Nervová soustava – maturitní otázka

Otázka: Nervová soustava

Předmět: Biologie

Přidal(a): Zuzana Drbohlavová

FUNKCE NERVOVÉ SOUSTAVY

řídí nervovou regulaci
zajišťuje vzájemnou souhru mezi orgány, tím tyto orgány funkčně propojuje a zajišťuje, aby organismus fungoval jako celek a dále zajišťuje vztahy mezi okolním prostředím a organismem
kontroluje činnost všech orgánů těla
zajišťuje rychlou odpověď na podněty vnějšího i vnitřního prostředí
je místem vyšší nervové činnosti a veškerého duševního dění

NERVOVÁ TKÁŇ

vytváří centrálu a obvodovou nervovou soustavu

-> Rozlišujeme:

NERVOVÉ BUŇKY (neurony)

dráždivé a vodivé, obsahují cytoplazmu s jádrem
neuron je základní a funkční jednotkou nervové tkáně
stavba:
- ORGANOIDY – běžně přítomný v cytoplazmě
- NEUROFIBRILY – jemná vlákna
- drobné hrudky Nisslovy hmoty
- DENDRITY
  - krátké a rozvětvené, vzruchy vedou směrem do neuronu
  - s těly buněk tvoří v mozku a míše ŠEDOU HMOTU
- NEURIT (axon)
  - dlouhý výběžek, většina neuronů má pouze 1, větví se až na konci
  - vzruchy vede směrem z buňky
  - obalen MYELINOVOU POCHVOU z bílé látky tuk. povahy (MYELIN)
  - v CNS tvoří BÍLOU HMOTU
  - v obvodových nervech mají druhý obal – SCHWANNOVA POCHVA
rozmnožují se dělením v období nitroděl. vývoje, brzy po narození ztrácejí schopnost se dělit → neurony nemají schopnost regenerace (ale neurity ano)
místo spojení 2 neuronů je tzv. ZÁPOJ (SYNAPSE) a uskutečňuje se mezi neuritem jedné buňky a dendritem buňky druhé, nebo mezi neuritem a tělem následující buňky
synapsí může být několik tisíc a přestupuje v nich vzruch z jednoho neuronu na druhý
synapse zahrnuje:
- PRESYNAPTICKÉ ZAKONČENÍ (na konci větvení axonu)
- SYNAPTICKÝ KNOFLÍK (zduřenina na konci nesynaptického zakončení)
- SYNAPTICKOU ŠTĚRBINU (mezi knoflíkem a membránou neuronu)
- SUBSYNAPRICKOU MEMBRÁNU
přes s. štěrbinu se vzruch šíří chem. látkami (mediátor)
protože se váčky nacházejí jen v s. knoflíku, synapse propouští jen jedním směrem

PODPŮRNÉ BUŇKY (neuroglie, gliové buňky)

tvoří podstatnou část bílé hmoty mozku a míchy
nejsou dráždivé ani vodivé
vyživují nervové buňky a odstraňují produkty látkové výměny
mají schopnost se dělit
při zničení tkáně CNS vyplňují poškozené místo

OBECNÁ FYZIOLOGIE NERVOVÉ TKÁNĚ

Pro funkci n. tk. je důležitý transport Na a K přes buněčnou membránu, transport se uskutečňuje:
- a) PASIVNĚ
  - uskutečňuje se difuzí na základě rozdílné koncentrace látek uvnitř a vně buňky
  - k transportu látek (Na⁺,K⁺) dochází z vyšší do nižší koncentrace (po koncentračním spádu)
  - cytoplazmatická membrána nemá stejnou propustnost pro ionty K⁺ a Na (pro ionty K⁺ je neomezeně propustná, zatímco ionty sodíku propouští pouze nepatrně)
  - do vnitřního prostředí buňky se dostávají ionty K⁺ a ionty Na⁺ zůstávají na jejím povrchu
  - současně s pasivním transportem probíhá i aktivní transport
- b) AKTIVNĚ
  - transport zajišťuje SODÍKODRASLÍKOVÁ PUMPA v cytopl. membráně:
    - aktivně transportuje ionty Na⁺ z buňky a ionty K⁺ do buňky
    - spotřebovává se energie, jejímž zdrojem je ATP a kyslík
    - cílem je udržování vysokého rozdílu koncentrací iontů Na⁺ a K⁺ kolem cytopl. membrány a vytváření podmínek pro jejich difuzi
    - ionty jsou nositeli el. nábojů (kaniont, aniont)
    - transport kationtů přes stopl. membránu není vyrovnáván transportem aniontů
    - rozdíl těchto el. nábojů na obou stranách cytopl. membrány vytváří určité el. napětí → KLIDOVÝ MEMBRÁNOVÝ OTENCIÁL (vykazují ho všechny živé buňky)
    - nervové a svalové buňky mají jediné schopnost vytvářet AKČNÍ POTENCIÁL (vzruch)
      - vzniká změnou v uspořádání iontů, kterou doprovází změna membr. el. napětí
      - jedná se o zvýšenou propustnost membrány pro ionty Na⁺
vše co se děje mimo nebo uvnitř organismu, zachycují RECEPTORY (1. část smyslových orgánů)
receptory reagují na PODNĚTY (stimuly)
podnět vyvolá v receptoru podráždění, které se přetváří v NERVOVÝ VZRUCH, ten se šíří DOSTŘEDIVÝMI vlákny obvodových nervů do nervových ústředí v CNS (zde se vzruchy shromažďují, zpracovávají, vzájemně propojují a účelně sjednocují)
po zpracování jde vzruch po ODTŘEDIVÝCH vláknech k výkonnému orgánu, který uskuteční reakci organismu na podráždění (sval se zkrátí a vyvolá pohyb, zornice se zúží, …)
tato dráha se nazývá REFLEXNÍ OBLOUK
základní funkční jednotkou je REFLEX (rekce organismu na podráždění, umožňují adaptaci organismu na změny prostředí)
pojem reflex v tomto smyslu zavedl český lékař Jiří Procházka (1749-1820)
oblast podmíněných reflexů dále rozpracoval ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov (1849-1936)

