Otázka: Pohybové soustavy
Předmět: Biologie, Lékařství
Přidal(a): Arichild
Biologie
Viry, prvobuněčné a jednobuněčné organismy, chromista
Otázka: Viry, prvobuněčné a jednobuněčné organismy, chromista
Předmět: Biologie
Přidal(a): Krispinka
Žába – popis, části a zajímavosti
Žába obecná (Rana temporaria) je obojživelník z čeledi skokanovití. Tento druh žáby je rozšířený po celé Evropě a je známý svou schopností přizpůsobit se různým prostředím, od lesů a luk až po zahrady a městské parky.
Žáby obecné dorůstají délky 6 až 9 cm. Jejich tělo je pokryto hladkou, vlhkou kůží, která může mít různé odstíny hnědé, zelené nebo šedé barvy s tmavými skvrnami. Žáby jsou známé svým skákavým pohybem a schopností plavat.
Základní stavba těla žáby
Hlava:
- Oči: Velké oči s horizontálními zornicemi, které poskytují široké zorné pole a dobré vidění ve tmě.
- Uši: Tympanická membrána (bubínek) umístěná za očima, která slouží k vnímání zvuků.
- Ústa: Široká ústa s drobnými zoubky na horní čelisti a jazykem, který je přizpůsoben k chytání hmyzu.
- Nozdry: Dvě malé nozdry umístěné na vrcholu hlavy, které umožňují dýchání, když je žába ponořená ve vodě.
Trup:
- Kůže: Hladká a vlhká kůže, která umožňuje dýchání přes povrch těla. Kůže je také schopná absorbovat vodu.
- Plíce: Žáby dýchají pomocí plic, ale také přes kůži, což je důležité zejména při pobytu ve vodě.
- Srdce: Tříkomorové srdce, které pumpuje krev do celého těla.
Hrdelní vak:
- Samci žab mají hrdelní vak, který používají k zesílení svého kvákání. Tento vak se nachází pod spodní čelistí a při kvákání se nafukuje.
Končetiny:
- Přední končetiny: Krátké a silné, slouží k podpírání těla a pomáhají při pohybu po zemi.
- Zadní končetiny: Dlouhé a svalnaté, přizpůsobené ke skákání a plavání. Mezi prsty mají plovací blány.
Zajímavosti o žábách
- Žijí jak ve vodě, tak na souši. Vajíčka kladou do vody, kde se z nich líhnou pulci, kteří se postupně mění v dospělé žáby.
- Samci žab jsou známí svým kvákáním, které slouží k přilákání samic a označení svého území.
- Žáby mají schopnost regenerovat poškozené části těla, například končetiny.
- Žáby hrají důležitou roli v ekosystémech jako predátoři hmyzu a jiných bezobratlých, čímž pomáhají udržovat rovnováhu v přírodě.
- Mnoho druhů žab je ohroženo ztrátou přirozeného prostředí, znečištěním a klimatickými změnami. Ochrana jejich stanovišť je klíčová pro jejich přežití.
Žížala obecná – části a popis
Žížala obecná (Lumbricus terrestris), známá také jako dešťovka či rousnice, je prvoústý článkovaný živočich z čeledi žížalovití. Tento kroužkovec hraje klíčovou roli v ekosystémech, zejména v provzdušňování půdy a tvorbě humusu.
Žížaly se vyskytují v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách rašelinišť Eurasie. Dorůstají délky přibližně 9 až 30 cm. Její tělo je tvořeno opakujícími se segmenty, které jsou vzájemně odděleny vazivovými přepážkami. Přední část těla je užší a vybíhá v hmatový prstík, který napomáhá při orientaci. Zadní část těla je zaoblená a obsahuje řitní otvor.
Základní stavba těla žížaly
Přední část:
- Tělo žížaly je stejnocenně článkované, články jsou vzájemně odděleny vazivovými přepážkami.
- Přední část těla je užší a vybíhá v hmatový prstík, který napomáhá při orientaci.
- Povrch těla je pokryt jednovrstevnou kolagenní pokožkou, která obsahuje slizové žlázy vylučující hlen, což usnadňuje pohyb a chrání pokožku před vysycháním.
- Ústní otvor se nachází na předním konci těla a slouží k přijímání potravy.
Trup:
- Kožně svalový vak slouží k pohybu a je tvořen hladkou svalovinou uspořádanou ve čtyřech vrstvách: podélně, okružně, příčně a kose.
- Na bocích každého článku jsou čtyři váčky s párem štětinek, které slouží k pohybu.
- Opasek (clitellum): Opasek je zduřelá část těla, která se nachází v přední třetině těla žížaly. Je důležitý pro rozmnožování, protože produkuje sliz, který pomáhá při výměně spermií a tvorbě kokonu pro vajíčka.
Zadní část:
- Obsahuje trávicí, rozmnožovací a dýchací orgány.
- Žížala dýchá celým povrchem těla, který je hustě protkaný vlásečnicemi.
- Trávicí systém probíhá skrz celé tělo a je přizpůsoben k trávení široké palety organického materiálu.
- Řitní otvor se nachází na zadním konci těla a slouží k vylučování nestrávených zbytků potravy.
Zajímavosti o žížalách
- Žížaly jsou hermafroditi: Každý jedinec má jak samčí, tak samičí pohlavní orgány. Při páření si žížaly vyměňují spermie, což zvyšuje genetickou rozmanitost potomstva.
- Význam pro půdu: Žížaly vytvářejí v půdě malé kanálky, které ji provzdušňují a zlepšují její strukturu. Jejich výměšky mají vysokou mikrobiální aktivitu, což přispívá k tvorbě humusu.
- Noční aktivita: Žížaly jsou aktivní především v noci nebo za vlhkého počasí, aby minimalizovaly ztrátu vody. Při prudkém dešti vylézají na povrch půdy, aby se neudusily ve vodě zatékající do chodeb.
- Regenerace: Žížaly mají schopnost regenerovat poškozené části těla, což jim umožňuje přežít i po útoku predátorů.
- Délka života: Žížaly se mohou dožít několika let, v závislosti na podmínkách prostředí a dostupnosti potravy.
Hlemýžď zahradní – části a popis
Hlemýžď zahradní (Helix pomatia), známý také jako šnek, je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití. Se svou velikostí 40–50 mm je to jeden z největších ulitnatých plžů žijících v České republice. Má žlutohnědou, tmavě hnědou nebo bílou schránku s tmavými pásky.
V přírodě se dožívá přibližně šesti let, v zajetí až deseti až dvanácti. Vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává vytvořením vápenatého „víčka“ (epifragma). Hlemýžď zahradní je býložravec. Jeho strava se skládá převážně z listů, stonků, květů a plodů rostlin. Může se živit i řasami a houbami. Hlemýždi mají rádi vlhké prostředí, kde je dostatek potravy, a často se vyskytují v zahradách, kde mohou způsobit škody na pěstovaných rostlinách.
Základní stavba těla hlemýždě
Hlava:
- Obsahuje dva páry tykadel. Delší pár nese oči, které jsou schopné rozlišovat světlo a tmu, ale ne detaily.
- Kratší pár tykadel slouží k čichání a dotyku.
- Ústní ústrojí je vybaveno radulou, což je jazyk s drobnými zoubky, který hlemýžď používá k seškrabávání potravy.
Nohy:
- Hlemýžď nemá oddělený hrudník jako hmyz, ale jeho tělo je rozděleno na hlavu, nohu a ulitu.
- Nohy jsou svalnaté a umožňují pohyb pomocí vlnovitých kontrakcí svalů.
- Na spodní straně nohy se nachází slizové žlázy, které vylučují sliz usnadňující pohyb.
Ulita:
- Ulita je tvořena převážně vápníkem a poskytuje hlemýždi ochranu před predátory a nepříznivými podmínkami.
- Ulita roste spolu s hlemýžděm a má spirálovitý tvar.
Útrobní vak:
- Obsahuje trávicí, rozmnožovací a dýchací orgány.
- Hlemýžď dýchá pomocí plicního vaku, který je umístěn v ulitě a komunikuje s vnějším prostředím otvorem zvaným pneumostom.
- Trávicí systém je přizpůsoben k trávení rostlinné potravy, kterou hlemýžď seškrabává radulou.
- Řitní otvor se nachází na zadním konci těla a slouží k vylučování nestrávených zbytků potravy.
Zajímavosti o hlemýždích
- Hlemýždi jsou hermafroditi: Každý jedinec má jak samčí, tak samičí pohlavní orgány, což znamená, že mohou produkovat vajíčka i spermie. Při páření si hlemýždi vyměňují spermie, což zvyšuje genetickou rozmanitost potomstva.
- Ulita hlemýždě: Ulita roste spolu s hlemýžděm a poskytuje mu ochranu před predátory a nepříznivými podmínkami. Ulita je tvořena převážně vápníkem, který hlemýžď získává z potravy.
- Hlemýždi jsou noční tvorové: Většinu své aktivity vykonávají v noci nebo za vlhkého počasí, aby minimalizovali ztrátu vody. Během suchých období se mohou stáhnout do ulity a uzavřít vstup slizovým víčkem, aby se chránili před vyschnutím.
- Regenerace: Hlemýždi mají schopnost regenerovat poškozené části těla, včetně tykadel a části nohy.
- Délka života: Hlemýždi zahradní se mohou dožít až 10 let, i když v přírodě je jejich průměrná délka života kratší kvůli predátorům a nepříznivým podmínkám.
Včela – části a její popis
Včely (Apidae) jsou klíčovými opylovači, které hrají zásadní roli v ekosystémech a zemědělství. Patří do řádu blanokřídlých (Hymenoptera) a jsou známé svou komplexní sociální strukturou a schopností produkovat med. Včely žijí v koloniích, které mohou čítat tisíce jedinců, a každá kolonie má svou královnu, dělnice a trubce. Královna je jedinou plodnou samicí v kolonii a je zodpovědná za kladení vajíček, zatímco dělnice vykonávají různé úkoly, jako je sběr potravy, péče o larvy a obrana úlu. Trubci mají jediný úkol – oplodnit novou královnu.
Základní stavba těla včely
- Hlava:
- Obsahuje složené oči, které umožňují vidění širokého spektra barev, včetně ultrafialového světla, což je důležité pro hledání květů.
- Dále jsou zde jednoduché oči (ocelli), které pomáhají v orientaci podle světla.
- Tykadla slouží k čichání a dotyku a jsou vybavena četnými senzory.
- Ústní ústrojí je přizpůsobeno k lízání a sání nektaru.
- Včely mají také čelisti (mandibuly), které používají k manipulaci s voskem a potravou.
- Hrudník:
- Je svalnatý a nese tři páry nohou a dva páry blanitých křídel.
- Každý pár nohou je specializovaný na různé úkoly. Přední nohy mají kartáčky na čištění tykadel, střední nohy jsou vybaveny ostny pro manipulaci s voskem a zadní nohy mají košíčky na sběr pylu.
- Křídla jsou propojena háčky (hamuli), což umožňuje synchronizovaný pohyb při letu. Blanitá křídla jsou velmi tenká a průhledná, ale zároveň pevná a pružná, což umožňuje efektivní let.
- Zadeček:
- Obsahuje trávicí a rozmnožovací orgány + další části.
- Včely zde mají žihadlo, které používají k obraně, a voskové žlázy, které produkují vosk pro stavbu pláství.
- Trávicí systém je přizpůsoben k trávení nektaru a pylu, které jsou hlavními složkami potravy včel. Zadeček také obsahuje medový váček, kde včely ukládají nasbíraný nektar před jeho přeměnou na med.
Zajímavosti o včelách
- Včely komunikují pomocí tzv. „včelího tance“. Když včela najde zdroj potravy, vrátí se do úlu a tancem informuje ostatní včely o směru a vzdálenosti tohoto zdroje. Tento tanec může být kruhový nebo osmičkový, v závislosti na vzdálenosti potravy.
- Včely mají vynikající paměť a dokážou si zapamatovat polohu květin až na několik kilometrů od úlu. Používají slunce jako kompas a orientují se podle krajinných prvků.
- V úlu je pouze jedna královna, která je zodpovědná za kladení vajíček. Královna může naklást až 2000 vajíček denně a je schopna regulovat pohlaví potomstva podle potřeby kolonie.
- Pracovní včely žijí přibližně 6 týdnů během aktivní sezóny, zatímco královna může žít až 5 let. Délka života včel je ovlivněna jejich úkoly a sezónními změnami.
- Aby včely vyrobily jeden kilogram medu, musí navštívit přibližně 4 miliony květů a uletět vzdálenost odpovídající cestě kolem světa. Med je výsledkem složitého procesu, kdy včely sbírají nektar, přeměňují ho enzymy a ukládají do pláství, kde dochází k odpařování vody.