Nervová soustava – maturitní otázka

 

Otázka: Nervová soustava

Předmět: Biologie

Přidal(a): Zuzana Drbohlavová

 

FUNKCE NERVOVÉ SOUSTAVY

• řídí nervovou regulaci
• zajišťuje vzájemnou souhru mezi orgány, tím tyto orgány funkčně propojuje a zajišťuje, aby organismus fungoval jako celek a dále zajišťuje vztahy mezi okolním prostředím a organismem
• kontroluje činnost všech orgánů těla
• zajišťuje rychlou odpověď na podněty vnějšího i vnitřního prostředí
• je místem vyšší nervové činnosti a veškerého duševního dění

 

NERVOVÁ TKÁŇ

• vytváří centrálu a obvodovou nervovou soustavu

-> Rozlišujeme:

 

NERVOVÉ BUŇKY (neurony)

• dráždivé a vodivé, obsahují cytoplazmu s jádrem
• neuron je základní a funkční jednotkou nervové tkáně
• stavba:
  • ORGANOIDY – běžně přítomný v cytoplazmě
  • NEUROFIBRILY – jemná vlákna
  • drobné hrudky Nisslovy hmoty
  • DENDRITY
    • krátké a rozvětvené, vzruchy vedou směrem do neuronu
    • s těly buněk tvoří v mozku a míše ŠEDOU HMOTU
  • NEURIT (axon)
    • dlouhý výběžek, většina neuronů má pouze 1, větví se až na konci
    • vzruchy vede směrem z buňky
    • obalen MYELINOVOU POCHVOU z bílé látky tuk. povahy (MYELIN)
    • v CNS tvoří BÍLOU HMOTU
    • v obvodových nervech mají druhý obal – SCHWANNOVA POCHVA
• rozmnožují se dělením v období nitroděl. vývoje, brzy po narození ztrácejí schopnost se dělit → neurony nemají schopnost regenerace (ale neurity ano)
• místo spojení 2 neuronů je tzv. ZÁPOJ (SYNAPSE) a uskutečňuje se mezi neuritem jedné buňky a dendritem buňky druhé, nebo mezi neuritem a tělem následující buňky
• synapsí může být několik tisíc a přestupuje v nich vzruch z jednoho neuronu na druhý
• synapse zahrnuje:
  • PRESYNAPTICKÉ ZAKONČENÍ (na konci větvení axonu)
  • SYNAPTICKÝ KNOFLÍK (zduřenina na konci nesynaptického zakončení)
  • SYNAPTICKOU ŠTĚRBINU (mezi knoflíkem a membránou neuronu)
  • SUBSYNAPRICKOU MEMBRÁNU
• přes s. štěrbinu se vzruch šíří chem. látkami (mediátor)
• protože se váčky nacházejí jen v s. knoflíku, synapse propouští jen jedním směrem

 

PODPŮRNÉ BUŇKY (neuroglie, gliové buňky)

• tvoří podstatnou část bílé hmoty mozku a míchy
• nejsou dráždivé ani vodivé
• vyživují nervové buňky a odstraňují produkty látkové výměny
• mají schopnost se dělit
• při zničení tkáně CNS vyplňují poškozené místo

 

OBECNÁ FYZIOLOGIE NERVOVÉ TKÁNĚ

• Pro funkci n. tk. je důležitý transport Na a K přes buněčnou membránu, transport se uskutečňuje:
  • a)     PASIVNĚ
    • uskutečňuje se difuzí na základě rozdílné koncentrace látek uvnitř a vně buňky
    • k transportu látek (Na⁺,K⁺) dochází z vyšší do nižší koncentrace (po koncentračním spádu)
    • cytoplazmatická membrána nemá stejnou propustnost pro ionty K⁺ a Na (pro ionty K⁺ je neomezeně propustná, zatímco ionty sodíku propouští pouze nepatrně)
    • do vnitřního prostředí buňky se dostávají ionty K⁺ a ionty Na⁺ zůstávají na jejím povrchu
    • současně s pasivním transportem probíhá i aktivní transport
  • b)     AKTIVNĚ
    • transport zajišťuje SODÍKODRASLÍKOVÁ PUMPA v cytopl. membráně:
      • aktivně transportuje ionty Na⁺ z buňky a ionty K⁺ do buňky
      • spotřebovává se energie, jejímž zdrojem je ATP a kyslík
      • cílem je udržování vysokého rozdílu koncentrací iontů Na⁺ a K⁺ kolem cytopl. membrány a vytváření podmínek pro jejich difuzi
      • ionty jsou nositeli el. nábojů (kaniont, aniont)
      • transport kationtů přes stopl. membránu není vyrovnáván transportem aniontů
      • rozdíl těchto el. nábojů na obou stranách cytopl. membrány vytváří určité el. napětí → KLIDOVÝ MEMBRÁNOVÝ OTENCIÁL  (vykazují ho všechny živé buňky)
      • nervové a svalové buňky mají jediné schopnost vytvářet AKČNÍ POTENCIÁL (vzruch)
        • vzniká změnou v uspořádání iontů, kterou doprovází změna membr. el. napětí
        • jedná se o zvýšenou propustnost membrány pro ionty Na⁺
• vše co se děje mimo nebo uvnitř organismu, zachycují RECEPTORY (1. část smyslových orgánů)
• receptory reagují na PODNĚTY (stimuly)
• podnět vyvolá v receptoru podráždění, které se přetváří v NERVOVÝ VZRUCH, ten se šíří DOSTŘEDIVÝMI vlákny obvodových nervů do nervových ústředí v CNS (zde se vzruchy shromažďují, zpracovávají, vzájemně propojují a účelně sjednocují)
• po zpracování jde vzruch po ODTŘEDIVÝCH vláknech k výkonnému orgánu, který uskuteční reakci organismu na podráždění (sval se zkrátí a vyvolá pohyb, zornice se zúží, …)
• tato dráha se nazývá REFLEXNÍ OBLOUK
• základní funkční jednotkou je REFLEX (rekce organismu na podráždění, umožňují adaptaci organismu na změny prostředí)
• pojem reflex v tomto smyslu zavedl český lékař Jiří Procházka (1749-1820)
• oblast podmíněných reflexů dále rozpracoval ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov (1849-1936)

 

STAVBA NERVOVÉ TKÁNĚ

• A)    centrální (ústřední) nervová soustava – CNS
  • 1)     MOZEK (uložen v dutině lebeční)
  • 2)     MÍCHA (uložena v páteřním kanálu)
• B)     periferní (obvodová) nervová soustava
  • NERVY (mozkové, míšní, útrobní – vegetativní)

 

CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

• skládá se z šedé a bílé hmoty
• ŠEDÁ HMOTA
  • tvořena tělem nervových buněk a jejich krátkými výběžky
  • její funkcí je analyzovat a syntetizovat vzruchy
  • její souvislá vrstva na povrchu některých oddílů mozku se nazývá KŮRA MOZKOVÁ
  • uvnitř mozku může vytvářet charakteristické sekupeniny (shluky šedé hmoty) – JÁDRA
• BÍLÁ HMOTA
  • vytvářejí ji dlouhé výběžky nervových buněk, které se sdružují v nervové dráhy
  • funkcí je transport (vedení) vzruchů
• je chráněna obaly = PLENY (meninges)
  • 1)     TVRDÁ LENA (dura mater)
    • je vnějším obalem, vystýlá dutinu lebeční, ke které přirůstá
    • tvoří pevný obal kolem mozku a pevný ochranný obal kolem míchy (míšní vak)
    • mezi kostí a tvrdou plenou probíhají cévy, nachází se zde vazivo a tuk
  • 2)     MĚKKÉ PLENY
    • a)     PAVUČNICE (arachnoidea)
      • zevní měkká plena
      • následují záhyby mozku → mezi pavučnicí a omozečnicí jsou štěrbiny vyplněné likvorem
      • mozek a mícha jsou likvorem nadlehčovány a chráněny před nárazy a otřesy
    • b)     OMOZEČNICE (pia mater)
      • vnitřní měkká blanitá vrstva
      • je bohatá na pleteně cév, na povrchu mozku vniká do všech brázd

• MOZKOMÍŠNÍ MOK (liquor cerebrospinalis)
  • čirá bezbarvá tekutina, normálně neobsahuje téměř žádné buňky, celkové množství je 150 ml
  • má nepatrné množství rozpuštěných bílkovin a glukózy → změna jejich koncentrace nastávají při zánětech CNS a jejich obalů (vyšetření skladby likvoru je důležitou diagnostickou pomůckou)
  • vyplňuje prostor mezi měkkými plenami a míchy a je obsažen v dutinách ústředního nervstva
• DUTINY ÚSTŘEDNÍHO NERVSTVA
  • středem míchy hřbetní probíhá úzký centrální kanálek míšní
  • na horním konci se rozšiřuje ve 4. mozk. komoru, vystupuje z ní kanálek SYLVIŮV (prochází střed. mozkem, ústí do 3. mozk. komory v mezimozku)
  • v oblasti konc. mozku jsou 2 komory postraní (jedna v každé hemisféře)
  • tvar a velikost komor lze studovat RTG po jejich vyplnění vzduchem (pneumoencefalografie)
  • stěny komor jsou z části tvořeny cévnatou blankou, která na některých místech vytváří pleteně produkující mozkomíšní mok (nejvíce se ho tvoří v komorách postraních)
  • likvor se tvoří neustále, jeho nadbytek je vstřebáván do žilných splavů a mozkových a míšních žil
• VÝŽIVA MOZKU A MÍCHY
  • buňky mozku a míchy potřebují ke své činnosti neustálý zdroj energií (glukózu) a kyslík
  • mozk. buňky jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku (mohou nastat vážné změny, až smrt)
  • krev přichází do míchy z většího počtu tepének, které vystupují z tepen uložených při páteři
  • k mozku vedou tepny páteřní a vnitřní krkavice

 

MÍCHA  (medulla spinalis)

• Funkce:
  • u nižších obratlovců má mícha řídící funkci, u vyšších v souvislosti s rozvojem mozku se mícha stává především spojovacím článkem mezi mozkem a ostatními orgány
  • v míše jsou ústředí některých nepodm. reflexů, které ovlivňují činnost svalů (NAPÍNACÍ REFLEXY, jejichž pomocí se svaly přizpůsobují změnám zatížení, bez regulačních zásahů mozku)
  • v míše jsou i centra obranných (kožních) reflexů (reflexní odtažení ruky od horkého předmětu)
  • v míše se dále nacházejí centra pro ovládání napětí cévních stěn, vyprazdňování močového měchýře a konečníku a centra pro reflexní reakce pohlavních orgánů na podněty
  • řada míšních reflexů je kontrolována kůrou konc. mozku (můžeme je volným úsilím utlumit)

• tvoří ji asi 40 – 45 cm dlouhý válcovitý provazec, který je uložen v kanálu páteřním
• horní konec přechází plynule v prodlouženou míchu, dolní konec se kuželovitě zužuje a končí ve výši druhého bederního obratle (umožňuje lumbální punkci)
• na povrchu míchy probíhá šest podélných rýh:
  • přední a zadní rýha naznačuje rozdělení míchy na dvě souměrné poloviny
  • na každé polovině jsou dvě podélné rýhy postranní – přední a zadní
  • do postranní rýhy zadní vstupují z míšních uzlin ZADNÍ KOŘENY míšních nervů, které obsahují DOSTŘEDIVÁ vlákna, vedou vzruchy z periferie od exteroreceptorů nebo interoreceptorů
  • z postranní rýhy vstupují PŘEDNÍ KOŘENY míšní, které obsahují ODSTŘEDIVÁ vlákna motorická, vedou k příčně pruhovaným svalům
  • spojením předních a zadních kořenů vznikají MÍŠNÍ NERVY (vystupují meziobratlovými otvory)
  • okrsek míchy, ze kterého vychází jeden pár míšních nervů, se nazývá MÍŠNÍ SEGMENT

 

USPOŘÁDÁNÍ ŠEDÉ A BÍLÉ HMOTY

• na příčném řezu míchou pozorujeme rozložení šedé a bílé hmoty
• středem míchy jde centrální kanálek míšní, kolem něho je rozložená šedá hmota, která na průřezu míchou připomíná písmeno H, bílá hmota obklopuje šedou hmotu
• STRUKTURA ŠEDÉ HMOTY
  • výběžky šedé hmoty vytvářejí v průběhu míchy přední a zadní sloupce míšní, které se na průřezu jeví jako RÝHY
  • v předních sloupcích míchy jsou buňky kořenové, které vytvářejí shluky (JÁDRA)
  • patří mezi ně velké buňky zvané MOTONEURONY, které vysílají předními míš. kořeny dlouhé neurity vytvářející v míš. nervech odstředivá vlákna (vzruchy vedeny k příčně pruh. svalům)
  • mezi kořen. buňkami jsou malé buňky, z nichž začínají veg. vlákna k hladkým svalům a žlázám
  • drobné buňky SPOJOVACÍ pak zajišťují spojení bližších a vzdálenějších buněk v míše
  • v zadních míš. sloupcích jsou buňky PROVAZCŮ (tvoří jádra, kde končí dostř. vlákna z míš. uzlin)

• STRUKTURA BÍLÉ HMOTY
  • bílá hmota je v míše hřbetní rozdělena na 3 provazce (pole):
    • PŘEDNÍ
    • STŘEDNÍ
    • ZADNÍ
  • provazce jsou tvořeny nerv. vlákny a vedou:
    • a) VZESTUPNĚ (vedou z míchy do mozku)
    • b) SESTUPNĚ (z mozku do míchy hřbetní)
  • nerv. dráha = soubor nerv. vláken, které vycházejí ze stejného místa a  vedou do jiného místa
  • nervové dráhy mají své názvy (název dráhy označuje odkud a kam nerv. Vlákna směřují)

 

NERVOVÉ DRÁHY MÍŠNÍ

• v bílé hmotě probíhají krátké míšní dráhy, které spojují blízké míšní segmenty mezi sebou a zajišťují jejich funkční souhru
• poté zde probíhají dlouhé míšní dráhy:
  • v zadních provazcích bílé hmoty probíhají VZESTUPNĚ
  • v předních provazcích bílé hmoty probíhají SESTUPNĚ
  • v postranních (středních) provazcích vedou VZESTUPNĚ i SESTUPNĚ
• a)     VZESTUPNĚ DRÁHY (abcendentní)
  • → jsou to dráhy SENZITIVNÍ a mohou být tvořeny více neurony (2-3neurony)
  • 1)     DRÁHA ZADNÍCH PROVAZCŮ (tříneuronová)
    • převádí vzruchy z kož. čidel a proprioreceptorů a přivádějí vzruchy do kůry konc. mozku
    • zajišťují dotykovou citlivost (vnímáme dva body dotyku)
    • tato dráha nám umožňuje kinestetickou citlivost → vnímáme polohu a pohyb jednotlivé části těla v prostoru (poškození této dráhy znamená poruchu chůze)
  • 2)     DRÁHA MÍCHOHRBOLOVÁ (dvouneuronová)
    • převádí vzruchy z horních receptorů do šedé kůry koncového mozku
    • umožňuje povrchovou citlivost → vnímání bolesti, tepla, tlaku, dotyku
  • 3)     DRÁHA PŘEDNÍ A ZADNÍ MÍCHOMOZEČKOVÁ (spinocerebilární)
    • vedení vzruchů z proprioreceptorů a umožnění tak činnosti mozečku při regulaci svalového napětí a při řízení pohybu
• b)     SESTUPNÉ DRÁHY (descendentní)
  • → dráhy motorické, které vycházejí z šedých některých oddílů mozku a končí v motoneuronech v předních rozích míšních
  • 1)     DRÁHA PYRAMIDOVÁ (kortikospinální)
    • hlavní motorická dráha v těle člověka
    • začíná z pyramidových buněk motorické oblasti šedé kůry mozkové
    • prostupuje mozkovým kmenem a na rozhraní prodloužené a hřbetní míchy se kříží
    • → vlákna, která šla z pravé poloviny mozku, vstupují do levé poloviny míchy a naopak
    • poškození na jedné straně mozku se projeví na druhé polovině těla
    • zbylá vlákna vstupují do míchy hřbetní, vedou do předních a bočních provazců bílé hmoty
    • tato dráha nám umožňuje vědomé (volné) pohyby příčně pruhovaných svalů
    • jednostranné přerušení  této dráhy způsobí ztrátu volných pohybů na druhé straně těla (spastická obrna, při které je vyšší sval. napětí a svaly nejsou schopny smrštění)
    • s poškozenou končetinou je obtížné provádět i pasivní pohyby
  • 2)     DRÁHY MIMOPYRAMIDOVÉ (extrapyramidová)
    • ostatní sestupně motorické dráty
    • začínají ze spodních uzlin konc. mozku, vedou do jader střed. mozku, retikulární formace a prodloužené míchy → z jader poté vycházejí mimopyr. dráhy (končí u předních míš. sloupců)
    • tyto dráhy se podílejí na udržování svalového napětí, reflektorickém udržování rovnováhy těla a ovládají veškeré automatické a poloautomatické pohyby (chůzi, plavání, tanec,…)

 

MOZEK  (lat. cerebrum, řec. enephalon)

• je uložen v dutině lebeční
• mozek novorozence má hmotnost asi 400 g, v dospělosti průměrně 1500 g
• v ontogenetickém vývoji vzniká z hlavového konce nervové trubice, která zakládá z ektodermu na hřbetní straně embrya
• tvoří ho:
  • PRODLOUŽENÁ MÍCHA
  • MOST VAROLŮV
  • MOZEČEK
  • STŘEDNÍ MOZEK
  • MEZIMOZEK
  • KONCOVÝ MOZEK

• prodloužená mícha, most Varolův a střední mozek tvoří MOZKOVÝ KMEN

 

PRODLOUŽENÁ MÍCHA (medulla oblongata)

• je plynulým pokračováním míchy hřbetní
• je dlouhá asi 20 – 25 mm a sahá od výstupu prvního páru krčních nervů až k mostu Varolovu
• uprostřed je rozdělena podélnou rýhou na dva valy (pyramidy)
• na rozhraní prodloužené míchy a míchy hřbetní dochází k překřížení pyramidových drah
• z prodloužené míchy vystupuje 7 párů (6 – 12. mozkový nerv) mozkových nervů
• v bílé hmotě prodloužené míchy vedou vzestupné a sestupné nervové dráhy, nervové dráhy ze sluchového a rovnovážného centra vnitřního ucha
• její šedá hmota obsahuje jádra někt. mozk. nervů, centra nepodm. obranných reflexů (mrkání, dýchání, kašlání, slzení, zvracení) a centra potravových nepodm. reflexů (slinění, polykání,…)
• součást prodloužení míchy je RETIKULÁRNÍ FORMACE:
  • síťové uspořádání šedé hmoty uvnitř bílé hmoty
  • nacházejí se zde 2 důležitá centra → CENTRUM DÝHÁNÍ a CENTRUM KARDIOVASKULÁRNÍ
  • vedou z ní nervové dráhy vzestupně i sestupně
  • a)     VZESTUPNĚ
    • vedou k mozkové kůře
    • převádějí vzruchy udržující mozkovou kůru v základní aktivitě, která je nutná při bdění
    • při úrazech hlavy, kdy dojde k poškození retikulární formace, upadne jedinec do nepřetržitého spánku nebo pořád bdí (nemůže usnout)
  • b)     SESTUPNĚ
    • vedou do míchy a končí v předních rozích míšních a ovlivňují zde aktivitu motoneuronů = regulace činnosti svalů (synergisté i antagonisté)

 

MOST VAROLŮV (pons varoli)

• je uložen před prodlouženou míchou a po stranách přechází plynule do mozečku
• s mozečkem je připojen středními mozečkovými raménky
• vystupuje z něj nejmohutnější mozkový nerv – 5. pár mozkových nervů (trojklanný)
• mozkovým kmenem podélně prochází pyramidové dráhy a napříč mostem procházejí nervová vlákna, která zajišťují spojení s mozkovou kůrou → nejvýznamnější je spojení s mozečkem

 

MOZEČEK (cerebellum)

• skládá se ze dvou polokoulí (hemisféry mozečkové), které jsou spojeny ČERVEM MOZEČKOVÝM
• pomocí třech párů mozečkových ramének (dolní, střední a horní) je spojen s prodlouženou míchou (dolní) s V. mostem (střední)a se středním mozkem (horní)
• povrch je rozbrázděn mnoha rýhami na úzké závity pokryté šedou hmotou – MOZEČKOVÁ KŮRA
• v bílé hmotě mozečku se nacházejí shluky nervových buněk, které tvoří mozečková JÁDRA
• je důležitý pro regulaci sval. napětí, pro automatické udržování rovnováhy, pro zajišťování plynulosti pohybů a také pro koordinaci úmyslných sval. pohybů (jemných, rychlých, přesných)
• do mozečku přicházejí vzruchy z kožních sval. a nerv. receptorů a z rovnováž. ústrojí vnitř. ucha
• mezi mozečkem a kůrou koncového mozku je spojení pomocí zpětných vazeb
• při poškození vznikají poruchy ve způsobu vykonávání pohybů a sníží se sval. napětí (HYPOTONIE)
• činnost je ochromována alkoholem (nekoordinovanost pohybů, neschopnost udržet rovnováhu)
• porušená činnost může být částečně nahrazena jinými oddíly CNS (mozk. kůrou, retik. formací)

 

STŘEDNÍ MOZEK (mesencephalon)

• u člověka je to nejmenší oddíl mozku, funkčně je velice důležitý
• pokračování V. mostu, navazuje na něj mezimozek, horní strana je zakryta týlním lal. konc. mozku
• stavba středního mozku je patrná na příčném řezu:
• a)     spodní část
  • je tvořena mozkovými stonky z bílé hmoty, které nasedají na most V.
  • mozkové stonky jsou průchodištěm vzestupných i sestupných drah, které spojují kůru koncového mozku s nižšími oddíly centrálního nervstva
• b)     střední část (tegmentum)
  • je od mozk. stonků oddělena pruhem tmavě pigment. buněk = ČERNÉ JÁDRO (nucleus niger)
  • obsahuje barvivo melanin
  • umožňuje správnou činnost spodinových uzlin
  • při narušení této vrstvy se objeví klidový třes, svalová ztuhlost a ztráta automat. pohybů
  • v bílé hmotě střední části jsou jádra III. a IV. párů mozkových nervů
  • nejvyšší část vyplňují retikulární formace
  • uprostřed tegmenta je ČERVENÉ JÁDRO (nucleus ruber)
  • v červeném jádře se sbíhají dráhy z mozečku mozkové kůry, talamu a míchy
  • z tohoto jádra vychází sestupná mot. extrapyr. dráha rubrospinální, (regulace sval. napětí)
• c)      horní část
  • jsou zde dva páry hrbolků šedé hmoty, které se nazývají ČTVEROHRBOLÍ
  • v předním páru hrbolků končí část vláken zrak. nervu, v zadním páru část vláken sluch. dráhy
  • čtverohrbolí je podkorové reflexní centrum, které na zrakové a sluchové podněty zprostředkovává pohybové reakce očí, hlavy a celého těla
  • pod předním párem je též centrum nepodm. zornic. reflexu a centrum pro akomodaci čočky

