Ošetřovatelství – vědní obor, profese, úlohy, funkce a role

osetrovatelstvi

 

Otázka: Ošetřovatelství – vědní obor, profese, úlohy, funkce a role

Předmět: Ošetřovatelství

Přidal(a): vnl.xf

 

 

Ošetřovatelství – Vědní obor, profese Ošetřovatelství, úlohy, funkce a role, činnosti a kompetence sestry v moderním ošetřovatelství 21. století.

 

Historický pohled na ošetřovatelství

  • Studium historie je realizováno z mnoha příčin a věnují se mu odborníci i laici. Především je to velmi příjemná záležitost – učit se o předchozích generacích a událostech z minulosti.
  • Za druhé – takové studium nám pomáhá pochopit minulost, to, co se stalo před naším uzením i to, jakou mají tyto události souvislost s našimi vlastními zkušenostmi.
  • Za třetí – studium historie nám za určitých okolností umožňuje, abychom se z minulosti poučili a získané poznatky aplikovali na naši vlastní současnost. Možná se nám podaří vyhnout se mnoha chybám.
  • Studium historie v nás posiluje pocit sounáležitosti, „historie” nám doslova umožňuje hledat a nacházet naše kořeny v národech a společnostech, které již dávno neexistují.
  • Existuje mnoho definic historie, ale v principu se studium historie zabývá lidmi, místy, mocí, myšlenkami a jejich úlohou v procesu změny.
  • Historický vývoj péče o zdraví, jehož součástí je i ošetřovatelská péče, ovlivňovali sociální a sociálně-ekonomické podmínky. Značný vliv na ošetřovatelství měly kulturní tradice, náboženství, války, rozvoj medicíny, hospodářská a sociální situace a celkový stav zdraví obyvatel.
  • Kořeny ošetřovatelství sahají hluboko do minulosti. Ošetřovatelství lze rámcově rozdělit do tří historických období, a to na ošetřovatelství neprofesionální (laické), charitativní a profesionální.

 

Neprofesionální ošetřovatelství

  • Je historicky nejstarším obdobím. Člověk je obdarovaný vůlí, která ho vždy povzbuzovala, aby pomáhal sobě i ostatním. Již v nejstarších dobách měl člověk vnitřní potřebu starat se o sebe, své zdraví i zdraví svých blízkých. Touha udržet si zdraví souvisela l přežitím jedince, rodiny i sociální skupiny.
  • Dominantní postavení v ošetřovatelské péči měly ženy. Znalosti, zkušenosti i zděděné moudrosti si předávaly z pokolení na pokolení. K ošetřování i léčení používaly přírodní zdroje přičemž nemocné ošetřovaly v jejich domácím prostředí.

 

Charitativní ošetřovatelství

  • Vyvíjelo se spolu s křesťanstvím. Orientováno bylo na specifické skupiny lidí, především na nemocné, chudé, jedince odkázané na pomoc druhých a na opuštěné děti.
  • Pro ošetřovatelství na našem území měly tyto aktivity značný význam nejen proto, že umožňovaly ošetřování chudých a opuštěných, ale také proto, že soustředily zkušenosti předchozích generací, obohacovaly je a předávaly i mimo klášterní zařízení.
  • Charitativní ošetřovatelství se zaměřovalo především na uspokojování nejzákladnějších potřeb života, tj. na zajištění přístřeší, poskytnutí stravy, na hygienu, duchovní podporu a později i na léčebnou péči.
  • Charitativní ošetřovatelství ovlivnilo vývoj a další zaměření pečovatelského a ošetřovatelského vzdělání na několik století a působí až dodnes.

 

Profesionální ošetřovatelství

  • Rozvíjelo se spolu s rozvojem medicíny, se vzděláváním v medicíně a se vznikem nemocnic. Přestože úzce souvisí s jeho zakladatelkou Florence Nightingalovou, určitá profesní příprava, kterou vyžadovalo fungování nemocnic a veřejného zdravotnictví, už existovala dříve.
  • Na profesionalizaci ošetřovatelství měly velký vliv především tři významné osobnosti, jejichž činnost byla motivována utrpením raněných na bojištích; kromě Florence Nightingalové jde o ruského chirurga Nikolaje Ivanoviče Pirogova a o Henriho Dunanta, zakladatele Červeného kříže.
  • Florence Nightingalová (1820-1910) je považována za zakladatelku profesionálního ošetřovatelství a zároveň i za první teoretičku v ošetřovatelství. Její čtyři zásady – čistota, vlídné zacházení, dostatečná výživa a přívětivé slovo – se na dlouhé období stalo mottem i kritériem ošetřovatelské péče. Položila základy ošetřovatelského vzdělávání, protože se přičinila o vznik školy pro zdravotní sestry a ošetřovatele při nemocnici svátého Tomáše v Londýně v roce 1860 a vydala knihu “Poznámky o ošetřovatelství”.
  • Nightingalová prosazovala ošetřovatelství jako autonomní povolání. Dáma s lampou, jak ji říkali ranění vojáci, se stala pro veřejnost symbolem ošetřovatelství. Den jejího narození – 12. květen – byl vyhlášen za Mezinárodní den sester.
  • Zásluhou profesionalizace ošetřovatelství vznikla v roce 1899 v Londýně Mezinárodní rada sester (ICN), která je federací národních sesterských organizací. Jejím cílem a posláním je zlepšovat zdravotní péči, kvalitu pečovatelských služeb a sociálně-pracovní podmínky sester.

 

Vědní obor

  • Současné ošetřovatelství je velmi vzdálené od toho, co se dělo před několika desetiletími a člověk může jen s velkou kreativitou předvídat, jak se povolání ošetřovatele bude vyvíjet v tomto neustále se měnícím světě v následujícím půlstoletí. Pochopit ošetřovatelství dneška a současně se připravit na ošetřovatelství budoucnosti vyžaduje nejen porozumět jeho minulosti, ale vžít se do současné ošetřovatelské praxe a sociologických faktorů které ji přetvářejí.
  • Sestra představuje ve společnosti určitý model, svým rozhledem, praktickým působením, vědomostmi a lidskou ochotou jednu z nejzdravějších součástí sociálního prostředí. Právě sestra je tou osobou, která má příležitost “potkat” člověka již v jeho prenatálním období, být při jeho narození i ukončení jeho života. V tomto je sesterské povolání jedinečné. Sestra jako nositelka ošetřovatelských povolání by měla být vzdělaná, emocionální a sociální zralá a pozitivně orientovaná starat se o druhé.
  • Ošetřovatelství patří mezi aplikované (praktické) humanitní vědy. Jako obor je vědecky podložené a povolání ošetřovatele se formuje na vědeckých základech.
  • V současnosti se ošetřovatelství orientuje nejen na nemocné, ale i na zdravé jedince.
  • Systém typicky ošetřovatelských činností týkajících se jedince, rodiny a společenství, v němž žijí, který jím pomáhá, aby byli schopní pečovat o své zdraví a pohodu.
  • Je zaměřeno na udžení a podporu zdraví, na vrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti nebo zmírnění utrpení nevyléčitelně nemocných a zajištění klidného umírání a smrti.
  • Cíl:
    • pomáhat jednotlivci, rodině, skupině
    • podpořit jejich pozitivní zdraví – aktivní péče o jejich vlastní zdraví
    • maximalizovat lidský potenciál
    • provádět prevenci onemocnění
    • snižovat negativní vliv onemocnění na celkový stav člověka
    • nacházet a uspokojovat potřeby (př: Maslowova teorie potřeb) lidí s porušeným zdravím
  • Charakteristické rysy moderního ošetřovatelství:
    • individualizece péče
    • holistický přístup
    • preventivní charakter péče
    • týmová péče
    • vědecký přístup – výzkum
  • Aktivní péče:
    • v přímé péči – tělesné a duševní pohodlí
    • v nepřímé péči – informace
    • =nezávislé činnosti
  • Pasivní péče:
    • ordinace lékařů
    • žádost pacienta
    • běžný provoz odd.
    • =závislé činnosti
  • Filozofie:
    • etické zásady a teoretické koncepční metody
    • uznání a respektování každé lidské bytosti
    • holistický přístup
    • uznání faktorů, které ovlivňují prožívání zdraví a nemoci
    • uznání potřeby podporovat a udržovat zdraví po CELÝ ŽIVOT
    • přesvědčení, že lidé mají právo spolurozhodovat o své péči
    • 5 částí – biologická, společenská, poznávací, emocionální, duchovní
  • Metaparadigma:
    • nejzákladnější rozlišení mezi obory
    • člověk jako příjemce ošetřovatelských činností
    • zdraví týkající se příjemce
    • prostředí jako nejbližsší lidé kolem jedince a prostředí, kde žije nebo se nachází
    • ošetřovatelská činnost, kterou provádí sestry v zájmu příjemce a ve spolupráci s ním
    • Ošetřovatelství se zabývá integritou nebo zdravím lidských bytostí, přičemž tito lidé jsou v neustálé interakci se svým okolím.
  • Paradigma:
    • teorie oboru jejíž součástí jsou koncepční modely a teorie
    • vytváření modelů je proces sociální a odráží myšlení jeho tvůrce
    • ošetřovatelství si vytváří své vlastní teoretické modely, které vychází z určitých hodnot a sociálních programů
    • Př.: Model Nightingalové, Gordonové, Hendersonové, Oremové, Royové, Neumannové, atd.

 

Pojem, definice a předmět ošetřovatelství

  • Ve slovnících českého jazyka je pojem ošetřovatelství chápán jako nauka uspokojování potřeb jedinců a skupin vzhledem na jejich stav zdraví a podmínky prostředí.
  • Ošetřovatelství tak zahrnuje nejen odbornou péči o pacienty, ale i komplexní ošetřovatelskou péči ve zdraví i během nemoci a o všechny věkové skupiny. Ukazuje se, že ošetřovatelství nepředstavuje pouze praktické ošetřovatelské postupy, ale že jde o složitý myšlenkový proces. Ošetřovatelský proces podmiňují preventivní, diagnostické a terapeutické principy a východiska jednotlivých medicínských oborů, tak i psychické, sociální, etické, humánní, společenské, ekonomické, organizátorské, technické a jiné aspekty a podmínky péče ke zdraví.
  • Ošetřovatelství má význam nejen pro pokrok a úspěšnost jednotlivých medicínských oborů ale má i nesmírnou morálně-etickou hodnotu pro člověka jako individuum, a to především pro jeho spokojenost, aby mohl žít bez obav o sebe, aby se nebál, že zůstane sám v bolestech, utrpení a umírání, aby nepociťoval obavy o své blízké v nejkritičtějších chvílích jejich života.
  • Specifičnost ošetřovatelství je v tom, že se týká každého člověka od narození až do konce života.
  • Právě proto plní jednu z nejrozsáhlejších úloh zdravotní péče

 

Definice oboru

  • “Ošetřovatelství je vědní disciplína integrující poznatky z přírodních, humanitních a společenských vědních oborů. Má pomáhat nemocným i zdravým vykonávat činnost prospívající zdraví, uzdravování nebo zajištění klidné smrti, kterou by vykonávali bez pomoci, kdyby měli potřebnou sílu, vůli a znalosti. Stejně je úkolem sester pomoci nemocným získat co nejrychleji soběstačnost. “
  • Existují i další definice ošetřovatelství:
  • “Ošetřovatelství je humanistická věda, jejíž schopnosti a praxe jsou založeny na vědeckých poznatcích. Ošetřovatelská praxe má nezávislé a kooperativní funkce, které pomáhají jedincům, skupinám a rodinám dosáhnout optimální biologický, sociální, osobni a duchovní stav.”
  • “Ošetřovatelství je integrovaná vědní disciplína, jejímž hlavním posláním je vhodnými metodami systematicky a všestranně uspokojovat individuální potřeby člověka způsobené nemocí a pomáhat těm, co se o sebe nemohou, neumějí nebo nechtějí starat.”
  • “Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví. Je zaměřeno zejména na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Ošetřovatelství se významně podílí na prevenci, diagnostice, terapii i rehabilitaci.”
  • Ošetřovatelství vychází z filozofických teorií a uznává, že lidé jsou součástí přírodního a společenského prostředí, s nímž jsou v neustálé interakci. Systémovou metodou praxe je ošetřovatelský proces.
  • Předmětem ošetřovatelství je zkoumat ošetřovatelské aspekty péče o jedince a skupiny, tj. interakce a determinace mezi osobou, zdravím a prostředím vzniklé z požadavku uspokojování potřeb.
  • Ošetřovatelskou péči z hlediska praxe můžeme charakterizovat jako nepřetržitou pozornost věnovanou lidským potřebám zajišťující optimální prostředí pro zdraví a léčbu.

 

Cíl ošetřovatelství

  • Hlavním cílem ošetřovatelství je systematicky a komplexně uspokojovat potřeby člověka s respektem k individuální kvalitě života, vedoucí k udržení nebo navrácení zdraví, zmírnění fyzické i psychické bolesti v průběhu umírání. K dosažení tohoto cíle jsou orientovány všechny ošetřovatelské činnosti, které přispívají k podpoře a udržení zdraví, zabraňují vzniku onemocnění a pomáhají člověku co nejdříve získat soběstačnost a nezávislost. Pokud toho nelze dosáhnout, ošetřovatelské činnosti člověku zajišťují odpovídající péči a doprovázejí ho při umírání a klidné a důstojné smrti.
  • Cílem ošetřovatelství je udržení dobrého zdravotního stavu a zlepšení kvality života člověka, rodiny a komunity.
  • Cílem současného ošetřovatelství je
    • – podporovat a upevňovat zdraví,
    • – podílet se na navrácení zdraví,
    • – zmírňovat utrpení nemocného člověka,
    • – zajistit klidné umírání a důstojnou smrt
    • – pomáhat jednotlivcům, rodině, skupinám dosáhnout tělesné, duševní a sociální zdraví a pohodu v souladu s jejich sociálním a ekonomickým prostředím, podpořit jejich pozitivní zdraví (vytvořit z člověka aktivního účastníka péče o vlastní zdraví, který je poučen a ochoten starat se o vlastní zdraví), maximalizovat lidský potenciál v péči o sebe samého (identifikovat, co je člověk schopen pro sebe udělat),
    • – snížit negativní dopad onemocnění na celkový stav člověka (předcházet komplikacím), nacházet a uspokojovat potřeby lidí s porušeným zdravím, lidí zdravotně postižených, lidí s nevyléčitelnou nemocí.

 

Charakteristické rysy moderního ošetřovatelství

  • individualizovaná péče založená na vyhledávání a plánovitém uspokojování potřeb člověka ve vztahu k jeho zdraví nebo potřebám vzniklých nebo pozměněných onemocněním,
  • ošetřovatelství vychází z celostního přístupu k člověku, jeho rodině a komunitě (tj. přírodního a společenského prostředí, ve kterém člověk žije), ošetřovatelství poskytuje péči o zdraví v přímém kontaktu s jednotlivci nebo skupinami lidí, kteří tuto péči potřebují,
  • ošetřovatelství zahrnuje péči o uspokojování individuálních bio-psycho-sociálních potřeb člověka (zdravého, nemocného, handicapovaného, nevyléčitelně nemocného a umírajícího), rodin a komunit (tato péče směřuje k zachování a posílení zdraví lidí, k zabránění poškození a zhoršování jejich zdraví, k prevenci vzniku onemocnění a snižování kvality jejich života), ošetřovatelství se podílí na snižování nákladů a zvýšení výkonnosti systému péče o zdraví obyvatelstva tím, že zlepšuje znalosti obyvatel v oblasti péče o zdraví a v tomto zájmu mění jejich postoje, zlepšuje soběstačnost a péči o sebe sama u jednotlivců, rodin a komunit, snižuje úmrtnost a komplikace, kterým lze edukací obyvatel a preventivními opatřeními předejít,
  • individualita ošetřovatelské péče – sestra péči “ordinuje na míru” nemocného, komplexnost ošetřovatelské péče – holistický přístup,
  • preventivní charakter ošetřovatelské péče – plánování řešení potenciálních problémů a tím předcházení skutečných problémů, týmová práce,
  • vědecký přístup sestry – volba nejvhodnějších postupů na základě odborných znalostí, ošetřovatelská péče je otevřena, je nabízena – aktivní péče,
  • poskytování ošetřovatelské péče vícestupňovým způsobem, jehož předpokladem je ošetřovatelský tým, složený z ošetřovatelského personálu s různou úrovní kvalifikace.
  • Kompetence těchto pracovníků jsou vymezeny podle stupně dosaženého vzdělání a specializace.

 

Úkoly ošetřovatelství

  • udržovat a podporovat optimální zdravotní stav jednotlivců, rodin, skupin a komunit v různých situacích vyžadujících ošetřovatelskou péči, získat aktivní účast jednotlivců a rodin na procesu udržování a podpory zdraví, léčby a péče včetně podpory rodinné solidarity, sledovat potřebu ošetřovatelské péče u jednotlivců, a ve vzájemné spolupráci zabezpečit její maximální kvalitu, poskytovat ošetřovatelskou péči ve všech oblastech a zařízeních systému péče o zdraví obyvatelstva,
  • provádět výzkum a využívat vědecky zdůvodněné pracovní metody, postupy a techniky, které mohou realizovat kvalifikovaní odborníci v ošetřovatelství, řídit a poskytovat ošetřovatelskou péči na základě nejnovějších vědeckých poznatků a teorií v ošetřovatelství, a to v souladu s etickými principy, právy pacientů, a s důrazem na maximální kvalitu a výkonnost, rozeznávat ošetřovatelské problémy, které mohou být předmětem výzkumu v ošetřovatelství, využívat a aplikovat výsledky výzkumu v ošetřovatelské praxi, vzdělávat a vychovávat všeobecné sestry a porodní asistentky za podpory Organizace spojených národů (OSN), v souladu se strategií Světové zdravotnické organizace (WHO), směrnicemi a doporučeními Evropské komise (EC), Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní rady sester (ICN ) a Mezinárodní rady porodních asistentek (ICM).

 

Hodnoty, na nichž se zakládá ošetřovatelství

  • uznání a respektování každé lidské bytosti,
  • chápání člověka v jeho komplexnosti – holismus,
  • uznání faktorů, které ovlivňují přežití zdraví a nemoci,
  • uznání potřeby podporovat a udržovat zdraví po celý život,
  • přesvědčení, že lidé mají právo spolurozhodovat o své péči.
  • Ošetřovatelskou péči poskytují zdravotničtí pracovníci v oboru ošetřovatelství všeobecné sestry a porodní asistentky), které mají zákonem vymezené kompetence (tzv. regulované nelékařské profese s koordinovanou odbornou přípravou na úrovni EU, – úrodní označení – sestry 1. úrovně). Jsou to osoby, které získaly profesní kvalifikaci ve studijních programech na vysokých školách, které byly akreditovány v souladu se směrnicemi EU. Všeobecné sestry a porodní asistentky se po získání profesní kvalifikace specializují i nepřetržitě kontinuálně vzdělávají.

 

Obory ošetřovatelství

  • Ošetřovatelství jako vědní disciplína je v počátcích a vzhledem k tomu, že jde o dynamický proces, jeho obory se neustále vyvíjejí.
  • Ošetřovatelství zahrnuje tyto základní obory:
  • Všeobecné ošetřovatelství – zabývá se teoretickými východisky ošetřovatelství jako vědního oboru. V obecné rovině sleduje ošetřovatelský proces z teoretického hlediska a praktickou aplikací, problémy managementu a profesionální přípravu.
  • Dějiny ošetřovatelství – se u nás začaly formovat společně s dějinami medicíny a zdravotnictví. Dosud se historie ošetřovatelství orientovala více na vznik a vývoj ošetřovatelského vzdělávání. Dějiny ošetřovatelství mají velký význam nejen při objasňování postavení a úrovně ošetřovatelství v jednotlivých oblastech lidstva a medicíny, ale jejich poznání pomůže lépe analyzovat současné problémy a zejména prognosticky uvažovat o budoucnosti ošetřovatelské teorie a praxe.
  • Metodologie ošetřovatelství – je nauka o metodách, které jsou určeny k poznávání ošetřovatelství, jeho zákonitostí, vztahů a závislostí na jiných vědních oborech. Ošetřovatelství využívá výzkumné metody jiných vědních disciplín a aplikuje je na své podmínky.
  • Jednotný celek s ošetřovatelstvím tvoří jeho tzv. dílčí nebo aplikované obory:
  • Interní ošetřovatelství – je zaměřeno na komplexní ošetřovatelskou péči (KOP) v jednotlivých oborech interní medicíny.
  • Chirurgické ošetřovatelství – se orientuje na KOP ve všech chirurgických oborech při konzervativní i operační léčbě.
  • Pediatrické ošetřovatelství – je zaměřeno na KOP o zdravé i nemocné děti na úseku zdravotní a sociální péče. Obor se dlouhodobě vyvíjí již od úplných začátků medicíny.
  • Gynekologicko-porodnické ošetřovatelství – ošetřovatelství se zabývá KOP o ženu a matku. Tuto činnost vykonávají porodní asistentky. Jde o nejstarší ošetřovatelský obor.
  • Ošetřovatelství v intenzivní péči – se teoreticky i prakticky zabývá ošetřováním nemocných se selháváním životně důležitých funkcí a s ohroženým životem i zdravím. Intenzivní ošetřovatelská péče je součástí všech klinických oborů.
  • Psychiatrické ošetřovatelství – je zaměřeno na KOP o psychiatrické a psychicky nemocné.
  • Geriatrické ošetřovatelství – se zabývá komplexním ošetřením zdravých i nemocných starých lidí na všech úsecích zdravotní a sociální péče.
  • Onkologické ošetřovatelství – se zaměřuje na KOP o onkologicky nemocné ve všech věkových skupinách. Uskutečňuje se v rámci primární, sekundární, následné a paliativní péče.
  • Ošetřovatelství v primární zdravotní péči – zahrnuje KOP o všechny věkové kategorie občanů a vybrané skupiny obyvatel v rámci prvního kontaktu. Zaměřuje se na preventivní, diagnostickou, terapeutickou, psychosociální i výchovnou oblast péče.
  • Komunitní ošetřovatelství – je zaměřeno na primární, sekundární a následnou péči o jedince, rodiny a skupiny nacházející se v komunitě. Značnou část ošetřovatelské péče tvoří ochrana, upevňování a navracení zdraví.
  • Sestry zajišťují ošetřovatelskou péči v úzké spolupráci s jejími příjemci, orgány a organizacemi na území komunity.
  • Ošetřovatelství v oblasti zdraví při práci – je zaměřeno na péči o lidi v pracovním procesu v zájmu zachování a obnovy jejich zdraví, vytváření zdraví neškodných podmínek, předcházení zdravotním rizikům, vypracovávání screeningových programů, programů na podporu zdraví a koordinaci zdravotní péče.
  • Sestra je součástí interdisciplinárního týmu.
  • Rehabilitační ošetřovatelství – je součástí většiny dílčích ošetřovatelských disciplín, jeho úkolem je prevence sekundárních změn, včasná mobilizace a psychická aktivace nemocných.

 

Vztah ošetřovatelství k jiným vědním disciplínám

  • Ošetřovatelství je multidisciplinární obor, který je determinován výsledky příbuzných vědních oborů. Navazuje téměř na všechny lékařské, zejména na klinické a humanitní obory, protože zasahuje do oblasti prevence, diagnostiky, terapie, posilování a obnovy zdraví, stejně jako i do psychosociální a výchovné péče. Poznatky z jednotlivých vědních oborů ošetřovatelství nejen využívá, ale tvořivě je rozvíjí a přetváří přímo v závislosti na potřebách ošetřovatelské teorie a praxe. Hlavní zaměření ošetřovatelství předurčuje i jeho vztah k jiným vědním disciplínám. Vztah ošetřovatelství k těmto vědám nabývá formy zákonité závislosti a podmíněnosti. Ošetřovatelství lze charakterizovat jako multidisciplinární obor, který’ je do značné míry determinován výsledky příbuzných vědních oborů.
  • Ošetřovatelství rozděluje potřeby na biologické, psychosociální a duchovní, proto jsou jeho dosavadními vědními obory:
  • jednotlivé medicínské disciplíny, v nichž ošetřovatelství působí, čerpá z nich poznatky o etiologii, patogenezi a projevech nemocí, o prevenci, diagnostice a terapii,
  • humanitní disciplíny, zejména ty, které pomáhají ošetřovatelství zkoumat psychosociální,
  • duchovní a kulturní potřeby člověka. Jde o tyto obory:
  • filozofii – která se zabývá člověkem a smyslem jeho života, pomáhá ošetřovatelství lépe poznat objekt své činnosti, tedy člověka,
  • etiku – vědu o mravnosti, která obecně vymezuje a zdůrazňuje způsoby chování lidí odpovídající základním principům dobra a zla; etika je výchozí teorií ošetřovatelství v oblasti vytváření etických norem a postojů sester a jejich činnosti,
  • psychologii – zabývá se psychikou člověka ve zdraví i během nemoci v jednotlivých věkových obdobích života; poskytuje ošetřovatelství poznatky o psychice, prožívání a chování nemocného i zdravého jedince, jeho osobnosti, čímž ošetřovatelství získává teoretické a vědecky podložená východiska k uspokojování psychických potřeb člověka,
  • sociologii – zabývající se zákony vývoje a struktury společnosti; sociologie pomáhá ošetřovatelství analyzovat, poznávat a tím i přetvářet prostředí, v němž se ošetřovatelská péče realizuje, prostředí, v němž člověk žije a tak lépe uspokojovat sociální potřeby,
  • pedagogiku – tj. nauku o výchově, která umožňuje ošetřovatelství zvládnout edukační postupy působení na člověka, zejména nemocného, aby pochopil a splnil požadavky ošetřovatelské péče a aby pozitivně působil při utváření zdravého způsobu života a zachování zdraví.

 

Role sester

  • Role – je očekávané chování jednice, které souvisí s jeho určitým postavením ve společnosti. Role se nevztahuje jen k chování jedince, ale i k jeho prožívání, se kterým jsou spojeny emoce a postoje, k vlastnostem osobnosti a hodnotovému systému. Každá profese ve své roli ovlivňuje určitou pozici tj. místo ve společnosti a v sociálním systému, ve kterém působí. Profesní roli ovlivňuje image, kterou profese představuje ve společnosti. Jedná se o komplex názorů, pocitů a postojů společnosti a jednotlivce k určité profesi.
  • Profese sestry zahrnuje určitý systém rolí, které jsou horizontálně i vertikálně propojeny. Tyto role jsou určeny objektivními danostmi společností a jsou historicky podmíněné. Role sestry prochází, neustálým vývojem a změnami, které jí provází od minulosti do dnes. Dosažení a udržení standardu ošetřovatelské péče vyžaduje od sester nové vědomosti a širší spektrum poznatků, a to především ve vztahu k problémům, které obklopují a provázejí nemoc, zdraví jedince či skupiny.
  • Sociální role setry zastává ve společnosti určitou pozici, tj. polohu nebo postavení v rámci jednotlivých profesí. Tuto polohu významně ovlivňuje image povolání, tedy všeobecná představa o sesterském povolání, ale i prestiži povolání (prospěšnost pro společnost a její občany). Všeobecně lze říct, že ne velmi pozitivní image, kterou společnost připisuje sesterskému povolání, nekoresponduje s pozicí a prestiží sestry v rámci jiných povolání. Profese sestry se společensky akceptuje a hodnotí relativně vysoko jako důležitá součást zdravotní péče. Sestra musí znát profesní roli, protože jen tehdy, když se s ní ztotožní, může na jedné straně vyloučit rigorózní akceptování pravidel chování a jednání a na druhé straně jejich porušování.
  • Roli sestry charakterizují zvláště tyto znaky :
    • – sestra břeh své práce vychází z potřeb nemocného a pochopení jeho problémů
    • – má schopnost zajistit nemocnému pocit jistoty
    • – je emocionálně neutrální, tj. je schopná svou emocionalitu vždy podřídit racionální kontrole.
  • Nejčastější role setry:
    • Sestra – poskytovatelka ošetřovatelské péče. Jedná se o roli vztahů, která se vytváří k poskytování ošetřovatelské péče. Tyto vztahy charakterizují holistická chápání jedince a skupiny zohledňují jejich zdraví a prostředí v zájmu uspokojování potřeb.
    • Sestra – manažerka. Působí v řízení a organizaci na různých úrovních – státní, regionální a na úrovni zdravotnického zařízení. Plní i úlohy manažerky oše. péče přímo u jednotlivců a skupin tím, že řídí oše.proces. role manažerky je součástí všech ošetřovatelských činností. Neztotožnění sestry s touto rolí má za následek nekoordinovanou a neefektivní péči.
    • Sestra – edukátorka . Edukační role setry je mnohostranně zaměřená na utváření a formování uvědomělého a zodpovědného chování a jednání jedince i skupiny v zájmu podpory zachování a obnovy zdraví. Edukační ovlivňování se realizuje formou získávání nových vědomostí, změn postojů, přesvědčení, jakož i změn motivace prožívání, chování jednání člověka.
    • Sestra – advokátka. Sestra je obhájkyní pacienta, reprezentuje jeho práva a vysvětluje mu je, překládá a tlumočí jeho názory a požadavky, obhajuje jeho zájmy. Uplatnění této role setry je projevem zájmu sestry o pacienta.
    • Sestra – nositelka změn. Ošetřovatelství podobně jako každá jiná činnost podléhá změnám. Účinnost ošetřovatelské péče závisí na kontinuálních změnách; bez jejich působení a využívání se ošetřovatelství stane stagnující profesí. V zájmu jeho rozvoje se sestra musí ztotožnit s rolí nositelky změn. Sestry by proto měly být hnacími, a neodporujícími silami změn v ošetřovatelství
    • Sestra – výzkumnice. Role sestry-výzkumnice se stává aktuální ve společnosti, ve které se utváří ošetřovatelství jako sociálně významná, důvěryhodná vědecká profese jako záruka kvalitní ošetřovatelská péče. Role výzkumnice předpokládá přiměřené vzdělání, možnosti a potenciál pro výzkumnou činnost v oblasti ošetřovatelství
    • Sestra – mentorka. Zodpovídá za klinický dohled nad studenty ošetřovatelství a porodní asistence. Role mentorky v klinické a komunitní praxi předpokládá adekvátní klinickou a pedagogickou způsobilost a zralou osobnost.

 

Kompetence všeobecných sester

  • Právní předpisy přesně vymezují kompetence zdravotnického personálu poskytujícího ošetřovatelskou péči (zákon č. 96/2004 Sb.), a rozčleňují ho na ty, kteří budou moci vykonávat pracovní činnost:
  • Samostatně, bez odborného dohledu – Souhrn činností, ke kterým je sestra způsobilá na základě indikace lékaře, a které se provádí bez ohledu na přítomnost nebo dosažitelnost rady a pomoci lékaře. Výkony jsou stanoveny vyhláškou č. 424/2004 (která byla novelizována v roce na 55/2011) Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
  • Pod odborným dohledem – V tomto případě jde o činnosti, ke kterým je sestra či zdravotnický asistent způsobilý, nebo ke kterým způsobilost získává, při dosažitelnosti rady a pomoci zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento pracovník určí. Výkony jsou opět uvedeny
    ve vyhlášce č. 424/2004 Sb (novelizace 55/2011 Sb.)., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
  • V roce 2011 byla provedena tzv. „malá novela“ o nelékařských zdravotnických pracovnících (NLZP), do kterých spadá i mimo jiných všeobecná sestra. Cíle ,,malé novely“ byly :
  • – přispět ke zvýšení samostatnosti a kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků a podpořit jejich stabilizaci ve zdravotnictví,
  • – zjednodušit a zpřesnit právní úpravu a snížit administrativní náročnost, a to zejména s přihlédnutím k řízením o žádosti o prodloužení platnosti osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu,
  • – prodloužit registrační období na 10 let,
  • – výrazně snížit správní poplatek při podání žádosti o vydání osvědčení nebo prodloužení platnosti osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu
  • – odstranit některé technické chyby, které nastaly novelou z roku 2008,
  • -umožnění absolventa oboru zdravotnický záchranář pracovat ve zdravotnickém zařízení na odděleních, akutním příjmu (emergency), klinice anesteziologie-resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM), jednotce intenzivní péče, popř. jednotce metabolické intenzivní péče (JIP/JIMP)
  • Byla naplánována ,,velká novela“ sester a ostatních NLZP, která měla upravit a navýšit kompetence pro všeobecné sestry a definovat sesterské role podle vzdělání programu Ošetřovatelství (SZŠ- Zdravotnický asistent, VOŠ- diplomovaná všeobecná sestra, VŠ- všeobecná sestra), ale vzhledem ke změnám ve zdravotnictví a formování komory zdravotníků nelékařů, však došlo ke shodě v tom, že pouhá novela zákona je nedostatečná a že musí vzniknout zákon nový. To, co bylo plánováno jako základ pro novelu, však zůstává. Je to větší spojení teorie s praxí, dále je třeba zohlednit demografický vývoj, věkovou strukturu nelékařů a uchazečů o studium, modernizaci kurikul, zlepšení motivace NLZP, zvyšování kompetencí, výzkum a uplatnění NLZP v praxi, vzdělávání přes internet atd. Zákon by měl začít platit v r. 2014.

 

Zdroje najdete uvedeny zde:

  • https://biologie-chemie.cz/zdroje-vnl-xf/
  • Michaela Kratochvílová – zápisky z přednášek
  • Marek Brychta – Seminární práce do předmětu Ošetřovatelství – Bibliografické údaje:
  • BOROŇOVÁ J. 2004., Základy Ošetrovateľstva., Trnava: SAP – Slovac Academic Press, s.r.o, 2004. 160s.
  • BOROŇOVÁ J.2010., Kapitoly z Ošetřovatelství I,Maurea, s.r.o., Edvarda Beneše 56,301 00 Plzeň, NAVA TISK, s.r.o, Hankova 6, Plzeň 196 stran, přeložil: J.Němcová
  • KOZIEROVÁ,B.: ERBOVÁ,G.: OLIVIEROVÁ, R. 2003, Ošetrovateľstvo 1,2 Martin : Osveta, 2003 1474 s.
  • FARKAŠOVÁ, D. a kol. 2001. Ošetrovatelstvo –teoria Martin: Osveta, 2001 135.s
  • MAREČKOVÁ J. 2006, Ošetřovatelské diagnosy v NANDA doménách, Praha: Grada





Další podobné materiály na webu: