Nebuněční a prokaryota – maturitní otázka z biologie

 

   Otázka: Nebuněční a prokaryota

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Anonym

 

 

 

 

Nebuněční

Praorganismy

• Primitivní živé soustavy, vznikly z koacervátů před 4 miliardami let
• Nukleová kyselina (nositelka dědičných informací), bílkoviny (stavební a enzymatické složky)
• Jednoduchý metabolismus, schopnost autoreprodukce a vývoje

 

Viry

• Virologie = věda zabývající se studiem virů
• Rozmnožují se pouze v hostitelských buňkách
• Nemají ribozómy a tRNA (pro syntézu bílkovin) ani metabolický aparát
• Bakteriofágy = viry bakterií
• Virion = částice viru, která infikuje buňku a množí se v ní, velikost 20 – 300 nm, obsahuje nukleovou kyselinu RNA/DNA (RNA-viry – rostlinné, DNA-viry – živočišné), kapsid (bílkovinný obal, skládá se z kapsomer – makromolekuly bílkovin), popř. enzym(y) (k zahájení reprodukce) nebo membránový obal
• Rostlinné viry: mozaikové onemocnění tabáku, brambor, rajčat
• Živočišné viry: kulhavka a slintavka hovězího dobytka, vzteklina lišek, myxomatóza králíků, mor u drůbeže
• Viry u člověka: dětská obrna, rýma, chčipka, klíšťová encefalitida, infekční žloutenka
• Rozmnožování
  1. Přilnutí viru na povrch buňky – potřeba specifické receptory hostitelské buňky, nositelem specifity (antigenity) u viru je kapsid nebo membránový obal, některé viry pronikají do buňky mechanicky, permisivita buňky (schopnost buňky umožnit viru se rozmnožit)
  2. Vniknutí viru do buňky – nukleová kyselina nebo celý virus (obaly rozloženy hydrolytickými enzymy buňky)
  3. Syntéza enzymů – rozpad chromozomu buňky a replikace virové nukleové kyseliny, vytvoří se ochraný kapsid, buňka praskne a viriony se uvolní do prostředí, virový chromozom může být předán dceřiným buňkám

 

Prokaryota

• Protoplast = živý obsah buňky
• Prvky (C, O, N, H, P, S) a molekulární látky (bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy, lipidy) stejné jako u eukaryot
• Cytoplazma (vyplňuje prostor buňky), nukleoid (jaderná hmota, dvoušroubovice DNA), ribozomy (i přes 30 tisíc), cytoplazmatická membrána (izoluje vnitřní a vnější prostředí, je semipermeabilní = polopropustná), buněčná stěna (udává tvar buňky a chrání ji)

 

Bakterie

• Heterotrofní (zdrojem uhlíku organické látky) i autotrofní (syntetizují organické látky z CO₂), popř. i fotosyntéza
• Tvary těla
  1. Kulatý (kok, diplokok, streptokok, stafylokok)
  2. Tyčinkovitý (bacil, diplobacil, streptobacil)

• Spirálovitý (vibrio, spirila, spirocheta)

• Rozmnožování
  1. Dělení (každých 20 minut)
     • Replikace DNA
     • Přesun chrmozomů k opačným pólům, buňka se prodlužuje
     • Vytvoření přehrádky, rozdělení na 2 dceřinné buňky
  2. Pohlavní (výměna chromozomu mezi dvěma jedinci)
• Aerobní (potřebují kyslík), anaerobní (nemohou existovat v přítomnosti kyslíku), fakultativně anaerobní (dýchají kyslík i jiné látky)
• Podílí se na mineralizaci (rozkládají odpadní látky), nitrifikační/denitrifikační bakterie (přeměňují amoniak na dusičnany a naopak), hlízkovité baterie (vazači dusíku), žijí i ve střevech nebo se podílí na kvašení, patogenní bakterie (způsobují onemocnění)
• Zápal plic, angína, spála, tyfus, cholera, TBC
• Robert Koch – zakladatel bakterologie
• Louis Pasteur – objevitel pasterizace
• Alexander Fleming – objevil penicilin

 

Sinice

• Autotrofní
• Tylakoidy (chlorofyl A), β-karoten, fykocyan, fykoerytrin, sinicový škrob (zásobní látka), slizová pochva
• V rýžovištích obohacují substrát o dusíkaté látky
• Rozmnožují se dělením
• Rostou ve vodě, na vlhké půdě, na skalách, na kůře stromů
• Vytvářejí vodní květ (přemnožení), připravují podmínky pro jiné organismy