Systém a evoluce vyšších výtrusných rostlin – maturitní otázka z biologie

 

   Otázka:  Systém a evoluce vyšších výtrusných rostlin

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): LenkaKrchova

 

 

 

 

 

Úvod k rostlinám:

  • Eukaryotické (Eukaryotická buňka s pravým jádrem) autotrofní (zdrojem uhlíku je anorganická látka Co2, energie ze slunce ve formě fotonů)organismy tvořící samostatnou říši
  • Zásobní látka je škrob
  • Buněčná stěna je z celulózy
  • Rozdělení rostlin:

 

  1. Nižší (řasy – prvotně žijí ve vodním prostředí, stélka, primitivní)
  2. Vyšší (život na souši, druhotně i ve vodě):
    • Výtrusné (Rozmnožovací výtrusy jsou závislé na vodě)
    • Semenné (Zcela přizpůsobeny životu na souši)

 

Charakteristika:

  • Mají dokonalá vodivá pletiva + Vyvinuté cévní svazky (kromě mechorostů)
  • Přizpůsobeny životu na souši, jejich rozmnožovací útvary (výtrusy) jsou závislé na vodě
  • Rozmnožovací útvary jsou výtrusy(jednobuněčné), které jsou závislé na vodě (bičíkaté spermatozoidy)
  • Jejich tělo (kornus) tvoří kořen, stonek a listy (pouze u primitivnějších mechorostů je zachována úroveň stélky)
  • Nepropustná pokožka, přítomnost cévních svazků – vodivých pletiv

 

Rozmnožování:

  • U rostlin se vyskytují dvě pohlavní generace Sporofyt (nepohlavní generace, výtrusy) a Gametofyt (pohlavní generace):
  • Gamety samičí – vaječná buňka – produkována v zárodečnících (archegonia)
  • Gamety samčí – spermatozoidy – produkovány pelatkami (anteridia)
  • V průběhu evoluce Sporofyt postupně dominuje nad Gametofytem (opačné, než u jiných organismů)
  • Mechorosty G > S (jediná skupina, kde pohlavní dominuje nad nepohlavním)
  • Kapraďorosty S > G ( G – dokáže fungovat samostatně)
  • ((Nahosemenné a Krytosemenné u Semenných ( S>>G ) G – absolutní nesamostatnost, vytváří se v pletivech sporofytu))

 

Systém vyšších výtrusných rostlin:

  1. Psilofyty (Rhyniofyty)
  2. Mechorosty
  3. Mechy
  4. Játrovky
  5. Hlevníky
  6. Kapraďorosty
  7. Plavuně
  8. Přesličky
  9. Kapradiny
  • Plavuně a Přesličky jsou Mikrofilní = malé lístky, šupinové
  1. Trofofyly (zelené listy, sloužící k fotosyntéze)
  2. Sporofyly (nezelené, co nesou výtrusnice)
  • Kapradiny jsou Makrofilní = veliké zpeřené listy
  1. Trofosporofyly (veliké, zelené listy co mají obě funkce)
  2. Psilofyty (Rhyniofyty):

 

Rhyniofyty  – fosilní (Prvohory)

  • První, které se přizpůsobily životu na souši (bažiny)
  • Podzemní rhizomoid (funkce kořene), vidličnaté větvení, zploštělé konce větévek (telomy) – vznik listů
  • rozmnožování pomocí výtrusů – výtrusnicové klasy
  • rodozměna izomorfní (G i S stejné)

 

Psilofyty

  • několik málo druhů (pralesy)
  • z nich se vyvinuli vyšší rostliny – vývojový základ

 

  1. Mechorosty
  • Většinou již suchozemské, ale vodivá pletiva nedokonalá až potlačená – nedovoluje jim větší růst
  • Zabraňují erozi půdy, dávají vznik rašelinám
  • Jednodušší : lupenitá stélka – nemají cévní svazky
  • Dokonalejší: stélka rozlišena:
  1. G Příchytná vlákna (rhizoidy)
  2. G Lodyžka (kauloid)
  • G Lístky (fyloidy)
  1. S Štět s tobolkou
  • G převládá nad S (štět s tobolkou vyrůstá na lodyžce, je gametofytem vyživován)

 

Rodozměna:

  • G – haploidní
  • S – diploidní
  • Z haploidního výtrusu – prvoklíček – mechová rostlina (pohl. ústroje samčí i samičí = jednodomá, nebo má pouze jedny (samčí = pelatky, samičí – zárodečníky) = dvoudomá)
  • Oplození v kapce vody – zygota – štět s tobolkou (výtrusnice), v ní redukčním dělením výtrusy
  • Některé mechorosty mají v lodyžce jednoduché vodivé pletivo (ne svazky cévní)
  • Nedokonalé cévní svazky, nebo bez nich
  • Mohou se rozmnožovat i vegetativně

 

  1. Mechy:
  • nejnižší patra lesů, vlhkomilné, stínomilné
  • mechové lístečky mají střední žebro – náznak vodivých pletiv
  • lístečky jsou ve spirále
  • Tobolka kryta víčkem, čepička – kryta hygroskopickými zuby = reakce na vlhkost
  • cévní svazky chybí, nízký růst
  • Rašeliník (velmi primitivní, odlišná stavba – dole odumírá – rašeliny)
  • Bělomech sivý – zakyselené půdy
  • Měřík tečkovaný (lístečky oválného charakteru)
  • Dvouhrotec chvostnatý
  • Ploník obecný (Dlouhé štěty, výtrusnice směřují nahoru)
  • Zkrutek Vláhojevný (Výtrusnice směřují dolu a je relativně malý)

 

  1. Játrovky:
  • Primitivnější než mechy, stélka často jen lupenitá
  • Porostnice je mnohotvárná (na stopkatých terčích má pohlavní ústroje + přisedlé pohárky s rozmnož. tělísky)
  • Porostnice mnohotvárná

 

  1. Hlevíky:
  • Stélka lupenitá, pohl. ústroje ponořeny v ní
  • Sporofyt (noha s tobolkou) je zelený a samostatně asimiluje
  • Asi nejpůvodnější třída (G a S v rovnováze)

 

  1. Kapraďorosty:
  • Výtrusné cévnaté rostliny
  • Heteromorfní rodozměna = převládá Sporofyt, je lépe vyvinutý, je to vlastní rostlina. Gametofyt je na Sporofytu výživově nezávislý, žije okolo jako hlíza
  • Gametofyt formou stélky, buď se živí saprofyticky, nebo fotosyntetizuje
  • z haploidního výtrusu kapraďorostů vyrůstá gametofyt – haploidní stélka, neboli prokel. Na něm se tvoří pohlavní orgány – samčí pelatky se spermatozoidy a samičí zárodečníky s vaječnou buňkou. Splynutím samčí a samičí pohl. buňky vzniká zygota. Stává se základem pro Sporofyt, který bývá členěn na stonek, listy a pravé kořeny. Na listech vyrůstají výtrusnice, v nichž se redukčním dělením tvoří nepohlavní haploidní výtrusy

 

  1. Plavuně:
  • Plné nečlánkované, vidličnatě větvené stonky
  • Vidličnaté větvení
  • Na koncích vzpřímených větví vyrůstají sporofyly, na jejich svrchní straně bývají umístěny výtrusnice, v nichž se tvoří výtrusy – mohou růst i do výtrusných klasů
  • Rozmnožování: ze spory se vyvíjí podzemní prokel, který se živí saprofyticky, po několika letech se na něm vytvoří gametangia, z oplozené vaječné buňky vyroste sporofyt a gametofyt brzy odumře
  • Pouze několik bylinných druhů = v ČR chráněné
  • Na konci prvohor i stromové varianty – vyhynuly z důvodu suššího klimatu a byly nahrazeny nahosemennými rostlinami
  • Plavuň Vidlačka
  • Vraneček brvitý

 

  1. Přesličky:
  • Mají plazivé oddenky a duté, přeslenitě větvené stonky, které jsou podélně rýhované
  • Pokožka je inkrustována oxidem křemičitým
  • Drobné šupinové listy bývají na bázi pochvovitě srostlé
  • Některé přesličky (přeslička rolní) tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh:
  1. Jarní nezelené (nesou výtrusnicový klas)
  2. Letní zelené (asimilující, tvoří zásobní látky ukládající se v oddenku)

 

Rozmnožování:

  • Výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí ve 4 dlouhé haptery (pentlice), které vlivem se vlivem změn vlhkosti vzájemně splétají a výtrusy se tak rozšiřují ve shlucích
  • Protky nesou buď pelatky nebo zárodečníky (jsou dvoudomé)
  • Mnohobičíkaté spermatozoidy se ve vodním prostředí pohybují k vaječné buňce
  • Přeslička rolní (jarní nezelená lodyha odumírá a je nahrazena letní zelenoulodyhou) – urologické čaje
  • Přeslička lesní (hojně v lesích, jeden typ lodyhy)

 

  1. Kapradiny:
  • Vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
  • Byliny nebo dřeviny (dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou i stromovité druhy)
  • Stonky jsou plné, nečlánkované, často jsou přeměněné v oddenky, ze kterých vyrůstají adventivní (přídatné) kořeny – vyrůstající rovnou z oddenku ( x stonek)
  • Listy jsou velké, zpeřené, v mládí spirálně svinuté
  • Na rubu nebo na okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou (ledvinovitou blankou)
  • Výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem – řada ztloustlých buněk, umožňující jejich otevření – na základě vlhkosti

 

Rozmnožování:

  • Výtrusy klíčí ve vlhku v zelené srdčité prokly
  • Spermatozoidy jsou mnohobičíkaté
  • Hasivka orličí (Naše největší kapradina)
  • Kapraď samec
  • Osladič obecný
  • Sleziníky
  • Papratka samičí
  • Pérovník pštrosí
  • Žebrovice Různolistá






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: