Nervový systém – Systema nervosum

 

   Otázka: Nervový systém – Systema nervosum

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Sabina

 

 

Nejsložitější soustava, kterou známe, je složena z miliard buněk (každá má desítky až tisíce spojení pomocí výběžků)

 

F-ce:

  • Umožňuje kontakt mezi organismem a vnějším prostředím
  • Řídí, ovládá a kontroluje činnost všech částí organismu
  • Je sídlem duševní činnosti a myšlení

 

Vše, co se odehrává mimo nebo vně organismu zachycují receptory
Tyto změny zevního a vnitřního prostředí se nazývají podněty (stimulus) – mají fyzikální (mechanické, tepelné, elektrické) nebo chemický charakter, podnět vyvolá podráždění, které se šíří jako vzruch

 

Receptory – čidla: umožňují nám přijímat mechanické, tepelné, chem. a světelné podněty – počitky

Dle druhu podnětu:

  • Mechanoreceptory – zaznamenávají změny tlaku – dotyk, tlakové receptory jsou v kůži ve sliznici, napětí či natažení, receptory bolesti – nocireceptory, nociceptory -zaznamenávají bolest, chrání organismus před poškozením, přijímají informace z okolí, ale i z nitra těla, neotupí se
  • Termoreceptory – přijímají tepelné podněty – Krauseho tělíska – chlad, Ruffiniho tělíska – teplo
  • Chemoreceptory – přijímají chuťové, čichové a bolestivé podněty
  • Radioreceptory – jsou to tyčinky a čípky ve sliznici oka

 

Dle uložení:

  • Exteroreceptory: uloženy v kůži (ústrojí zraku, čichu, sluchu, kožní a statokinetické)
  • Interoreceptory: uloženy ve sliznici, signalizují o napětí svalstva ve stěně střev, žlučovodu a močovodu
  • Proprioreceptory: ve šlachách (svalová, šlachová vřeténka, kloubní tělíska), jde o hlubokou citlivost

 

Stavba receptoru:

  • Smyslové buňky: specializované buňky pro příjem určitého druhu podnětu (,,čtou“ příslušný podnět)
  • Nervové vlákno: podnět je převáděn na elchem. Děj, který je podstatou vzruchu, nervové vlákno je v receptoru dendritem senzitivního neuronu, vzniklý vzruch je vláknem převeden do buňky neuronu a CNS

 

Reflexní oblouk:

  • Receptor
  • Dostředivá (aferentní) vlákna obvodových nervů
  • Nervové ústředí v CNS
  • Odstředivá (eferentní) vlákna
  • Výkonný orgán (efektor)

 

Reflex:

= zákl. f-ční. jednotka nervové činnosti, děj který probíhá po reflexním oblouku

  • pojem – CZ lékař Jiří Procházka (1749-1820)
  • reflexní teorie – sovětský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov

 

Dělení:

  • VROZENÝ(NEPODMÍNĚNÝ)
  • stejný podnět -> kvalitativně stejná reakce (bolestivý podnět vyvolá vždy obranný reflex, chuťový podnět – sekrece slin)
  • probíhá po stejné dráze
  • centra reflexu – v šedé hmotě míchy a mozku (mozková kůra)
  • vrozené a dědičné, trvají celý život (některé se výchovou tlumí – kojení, sací reflex, nemá dále význam)
  • nejsložitější forma – pudy = instinkty (p. sebezáchovy, p. zachování rodu)

 

   2) ZÍSKANÝ(PODMÍNĚNÝ)

  • formy chování
  • vyšším živočichům umožňují adaptaci v měnících se podmínkách
  • vytváření – získávání je učení, jeho předpokladem je paměť, je vázán na podmínku, jež předchází nepodmíněnému podnětu
  • na stejný podnět různá reakce
  • jsou získávány v individuálním životě, nejsou u všech stejné
  • vznikají a zanikají -> dočasné, trvá tak dlouho, dokud je podmíněný podnět spojován s podnětem nepodmíněným, vyhasínání = zapomínaní

Neuron

= zákl. stavební a f-ční jednotka nervové tkáně

Výběžky:

a) Axon

  • odstředivý, až 1m dlouhý
  • obalen pochvami:
    • 1) Vnitřní myelinová
      • tvořena myelinem (bílá tuk. lát.)
      • tloušťka ovlivňuje rychlost vedení vzruchu
      • přerušována Ranvierovými zářezy
      • V koncovém rozšíření axonu se hromadí mikrokapky přenašeče – mediátor (noradrenalin, acetylcholin), ten vyvolává výchylku chem. a fyz. rovnováhy dalšího neuronu, vzruch se šíří z 1 na na 2., šíření vzruchu je převážně látkové povahy, synapse propouští vzruch pouze jedním směrem
    • 2) Vnější Schwannova – význam pro životnost a f-ci. axonu

