Systém a evoluce vyšších výtrusných rostlin

 

Otázka:  Systém a evoluce vyšších výtrusných rostlin

Předmět: Biologie

Přidal(a): LenkaKrchova

 

Úvod k rostlinám:

  • Eukaryotické (Eukaryotická buňka s pravým jádrem) autotrofní (zdrojem uhlíku je anorganická látka Co2, energie ze slunce ve formě fotonů)organismy tvořící samostatnou říši
  • Zásobní látka je škrob
  • Buněčná stěna je z celulózy
  • Rozdělení rostlin:
    • Nižší (řasy – prvotně žijí ve vodním prostředí, stélka, primitivní)
    • Vyšší (život na souši, druhotně i ve vodě):
      • Výtrusné (Rozmnožovací výtrusy jsou závislé na vodě)
      • Semenné (Zcela přizpůsobeny životu na souši)

 

Charakteristika:

  • Mají dokonalá vodivá pletiva + Vyvinuté cévní svazky (kromě mechorostů)
  • Přizpůsobeny životu na souši, jejich rozmnožovací útvary (výtrusy) jsou závislé na vodě
  • Rozmnožovací útvary jsou výtrusy (jednobuněčné), které jsou závislé na vodě (bičíkaté spermatozoidy)
  • Jejich tělo (kornus) tvoří kořen, stonek a listy (pouze u primitivnějších mechorostů je zachována úroveň stélky)
  • Nepropustná pokožka, přítomnost cévních svazků – vodivých pletiv

 

Rozmnožování:

  • U rostlin se vyskytují dvě pohlavní generace Sporofyt (nepohlavní generace, výtrusy) a Gametofyt (pohlavní generace):
  • Gamety samičí – vaječná buňka – produkována v zárodečnících (archegonia)
  • Gamety samčí – spermatozoidy – produkovány pelatkami (anteridia)
  • V průběhu evoluce Sporofyt postupně dominuje nad Gametofytem (opačné, než u jiných organismů)
  • Mechorosty G > S (jediná skupina, kde pohlavní dominuje nad nepohlavním)
  • Kapraďorosty S > G ( G – dokáže fungovat samostatně)
  • ((Nahosemenné a Krytosemenné u Semenných ( S>>G ) G – absolutní nesamostatnost, vytváří se v pletivech sporofytu))

 

Systém vyšších výtrusných rostlin:

  • Psilofyty (Rhyniofyty)
  • Mechorosty
    • Mechy
    • Játrovky
    • Hlevníky
  • Kapraďorosty
    • Plavuně
    • Přesličky
    • Kapradiny

 

  • Plavuně a Přesličky jsou Mikrofilní = malé lístky, šupinové
    • Trofofyly (zelené listy, sloužící k fotosyntéze)
    • Sporofyly (nezelené, co nesou výtrusnice)
  • Kapradiny jsou Makrofilní = veliké zpeřené listy
    • Trofosporofyly (veliké, zelené listy co mají obě funkce)

 

a) Psilofyty (Rhyniofyty):

  • Rhyniofyty  – fosilní (Prvohory)
    • První, které se přizpůsobily životu na souši (bažiny)
    • Podzemní rhizomoid (funkce kořene), vidličnaté větvení, zploštělé konce větévek (telomy) – vznik listů
    • rozmnožování pomocí výtrusů – výtrusnicové klasy
    • rodozměna izomorfní (G i S stejné)
  • Psilofyty
    • několik málo druhů (pralesy)
    • z nich se vyvinuli vyšší rostliny – vývojový základ

 

b) Mechorosty

  • Většinou již suchozemské, ale vodivá pletiva nedokonalá až potlačená – nedovoluje jim větší růst
  • Zabraňují erozi půdy, dávají vznik rašelinám
  • Jednodušší : lupenitá stélka – nemají cévní svazky
  • Dokonalejší: stélka rozlišena:
    • G Příchytná vlákna (rhizoidy)
    • G Lodyžka (kauloid)
    • G Lístky (fyloidy)
    • S Štět s tobolkou
  • G převládá nad S (štět s tobolkou vyrůstá na lodyžce, je gametofytem vyživován)
  • Rodozměna:
    • G – haploidní
    • S – diploidní
    • Z haploidního výtrusu – prvoklíček – mechová rostlina (pohl. ústroje samčí i samičí = jednodomá, nebo má pouze jedny (samčí = pelatky, samičí – zárodečníky) = dvoudomá)
    • Oplození v kapce vody – zygota – štět s tobolkou (výtrusnice), v ní redukčním dělením výtrusy
    • Některé mechorosty mají v lodyžce jednoduché vodivé pletivo (ne svazky cévní)
    • Nedokonalé cévní svazky, nebo bez nich
    • Mohou se rozmnožovat i vegetativně
  • Mechy:
    • nejnižší patra lesů, vlhkomilné, stínomilné
    • mechové lístečky mají střední žebro – náznak vodivých pletiv
    • lístečky jsou ve spirále
    • Tobolka kryta víčkem, čepička – kryta hygroskopickými zuby = reakce na vlhkost
    • cévní svazky chybí, nízký růst
    • Rašeliník (velmi primitivní, odlišná stavba – dole odumírá – rašeliny)
    • Bělomech sivý – zakyselené půdy
    • Měřík tečkovaný (lístečky oválného charakteru)
    • Dvouhrotec chvostnatý
    • Ploník obecný (Dlouhé štěty, výtrusnice směřují nahoru)
    • Zkrutek Vláhojevný (Výtrusnice směřují dolu a je relativně malý)
  • Játrovky:
    • Primitivnější než mechy, stélka často jen lupenitá
    • Porostnice je mnohotvárná (na stopkatých terčích má pohlavní ústroje + přisedlé pohárky s rozmnož. tělísky)
    • Porostnice mnohotvárná
  • Hlevíky:
    • Stélka lupenitá, pohl. ústroje ponořeny v ní
    • Sporofyt (noha s tobolkou) je zelený a samostatně asimiluje
    • Asi nejpůvodnější třída (G a S v rovnováze)

 

c) Kapraďorosty:

  • Výtrusné cévnaté rostliny
  • Heteromorfní rodozměna = převládá Sporofyt, je lépe vyvinutý, je to vlastní rostlina. Gametofyt je na Sporofytu výživově nezávislý, žije okolo jako hlíza
  • Gametofyt formou stélky, buď se živí saprofyticky, nebo fotosyntetizuje
  • z haploidního výtrusu kapraďorostů vyrůstá gametofyt – haploidní stélka, neboli prokel. Na něm se tvoří pohlavní orgány – samčí pelatky se spermatozoidy a samičí zárodečníky s vaječnou buňkou. Splynutím samčí a samičí pohl. buňky vzniká zygota. Stává se základem pro Sporofyt, který bývá členěn na stonek, listy a pravé kořeny. Na listech vyrůstají výtrusnice, v nichž se redukčním dělením tvoří nepohlavní haploidní výtrusy
  • Plavuně:
    • Plné nečlánkované, vidličnatě větvené stonky
    • Vidličnaté větvení
    • Na koncích vzpřímených větví vyrůstají sporofyly, na jejich svrchní straně bývají umístěny výtrusnice, v nichž se tvoří výtrusy – mohou růst i do výtrusných klasů
    • Rozmnožování: ze spory se vyvíjí podzemní prokel, který se živí saprofyticky, po několika letech se na něm vytvoří gametangia, z oplozené vaječné buňky vyroste sporofyt a gametofyt brzy odumře
    • Pouze několik bylinných druhů = v ČR chráněné
    • Na konci prvohor i stromové varianty – vyhynuly z důvodu suššího klimatu a byly nahrazeny nahosemennými rostlinami
    • Plavuň Vidlačka
    • Vraneček brvitý
  • Přesličky:
    • Mají plazivé oddenky a duté, přeslenitě větvené stonky, které jsou podélně rýhované
    • Pokožka je inkrustována oxidem křemičitým
    • Drobné šupinové listy bývají na bázi pochvovitě srostlé
    • Některé přesličky (přeslička rolní) tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh:
      • Jarní nezelené (nesou výtrusnicový klas)
      • Letní zelené (asimilující, tvoří zásobní látky ukládající se v oddenku)
    • Rozmnožování:
      • Výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí ve 4 dlouhé haptery (pentlice), které vlivem se vlivem změn vlhkosti vzájemně splétají a výtrusy se tak rozšiřují ve shlucích
      • Protky nesou buď pelatky nebo zárodečníky (jsou dvoudomé)
      • Mnohobičíkaté spermatozoidy se ve vodním prostředí pohybují k vaječné buňce
      • Přeslička rolní (jarní nezelená lodyha odumírá a je nahrazena letní zelenoulodyhou) – urologické čaje
      • Přeslička lesní (hojně v lesích, jeden typ lodyhy)
  • Kapradiny:
    • Vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
    • Byliny nebo dřeviny (dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou i stromovité druhy)
    • Stonky jsou plné, nečlánkované, často jsou přeměněné v oddenky, ze kterých vyrůstají adventivní (přídatné) kořeny – vyrůstající rovnou z oddenku ( x stonek)
    • Listy jsou velké, zpeřené, v mládí spirálně svinuté
    • Na rubu nebo na okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou (ledvinovitou blankou)
    • Výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem – řada ztloustlých buněk, umožňující jejich otevření – na základě vlhkosti
    • Rozmnožování:
      • Výtrusy klíčí ve vlhku v zelené srdčité prokly
      • Spermatozoidy jsou mnohobičíkaté
      • Hasivka orličí (Naše největší kapradina)
      • Kapraď samec
      • Osladič obecný
      • Sleziníky
      • Papratka samičí
      • Pérovník pštrosí
      • Žebrovice Různolistá


Další podobné materiály na webu:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!