STAVBA NERVOVÉ TKÁNĚ

A) centrální (ústřední) nervová soustava – CNS
- 1) MOZEK (uložen v dutině lebeční)
- 2) MÍCHA (uložena v páteřním kanálu)
B) periferní (obvodová) nervová soustava
- NERVY (mozkové, míšní, útrobní – vegetativní)

CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

skládá se z šedé a bílé hmoty
ŠEDÁ HMOTA
- tvořena tělem nervových buněk a jejich krátkými výběžky
- její funkcí je analyzovat a syntetizovat vzruchy
- její souvislá vrstva na povrchu některých oddílů mozku se nazývá KŮRA MOZKOVÁ
- uvnitř mozku může vytvářet charakteristické sekupeniny (shluky šedé hmoty) – JÁDRA
BÍLÁ HMOTA
- vytvářejí ji dlouhé výběžky nervových buněk, které se sdružují v nervové dráhy
- funkcí je transport (vedení) vzruchů
je chráněna obaly = PLENY (meninges)
- 1) TVRDÁ LENA (dura mater)
  - je vnějším obalem, vystýlá dutinu lebeční, ke které přirůstá
  - tvoří pevný obal kolem mozku a pevný ochranný obal kolem míchy (míšní vak)
  - mezi kostí a tvrdou plenou probíhají cévy, nachází se zde vazivo a tuk
- 2) MĚKKÉ PLENY
  - a) PAVUČNICE (arachnoidea)
    - zevní měkká plena
    - následují záhyby mozku → mezi pavučnicí a omozečnicí jsou štěrbiny vyplněné likvorem
    - mozek a mícha jsou likvorem nadlehčovány a chráněny před nárazy a otřesy
  - b) OMOZEČNICE (pia mater)
    - vnitřní měkká blanitá vrstva
    - je bohatá na pleteně cév, na povrchu mozku vniká do všech brázd

MOZKOMÍŠNÍ MOK (liquor cerebrospinalis)
- čirá bezbarvá tekutina, normálně neobsahuje téměř žádné buňky, celkové množství je 150 ml
- má nepatrné množství rozpuštěných bílkovin a glukózy → změna jejich koncentrace nastávají při zánětech CNS a jejich obalů (vyšetření skladby likvoru je důležitou diagnostickou pomůckou)
- vyplňuje prostor mezi měkkými plenami a míchy a je obsažen v dutinách ústředního nervstva
DUTINY ÚSTŘEDNÍHO NERVSTVA
- středem míchy hřbetní probíhá úzký centrální kanálek míšní
- na horním konci se rozšiřuje ve 4. mozk. komoru, vystupuje z ní kanálek SYLVIŮV (prochází střed. mozkem, ústí do 3. mozk. komory v mezimozku)
- v oblasti konc. mozku jsou 2 komory postraní (jedna v každé hemisféře)
- tvar a velikost komor lze studovat RTG po jejich vyplnění vzduchem (pneumoencefalografie)
- stěny komor jsou z části tvořeny cévnatou blankou, která na některých místech vytváří pleteně produkující mozkomíšní mok (nejvíce se ho tvoří v komorách postraních)
- likvor se tvoří neustále, jeho nadbytek je vstřebáván do žilných splavů a mozkových a míšních žil
VÝŽIVA MOZKU A MÍCHY
- buňky mozku a míchy potřebují ke své činnosti neustálý zdroj energií (glukózu) a kyslík
- mozk. buňky jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku (mohou nastat vážné změny, až smrt)
- krev přichází do míchy z většího počtu tepének, které vystupují z tepen uložených při páteři
- k mozku vedou tepny páteřní a vnitřní krkavice

MÍCHA (medulla spinalis)

Funkce:
- u nižších obratlovců má mícha řídící funkci, u vyšších v souvislosti s rozvojem mozku se mícha stává především spojovacím článkem mezi mozkem a ostatními orgány
- v míše jsou ústředí některých nepodm. reflexů, které ovlivňují činnost svalů (NAPÍNACÍ REFLEXY, jejichž pomocí se svaly přizpůsobují změnám zatížení, bez regulačních zásahů mozku)
- v míše jsou i centra obranných (kožních) reflexů (reflexní odtažení ruky od horkého předmětu)
- v míše se dále nacházejí centra pro ovládání napětí cévních stěn, vyprazdňování močového měchýře a konečníku a centra pro reflexní reakce pohlavních orgánů na podněty
- řada míšních reflexů je kontrolována kůrou konc. mozku (můžeme je volným úsilím utlumit)

tvoří ji asi 40 – 45 cm dlouhý válcovitý provazec, který je uložen v kanálu páteřním
horní konec přechází plynule v prodlouženou míchu, dolní konec se kuželovitě zužuje a končí ve výši druhého bederního obratle (umožňuje lumbální punkci)
na povrchu míchy probíhá šest podélných rýh:
- přední a zadní rýha naznačuje rozdělení míchy na dvě souměrné poloviny
- na každé polovině jsou dvě podélné rýhy postranní – přední a zadní
- do postranní rýhy zadní vstupují z míšních uzlin ZADNÍ KOŘENY míšních nervů, které obsahují DOSTŘEDIVÁ vlákna, vedou vzruchy z periferie od exteroreceptorů nebo interoreceptorů
- z postranní rýhy vstupují PŘEDNÍ KOŘENY míšní, které obsahují ODSTŘEDIVÁ vlákna motorická, vedou k příčně pruhovaným svalům
- spojením předních a zadních kořenů vznikají MÍŠNÍ NERVY (vystupují meziobratlovými otvory)
- okrsek míchy, ze kterého vychází jeden pár míšních nervů, se nazývá MÍŠNÍ SEGMENT

