • Sekvence nukleotidů v obou řetězcích je na sobě závislá
    • je-li v jednom řetězci cytozin (C), pak ve druhém leží naproti němu vždy guanin (G) – pár C – G
    • je-li v jednom řetězci adenin (A), pak ve druhém leží naproti němu vždy thymin (T) – pár A – T
    • Zastoupení adeninu a thyminu v molekule DNA musí být stejná (A = T) a stejně tak zastoupení cytozinu a gunainu (C = G)
    • Různě se střídají čtyři dvojice (páry) bází:
      • A – T
      • T – A
      • G – C
      • C – G
    • Teoretický počet různých sekvencí je tedy 4n
    • DNA obsahují řádově tisíce až statisíce nukleotidů, je absolutní počet různých sekvencí obrovský – DNA o molekulové hm. 600 000, tj. asi o 2000 nukleotidech je počet možných kombinací 41000 , což je více, než počet atomů celé sluneční soustavy
    • Oba řetězce molekuly jsou kolem sebe ovinuty v pravotočivých spirálách šroubovice, vytvářejí alfa-helix
    • Množství DNA v buňce je během celého jejího života stálé (zdvojuje se jen S-fázi interkineze každého buněčného cyklu) a druhově specifické

 

Genetická informace

  • Genetická informace je biochemicky zapsaná zpráva, umožňující živé buňce, resp. organismu, jenž ji obsahuje, realizaci určité vlastnosti (znaku)
  • Každá genetická informace je podle biologicky univerzálního klíče (genetický kód) vepsána v primární struktuře molekuly nukleové kyseliny
  • Specifická primární struktura molekuly DNA zůstává nezměněna po celý život buňky
  • V průběhu buněčného cyklu se DNA replikuje, tj. z každé její molekuly vznikají molekuly dvě – totožné navzájem
  • Každou z nich dostává při mitóze jedna z obou dceřiných buněk
  • GEN – úsek polynukleotidového řetězce, který kóduje primární strukturu polypeptidu jako translačního produktu nebo se přepisuje do primární struktury tRNA či rRNA
  • Podle biologického smyslu: geny strukturní a geny pro RNA
  • Geny strukturní
    • nesou informaci pro primární strukturu (tj. sekvenci aminokyselin) polypeptidového řetězce
    • tvoří úplnou molekulu bílkoviny (enzymové, strukturní, signální aj.)
    • tvoří podjednotku v kvarterní struktuře bílkoviny podjednotkové
    • informace strukturního genu se vždy realizuje cestou transkripce do mRNA a z ní cestou translace do příslušného peptidového řetězce
    • délka strukturních genů je různá – dle polypeptidového řetězce
    • geny regulátorové – geny, které kódují primární strukturu polypeptidů působících jako represory nebo jako aktivátory transkripce
  • Geny pro RNA
    • Geny pro RNA kódují primární strukturu všech molekul RNA, jež nepodléhají translaci
    • jsou to molekuly: tRNA, rRNA a tvz. malé jaderné, jadérkové a cytoplazmatické RNA

 

Genetický kód

  • „šifrovací klíč“, podle kterého jsou v genech zapsány jejich genetické informace
  • genetická informace je zapsána „abecedou“ o čtyřech písmenech – čtyři nukleotidy (báza) DNA
  • každý gen představuje jedno slovo – řádově o 1000 písmenech – tvořené těmito čtyřmi písmeny ve zcela přesném pořadí
  • Jednotka genetického kódu – tzv. kodón – sekvence tří po sobě následujících bází v DNA )či po transkripci v mRNA), triplet bází
  • Jeden triplet bází DNA strukturního genu či příslušné mRNA kóduje jednotku informace pro zařazení jedné specifické aminokyseliny do syntetizovaného řetězce proteinového řetězce
  • Čtyři zúčastněné báze tvoří celkem 43 = 64 různých tripletů
  • 61 z nich kóduje 20 aminokyselin nutných pro výstavbu bílkovin
  • Tři triplety – UAA, UAG a UGA – nekódují žádnou aminokyselinu – jsou to „nesmyslné kodóny“ – značí ukončení translace genetické informace a jsou tedy tečkami za přečteným slovem – genem – nazývají se „terminační kodóny“
  • Jen dvě aminokyseliny mají po jediném kodónu: methionin (kodón AUG) a tryptofan (kodón UGG)
  • Každá z ostatních 18 aminokyselin je kódována dvěma až šesti ze zbývajících 59 tripletů

 

Genetika prokaryotických buněk

  • PB nemá typické jádro
  • Jadernou hmotu představuje jediná do kruhu uzavřená makromolekula DNA – označuje se jako
  • chromozóm – má jednoduchou stavbu a mitoticky se nedělí.
  • Jsou trvale haploidní – tudíž mají pouze jednu kopii od každého svého genu.
  • Dceřinné bakteriální buňky vzniklé dělením buňky mateřské získají navlas stejnou dědičnou informaci

 

Živočišné viry

Neobalené viry s jednořetězovou DNA

PARVOVIRIDAE

  • Parvovirinae – viry obratlovců
  • Densovirinae – viry bezobratlých
  • jedny z nejmenších virů, DNA pozitivní i negativní
  • Parvovirus B19 – infekční erytém člověka
  • latentní infekce a teratogenita u zvířat (zrůdy plodů)

 

Neobalené viry s dvouřetězovou DNA

ADENOVIRIDAE

  • značně rozšířené u ptáků a savců
  • onemocnění sliznic dýchacích cest, zažívacího a urogenitálního traktu i očních spojivek
  • infekce perzistentní, latentní i onkogenní
  • přenos – vzdušnou cestou, kontaminovanou vodou a alimentárně

PAPOVAVIRIDAE – tři významné rody této čeledě

  • papilomavirus
  • polyomavirus
  • opičí vakuolizující virus SV40
  • jsou onkogenní – většinou benigní

PICORNAVIRIDAE

  • patří k nejmenším RNA virům
    nejdůležitější představitelé:
    poliovirus – virus dětské obrny
    virus lidské hepatitidy typu A
    virus rýmy
    virus slintavky a kulhavky

CALICIVIRIDAE

 

Neobalené viry s dvouřetězovou RNA

REOVIRIDAE

  • viry savců, hmyzu i rostlin
  • rod rotaviridae – průjmy dětí, telat i selat a infekce dýchacích cest

 

Obalené viry s jednořetězovou DNA

  • nejsou u obratlovců známé

 

Obalené viry s dvouřetězovou DNA

POXVIRIDAE

  • podčeleď chordopoxvirinae
  • největší viriony tvaru vysoké cihly
  • viry neštovic: černých, kravských a planých
  • kožní afekce: hnisavé puchýřky i nádorky
  • dlouhodobá imunita vůči infekci

HERPESVIRIDAE

  • tři podčeledi – všechny viry lidské
  • infekční opary na kůži a sliznicích krytých vrstevnatým dlaždicovým epitelem
  • latentní infekce, onkogenní (virus Epsteina a Barové)

 

Obalené viry s jednořetězovou RNA

CORONAVIRIDAE

  • viry savců a ptáků
  • epidemické infekce horních cest dýchacích

PARAMYXOVIRIDAE

  • viry savců a ptáků
  • parachřipka, spalničky, přiušnice a zánět průdušinek u novorozenců

OTHOMYXOVIRIDAE

  • viry chřipky (typů A,B,C)
  • čeleď má tři rody
  • pomnožování v cylindrickém epitelu dýchacích cest, které nekrotizují
  • vyznačují se mimořádnou antigenní proměnlivostí

BUNYAVIRIDAE

  • viry savců a rostlin a přenášeny členovci
  • jedny z nejnebezpečnějších lidských virů
  • hemorhagické horečky s ledvinovým a plicním syndromem
  • specifické encefalitidy

ARENAVIRIDAE

  • viry hlodavců přenosné na člověka
  • hemorhagická horečka

TOGAVIRIDAE

  • patří k nejjednodušším obaleným živočišným virům
  • rod RUBIVIRUS – virus zarděnek

FLAVIVIRIDAE

  • podobné togavirům
  • viry přenášené:
  • komáry (viry encefalitidy, tropické choroby dengue, žlutá zimnice)
  • klíšťaty (viry klíšťové encefalitidy)
  • virus hepatitidy C

RHABDOVIRIDAE

  • virus vezikulární stomatitidy
  • virus vztekliny
  • pomnožení v pojivových a svalových tkáních – vstupuje do nervových zakončení – periferními nervy do mozku – odtud nervovými drahami do dalších orgánů, včetně slinných žláz

 

Obalené dsDNA viry se zpětnou transkriptázou

HEPADNAVIRIDAE

  • dva rody s afinitou k jaterní tkáni
  • hepatitida B
  • Obalené ssRNA viry se zpětnou transkriptázou

RETROVIRIDAE

  • genom tvoří jednořetězová pozitivní RNA, je diploidní a po replikaci musí být včleněn do DNA-genomu hostitelské buňky jako provirus
  • první krok – replikace, přepis virové RNA do dvouřetězové DNA – řídí zpětná (reverzní) transkriptáza
  • druhý krok – začlenění virové DNA do chromozomové DNA hostitelské buňky – probíhá na náhodném místě a má pro buňku různé důsledky

Důsledky pro buňku:

  • latentní infekce – přežívá ve formě proviru v jádře, přechází do potomstva buňky, jde-li o buňky zárodečného epitelu, přechází i do gamet infikovaného jedince a jimi do dalších generací –
  • vznikají endogenní retroviry (endogenní retroviry jsou dnes obsažené v zárodečných liniích téměř všech obratlovců, včetně člověka)
  • poškození buňky – onkogenní transformace buď aktivací buněčných protoonkogenů nebo expresí onkogenu onc svého vlastního genomu
  • Čeleď Retroviridae zahrnuje 5 skupin viru savců a dva rody: Lentivirus (tzv. pomalé viry těžkých chorob člověka) a Spumavirus (virus pěnové degenerace lidských buněk)

Retroviry působí zhoubné až velmi zhoubné nádory a maligní imunodeficience:

  • sarkomy
  • lymfomy a leukémie ptáků a savců
  • HIV – virus lidské imunitní nedostatečnosti
  • HIV – virus lidské imunitní nedostatečnosti
  • HIV – virus lidské imunitní nedostatečnosti
  • původce smrtelné choroby AIDS (syndrom získané imunitní nedostatečnosti)
  • typický lentoviru – neobyčejně dlouhá inkubační doby (až deset let) a pomalu, ale nezadržitelně se rozvíjející příznaky těžkých onemocnění
  • virus HIV-1 infikuje zejména lymfocyty T, tj. bílé krvinky specificky zodpovědné za buněčnu imunitu, které mají receptor CD4 a postupně i další buňky imunitního systému
  • ve formě proviru v nich přežívá, chráněn před účinky protivirových léčiv a je přenášen na jejich potomstvo; může být kdykoliv aktivován
  • posléze poškozuje také buňky ústředního nervového systému a kostní dřeně – organizmus podléhá příležitostným infekcím či zhoubným nádorům
  • HIV – virus lidské imunitní nedostatečnosti

Dvě varianty viru:

  • HIV-1 a HIV-2
  • Krevní infekce – přenáší se zejména pohlavním stykem (homosexuálním i heterosexuálním), ale i nesterilními injekčními jehlami a stříkačkami a transfuzemi infikované krve či krevních
  • derivátů, z těhotné ženy na její plod

 

Hepatitis

  • Akutní virová hepatitida
  • fáze prodromů – subfebrilie, únava, ztráta chuti, nauzea, svědění, tlak v nadbřišku, artralgie
  • vlastní manifestace onemocnění – ikterus, tmavé zbarvení moči a acholická stolice
  • Až 50 % hepatitid probíhá aniktericky
  • Játra jsou zvětšená, splenomegalie ve 20-30%
  • Délka trvání onemocnění cca 4-8 týdnů

Hepatitis A

  • Inkubační doby 2-6 týdnů, přenos převážně orálně-fekální cestou
  • Není chronický průběh, doživotní imunita
  • 50-90% probíhá asymptomaticky
  • Infekciozita 2 týdny před a až 4 týdny po začátku onemocnění
  • Diagnostika: vzestup titru anti-HAV nebo průkaz anti-HAV-IgM. Anti-HAV-IgM může doživotně perzistovat
  • Terapie: izolace pacienta po dobu asi 10 dnů
  • Profylaxe: gama-globulin im

Hepatitis B

  • Inkubační doby 1-6 měsíců, přenos převážně parenterálně krví, krevními deriváty, tělesnými sekrety(sexuální kontakt)
  • Chronický průběh v 5-10%, u novorozenců a dětí téměř 100%
  • 20-30% chronické hepatitidy přechází do cirhoźy
  • Přenos z matky na dítě je možný, izolace není nutná
  • Diagnostika: HBsAg, HBeAg
  • Profylaxe: pasivní imunizace – specifický imunoglobulin, očkování – rekombinantní vakcína

Hepatitis C

  • Přenos převážně parenterálně krví, krevními deriváty(90%), tělesnými sekrety(sexuální kontakt)-možný
  • Akutní infekce: 90-95% probíhá asymptomaticky, 50-80% přechází do chronicity
  • Chronická infekce: cca v 60% chronický průběh, z toho 30 % jako chronická aktivní hepatitida s nepříznivou prognózou
  • Komplikace: jaterní cirhóza (20-30%), jaterní selhání (cca 20%), zvýšené riziko ca jater
  • Diagnostika: anti-HCV
  • Chronická virová hepatitida
  • Hepatitida B, C, D perzistující déle než 6 měsíců
  • Komplikace: jaterní cirhóza, hepatocelulární ca
  • Terapie chronických hepatitid – eliminace všech hepatotoxických látek, event. klid na lůžku
  • Terapie interferonem alfa
  • Cirhosis hepatis
  • Klinický obraz:
  • celkové chátrání
  • vegetativní dysregulace (pocení, dráždivost)
  • atrofie varlat, ztráta libida
  • hepato- a/nebo splenomegalie (játra mohou normální velikosti, zvětšená nebo zmenšená),
  • tuhé konzistence
  • subikterus sklér (krvácení z jícnových varixů jako první manifestace)
  • nedostatek vitamínů komplexu B: polyneuropatie,
  • megaloblastová anémie

 

Kožní změny při jaterním onemocnění:

  • pavoučkové névy, palmární erytém, vyhlazený, červený jazyk, ragády ústních koutků, bílé nehty, gynekomastie, ztráta ochlupení, Dupuytrenova kontraktura, atrofie bříška malíčku, caput medusae (portokavální anastomózy)

 

Pravé neštovice

  • Pravé neštovice, také černé neštovice, lat. Variola nebo Variola vera je prudce nakažlivé akutní onemocnění, způsobené virem z čeledi Poxviridae. Jedná se o jedno z nejnebezpečnějších onemocnění, jen během 20. století neštovice zahubily 300–500 miliónů lidí, ještě v roce 1967 onemocnělo 15 miliónů lidí a 2 milióny jich zemřely
    O deset let později se tato nemoc stala zatím jedinou na světě, kterou se soustředěným úsilím a celosvětovým očkovacím programem podařilo porazit; pravé neštovice byly roku 1979 prohlášené Světovou zdravotnickou organizací za zcela vymýcené

 

Vzteklina„…nemocný je trýzněn…žízní a strachem z vody.“

  • K nákaze dochází slinami nakažených zvířat (psů, lišek aj.) při pokousání nebo jiném zranění
  • Inkubační doba je 10 dnů až několik měsíců
  • Klinický obraz:
  • prodromální stádium: horečka, bolesti hlavy, závratě a zvracení
  • vlastní manifestace onemocnění: motorický neklid, záchvaty bolestivých křečí a posléze obrny, poruchy vědomí a smrt
  • Terapie: není známa
  • Profylaxe: vymytí rány vodou, mýdlový roztok a desinfekce, zajistit vyšetření veterinářem, odeslat na antirabické oddělení – podání očkovací látky, event. antirabické sérum

 

Zdroje najdete uvedeny zde:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!