Prvoci – maturitní otázka z biologie (2)

 

   Otázka: Prvoci

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): kristyna

 

 

Říše: Prvoci (Protozoa)

  • jednobuněčné eukaryotické organismy se znaky živočichů (bez buněčné stěny, heterotrofní…)

 

Vlastnosti prvoků

  • Buňka je relativně složitá (složitější než buňky mnohobuněčných živočichů), protože musí zajišťovat všechny životní funkce.
  • Povrch těla většiny prvoků tvoři zesílená cytoplazmatická membrána zvaná pelikula.
  • Pohyb buněk zajišťují bičíky, brvy (soustava drobných a zkrácených „bičíků“, které se koordinovaně pohybují) nebo panožky (proměnlivé výběžky cytoplazmy, umožňují plazivý pohyb).
  • Dýchání – přímo přes celou cytoplazmatickou membránu (výměna plynů probíhá díky difúzi).
  • Příjem potravy:
    • přes cytoplazmatickou membránu – molekuly živin jsou přijímány celým povrchem těla (bičíkovci a krvinkovky) pomocí buněčných úst – na jednom místě je membrána vchlípená dovnitř a vytváří nálevku (buněčná ústa). Zde se kolem částice potravy vytvoří obal z membrány a vše je vtaženo dovnitř – vznikne potravní vakuola. V potravní vakuole se potrava rozloží, prvok vstřebá potřebné živiny a zbytek vyvrhne ven. Typické pro nálevníky.
    • fagocytóza – příjem velkých částic potravy pomocí panožek. Panožky postupně obklopí potravu, až buňka celou částici pohltí a vytvoří z ní potravní vakuolu. Vyskytuje se u kořenonožců (stejným způsobem pohlcují bílé krvinky obratlovců cizorodé částice v těle).
  • Vylučování – zplodiny metabolismu a přebytečná voda (důležité hlavně pro sladkovodní prvoky) jsou vylučovány stažitelnými vakuolami (membránové váčky, které se po naplnění odpadní tekutinou spojí s povrchem a vypustí obsah do okolí).
  • Řízení buňky zajišťuje buněčné jádro.
  • Nepohlavní rozmnožování má podobu běžného buněčného dělení.
  • Pohlavní proces probíhá buď v podobě spojování dvou buněk (po splynutí se vzniklá zygota hned dělí) nebo jako tzv. konjugace = výměna části genetické informace mezi dvěma buňkami pomocí buněčných úst (probíhá u nálevníků)
  • Cysta – nepohyblivé stadium chráněné odolnými obaly, slouží k přežití nepříznivých podmínek (zima, sucho…).

 

Kmen: Bičíkovci (Mastigophora)

  • pohybují se pomocí jednoho nebo více bičíků, většinou parazitičtí
  • potravu přijímají celým povrchem těla
  • vývojově mají velmi blízko ke krásnoočkům (někteří mají dokonce ještě zachované zbytky chloroplastů)
  • Zástupci:
    • trypanozoma spavičná – bičík spojen s buňkou membránou (vytváří vlnící se „ploutev“), parazituje v krvi savců, u člověka způsobuje spavou nemoc (horečky, halucinace, vyčerpání až smrt), prvoka přenáší moucha bodalka tse-tse, vyskytuje se v rovníkové Africe u bičenka poševní – způsobuje hnisavé záněty pochvy, přenáší se pohlavním stykem (u mužů se prakticky neprojevuje), hojná i u nás
    • lamblie střevní – pomocí velké zdvojené přísavky se přisává k povrchu tenkého střeva (dráždí, způsobuje nevolnost a průjmy), v některých oblastech nakažena drtivá většina populace, i u nás hojná
    • trubénka – žije ve vodách, vytváří kolonii ve společném obalu, má tzv. „límečkovité“ buňky – okolo bičíku je nálevka pro nasávání částic potravy, přímý předchůdce mnohobuněčných živočichů (stejný typ buněk najdeme i u houbovců = vodních živočišných hub)

 

Kmen: Kořenonožci (Rhizopoda)

  • pohybují se pomocí panožek
  • potravu přijímají fagocytózou
  • většinou žijí volně, někteří cizopasí
  • Zástupci:
    • měňavky – proměnlivý tvar těla, netvoří schránky
    • měňavka velká (a další druhy) – žije v půdě a ve stojatých vodách
    • měňavka zubní – žije v ústech člověka, neškodná, živí se zubními bakteriemi (zřejmě přítomná u všech lidí)
    • měňavka střevní – žije ve střevě člověka, neškodná, živí se střevními bakteriemi nebo zbytky naší potravy
    • měňavka úplavičná – způsobuje měňavkovou úplavici (dráždění střeva, úporné průjmy)
    • krytenky – sladkovodní, vytvářejí si kolem sebe schránky z organické hmoty a drobných zrnek písku
    • dírkonošci – mořští, vytvářejí velké ozdobné schránky z CaCO3 (mohutné usazeniny schránek tvoří základ vápence a dalších vápenatých hornin)

 

Kmen: Paprskovci (Rhizopoda)

  • pohybují se pomocí panožek
  • většinou ve svém prostředí představují na své úrovni predátory jiných prvoků a baktérií
  • Zástupci:
    • mřížovci – mořští, vytvářejí ozdobné křemité schránky z SiO2 (z usazených schránek vznikly křemité horniny, např. buližníky)
    • Slunivky – obyvatelé sladkovodních rašelinišť, schránka z SiO2

 

Kmen: Výtrusovci (Apicomplexa)

  • nemají žádné pohybové orgány
  • živiny přijímají celým povrchem buňky
  • parazitičtí, složité vývojové cykly, často střídají dva i více hostitelů

Zástupci:

  • Třída: Krvinkovky – jedním hostitelem je savec (prvok cizopasí v krvi), druhým je bodavý hmyz
      • zimnička – původce malárie, způsobuje prudké a vysilující cyklické horečky, přenašečem komár, rozšířena v teplých oblastech (výskyt i v jižní Evropě). Jsou to obligátní parazité, v životním cyklu dochází ke střídání hostitelů. Definitivním hostitelem prvoka Plasmodium jsou komáři např. rodu Anopheles.
  • Třída: Kokcidie – parazitují v útrobních orgánech savců
    • kokcidie jaterní – cizopasí v játrech a žlučovodech králíků, přenáší se potravou potřísněnou trusem nemocného jedince (tráva pro domácí králíky by neměla pocházet z míst, kde žijí divocí králíci)
    • toxoplazma – hlavním hostitelem kočkovitá šelma (u nás nejčastěji kočka domácí), druhým hostitelem může být hlodavec, pták, ale i člověk (zdrojem nákazy kočka, nebezpečné pro těhotné ženy, hrozí přenos na plod a poškození dítěte).

 

Kmen: Nálevníci = obrvení (Ciliophora)

  • pohybují se pomocí brv
  • většinou volně žijící, zpravidla jako součást nejmenšího živočišného planktonu(společenstvo vznášejících se organismů) ve stojatých a pomalu tekoucích vodách
  • mají dvě jádra: velké jádro řídí základní funkce buňky, malé jádro slouží k přenosu genetické informace při konjugaci (pohlavní proces s výměnou genetické informace)
  • Zástupci:
    • trepka – žije ve vodách i v půdě, jeden z největších prvoků (viditelná pouhým okem) ; bobovka
    • vířenka – žije ve vodě, přisedlá na tenké stopce u
    • kožovec rybí – parazituje na kůži ryb (bílé tečky na těle – onemocnění zvané „krupička“)
    • bachořci – žijí v bachoru (části žaludku) přežvýkavců, pomáhají trávit celulózu (se svým hostitelem žijí v symbióze)

 

Kmen: Krásnoočka (Euglenozoa)

  • skupina, která se může řadit mezi prvoky, či řasy
  • pohybují se pomocí bičíku, mají světločivnou skvrnu červené barvy (stigma)
  • žijí převážně ve sladkých vodách, většinou silně znečistěných organickými látkami
  • některé druhy bez chloroplastů (heterotrofní výživa), některé s chloroplasty (mixotrofní výživa – jako zdroj uhlíku využívají mimo CO2 též rozpuštěné organické látky rozpuštěné ve vodě; bez světla=ztráta chloroplastů=heterotrofní výživa)
  • Zástupci:
    • Krásnoočko zelené – vyskytuje se hojně
    • Krásnoočko krvavé – červené zbarvení povrchové blanky na hladině, obsahuje červené barvivo (astaxanthin)

 

Říše: Chromista (Chromista)

  • Různorodá skupina zahrnující bičíkovce, jednobuněčné i mnohobuněčné organismy.
  • fotoautotrofní, heterotrofní i mixotrofní organismy
  • chloroplasty fotoautotrofních organismů druhotně získány endosymbiózou (vnitřním symbiontem se stala eukaryotická buňka s chloroplasty)
  • pohyblivá stádia jsou dvoubičíkatá
  • jednobuněční zástupci, ale i zástupci s mnohobuněčnou makroskopickou stélkou
  • Kmeny: Skrytěnky, Chromofyty, Oomycety

 

Říše: Živočichové (Animalia)

  • Mnohobuněčné eukaryotické heterotrofní organismy
  • tělo tvořeno z buněk, ty tvoří specializované tkáně, ty potom orgány, ty potom orgánové soustavy a ty celý organismus.
  • Buňka – tkáň – orgán – orgánová soustava – organismus

 

Vývoj mnohobuněčnosti

  • Mnoho teorií, nejuznávanější invaginační teorie Ernesta Haeckela.
  • Invaginační teorie Ernesta Haeckela předpokládá, že prapředkem mnohobuněčných byla kulovitá kolonie typu váleče (analogie vývojového stádia blastuly), která vznikne takto:
  • oplozené vajíčko se opakovaně rýhuje, až vznikne kulovitý mnohobuněčný útvar morula.
  • Vycestováním jejich vnitřních buněk k povrchu vzniká jednovrstevná blastula (s prvotní dutinou tělní – blastocoel).
  • Invaginací blastuly vzniká gastrula. Dalším vývojem tedy došlo k vchlípení (invaginaci), čímž vznikl dvouvrstevný organismus.
  • Jeho vnější obal – ektoderm – měl funkci krycí, vnitřní obal – endoderm – měl funkci trávící.
  • Vzniklá dutina vystlána endodermem (prvostřevo – archenteron) je propojena prvoústy (blastoporus) s okolním prostředím. Obdobně probíhá i embryonální vývoj celé řady výše organizovaných mnohobuněčných.

 

Ontogeneze mnohobuněčných živočichů

  • Všichni mnohobuněční živočichové mají několik společných vlastností:
  • Tělo je vždy tvořeno diploidními buňkami (2n).
  • Vždy vytvářejí rozlišené pohlavní buňky: Samčí pohlavní buňky se nazývají spermie, samičí pohlavní buňky se nazývají vajíčka. Pohlavní buňky vznikají z tělních buněk meiózou a jsou samozřejmě haploidní (n). Jejich splynutím vzniká diploidní zygota.
  • První fáze ontogeneze (vývoje jedince) u všech mnohobuněčných živočichů probíhají podobným způsobem. Ontogeneze znamená původ a vývoj jedince.

 

Rýhování vajíčka a první fáze ontogeneze

  • Zygota se postupně dělí mitózou (z jedné buňky vzniknou dvě, pak 4, 8, 16, 32, 64, 128…). Tento děj se nazývá rýhování.
  • Výsledkem rýhování je stadium zvané morula = chomáč nerozlišených zárodečných buněk.
  • Poté buňky z vnitřku moruly vycestují na povrch, vznikne dutá koule ohraničená jednou vrstvou buněk nazývaná blastula.
  • Na jednom místě se povrch blastuly začne vchlipovat dovnitř
  • Konečným výsledkem je vývojové stadium zvané gastrula tvořené dvěma vrstvami buněk:
    • Vnější (povrchová) vrstva buněk se nazývá ektoderm (základ tělního pokryvu).
    • Vnitřní vrstva buněk se nazývá entoderm (základ trávicí soustavy).
  • Uvnitř gastruly je dutina, která je s povrchem spojena otvorem.





Další podobné materiály na webu: