Nižší rostliny – maturitní otázka z biologie (2)

 

   Otázka: Nižší rostliny

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Peta

 

 

 

podříše: Nižší rostliny

Charakteristika:

  • Eukaryotické, převážně autotrofní organismy
  • Jednobuněčná nebo mnohobuněčná stélka – nedochází k diferenciaci pletiv
  • Patří sem pouze ŘASY – morfologicky velmi různé organismy
  • V tylakoidech chloroplastů obsahují chlorofyl a – i některé další typy, např. b,c,d
  • Nižší rostliny jsou významnými producenty organické hmoty ve vodním prostředí, jsou součástí fytoplanktonu

 

Stavba těla

  • Tělo tvořeno stélkou (thallus) bez cévních svazků, příklady stélek:
  • MONADOIDNÍ (bičíkatá)
    – jednobuněčná, jednojaderná, na předním konci nese bičíky; je-li v buňce plastid, je v něm obvykle světločivná skvrna(stigma); krytá pelikulou nebo BS; kapkovitý tvar
    – sladkovodní druhy obsahují pulzující (osmoregulační) vakuolu
    – např. krásnoočka, zelenivky
  • RHIZOPODOVÁ (měňavkovitá)
    – jednobuněčná, jedno nebo mnohojaderná, bez BS; pohyb pomocí panožek
    – např. zlativky
  • KOKÁLNÍ
    – jednobuněčná, většinou mnohojaderná, bez bičíků (=nepohyblivá); krytá BS,
    – např. rozsivky, zelenivky
  • TRICHÁLNÍ (vláknitá)
    – mnobuněčná, vláknitá; vlákna jsou nevětvená nebo jen jednoduše větvená
    – v každé buňce je jeden stužkovitý chloroplast stočený do otevřeného prstence
    – např. zelenivky (kadeřnatka)
  • SIFONÁLNÍ (trubicovitá)
    – vláknitá či vakovitá; většinou tvořena jedinou mnohojadernou buňkou;
    – např. některé trubicovky
  • SIFONOKLADÁLNÍ
    – mnohobuněčná, vláknitá či vakovitá; tvořená mnohojadernými buňkami; vyskytuje se u zelených řas
    – např. Žabí vlas

 

  • PLETIVNÁ
    – mnohobuněčná, nejvýše organizovaná
    -tvořena kauloidem rozlišeným v delší buňky článkové a kratší uzlinové, ze kterých výrůstají přesleny bočních větví; k podkladu přirůstají pomocí rhizoidů
    – např. ruduchy, chaluhy, parožnatka

 

Rozmnožování:

  • Rozmnožování u řas je velmi rozmanité
  • VEGETATIVNÍ
    – dělením jednobuněčné řasy, rozpadem kolonií nebo mnohobuněčných stélek
    – nový jedinec vzniká z tkáně nebo orgánu mateřské rostliny
    – některé rostliny vytváří zvláštní nepohlavní rozmnožovací orgány – šlahouny, hlízy, cibule, oddenky
    – genetická informace mateřského a dceřiného organismu je stejná (vznikají klony)

 

  • NEPOHLAVNÍ
    – samičí buňka setrvávající v gametangiu, neschopná pohybu, se nazývá vaječná buňka (oosféra) => splynutí samčí buňky s oosférou je oogamie => splynutím gamet vzniká zygota
    – dělením zygoty vzniká diploidní sporofyt, na kterém se tvoří výtrusnice – sporangia
    – ve výtrusnicích meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy (spory) – těmi se řasy nepohlavně rozmnožují
    – nepohyblivé spory se nazývají aplanospory, pohyblivé zoospory
    – ze spor vyrůstá gametofyt (= haploidní stélka, na které vznikají gametangia, ve kterých se tvoří pohlavní buňky (gamety))
    – noví jedinci jsou klony mateřského organismu

 

  • POHLAVNÍ
    – kombinace genetické informace => variabilita potomstva
    – samčí gameta (n) + samičí gameta (n) = zygota (2n)
    – gamety stejného tvaru a velikost, rozlišeny pouze fyziologicky = izogamety
    – splývání izogamet = izogamie
    – gamety, které se liší velikostí = anizogamety a jejich splynutí = anizogamie
    – oogamie =
    oplodnění nepohyblivého vajíčka (oosféra) pohyblivou spermií
    – samičí gameta je větší

 

SYSTÉM:

  1. Kmen: RUDUCHY (Rhodophyta)
  2. Kmen: ZELENÉ ŘASY (Chlorophyta)
    • Třída: Zelenivky (Chlorophyceae)
    • Třída: Kadeřnatkovité (Ulvophyceae)
    • Třída: Trubicovkovité (Bryopsidophyceae)
    • Třída: Spájivky (Conjugatophyceae)
    • Třída: Parožnatky (Charophyceae)
  3. Kmen: KRÁSNOOČKA (Euglenophyta)

 

  1. Kmen: RUDUCHY
    neboli červené řasy; většina žije v mořích
    – jsou to řasy s jednobuněčnou i mnohobuněčnou stélkou (vláknitou, pletivnou)
    – jejich plastidy obsahují chlorofyl a a d, červené barvivo fykoerytrin, modrý  fykocyanin, karotenoidy
    – zásobní látka: ruduchový škrob
    – BS z pektinů, a celulózy
    – rozmnožování: 1) dělením – jednobuněčné ruduchy
    2) pohlavně, nepohlavně – ostatní; nepohlavně sporami, složitým oogamickým dělením – pohlavně
    – u ruduch je častá rodozměna (metageneze)
    – žijí převážně v teplých mořích; mohou růst i ve větších hloubkách, protože mohou k fotosyntéze využívat méně světla
    – vyluhováním buněčných stěn ruduch horkou vodou se získává AGAR – používá se v potravinářství, při výrobě papíru a k přípravě živých půd pro pěstování mikroorganismů

Zástupci: Puchratka kadeřavá (Chondrus Crispus)
 – má zploštělou stélku (5-25 cm) vidličnatě větvenou, zkadeřenou,
– růžové až bledě fialové barvy
– hojná v evropských mořích, přirostlá na kamenech
– po usušení na slunci vybledne; vařením se změní v rosol
– prodává se pod názvem karagen

Potěrky
     – v čistých horských vodách a rašelinných tůních

 

  1. Kmen: ZELENÉ ŘASY (Chlorophyta)
    – druhově velmi početná skupina; pravděpodobně se z nich vyvinuly vyšší rostliny
    – u zástupců tohoto kmenu se vyskytují všechny typy stélek
    – asimilační barviva: chlorofyl a+b, karoten, různé xantofyly
    – jejich chloroplasty obsahují bílkovinné tělísko – pyrenoid s vysokým obsahem enzymu RUBISCO, který se uplatňuje při vazbě CO2 na sacharid pentózuv Calvinově cyklu
    – rozmnožují se dělením stélky, pohyblivými zoosporami nebo pohlavně – oogamicky, izogamicky, anizogamicky
    -(+ rozmnožování:
    =>nepohlavně: 1) bičíkovci – schizotomie – podélně dělení rýhou z obou konců buňky
    2) kokální – cytogonie – dceřinné buňky vznikají uvnitř mateřské
    3) trichální – cytotomie – dělení veget. b. )
    – chloroplasty se 2 membránami
    – BS převážně celulózní – u nepohyblivých
    chlamys z glykoproteinů – u bičíkatých
    – zásobní látka: škrob

 

  • Třída: Zelenivky
    – volně žijící nebo koloniální či cenobiální bičíkovci i stélkaté řasy (jedno nebo mnobuněčná stélka)
    – jednobuněčnou kulovitou stélku má Zrněnka(protococcus) a Zelenivka(Chlorella) – tvoří zelené práškovité povlaky
    – bičíky v počtu 2-4 jsou stejně dlouhé
    – kolonie = soubor buněk, které drží pohromadě slizovými obaly, patří k jedné nebo více generacím
    – Cenobia – složitější buněčné soubory, vždy pravidelně uspořádané – jen z jedné generace
    – chlorokokální řasy – ve sladkých vodách a v půdě
    – jsou příčinou zákalů pomalu tekoucích a stojatých vod
    – použity pro studium fotosyntézy, genetické pokusy
    rozmnožování: – nepohlavně pohyblivými výtrusy (zoosporami)
    – nepohyblivými -||- (aplanosporami)
    – tvorbě nepohlavních výtrusů předchází mitotické dělení jádra
    – za nepříznivých podmínek se buňky mění na tlustostěnné HYPNOSPORY

Zástupci: Váleč koulivý (Volvox globator) + koulenka – tvoří kolonie
Zrněnka obecná (Pleurococcus vulgaris) – jednobuněčná řasa

 

  • Třída: Spájivky (Conjugatophyceae)
    – jednobuněčné, mnohobuněčné nebo vláknité řasy (nevětvená stélka)
    – rozmnožují se pohlavně zygosporami, pohl. proces = spájení (konjugace)
    SPÁJENÍ- jako gamety vystupují celé protoplasty vegetativních buněk; při klíčení zygospory dochází k redukčnímu dělení; vegetativně se rozmnožují rozpadem vlákna na jednobuněčné či několikabuněčné fragmenty

Zástupci:  šroubatka (Spirogyra)

 

  • Třída: Kadeřnatkovité
    – mají uzavřenou mitózu (nedochází při ní k rozpadu jaderné membrány)
    – hojné v tekoucích vodách, v chladném období
    – v každé buňce je jediný prstencovitý chloroplast s jedním pyrenoidem
    – při rozmnožování metageneze
    – nepohlavní rozmnožování – 4-bičíkatými zoosporami – z nich vyrůstá haploidní vlákno (gametofyt), které přisedá bazální buňkou k podkladu
    pohlavní rozmnožování – izogamicky
    – po kopulaci buněk vzniká 4-bičíkatá pohyblivá diploidní planozygota, která se pak změní na nepohyblivou tlustostěnnou zygosporu – z ní vyklíčí jednobuněčný sporofyt a po meióze vznikají haploidní vlákna (gametofyty)

Zástupci:  Kadeřnatka (Ulothrix) – tvoří vláknité stélky
Locika (Ulva lactuca) – má lisovitou dvouvrstevnou stélku

  • Třída: Trubicovkovité (Bryopsidophyceae)
    – různorodá skupina řas
    – mají sifonokladální nebo trubicovité stélky
    – převážně v mořích, někdy i ve sladkých mořích
    – mají uzavřenou mitózu

Zástupci:  žabí vlas (Cladophora glomerata)

  • Třída: Parožnatky (Charophyceae)
    – nejvýše organizovaná skupina zelených řas
    – řasy s pletivnými stélkami; upevněné rhizoidy v substrátu; stélka – kauloid, fyloidy, rhizoidy
    – buněčné stěny inkrustovány CaCO3
    – chybí zde nepohlavní rozmnožování sporami
    – vegetativně se rozmnožují rozpadem stélky nebo rozmn. tělísky mezi rhizoidy
    – pohlavně se rozmnožují oogamicky
    – mírně tekoucí a stojaté vody, písčitá nebo bahnitá dna, brakické a slané vody
    Zástupci: parožnatka (Chara)

 

  1. Kmen: KRÁSNOOČKA (Euglenophyta)
    – mají monadoidní stélku s 1-2 bičíky, světločivnou skvrnu (stigma) a pulzující vakuolu
    – povrch je tvořen zahuštěným protoplastem – periplastem
    obsahují chlorofyl a a b, karoten, xantofyl (nepřekrývají barvu chlorofylu)
    – u některých druhů se v důsledku ztráty chlorofylu objevuje heterotrofní způsob výživy
    – rozmnožovaní: podélným dělením
    – většinou ve sladkých vodách, znečištěných, podílejí se na samočištění vodZástupci: krásnoočko zelené (Euglena viridis)
    krásnoočko štíhlé (Euglena gracilis)

 

Říše: Chromista

– skupina zahrnující bičíkovce, jednobuněčné i mnohobuněčné organismy
– někteří jsou syprofyti – přijímají org.látky z odumřelých těl organismů
parazité
fotoautotrofní – mají chloroplasty
– druhy s chloroplasty tyto organely získaly sekundární endosymbiózou (vnitřním symbiontem se stala EU buňka s chloroplastem)
– tyto druhotně získané chloroplasty někdy obsahují nukleomorf (pozůstatek jádra původního org.)
jejich chloroplasty jsou obaleny membránou endoplazmatického retikula spojené s vnější jadernou biomembránou
SYSTÉM:

  1. Kmen: CHROMOFYTA (Chromophyta)
    • Třída: Zlativky (Chrysophyceae)
    • Třída: Rozsivky (Bacillariophyceae)
    • Třída: Hnědé řasy (Phaeophyceae)
  2. Kmen: OOMYCETY (Oomyceta)

 

  1. Kmen: CHROMOFYTA

– barviva: chlorofyl a,c , hnědý fukoxantin, karoten aj.
sladkovodní i mořské

  • Třída: Rozsivky (Bacillariophyceae)
    – jednobuněčné, drobné řasy
    – mají kokální stélku a dvoudílné křemičité schránky (připomíná dno a víko krabičky)-uvnitř schránky je uzavřena buňka
    – rozmnožování: nepohlavně – dělením – při dělení se protoplast rozdělí na poloviny
    – na nově vzniklých dceř.buňkách se vytvoří nová miska-je menší; u nových jedinců dochází ke zmenšování schránek i buněk
    – zmenšování se zastaví až dosáhnou pohlavní zralosti – pak se velikost obnoví
    – bioindikátoři kvality vody,po odumření tvoří tzv. rozsivkovou zeminu (křemelina,diatomit) – výroba skla, filtrů, dynamity

 

  • Třída: Zlativky (Chrysophyceae)
    – nejčastěji jednobuněčná bičíkatá stélka (vzácně vláknitou)
    – vetšinou mají monadoidní stélka (chrysomonády)
    – u některých druhů vznikají panožky – umožňují fagocytózu např. bakterií (= mohou se vyživovat i heterotrofně – přijímat organickou potravu)
    -někdy mají zkřemenělou BS nebo mají schránku
    – sladké, čisté vody, součástí jarního planktonu
    Zástupci: rod Synura – vytváří kulovité kolonie
    rod Dinobryon – keřovitě větvené kolonie

 

  • Třída: Hnědé řasy (Phaeophyceae)
    – řasy s mnohobuněčnými, vláknitě rozvětvenými nebo pletivnými stélkami
    – velikost až několik metrů
    – ve stélkách chaluh se hromadí jód
    – rozmnožují se vegetativně (rozpad stélek); nepohlavně zoosporami a pohlavně
    – u většiny druhů rodozměna
    – nejvíce u pobřeží
    – využívány hospodářsky; suché jako palivo, pastva pro ovce, k výrobě kompostů, z popela se získává jód a potaš (uhličitan draselný)
    Zástupci: rod Laminaria – obrovské rozměry, rozsáhlé porosty severních moří
    rod Sargassum – v karibské oblasti (Sargasové moře)
    druh Macrocystis pyrifera – největší chaluha(až 60m), pobřeží jižní   polokoule

 

  1. Kmen: OOMYCETY (Oomyceta)
    ve vodě, vlhké půdě, parazité rostlin
    -BS z celulózy a glukanu
    – pohyblivé zoospory mají vepředu 2 nestejně dlouhé bičíky (kratší bičík je péřitý)
    Mezi vážné parazity patří vřetenatka révová (Plasmopara viticola)
    – její podhoubí žije v mezibuněčných prostorách listů révy vinné a do buněk vysílá krátké přísavky (haustoria)
    – z listových průduchů vyčnívají kolmá houbová vlákna, na kterých se tvoří výtrusnice (zoosporangia)
    – výtrusnice roznášeny větrem
    – v kapce vody se plazmatický rozdělí v několik rejdivých výtrusů (zoospor), které později vyklíčí ve vlákno a proniknou do listu- pohlavní rozmnožování je oogamické a děje se uvnitř hostitele
    – oogonium je nejdříve mnohojaderné, pak ve středu plazmy zůstává jedno vaječné jádro
    – samčí a samičí jádro splyne  a mění se na vaječný výtrus (oospora)
    – kapkami deště se dostávají na listy


plíseň bramborová
(phytophthora infestans)
– pro její šíření příznivé vlhké a horké léto
– na listech tmavé skvrny
– plíseň postihuje i hlízy – „suchá hniloba“






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: