Stavba rostlinného těla a jeho dělení

biologie

Otázka: Stavba rostlinného těla a jeho dělení

Předmět: Biologie

Přidal(a): Barbora

Obsah tématu

Histologie – zkoumá rostlinná pletiva

pletivo = soubor rostlinných buněk stejného tvaru, fce, původu

Dělení:

1) Podle způsobu vzniku

a) Pravá – vznikají dělením buněk, které zůstávají navzájem spojené

,skler.,kolenchym

b) Nepravá – druhotným seskupením původně volných buněk

Např. plektenchym – plodnice hub, stélky lišejníků

2) Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn – všechny pravé

a) Parenchymatická – nejhojnější typ

Buňky živé, kulaté (stejnou výšku, šířku i délku) nebo v jednom směru mírně protáhlé
BS tenká, neztloustlá a v místech kde se setkávají tři a více buněk vytváří mezibuněčné prostory (=interceluláry)
Velmi měkké, musí být chráněno a vyživováno jinými pletivy
Fce: Fotosyntéza (hl. listy, i stonek, části květů, plodů, výjimečně kořen), zásobní (voda, cukry ve vakuolách, škrob v plastidech…), mechanická (držení tvaru), sekreční (hl. sekundární metabolity), dělivá a regenerační, transportní (plasmodesmata, interceluláry – transport plynů, hl. v listech transport CO2)
Destičkový (pokožka), palisádový, houbový (oboje – list)
Aerenchym – zvětšené mezibuň. prostory vyplněné vzduchem
je v kořenech (k provzdušňování) – označován za provzdušňovací pletivo
Zajišťuje rozvod kyslíku, kterého je v zaplavených substrátech nedostatek
Mokřadní (rákos), vodní rostliny (leknín)

b) Prosenchym – jednosměrně protažené buňky s šikmými přepážkami, bez intercelulér (př. cévní svazky, tvoří kambium)

c) Kolenchymatická – nepravidelně ztluštění BS, větš. v rozích (rohový kolenchym), většinou bez intercelulár

Deskový kolenchym – ztloustlý v stěnách rovnoběžných s povrchem orgánu
žije, ale pomalu umírá
pevnost, pružnost – opora
často může fotosyntetizovat, neboť se většinou nachází blízko pod povrchem
typický pro dvouděložné rostliny, zejména některé skupiny (hluchavkovité, miříkovité) jsou na kolenchym bohaté
Fce: fotosyntéza (třeba stonek – míň významná), mechanická, dělivá (v některých případech má schopnost se začít dělit, např. při vzniku felogénu u některých stonků)

d) Sklerenchymatická – pletivo z většinou mrtvých buněk s rovnoměrně ztloustlou BS

Nejsilnější buněčná stěna – ukládání anorganických l., také org.l.
Mechanická opora – zpevňovací pletivo
Stěna roste dovnitř => buňka se zmenšuje – buňka zemře a zbyde jen stěna – po odumření se vyplňují vzduchem (odumře protoplast – živý obsah buňky)
Bez intercelulár
Plasmodesmata – kanály, fce: transport a komunikace mezi sousedními buňkami přes BS
- Sklerenchymatická vlákna – například trav, lnu, konopí
  - Dlouhé, úzké, na konci zašpičatělé buňky
- Sklereidy s dřevnatými stěnami -pecky třešní a švestek, skořápky ořechů, semena, řapíky

3) Podle schopnosti dělení

a) Dělivá (meristémy) – mají schopnost se pořád dělit, tenkostěnné parenchymatické buňky

Protomeristém: původní dělivé pletivo, předdělivé pletivo, na vzrostném vrcholku stonku, konec kořene
Primární meristém: vznik z protomeristému, dělí se od začátku a nezastavuje se, postupně se mění na pletiva trvalá, na vzrostném vrcholku stonku, konec kořene, kolénka obilí a trav
Prokambium = primární dělivé pletivo, tvoří základ pro vodivá pletiva
Sekundární meristém: druhotně obnovil svou dělivou aktivitu, v urč. fázích se chová jako trvalé, u rostlin s druhotným tloustnutím (hl. dřeviny)
Kambium (pletivo, vznik z prokambia, produkuje sekundární vodivá pletiva – sekundární dřevo (xylém) do středu a lýko (floém) ven, typické pro nahosemenné a 2děložné)
Felogén (korkotvorné pletivo, způsobuje druhotné tloustnutí, do středu odděluje zelenou kůru (feloderm), ven korek (felém))
Kalus (hojivé pletivo, zaceluje rány)

b) Trvalá – vznikají z dělivých pletiv, skládají se z funkčně rozlišených buněk, které ztratily schopnost dále se dělit

Podle funkce:

a) Krycí

ochrana před nadměrnou transpirací, radiací, přehřátím, průnikem infekcí a před okusem (herbivoři)
zprostředkovávají výměnu vody, minerálních látek, plynů mezi rostlinou a prostředím

a1) Pokožka

Epidermis – nadzemní orgány
většinou jedna vrstva buněk bez mezibuněčných prostor
Rhizodermis – Povrch kořene
jedna vrstva tenkostěnných buněk protažených ve směru podélné osy kořene
Druhotná kůra (peridermis) nahrazuje epidermis u rostlin sekundárně tloustnoucích (sekund. Tloustnutí: pokožka se trhá, nahrazena mnohovrstevným korkovým pletivem)
Druhotné krycí pletivo: korek, u všech stromů, ochrana tepelná i mechanická, omezení výparu vody a propustnosti plynů, ochrana před bakteriemi a houbami
mrtvé buňky vyplněné vzduchem
pod pokožkou se totiž zakládá druhotný meristém zvaný felogén, který směrem dovnitř stonku vytváří živé buňky zelené kůry (obsahují četné chloroplasty) a na vnější stranu odděluje buňky korku
Pokožku většinou tvoří jediná vrstva těsně k sobě přiléhajících dlaždicovitých buněk bez chloroplastů (s výjimkou průduchů)

a2) Kutikula

Nadzemní orgány, hydrofobní vrstva, snižuje ztrátu vody výparem
tvořena látkou tukovité povahy – kutinem

a3) Trichomy

jednobuněčné nebo vícebuněčné chlupy
Krycí – divizna (proti zimě, přehřátí+ zachytává vodu)
Typ: papily – sametový vzhled (violky, růže)
Žlaznaté – k vyměšování některých látek
Jírovec maďal (pryskyřice), máta (oleje), pelargonie
Žahavé – kopřiva (kys mravenčí) – obrana
Trn – ostružina, růže!
Absorpční – kořenový vlásek
Trávicí (tentakule) – masožravky (půda málo N – proto hmyz)
výčnělky (=emergence) – přeměnou trichomů vznikají ostny (růže, ostružiník, angrešt aj.), které lze poměrně malým bočním tlakem odloupnout
Letokruh je přírůstek dřeva v průběhu jednoho vegetačního období. Jeden letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. V našich oblastech je to jeden přírůstek (letokruh) během jednoho roku
Jarní dřevo je obvykle světlejší a měkčí část v letokruhu
Dendrochronologie

b) Vodivá

Tvoří ji soubor cévních svazků – transport vody a v ní rozpuštěných látek
pravé cévní svazky mají část dřevní = xylém a část lýkovou = floém
- xylém – jím vedou cévy, cévice (tracheje, tracheidy)
- transpirační proud (transpirace = vypařování) – vede vodu, minerály od kořenů nahoru
- floém – sítkovice
- asimilační proud (asimilace = fotosyntéza) – vede produkty fotosyntézy, asimiláty od listů do míst potřeby (vzrostné vrcholy stonku či kořene) a k místům jejich ukládání – zásobní fce

– z prvotního meristému (prokambia) vznikají v cévním svazku prvotní xylém a prvotní floém
jestliže se celé prokambium diferencuje na trvalá pletiva, vzniká uzavřený cévní svazek, který druhotně již netloustne (u jednoděložných)
u většiny rostlin se však část prokambia zachovává a vytváří druhotné dělivé pletivo – kambium
kambium odděluje směrem k obvodu druhotné lýko a dovnitř druhotné dřevo => vzniká otevřený cévní svazek => stonek či kořen druhotně tloustnou
– u dřevin se aktivita kambia během roku mění, má periodický charakter => letokruhy

Vodivá pletiva

cévy = široké, jednotlivě, vývojově mladší než cévice, bývají zpevněny nejčastěji kruhovitými, šroubovitými nebo síťovitými vyztuženinami
přítomnost cév charakterizuje vývojově výše postavené skupiny rostlin; nevyskytují se např. u jehličnanů
přehrádky buněk se nerozpustily, ale proděravěly
cévice = úzké, u sebe, primitivní, dosahují délky jen několik mm, na příčném řezu bývají typicky pěti či šestihranné; v období vlastní činnosti jsou již mrtvé
vznikají z buněk stojících nad sebou, které rozpustily své příčné přehrádky
sítkovice = protáhlé buňky, jež v plazmě neobsahují jádro a jejich příčné přepážky jsou proděravělé, odtud název

Podle vzájemného postavení lýka a dřeva rozeznáváme čtyři základní typy cévních svazků:

a) soustředné (koncentrické) – nejjednodušší typ, jedna část obklopuje druhou:
– lýkostředné (leptocentrické) – mnohé jednoděložné
– dřevostředné (hadrocentrické) – plavuně a kapradiny
b) paprsčité (radiální) – oddělené dřevní a lýkové části se pravidelně střídají, výskyt hlavně v kořenech cévnatých rostlin
c) bočné (kolaterální) – dřevo a lýko jsou umístěny hned za sebou ve směru poloměru, rozšířeny ve stoncích a listech převážné většiny semenných rostlin
d) dvoubočné (bikolaterální) – mají dvě lýkové části, mezi nimiž se nachází dřevní část, např. lilkovité

c) Základní – mezi pletivy krycími a vodivými

c1) Provětrávací

Průduch = stoma
Ze 2 ledvinovitých svěracích buněk, zelené (mají chloroplasty), prochází jimi O2, CO2, vodní páry – mezi nimi štěrbina
Na straně u štěrbiny mají ztloustlou buněčnou stěnu
při nedostatku vody buňky ztrácejí vodu => turgor se zmenší => buňky se narovnají a průduch se zmenší
ionty K+: důležité pro otevření průduchů
1děložné – v řadě na obou stranách listu
2děložné – ne v řadě, spodní strana listů X leknín
Druhotně ztloustlé rostl: lenticely = čočinky – pořád otevřené X průduch reguluje
Umožňují dýchat borkou
strukturní anatomickou adaptací na nedostatek kyslíku je vznik aerenchymu

c2) Zásobní

Ukládání produktů fotosyntézy – nejčastěji škrob, hl. parenchym a sklerenchym – hodně leukoplastů a škrobový zrn v buňce
Ukládání vody – vodní pletiva kaktusů
Zádob pletiva v oddencích, hlízách, cibulích, bulvách…

c3) Asimilační

k fotosyntetické asimilaci oxidu uhličitého, parenchym bohatý na chloroplasty, asimil. pletivo hned pod pokožkou listů

c4) Mechanická (zpevňovací)

pevnost, pružnost a současně se podílejí na zabezpečení transportu látek cévními svazky (chrání např. vodivé buňky před nežádoucími deformacemi)
kolenchym, sklerenchym
nejvíc u dřevin, nejmíň u vodních rostl

c5) Vylučovací

Nejčastěji květy – medníky = vylučují nektar, láká oplovače (mohou být intra a extraflorální (výjimka)
Mléčnice = vylučují latex (kaučukovník, aby ho nežrali)
Hydatody = vodní skuliny, gutace = vylučování vody v podobě kapek, např. kontryhel X nevýhoda: pořád otevřené

c6) Absorpční

V kořenech, i haustoria parazitů