Nervová soustava – maturitní otázka z biologie

 

   Otázka: Nervová soustava

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Zuzana Drbohlavová

 

 

 

 

FUNKCE NERVOVÉ SOUSTAVY

  • řídí nervovou regulaci
  • zajišťuje vzájemnou souhru mezi orgány, tím tyto orgány funkčně propojuje a zajišťuje, aby organismus fungoval jako celek a dále zajišťuje vztahy mezi okolním prostředím a organismem
  • kontroluje činnost všech orgánů těla
  • zajišťuje rychlou odpověď na podněty vnějšího i vnitřního prostředí
  • je místem vyšší nervové činnosti a veškerého duševního dění

 

NERVOVÁ TKÁŇ

  • vytváří centrálu a obvodovou nervovou soustavu
  •  rozlišujeme:

 

NERVOVÉ BUŇKY (neurony)

–   dráždivé a vodivé, obsahují cytoplazmu s jádrem

–   neuron je základní a funkční jednotkou nervové tkáně

–   stavba:

  • ORGANOIDY – běžně přítomný v cytoplazmě
  • NEUROFIBRILY – jemná vlákna
  • drobné hrudky Nisslovy hmoty
  • DENDRITY – krátké a rozvětvené, vzruchy vedou směrem do neuronu

– s těly buněk tvoří v mozku a míše ŠEDOU HMOTU

  • NEURIT (axon) – dlouhý výběžek, většina neuronů má pouze 1, větví se až na konci

– vzruchy vede směrem z buňky

– obalen MYELINOVOU POCHVOU z bílé látky tuk. povahy (MYELIN)

–  v CNS tvoří BÍLOU HMOTU

–  v obvodových nervech mají druhý obal – SCHWANNOVA POCHVA

–   rozmnožují se dělením v období nitroděl. vývoje, brzy po narození ztrácejí schopnost se dělit → neurony nemají schopnost regenerace (ale neurity ano)

–   místo spojení 2 neuronů je tzv. ZÁPOJ (SYNAPSE) a uskutečňuje se mezi neuritem jedné buňky a dendritem buňky druhé, nebo mezi neuritem a tělem následující buňky

–   synapsí může být několik tisíc a přestupuje v nich vzruch z jednoho neuronu na druhý

–   synapse zahrnuje:  PRESYNAPTICKÉ ZAKONČENÍ (na konci větvení axonu)

SYNAPTICKÝ KNOFLÍK (zduřenina na konci nesynaptického zakončení)

SYNAPTICKOU ŠTĚRBINU (mezi knoflíkem a membránou neuronu)

SUBSYNAPRICKOU MEMBRÁNU

–   přes s. štěrbinu se vzruch šíří chem. látkami (mediátor)

–   protože se váčky nacházejí jen v s. knoflíku, synapse propouští jen jedním směrem

PODPŮRNÉ BUŇKY (neuroglie, gliové buňky)

–   tvoří podstatnou část bílé hmoty mozku a míchy

–   nejsou dráždivé ani vodivé

–   vyživují nervové buňky a odstraňují produkty látkové výměny

–   mají schopnost se dělit

–   při zničení tkáně CNS vyplňují poškozené místo

 

OBECNÁ FYZIOLOGIE NERVOVÉ TKÁNĚ

  • pro funkci n. tk. je důležitý transport Na a K přes buněčnou membránu, transport se uskutečňuje:

a)     PASIVNĚ

–   uskutečňuje se difuzí na základě rozdílné koncentrace látek uvnitř a vně buňky

–   k transportu látek (Na+,K+) dochází z vyšší do nižší koncentrace (po koncentračním spádu)

–   cytoplazmatická membrána nemá stejnou propustnost pro ionty K+ a Na (pro ionty K+ je neomezeně propustná, zatímco ionty sodíku propouští pouze nepatrně)

–   do vnitřního prostředí buňky se dostávají ionty K+ a ionty Na+ zůstávají na jejím povrchu

–   současně s pasivním transportem probíhá i aktivní transport

b)     AKTIVNĚ

–   transport zajišťuje SODÍKODRASLÍKOVÁ PUMPA v cytopl. membráně:

  • aktivně transportuje ionty Na+ z buňky a ionty K+ do buňky
  • spotřebovává se energie, jejímž zdrojem je ATP a kyslík
  • cílem je udržování vysokého rozdílu koncentrací iontů Na+ a K+ kolem cytopl. membrány a vytváření podmínek pro jejich difuzi
  • ionty jsou nositeli el. nábojů (kaniont, aniont)
  • transport kationtů přes stopl. membránu není vyrovnáván transportem aniontů
  • rozdíl těchto el. nábojů na obou stranách cytopl. membrány vytváří určité el. napětí → KLIDOVÝ MEMBRÁNOVÝ OTENCIÁL  (vykazují ho všechny živé buňky)
  • nervové a svalové buňky mají jediné schopnost vytvářet AKČNÍ POTENCIÁL (vzruch)

–        vzniká změnou v uspořádání iontů, kterou doprovází změna membr. el. napětí

–        jedná se o zvýšenou propustnost membrány pro ionty Na+

  • vše co se děje mimo nebo uvnitř organismu, zachycují RECEPTORY (1. část smyslových orgánů)
  • receptory reagují na PODNĚTY (stimuly)
  • podnět vyvolá v receptoru podráždění, které se přetváří v NERVOVÝ VZRUCH, ten se šíří DOSTŘEDIVÝMI vlákny obvodových nervů do nervových ústředí v CNS (zde se vzruchy shromažďují, zpracovávají, vzájemně propojují a účelně sjednocují)
  • po zpracování jde vzruch po ODTŘEDIVÝCH vláknech k výkonnému orgánu, který uskuteční reakci organismu na podráždění (sval se zkrátí a vyvolá pohyb, zornice se zúží, …)
  • tato dráha se nazývá REFLEXNÍ OBLOUK
  • základní funkční jednotkou je REFLEX (rekce organismu na podráždění, umožňují adaptaci organismu na změny prostředí)
  • pojem reflex v tomto smyslu zavedl český lékař Jiří Procházka (1749-1820)
  • oblast podmíněných reflexů dále rozpracoval ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov (1849-1936)