 

MEZIMOZEK (diencephalon)

• je zcela pokryt polokoulemi koncového mozku
• boční stěny tvoří pravý a levý hrbol mezimozkový, spodní stěnou je podhrbolí
• k jeho přední části je stopkou připojen podvěsek mozkový
• vývojově k němu patří také nervový oddíl oční koule a zrakový nerv
• uvnitř je štěrbinovitá III. mozková komora (její strop je blanitý a je k němu připojena šišinka)
• HRBOL MEZIMOZKOVÝ (thalamus)
  • pravý a levý hrbol mezimozkový jsou útvary vejčitého tvaru z šedé hmoty, jejich postranní stěny jsou přivráceny k pásu bílé hmoty konc. mozku (VNITŘNÍ POUZDRO, capsula interna), která ji odděluje od spodinových uzlin
  • na spodní straně je výběžek retikulární formace, který sem zasahuje ze středního mozku
  • na příčném řezu talamem jsou vrstvičky bílé hmoty, které rozdělují šedou hmotu v několik jader
  • do těchto jader přicházejí vzruchy z různých míst CNS
  • talamus je četnými vlákny spojen oboustranně s kůrou mozkovou
  • do talamu se sbíhají téměř všechny dráhy z hmatových, svalových a šlachových receptorů, dále nespecifické dráhy ret. formace, dráha zraková, sluchová a chuťová
  • je důl. při přijímání a předávání někt. vzruchů k mozk. kůře (kromě vzruchů z čich. receptoru)
  • talamus je zpracovává a dále propouští nebo tlumí
  • talamem také procházejí dráhy mezi mozečkem a kůrou, bazálními gangliemi a limb. systémem
  • procházejí jim i různé bolestivé impulzy
  • při zpracování vzruchů v talamu vzniká zároveň i citový přízvuk počitků, zde se rozhoduje, zda počitek bude příjemný nebo nepříjemný
  • při prudkých citových reakcích (afektech) vyvolává talamus vegetativní a motorické reakce (zblednutí, zčervenání, pláč, smích, bušení srdce,…)
• PODHRBOLÍ (hypothalamus)
  • tvoří spodinu III. mozkové komory, tvoří ji šedá hmota (vytváří jádra)
  • spodina III. komory je bohatě prostoupena vlásečnicemi
  • pod hypotalamem je podvěsek mozkový, zadní lalok této žlázy je s hypotalamem spojen stopkou
  • před hypofýzou se kříží pravý a levý zrakový nerv (chiasma opticum)
  • hypotalamus je nejdůležitějším nadřazeným koordinačním centrem vegetativních funkcí
  • parasympatická oblast je v předních hypotalamických jádrech, při jejich dráždění se zvyšuje peristaltika žaludku a střev, zpomaluje se srdeční akce, rozšiřují se cévy a klesá krevní tlak
  • zadní oblast hypotalamu je nadřazena sympatickým nervům:
    • snižuje činnost tráv. traktu, rozšiřuje zornice, zvyšuje krevní tlak a zrychluje srd. činnost
    • rozšiřuje věnčité cévy srdce a cévy ve svalech a současně zužuje cévy ve vnitř. orgánech
    • u zvířat k těmto příznakům dochází, když se chystají k boji (poplachová reakce), stejné změny se objevují u člověka, nastane-li pro něho zátěžová situace
  • regulace těchto vegetativních funkcí se uskutečňuje buď reflexně (nervová regulace) nebo prostřednictvím hypofýzy (hormonální regulace)
  • některá hypotalamická jádra vyměšují hormony (neurosekrece), zejména antidiuretický hormon a oxytocin, které jsou po nerv. vláknech dodávány do zadního laloky hypofýzy (neurohypofýzy)
  • vyměšování hormonů předního laloku hypofýzy (adonohypofýzy) je také řízeno hypotalamem
  • ve střední oblasti hypotalamu jsou centra sytosti a hladu, která řídí metabolismus tuků a cukrů
  • porušená funkce centra hladu způsobuje ztrátu chuti k jídlu → hubnutí
  • v hypotalamu je také ústředí tepelné regulace (termoregulační centrum)
  • další funkce hypotalamu: řízení stálého objemu tělesných tekutin, osmotického tlaku, příjmu vody a řízení afektivního a sexuálního chování
  • hypotalamus není nejvyšší oblastí v řízení vegetativních a endokrinních pochodů
  • jeho činnost je řízena z šedé kůry mozkové a z limbických útvarů

 

KONCOVÝ MOZEK (telencephalon)

• velký mozek (největší jen u člověka)
• skládá se ze dvou polokoulí → hemisféry, mezi nimi je hluboká podélná štěrbina, v její hloubce je VAZNÍK, který obě hemisféry spojuje
• vazník je plochý pruh bílé hmoty, složený z nervových vláken
• na povrchu polokoulí je PLÁŠŤ tvořený šedou hmotou
• hemisféry vyplňuje bílá hmota, která obsahuje velké množství nervových drah
• ve spodní části jsou obsažena jádra šedé hmoty = SPODINOVÉ UZLINY (bazální ganglia)
• povrch hemisfér není hladký, jsou na něm BRÁZDY a mezi nimi vystávají ZÁVITY
• brázdy rozdělují hemisféry na jednotlivé LALOKY:
  • čelní (lobus frontalis)
  • temenní (lobus parietalis)
  • spánkový (lobus temporalis)
  • týlní (lobus occipitalis)
  • ostrov (lobus insularis)

• LIMBICKÝ SYSTÉM
  • základem jsou tzv. ALLOCORTEX (2 vývoj. staré útvary pláště, u člověka jsou redukovány)
  • patří k němu korové útvary, které v embryonálním vývoji vytvářejí tzv. LÍMEC (limbus) kolem mozkového kmene
  • umístěn na spodině hemisfér, je ve spojení s š. kůrou mozkovou, hypothalamem a thalamem
  • podílí se na řízení vegetativních a somatických projevů při emotivním chování a na řízení specifického chování (sexuální chování, ovlivňuje paměť, ovládá pocity příjemnosti a nepříjemnosti → podílí se tak na celkovém chování člověka)

• spodinové uzliny (bazální ganglia)
  • jádra šedé hmoty, uložená ve spodině hemisfér koncového mozku
  • jsou polokruhovitě rozloženy kolem pravého a levého talamu, od něhož jsou odděleny proužkem bílé hmoty – VNITŘNÍ POUZDRO (capsula interna)
  • řídí vztahy mezi podrážděním a útlumem při úmyslných pohybech (upravují výstupní informaci z motorické oblasti kůry)
  • porucha jejich činnosti vyvolává hyperkinetické stavy, kdy převažuje podráždění nad útlumem při provádění pohybů (ATETÓZA – poruchy jsou nadměrné, nepřiměřené a neúčelné, někdy kroutivé, svalové napětí je přitom sníženo – SYNDROM HYPERKINETICKO – HYPOTONICKÝ, při poruchách pozorujeme klidový svalový třes)

• bílá hmota koncového mozku
  • vyplňuje vnitřek hemisfér mezi bazálními ganglii a postranními komorami
  • skládá se z velkého množství nervových drah, mezi nimi je řídká síť krevních vlásečnic
  • podle směru vedení vzruchů rozdělujeme nerv. dráhy v bílé hmotě na:
    • a)     ASOCIÁLNÍ DRÁHY
      • spojují různé závity kůry v téže polokouli
      • umožňují složitou analyticko – syntetickou činnost kůry
    • b)     KOMISURÁLNÍ DRÁHY
      • spojují stejná místa kůry obou polokoulí a procházejí vazníkem
    • c)      PROJEKČNÍ DRÁHY
      • spojují kůru s nižšími oddíly CNS, rozlišujeme vzestupné a sestupné

• šedá kůra mozková (šedá hmota koncového mozku, neocortex)
  • tvoří povrch koncového mozku, vývojově je nejmladší a nejdokonalejší částí mozku
  • skládá se ze 6 – ti vrstev nervových buněk
  • obsahuje asi 10-12 miliard neuronů a kolem 50 miliard neuroglií, povrch zaujímá přes 2200 cm²
  • řídí veškerou činnost organismu a je sídlem VYŠŠÍ NERVOVÉ ČINNOSTI
  • promítají se zde veškeré informace, které přicházejí z jednotlivých receptorů
  • jsou zde KOROVÁ PROJEKČNÍ CENTRA (vycházejí z nich informace) a také MOTORICKÁ CENTRA
  • většina těchto center jsou párová, nacházejí se na stejných místech v obou hemisférách
  • motorická centra:
    • 1)     MOTORICKÉ KOROVÉ CENTRUM
      • leží v čelním laloku před centrální brázdou
      • je rozděleno do několika projekčních polí (každé inervuje určité svalové skupiny)
      • vystupuje z něj pyramidová dráha (řídí úmyslné pohyby)
      • ovlivňuje extrapyramidový systém přes bazální ganglia
    • 2)     MOTORICKÉ KOROVÉ CENTRUM ŘEČI (Brocovo centrum)
      • také umístěno v čelním laloku v blízkosti motorického korového centra
      •  zajišťuje pohyby mluvidel – schopnost se vyjadřovat řečí (při poškození – mot. AFÁZIE)
  • korová projekční centra:
    • 1)     KOROVÉ CENTRUM KOŽNÍ CITLIVOSTI
      • umístěné v temenním laloku za centrální brázdou
      • končí zde dráhy provádějící vzruchy z kožních receptorů (pro teplo, chlad,…)
      • nerv. dráhy se kříží (info z pravé pol. těla se promítají v levé hemisféře a naopak)
    • 2)     KOROVÉ CENTRUM ZRAKOVÉ
      • umístěno v týlním laloku v jeho zadní části
      • končí zde zraková nervová dráha
      • blízko se nachází vizuální centrum čtení (řeči) – umož. rozumět psan. i tištěn. slovu
    • 3)     KOROVÉ CENTRUM SLUCHOVÉ
      • ve spánkovém laloku
      • umožňuje vnímat veškeré vzruchy (kromě zvuku mluvené řeči)
      • těsně za ním je akust. centrum umožňující vnímání řeči – Wernichovo centrum řeči
    • 4)     KOROVÉ CENTRUM CHUTI
      • v temenním laloku
    • 5)     KOROVÉ CENNTRUM ČICHU
      • v čelním laloku (jako jediné korové centrum neleží v neokortexu, ale allokortexu)

 

DOMINANCE HEMISFÉR A LATERALITA

• v jednotlivých oddílech mozku existuje řada párových orgánů, které fungují symetricky (existují i výjimky: centrum řeči, schopnost práce – motorika ruky)
• orgány, které fungují asymetricky, jsou tzv. LATERIZOVÁNY (nacházejí se pouze v jedné hemisféře)
• laterizovaná centra leží v těsné blízkosti
• Broccovo centrum řeči se u praváků a většiny leváků nachází v levé hemisféře – HEMISFÉROVÁ DOMINANCE (vlastnost jedné hemisféry řídit jedinou funkci), dominance hemisfér se dědí
  • pravá hemisféra je dominantní pro chápání jevů atd.
• funkční lateralita → pravorukost a levorukost (jsou stejně hodnotné)

 

PERIFERNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

OBVODOVÉ NERVY

• spojují CNS s orgány celého těla
• dělíme:
  • MOZKOVÉ (hlavové)
  • MÍŠNÍ
  • VEGETATIVNÍ (útrobní)
• rozlišujeme je podle směru vedení vzruchů také na:
  • DOSTŘEDIVÉ
    • obsahují dostředivá (aferentní) vlákna:
      • senzitivní (vedou z kůry, z proprioreceptorů a vnitřních orgánů)
      • senzorická (přivádějí vzruchy z orgánů chuti, čichu, zraku a sluchu)
  • ODSTŘEDIVÉ
    • obsahují odstředivá (eferentní) vlákna:
    • motorická (vedou ke svalům z CNS)
    • sekretorická (vedou ke žlázám)
  • SMÍŠENÉ
    • zahrnují vlákna dostředivá i odstředivá

 

MOZKOVÉ NERVY

• vystupují z mozku
• některé jsou smíšené, některé výhradně motorické a jiné senzorické a senzitivní
• spolu s mozkovými nervy vedou i vlákna vegetativních nervů

XII párů (označují se římskými číslicemi):

• I. pár
  • nerv čichový (nervus olfactorus)
  • začíná v čich. sliznici, prochází dírkovanou ploténkou kosti čich. a končí na spodině čelního laloku
• II. pár
  • nerv zrakový (nervus opticus)
  • začíná v oční sliznici, postupuje otvorem očnice do dutiny lebeční, před hypofýzou  se pravý a levý zrakový nerv spojují (chiasma opticum)
  • vlákna, která jdou z vnitřní poloviny sítnice, se kříží na opačnou stranu a vlákna z vnější poloviny sítnice se nekříží
  • levostranná zraková dráha obsahuje vlákna z levých polovin sítnice a naopak
  • obě dráhy se připojují v mezimozku a končí ve zrakovém centru
• III. pár
  • nerv okohybný (nervus oculomoturius) motorické nervy, obsahují vegetativní vlákna
• IV. pár
  • nerv kladkový (nervus trochlearis) (inervují okohybní svaly – svaly oční duhovky a
• VI. pár
  • nerv odtahující (nervus abducens) řasnatého tělíska)
• V. pár
  • nerv trojklanný (nervus trigeminus)
  • mohutný nerv, který má 3 větve (jedna je smíšená a dvě jsou senzitivní
  • první větev vede vzruchy z oblasti čela (z kůže), z horních víček a kořene nosu
  • druhá větev vede vzruchy z oblasti tváře, z nos. křídel, z oblasti zubů horní čelisti a horního rtu
  • třetí větev (smíšená)
    • senzitivní vedou vzruchy z dolního rtu, ze zubů dolní čelisti, 1/3 jazyka a ze spánkové oblasti
    • motorická vlákna inervují žvýkací svaly
• VII. pár
  • nerv lícní (nervus facialis)
  • větví se a vede k mimickým svalům
  • jedna z větví obsahuje senzorická vlákna (inervují podjazykovou a podčelistní žlázu)
  • dlouhý průběh (vystupuje z prodl. míchy, prochází kanálkem k. spánkové, příušní žl. do tváří)
• VIII. pár
  • předsíňohlemížďový nerv, sluchově rovnovážný (nervus vestibulocochlearis)
  • má 2 větve (jedna vychází se statického ústrojí a druhá ze sluchového ústrojí)
• IX. pár
  • jazykohltanový nerv (nervus glassopharyngeus)
  • smíšený (dostředivá vlákna přivádějí vzruchy ze zadní 1/3 jazyka, z dutiny bubínkové a z oblasti hltanu a měk. patra; odstředivá vlákna inervují svaly hltanu a příušní žlázu)
  • tvoří dostředivou dráhu dávivého reflexu
• X. pár
  • nerv bloudivý (nervus vagus)
  • smíšený, dlouhý průběh (vystupuje z prodl. míchy, kolem krč. cév, do hrudní a břišní oblasti)
  • obsahuje vlákna senzitivní, motorická, sekretorická, vegetativní
  • senzitivní převádějí vzruchy z plic a srdečnice
  • sekretorická převádějí vzruchy ze žlázek trávicího ústrojí
  • vegetativní (P) nerv. vlákna inervují vnitřní orgány, myokard, játra, ledviny, pohl. žlázy, …
  • motorická inervují svaly hrtanu a hlasivky
• XI. pár
  • nerv přídatný (nervus accessorius)
  • inervuje zdvihač hlavy a trapézový sval
• XII. pár
  • nerv podjazykový (nervus hypoglossus)
  • motorický nerv, který inervuje svaly jazyka

 

MÍŠNÍ NERVY

• vystupují z postranních rýh, jako přední a zadní kořeny míšní, jsou smíšené
• v jaterním kanálu se spojují v míšní nerv
• z každého míšního segmentu vystupuje 1 pár míš. nervu (z páteře vystupují meziobratlovými otvory)
• dostředivá vlákna jsou senzitivní a převádějí vzruchy z periferie interoreceptorů a exteroreceptorů
• odstředivá vlákna jsou motorická a vedou k příčně pruh. svalům
• je jich 31 párů (8 párů krčních, 12 párů hrudních, 5 párů křížových a jeden pár kostrční)
• po výstupu z páteře se tyto nervy větví na větve přední, zadní a spojovací:
  • zadní větve inervují kůži, svaly šíje a zadní strany trupu
  • spojovací větve vedou k sympatickým gangliím
  • přední větvě jsou nejsilnější, několik sousedních větví se spojují a vytvářejí pleteně po obou stranách páteře
  • rozlišujeme pleteně:
    • a)     KRČNÍ
      • vzniká propojením prvních 4 krčních nervů
      • senzitivní inervuje kůži krku, boltce a týlní část hlavy
      • motorická inervují svaly krku a vedou až k bránici
    • b)     PAŽNÍ
      • vzniká spojením 5. – 8. krčního a 1. hrudního
      • nervují kůži a svaly horních končetin
    • c)      OSTATNÍ HRUDNÍ
      • zbývající hrudní nervy se nespojují a nejsou součástí žádné pleteně
      • vystupují samostatně jako mezižeberní nervy
      • inervují mezižeberní svaly a kůži v oblasti hrudníku
    • d)     BEDROKŘÍŽOVÁ
      • je největší (nejmohutnější)
      • vzniká spojením předních bederních, křížových a jedním kostrčním
      • senzitivně a motoricky inervuje svaly a kůži dolní části břicha, dna pohlavního, zevní pohlavní orgány a dolní končetiny
      • vystupuje největší sedací nerv (vede po zadní straně stehna a končí v prstech d. končetin)

 

VEGETATIVNÍ NERVY

• koordinují a inervují vnitřní orgány
• autonomní nervy (regulace vnitřních orgánů probíhá autonomně – nemůžeme ovlivňovat vůlí)
• inervují srdeční svalovinu a hladkou svalovinu (v kůži, jednu vrstvu ve stěně některých orgánů)
• nadřazené ústředí se nachází v mezimozku (dále pod kontrolou mozkové kůry)
• vystupují z mozku, jiné z míchy společně s nervy mozkovými a míšními, oddělují se od nich a vstupují do uzlin (ganglia), ze kterých pak vycházejí vlákna z dalších nervových buněk
• obsahují dostředivá i odstředivá vlákna
• dostředivá vlákna jsou senzitivní a přivádějí vzruchy z vnitřních orgánů
• odstředivá jsou sekretorická a vedou ke žlázám nebo k hladké či srdeční svalovině
• odstředivá nervová vlákna se dělí na:
  • 1)     SYPATICKÁ
    • zrychluje srdeční činnost a zužuje cévy, současně tlumí činnost hladké svaloviny a střev
    • mediátorem je směs adrenalinu a noradrenalinu
  • 2)     PARASYMPATICKÁ
    • zpomaluje srdeční činnost, rozšiřuje cévy, působí povzbudivě na činnost žaludku a střev
    • mediátorem je acetylcholin
    • → sympatickou i parasympatickou inervaci má každý vnitřní orgán, jejich působení je protichůdné a tím se orgány udržují ve funkční rovnováze
    • → přenos vzruchů po sympat. a parasympat. vláknech se děj prostřednictvím MEDIÁTORŮ 

 

NERVOVÁ ČINNOST

• soubor funkcí CNS, které umožňují člověku kontakt s okolním prostředím
• rozdělujeme:
  • 1) PŘÍJEM A ROZBOR VSTUPNÍH INFORMACÍ
  • 2) TVORBA VÝSTUPNÍCH INFORMACÍ
  • 3) V YŠŠÍ NERVOVÁ ČINNOST (myšlení, řeč, paměť a učení)
• základní jednotkou nervové činnosti je REFLEX, rozlišujeme 2 typy reflexů:
  • 1)     VROZENÉ (nepodmíněné) → zajišťují nižší nervovou činnost
  • 2)     ZÍSKANÉ (podmíněné) → zajišťují vyšší nervovou činnost

 

NEPODMÍNĚNÉ REFLEXY

• na opakující se podnět se vybaví vždy kvalitativně stejná reakce (bolestivý podnět vyvolá obrannou reakci)
• probíhají vždy po stejné dráze
• centra se nacházejí v šedé hmotě ve všech částí CNS (ne v kůře koncového mozku)
• u všech jedinců téhož živož. druhu jsou stejné
• jsou vrozené a dědičné, výchovou se mohou tlumit (např. sací reflex)
• k nejsložitějším formám patří pudy – instinkt (nejvýznamnější pud sebezáchovy a chování rodu

 

PODMÍNĚNÉ REFLEXY

• základem vzniku jsou dočasná nervová spojení, která nám umožňují adaptovat se v novém prostředí (neustále se měnící podmínky prostředí)
• vytvoření podmíněného reflexu = UČENÍ
• předpokladem učení = PAMĚŤ
• vznik podmíněných reflexů je vázán na nějakou podmínku
• studiem se zabýval Pavlov (pokusy se psy)
• jsou charakteristické:
  • na týž podnět se mohou u některých jedinců vybavit různé reakce
  • podstatou vzniku je vytváření dočasného spojení mezi dvěma nebo více ohnisky podráždění
  • centra podmíněných reakcí se nacházejí v mozkové kůře
  • získávají se během individuálního života, proto nejsou stejné u jedinců téhož živoč. druhu
  • vznikají a zanikají během života jedince (vyhasínání podmíněných reflexů = ZAPOMÍNÁNÍ)

 

NIŽŠÍ NERVOVÁ ČINNOST

• uskutečňuje se prostřednictvím nepodmíněných reflexů
• u organismu na vyšší nerv. úrovni se na základě nižší nerv. činnosti vytvářejí vyšší nerv. činnosti

 

VYŠŠÍ NERVOVÁ ČINNOST

• je zajištěna podmíněnými reflexy, které vznikají na určitý podnět (signál)
• signály určitého druhu vytvářejí signální soustavy
• člověk má dvě: první SS a druhou SS
• a)     PRVNÍ SIGNÁLNÍ SOUSTAVA
  • je základem pro učení (konkrétního myšlení)
• b)     DRUHÁ SIGNÁLNÍ SOUSTAVA
  • představuje souhrn abstraktních podnětů, které umožňují vznik podmíněných reakcí
  • podněty jsou slova (vnímáme zvuk a obsah slov, což jiní orgán. než člověk neumí)

• nižší nerv. činnost dohromady s vyšší nerv. činností tvoří lidskou psychiku (řídící úlohu má druhá SS)