USPOŘÁDÁNÍ ŠEDÉ A BÍLÉ HMOTY

na příčném řezu míchou pozorujeme rozložení šedé a bílé hmoty
středem míchy jde centrální kanálek míšní, kolem něho je rozložená šedá hmota, která na průřezu míchou připomíná písmeno H, bílá hmota obklopuje šedou hmotu
STRUKTURA ŠEDÉ HMOTY
- výběžky šedé hmoty vytvářejí v průběhu míchy přední a zadní sloupce míšní, které se na průřezu jeví jako RÝHY
- v předních sloupcích míchy jsou buňky kořenové, které vytvářejí shluky (JÁDRA)
- patří mezi ně velké buňky zvané MOTONEURONY, které vysílají předními míš. kořeny dlouhé neurity vytvářející v míš. nervech odstředivá vlákna (vzruchy vedeny k příčně pruh. svalům)
- mezi kořen. buňkami jsou malé buňky, z nichž začínají veg. vlákna k hladkým svalům a žlázám
- drobné buňky SPOJOVACÍ pak zajišťují spojení bližších a vzdálenějších buněk v míše
- v zadních míš. sloupcích jsou buňky PROVAZCŮ (tvoří jádra, kde končí dostř. vlákna z míš. uzlin)

STRUKTURA BÍLÉ HMOTY
- bílá hmota je v míše hřbetní rozdělena na 3 provazce (pole):
  - PŘEDNÍ
  - STŘEDNÍ
  - ZADNÍ
- provazce jsou tvořeny nerv. vlákny a vedou:
  - a) VZESTUPNĚ (vedou z míchy do mozku)
  - b) SESTUPNĚ (z mozku do míchy hřbetní)
- nerv. dráha = soubor nerv. vláken, které vycházejí ze stejného místa a vedou do jiného místa
- nervové dráhy mají své názvy (název dráhy označuje odkud a kam nerv. Vlákna směřují)

NERVOVÉ DRÁHY MÍŠNÍ

v bílé hmotě probíhají krátké míšní dráhy, které spojují blízké míšní segmenty mezi sebou a zajišťují jejich funkční souhru
poté zde probíhají dlouhé míšní dráhy:
- v zadních provazcích bílé hmoty probíhají VZESTUPNĚ
- v předních provazcích bílé hmoty probíhají SESTUPNĚ
- v postranních (středních) provazcích vedou VZESTUPNĚ i SESTUPNĚ
a) VZESTUPNĚ DRÁHY (abcendentní)
- → jsou to dráhy SENZITIVNÍ a mohou být tvořeny více neurony (2-3neurony)
- 1) DRÁHA ZADNÍCH PROVAZCŮ (tříneuronová)
  - převádí vzruchy z kož. čidel a proprioreceptorů a přivádějí vzruchy do kůry konc. mozku
  - zajišťují dotykovou citlivost (vnímáme dva body dotyku)
  - tato dráha nám umožňuje kinestetickou citlivost → vnímáme polohu a pohyb jednotlivé části těla v prostoru (poškození této dráhy znamená poruchu chůze)
- 2) DRÁHA MÍCHOHRBOLOVÁ (dvouneuronová)
  - převádí vzruchy z horních receptorů do šedé kůry koncového mozku
  - umožňuje povrchovou citlivost → vnímání bolesti, tepla, tlaku, dotyku
- 3) DRÁHA PŘEDNÍ A ZADNÍ MÍCHOMOZEČKOVÁ (spinocerebilární)
  - vedení vzruchů z proprioreceptorů a umožnění tak činnosti mozečku při regulaci svalového napětí a při řízení pohybu
b) SESTUPNÉ DRÁHY (descendentní)
- → dráhy motorické, které vycházejí z šedých některých oddílů mozku a končí v motoneuronech v předních rozích míšních
- 1) DRÁHA PYRAMIDOVÁ (kortikospinální)
  - hlavní motorická dráha v těle člověka
  - začíná z pyramidových buněk motorické oblasti šedé kůry mozkové
  - prostupuje mozkovým kmenem a na rozhraní prodloužené a hřbetní míchy se kříží
  - → vlákna, která šla z pravé poloviny mozku, vstupují do levé poloviny míchy a naopak
  - poškození na jedné straně mozku se projeví na druhé polovině těla
  - zbylá vlákna vstupují do míchy hřbetní, vedou do předních a bočních provazců bílé hmoty
  - tato dráha nám umožňuje vědomé (volné) pohyby příčně pruhovaných svalů
  - jednostranné přerušení této dráhy způsobí ztrátu volných pohybů na druhé straně těla (spastická obrna, při které je vyšší sval. napětí a svaly nejsou schopny smrštění)
  - s poškozenou končetinou je obtížné provádět i pasivní pohyby
- 2) DRÁHY MIMOPYRAMIDOVÉ (extrapyramidová)
  - ostatní sestupně motorické dráty
  - začínají ze spodních uzlin konc. mozku, vedou do jader střed. mozku, retikulární formace a prodloužené míchy → z jader poté vycházejí mimopyr. dráhy (končí u předních míš. sloupců)
  - tyto dráhy se podílejí na udržování svalového napětí, reflektorickém udržování rovnováhy těla a ovládají veškeré automatické a poloautomatické pohyby (chůzi, plavání, tanec,…)

MOZEK (lat. cerebrum, řec. enephalon)

je uložen v dutině lebeční
mozek novorozence má hmotnost asi 400 g, v dospělosti průměrně 1500 g
v ontogenetickém vývoji vzniká z hlavového konce nervové trubice, která zakládá z ektodermu na hřbetní straně embrya
tvoří ho:
- PRODLOUŽENÁ MÍCHA
- MOST VAROLŮV
- MOZEČEK
- STŘEDNÍ MOZEK
- MEZIMOZEK
- KONCOVÝ MOZEK

prodloužená mícha, most Varolův a střední mozek tvoří MOZKOVÝ KMEN

PRODLOUŽENÁ MÍCHA (medulla oblongata)

je plynulým pokračováním míchy hřbetní
je dlouhá asi 20 – 25 mm a sahá od výstupu prvního páru krčních nervů až k mostu Varolovu
uprostřed je rozdělena podélnou rýhou na dva valy (pyramidy)
na rozhraní prodloužené míchy a míchy hřbetní dochází k překřížení pyramidových drah
z prodloužené míchy vystupuje 7 párů (6 – 12. mozkový nerv) mozkových nervů
v bílé hmotě prodloužené míchy vedou vzestupné a sestupné nervové dráhy, nervové dráhy ze sluchového a rovnovážného centra vnitřního ucha
její šedá hmota obsahuje jádra někt. mozk. nervů, centra nepodm. obranných reflexů (mrkání, dýchání, kašlání, slzení, zvracení) a centra potravových nepodm. reflexů (slinění, polykání,…)
součást prodloužení míchy je RETIKULÁRNÍ FORMACE:
- síťové uspořádání šedé hmoty uvnitř bílé hmoty
- nacházejí se zde 2 důležitá centra → CENTRUM DÝHÁNÍ a CENTRUM KARDIOVASKULÁRNÍ
- vedou z ní nervové dráhy vzestupně i sestupně
- a) VZESTUPNĚ
  - vedou k mozkové kůře
  - převádějí vzruchy udržující mozkovou kůru v základní aktivitě, která je nutná při bdění
  - při úrazech hlavy, kdy dojde k poškození retikulární formace, upadne jedinec do nepřetržitého spánku nebo pořád bdí (nemůže usnout)
- b) SESTUPNĚ
  - vedou do míchy a končí v předních rozích míšních a ovlivňují zde aktivitu motoneuronů = regulace činnosti svalů (synergisté i antagonisté)

MOST VAROLŮV (pons varoli)

je uložen před prodlouženou míchou a po stranách přechází plynule do mozečku
s mozečkem je připojen středními mozečkovými raménky
vystupuje z něj nejmohutnější mozkový nerv – 5. pár mozkových nervů (trojklanný)
mozkovým kmenem podélně prochází pyramidové dráhy a napříč mostem procházejí nervová vlákna, která zajišťují spojení s mozkovou kůrou → nejvýznamnější je spojení s mozečkem

MOZEČEK (cerebellum)

skládá se ze dvou polokoulí (hemisféry mozečkové), které jsou spojeny ČERVEM MOZEČKOVÝM
pomocí třech párů mozečkových ramének (dolní, střední a horní) je spojen s prodlouženou míchou (dolní) s V. mostem (střední)a se středním mozkem (horní)
povrch je rozbrázděn mnoha rýhami na úzké závity pokryté šedou hmotou – MOZEČKOVÁ KŮRA
v bílé hmotě mozečku se nacházejí shluky nervových buněk, které tvoří mozečková JÁDRA
je důležitý pro regulaci sval. napětí, pro automatické udržování rovnováhy, pro zajišťování plynulosti pohybů a také pro koordinaci úmyslných sval. pohybů (jemných, rychlých, přesných)
do mozečku přicházejí vzruchy z kožních sval. a nerv. receptorů a z rovnováž. ústrojí vnitř. ucha
mezi mozečkem a kůrou koncového mozku je spojení pomocí zpětných vazeb
při poškození vznikají poruchy ve způsobu vykonávání pohybů a sníží se sval. napětí (HYPOTONIE)
činnost je ochromována alkoholem (nekoordinovanost pohybů, neschopnost udržet rovnováhu)
porušená činnost může být částečně nahrazena jinými oddíly CNS (mozk. kůrou, retik. formací)

STŘEDNÍ MOZEK (mesencephalon)

u člověka je to nejmenší oddíl mozku, funkčně je velice důležitý
pokračování V. mostu, navazuje na něj mezimozek, horní strana je zakryta týlním lal. konc. mozku
stavba středního mozku je patrná na příčném řezu:
a) spodní část
- je tvořena mozkovými stonky z bílé hmoty, které nasedají na most V.
- mozkové stonky jsou průchodištěm vzestupných i sestupných drah, které spojují kůru koncového mozku s nižšími oddíly centrálního nervstva
b) střední část (tegmentum)
- je od mozk. stonků oddělena pruhem tmavě pigment. buněk = ČERNÉ JÁDRO (nucleus niger)
- obsahuje barvivo melanin
- umožňuje správnou činnost spodinových uzlin
- při narušení této vrstvy se objeví klidový třes, svalová ztuhlost a ztráta automat. pohybů
- v bílé hmotě střední části jsou jádra III. a IV. párů mozkových nervů
- nejvyšší část vyplňují retikulární formace
- uprostřed tegmenta je ČERVENÉ JÁDRO (nucleus ruber)
- v červeném jádře se sbíhají dráhy z mozečku mozkové kůry, talamu a míchy
- z tohoto jádra vychází sestupná mot. extrapyr. dráha rubrospinální, (regulace sval. napětí)
c) horní část
- jsou zde dva páry hrbolků šedé hmoty, které se nazývají ČTVEROHRBOLÍ
- v předním páru hrbolků končí část vláken zrak. nervu, v zadním páru část vláken sluch. dráhy
- čtverohrbolí je podkorové reflexní centrum, které na zrakové a sluchové podněty zprostředkovává pohybové reakce očí, hlavy a celého těla
- pod předním párem je též centrum nepodm. zornic. reflexu a centrum pro akomodaci čočky

MEZIMOZEK (diencephalon)

je zcela pokryt polokoulemi koncového mozku
boční stěny tvoří pravý a levý hrbol mezimozkový, spodní stěnou je podhrbolí
k jeho přední části je stopkou připojen podvěsek mozkový
vývojově k němu patří také nervový oddíl oční koule a zrakový nerv
uvnitř je štěrbinovitá III. mozková komora (její strop je blanitý a je k němu připojena šišinka)
HRBOL MEZIMOZKOVÝ (thalamus)
- pravý a levý hrbol mezimozkový jsou útvary vejčitého tvaru z šedé hmoty, jejich postranní stěny jsou přivráceny k pásu bílé hmoty konc. mozku (VNITŘNÍ POUZDRO, capsula interna), která ji odděluje od spodinových uzlin
- na spodní straně je výběžek retikulární formace, který sem zasahuje ze středního mozku
- na příčném řezu talamem jsou vrstvičky bílé hmoty, které rozdělují šedou hmotu v několik jader
- do těchto jader přicházejí vzruchy z různých míst CNS
- talamus je četnými vlákny spojen oboustranně s kůrou mozkovou
- do talamu se sbíhají téměř všechny dráhy z hmatových, svalových a šlachových receptorů, dále nespecifické dráhy ret. formace, dráha zraková, sluchová a chuťová
- je důl. při přijímání a předávání někt. vzruchů k mozk. kůře (kromě vzruchů z čich. receptoru)
- talamus je zpracovává a dále propouští nebo tlumí
- talamem také procházejí dráhy mezi mozečkem a kůrou, bazálními gangliemi a limb. systémem
- procházejí jim i různé bolestivé impulzy
- při zpracování vzruchů v talamu vzniká zároveň i citový přízvuk počitků, zde se rozhoduje, zda počitek bude příjemný nebo nepříjemný
- při prudkých citových reakcích (afektech) vyvolává talamus vegetativní a motorické reakce (zblednutí, zčervenání, pláč, smích, bušení srdce,…)
PODHRBOLÍ (hypothalamus)
- tvoří spodinu III. mozkové komory, tvoří ji šedá hmota (vytváří jádra)
- spodina III. komory je bohatě prostoupena vlásečnicemi
- pod hypotalamem je podvěsek mozkový, zadní lalok této žlázy je s hypotalamem spojen stopkou
- před hypofýzou se kříží pravý a levý zrakový nerv (chiasma opticum)
- hypotalamus je nejdůležitějším nadřazeným koordinačním centrem vegetativních funkcí
- parasympatická oblast je v předních hypotalamických jádrech, při jejich dráždění se zvyšuje peristaltika žaludku a střev, zpomaluje se srdeční akce, rozšiřují se cévy a klesá krevní tlak
- zadní oblast hypotalamu je nadřazena sympatickým nervům:
  - snižuje činnost tráv. traktu, rozšiřuje zornice, zvyšuje krevní tlak a zrychluje srd. činnost
  - rozšiřuje věnčité cévy srdce a cévy ve svalech a současně zužuje cévy ve vnitř. orgánech
  - u zvířat k těmto příznakům dochází, když se chystají k boji (poplachová reakce), stejné změny se objevují u člověka, nastane-li pro něho zátěžová situace
- regulace těchto vegetativních funkcí se uskutečňuje buď reflexně (nervová regulace) nebo prostřednictvím hypofýzy (hormonální regulace)
- některá hypotalamická jádra vyměšují hormony (neurosekrece), zejména antidiuretický hormon a oxytocin, které jsou po nerv. vláknech dodávány do zadního laloky hypofýzy (neurohypofýzy)
- vyměšování hormonů předního laloku hypofýzy (adonohypofýzy) je také řízeno hypotalamem
- ve střední oblasti hypotalamu jsou centra sytosti a hladu, která řídí metabolismus tuků a cukrů
- porušená funkce centra hladu způsobuje ztrátu chuti k jídlu → hubnutí
- v hypotalamu je také ústředí tepelné regulace (termoregulační centrum)
- další funkce hypotalamu: řízení stálého objemu tělesných tekutin, osmotického tlaku, příjmu vody a řízení afektivního a sexuálního chování
- hypotalamus není nejvyšší oblastí v řízení vegetativních a endokrinních pochodů
- jeho činnost je řízena z šedé kůry mozkové a z limbických útvarů

KONCOVÝ MOZEK (telencephalon)

velký mozek (největší jen u člověka)
skládá se ze dvou polokoulí → hemisféry, mezi nimi je hluboká podélná štěrbina, v její hloubce je VAZNÍK, který obě hemisféry spojuje
vazník je plochý pruh bílé hmoty, složený z nervových vláken
na povrchu polokoulí je PLÁŠŤ tvořený šedou hmotou
hemisféry vyplňuje bílá hmota, která obsahuje velké množství nervových drah
ve spodní části jsou obsažena jádra šedé hmoty = SPODINOVÉ UZLINY (bazální ganglia)
povrch hemisfér není hladký, jsou na něm BRÁZDY a mezi nimi vystávají ZÁVITY
brázdy rozdělují hemisféry na jednotlivé LALOKY:
- čelní (lobus frontalis)
- temenní (lobus parietalis)
- spánkový (lobus temporalis)
- týlní (lobus occipitalis)
- ostrov (lobus insularis)

LIMBICKÝ SYSTÉM
- základem jsou tzv. ALLOCORTEX (2 vývoj. staré útvary pláště, u člověka jsou redukovány)
- patří k němu korové útvary, které v embryonálním vývoji vytvářejí tzv. LÍMEC (limbus) kolem mozkového kmene
- umístěn na spodině hemisfér, je ve spojení s š. kůrou mozkovou, hypothalamem a thalamem
- podílí se na řízení vegetativních a somatických projevů při emotivním chování a na řízení specifického chování (sexuální chování, ovlivňuje paměť, ovládá pocity příjemnosti a nepříjemnosti → podílí se tak na celkovém chování člověka)

spodinové uzliny (bazální ganglia)
- jádra šedé hmoty, uložená ve spodině hemisfér koncového mozku
- jsou polokruhovitě rozloženy kolem pravého a levého talamu, od něhož jsou odděleny proužkem bílé hmoty – VNITŘNÍ POUZDRO (capsula interna)
- řídí vztahy mezi podrážděním a útlumem při úmyslných pohybech (upravují výstupní informaci z motorické oblasti kůry)
- porucha jejich činnosti vyvolává hyperkinetické stavy, kdy převažuje podráždění nad útlumem při provádění pohybů (ATETÓZA – poruchy jsou nadměrné, nepřiměřené a neúčelné, někdy kroutivé, svalové napětí je přitom sníženo – SYNDROM HYPERKINETICKO – HYPOTONICKÝ, při poruchách pozorujeme klidový svalový třes)

bílá hmota koncového mozku
- vyplňuje vnitřek hemisfér mezi bazálními ganglii a postranními komorami
- skládá se z velkého množství nervových drah, mezi nimi je řídká síť krevních vlásečnic
- podle směru vedení vzruchů rozdělujeme nerv. dráhy v bílé hmotě na:
  - a) ASOCIÁLNÍ DRÁHY
    - spojují různé závity kůry v téže polokouli
    - umožňují složitou analyticko – syntetickou činnost kůry
  - b) KOMISURÁLNÍ DRÁHY
    - spojují stejná místa kůry obou polokoulí a procházejí vazníkem
  - c) PROJEKČNÍ DRÁHY
    - spojují kůru s nižšími oddíly CNS, rozlišujeme vzestupné a sestupné

šedá kůra mozková (šedá hmota koncového mozku, neocortex)
- tvoří povrch koncového mozku, vývojově je nejmladší a nejdokonalejší částí mozku
- skládá se ze 6 – ti vrstev nervových buněk
- obsahuje asi 10-12 miliard neuronů a kolem 50 miliard neuroglií, povrch zaujímá přes 2200 cm²
- řídí veškerou činnost organismu a je sídlem VYŠŠÍ NERVOVÉ ČINNOSTI
- promítají se zde veškeré informace, které přicházejí z jednotlivých receptorů
- jsou zde KOROVÁ PROJEKČNÍ CENTRA (vycházejí z nich informace) a také MOTORICKÁ CENTRA
- většina těchto center jsou párová, nacházejí se na stejných místech v obou hemisférách
- motorická centra:
  - 1) MOTORICKÉ KOROVÉ CENTRUM
    - leží v čelním laloku před centrální brázdou
    - je rozděleno do několika projekčních polí (každé inervuje určité svalové skupiny)
    - vystupuje z něj pyramidová dráha (řídí úmyslné pohyby)
    - ovlivňuje extrapyramidový systém přes bazální ganglia
  - 2) MOTORICKÉ KOROVÉ CENTRUM ŘEČI (Brocovo centrum)
    - také umístěno v čelním laloku v blízkosti motorického korového centra
    - zajišťuje pohyby mluvidel – schopnost se vyjadřovat řečí (při poškození – mot. AFÁZIE)
- korová projekční centra:
  - 1) KOROVÉ CENTRUM KOŽNÍ CITLIVOSTI
    - umístěné v temenním laloku za centrální brázdou
    - končí zde dráhy provádějící vzruchy z kožních receptorů (pro teplo, chlad,…)
    - nerv. dráhy se kříží (info z pravé pol. těla se promítají v levé hemisféře a naopak)
  - 2) KOROVÉ CENTRUM ZRAKOVÉ
    - umístěno v týlním laloku v jeho zadní části
    - končí zde zraková nervová dráha
    - blízko se nachází vizuální centrum čtení (řeči) – umož. rozumět psan. i tištěn. slovu
  - 3) KOROVÉ CENTRUM SLUCHOVÉ
    - ve spánkovém laloku
    - umožňuje vnímat veškeré vzruchy (kromě zvuku mluvené řeči)
    - těsně za ním je akust. centrum umožňující vnímání řeči – Wernichovo centrum řeči
  - 4) KOROVÉ CENTRUM CHUTI
    - v temenním laloku
  - 5) KOROVÉ CENNTRUM ČICHU
    - v čelním laloku (jako jediné korové centrum neleží v neokortexu, ale allokortexu)

DOMINANCE HEMISFÉR A LATERALITA

v jednotlivých oddílech mozku existuje řada párových orgánů, které fungují symetricky (existují i výjimky: centrum řeči, schopnost práce – motorika ruky)
orgány, které fungují asymetricky, jsou tzv. LATERIZOVÁNY (nacházejí se pouze v jedné hemisféře)
laterizovaná centra leží v těsné blízkosti
Broccovo centrum řeči se u praváků a většiny leváků nachází v levé hemisféře – HEMISFÉROVÁ DOMINANCE (vlastnost jedné hemisféry řídit jedinou funkci), dominance hemisfér se dědí
- pravá hemisféra je dominantní pro chápání jevů atd.
funkční lateralita → pravorukost a levorukost (jsou stejně hodnotné)

PERIFERNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

OBVODOVÉ NERVY

spojují CNS s orgány celého těla
dělíme:
- MOZKOVÉ (hlavové)
- MÍŠNÍ
- VEGETATIVNÍ (útrobní)
rozlišujeme je podle směru vedení vzruchů také na:
- DOSTŘEDIVÉ
  - obsahují dostředivá (aferentní) vlákna:
    - senzitivní (vedou z kůry, z proprioreceptorů a vnitřních orgánů)
    - senzorická (přivádějí vzruchy z orgánů chuti, čichu, zraku a sluchu)
- ODSTŘEDIVÉ
  - obsahují odstředivá (eferentní) vlákna:
  - motorická (vedou ke svalům z CNS)
  - sekretorická (vedou ke žlázám)
- SMÍŠENÉ
  - zahrnují vlákna dostředivá i odstředivá

MOZKOVÉ NERVY

vystupují z mozku
některé jsou smíšené, některé výhradně motorické a jiné senzorické a senzitivní
spolu s mozkovými nervy vedou i vlákna vegetativních nervů

XII párů (označují se římskými číslicemi):

I. pár
- nerv čichový (nervus olfactorus)
- začíná v čich. sliznici, prochází dírkovanou ploténkou kosti čich. a končí na spodině čelního laloku
II. pár
- nerv zrakový (nervus opticus)
- začíná v oční sliznici, postupuje otvorem očnice do dutiny lebeční, před hypofýzou se pravý a levý zrakový nerv spojují (chiasma opticum)
- vlákna, která jdou z vnitřní poloviny sítnice, se kříží na opačnou stranu a vlákna z vnější poloviny sítnice se nekříží
- levostranná zraková dráha obsahuje vlákna z levých polovin sítnice a naopak
- obě dráhy se připojují v mezimozku a končí ve zrakovém centru
III. pár
- nerv okohybný (nervus oculomoturius) motorické nervy, obsahují vegetativní vlákna
IV. pár
- nerv kladkový (nervus trochlearis) (inervují okohybní svaly – svaly oční duhovky a
VI. pár
- nerv odtahující (nervus abducens) řasnatého tělíska)
V. pár
- nerv trojklanný (nervus trigeminus)
- mohutný nerv, který má 3 větve (jedna je smíšená a dvě jsou senzitivní
- první větev vede vzruchy z oblasti čela (z kůže), z horních víček a kořene nosu
- druhá větev vede vzruchy z oblasti tváře, z nos. křídel, z oblasti zubů horní čelisti a horního rtu
- třetí větev (smíšená)
  - senzitivní vedou vzruchy z dolního rtu, ze zubů dolní čelisti, 1/3 jazyka a ze spánkové oblasti
  - motorická vlákna inervují žvýkací svaly
VII. pár
- nerv lícní (nervus facialis)
- větví se a vede k mimickým svalům
- jedna z větví obsahuje senzorická vlákna (inervují podjazykovou a podčelistní žlázu)
- dlouhý průběh (vystupuje z prodl. míchy, prochází kanálkem k. spánkové, příušní žl. do tváří)
VIII. pár
- předsíňohlemížďový nerv, sluchově rovnovážný (nervus vestibulocochlearis)
- má 2 větve (jedna vychází se statického ústrojí a druhá ze sluchového ústrojí)
IX. pár
- jazykohltanový nerv (nervus glassopharyngeus)
- smíšený (dostředivá vlákna přivádějí vzruchy ze zadní 1/3 jazyka, z dutiny bubínkové a z oblasti hltanu a měk. patra; odstředivá vlákna inervují svaly hltanu a příušní žlázu)
- tvoří dostředivou dráhu dávivého reflexu
X. pár
- nerv bloudivý (nervus vagus)
- smíšený, dlouhý průběh (vystupuje z prodl. míchy, kolem krč. cév, do hrudní a břišní oblasti)
- obsahuje vlákna senzitivní, motorická, sekretorická, vegetativní
- senzitivní převádějí vzruchy z plic a srdečnice
- sekretorická převádějí vzruchy ze žlázek trávicího ústrojí
- vegetativní (P) nerv. vlákna inervují vnitřní orgány, myokard, játra, ledviny, pohl. žlázy, …
- motorická inervují svaly hrtanu a hlasivky
XI. pár
- nerv přídatný (nervus accessorius)
- inervuje zdvihač hlavy a trapézový sval
XII. pár
- nerv podjazykový (nervus hypoglossus)
- motorický nerv, který inervuje svaly jazyka

MÍŠNÍ NERVY

vystupují z postranních rýh, jako přední a zadní kořeny míšní, jsou smíšené
v jaterním kanálu se spojují v míšní nerv
z každého míšního segmentu vystupuje 1 pár míš. nervu (z páteře vystupují meziobratlovými otvory)
dostředivá vlákna jsou senzitivní a převádějí vzruchy z periferie interoreceptorů a exteroreceptorů
odstředivá vlákna jsou motorická a vedou k příčně pruh. svalům
je jich 31 párů (8 párů krčních, 12 párů hrudních, 5 párů křížových a jeden pár kostrční)
po výstupu z páteře se tyto nervy větví na větve přední, zadní a spojovací:
- zadní větve inervují kůži, svaly šíje a zadní strany trupu
- spojovací větve vedou k sympatickým gangliím
- přední větvě jsou nejsilnější, několik sousedních větví se spojují a vytvářejí pleteně po obou stranách páteře
- rozlišujeme pleteně:
  - a) KRČNÍ
    - vzniká propojením prvních 4 krčních nervů
    - senzitivní inervuje kůži krku, boltce a týlní část hlavy
    - motorická inervují svaly krku a vedou až k bránici
  - b) PAŽNÍ
    - vzniká spojením 5. – 8. krčního a 1. hrudního
    - nervují kůži a svaly horních končetin
  - c) OSTATNÍ HRUDNÍ
    - zbývající hrudní nervy se nespojují a nejsou součástí žádné pleteně
    - vystupují samostatně jako mezižeberní nervy
    - inervují mezižeberní svaly a kůži v oblasti hrudníku
  - d) BEDROKŘÍŽOVÁ
    - je největší (nejmohutnější)
    - vzniká spojením předních bederních, křížových a jedním kostrčním
    - senzitivně a motoricky inervuje svaly a kůži dolní části břicha, dna pohlavního, zevní pohlavní orgány a dolní končetiny
    - vystupuje největší sedací nerv (vede po zadní straně stehna a končí v prstech d. končetin)

VEGETATIVNÍ NERVY

koordinují a inervují vnitřní orgány
autonomní nervy (regulace vnitřních orgánů probíhá autonomně – nemůžeme ovlivňovat vůlí)
inervují srdeční svalovinu a hladkou svalovinu (v kůži, jednu vrstvu ve stěně některých orgánů)
nadřazené ústředí se nachází v mezimozku (dále pod kontrolou mozkové kůry)
vystupují z mozku, jiné z míchy společně s nervy mozkovými a míšními, oddělují se od nich a vstupují do uzlin (ganglia), ze kterých pak vycházejí vlákna z dalších nervových buněk
obsahují dostředivá i odstředivá vlákna
dostředivá vlákna jsou senzitivní a přivádějí vzruchy z vnitřních orgánů
odstředivá jsou sekretorická a vedou ke žlázám nebo k hladké či srdeční svalovině
odstředivá nervová vlákna se dělí na:
- 1) SYPATICKÁ
  - zrychluje srdeční činnost a zužuje cévy, současně tlumí činnost hladké svaloviny a střev
  - mediátorem je směs adrenalinu a noradrenalinu
- 2) PARASYMPATICKÁ
  - zpomaluje srdeční činnost, rozšiřuje cévy, působí povzbudivě na činnost žaludku a střev
  - mediátorem je acetylcholin
  - → sympatickou i parasympatickou inervaci má každý vnitřní orgán, jejich působení je protichůdné a tím se orgány udržují ve funkční rovnováze
  - → přenos vzruchů po sympat. a parasympat. vláknech se děj prostřednictvím MEDIÁTORŮ

NERVOVÁ ČINNOST

soubor funkcí CNS, které umožňují člověku kontakt s okolním prostředím
rozdělujeme:
- 1) PŘÍJEM A ROZBOR VSTUPNÍH INFORMACÍ
- 2) TVORBA VÝSTUPNÍCH INFORMACÍ
- 3) V YŠŠÍ NERVOVÁ ČINNOST (myšlení, řeč, paměť a učení)
základní jednotkou nervové činnosti je REFLEX, rozlišujeme 2 typy reflexů:
- 1) VROZENÉ (nepodmíněné) → zajišťují nižší nervovou činnost
- 2) ZÍSKANÉ (podmíněné) → zajišťují vyšší nervovou činnost

NEPODMÍNĚNÉ REFLEXY

na opakující se podnět se vybaví vždy kvalitativně stejná reakce (bolestivý podnět vyvolá obrannou reakci)
probíhají vždy po stejné dráze
centra se nacházejí v šedé hmotě ve všech částí CNS (ne v kůře koncového mozku)
u všech jedinců téhož živož. druhu jsou stejné
jsou vrozené a dědičné, výchovou se mohou tlumit (např. sací reflex)
k nejsložitějším formám patří pudy – instinkt (nejvýznamnější pud sebezáchovy a chování rodu

PODMÍNĚNÉ REFLEXY

základem vzniku jsou dočasná nervová spojení, která nám umožňují adaptovat se v novém prostředí (neustále se měnící podmínky prostředí)
vytvoření podmíněného reflexu = UČENÍ
předpokladem učení = PAMĚŤ
vznik podmíněných reflexů je vázán na nějakou podmínku
studiem se zabýval Pavlov (pokusy se psy)
jsou charakteristické:
- na týž podnět se mohou u některých jedinců vybavit různé reakce
- podstatou vzniku je vytváření dočasného spojení mezi dvěma nebo více ohnisky podráždění
- centra podmíněných reakcí se nacházejí v mozkové kůře
- získávají se během individuálního života, proto nejsou stejné u jedinců téhož živoč. druhu
- vznikají a zanikají během života jedince (vyhasínání podmíněných reflexů = ZAPOMÍNÁNÍ)

NIŽŠÍ NERVOVÁ ČINNOST

uskutečňuje se prostřednictvím nepodmíněných reflexů
u organismu na vyšší nerv. úrovni se na základě nižší nerv. činnosti vytvářejí vyšší nerv. činnosti

VYŠŠÍ NERVOVÁ ČINNOST

je zajištěna podmíněnými reflexy, které vznikají na určitý podnět (signál)
signály určitého druhu vytvářejí signální soustavy
člověk má dvě: první SS a druhou SS
a) PRVNÍ SIGNÁLNÍ SOUSTAVA
- je základem pro učení (konkrétního myšlení)
b) DRUHÁ SIGNÁLNÍ SOUSTAVA
- představuje souhrn abstraktních podnětů, které umožňují vznik podmíněných reakcí
- podněty jsou slova (vnímáme zvuk a obsah slov, což jiní orgán. než člověk neumí)

nižší nerv. činnost dohromady s vyšší nerv. činností tvoří lidskou psychiku (řídící úlohu má druhá SS)

Další podobné materiály na webu: