Trávicí soustava – otázka z biologie

 

Otázka: Trávicí soustava

Předmět: Biologie

Přidal(a): Terka

 

 

2 Žahavci

• Láčkovitá soustava- slepááá
• Jsou draví, kořist loví pomocí žahavých buněk. Mají trávicí dutinu – jednoduchou trávicí soustavu s jediným otvorem, který slouží jak k příjmu potravy, tak k vyvrhování nestravitelných zbytků. Nejdříve vloží potravu otvorem do dutiny, pak ji rozloží pomocí trávicích šťáv a vstřebají do těla rozložené živiny.
• Nestravitelné zbytky vyvrhnou stejným otvorem ven.
• buňky žláznaté – vznikají diferenciací některých buněk vnitřní vrstvy. Žláznaté buňky produkují trávicí šťávu, kterou vylučují do láčky. Trávicí šťáva zde rozkládá přijatou potravu na živiny, které všechny buňky vstřebávají.
• Žahavci mají tělo tvořené jen dvěma souvislými vrstvami buněk, které tvoří povrch těla. Uvnitř těla je dutina (= láčka), která do vnějšího prostředí ústí otvorem (= ústní otvor) sloužícím k přijímání potravy i vyvrhování nestrávených zbytků

 

3 Ploštěnky

• Ploštěnky mají velmi jednoduchou trávicí
• V přední části je na břišní straně otvor, kterými ploštěnky přijímají potravu (živí se drobnými živými i uhynulými živočichy a rostlinami). Tento otvor (někdy zvaný „ústní“ otvor) zároveň slouží i k vyvrhování nestrávených zbytků potravy.
• Otvor pokračuje trubicovitým hltanem do mnohonásobně rozvětvené dutiny (= láčky).
• Láčka svými výběžky vyplňuje téměř celý vnitřek těla.
• Některé buňky tvořící stěnu láčky se specializují k vytváření trávicí šťávy

 

4 Vířníci

• Trávicí soustavavířníků je relativně velmi jednoduchá.  Začíná ústním otvorem, na nějž navazuje hltan, kterým potrava pokračuje k mechanickému zpracování do mastaxu.
• Z něj odchází krátkým jícnem do žaludku
• Mezi mastaxem a žaludkem ústí do trávicí trubice několik žláz produkujících trávicí enzymy. Následuje krátké střevo, které ústí do kloaky, jež potom přechází v řitní otvor

 

5 Hlístice

• Ústa hlístic jsou zpravidla vybavena kutikulárními zuby, jimiž aktivně narušují tkáně hostitele
• Za ústním otvorem mají hltan, umožňující nasávání živin
• Škodlivé rozpustné látky hlístice vylučují jednobuněčnými vylučovacími trubicemi uloženými v bočních vyztuženinách těla
• Mají vyvinutou trávicí soustavu, která má samostatné otvory pro příjem živin (= ústní otvor) a vylučování nestrávených zbytků (= řitní otvor).
• Pro svoji podobnost s trubicí (má dva konce) se nazývá trubicovitá.

 

6 Měkkýši

6.1       Plži

• Trávicí soustava měkkýšů je trubicovitá. Začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem.
• Celá trávicí soustava plžů začíná radulou. Radula slouží ke strouhání Radula se opotřebovává na předním konci a neustále dorůstají další zuby na zadním konci.
• Posun potravy v trávicí trubici zajišťuje pohyb brv (řasinek) hlavně u mlžů ale také u plžů.
• Trávicí trubice je rozdělena do jednotlivých orgánů: ústní dutina, hltan, jícen, žaludek, střevo, konečník.
• Do přední části trávicí trubice ústí slinné žlázy
• Do žaludku ústí slinivkojaterní trávicí  žláza, která vylučuje trávicí šťávu. Trávicí šťáva rozkládá složité látky v potravě na živiny.
• Ve střevě jsou živiny vstřebány do tělní tekutiny – krvomízy, která živiny rozvádí ke všem buňkám a tkáním těla. Nestrávené zbytky se shromažďují v konečníku a jsou vyloučeny řitním otvorem

 

6.2       Mlži

• Trávicí trubice začíná ústním otvorem (nemají slinné žlázy) a pokračuje jícnem do žaludku, obklopeného játry
• Pokračuje pak střevní kličkou, směřující do hřbetní části těla
• Konečník prostupuje osrdečníkem a ústí v kloakálním prostoru
• trávicí trubice začíná ústním otvorem – jícen – žaludek – střevo – konečník – řitní otvor.

 

7 Kroužkovci

• Trávicí soustava kroužkovců je trubicovitá.
• Vnější parazité mají ústní otvor přeměněn v přísavku, kterou se přichycují k povrchu těla hostitele.
• Některé druhy pijavek mají v ústní dutině tři ozubené čelisti, kterými prorážejí kůži hostitele. Do rány vylučují látku, která zabraňuje srážení krve
• U opaskovců trávicí trubice prochází celým tělem žižaly
• Začíná ústy a končí řitním otvorem na posledním článku
• Po stranách žláznatého žaludku (volete) má zřetelné vápenaté žlázy. Ty slouží k neutralizaci huminových kyselin, obsažených v tlejícím listí, které je podstatnou složkou žížalí potravy.
• Širokou trávicí soustavou žížaly může projít v krátké době poměrně mnoho potravy, která má nízkou výživnou hodnotu.
• Její dokonalejší využití umožňuje prokrvená epiteliální řasa tyflosolis, čnějící do dutin střeva po celé délce jeho hřbetní části
• Střevo žížaly je obaleno exkrečním- chloragogenním epitelem, jehož buňky mají schopnost hromadit v sobě tělu škodlivé látky

 

8 Členovci

• Trávicí soustava členovců je trubicovitá.
• dělí se na 3 části: přední část (stomodeum) : ústní dutina – kousací ústrojí, kusadla, čelisti, žlázy;
  • střední část (mesenteron) : trávicí funkce, vystlána chitinovou membránou
  • zadní část (proctodeum): přímá trubice, končí řitním otvorem.
• kolem ústního otvoru jsou výběžky (původně to byly končetiny)
• nad ústním otvorem bývá horní pysk (labrum) – pod ním dolní pysk (labium)

 

8.1       Hmyz

• Ústní ústrojí: Základním typem ústního ústrojí hmyzu je ústní ústrojí kousací.
• Odvozené typy ústního ústrojí se l liší uspořádáním kusadel a čelistí (bodavě savé)
• Slinné žlázy hmyzu vznikly z maxilárních žláz exkrečních a u larev některých řádů přebírají funkci snovacích žláz
• Úseky stomodea: ciborium (vývod slinných žláz), pharynx, oesophagus s volátkem opatřeným rozmanitými laloky a proventriculus (žvýkací žaludek).
• Trubicová soustava- 1-3 párů slinných žláz, u krevsajících obsahuje antikoagulační látky, ústní otvor, hltan, jícen (často rozšířen ve vole), žvýkací žaludek (kutikula s chitinovými zuby), žláznatý žaludek
• Jepice- zakrnělé ústní ústrojí- brzy hynou
  • Vážky, švábi, brouci- kousací ústní ústrojí
  • Vši, stejnokřídlí- ústrojí bodavě savé
  • Blanokřídlí- ústrojí kousací nebo lízací
  • Motýli- sosák- čelisti, slinné žlázy přeměněny- produkují hedvábné vlákno na kukly

• Typy ústního ústrojí:
• • a – kousací (brouci)
  • b – bodavě-sací (komáři)
  • c – lízavě-sací (mouchy)
  • d – sací (motýli)

• Stavba těla hmyzu:
  • 1 – hlava
  • 2,3,4 – hrudní články
  • 5 – zadeček
  • 6,7 – 1. a 2. pár křídel
  • 8 – ústní ústrojí
  • 9 – svrchní pysk
  • 10 – spodní pysk
  • 11 – kusadla
  • 12 – čelist
  • 13 – jícen
  • 14 – vole
  • 15 – žaludek
  • 16 – laloky středního střeva
  • 17 – střední střevo
  • 18 – malpighické žlázy
  • 19 – zadní střevo
  • 20 – řitní otvor
  • 21 – trubicovité srdce
  • 22 – slinné žlázy
  • 23 – mozek
  • 24 – ústřední nervová páska
  • 25 – pohlavní žlázy (párové, vyobrazena je jen polovina)
  • 26 – vejcovod

 

8.2       Pavouci

• Trávení je mimotělní.
• Trávicí šťávy bohatě větveného mezentera jsou vpravovány do kořisti pomocí mohutné svaloviny savého žaludku, který je koncovým oddílem stomodea. Nachází se v centrální  části prozómatu, obklopen vnitřním kosterním útvarem- endosternem, nad savým žaludkem je v karapaxu apodema. Kromě savého žaludku se na nasávání potravy podílejí chlupy předústního prostoru (princip pijavého papíru) a farynx. Jemné rýžky ve pharyngeální intimě, spolu s chlupy předústního prostoru, mají též funkci filtrační. Řitní otvor se nachází na análním hrbolku za snovacími bradavkami.
• Pavouci jsou draví živočichové. Loví živou kořist. Klepítka obsahují jedovou žlázu, která vylučuje jed sloužící k usmrcení kořisti i obraně před nepřáteli. Jed působí smrtelně na hmyz, který je nejčastější potravou pavouků.
• Do těla usmrcené kořisti pavouci vypouštějí trávicí šťávu, která rozloží vnitřek kořisti (s výjimkou kutikuly). Tekutou potravu potom pavouk vysaje.
• Sací žaludek slouží jako hlavní pumpa pro příjem potravy.
• Přední část trávicí trubice je vybavena dokonalým filtračním systémem složeným z filtračních chloupků v ústech a systémem kutikulárních destiček v hltanu. Ten brání proniknutí parazitů a částic, které by mohly ucpat střední oddíl trávicího traktu. Dále se trávicí trubice větví na velké množství slepých větví, ve kterých dochází ke vstřebávání potravy. Ty vyplňují velkou část hlavohrudi a většinu zadečku.
• Do kloaky ústí malpigické trubice, které jsou součástí slepých větví soustavy. Ty transportují do kloaky odpadní látky, především guanin. Ten může být u některých druhů trvale uchován v trubicích pod ztenčenou vrstvou kutikuly a tvořit tak bílou kresbu na těle pavouka. Jedním z dalších orgánů vylučování jsou koxální žlázy na kyčlích

 

9 Kopinatci

• Všichni obratlovci mají trubicovitou trávicí
• Začíná ústním otvorem, za kterým následují tyto orgány: ústní dutina, hltan, jícen, žaludek, střevo (je rozdělené na dvanáctník, tenké střevo, tlusté střevo, slepé střevo), konečník. Trávicí trubice je zakončena řitním otvorem. Do ústní dutiny ústí u suchozemských obratlovců slinná žláza, do dvanáctníku ústí játra a slinivka břišní.
• Slinná žláza, játra a slinivka břišní jsou důležité žlázy. Vylučují trávicí šťávy rozkládající potravu na jednoduché látky.
• V ústní dutině a žaludku je potrava rozmělněna na kaši. Ve dvanáctníku je působením trávicí šťávy rozložena na jednoduché látky – živiny.
• V tenkém střevě se živiny vstřebávají do V tlustém střevě se vstřebává voda a nestrávené zbytky potravy se hromadí v konečníku. Zde vznikají výkaly, které řitním otvorem opouštějí tělo

 

10 Ryby

• Charakteristickým orgánem ryb je plovací (plynový) měchýř. Je umístěn mezi páteří a trávicí trubicí. V embryonálním vývoji vzniká vychlípením jícnu. U některých druhů ryb (např. kapr, losos) zůstává plynový měchýř spojen s jícnem tenkým kanálkem i v dospělosti.
• Plynový měchýř bývá zpravidla dvojdílný. Obě části jsou spojené kanálkem. Plynový měchýř je naplněn směsí dusíku, kyslíku a oxidu uhličitého.
• Stěna plynového měchýře je velmi tenká a je protkána hustou sítí krevních vlásečnic. Je silně prokrvená. To znamená, že plyny v měchýři se mohou rozpouštět v krvi nebo být naopak z krve vylučovány do měchýře.
• Tak se mění objem měchýře a tím celkový objem těla ryby při zachování stejné hmotnosti. Vylučováním plynů z krve do měchýře a jejich opětovným rozpouštěním v krvi mění ryba svoji To umožňuje rybám klesání a stoupání ve vodě (= pohyb v různých hloubkách).
• Trávicí soustava ryb je trubicovitá . Čelisti ryb jsou většinou ozubené drobnými zuby. Některé druhy ryb mají v jícnu požerákové zuby.
  • jsou zubovité útvary uložené v zadní části hltanu některých ryb. Vznikly přeměnou pátého páru žaberního oblouku. Jsou typické zejména pro rybí řád máloostní (Cypriniformes), k němuž patří například kapr obecný a mnoho dalších známých druhů ryb.
  • Rybám pomáhají polykat, posouvat potravu dále do jícnu a u mnoha ryb mechanicky trávit potravu. Požerákové zuby mohou být různého tvaru – špičaté, ploché, tupé. Většinou jsou uspořádány v jedné nebo třech řadách na požerákové kosti. Požerákové zuby jsou také možným rozlišovacím a identifikačním znakem ryb. Pro každý druh ryby je uspořádání a počet požerákových zubů typický a ozubení lze je zapsat vzorcem.

 

11 Obojživelníci

• Trávicí soustava je trubicovitá
• V ústní dutině je jazyk, který je přirostlý vepředu k dolní čelisti. Je lepkavý a vychlípitelný. Slouží k lapání hmyzu, kterým se obojživelníci nejvíce živí.
• Do dutiny ústní ústí hlenotvorné žlázy, jejichž sekret obsahuje amylázu(ptyalin),
• Čelisti obojživelníků jsou ozubené, žáby mají zuby zpravidla jen na horní čelisti.
• Konečník ústí do dutiny, kam zároveň ústí i vylučovací soustava a pohlavní orgány. Tato dutina se nazývá kloaka.

 

12 Plazi

• Trávicí soustava plazů je trubicovitá.
• Všichni plazi kromě želv mají dobře vyvinuté
• Některé druhy hadů mají přední zuby přeměněny v jedové Jedové zuby jsou duté. Prochází jimi kanálek, kterým protéká jed vylučovaný jedovou žlázou.
• Jed slouží k usmrcení kořisti a k obraně.

 

13 Paryby- žraloci

• Čelisti jsou ovládány nepředstavitelně výkonnými svaly.
• Ostré, zpravidla trojúhelníkové zuby kožního původu jsou zasazeny v pevné vazivové tkáni a mají neomezenou schopnost regenerace
• Používána je jen jedna řada. Když se opotřebuje, bezbolestně vypadne a na její místo nastoupí další.
• Vnitřní trávicí soustava je poměrně krátká, na ústní dutinu navazuje svalnatý hltan, po něm krátký jícen, žaludek a tenké střevo a nakonec tlusté střevo s takzvanou spirální řasou ( tyflosolis) a kloakou – společné vyústění trávicí ,vylučovací a rozmnožovací soustavy.
• Velká játra s vysokým obsahem jaterního tuku nahrazují funkci plynového měchýře (hydrostatického orgánu).

 

14 Ptáci

• Trávicí soustava ptáků je trubicovitá
• Čelisti současných ptáků jsou bezzubé.
• Charakteristickým znakem pro ptáky je vole, které vzniká vakovitým rozšířením jícnu.
• Ve voleti se shromažďuje přijatá potrava a připravuje se zde k dalšímu zpracování. Např. tvrdá semena zde působením vody bobtnají a měknou. Proto je vole zvlášť velké u semenožravých (a také rybožravých) ptáků.
• Ptáci, kteří krmí svá mláďata (tzv. krmiví ptáci) shromažďují nebo přímo vytvářejí ve voleti potravu pro mláďata. Např. holubi vytvářejí ve voleti v době krmení mláďat tvarohovitou, kašovitou látku, kterou krmí svá mláďata.
• Ptáci mají žláznatý a svalnatý žaludek. Ve žláznatém žaludku jsou rozkládány některé látky v potravě na živiny působením trávicí šťávy. Ve svalnatém žaludku je potrava rozmělněna na kaši. Konečník ústí do kloaky. kloaka- společný vývod souistavy trávicí, vylučovací a pohlavní

 

15 Savci

• Trávicí soustava savců je trubicovitá.
• Savci mají ozubené čelisti. Zuby savců jsou tvarově a funkčně rozlišené na řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky.
• Počet, tvar a velikost jednotlivých druhů zubů je u různých skupin savců různý. Závisí na druhu potravy a způsobu jejího získávání a zpracování.
• Savci (s výjimkou vejcorodých) vytvářejí během svého života dva druhy zubů – zuby mléčné a zuby trvalé.
• Soubor zubů dané skupiny savců se nazývá
• Do ústní dutiny savců ústí slinné žlázy produkující sliny.
• V ústní dutině je jazyk, který pomáhá při promísení potravy se slinami a polykání.
• Hltanem a jícnem jsou sousta potravy vedena do žaludku. Hltan a jícen jsou v hrudní dutině, žaludek a další orgány trávicí soustavy jsou v břišní dutině.
• V žaludku většiny druhů savců je potrava rozmělněna na kaši silnými svaly, které jsou ve stěně žaludku. Tato kaše (= trávenina) je ve dvanáctníku trávena působením trávicí šťávy na jednoduché látky (= živiny).
• Trávicí šťávu produkuje slinivka břišní a játra, která vylučují do dvanáctníku žluč. V tenkém střevě jsou živiny vstřebány do krve. V tlustém střevě je vstřebána do krve voda a nestrávené (= nepotřebné) zbytky potravy se tak zahušťují a vznikají výkaly (= trus). Shromažďují se v konečníku a řitním otvorem jsou vylučovány z těla.

 

16 Sudokopytníci

• Sudokopytníci jsou velcí býložravci. Podle způsobu zpracování rostlinné potravy v trávicí soustavě se sudokopytníci rozdělují na nepřežvýkavce a přežvýkavce.
• Nepřežvýkavci rozmělňují potravu jen v ústech. Mají jednoduchý žaludek. Nepřežvýkavci jsou např. hroch obojživelný, prase divoké a prase domácí.
• Přežvýkavci mají složený žaludek ze čtyř oddílů: bachoru, čepce, knihy a slezu.
• Potravu (živí se hlavně trávou) smíchanou se slinami (např. kráva vyměšuje až 50 l slin za den) polykají do bachoru.
• V bachoru žijí bakterie a prvoci. Tyto mikroorganismy rozkládají svými trávicími šťávami složité látky (hlavně složitý sacharid celulosu) obsažené v rostlinné potravě na jednodušší látky.
• Bez pomoci těchto mikroorganismů by přežvýkavec nebyl schopen rostlinnou potravu rozložit na živiny. Mikroorganismy natrávená potrava se z bachoru přesunuje do čepce a odtud je zvracena v malých dávkách zpět do ústní dutiny.
• Zde je natrávená potrava důkladně přežvýkána na kaši. Přežvýkaná potrava je potom podruhé polknuta, tentokrát do knihy a odtud vytlačena do slezu. Slez je vlastním žaludkem přežvýkavce. Bachor, čepec a kniha jsou předžaludky.
  • Omasum kniha
  • Retikulum- čepec
  • Abomasum- slez

 

16.1  Chordata (strunatci)

• ústní dutina (cavum oris)
  • jazyk (lingua): vznik při přechodu obratlovců na souš ze svalů báze dutiny ústní, úpon svalů na skelet jazylky a spodní čelist
  • chrup (dentice): zuby derivátem plakoidních šupin, jež samy vznikly v důsledku osifikace
  • slinné žlázy a jejich případná modifikace ve žlázy jedové
• hltan (pharynx)
  • původně perforován žaberními štěrbinami – nejen transport potravy, ale i dýchání
  • endostyl (pláštěnci, bezlebeční) = žlábek, jehož stěny jsou vystlány epitelem produkujícím sliz a slepujícím potravní částice (separace potravních částic v proudu vody), evoluční předchůdce štítné žlázy
• nosohltan (nasopharynx)
  • zbytek společného průběhu trávicí soustavy a dýchacích cest zachovaný u suchozemských tetrapodů
• jícen (oesophagus)
  • svalová trubice: počátek příčně pruhované, směrem k žaludku už hladké svalstvo
  • potrava tudy jen prochází, pouze výjimečně se tu shromažďuje (vole u ptáků)
• žaludek (lat. ventriculus, řec. gaster)
  • vznik v souvislosti s periodicitou v přijímání potravy
  • topografické a funkční členění na tři části: česlo (cadia), fundus, vrátník (pylorus)
  • chemické (pepsin) i mechanické (peristaltika, gastrolity) trávení potravy
  • případné morfologické a funkční modifikace dle specializace na určitou potravu (např. přežvýkavci – čtyřdílný žaludek: bachor, čepec, kniha, sléz)
• střevo (intestinum)
  • ještě trávení + vstřebávání živin (absorpci usnadňují napří. klky, spirální řasa – žraloci)
  • střevo často vybíhá ve slepé výběžky („slepá střeva“)
  • na konci je konečník (rectum) a řitní otvor (anus)
    • pokud do distální části konečníku ústí vývody močopohlavních orgánů, pak se tato část nazývá kloaka 
• žlázy trávicího traktu
  • játra (hepar): odškrceny z ventrální části trávicí trubice, funkce: primárně sekreční (žluč), dále depozice látek, hydrostatický orgán
  • slinivka břišní (pancreas): odškrceny z dorzální části trávicí trubice, funkce: produkce trávicích enzymů a hormonů

 

17 Trávicí soustava člověka

Trávicí soustava se podílí na přeměně látek.

• Trávením- mechanickým a chemickým zpracováním potravy
• Vstřebáváním- převáděním jednoduchých látek, vzniklých trávením, do vnitřního organismu. Vstřebané látky využije organismus jednak jako zdroj energie, jednak jako stavební látky pro složky své vlastní živé hmoty.
• Odstraňováním nestravitelných odpadních látek z organismu

Trávicí trubice začíná ústní dutinou, kde se potrava rozmělňuje, zvlhčuje a kde začíná trávení. Hltanem a jícnem se dopravuje do žaludku. Tam se větší množství najednou přijaté potravy shromáždí a po určitou dobu zadrží. Tenké střevo, jehož první částí je dvanáctník (duodenum), je hlavním místem trávení a vstřebávání živin. Tlusté střevo je především místem vstřebávání vody. Poslední částí trávicí trubice je konečník a řitní otvor.

Trávicí soustava je na dvou koncích otevřená. Proto se touto cestou mohou dostávat do těla nejen živiny, ale i škodlivé látky, paraziti, bakterie a viry. Většina potravy je přijímána do ústní dutiny v kusovité podobě, a musí být proto nejprve mechanicky zpracována zuby a jazykem. I když je rozmělněna na velmi drobné částečky, převládají v ní makromolekulární látky, které nemají schopnost procházet stěnami trávicí trubice. Aby mohly být zužitkovány, musí být rozštěpeny na malé molekuly à trávení a uskutečňuje se působením enzymů trávicího traktu. Malé molekuly vzniklé trávením procházejí membránami střevních buněk a dostávají se do krve a do lymfy. Tento proces se nazývá vstřebávání neboli resorpce.

 

17.1    Dutina ústní

• Je prostor ohraničený patrem, rty a tvářemi. Spodinu dutiny tvoří jazyk, připojený svaly k dolní čelisti. Funkcí ústní dutiny je příjem potravy, její promísení se slinami a mechanické i chemické zpracování.

 

17.1.1     Zuby

• Potrava je v ústech rozmělňována zuby, jejichž tvar odpovídá jejich funkci
• Zuby se rozlišují na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky
• Každý zub má korunku, vyčnívající z dásně, krček a jeden nebo více kořenů, jimiž je zasazen v čelisti
• V oblasti korunky tvrdá vrstva zubní skloviny obklopuje měkčí zubovinu (dentin)
• Dentin je svým chemickým složením blízký kosti
• Buňky (odontoblasty), které vytvářejí dentin, jsou uloženy v zubní dřeni
• Uvnitř dentinu je zubní dřeň (pulpa), což je vazivová tkáň s rozvětvením nervů a cév.
• V oblasti kořene je dentin kryt zubním cementem, který má stavbu kosti
• Zuby jsou v čelistech uloženy v zubních jamkách (alveolách) a ke kosti jsou připevněny tuhým vazivem, které vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou
• U dospělého člověka je chrup definitivní (32 zubů) a u dítěte dočasný – mléčný chrup (20 zubů)
• Dohromady má chrup u dospělého člověka:
  • 8 řezáků
  • 4 špičáky
  • 8 zubů třenových
  • 12 stoliček

 

17.1.2 Jazyk (lingua)

• Jazyk je svalnatý orgán, který obrací a posouvá potravu. Stará se společně se zuby o její rozmělňování. Jeho zadní část je připojena k jazylce. Jazyk obsahuje chuťové receptory – chuťové pohárky. Rozlišujeme čtyři základní chutě a vnímáme je určitou částí jazyka.
• Chutě:
• • sladká: špička jazyka,
  • kyselá: kraje jazyka v jeho střední části,
  • slaná: krajní části jazyka,
  • hořká: zadní část jazyka

 

17.1.3     Slinné žlázy

• v ústech je přijatá potrava rozžvýkána a smíšena se slinami vylučovanými třemi páry slinných žláz (příušní, podčelistní a podjazykové)
• sliny obsahují 99 % vody, zbývající 1 % tvoří různé soli a několik druhů bílkovin, z nichž nejdůležitější je mucin. Tato látka je vylučována v celém trávicím traktu a ve spojení s vodou tvoří hlen, který má ochrannou funkci
• slinné žlázy vylučují jediný trávicí enzym- amylázu, častěji nazývaný ptyalin. Katalyzuje štěpení škrobu na disacharid maltózu.
• Sekrece slin je řízena pouze nervově.
• Vylučování slin je řízeno reflexně, podnětem je přítomnost potravy v dutině ústní
• Ve slinách je také lyzozym, jehož funkcí je ničit bakterie a choroboplodné zárodky.

 

17.2    Trávicí trubice

• Trávicí trubice začíná ústním otvorem a končí řitním. Patří sem:

 

17.2.1     Hltan (pharynx)

• V hltanu jsou smršťovací svaly, díky kterým se posouvá potrava dále do jícnu a žaludku.
• Najdeme ho v zadní části hrdla a je velký cca 15 cm. Jeho stěna je z vaziva a ze svaloviny.
• Hltan dělíme na tři části:
• nosohltan: spojuje nosohltan se středoušní dutinou,3
• ústní část hltanu: kříží se zde dýchací a polykací cesty,
• hrtanová část: neúplně uzavřená příklopkou hrtanovou.
• Polykání probíhá tak, že se hrtan zvedne a hrtanová příklopka zabrání vstupu potravy do hrtanu. Zastaví se dýchání a potrava vstoupí z hltanu do jícnu. Z jícnu se pak potrava pohybuje peristaltickými pohyby do žaludku. Peristaltické pohyby jsou rytmické kontrakce a relaxace hladké svaloviny ve stěně trávicí trubice. Tato svalovina je tvořena svalovými vrstvami probíhajícími trávicí trubicí podélně, jednak okružně- cirkulárně. Stahy obou svalových vrstev působí tlakovou silou na obsah trubice a způsobují pohyb potravy. Tlaková vlna vytvářená peristaltickými pohyby v jícnu je tak velká, že je možný transport sousta jícnem i v poloze těla hlavou dolů. Pohyb potravy usnadňuje hlen, který vylučují některé buňky sliznice trávicí soustavy.

 

17.2.2     Jícen

• Jícen navazuje na hltan. Jde o trubici dlouhou 32 cm, která prochází mezihrudí přepážkou a bránicí a ústí do žaludku. Jícen je tvořen hladkým i příčně pruhovaným svalstvem.
• Svalovina je pružná a svou velikost mění podle sousta. Vykonává peristaltické pohyby.

 

17.2.3     Žaludek

• Ventriculus je vakovitý orgán.
• Hlavní funkcí žaludku je skladování potravy a následné mechanické a chemické zpracování.
• V žaludku se vstřebává pouze část vody, alkohol a některé léky.
• Objem potravy, který žaludek obvykle přijme, činí u dospělého člověka 1-1,5 litrů, může však pojmout až 5 litrů.
• Rozmělňování a promíchávání obsahu žaludku je funkcí žaludeční peristaltiky. Pomocí stahů se trávenina posouvá dále k pyloru. Jestliže je pylorus uzavřený, trávenina se posune zpět a znova se promíchává se žaludeční šťávou a vzniká chymus (tekutá žaludeční trávenina).
• Žlázy ve stěnách žaludku vylučují žaludeční šťávu, obsahující pepsinogen a kyselinu chlorovodíkovou. Pomocí kyseliny chlorovodíkové se pepsinogen přeměňuje na proteázu pepsin, která štěpí bílkoviny. HCl vytváří kyselé prostředí a denaturuje (narušuje strukturu) bílkoviny a také ničí choroboplodné zárodky přijaté s potravou.
• Řízení vyprazdňování žaludku je zajišťováno nervově (enterogastrický reflex) a hormonálně. Při nadměrném podráždění žaludeční stěny se vyvolá obranný reflex – zvracení (vomitus).
• Části žaludku:
• • Cardia(česlo) – místo vstupu (vyústění jícnu) do žaludku. Je uzavřeno kruhovým svalovým svěračem, aby nedocházelo k návratu tráveniny z žaludku zpět do jícnu.
  • Fundus(klenba) – horní vyklenutá část žaludku.
  • Corpus(tělo) – tělo žaludku.
  • Antrum(předsíň) – dolní část žaludku pod angulem. Jeho hlavní funkcí je rozmělnění a rozdrcení potravy.
  • Pylorus(vrátník) – místo přechodu žaludku do duodena (dvanáctníku). Zadržuje větší částečky a rozmělňuje je, aby mohly být posunuty dále do duodena.
• Mezi faktory potlačující vyprazdňování žaludku patří chemické složení tráveniny a její množství ve dvanáctníku
• Obsahuje-li trávenina ve dvanáctníku větší množství tuku, kyselinu nebo hypertonický roztok nebo když e dvanáctník roztažen, jsou pohyby svalstva žaludku reflexně, ale i humorálně tlumeny.
• Nejsilnějším podnětem k vybavení reakcí potlačujících vyprazdňování žaludku  je tuk, který je tráven a vstřebáván mnohem pomaleji než většina ostatních složek potravy.
• Proto například potrava s vysokým obsahem tuku (mléko, vajíčka) zůstane v žaludku více než 6 hodin

 

17.2.4     Tenké střevo

• Je hlavním místem v trávicí trubici, kde dochází k trávení a vstřebávání. Jeho délka je 3 – 5 metrů a šířka 3- 3,5 cm.
• Anatomicky se rozděluje na tři oddíly-
  • Krátký úsek- dvanáctník (duodenum)
  • Dva delší úseky- lačník a kyčelník
  • Stěna tenkého střeva je složena ve velké množství záhybů, které vytvářejí ještě další množství výběžků zvaných klky.
  • Buňky těchto klků mají na povrchu ještě malé výběžky- mikroklky
• Trávenina se pohybuje v tenkém střevě pomalu peristaltickými pohyby, avšak stahy jsou přitom slabší než v jícnu a žaludku.
• Hlavní pohyby, které vykonává hladké svalstvo střevní stěny, jsou segmentační pohyby
• Jsou to prstencovité stahy v místech vzdálených od sebe několik centimetrů
• Po několika sekundách nastává uvolnění a stahy se objeví poté v místech dříve nekontrahovaných
• Segmentační pohyby zajišťují promísení tráveniny
• Mezi klky jsou ve sliznici jednoduché trubicovité žlázky střevní, produkující slabě zásaditou střevní šťávu.
• Šťáva obsahuje enzymy peptidázy, štěpící bílkoviny až na aminokyseliny, lipázy, štěpící tuky a amylázy, štěpící cukry
• V horní části střeva se nacházejí buňky, které při styku s tráveninou začnou produkovat hormony sekretin a pankreozymin, jež jsou krví zaneseny do slinivky břišní, která začne produkovat pankreatickou šťávu, obsahující enzymy pro trávení všech živin

 

17.2.5     Slinivka břišní

• Do dvanáctníku ústí společným vývodem slinivka břišní (pankreas) a žlučník, které jsou společně s játry svým původem výběžky trávicí trubice
• Je to žláza uložená přímo pod žaludkem
• Protáhlý orgán 14 až 18 cm dlouhý
• Skládá se z lalůčků (tubulů)
• Obsahuje jak tkáň exokrinní, tak tkáň endokrinní
• Endokrinní část žlázy vylučuje do krve hormony inzulin a glukagon.
• Exokrinní část žlázy vylučuje dva druhy šťáv do dvanáctníku. Jedna obsahuje hydrogenuhličitan o vysoké koncentraci, sloužící k neutralizaci žaludeční HCl, druhá velký počet trávicích enzymů
• Enzymy vylučované pankreatem jsou nejpodstatnější složkou souboru enzymů trávicí trubice
• Vylučování pankreatické šťávy je řízeno podobně jako v žaludku: reflexně a humorálně
• Součástí pankreatické šťávy jsou:
  • Trypsin- štěpící bílkoviny
  • Lipázy- štěpící tuky
  • Amylázy- štěpící cukry
• Mezi žlázovými trubičkami jsou vtroušeny shluky drobných buněk- Langerhansovy ostrůvky, vyměšující do krve inzulin

 

17.2.6     Játra (hepar)

• Játra představují největší žlázu v těle. Jsou také největším orgánem dutiny břišní. Váží 1,5 kg.
• Představují centrální orgán našeho metabolismu. Jsou uložené v pravé brániční klenbě. Jejich hlavní funkcí je detoxikace organismu. Zároveň se také podílejí na trávení potravy v tenkém střevě a také zde dochází k syntéze bílkovin krevní plasmy včetně srážejících faktorů.
• Jsou životně důležitým centrem metabolických pochod, bez nichž nemůže organismus existovat
• Jsou uložena v pravé brániční klenbě
• Mají dvojí cévní zásobení: jednak z jaterní tepny, jednak z vrátnicové žíly.
• 20 % krve přichází do jater jaterní tepnou z břišní aorty, 80 % vrátnicovou žílou ze stěny žaludku, střev, ze sleziny a slinivky břišní. Z jater odchází smíšená krev jen jednou jaterní žílou do dolní duté žíly.
• Lidská játra dělíme na 4 laloky: větší pravý lalok, menší levý lalok, ocasatý lalok a čtyřhranný Játra se skládají z podlouhlých, vícehranných lalůčků velikosti 1  – 2 mm, které jsou tvořeny jaterními buňkami, seřazenými v rámečky paprsčitě se rozbíhající od podélné osy lalůčků. Z každého laloku jaterního vychází po jednom vývodu a ty se spojují ve vývod jaterní. Při selhání jater je narušena homeostáza (rovnováha organismu), objevují se poruchy metabolismu a srážlivosti krve, začnou selhávat další orgány, což může to vést k jaternímu kómatu s následnou smrtí.
• Funkce jater:
  • Pochody látkové přeměny
    • V játrech probíhají všechny důležité typy látkové přeměny
    • Z monosacharidů přicházejících z trávicí trubice se vytvářejí v játrech zásoby polysacharidu glykogenu
    • Uvolňováním glukózy z jater se udržuje v krvi normální hadina glukózy
    • V játrech dochází k deaminaci aminokyselin a k tvorbě močoviny
    • Dále se v játrech metabolizují mastné kyseliny
    • Tvorbou žlučových solí zajišťují játra trávení tuků ve střevě- tuk se v játrech ukládá, a proto zde mohou být uloženy v tucích rozpustné vitaminy (A, D, E, K, B12)
  • Pochody související s funkcí krve
    • Fagocytující hvězdicovité buňky vychytávají z krve hemoglobin z rozpadlých červených krvinek a přeměňují jej na bilirubin, který se potom uvolňuje do žluči
    • uvolněné železo se váže na feritin
    • Jaterní buňky vytvářejí krevní bílkoviny, a to albuminy a globuliny, protrombin a fibrinogen.
    • Játra mají hlavní podíl na inaktivaci většiny hormonů kolujících v krvi
  • Detoxikace
    • Do lidského těla se dostávají různé látky, které tkáně organismu nevyužívají v metabolických procesech
    • Kolují po určitou dobu v krvi
    • Dříve než jsou z těla odstraněny, přeměňují se v játrech
    • Přeměna látek pro organismus škodlivých se nazývá detoxikace
    • Při dlouhodobém působení některých látek dochází k poškození jater
  • dusíkaté produkty, které se v pouze v játrech přeměňují na močovinu (syntéza močoviny) – ta je odváděna krví a filtrována v ledvinách

• • Tvorba tepla – způsobeno velkou chemickou aktivitou => nejteplejší orgán těla, vzniká zde 1/7 tepla vzniklého v celém organismu => udržování stálé tělesné teploty (rozvod krví)

• jaterní tkáň má velkou regenerační schopnost

 

17.2.6.1     Žluč

• Je vylučována plynule jaterními buňkami v objemu 250- 1000 ml denně.
• Dostává se do dvanáctníku žlučovodem, který ústí společně s vývodem pankreatu.
• U člověka se žluč shromažďuje ve žlučníku
• Základními složkami žluči jsou žlučová barviva a soli žlučových kyselin. Žluč vylučována játry se ve žlučníku pětinásobně až desetinásobně koncentruje resorpcí solí a vody stěnou žlučníku
• Tento proces vede někdy k tak značnému zahuštění žluči, že cholesterol přítomný ve žluči se vysráží a vytvoří spolu s dalšími látkami žlučové kameny
• Nejdůležitějšími složkami žluči jsou žlučové soli, které urychlují trávení a vstřebávání tuků
• Barvivo způsobující žlutohnědé zabarvení žluči – bilirubin- je produktem rozpadu hemoglobinu

 

17.2.7     Tlusté střevo

• Konečným oddílem trávicí trubice je tlusté střevo o délce asi 1,5 metru a šířce 5 – 7 cm.
• Sliznice tlustého střeva nemá klky, jen nízké řasy
• Začíná jako slepé střevo, jehož slepým výběžkem je apendix – červovitý přívěsek
• Tlusté střevo potom pokračuje třemi dalšími oddíly: tračníkem vzestupným, příčným a sestupným
• Konečným oddílem tlustého střeva je konečník. Konec trávicí trubice tvoří řitní otvor
• Tlusté střevo se plní 4 – 8 hodin po požití potravy
• Neprodukuje žádné trávicí enzymy
• Shromažďují se v něm nestrávené a nestravitelné zbytky potravy
• Hlavními pochody, které v tlustém střevě probíhají, je vstřebávání solí a vody
• Sodné ionty se dostávají prostřednictvím aktivního transportu ze střeva do krve
• Téměř všechna požitá voda, spolu s vodou z trávicích šťáv a hlenu, se vstřebává do krevního oběhu
• Působením bakterií přítomných v tlustém střevě zde probíhají kvasné a hnilobné procesy. Přitom vznikají i některé plyny (methan, amoniak, CO2), které jsou příčinou plynatosti
• Kvasné bakterie zkvašují sacharidy a v malém množství i těžce stravitelnou celulózu
• Hnilobné bakterie rozkládají aminokyseliny
• Z nestravitelných části potravy vzniká 18-20 hodin po jídle stolice, zabarvená produkty rozpadu žlučových barviv
• Dostává se do konečníku, kde jeho naplnění vyvolává pocit nucení na stolici.
• Vnitřní svěrač je hladký sval, vnější příčně pruhovaný