 

b) Dendrit

  • dostředivý, krátký, bohatě větvený
  • vedou vzruch od čidla do buněk CNS

 

multipolární – neuron, který má 1 axon a více dendritů

bipolární – neuron, který má 1 axon a 1 dendrit

pseudounipolární – neuron má 1 axon rozdělen na dostředivý a odstředivý (typické pro receptory)

unipolární – neuron, který má jen 1 axon (informace působí přímo na tělo)

amakrinní buňka – na sítnici, bez axonu

 

Gliové buňky:

  • vytvářejí vhodné prostředí pro činnost nervových buněk, zajišťují jim výživu
  • tvoří výplňové vazivo nervové tkáně
  • některé schopné fagocytovat cizorodé látky, poškozené buňky -> obranná f-ce
  • Druhy: astrocyt, oligodentrocyt, mikroglie

 

Synapse

= místo kontaktu mezi 2ma neurony, místo, kde se realizuje přenos vzruchu z neuronu na neuron

 

Druhy:

1) axodendritické (axon-dendrit)

2) axosomatické (axon-neurocyt)

3) axoaxonální (axon-axon)

 

Struktura (Synaptický komplex):

  1. část: Presynaptická
  2. část: Postsynaptická
  3. (část): Synaptická štěrbina

 

Nervový systém

Dělení: 

  • CNS – mozek a mícha
  • Periférní nervový systém – periférní nervy, mozkomíšní – míšní a hlavové
  • Vegetativní nerv. syst. – autonomní nervy, sympatikus a parasympatikus

 

Hřbetní mícha (medulla spinalis)

  • Je uložena v páteřním kanálu, je dlouhá 40-50cm, končí ve výši 2. bederního obratle/lumbální punkce se provádí ve výši L3-L4/.
  • Dělíme ji na část krční, hrudní, lumbální a sakrální
  • Na povrchu míchy 6 podélných rýh
  • Do postranní rýhy zadní vstupují z míšních uzlin zadní kořeny míšních nervů, které obsahují dostředivá vlákna
  • Z postranní rýhy přední vystupují přední kořeny míšní, které obsahují odstředivá vlákna motorická /k příčně pruhovaným svalům/
  • Spojením předních a zadních kořenů vnikají míšní nervy
  • Míšní segment – je to okrsek míchy, ze kterého vychází jeden pár míšních nervů.

 

Uspořádání šedé a bílé hmoty

A/ Šedá hmota

Na průřezu míchou šeda hmota připomíná písmeno H/nebo motýlovitý tvar/. Motýlovitá šedá hmota vybíhá ve:

  1. Přední rohy míšní/2/ – obsahují těla motoneuronů, to jsou buňky, jejichž axony tvoří motorická vlákna míšních nervů. /Vzruch je veden k příčně pruhované svalovině. /
  2. Dva zadní rohy míšní/2/ – obsahuje buňky, ve kterých končí senzitivní vlákna míšních nervů.

 

B/ Bílá hmota

Bílá hmota obklopuje šedou hmotu.

Je rozdělena na:

  • Přední provazec – probíhají v něm sestupné /motorické/ dráhy, přivádějí impulsy z mozkové kůry.
  • Zadní provazec –probíhají v něm vzestupné /senzitivní/ dráhy, převádějí vzruchy z receptorů do vyšších oddílu NS.
  • Postranní provazec – vede oba typy drah /vzestupné i sestupné/.

 

Vzestupné dráhy – vycházejí z jader v šedé hmotě zadních sloupců. Převádějí vzruchy vyvolané bolesti, teplem, chladem, tlakem.

 

Patří sem dráha:

  • Spinotalamická /míchohrbolová/ – je to senzitivní dráha, vede vzruchy kožní citlivosti /bolest, teplo…/. Končí v mezimozku. Při jednostranném poškození míchy vzniká ztráta těchto pocitů na opačné polovině těla.
  • Spinoceleberální /míchomozečková/ dráha – vede vzruchy z kloubních, svalových, šlachových proprioreceptorů.
  • Dráha hluboké citlivostí – vede vzruchy z kloubů, ze svalů, kůže…

 

Sestupné dráhy – jsou to dráhy motorické, vycházejí z šedé hmoty mozku, probíhají v předních a postranních míšních provazcích, končí u motorických buněk předních míšních sloupců.

 

Patří sem:

  • Pyramidová dráha /kortikospinální/ – přivádí impulsy z mozku k volním pohybům příčně pruhovaným svalům. Jednostranné přerušení této dráhy způsobí ztrátu volních pohybů na druhé straně těla, kde se vyvine spastická obrna /zvýšené svalové napětí, svaly se nesmrští/.
  • Mimopyramidové dráhy /extrapyramidové/ – vycházejí z různých útvaru šedé hmoty mozku /střední mozek/, končí u předních sloupců míchy. Udržují svalové napětí, rovnováhy těla, ovládají mimovolní automatické a poloautomatické pohyby /chůze, plavání, tanec…/.

 

Míšní nervy /Nervi spinales/
– vznikají spojením předních a zadních míšních kořenů
– jsou to nervy smíšené:

  • dostředivá = senzitivní (vzruch od exteroreceptorů, proprioreceptorů, útrobní bolest)
  • odstředivá = motorická (vedou k příčně pruhovaným svalům)

 

31 párů
Dělení:

* 8 párů krčních
* 12 párů hrudních
* 5 párů bederních
* 5 párů křížových
* 1 pár kostrčních

 

Tvoří nervové pleteně (teprve z nich vystupují jednotlivé nervy):

1) Krční /plexus cervicalis/ C1 – C4, C4 – nervus phrenicus (inervuje bránici)
2) Pažní /p. brachialis/ C5 – Th1 (inervuje kůži a svaly HK)
3) Přední větve hrudních nervů pleteň NETVOŘÍ! – jdou samostatně jako mezižeberní nervy Th2 – Th12 / nervi intercostales/ k jednotlivým mezižeberním svalům a ke kůži hrudníku, dolní mezižeberní nervy jdou do kůže a svalů horní částí stěny břišní.
4) Bederní /p. lumbalis/
* vzniká spojením míšních nervů L1-L4, inervují kůži a svaly břicha, stehna, zevních genitálií, nejmohutnější je nerv stehenní nervus femoralis, inervuje kůži a svaly DK

5) Nervová pleteň křížová/plexus sacralis/ L5-S5 – inervuje svaly a kůži DK, hýžďové svaly a hráz, z této pleteňě vychází nejdelší a nejsilnější nerv v těle nerv sedací nervus ischiadicus, ten sestupuje po zadní straně stehna a štěpí se na nerv holenní a lýtkový

 

Hlavové nervy – nervy z mozkového kmene

-z principu mají stejnou stavbu jako míšní, 12 párů, jsou to nervy smíšené: obsahují motorická senzitivní a autonomní vlákna

-většina jader hlavových nervů leží na spodině 4. mozkové komory, jejíž dno tvoří prodloužená mícha

  • 1. Smyslové nervy, umožňují vnímat a rozlišovat vůně
  • 2. Smyslové nervy, vlákna začínají v sítnici oka, část nervů se kříží v mozku na tzv. pyramidách
  • 3., 4., 6. – motorické nervy pro inervaci okohybných svalů
  • 5. – senzitivní
  • 7. – převážně motorický, inervuje mimické svaly
  • 10. má parasympatická vlákna pro orgány dutiny břišní, nejdelší hlavový v těle
  • 11. motorický nerv pro trapézový sval a sternocleidomastoideus

 

Vegetativní nervový systém (= autonomní)
– zajišťují koordinovanou činnost útrobních orgánů (samo, bez naší kontroly) , reflexy probíhají po reflexních obloucích těchto nervů, probíhají bez přímého ovlivnění vědomí a vůlí člověka
– inervují hladké svalstvo(v kůži, ve stěnách útrob a cév), svalstvo srdeční a žlázy
– vycházejí z mozku a míchy společně s nervy mozkovými a míšními, oddělují se od nich a vstupují do uzlin (vegetativní ganglia)

 

Dle vedení vzruchu:

  1. Dostředivá – jdou do útrobních orgánů, senzitivní dráhy
  2. Odstředivá – vedou ke žlázám – vlákna sekretorická, nebo k hladké srdeční svalovině – vlákna motorická

 

Funkce sympatiku a parasympatiku
– každý vnitřní orgán má zpravidla inervaci sympatikus a parasympatikus
-> působení je protichůdné /antagonní/ – > tím se činnost orgánů udržuje v rovnováze

Sympatikus: – zvyšuje srdeční činnost, zužuje cévy, tlumí činnost hladkých svalů ve stěně žaludku a
střev, zvyšuje TK a rozšiřuje bronchy, zakončení sympatických vláken produkují směs adrenalinu a noradrenalinu

 

Parasympatikus: – snižuje srdeční činnost, rozšiřuje cévy, působí povzbudivě na činnost žaludku a   střev, snižuje TK a zužuje bronchy, zakončení parasympatiku produkují acetylcholin -> „klidový hormon“

Látkový přenos vzruchu pomocí mediátorů a výkonný orgán:

  • Acetylcholin – produkují parasympatická zakončení
  • Katecholaminy – noradrenalin, dopamin – případně produkují zakončení sympatických vláken

 

Prodloužená mícha /Medulla oblongata/

= plynulé pokračování míchy hřbetní
– uložená v zadní jámě lební na těle kosti týlní
– uvnitř je IV. mozková komora
– vystupuje z ní 7 párů mozkových nervů ( VI.-XII. nerv) (hlavové nervy)
– (na přední straně položené na kosti klínové je převážně hmota bílá, které obsahuje soubory vzestupných a sestupných drah)
– v šedé hmotě prodloužené míchy se nacházejí centra životně důležitých nepodmíněných obranných reflexů (mrkání, zvracení, kašlání, kýchání, slzení) a potravové (sání, polykání)

 

Retikulární formace= systém buněčných formací rozložených podélně v kmeni hl. kolem jader hlavových nervů a mezi nimi.

* sahá od prodloužené míchy až do středního mozku

Význam:

1) přijímá a převádí vzruchy z receptorů
2) udržuje kůru v bdělém stavu – aktivační systém
3) inhibiční systém – ladí organismus do klidu, odpočinku
4) obs. Životně důležitá centra (dýchací, řízení TK, srdeční činnost)

* poranění v oblasti dých. Centra př. při zlomenině horního obratle krčního má často za následek smrt způsobená zástavou dechu
* poškození retikulární formace při úrazech hlavy nebo zánětu mozku může vyvolat dlouho trvající spánek

 

Varolův most /Pons Varoli/
– uložen před prodlouženou míchou, tvar příčného valu
– po stranách přechází plynule do mozečku
= důležitým spojovacím útvarem mezi mozkovou kůrou a nižšími částmi CNS, zejména mozečkem

-šedá hmota je tvořena jádry hlavových nervů 5.-8.

 

Mozeček /Cerebellum/

– uložen nad prodlouženou míchou a Varolovým mostem
– skládá se ze 2 polokoulí /hemisfér/ – ty jsou spojeny červem mozečkovým /vermis cerebeli/
– povrch hemisfér je rozdělen četnými příčnými rýhami na závity
– vrstva šedé hmoty (1 mm) kryje povrch závitů
– zevnitř vzniká do závitů výběžek bílé hmoty – stromečkovitě rozvětvená kresba bílé hmoty („strom života“)

Význam:

* reguluje svalové napětí
* automatické udržování rovnováhy
* důležitý při koordinaci úmyslných, jemných, rychlých, přesných pohybů
– činnost ochromuje ALKOHOL
– ( intoxikace etylalkoholem se projevuje: vrávoravou chůzí, nekoordinovanými pohyby, neschopnost udržet rovnováhu)

 

Střední mozek /Mesencephalon/

– zcela zakryt mezi Varolovým mostem a mezimozkem
– na horní straně jsou 2 páry hrbolů, které se nazývají čtverohrbolí
– v předním páru hrbolků končí část vláken zrakového nervu, v zadním páru část vláken sluchové dráhy
– čtverohrbolí je podkorové centrum, které na zrakové a sluchové podněty zprostředkuje pohybové reakce očí, hlavy a celého těla
– probíhá zde tenký kanálek spojující 3. a 4. Mozkovou komoru – Sylviův kanálek /aquaeductus Sylvii/

 

Mezimozek /Diencephalon/

– zcela zakryt koncovým mozkem
– tvořen PaL hrbolem mezimozkovým (THALAMUS) a nepárovým HYPOTHALAMUS
– uvnitř je III. Mozková komora

 

Thalamus – útvary vejčitého tvaru
= přepojovací stanice téměř všech aferentních vláken jdoucích z receptorů ke kůře mozkové
– při prudkých citových reakcí (afektech) vyvolává thalamus rovněž vegetativní a motorické reakce (zblednutí, pláč, bušení srdce…) (-> zodpovědný za citové reakce), vyvolává i vegetativní příznaky provázející bolest = je to „BRÁNA“ našeho vědomí, propouští a kontroluje všechny vzruchy vnímané jako pocity. Zde se rozhoduje, zda požitek je příjemný X nepříjemný ( -> ovlivňuje naše prožívání).

 

HYPOTHALAMUS (Podhrbolí) – pod ním je hypofýza, zadní lalok hypofýzy je s hypothalamem spojen stopkou, před hypofýzou se kříží oba zrakové nervy, tvoří spodinu 3. moz. komory

Funkce:

1. Nejdůležitější koordinační centrum koordinačních vegetativních funkcí
2. Tvoří hormony (neurosekrece) – ADH, oxytocin
3. Centrum sytosti a hladu
4. Ústředí (Centrum) termoregulace
5. Řízení stálého objemu tělesných tekutin, osmotického tlaku, příjmu vody a řízení      afektivní a sexuálního jednání, je řízen šedou kůrou mozkovou a limbickými útvary

 

Limbický systém

– součástí koncového mozku

Funkce:

1. Řídí koordinaci vegetativních a somatických funkcí při emočních chováních
2. Uplatňuje se při řízení sexuálního chování
3. Ovlivňuje paměť
4. Uvědomování si příjemnosti X nepříjemnosti

 

Bazální ganglia /spodinové uzliny/

= jádra šedé hmoty uložená ve spodině hemisfér koncového mozku
– jsou polokruhovitě rozložená kolem P a L talamu

Patří sem:

1. Jádro ocasaté /nucleus caudatus/ – v blízkosti talamu
2. Jádro čočkovité /nucleus lentiformis/ – bočně od ocasatého jádra
– jádra jsou ústředí mimopyramidového systému a regulují volné a mimovolné pohyby
– řídí vztahy mezi podrážděním a útlumem při úmyslných pohybech

 

Koncový mozek /telencephalon/

– složen ze 2 hemisfér (polokoulí) – mezi nimi je hluboká podélná štěrbina a v její hloubce je vazník – kalózní těleso /corpus callosum/ – které obě hemisféry spojuje, pruh bílé hmoty složený z nervových vláken
– na povrchu polokoulí je plášť pallium tvořený šedou hmotou, šedou mozkovou kůrou /cortex cerebrí/ – nejdokonalejší část CNS, nejvyšší řídící centrum(korová centra = centra kůry) -> na povrchu: brázdy /sulci/ – mezi nimi vyvstávají závity /gyri/
l-> největší je ústřední (centrální) brázda – Rolandova brázda

– brázdy rozdělují hemisféry na jednotlivé laloky:

  • L.Frontalis – čelní
  • L.Parietalis – temenní
  • L.Temporalis – spánkový
  • L.Occipitalis – tylní

 

Mozková kůra /cortex cerebrí/

– šedá kůra mozková neocortex

– vývojově nejstarší a nejdokonalejší část mozku
– silná 2-5mm
– skládá se z 6 vrstev nervových buněk
– řídí veškerou činnost organismu, je sídlem vyšší nervové činnosti
– obs. korové analyzátory, centra

 

Mozek /encephalon/

– 1350-1500g (dospělý), novorozeně 400g
– uložen v dutině lební

 

Mozkové obaly /pleny/
– 3 obaly

  • Vnější – trvá plena /dura mater/ – vystýlá dutinu lební, pevný obal pro mozek
  • Měkké:
    • a) paručnice /arachnoidea/ – nesleduje záhyby mozku
    • b) vnitřní / pia mater/ – na povrchu mozku, vniká do všech brázd

 

Mozkomíšní mok (liquor) – tvoří se v mozkových komorách, podobné složení jako plazma
bezbarvá tekutina

  • 150ml
    vyplňuje prostor mezi 2ma měkkými plenami mozku a míchy
  • tvoří se v moz. Komorách a zpětně se vstřebává do krve
    Funkce: – chrání před nárazem, otřesem
    – odlehčuje mozek a míchu
  • Při poranění mozku může vzniknout
    • Epidurální krvácení
    • Subdurální – mezi dura mater a arachnoidea

 

Korové analyzátory (centra)

1. Motorické c. – v kůře čelního laloku před centrální brázdou, řídí vůlí ovládané pohyby, vychází pyramidová dráha do míchy, kde končí u motoneuronů předních rohů míšních
2. Brokovo centrum řeči – uloženo před motorickým centrem (čelní lalok)
– řídí pohyby mluvidel při výkonu řeči
– při poškození (př. CUP) vzniká neschopnost vyjádřit myšlenky mluvenou
řečí – motorická afázie(rozumím si, ostatní mi ne)
3. K. c. kožní citlivosti – leží v temenním laloku za ústřední brázdou
– (vnímání bolesti, tepu, chladu, dotyku)
4. K. c. zraku(zrakový nalyzátor) – v kůře týlního laloku
5. K. c. sluchové – ve spánkovém laloku v horním závitu
6. K. c. čichové – na spodině čelního laloku (zde končí čichová dráha)

 

Mozkový kmen

  • MO
  • PV
  • Cerebellum
  • Mesencephalon

 

Dominance hemisfér

  • určité oblasti kůry jsou specializované pro určité f-ce, některé f-ce jsou zajišťovány pouze v 1 hemisféře a to se označuje jako dominance hemisfér
  • týká se to f-cí řečových ne ve smyslu tvorby řeči(artikulace) ale ve smyslu rozumět slovu mluvenému, psanému a schopnosti vyjádřit myšlenku slovem a písmem
  • dominance má vztah ke stranové orientaci rukou, u praváků – 96% dominantní levá hem, 4% pravá, u leváků 70% levá, 15% pravá, 15% nejasná

 

SMYSLY

Zrakové ústrojí

  • umožňuje vnímání světla, barev, velikostí, tvaru a vzdálenosti předmětu, orgánem zraku je oko oculus, je složeno z oční koule bulbus oculi, je uložena v očnici orbita, je to kulovitý útvar o průměru 24mm
  • fotoreceptory musí přeměnit elektromagnetické záření na nervový signál
  • oční bulbus – v kostěné prohlubni lebky – tzv. v pravé, levé očnici, umístěny v tukovém polštáři – tlumení otřesů
  • zrakové informace vedeny zrakovými nervy, ústí do mozkové kůry týlního laloku, tím se vytváří hlavový nerv
  • Stěnu oka tvoří 3 základní vrstvy:
    • Bělima a rohovka – vnější vrstva tunica fibrosa bulbi
    • Cévnatka(živnatka) – střední vrstva tunica vasculosa bulbi
    • Sítnice – vnitřní vrstva tunica neurosa bulbi

 

Ad. 1

Bělima (Scléra): zaujímá 4/5 povrchu oční koule, je to tuhá bílá vazivová blána(u dětí namodralá, ve staří nažloutlá od usazených kapek tuku), do ní se upínají okohybné svaly, vpředu přechází v průhlednou rohovku, f-ce: udržení tvaru očního bulbu

 

Rohovka (Cornea): je vyklenutější než bělima, do níž je zasazena jako hodinové sklíčko, je bezcévná, je však inervovaná, nepravidelnost zakřivení rohovky = ASTIGMATISMUS(- pozorovaný předmět je rozmazaný), při dotyku rohovky vzniká rohovkový reflex – sevření víček, hl. f-ce: soustředění světelných paprsků do oka

 

Ad. 2

Cévnatka(Choroidea): je bohatá na cévy a pigmentované buňky(pohlcují světelné paprsky), vpředu přechází v řasnaté těleso a duhovku

 

Řasnaté těleso(Corpus ciliare): podklad tvoří drobný hladký sval, na povrchu má výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka, je důležitý pro zvyšování lomivosti čočky(smrštění svalu – čočka se vyklene, uvolnění svalu – čočka se oploští, akomodace čočky – zaostření), protéká jím krev, komorová voda/mok, která se ústí do přední a zadní komory oční

 

Duhovka(Iris): má tvar mezikruží, uprostřed je zornice(pupila, panenka), paprsčitě a kruhovitě uspořádané hladké svaly v duhovce způsobují rozšíření nebo zúžení zornice, tento zornicový reflex je vyvolán různou intenzitou světla, v duhovce jsou pigmentové buňky, jejichž množství určuje její barvu(při malém množství, hlouběji uložené – modré, šedé oko), mióza – zúžené zornice, mydriáza – rozšíření zornice, zornice schopna stahu (reflexní vrozený děj- zornicový reflex, centrum v části mozku prodloužené míše) a relaxace, f-ce duhovky: pouštění přiměřeného množství světla do oka

 

Ad. 3

Sítnice(Retina): obsahuje tyčinky a čípky(čípky barevné vidění, nejvíce – zelená), má oranžovou barvu, má slepou skvrnu(místo spojení zrakového nervu) a žlutou skvrn(cca 4mm zevně od slepé skvrny, je to místo nejostřejšího vidění)

  • Čípky – zajišťují vidění barevné(nejvíce je jich ve žluté skvrně), 3 druhy čípků, 3 druhy barev(modrá, červená, zelená), umožňují vidění ve dne, schopnost rozeznat barvy = barvocit
  • Daltonismus – porucha rozlišení červené a zelené barvy
  • Tyčinky – jsou umístěny v okrajových částech sítnice(nejsou ve žluté skvrně), umožňují vidění za tmy a nerozlišují barvy
  • Hemeralopie – neschopnost vidět ve tvě = šeroslepost, vzniká u nedostatku vitaminu A

 

  • několik vrstev buněk:
    • vrstva pigmentová – vnitřní, převrácena k cévnatce
    • smyslové buňky schopny absorpce fotonů světelného záření – tyčinky a čípky
    • dvojpolové gangliové a nervových buněk,
    • poslední vrstva – neurity, výběžky všech vrstev nervové vláken sbíhajících se na povrchu sítnice – vytváří zrakový nerv

 

Čočka(Lens cristalina): průhledná 2vypouklá čočka, tahem závěsných vláken řasnatého tělesa je stále oplošťována a přizpůsobená k vidění na dálku, optická schopnost čočky se udává v dioptriích

F-ce:

  • lámat paprsky tak, že se sbíhají na sítnici

 

Oční komory:

  • Přední komora – mezi rohovkou a přední plochou duhovky
  • Zadní komora – mezi zadní plochou duhovky a přední plochou čočky
    • Komorová voda se tvoří z krevní plazmy

 

  • Blizký bod – bod ležící nejblíže oku, který můžeme ostře vidět (u dětí 7-10cm, v 60 letech vzdálenost 80cm, čočka ztrácí pružnost)
  • Presbyopie – stařecká dalekozrakost
  • Myopie – krátkozrakost(korekce rozptylkou)
  • Hypermetropie – dalekozrakost(korekce spojkou)

 

Vnitřní prostory oční koule vyplňuje komorová voda a sklivec

 

Optická soustava oka: vše, čím prochází světelné paprsky, rohovka, komorový mok, čočka, sklivec, f-ce: umožnit ostře vidět předměty, které leží v různých vzdálenostech od oka

  • Komorová voda – 1. rozhraní lomu světla, vyplňuje:
    • přední komoru oční- mezi rohovkou a duhovkou
    • zadní komoru oční- mezi duhovkou a čočkou
    • Čočka – 2. rozhraní lomu – dvojvypuklá spojka
    • tuhé pouzdro, uvnitř rosolovitá hmota
    • zavěšená na řasnatém tělísku-> uvolnění tělíska – zaostření na dálku, stah tělíska – vyklenutí, zaostření na blízku
    • s postupným věkem čočka ztrácí pružnost a schopnost zaostřit – stařecká dalekozrakost
    • Sklivec – 3. rozhraní
    • čirá rosolovitá hmota mezi čočkou a sítnicí – oční výplň
    • obraz na sítnici je skutečný, obrácený, zmenšený a ostrý

 

Přídatné orgány oka:

  • Okohybné svaly – jsou z příčně pruhované svaloviny, popisujeme 4 přímé (horní, dolní, zevní, vnitřní) a 2 šikné(horní, dolní), při poruše koordinace vzniká šilhání – strabismus
  • Víčka – máme horní a dolní, podkladem jsou vazivové ploténky, na které se upínají snopečky na orbicularis oculi, podkladem je kruhový sval oční – svěrač, ochrana před nečistotami, oslněním, mechanickým poškozením, roztírají slzy (mrkání), zabraňují přetékání slz, na okrajích mazové žlázy
  • Spojivka (tunica conjuctiva) – slizniční blána růžové barvy, zánět = conjuktivitida, v dutině mezi víčkem a koulí je spojivkový vak, do kterého se dostávají slzy
  • Slzný aparát (apparatus lacrimalis) – f-ce: zvlhčuje přední stěnu oka a chrání před infekcí
  • Řasy a obočí – mechanická ochrana, proti stékání potu

 

Slzy (lacrimae): tvoří je slzné žlázy glandula lacrimalis, které jsou uložené při horním zevním kraji očnice, odtékají slznými cestami do dutiny nosní, obsahují lysozym – ochrana před infekcí

 

Vyšetření visu – pomocí SNELLENOVY OPTOTYPY

Oční bulbus: dlouhý, obraz vzniká před sítnicí a vlastní obraz je pak na sítnici neostrý, obraz vzniká na sítnici převrácený a zmenšený

 

Zrakový nerv

  • odstupuje v místě žluté skvrny
  • centrum – týlní lalok mozkové kůry
  • chiasma = překřížení zrakových nervů -> obraz v levém oku se zobrazí v pravé části mozku

 

Optické klamy

  • nesprávné nebo matoucí vnímání reality
  • oko snímá nějaký obrázek, ale mozek ho interpretuje jinak, než jak je opravdu zobrazen
  • člověk na obrázku vidí něco, co na něm vůbec zobrazeno není

 

Ucho(auris)

  • Umožňuje vnímání tónů, zvuků a šelestů, jejich zachycení a vedení, zvukové vlny vznikají kmitáním pevných těles, nejčastěji se šíří okolním prostředím – vzduchem a vodou, lidské ucho vzniká frekvenci 16-20 000Hz (v 65 letech se horní hranice slyšitelnosti snižuje asi na 5000 Hz – stařecká nedoslýchavost = presbyacusis), rozeznáme až 4000 zvuků, centrum je ve spánkovém laloku, nejcitlivější orgán v těle, 1-3000 Hz mluvené slovo, f-ce: orientace, akustická komunikace

 

Zevní ucho (Auris externa)  – zachycuje a dále vede zvukové vlny,  skládá se z ušního boltce (auricula) = chrupavka mušlovitého tvaru, ušní lalůček je bez chrupavky, okraj – helix, zevní zvukovod (meatus acusticus externus) – kůže obsahuje četné mazové žlázky, které tvoří žlutohnědý maz(ochranná f-ce) a ochlupení – řasinkový epitel, a z bubínku(membrána tympani) – oválná vazivová blána, průměr 10mm, tloušťka 0,1mm, při poruše klesá schopnost vnímat nízké tóny, zvukové vlny narážejí na bubínek a rozkmitají ho

 

Střední ucho (Auris media) – malý štěrbinový otvor v kosti spánkové, Eustachovou trubicí je spojen s nosohltanem(zánět nosohltanu – dočasná nedoslýchavost), jsou zde 3 sluchové kůstky, které jsou kloubně spojeny

  • Kladívko (malleus) – naléhá na bubínek, je kloubně spojen s kovadlinkou
  • Kovadlinka (incus) – prostřední článek
  • Třmínek (stapes) – poslední článek, naléhá na oválné předsíňové okénko
    • Kladívko leží jedním koncem na bubínku, třmínek je svou bází zasazen do předsíňového okénka
    • Sluchové kůstky převádějí kmitání bubínků na předsíňové okénko
    • jsou zde svaly, které kůstky obklopují – chrání ucho před poškozením nadměrným hlukem – zabraňují chvění kůstek, krátké, ostré zvuky nad 70dB – neúčinné – sluch se poškozuje
    • funkce kůstek: zesílení kmitů směrem k vnitřnímu uchu, až 30ti násobné, zvuková vlna rozkmitává bubínek – kladívko – kovadlinku – třmínek – oválné okénko – sluchové buňky

 

Vnitřní ucho (Auris interna) – ohraničeno kostěným pouzdrem v kosti skalní zvaný kostěný labyrint, ve kterém je uložen blanitý labyrint (cochlea), prostor mezi oběma labyrinty vyplňuje čirá tekutina – zevní míza perilymfa, uvnitř blanitého labyrintu je uložen Cortiho orgán s vlastními sluchovými receptory, blanitý labyrint je vazivová, slepě uzavřená trubička, zavinutá do tvaru ulity, uvnitř je vnitřní míza (endolymfa), spodní stěnu hlemýždě tvoří bazální membrána složena z příčně napjatých vláken nestejné délky, které se rozkmitávají dle různých kmitočtů, na začátku jsou nejkratší vlákna – přijímají vysoké tóny, jsou zachycovány ve vrcholu labyrintu, na bazální membráně jsou umístěny smyslové sluchové buňky Cortiho orgánu, na jejich těle, začínají vlákna sluchového nervu

  • stavba kostěného labyrintu:
    • předsíň – ústí ze středního ucha, 2 otvory – oválné okénko; kulaté okénko
    • 3 polokruhovité kanálky – jsou na sebe kolmé
    • kostěný hlemýžď – 2 a půl závitu
  • stavba blanitého labyrintu:
    • vejčitý a kulovitý váček
    • 3 polokruhové trubičky s ampulemi – rozšířené části, napojené na vejčitý váček
    • blanitý hlemýžď – uvnitř – endolymfa, je napojen na kulovitý váček, uvnitř je tzv. Cortiho orgánčidlo sluchu, skládá se z jednotlivých sluchových buněk, reagují na rozechvívání endolymfy
      • Cortiho orgán
        • krycí membrána, bazální membrána – mezi nimi jsou smyslové sluchové buňky
        • sluchové buňky (osinkové buňky) – mají vlásky (cilie), které se těsně dotýkají krycí membrány
        • zvukové vlnění – rozkmitává endolymfu – vibrace se přenáší na krycí membránu – rozvibrován cilie – do nitra buňky na nervové vlákno – vlákna se spojují v osmý sluchorovnovážný nerv – spánkový lalok v mozku

 

Percepce zvuku(vnímání)

  • Třmínek rozkmitá předsíňové okénko a tím se rozechvěje perilymfa, vlnění perilymfy rozkmitá endolymfu, která rozechvěje bazální membránu v určitém úseku dle výšky tónu, chvění způsobí, že buňky Cortiho orgánu narážejí svými vlákny na krycí membránu a tím se podráždí
  • Vzruchy, které při tom vzniknou, jsou vedeny vlákny sluchového nervu v podobě zvuku do 8. hlavového nervu – ústí do korového analyzátoru ve spánkovém laloku

 

Ústrojí rovnovážné

  • Rovnovážné receptory jsou uloženy ve vestibulu vnitřního ucha – vestibulární orgán

Dle f-ce:

  • Čidlo statické – pro vnímání polohy, v kulovitém a vejčitém váčku
    • součástí statického čidla – epitelová políčka – vysoké epitelové buňky s vysokými vlásky (řasinky) – jsou kryty rosolovitou hmotou – nachází se v ní krystalky CaCO3 = otolity
    • rosolovitá hmota se vlivem gravitace při změně polohy těla či pohybu pohne -> vlásky smyslových buněk se ohnou -> podráždění – nervová vlákna vycházející z těchto smyslových buněk pohyb zaznamenají -> vedou tuto informaci do mozečku -> vzniká smyslový vjem
    • epitelových políček je vícero – různá orientace -> možnost vnímat různé polohy hlavy – poloha ostatních částí těla
    • nejčastější reakce na: zrychlení, pád, stoupání, udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy těla
  • Čidlo kinetické – pro vnímání pohybu, uloženo v ampulách polokruhových trubiček
    • vlásky obaleny kupulou -> drážděny pohybem endolymfy – pohyby hlavou
    • reaguje na rotační pohyby hlavy, úhlové zrychlení – podle nich a svalového napětí ostatních částí těla usuzujeme celkovou polohu těla člověka
  • poruchy
    • závratě
    • kinetózy – nadměrné dráždění VIII hlavového nervu, dopraví prostředky, pouťové atrakce, mořská nemoc

 

  • Některá zvířata slyší i tóny vyšší frekvence, asi až do 60kHz(ultrazvuková píšťala), ptáci – nízké tóny, netopýři 100 000Hz, psi 40 000Hz

 

Poruchy sluchu

  • zánět středního ucha – začíná jako onemocnění horních cest dýchacích, přes Eustachovu trubici se přenese do středního ucha, hromadí se hnis – tlačí na bubínek – bolest, nasadí se antibiotika a bubínek se propíchne, aby mohl hnis odtéct
  • nedoslýchavost – snížení sluchového vnímání, vrozená nebo získaná v průběhu života
  • ucpání zvukovodu – nadměrná produkce mazu, tzv. špunty v uších
  • hluchota – velmi zhoršený sluch, až úplná ztráta sluchu, příčiny: poškození některé části ucha, poškození sluchového nervu, nebo přímo poškození centra v mozku
  • hluchoněmost – sluch je základem pro vznik řeči, pokud člověk neslyší, tak ani nemluví





Další podobné materiály na webu: