Žahavci – maturitní otázka z biologie (2)

 

   Otázka:  Žahavci

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Marek

 

 

 

 

kmen  Žahavci  Cnidaria

vodní, většinou mořští živočichové paprsčitě souměrní

tělo –  úroveň gastruly => 2 vrstvy – ektoderm a entoderm, mezi nimi mezoglea; tvar – vak = láčka

2 póly těla: orální – tam je ústní otvor; aborální – protilehlý pól vyskytují se ve dvou tělních typech:

 

stádium polypa – stádium přisedlé, jednotlivě nebo kolonie; tělo polypa protažené podél osy – 3 části:

nožní terč – přisedá k podkladu  vlastní tělo = láčka

ústní terč = peristom – ústní otvor obklopený pohyblivými chapadly

 

stádium medúzy – plave = žije pelagicky; zkrácení těla v podélné ose, silný rozvoj mezoglei  horní strana – exumbrella – odpovídá nožnímu terči a tělu  dolní strana – subumbrella – peristom

 

TS

polyp – ústní otvor je zároveň vyvrhovacím → trávicí = gastrální dutina – vystlána epitelem – bičíkaté buňky + žlázové – vylučují trávicí enzymy do gastrální dutiny medúza –velký rozvoj mezoglei => ztížené zásobování živinami => složitější TS:

z trávicí dutiny vystupuje do stran soustava kanálků – na obvodu jsou spojené kanálkem okružním = gastrovaskulární soustava – plní funkci TS i CS

 

Svalová vlákna= myofibrily – v ektodermu

NS – difúzní = rozptýlená, hvězdicovité nervové bky se dotýkají svými výběžky, reakce je všesměrná; u medúz se nerv. bky soustřeďují v nervové pruhy

SS – smyslové buňky jednoduché stavby; rozptýlené nebo soustředěné do smyslových orgánů

–        světločivné = zrakové – medúzy

–        rovnovážné ústrojí = statocysty – medúzy

–        chemická a mechanická citlivost

–        žahavé buňky – knidoblasty = knidocyty; ektodermálního původu. Stavba:

  • pouzdro = knida – vejčitý tvar, vyplněné tekutinou o spirálně stočené vlákno uvnitř knidy
  • na povrch buňky vyčnívá vlákno smyslovou brvou = knidocil; podráždění knidocilu → vymrštění vlákna → zabodnutí do kořisti

→ tekutina z váčku → omráčení nebo usmrcení kořisti – látka = hypnotoxin

existují i jiné typy žahavých buněk – vlákno kořist ovine nebo se vlákno mění v lepivý sekret

žahavé buňky se soustřeďují na určitých místech – chapadla, často jsou ve shlucích = žahavé baterie

význam – útočné i obranné zařízení

Rozmnožování – střídání pohlavního a nepohlavního způsobu = rodozměna = metageneze nepohlavní – polyp – je to nedospělé stádium pohlavní – medúza – gonochoristé

 

1. třída POLYPOVCI   Hydrozoa

vývojově nejnižší třída; malé rozměry; časově i funkčně převládá stádium polypa = hydropolyp. Žijí samostatně nebo pučením tvoří kolonie.

Pohyb – přemetovitý

Medúza polypovců = hydromedúza – drobná ( několik cm), čtyřčetně souměrná; pohybuje se smršťováním zvonu

Rozmnožování – nepohlavní – pučení – 2 druhy pupenů:

–        polypi → kolonie

–        druhý typ – z nich pučí malé medúzky – odškrcují se →dospějí – gonochoristi → pohl. bky v gonádách → oplození ve vodě → larva planula → z ní polyp

Zástupci

nezmar obecný – sladké vody, u hladiny – dostatek kyslíku, hermafrodit, 6 – 7 chapadel, velká regenerační schopnost

nezmar zelený – nejmenší ( 10 mm), zelená barva – zoochlorely v ektodermálních bkách, 8 chapadel

nezmar hnědý – gonochorista, dlouhý stvol, chapadla mnohonásobně přesahují délku těla medúzka sladkovodní – ve Vltavě a v přehradách – nejčastěji v srpnu, zachovala si rodozměnu trubýši – teplá moře, tvoří volně plovoucí kolonie; jednotliví členové kolonie jsou spojeni stvolem – jeho vnitřkem prochází trávicí dutina a mají zachovanou jenom určitou část těla – podle fce: pneumatofor – v horní části kolonie – vznášení;

medúzomy – pod pneumatoforem, silná svalovina => aktivní pohyb kolonie

daktylozoidi – mají žahavé bky => zachycování potravy

gonozoidi – pohlavní rozmnožování ( nepohlavně se kolonie vůbec nerozmnožuje) jsou rosolovití, průhlední, často zbarvení a někteří i světélkují.

měchýřovka vznášivá – nejznámější trubýš

 

2. třída  MEDÚZOVCI  Scyphozoa

pouze mořští živočichové

pravidelně se střídá stádium medúzy a polypa, převažují medúzy polyp = skyfopolyp – malý (do 5 mm), žije solitérně

medúzy = skyfomedúzy –  – zpravidla větší ( 5-60 cm)

– na okrajích zvonu mají ropalia = okrajová tělíska – je jich 8. V každém z nich je: o statocysta o jamkovité oči o chemoreceptory

o soustřeďují se zde i nervové buňky => náznak ganglií, v ostatních částech těla NS difúzní

Svalovina – na obvodu zvonu – vypuzuje z prostoru subumbrelly vodu => reaktivní pohyb TS – ústní otvor uprostřed subumbrelly, obklopen 4 příústními chapadly – někdy srůstají v chobot. Jsou to dravci, využívají žahavé buňky – některé tak silný jed, že způsobují člověku těžká poškození.

Rozmnožování – gonochoristi, pohl. bky se uvolňují do gastrovaskulární dutiny a tělo opouštějí ústní otvorem

oplození – vnější; zygota → planula → přisedá a mění se v polypa – ten roste a rozmnožuje se nepohlavně modifikovaným pučením = strobilací – odškrcováním vzniká malá medúzka = ephyra – má jednodušší stavbu → dorůstá a mění se ve skyfomedúzu.

 

Zástupci:

talířovka ušatá

Cyanea arctica – největší, chapadla až 4 m, průměr 1 – 2 m, rozpětí chapadel až 40 m talířovka svítivá – malá, průměr 5 – 6 cm, intenzivně světélkuje kořenoústka plicnatá – Aristoteles – plíce moře

 

3. třída KORÁLNATCI  Anthozoa

pouze mořští, jen typ polypa – složitější stavba žijí – přisedle, většinou v koloniích – i značně velké; mělčí tropická moře

TS – štěrbinovitá ústa obklopená věncem chapadel – 8 nebo násobky 6, chapadla dutá; jedinci v kolonii mají společnou trávicí soustavu = coenosark. Trávicí dutina bývá rozdělena svislými přepážkami = septa, obsahují buňky produkující enzymy a buňky vstřebávací. Jsou to masožravci.

Kostra – u většiny z CaCO3 , vzácněji z rohovité hmoty – koralinu, u sasanek kostra chybí Rozmnožování – gonochoristi i hermafroditi; planula – plave → přisedá → polyp nepohlavní – pučení => velké kolonie; dělením – sasanky žijící jednotlivě.

Stará skupina – počátek prvohor. Vápenaté kostry → vápencové vrstvy silné stovky metrů – útesy, bradla, ostrovy

osmičetní korálnatci – Octocorallia tvoří kolonie, mají 8 přepážek, mají 8 chapadel, která se mohou různě větvit

korál červený – na červené kostře bílí polypi, Středozemní moře – hloubka 30 – 300 m; jeho kostry – šperk – už od středověku

pérovník červený – kolonie tvaru ptačího pera, světélkuje, Středozemní moře 20 – 200m šestičetní korálnatci – Hexacorallia

žijí  jednotlivě nebo v koloniích, chapadel větší počet – násobky 6, obvykle jsou nerozvětvená o Sasanky 

  • podobají se květům chryzantém, pěkně zbarvené – červená,  žlutá, zelená i modrá barva
  • žijí jednotlivě, často v symbióze s korýši
  • nikdy netvoří kostru
  • nožním terčem přisedají k podkladu a mohou se po něm pomalu posunovat • větší počet chapadel
  • většinou gonochoristi; nepohlavně se rozmnožují podélným dělením
  • živí se většinou dravě nebo planktonem
  • žijí od příbojové zóny až do velkých hloubek ( až přes 10 000 m), od moří teplých až k polárním Zástupci:

sasanka koňská sasanka plášťová – v symbióze s rakem poustevníčkem

karafiát mořský – nejkrásnější sasanka

o Větevníci 

  • drobnější
  • tvoří kolonie – mnoho milionů jedinců a každá kolonie vzniká z jedné přisedlé planuly pučením, jedinci v nižších vrstvách postupně odumírají
  • mají kostru
  • mělká teplá moře – pod 40 m přestávají růst a pod 90 m hynou
  • hlavní podíl na tvorbě korálových útesů – Velký bradlový útes – 200 km dlouhý a několik km široký Zástupci:

větevník mozkový – bílé kolonie

houbovník obecný

 

kmen  ŽEBERNATKY  Ctenophora

80 druhů

mořští – mírné a teplé pásmo, volně plovoucí. Nemají žahavé buňky

Velikost – dm

Tělo – paprsčitá souměrnost je už částečně nahrazovaná dvoustrannou symetrií = disymetrie vejčitý, hruškovitý, vakovitý nebo pásovitý tvar; na povrchu je 8 podélných pásů kmitajících destiček = žeber => pohyb

1 pár dlouhých  nitkovitých tykadel s lepivými buňkami => lov kořisti na horním konci těla – statický orgán na spodní straně těla – ústní otvor → jícen → gastrovaskulární soustava.

Potrava – dravci, živí se larvami různých vodních živočichů i drobnými rybami => škody na rybím plůdku

hermafroditi, oplození vnější Zástupci .

žebrovka vejčitá – růžová, až 16 cm dlouhá, patří k nejdravějším

pásovnice Venušina = Venušin pás – délka až 1,5 m; v klidu bezbarvá, při podráždění tmavě modrá barva, ve tmě světélkuje

 

Fylogeneze

Žahavci a žebernatky – nejprimitivnější metazoa. Ustrnuli ve stadiu gastruly. Pravděpodobně nejstarší jsou polypovci. Od nich vedla samostatná vývojová větev k medúzovcům a další samostatná vývojová větev ke korálnatcům. Na medúzovce evolučně navazují žebernatky.

 

kmen  MORULOVCI  Mesozoa

endoparaziti mořských bezobratlých

Velikost – mm

Tělo – stavbou připomíná morulu. Na povrchu mají obrvené buňky, střed těla tvořen rozmnožovacími bkami. Primitivní tělní organizace – pravděpodobně vznikla druhotně, díky přizpůsobení parazitickému životu Zástupci:

Dicema mirabilis – parazit vylučovacích orgánů hlavonožců






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: