Otázka: Pohlavní systém ženy
Předmět: Anatomie
Přidal(a): vnl.xf
Anatomie – Pohlavní systém ženy
- Vaječníky
- Ovariální cyklus
- Vejcovod
- Děloha
- Pochva
- Vazy a závěsný aparát
- Zevní pohlavní orgány
- Tukový polštář
- Velké pysky
- Malé pysky
- Glandula vestibulares
- Topořivá tělesa
- Poševní předsíň
- Zevní ústí uretry – ostium urerae
- Bulbus vestibuli
- Hráz – perineum
- Oplození
- Vznik placenty
- Pobřišnice – peritoneum
- Pánevní dno
- Přední břišní stěna
- Ostatní orgány malé pánve
- Cévy a nervy v malé pánvi
Pohlavní systém ženy
- zahrnuje: pánev, vnitřní genitále, zevní genitálie a ostatní orgány pánve (močové, trávicí orgány a nervy)
- = ovaria
- párový žlázový orgán s vnitřní sekrecí a zásobou oogoni
- velikost různá dle věku a funkčnosti
- velikost švestky – Měří 4x2x1 cm
- hmotnost 6-10 g
- povrch – do puberty hladký, potom hrbolatý a jizevnatý
- v pozdním věku se změní na 1/4
- tuhé, šedorůžové, citlivé
- mění barvu během cyklu
- fixovány mezovariem – úpon s hladkou svalovinou
- při vyšetření přístupné přes stěnu pochvy
- Rozlišujeme volnou část a hilus, v místě hilu je zavěšeno mesovariem k širokému vazu. Je uloženo intraperitoneálně v dutině břišní.V dětství je povrch hladký, ve fertilním věku hrbolatý.
- Řez: na povrchu je bílá tuhá slupka (tunica albuginea), zevní vrstvu tvoří kůra s folikulárním aparátem a oocyty, vnitřní vrstvu dřeň s vazivem, cévami, nervy aj.
- stavba:
- na povrchu – jednovrstevný, plochý a kubický epitel, přechází na mezovarium
- korová vrstva – vazivová,
- tunica albuginea – neobsahuje folikuly v různém stupni vývoje od narození nezralé oocyty
- 1. fázy redukčního dělení = probíhá meioza, ale stále mají mají 46 chromozomů
- 2. fáze probíhá v pubertě vlivem hormonů adenohypofýzi – folitropin a lutropin a nastává ovulační cyklus (opakovaně dozrávají vajíčka se svými obaly a končí mezi 40-50 lety věku)
- dřeňová vrstva – z vaziva, hladké svaloviny, vedou k ní četné cévy a vegetativní nervy
- v ovariu je založeno 7 milonů vajíček a postupně zanikají a při narození jich je 700 000 a v pubertě 350 000
- při meioze vzniká 1 zralá pohlavní buňka a druhá polovina přechází v pólové tělísko a to zaniká
- primární folikuly – 30-40 mikro m, uprostřed je vaječná buňka a kolem je ochranný plášť z folikulárních buněk – výživa buňky
- folikulární buňky se množí až vznikne dutina vyplněná liguorem folikulí s estrogeny
- postupně se blíží k povrchu až je těsně pod povrchem = grafuv folikul, měří 1,5-2 cm
- vyklenuje se na povrch ovaria, uzrálý tlakem tekutiny praská = ovulace
- vajíčko je vyplaveno ven
- může vytéct i trochu krve, ale jen málokdy těžké krvácení
- po prasknutí stěny zkolabují a vzniká žluté tělísko
- žluté tělísko = corpus luteum
- od tuku a pigmentu žlutá barva
- produkce progesteronu
- uvnitř vzniká liquor s progesteronem
- nedošlo k oplodnění – žluté tělísko po 10-12 dnech zaniká = corpus luteum menstruacionis a mění se ve vazivovou jizvu bílé barvy = corpus albigans
- došlo k oplodnění – žluté tělísko roste až na 3 cm = corpus luteum graviditatis (produkce progesteronu) a takto velké je do 4. měsíce těhotenství, poté se zmenšuje a na konci těhotenství zaniká, po porodu se mění v corpus albigans
- 1. fáze = folikulární – uzrání folikulu k ovulaci
- 2. fáze = luteální – trvá do zániku žlutého tělíska
- pravidelně se vaječníky střídají
- 14. – 15. den po menstruaci je ovulace vyvolaná folikulstymulujícím hormonem
- estrogeny – ovlivňuje cyklické změny děložní sliznice, vliv na vznik sekundárních pohlavních zanků, na děložní sliznici vyvolává proliferační fázi
- luteinizační hormon – udržuje žluté tělísko
- progesteron – sekreční fáze dělohy, snižuje dráždivost děl. svaloviny – udžuje těhotenství, podporuje růst mléčné žlázy, brzdí zrání grafova kolikulu
- = tuba uterina
- párová trubice odstupující od děložních rohů
- 10-15 cm délka
- 0,5 cm tloušťka
- 2 části – ostium abdominale, ostium uterinum
- ostium abdominale – nálevkovitě rozšíření vaječníků = infundibulum a řasami = fimbrie
- Rozšiřuje se směrem od rohu laterálně.
- Rozlišujeme čtyři části (intramurání, isthmická, ampulární ,infundibulum, fimbriální).
- Tuba probíhá v horním okraji širokého vazu a je k němu připojena mesosalpinxem.
- stavba stěny:
- 1 mm silná
- sliznice – 1 vrstený epitel kubický až cilindrický s řasinkami (kmitají směrem k děloze), žasy jsou podélné, obsahuje žlázky
- svalovina – cirkulárně, spirálně a podélně uspořádaná
- vazivo – přechází z širokého vazu a obaluje vejcovod
- prodělává cyklické změny:
- před mestruací ubývá řasinek a zvyšuje se sekrece
- před ovulací zduří fimbrie a přiloží se k ovariu
- vlivem pohybu svaloviny se vajíčko pohybuje – trvá 3-5 dní
- u ústí do dělohy je svěrač a ten se uzavře při menstruaci
- jemné, tenké, měkké
- nelze nahmatat
- = uterus
- dutý, svalový orgán
- tvar hruškovitý
- v poloze mezi močovým měchářem a konečníkem
- části dělohy: corpus uteri (tělo), cervix uteri (hrdlo), fundus uteri (dno)
- cervix – obsahuje cervikální kanál
- istmus – 0,5-1 cm mezi cervix a corpus, během těhotenství zaniká a je součástí těla = dolní děložní segment
- váží 40-50 g,na konci těhotenství 1000gr
- kapacita asi 3 ml
- v klimakteriu ze zmenšuje
- slouží k přijetí a vývoji embrya a na konci těhotenství k jeho vypuzení.
- Děloha je v anteverzi a anteflexi. Osa těla a pochvy svírá 70 – 100°, osa cervixu a těla 160 – 170°.
- kolem děložního hrdla je úpon pochvy hrdlo čnící do pochvy = děložní čípek
- děložní čípek – hladký, narůžovělý, uprostřed otvor = ostium uteri = zevní branka děložní
- fornix vagine – klenba poševní, prostor kolem čípku v pochvě
- děložní dutina – cavum uteri
- v hrdle je canalis cervicalis uteri
- dutina děložní – trojhranná, rohy děložní (ústí vejcovodů)
- stavba stěny:
- síla až 15 mm
- na hrdle slabší
- sliznice – endometrium
- síla bazální vrstva – 0,5cm, funkční vrstva do 1 cm
- Histologicky jde o cylindrický žlázový epitel, který přechází na čípku v mnohovrstevný, dlaždicový epitel.
- sliznice šedorůžová z cilindrického epitelu s řasinkami – kmitají k ostiu uteri
- obsahuje žlázky
- cyklické změny – menstruační cyklus
- 1. fáze menstruační – 1.-4. den cyklu, odloučení poničené sliznice s krví, trvá 4 dny, končí vasokonstrikcí a začíná regenerace epitelu
- 2. fáze proliferační – 5.-14. dne cyklu, roste epitel, zvyšuje se do cylindrického, odpovídá vývoj zrání grafova folikulu, končí ovulací, nejvyšší hladina estrogenu a luteinizačního hormonu
- 3. fáze sekreční – 15.-28. den cyklu, sliznice je prosáklá, připravená na nidaci oplozeného vajíčka, největší rozšířené žlázky, na vaječníku vznik žlutého tělíska, roste koncentrace progesteronu, zaniká žluté tělísko a klesá hladina progesteronu
- 4. fáze ischemická – 28. den, rozpadá se zliznice, prudký pokles progesteronu, vzestup oxitocinu, stažení arteriol a dojde k ischemii epitelu a ta degeneruje
- hrdlo děložní – nemá tyto změny v sekreční fázi se vylučuje více hlenu
- při oplodnění – stoupá progesteron, estrogen, roste žluté tělísko, roste sliznice, stoupá HCG
- sval – myometrium
- největší část stěny dělohy
- ze svalových snopců prostoupených vazivem
- hladký sval s velkým podílem vaziva. Vrstva je silná 1 – 1,5 cm. Svalové vrstvy a vlákna v těhotenství hypertrofují.
- spirálovitě uspořádaná – vychází z děložních rohů -> umožňuje velké zvětšení dělohy, přechází na krček
- cervix zůstává klidný, pevný a otvírá se na začátku porodu
- vazivo – perimetrium
- vazivo, které přechází na okolí po stranách dělohy v široký děložní vaz
- vazy – 2 ks – jsou duplikatury perimetria ligamentum latum uteri
- přirůstá ke stěně malé pánve
- přední a zadní list upevňuje vaječník, tuby, cévy, nervy
- Vpředu ve výši isthmu přechází na močový měchýř a tvoří zde řasu a prostor – vesicouterinní. Vzadu přechází na rectum až ze zadní poševní klenby. Tvoří se zde Douglasův prostor. Od děložních hran přechází na široký vaz.
- parametrium
- vazivo mezi listy širokého vazu děložního
- řídké
- snadno se šíří infekce
- vazy – závěsný aparát dělohy
- v těhotenství vazy přitahují dělohu k zadní stěně pánve
- Čípek (cervix)
- je zúžená válcovitá část dělohy měřící 3 cm.
- Úpon pochvy cervix rozděluje na:
- A/ Vaginální část – vyčnívá do pochvy – rozlišujeme přední a zadní pysk čípku. Uprostřed je zevní ústí cervikálního kanálu je kruhovité nebo štěrbinovité.Tvar čípku je ovlivněn věkem a paritou. U nerodivších je konický po porodu válcovitý.
- B/ Supravaginální část – nad úponem pochvy.
- Osou čípku vede cervikální kanál ústící do dutiny těla děložního.Ve sliznici cervikálního kanálu je řada žlázek tvořících cervikální sekret.
- Tělo (corpus)
- anatomicky se skládá s přední a zadní stěny, hran, rohů a zaobleného fundu.
- Uvnitř těla je dutina (cavum) dělohy, která má trojúhelníkový tvar a přechází v rozích v dutiny vejcovodů.
- Děložní stěna se skládá ze tří vrstev:
- a/ endometrium – sliznice vystýlající dutinu děložní s částí basální a funkční, má sílu 2-10 mm
- b/ myometrium – vrstva z hladkého svalu síly 1-1,5 cm.
- c/ perimetrium – serosní povrch části dělohy zasahující do dutiny břišní, tvoří ho peritoneum pevně srostlé s dělohou.
- Poměr délky těla a čípku dělohy je u dospělé ženy 2:1.
- Děloha je ohnutá v anteflexi (úhel 160-170st).
- Isthmus
- 6mm dlouhá zúžená část mezi cervixem a corpusem.
- Anatomicky patří k cervixu, v těhotenství se rozšiřuje a stává se součástí dutiny těla, jako dolní segment dělohy.
- = vagina, colpos
- Je to 8-10 cm dlouhý vazivově-svalový rourovitý orgán, který spojuje dělohu se zevními rodidly.
- Je součástí měkkých porodních cest.
- plní více funkcí (kopulační, odvod menstr.krve, porodní kanál).
- Vlhkost je zajištěna produkcí cervikálního hlenu, hlenových žlázek vulvy a transudací přes stěny.
- Vpředu sousedí s uretrou a měchýřem, vzadu s rektem.
- vchod – ostium vagine, leží za zevním ústí močového měchýře, ozavírá blánou = hymem (v ní je otvor)
- poševní klenba
- kolem čípku
- Kraniálně obkružuje děložní čípek a tvoří poševní klenby – přední, zadní a postranní
- Zadní klenba sousedí kraniálně s Douglasovým prostorem
- Kaudálně je poševní vchod a poševní předsíň s hymenem
- Přední a zadní poševní stěny jsou k sobě přiloženy (na řezu tvar H)
- hromadí se zde sperma
- délka 8 cm
- šířka 2,5 -3 cm
- stavba stěny:
- silná 4 mm, pružná, měkká, prokrvená
- sliznice – s řasami, narůžovělá, těhotné fialové
- epitel – dlaždicobuněčný – hodně glykogenu
- neobsahuje žlázky
- sekret jde z děložního hrdla
- kyselé pH, antimikrobiální
- změny během menstruačního cyklu
- ze stěru – vag. cytologie
- svaly – spirálovitě uspořádané (možno roztáhnout)
- vazivový obal – parakolpium
- Vnitřní genitálie jsou v malé pánvi síťovitě zavěšeny a podepřeny pomocí vazů, pánevního dna a peritonea (závěsný a podpůrný aparát).
- Orgány mají stabilní polohu, ale také potřebnou pohyblivost.
- parametria (závěsný aparát) – mají důležitý podíl na udržení normální topografie.
- Vazivové struktury se táhnou od pánevních stěn do středu pánve.
- Zajišťují pružné zavěšení. Patří sem:
- Parametria fixující dělohu
- Ligamentum cardinale – postranní parametria, nejmohutnější. Jsou v bazi širokého vazu.
- Lig.sacrouterinum – fixuji cervix v oblasti vn.branky směrem ke křížové kosti, přičemž obkružují rektum.
- Lig.vesicouterinum – směrem k pubické kosti. Je slabší.
- Lig.uteroinquinale (syn.lig.teres uteri, oblý vaz) – vazivový „provazec“ od rohu děložního, laterálně do tříselného kanálu.
- Parametria fixující adnexa
- Lig.ovarium proprium – od ovaria k rohu dělohy
- Lig.suspensorium ovarii – laterálně od ovaria ke stěně pánve.
- Peritoneální závěsy
- Lig.latum uteri (široký vaz) – je tvořen dvěma listy peritonea, které jdou od hran dělohy laterálně. Mezi nimi je řídké vazivo, v bazi jsou lig.cardinalia a také cévy a nervy.
- Mesosalpinx – závěs tub na širokém vazu.
- Mesovarium – závěs ovarií. Upíná se k hilu ovaria- ovaria jsou jinak volná.
- velké a malé stydké pysky
- glandula vestibuláres
- topořivá tělesa
- Zevní rodidla (vulva) – jsou lokalizována v urogenitální krajině.
- Jsou ohraničena hypogastriem, perineem a genitofemorálními rýhami.
- Jsou uložena kolem vestibulum vaginae.
- Mons veneris (mons pubis, hrma) – tukový polštář, který je pokrytý silnou kůží s ochlupením (pubes) s potními a mazovými žlázkami.
- Typ ochlupení patří k typickým sekundárním pohlavním znakům (ženský a mužský).
- = labia majora
- zevní strana – všechny znaky kůže – pigment, potní a mazové žlázky, od puberty kryta ochlupením
- vnitřní strana – vzhled sliznice
- délka 8 cm
- obsahuje vazivo, tukové buňky, hladkou svalovinu
- – kožní řasy, které nahoře přecházejí do mons veneris, ohraničují pudendální rýhu a ve tvaru U tvoří dorsálně zadní komisuru. Jsou kryty kůží a ochlupením.
- = labia minora
- uvnitř velkých
- dlouhé 3-4 cm
- povrch – sliznice
- zakryty velkými pysky
- obsahují: vazivo, mazové žlázky, dlaždicobuněčný epitel, bez tukových buněk
- obklopují poševní předsíň (vestibulum vaginae) ve tvaru obráceného V. Vpředu se spojují a tvoří preputium clitorisu. Labia obsahují vazivo, jsou kryty sliznicí a nemají ochlupení, jen mazové žlázky.
- = Bartoliho žláza
- párová
- po stranách poševního vchodu
- produkují sekret – zvlhčuje vchod do pochvy
- = klitoris
- nad poševním vchodem
- nad ústím močového měchýře
- má podobný charakter jako topořivá tělesa penisu
- žilní topořivé těleso, které je dvěma rameny přichyceno ke stydké kosti a pod symfysou tvoří tělo zakončené glans clitoridis.
- Glans je částečně kryt preputiem z malých pysků, je bohatě inervován.
- Měří 8cm, ale viditelný je 1cm.
- Vestibulum vaginae (poševní předsíň) je kryta malými stydkými pysky.
- Do vestibula ústí: Ostium vaginae s hymenem (slizniční řasa tvaru – anularis, semilunaris, cribriformis, septus, carunculae myrtiformes, intacta, defloratus, carnosus..).
- Ostium uretrae – vyústění močové roury, 2 cm od clitoris.
- Dále sem ústí malé (Skeneho) a velké (Bartholiniho) žlázky, které produkují hlen a zajišťují zvlhčování sliznice
- párové erektilní těleso ve spodině velkých stydkých pysků, měří 3x2cm.
- Podkladem jsou žilní pleteně.
- Je analogem cavernosního tělesa penisu.
- = Perineum
- navazuje na zevní rodidla dorsálně mezi zadní komisurou stydkých pysků a řitním otvorem.
- Tvoří ji část pánevního dna zesílená zevním řitním svěračem.
- Pelveoperitoneum je součástí peritonea abdominální dutiny.
- Zajišťuje vlhkost, hladkost a posunutelnost orgánů a struktur uvnitř peritoneální dutiny, která je nutná pro měnící se objemy a tvary orgánů (měchýř, střevo, děloha…).
- Pleveoperitoneum pokrývá pánevní stěny a orgány pánve.
- Široký záhyb pokrývá dělohu (perimetrium), vejcovody a vytváří dva listy širokého vazu (lig.latum), který přechází na pánevní stěny.
- Vpředu kryje močový měchýř, vzadu rektum.
- Vytváří řasy a prostory (vesicouterinní a Douglasův).
- Peritoneum je pevně srostlé s měchýřem, dělohou a tubami, jinak je proti spodině pohyblivé.
- Pánevní dno tvoří svalově-vazivová deska konkávní směrem do dutiny břišní.
- Uzavírá břišní dutinu, vyrovnává nitrobřišní tlaky, podílí se na pružné, ale stabilní topografii orgánů pánve a je součástí vnějších úseků uretry, rekta a měkkých porodních cest.
- Je uchyceno uvnitř ke kostře pánve.
- Systém je střechovitě uspořádaný. Skládá se ze tří částí:
- Diaphragma pelvis – tvoří ji mohutný sval m. levator ani , který má část iliaca a pubica. Pars pubica obkružuje hiatus urogenitalis. V diafragmě jsou dva otvory: vpředu je hiatus urogenitalis (3 cm široká štěrbina pro uretru a vaginu) a uprostřed hiatus rectalis (pro rectum). Mezi oběma otvory je vazivově zpevněná část – centrum perineale.
- Diaphragma urogenitale- tenká trojúhelníková svalově-vazivová plotna uzavírá z vnější strany hiatus urogenitalis.Vede napříč mezi dolními rameny stydkých kostí . Je tvořena drobnými svaly: m.transversus a sfinkter uretry.
- Zevní vrstva uzávěrových svalů – patří sem drobné svaly zevního genitálu (m.ischio a bulbocavernosus a zevní svěrač (sphincter) konečníku.
- Ohraničuje vpředu velkou pánev.
- Tvoří ji párově uspořádané svaly břišní (přímé – recti, příčné – transversi, a šikmé – obliqui).
- Svaly se překrývají a spolu s fascií tvoří pevnou stěnu. Další vrstvy – nástěnné peritoneum, podkoží a kůže.
- Mají těsný topografický vztah k reprodukčním orgánům i vzájemně.
- Močový měchýř – je uložen retroperitoneálně za symfýzou. Od dělohy je oddělen vesicouterinní plikou.
- Močová trubice (uretra) – je 3,5 – 5 cm dlouhá. Sousedí s přední stěnou pochvy a ústí do poševní předsíně.
- Močovody (uretery) – vycházejí z ledvin retroperitoneálně do pánve a v basi širokého vazu se stáčejí k močovému měchýři. 2 cm od hrany cervixu se kříží s děložními tepnami (probíhají pod nimi).
- Konečník (rectum) – probíhá ve vyhloubení křížové kosti kde má l0 cm dlouhou část pánevní (ampula) a prochází pánevním dnem 3 cm dlouhou perineální částí. Končí na kůží řitním otvorem (annus) s řitním svěračem (sfinkter).
- Hluboký prostor mezi zadní děložní stěnou a rektem se nazývá Douglasův prostor. Na dně těsně sousedí se zadní poševní klenbou.
- Arterie a vény
- Břišní aorta se ve výši 4. lumbálního obratle rozdvojuje na dvě větve z nichž každá pokračuje dále do dolních končetin (stehenní tepny) v průběhu v pánvi z nich vycházení pánevní tepny zásobující pánev a pánevní orgány. Hlavní je arteria iliaca interna z níž se odděluje děložní tepna-arteria uterina pro dělohu a řada dalších větví pro ostatní orgány a části pánve (vesikální, rektální, poševní).
- Adnexa jsou dále zásobena krví ze dvou arterií ovariálních -pravá odstupuje přímo z aorty a levá z levé renální větve. Přes adnexa jsou ovariální tepny propojeny s větvemi tepen děložních.
- Průběh tepen sledují žilní systémy.
- Cévy tvoří hustou síť zásobující jednotlivé orgány a části pánve.
- Mízní systém (cevy a uzliny)
- Lymfatické cévy jsou v pánvi hojné, provází cévní systém a tvoří regionální uzlinové shluky (lumbální, sakrální, iliakální, cervikální…).
- Inervace
- Inervace pánevního dna a orgánů pánve je zajištěna řadou nervů motorických a vegetativních. Jednotlivé nervy se tvoří ve svazcích vycházejících z lumbální a sakrální části páteře. Vegetativní nervstvo tvoří pleteně podél cév – plexus uterovaginali a sacralis, které vycházejí ze segmentů Th, L a S.
- Ze senzitivní nervů je důležitý nervus pudendus, n.ilioinquinalis a n. genitofemoralis.
- dochází ve vejcovodu
- spermie putují za zadní poševní klenbu až k abdominálnímu ústí vejcovodu
- 12 hodin po ovulaci je možno dojít k oplození
- 1 spermie pronikne do vajíčka – po oplození se hned začne dělit
- posunuje se do dělohy 4-8 dní (žije ze svých zásob)
- ve stadiu moruly se dostane do dělohy a více se difencuje – trofoblast -> chorion (plodový obal, placenta), embryoblast ->základ plodu, amnio -> amniová dutina, žloutkový váček -> zásoba energie
- vajíčko zahnízdí -> mění se v blastocystu (nidace)
- vzniká 3 vrstevnatý základ zárodku – ektoderm (zevní list) -> pokožka, potní a mléční žlázym, nervový systém , mezoderm (střední list) -> pojivové, svalové tkáně, cévy, močový a pohlavní systém, entoderm (vnitřní) -> trávicí a dýchací systém
- vyvíjí se dlouho
- začínají z trofoblastu vyrůstat choriové znaky -> zanořují se do děložní sliznice
- cévy – klky – cévy – výměna látek difuzí
- vyvíjí se od nidace až do začátku 3. měsíce
- plně vyvinutá 500 g, průměr 15-20 cm
- funkce:
- výměna látek a plynů
- odchod zplodin z těla plodu
- hormonální funkce – produkce HCG (choriogonadotropin) -> brání vzniku žlutého tělíska produkce progesteronu
- ploch klků 14m2
- nejvýkonější od 3.-6. měsíce
- embryo 1.-2. měsíc
- plod = fetus od 3. měsíce
- děloha se rozepne na 5-7 litrů
- délka těhotenství 272 dní
- hmotnost se zvýší o 10 a více kg
- zvyšuje se zátěž srdce, ledvin, kloubů
Zdroje najdete uvedeny zde:
