Rostlinná pletiva – maturitní otázka

 

Otázka: Rostlinná pletiva

Předmět: Biologie

Přidal(a): Xirna

 

Nejstarší organismy byly jednobuněčné – buňka vykonává všechny funkce.

Vyšší stupeň organizace (mezistupeň) – kolonie- specializace buněk, váleč koulivý.

Mnohobuněčné organismy: vysoká specializace, pokud buňku vezmu z kolonie, dokáže sama založit novou kolonii (samostatná), buňka z pletiva zanikne a nevytvoří se nová rostlina nebo živočich.

 

Dělení pletiv

  • Podle způsobu vzniku
    • pravá – vznikla dělením buněk na buňky dceřiné
    • nepravá – vznikla druhotným seskupením původně volných buněk
  • Podle schopnosti dělení
    • dělivá (meristematická) – mají zachovanou dělivou schopnost (vznikají další pletiva)
    • trvalá – vznikají činností dělivých pletiv, ztratily schopnost dělení, mají určitou funkci
  • Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčné stěny
    • parenchym – živé tenkostěnné buňky s mezibuněčnými prostorami (=interceluláry- v místě kontaktu 3 a více buněk)
    • zvláštní typ:
      • aerenchym – v intercelulárech je vzduch- pomáhá dýchání (vodní a bahenní rostliny)
      • palisádový parenchym – protáhlé rovnoběžné buňky (v listech)
        • kolenchym – živé buňky ztloustlé jen v určitých místech (nejčastěji v rozích -> zpevnění)
        • sklerenchym – nejrozšířenější zpevňovací pletivo, buněčná stěna silná ztloustlá, buňky odumřou a vyplnění se vzduchem
  • Podle funkce

 

Dělení podle funkce

  • DĚLIVÁ PLETIVA (MERISTÉMY)
    • zachovávají si trvale nebo dočasně schopnost dělení buněk, umožňují růst rostlin
    • malé, tenkostěnné buňky s velkým jádrem, mají hodně cytoplazmy a intenzivní metabolismus
    • z původního protomeristému (několik buněk) vznikají prvotní (primární) meristémy- vegetační vrcholy kořenů a stonků, v růstových zónách listů
    • druhotné (sekundární) meristémy: vzniká obnovením dělivé funkce trvalých pletiv- kambium a felogen- druhotně tloustnoucí rostlinné orgány
  • KRYCÍ PLETIVA
    • pokrývají povrch rostlinných orgánů, chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům vnějšího prostředí
    • prvotní krycí pletivo: POKOŽKA
      • tvořena jednou vrstvou těsně přiléhajících buněk, nemá chloroplasty – je bezbarvá
      • rhizodermis: na kořenu, nemá průduchy ani kutikulu
      • epidermis: nadzemní části, průduchy a kutikula- tuková látka kutin- k zamezení vypařování vody)
    • CHLUPY (trichomy)
      • vyrůstají z pokožky, zabraňují vypaření vody a přehřátí rostliny (sluneční paprsky se odráží)
      • jednobuněčné nebo mnohobuněčné, rozmanitý tvar, délka, hustota a funkce:
        • krycí – ochranná funkce, snižují riziko přehřátí rostliny, umožňují rozšiřování semen a plodů
        • žláznaté – vyměšování látek (silice, pryskyřice), vůně nebo zápach (přilákání nebo odpuzení živočichů- afrikán, muškáty)
        • žahavé – po odlomení koncové části dojde k uvolnění pálivé tekutiny (kyseliny mravenčí)- obranná funkce, kopřiva
    • OSTNY: např. růže, angrešt, ostružník
  • PROVĚTRÁVACÍ PLETIVA
    • spojení pletiv s okolím- regulovaná výměna plynných látek (CO2, O2, H2O)- fotosyntéza, dýchání, vypařování vody
    • PRŮDUCHY (stomata): spodní strana listů, mladé zelené stonky, regulují výměnu plynů a vypařování vody, jsou zde chloroplasty, tvořeny 2 svěracími buňkami a štěrbinou (ovlivněna turgorem svěracích buněk – čím více buňky naplněny vodou (vysoký turgor), tím více jsou od sebe oddáleny a štěrbina je otevřená)
    • ČOČINKY (lenticely): pokud se vytváří druhotné krycí pletivo, obvykle větší než průduchy, na zimu se uzavírají- ochrana před vypařováním vody
  • NASÁVACÍ PLETIVA: funkce- příjem vodných roztoků živin
    • KOŘENOVÉ VLÁSKY: * vychlípením buněk pokožky blízko vrcholu kořene
    • HAUSTORIA: u parazitických rostlin, příjem látek z cévních svazků hostitele
  • VODIVÁ PLETIVA: spolu s krycími pletivy důležité pro přechod na souš, fce transport vody a v ní rozpuštěných látek, soubor cévních svazků
    • Dřevní část (xylém)- vzestupný (transpirační) proud- roztoky minerálních l. z půdy do stonku a listů
      • => CÉVY: bez přehrádek
      • => CÉVICE: starší, kratší, s přehrádkami
    • Lýková část (floém)- sestupný (asimilační) proud- produkty fotosyntézy z listů do stonku a kořene
      • => SÍTKOVICE: živé tenkostěnné buňky s proděravělými přehrádkami
  • součást cévních svazků jsou DOPROVODNÁ PLETIVA – mechanická fce (sklerenchym) nebo zásobní (parenchym) – uzavřený cévní svazek: druhotně netloustne
    • otevřený: druhotně tloustne pomocí kambia (dřeviny)
    • => *druhotné dřevo a lýko, mírný pás: dřevo jarní a letní – letokruhy
  • VYMĚŠOVACÍ PLETIVA: vylučování různých produktů
    • VODNÍ SKULINY (hydatody): stavba podobná průduchům, ale neuzavírají se, vylučování vody v kapalném stavu (kapky)= gutace, např. kontryhel
    • MEDNÍKY: nektar- láká hmyzí opylovače
    • MLÉČNICE: ve vakuole je mléčná šťáva= latex- zásobní a ochranná fce (jedovatý)- pryšcovité (kaučukovník), makovité (opium, vlašťovičník), zvonkovité, pampeliška, oleandr
  • ASIMILAČNÍ PLETIVA: velké množství chloroplastů- fotosyntéza, např. listy
  • ZPEVŇOVACÍ PLETIVA: mechanická fce, zajišťují orgánům pevnost a pružnost, podílejí se na transportu látek cévními svazky
  • ZÁSOBNÍ PLETIVA:
    • ukládání zásobních l. (cukry, tuky, bílkoviny)- kořeny, oddenky, hlízy, dělohy semen, plody
    • ukládání vody- vodní pletiva kaktusů

 

TKÁNĚ

  • soubory buněk mající stejný tvar a vykonávající společnou hlavní funkci
  • dělení: epitely, pojiva, tkáň svalová, tkáň nervová

 

1) EPITELY: hustě na sebe naskládané buňky, pokrývají povrch nebo vystýlají

  • Jednovrstevný: 1 vrstva, podle tvaru buněk: plochý- kůže, krychlový, válcovitý (cylindrický)
  • Mnohovrstevný: více vrstev, krycí, výstelkový, žlázový, resorpční, dráždivý

 

2) POJIVA:

  • tkáně, které se skládají kromě buněk ještě z mezibuněčné hmoty
  • VÝPLŇOVÁ A OPORNÁ POJIVA (vazivo, chrupavka, kost)
  • VAZIVO: měkká tkáň, základ rosolovitá hmota a vlákna (kolagen- pevnost, elastin- pružnost)
    • Řídké vazivo: kolem orgánů
    • Tuhé vazivo: hodně kolagenu- šlacha
    • Tukové vazivo: poslední vrstva kůže
  • CHRUPAVKA: pevná a pružná, součást kloubů- chrání kloubní hlavice, plotének, špička nosu a uší, vyztužení průdušnic, paryby mají chrupavčitou kostru, lidé v prenatálním období také
  • KOST (os):
    • Složení:
      • anorg. l. Ca3(PO4)2, CaCO3, CaF2, 
      • org. l. bílkoviny- OSSEIN
    • Osteoporóza: řídnutí kostí (prevence Ca, pohyb, vitamín D- rybí tuk, ze Slunce)
    • Kosti dlouhé- stehenní, krátké- obratle, ploché- lopatka
    • OKOSTICE (periost): na povrchu, zasahují do ní cévy a nervy
    • KOSTNÍ TKÁŇ:
      • houbovitá (spongiosa)
      • hutná (compacta)- zákl. jednotka OSTEON (Haversův systém)
    • KOSTNÍ DŘEŇ (morek): červená, krvetvorba, v mládí ve všech kostech
    • Vznik kosti: z chrupavky (někdy z vaziva) OSIFIKACÍ (zkostnatění)
    • Růst kosti: do šířky okostice; do délky růstové chrupavky
    • růst přestáváme, když zkostnatí: 18-23 let, hormon somatotropin (<= hypofýza)

 

3) SVALOVÁ TKÁŇ:

  • vlastnost buněk- stažitelnost, hladká: orgány, příčně- pruhovaná- kosterní: bílkoviny aktin a myozin (zasouvají se do sebe), srdeční: neunavitelná

 

4) NERVOVÁ TKÁŇ:

  • základem je neuron; přenos el. signálu- dendrity, axon, depolarizace membrány
  • TROFICKÁ POJIVA = tekutiny: krev, míza, tkáňový mok, u bezobratlých hemolymfa)

Podobné materiály:
💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.