 

STAVBA NERVOVÉ TKÁNĚ

A)    centrální (ústřední) nervová soustava – CNS

1)     MOZEK (uložen v dutině lebeční)

2)     MÍCHA (uložena v páteřním kanálu)

B)     periferní (obvodová) nervová soustava

–   NERVY (mozkové, míšní, útrobní – vegetativní)

 

CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

  • skládá se z šedé a bílé hmoty
  • ŠEDÁ HMOTA
    • tvořena tělem nervových buněk a jejich krátkými výběžky
    • její funkcí je analyzovat a syntetizovat vzruchy
    • její souvislá vrstva na povrchu některých oddílů mozku se nazývá KŮRA MOZKOVÁ
    • uvnitř mozku může vytvářet charakteristické sekupeniny (shluky šedé hmoty) – JÁDRA
    • BÍLÁ HMOTA
      • vytvářejí ji dlouhé výběžky nervových buněk, které se sdružují v nervové dráhy
      • funkcí je transport (vedení) vzruchů
      • je chráněna obaly = PLENY (meninges)

1)     TVRDÁ LENA (dura mater)

–   je vnějším obalem, vystýlá dutinu lebeční, ke které přirůstá

–   tvoří pevný obal kolem mozku a pevný ochranný obal kolem míchy (míšní vak)

–   mezi kostí a tvrdou plenou probíhají cévy, nachází se zde vazivo a tuk

2)     MĚKKÉ PLENY

a)     PAVUČNICE (arachnoidea)

–   zevní měkká plena

–   následují záhyby mozku → mezi pavučnicí a omozečnicí jsou štěrbiny vyplněné likvorem

–   mozek a mícha jsou likvorem nadlehčovány a chráněny před nárazy a otřesy

b)     OMOZEČNICE (pia mater)

–   vnitřní měkká blanitá vrstva

–   je bohatá na pleteně cév, na povrchu mozku vniká do všech brázd

  • MOZKOMÍŠNÍ MOK (liquor cerebrospinalis)
  • čirá bezbarvá tekutina, normálně neobsahuje téměř žádné buňky, celkové množství je 150 ml
  • má nepatrné množství rozpuštěných bílkovin a glukózy → změna jejich koncentrace nastávají při zánětech CNS a jejich obalů (vyšetření skladby likvoru je důležitou diagnostickou pomůckou)
  • vyplňuje prostor mezi měkkými plenami a míchy a je obsažen v dutinách ústředního nervstva
    • DUTINY ÚSTŘEDNÍHO NERVSTVA
    • středem míchy hřbetní probíhá úzký centrální kanálek míšní
    • na horním konci se rozšiřuje ve 4. mozk. komoru, vystupuje z ní kanálek SYLVIŮV (prochází střed. mozkem, ústí do 3. mozk. komory v mezimozku)
    • v oblasti konc. mozku jsou 2 komory postraní (jedna v každé hemisféře)
    • tvar a velikost komor lze studovat RTG po jejich vyplnění vzduchem (pneumoencefalografie)
    • stěny komor jsou z části tvořeny cévnatou blankou, která na některých místech vytváří pleteně produkující mozkomíšní mok (nejvíce se ho tvoří v komorách postraních)
    • likvor se tvoří neustále, jeho nadbytek je vstřebáván do žilných splavů a mozkových a míšních žil
      • VÝŽIVA MOZKU A MÍCHY
      • buňky mozku a míchy potřebují ke své činnosti neustálý zdroj energií (glukózu) a kyslík
      • mozk. buňky jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku (mohou nastat vážné změny, až smrt)
      • krev přichází do míchy z většího počtu tepének, které vystupují z tepen uložených při páteři
      • k mozku vedou tepny páteřní a vnitřní krkavice

 

MÍCHA  (medulla spinalis)

  • funkce:

–   u nižších obratlovců má mícha řídící funkci, u vyšších v souvislosti s rozvojem mozku se mícha stává především spojovacím článkem mezi mozkem a ostatními orgány

–   v míše jsou ústředí některých nepodm. reflexů, které ovlivňují činnost svalů (NAPÍNACÍ REFLEXY, jejichž pomocí se svaly přizpůsobují změnám zatížení, bez regulačních zásahů mozku)

–   v míše jsou i centra obranných (kožních) reflexů (reflexní odtažení ruky od horkého předmětu)

–   v míše se dále nacházejí centra pro ovládání napětí cévních stěn, vyprazdňování močového měchýře a konečníku a centra pro reflexní reakce pohlavních orgánů na podněty

–   řada míšních reflexů je kontrolována kůrou konc. mozku (můžeme je volným úsilím utlumit)

  • tvoří ji asi 40 – 45 cm dlouhý válcovitý provazec, který je uložen v kanálu páteřním
  • horní konec přechází plynule v prodlouženou míchu, dolní konec se kuželovitě zužuje a končí ve výši druhého bederního obratle (umožňuje lumbální punkci)
  • na povrchu míchy probíhá šest podélných rýh:

–   přední a zadní rýha naznačuje rozdělení míchy na dvě souměrné poloviny

–   na každé polovině jsou dvě podélné rýhy postranní – přední a zadní

–   do postranní rýhy zadní vstupují z míšních uzlin ZADNÍ KOŘENY míšních nervů, které obsahují DOSTŘEDIVÁ vlákna, vedou vzruchy z periferie od exteroreceptorů nebo interoreceptorů

–   z postranní rýhy vstupují PŘEDNÍ KOŘENY míšní, které obsahují ODSTŘEDIVÁ vlákna motorická, vedou k příčně pruhovaným svalům

–   spojením předních a zadních kořenů vznikají MÍŠNÍ NERVY (vystupují meziobratlovými otvory)

–   okrsek míchy, ze kterého vychází jeden pár míšních nervů, se nazývá MÍŠNÍ SEGMENT

 

USPOŘÁDÁNÍ ŠEDÉ A BÍLÉ HMOTY

  • na příčném řezu míchou pozorujeme rozložení šedé a bílé hmoty
  • středem míchy jde centrální kanálek míšní, kolem něho je rozložená šedá hmota, která na průřezu míchou připomíná písmeno H, bílá hmota obklopuje šedou hmotu
  • STRUKTURA ŠEDÉ HMOTY

–   výběžky šedé hmoty vytvářejí v průběhu míchy přední a zadní sloupce míšní, které se na průřezu jeví jako RÝHY

–   v předních sloupcích míchy jsou buňky kořenové, které vytvářejí shluky (JÁDRA)

–   patří mezi ně velké buňky zvané MOTONEURONY, které vysílají předními míš. kořeny dlouhé neurity vytvářející v míš. nervech odstředivá vlákna (vzruchy vedeny k příčně pruh. svalům)

–   mezi kořen. buňkami jsou malé buňky, z nichž začínají veg. vlákna k hladkým svalům a žlázám

–   drobné buňky SPOJOVACÍ pak zajišťují spojení bližších a vzdálenějších buněk v míše

–   v zadních míš. sloupcích jsou buňky PROVAZCŮ (tvoří jádra, kde končí dostř. vlákna z míš. uzlin)

  • STRUKTURA BÍLÉ HMOTY

–   bílá hmota je v míše hřbetní rozdělena na 3 provazce (pole):  PŘEDNÍ

STŘEDNÍ

ZADNÍ

–   provazce jsou tvořeny nerv. vlákny a vedou: a) VZESTUPNĚ (vedou z míchy do mozku)

b) SESTUPNĚ (z mozku do míchy hřbetní)

–   nerv. dráha = soubor nerv. vláken, které vycházejí ze stejného místa a  vedou do jiného místa

–   nervové dráhy mají své názvy (název dráhy označuje odkud a kam nerv. Vlákna směřují)

 

NERVOVÉ DRÁHY MÍŠNÍ

  • v bílé hmotě probíhají krátké míšní dráhy, které spojují blízké míšní segmenty mezi sebou a zajišťují jejich funkční souhru
  • poté zde probíhají dlouhé míšní dráhy:

–   v zadních provazcích bílé hmoty probíhají VZESTUPNĚ

–   v předních provazcích bílé hmoty probíhají SESTUPNĚ

–   v postranních (středních) provazcích vedou VZESTUPNĚ i SESTUPNĚ

a)     VZESTUPNĚ DRÁHY (abcendentní)

→ jsou to dráhy SENZITIVNÍ a mohou být tvořeny více neurony (2-3neurony)

1)     DRÁHA ZADNÍCH PROVAZCŮ (tříneuronová)

–   převádí vzruchy z kož. čidel a proprioreceptorů a přivádějí vzruchy do kůry konc. mozku

–   zajišťují dotykovou citlivost (vnímáme dva body dotyku)

–   tato dráha nám umožňuje kinestetickou citlivost → vnímáme polohu a pohyb jednotlivé části těla v prostoru (poškození této dráhy znamená poruchu chůze)

2)     DRÁHA MÍCHOHRBOLOVÁ (dvouneuronová)

–   převádí vzruchy z horních receptorů do šedé kůry koncového mozku

–   umožňuje povrchovou citlivost → vnímání bolesti, tepla, tlaku, dotyku

3)     DRÁHA PŘEDNÍ A ZADNÍ MÍCHOMOZEČKOVÁ (spinocerebilární)

–   vedení vzruchů z proprioreceptorů a umožnění tak činnosti mozečku při regulaci svalového napětí a při řízení pohybu

b)     SESTUPNÉ DRÁHY (descendentní)

→ dráhy motorické, které vycházejí z šedých některých oddílů mozku a končí v motoneuronech v předních rozích míšních

1)     DRÁHA PYRAMIDOVÁ (kortikospinální)

–   hlavní motorická dráha v těle člověka

–   začíná z pyramidových buněk motorické oblasti šedé kůry mozkové

–   prostupuje mozkovým kmenem a na rozhraní prodloužené a hřbetní míchy se kříží

→ vlákna, která šla z pravé poloviny mozku, vstupují do levé poloviny míchy a naopak

–   poškození na jedné straně mozku se projeví na druhé polovině těla

–   zbylá vlákna vstupují do míchy hřbetní, vedou do předních a bočních provazců bílé hmoty

–   tato dráha nám umožňuje vědomé (volné) pohyby příčně pruhovaných svalů

–   jednostranné přerušení  této dráhy způsobí ztrátu volných pohybů na druhé straně těla (spastická obrna, při které je vyšší sval. napětí a svaly nejsou schopny smrštění)

–   s poškozenou končetinou je obtížné provádět i pasivní pohyby

2)     DRÁHY MIMOPYRAMIDOVÉ (extrapyramidová)

–   ostatní sestupně motorické dráty

–   začínají ze spodních uzlin konc. mozku, vedou do jader střed. mozku, retikulární formace a prodloužené míchy → z jader poté vycházejí mimopyr. dráhy (končí u předních míš. sloupců)

–   tyto dráhy se podílejí na udržování svalového napětí, reflektorickém udržování rovnováhy těla a ovládají veškeré automatické a poloautomatické pohyby (chůzi, plavání, tanec,…)

 

MOZEK  (lat. cerebrum, řec. enephalon)

  • je uložen v dutině lebeční
  • mozek novorozence má hmotnost asi 400 g, v dospělosti průměrně 1500 g
  • v ontogenetickém vývoji vzniká z hlavového konce nervové trubice, která zakládá z ektodermu na hřbetní straně embrya
  • tvoří ho:   PRODLOUŽENÁ MÍCHA

MOST VAROLŮV

MOZEČEK

STŘEDNÍ MOZEK

MEZIMOZEK

KONCOVÝ MOZEK

  • prodloužená mícha, most Varolův a střední mozek tvoří MOZKOVÝ KMEN

PRODLOUŽENÁ MÍCHA (medulla oblongata)

  • je plynulým pokračováním míchy hřbetní
  • je dlouhá asi 20 – 25 mm a sahá od výstupu prvního páru krčních nervů až k mostu Varolovu
  • uprostřed je rozdělena podélnou rýhou na dva valy (pyramidy)
  • na rozhraní prodloužené míchy a míchy hřbetní dochází k překřížení pyramidových drah
  • z prodloužené míchy vystupuje 7 párů (6 – 12. mozkový nerv) mozkových nervů
  • v bílé hmotě prodloužené míchy vedou vzestupné a sestupné nervové dráhy, nervové dráhy ze sluchového a rovnovážného centra vnitřního ucha
  • její šedá hmota obsahuje jádra někt. mozk. nervů, centra nepodm. obranných reflexů (mrkání, dýchání, kašlání, slzení, zvracení) a centra potravových nepodm. reflexů (slinění, polykání,…)
  • součást prodloužení míchy je RETIKULÁRNÍ FORMACE:

–   síťové uspořádání šedé hmoty uvnitř bílé hmoty

–   nacházejí se zde 2 důležitá centra → CENTRUM DÝHÁNÍ a CENTRUM KARDIOVASKULÁRNÍ

–   vedou z ní nervové dráhy vzestupně i sestupně

a)     VZESTUPNĚ

  • vedou k mozkové kůře
  • převádějí vzruchy udržující mozkovou kůru v základní aktivitě, která je nutná při bdění
  • při úrazech hlavy, kdy dojde k poškození retikulární formace, upadne jedinec do nepřetržitého spánku nebo pořád bdí (nemůže usnout)

b)     SESTUPNĚ

  • vedou do míchy a končí v předních rozích míšních a ovlivňují zde aktivitu motoneuronů = regulace činnosti svalů (synergisté i antagonisté)

MOST VAROLŮV (pons varoli)

  • je uložen před prodlouženou míchou a po stranách přechází plynule do mozečku
  • s mozečkem je připojen středními mozečkovými raménky
  • vystupuje z něj nejmohutnější mozkový nerv – 5. pár mozkových nervů (trojklanný)
  • mozkovým kmenem podélně prochází pyramidové dráhy a napříč mostem procházejí nervová vlákna, která zajišťují spojení s mozkovou kůrou → nejvýznamnější je spojení s mozečkem

 

MOZEČEK (cerebellum)

  • skládá se ze dvou polokoulí (hemisféry mozečkové), které jsou spojeny ČERVEM MOZEČKOVÝM
  • pomocí třech párů mozečkových ramének (dolní, střední a horní) je spojen s prodlouženou míchou (dolní) s V. mostem (střední)a se středním mozkem (horní)
  • povrch je rozbrázděn mnoha rýhami na úzké závity pokryté šedou hmotou – MOZEČKOVÁ KŮRA
  • v bílé hmotě mozečku se nacházejí shluky nervových buněk, které tvoří mozečková JÁDRA
  • je důležitý pro regulaci sval. napětí, pro automatické udržování rovnováhy, pro zajišťování plynulosti pohybů a také pro koordinaci úmyslných sval. pohybů (jemných, rychlých, přesných)
  • do mozečku přicházejí vzruchy z kožních sval. a nerv. receptorů a z rovnováž. ústrojí vnitř. ucha
  • mezi mozečkem a kůrou koncového mozku je spojení pomocí zpětných vazeb
  • při poškození vznikají poruchy ve způsobu vykonávání pohybů a sníží se sval. napětí (HYPOTONIE)
  • činnost je ochromována alkoholem (nekoordinovanost pohybů, neschopnost udržet rovnováhu)
  • porušená činnost může být částečně nahrazena jinými oddíly CNS (mozk. kůrou, retik. formací)

STŘEDNÍ MOZEK (mesencephalon)

  • u člověka je to nejmenší oddíl mozku, funkčně je velice důležitý
  • pokračování V. mostu, navazuje na něj mezimozek, horní strana je zakryta týlním lal. konc. mozku
  • stavba středního mozku je patrná na příčném řezu:

a)     spodní část

–   je tvořena mozkovými stonky z bílé hmoty, které nasedají na most V.

–   mozkové stonky jsou průchodištěm vzestupných i sestupných drah, které spojují kůru koncového mozku s nižšími oddíly centrálního nervstva

b)     střední část (tegmentum)

–   je od mozk. stonků oddělena pruhem tmavě pigment. buněk = ČERNÉ JÁDRO (nucleus niger)

–   obsahuje barvivo melanin

–   umožňuje správnou činnost spodinových uzlin

–   při narušení této vrstvy se objeví klidový třes, svalová ztuhlost a ztráta automat. pohybů

–   v bílé hmotě střední části jsou jádra III. a IV. párů mozkových nervů

–   nejvyšší část vyplňují retikulární formace

–   uprostřed tegmenta je ČERVENÉ JÁDRO (nucleus ruber)

–   v červeném jádře se sbíhají dráhy z mozečku mozkové kůry, talamu a míchy

–   z tohoto jádra vychází sestupná mot. extrapyr. dráha rubrospinální, (regulace sval. napětí)

c)      horní část

–   jsou zde dva páry hrbolků šedé hmoty, které se nazývají ČTVEROHRBOLÍ

–   v předním páru hrbolků končí část vláken zrak. nervu, v zadním páru část vláken sluch. dráhy

–   čtverohrbolí je podkorové reflexní centrum, které na zrakové a sluchové podněty zprostředkovává pohybové reakce očí, hlavy a celého těla

–   pod předním párem je též centrum nepodm. zornic. reflexu a centrum pro akomodaci čočky

MEZIMOZEK (diencephalon)

  • je zcela pokryt polokoulemi koncového mozku
  • boční stěny tvoří pravý a levý hrbol mezimozkový, spodní stěnou je podhrbolí
  • k jeho přední části je stopkou připojen podvěsek mozkový
  • vývojově k němu patří také nervový oddíl oční koule a zrakový nerv
  • uvnitř je štěrbinovitá III. mozková komora (její strop je blanitý a je k němu připojena šišinka)
  • HRBOL MEZIMOZKOVÝ (thalamus)

–   pravý a levý hrbol mezimozkový jsou útvary vejčitého tvaru z šedé hmoty, jejich postranní stěny jsou přivráceny k pásu bílé hmoty konc. mozku (VNITŘNÍ POUZDRO, capsula interna), která ji odděluje od spodinových uzlin

–   na spodní straně je výběžek retikulární formace, který sem zasahuje ze středního mozku

–   na příčném řezu talamem jsou vrstvičky bílé hmoty, které rozdělují šedou hmotu v několik jader

–   do těchto jader přicházejí vzruchy z různých míst CNS

–   talamus je četnými vlákny spojen oboustranně s kůrou mozkovou

–   do talamu se sbíhají téměř všechny dráhy z hmatových, svalových a šlachových receptorů, dále nespecifické dráhy ret. formace, dráha zraková, sluchová a chuťová

–   je důl. při přijímání a předávání někt. vzruchů k mozk. kůře (kromě vzruchů z čich. receptoru)

–   talamus je zpracovává a dále propouští nebo tlumí

–   talamem také procházejí dráhy mezi mozečkem a kůrou, bazálními gangliemi a limb. systémem

–   procházejí jim i různé bolestivé impulzy

–   při zpracování vzruchů v talamu vzniká zároveň i citový přízvuk počitků, zde se rozhoduje, zda počitek bude příjemný nebo nepříjemný

–   při prudkých citových reakcích (afektech) vyvolává talamus vegetativní a motorické reakce (zblednutí, zčervenání, pláč, smích, bušení srdce,…)

  • PODHRBOLÍ (hypothalamus)

–   tvoří spodinu III. mozkové komory, tvoří ji šedá hmota (vytváří jádra)

–   spodina III. komory je bohatě prostoupena vlásečnicemi

–   pod hypotalamem je podvěsek mozkový, zadní lalok této žlázy je s hypotalamem spojen stopkou

–   před hypofýzou se kříží pravý a levý zrakový nerv (chiasma opticum)

–   hypotalamus je nejdůležitějším nadřazeným koordinačním centrem vegetativních funkcí

–   parasympatická oblast je v předních hypotalamických jádrech, při jejich dráždění se zvyšuje peristaltika žaludku a střev, zpomaluje se srdeční akce, rozšiřují se cévy a klesá krevní tlak

–   zadní oblast hypotalamu je nadřazena sympatickým nervům:

  • snižuje činnost tráv. traktu, rozšiřuje zornice, zvyšuje krevní tlak a zrychluje srd. činnost
  • rozšiřuje věnčité cévy srdce a cévy ve svalech a současně zužuje cévy ve vnitř. orgánech
  • u zvířat k těmto příznakům dochází, když se chystají k boji (poplachová reakce), stejné změny se objevují u člověka, nastane-li pro něho zátěžová situace

–   regulace těchto vegetativních funkcí se uskutečňuje buď reflexně (nervová regulace) nebo prostřednictvím hypofýzy (hormonální regulace)

–   některá hypotalamická jádra vyměšují hormony (neurosekrece), zejména antidiuretický hormon a oxytocin, které jsou po nerv. vláknech dodávány do zadního laloky hypofýzy (neurohypofýzy)

–   vyměšování hormonů předního laloku hypofýzy (adonohypofýzy) je také řízeno hypotalamem

–   ve střední oblasti hypotalamu jsou centra sytosti a hladu, která řídí metabolismus tuků a cukrů

–   porušená funkce centra hladu způsobuje ztrátu chuti k jídlu → hubnutí

–   v hypotalamu je také ústředí tepelné regulace (termoregulační centrum)

–   další funkce hypotalamu: řízení stálého objemu tělesných tekutin, osmotického tlaku, příjmu vody a řízení afektivního a sexuálního chování

–   hypotalamus není nejvyšší oblastí v řízení vegetativních a endokrinních pochodů

–   jeho činnost je řízena z šedé kůry mozkové a z limbických útvarů

KONCOVÝ MOZEK (telencephalon)

  • velký mozek (největší jen u člověka)
  • skládá se ze dvou polokoulí → hemisféry, mezi nimi je hluboká podélná štěrbina, v její hloubce je VAZNÍK, který obě hemisféry spojuje
  • vazník je plochý pruh bílé hmoty, složený z nervových vláken
  • na povrchu polokoulí je PLÁŠŤ tvořený šedou hmotou
  • hemisféry vyplňuje bílá hmota, která obsahuje velké množství nervových drah
  • ve spodní části jsou obsažena jádra šedé hmoty = SPODINOVÉ UZLINY (bazální ganglia)
  • povrch hemisfér není hladký, jsou na něm BRÁZDY a mezi nimi vystávají ZÁVITY
  • brázdy rozdělují hemisféry na jednotlivé LALOKY:    čelní (lobus frontalis)

temenní (lobus parietalis)

spánkový (lobus temporalis)

týlní (lobus occipitalis)

  • ostrov (lobus insularis)
  • LIMBICKÝ SYSTÉM

–   základem jsou tzv. ALLOCORTEX (2 vývoj. staré útvary pláště, u člověka jsou redukovány)

–   patří k němu korové útvary, které v embryonálním vývoji vytvářejí tzv. LÍMEC (limbus) kolem mozkového kmene

–   umístěn na spodině hemisfér, je ve spojení s š. kůrou mozkovou, hypothalamem a thalamem

–   podílí se na řízení vegetativních a somatických projevů při emotivním chování a na řízení specifického chování (sexuální chování, ovlivňuje paměť, ovládá pocity příjemnosti a nepříjemnosti → podílí se tak na celkovém chování člověka)

  • spodinové uzliny (bazální ganglia)

–   jádra šedé hmoty, uložená ve spodině hemisfér koncového mozku

–   jsou polokruhovitě rozloženy kolem pravého a levého talamu, od něhož jsou odděleny proužkem bílé hmoty – VNITŘNÍ POUZDRO (capsula interna)

–   řídí vztahy mezi podrážděním a útlumem při úmyslných pohybech (upravují výstupní informaci z motorické oblasti kůry)

–   porucha jejich činnosti vyvolává hyperkinetické stavy, kdy převažuje podráždění nad útlumem při provádění pohybů (ATETÓZA – poruchy jsou nadměrné, nepřiměřené a neúčelné, někdy kroutivé, svalové napětí je přitom sníženo – SYNDROM HYPERKINETICKO – HYPOTONICKÝ, při poruchách pozorujeme klidový svalový třes)

  • bílá hmota koncového mozku

–   vyplňuje vnitřek hemisfér mezi bazálními ganglii a postranními komorami

–   skládá se z velkého množství nervových drah, mezi nimi je řídká síť krevních vlásečnic

–   podle směru vedení vzruchů rozdělujeme nerv. dráhy v bílé hmotě na:

a)     ASOCIÁLNÍ DRÁHY

  • spojují různé závity kůry v téže polokouli
  • umožňují složitou analyticko – syntetickou činnost kůry

b)     KOMISURÁLNÍ DRÁHY

  • spojují stejná místa kůry obou polokoulí a procházejí vazníkem

c)      PROJEKČNÍ DRÁHY

  • spojují kůru s nižšími oddíly CNS, rozlišujeme vzestupné a sestupné
  • šedá kůra mozková (šedá hmota koncového mozku, neocortex)

–   tvoří povrch koncového mozku, vývojově je nejmladší a nejdokonalejší částí mozku

–   skládá se ze 6 – ti vrstev nervových buněk

–   obsahuje asi 10-12 miliard neuronů a kolem 50 miliard neuroglií, povrch zaujímá přes 2200 cm2

–   řídí veškerou činnost organismu a je sídlem VYŠŠÍ NERVOVÉ ČINNOSTI

–   promítají se zde veškeré informace, které přicházejí z jednotlivých receptorů

–   jsou zde KOROVÁ PROJEKČNÍ CENTRA (vycházejí z nich informace) a také MOTORICKÁ CENTRA

–   většina těchto center jsou párová, nacházejí se na stejných místech v obou hemisférách

–   motorická centra:

1)     MOTORICKÉ KOROVÉ CENTRUM

  • leží v čelním laloku před centrální brázdou
  • je rozděleno do několika projekčních polí (každé inervuje určité svalové skupiny)
  • vystupuje z něj pyramidová dráha (řídí úmyslné pohyby)
  • ovlivňuje extrapyramidový systém přes bazální ganglia

2)     MOTORICKÉ KOROVÉ CENTRUM ŘEČI (Brocovo centrum)

  • také umístěno v čelním laloku v blízkosti motorického korového centra
  • zajišťuje pohyby mluvidel – schopnost se vyjadřovat řečí (při poškození – mot. AFÁZIE)

–   korová projekční centra:

1)     KOROVÉ CENTRUM KOŽNÍ CITLIVOSTI

  • umístěné v temenním laloku za centrální brázdou
  • končí zde dráhy provádějící vzruchy z kožních receptorů (pro teplo, chlad,…)
  • nerv. dráhy se kříží (info z pravé pol. těla se promítají v levé hemisféře a naopak)

2)     KOROVÉ CENTRUM ZRAKOVÉ

  • umístěno v týlním laloku v jeho zadní části
  • končí zde zraková nervová dráha
  • blízko se nachází vizuální centrum čtení (řeči) – umož. rozumět psan. i tištěn. slovu

3)     KOROVÉ CENTRUM SLUCHOVÉ

  • ve spánkovém laloku
  • umožňuje vnímat veškeré vzruchy (kromě zvuku mluvené řeči)
  • těsně za ním je akust. centrum umožňující vnímání řeči – Wernichovo centrum řeči

4)     KOROVÉ CENTRUM CHUTI

  • v temenním laloku

5)     KOROVÉ CENNTRUM ČICHU

  • v čelním laloku (jako jediné korové centrum neleží v neokortexu, ale allokortexu)

DOMINANCE HEMISFÉR A LATERALITA

  • v jednotlivých oddílech mozku existuje řada párových orgánů, které fungují symetricky (existují i výjimky: centrum řeči, schopnost práce – motorika ruky)
  • orgány, které fungují asymetricky, jsou tzv. LATERIZOVÁNY (nacházejí se pouze v jedné hemisféře)
  • laterizovaná centra leží v těsné blízkosti
  • Broccovo centrum řeči se u praváků a většiny leváků nachází v levé hemisféře – HEMISFÉROVÁ DOMINANCE (vlastnost jedné hemisféry řídit jedinou funkci), dominance hemisfér se dědí

–   pravá hemisféra je dominantní pro chápání jevů atd.

  • funkční lateralita → pravorukost a levorukost (jsou stejně hodnotné)

PERIFERNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

OBVODOVÉ NERVY

  • spojují CNS s orgány celého těla
  • dělíme:  –   MOZKOVÉ (hlavové)

-MÍŠNÍ

–  VEGETATIVNÍ (útrobní)

  • rozlišujeme je podle směru vedení vzruchů také na:

–   DOSTŘEDIVÉ

  • obsahují dostředivá (aferentní) vlákna:

–        senzitivní (vedou z kůry, z proprioreceptorů a vnitřních orgánů)

–        senzorická (přivádějí vzruchy z orgánů chuti, čichu, zraku a sluchu)

–   ODSTŘEDIVÉ

  • obsahují odstředivá (eferentní) vlákna:

–        motorická (vedou ke svalům z CNS)

–        sekretorická (vedou ke žlázám)

–   SMÍŠENÉ

  • zahrnují vlákna dostředivá i odstředivá

MOZKOVÉ NERVY

  • vystupují z mozku
  • XII párů (označují se římskými číslicemi)
  • některé jsou smíšené, některé výhradně motorické a jiné senzorické a senzitivní
  • spolu s mozkovými nervy vedou i vlákna vegetativních nervů

I. pár  –  nerv čichový (nervus olfactorus)

–  začíná v čich. sliznici, prochází dírkovanou ploténkou kosti čich. a končí na spodině čelního laloku

II. pár   –   nerv zrakový (nervus opticus)

–  začíná v oční sliznici, postupuje otvorem očnice do dutiny lebeční, před hypofýzou  se pravý a levý zrakový nerv spojují (chiasma opticum)

–  vlákna, která jdou z vnitřní poloviny sítnice, se kříží na opačnou stranu a vlákna z vnější poloviny sítnice se nekříží

–  levostranná zraková dráha obsahuje vlákna z levých polovin sítnice a naopak

–  obě dráhy se připojují v mezimozku a končí ve zrakovém centru

III. pár  –   nerv okohybný (nervus oculomoturius) motorické nervy, obsahují vegetativní vlákna

IV. pár  –   nerv kladkový (nervus trochlearis) (inervují okohybní svaly – svaly oční duhovky a

VI. pár  –   nerv odtahující (nervus abducens) řasnatého tělíska)

V. pár   –   nerv trojklanný (nervus trigeminus)

–  mohutný nerv, který má 3 větve (jedna je smíšená a dvě jsou senzitivní

–  první větev vede vzruchy z oblasti čela (z kůže), z horních víček a kořene nosu

–  druhá větev vede vzruchy z oblasti tváře, z nos. křídel, z oblasti zubů horní čelisti a horního rtu

–  třetí větev (smíšená)

  • senzitivní vedou vzruchy z dolního rtu, ze zubů dolní čelisti, 1/3 jazyka a ze spánkové oblasti
  • motorická vlákna inervují žvýkací svaly

VII. pár –   nerv lícní (nervus facialis)

–   větví se a vede k mimickým svalům

–   jedna z větví obsahuje senzorická vlákna (inervují podjazykovou a podčelistní žlázu)

–   dlouhý průběh (vystupuje z prodl. míchy, prochází kanálkem k. spánkové, příušní žl. do tváří)

VIII. pár  –   předsíňohlemížďový nerv, sluchově rovnovážný (nervus vestibulocochlearis)

–  má 2 větve (jedna vychází se statického ústrojí a druhá ze sluchového ústrojí)

IX. pár  –   jazykohltanový nerv (nervus glassopharyngeus)

–  smíšený (dostředivá vlákna přivádějí vzruchy ze zadní 1/3 jazyka, z dutiny bubínkové a z oblasti hltanu a měk. patra; odstředivá vlákna inervují svaly hltanu a příušní žlázu)

–  tvoří dostředivou dráhu dávivého reflexu

X. pár  –   nerv bloudivý (nervus vagus)

–   smíšený, dlouhý průběh (vystupuje z prodl. míchy, kolem krč. cév, do hrudní a břišní oblasti)

–   obsahuje vlákna senzitivní, motorická, sekretorická, vegetativní

–   senzitivní převádějí vzruchy z plic a srdečnice

–   sekretorická převádějí vzruchy ze žlázek trávicího ústrojí

–   vegetativní (P) nerv. vlákna inervují vnitřní orgány, myokard, játra, ledviny, pohl. žlázy, …

–   motorická inervují svaly hrtanu a hlasivky

XI. pár  –   nerv přídatný (nervus accessorius)

–  inervuje zdvihač hlavy a trapézový sval

XII. pár  –    nerv podjazykový (nervus hypoglossus)

–   motorický nerv, který inervuje svaly jazyka

MÍŠNÍ NERVY

  • vystupují z postranních rýh, jako přední a zadní kořeny míšní, jsou smíšené
  • v jaterním kanálu se spojují v míšní nerv
  • z každého míšního segmentu vystupuje 1 pár míš. nervu (z páteře vystupují meziobratlovými otvory)
  • dostředivá vlákna jsou senzitivní a převádějí vzruchy z periferie interoreceptorů a exteroreceptorů
  • odstředivá vlákna jsou motorická a vedou k příčně pruh. svalům
  • je jich 31 párů (8 párů krčních, 12 párů hrudních, 5 párů křížových a jeden pár kostrční)
  • po výstupu z páteře se tyto nervy větví na větve přední, zadní a spojovací:

–   zadní větve inervují kůži, svaly šíje a zadní strany trupu

–   spojovací větve vedou k sympatickým gangliím

–   přední větvě jsou nejsilnější, několik sousedních větví se spojují a vytvářejí pleteně po obou stranách páteře

–   rozlišujeme pleteně:

a)     KRČNÍ

  • vzniká propojením prvních 4 krčních nervů
  • senzitivní inervuje kůži krku, boltce a týlní část hlavy
  • motorická inervují svaly krku a vedou až k bránici

b)     PAŽNÍ

  • vzniká spojením 5. – 8. krčního a 1. hrudního
  • nervují kůži a svaly horních končetin

 

c)      OSTATNÍ HRUDNÍ

  • zbývající hrudní nervy se nespojují a nejsou součástí žádné pleteně
  • vystupují samostatně jako mezižeberní nervy
  • inervují mezižeberní svaly a kůži v oblasti hrudníku

d)     BEDROKŘÍŽOVÁ

  • je největší (nejmohutnější)
  • vzniká spojením předních bederních, křížových a jedním kostrčním
  • senzitivně a motoricky inervuje svaly a kůži dolní části břicha, dna pohlavního, zevní pohlavní orgány a dolní končetiny
  • vystupuje největší sedací nerv (vede po zadní straně stehna a končí v prstech d. končetin)

VEGETATIVNÍ NERVY

  • koordinují a inervují vnitřní orgány
  • autonomní nervy (regulace vnitřních orgánů probíhá autonomně – nemůžeme ovlivňovat vůlí)
  • inervují srdeční svalovinu a hladkou svalovinu (v kůži, jednu vrstvu ve stěně některých orgánů)
  • nadřazené ústředí se nachází v mezimozku (dále pod kontrolou mozkové kůry)
  • vystupují z mozku, jiné z míchy společně s nervy mozkovými a míšními, oddělují se od nich a vstupují do uzlin (ganglia), ze kterých pak vycházejí vlákna z dalších nervových buněk
  • obsahují dostředivá i odstředivá vlákna
  • dostředivá vlákna jsou senzitivní a přivádějí vzruchy z vnitřních orgánů
  • odstředivá jsou sekretorická a vedou ke žlázám nebo k hladké či srdeční svalovině
  • odstředivá nervová vlákna se dělí na:

1)     SYPATICKÁ

–   zrychluje srdeční činnost a zužuje cévy, současně tlumí činnost hladké svaloviny a střev

–   mediátorem je směs adrenalinu a noradrenalinu

2)     PARASYMPATICKÁ

–   zpomaluje srdeční činnost, rozšiřuje cévy, působí povzbudivě na činnost žaludku a střev

–   mediátorem je acetylcholin

→ sympatickou i parasympatickou inervaci má každý vnitřní orgán, jejich působení je protichůdné a tím se orgány udržují ve funkční rovnováze

→ přenos vzruchů po sympat. a parasympat. vláknech se děj prostřednictvím MEDIÁTORŮ 

 

NERVOVÁ ČINNOST

  • soubor funkcí CNS, které umožňují člověku kontakt s okolním prostředím
  • rozdělujeme:  1) PŘÍJEM A ROZBOR VSTUPNÍH INFORMACÍ

2) TVORBA VÝSTUPNÍCH INFORMACÍ

3) V YŠŠÍ NERVOVÁ ČINNOST (myšlení, řeč, paměť a učení)

  • základní jednotkou nervové činnosti je REFLEX, rozlišujeme 2 typy reflexů:

1)     VROZENÉ (nepodmíněné) → zajišťují nižší nervovou činnost

2)     ZÍSKANÉ (podmíněné) → zajišťují vyšší nervovou činnost

NEPODMÍNĚNÉ REFLEXY

  • na opakující se podnět se vybaví vždy kvalitativně stejná reakce (bolestivý podnět vyvolá obrannou reakci)
  • probíhají vždy po stejné dráze
  • centra se nacházejí v šedé hmotě ve všech částí CNS (ne v kůře koncového mozku)
  • u všech jedinců téhož živož. druhu jsou stejné
  • jsou vrozené a dědičné, výchovou se mohou tlumit (např. sací reflex)
  • k nejsložitějším formám patří pudy – instinkt (nejvýznamnější pud sebezáchovy a chování rodu

PODMÍNĚNÉ REFLEXY

  • základem vzniku jsou dočasná nervová spojení, která nám umožňují adaptovat se v novém prostředí (neustále se měnící podmínky prostředí)
  • vytvoření podmíněného reflexu = UČENÍ
  • předpokladem učení = PAMĚŤ
  • vznik podmíněných reflexů je vázán na nějakou podmínku
  • studiem se zabýval Pavlov (pokusy se psy)
  • jsou charakteristické:

–   na týž podnět se mohou u některých jedinců vybavit různé reakce

–   podstatou vzniku je vytváření dočasného spojení mezi dvěma nebo více ohnisky podráždění

–   centra podmíněných reakcí se nacházejí v mozkové kůře

–   získávají se během individuálního života, proto nejsou stejné u jedinců téhož živoč. druhu

–   vznikají a zanikají během života jedince (vyhasínání podmíněných reflexů = ZAPOMÍNÁNÍ)

NIŽŠÍ NERVOVÁ ČINNOST

  • uskutečňuje se prostřednictvím nepodmíněných reflexů
  • u organismu na vyšší nerv. úrovni se na základě nižší nerv. činnosti vytvářejí vyšší nerv. činnosti

VYŠŠÍ NERVOVÁ ČINNOST

  • je zajištěna podmíněnými reflexy, které vznikají na určitý podnět (signál)
  • signály určitého druhu vytvářejí signální soustavy
  • člověk má dvě: první SS a druhou SS

a)     PRVNÍ SIGNÁLNÍ SOUSTAVA

–   je základem pro učení (konkrétního myšlení)

b)     DRUHÁ SIGNÁLNÍ SOUSTAVA

–   představuje souhrn abstraktních podnětů, které umožňují vznik podmíněných reakcí

–   podněty jsou slova (vnímáme zvuk a obsah slov, což jiní orgán. než člověk neumí)

  • nižší nerv. činnost dohromady s vyšší nerv. činností tvoří lidskou psychiku (řídící úlohu má druhá SS)


Další podobné materiály na webu:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy