Trávicí soustava – otázka z biologie

 

   Otázka: Trávicí soustava

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Terka

 

S plným žaludkem jde všechno líp

Trávicí soustavy živočichů. Difúze, fagocytóza, specializované organely prvoků, trávicí dutina, trávicí trubice. Vývoj exokrinních žláz. Modifikace orgánů trávicí soustavy u bezobratlých a obratlovců. Trávicí soustava člověka.

Vývoj: ektoderm (počátek a konec trávicí trubice, zuby) + entoderm (trávicí trubice, játra, slinivka břišní, převážní část trávicích žláz)

První a základní funkce trávicí soustavy je příjem potravy. Trávení rozdělujeme na chemické a mechanické zpracování potravy.

 

Funkce trávicí soustavy:

  • příjem potravy
  • trávení (chemické a mechanické zpracování potravy)
  • vstřebávání živin, vody a vitamínů
  • odstraňování nestrávených zbytků potravy.

 

Trávicí soustava chybí jen u parazitických živočichů, kteří přijímají potravu ve formě roztoku celým povrchem těla; tento způsob výživy se označuje jako  osmotrofie. Ve většině ostatních případů živočich přijímá potravu v podobě pevných částic (fagotrofie).

Existují však živočichové (prvoci, u kterých tělo není kryto pevnou pelikulou), jejichž potrava má sice podobu pevných  částic, ale trávicí organely se u nich nevyvinuly, protože potrava může být přijímána kterýmkoliv místem povrchu těla. Přitom se ektoplasma v okolí potravní  částicevchlipuje a po-sléze od vlastního povrchu buňky odškrtí. Mohou tomu napomáhat panožky, které potravu znehybní a poté obklopí. Tento způsob přijímání potravy se nazývá  fagocytóza.

Speciálním případem fagocytózy je  pinocytóza, kdy potrava v podobě roztoku je přijímána nikoliv osmoticky, ale vchlipováním a následným odškrcením ektoplasmy s kapičkou okolního roztoku s potravní suspensí, opět na kterékoliv části povrchu buňky. Toto jsou způsoby trávení, kde se zvláštní trávicí organely se nevytvořily.

 

U většiny živočichů však trávicí soustava existuje. U prvoků trávení probíhá uvnitř buňky (trávení intracelulární), zatímco u mnohobuněčných živočichů probíhá v mimobuněčných prostorách (trávení extracelulární) nebo dokonce mimo tělo. Avšak i v případě intracelulárního trávení je nutné si uvědomit, že stěny potravní vakuoly jsou v podstatě odškrcenou částí ektoplasmy, a že tedy v určitém smyslu se jedná rovněž o extracelulární trávení.

 

Prvoci

  • Příjem potravy pomocí osmózy
  • Pinocytóza = pohlcování makromolekul pomocí malých váčků na povrchu
  • Fagocytóza = pohlcení částic pomocí panožek → vznik vakuoly
  • Vzhledem k příjmu potravy pohlcováním se z pinocytózních nebo fagocytózních váčků po splynutí s lyzozomy (váčky obsahující hydrolytické = trávicí enzymy) vytvářejí  potravnívakuoly
  • Trávicími organelami jsou buněčnáústa, buněčnýhltan, potravnívakuola a buněčnářiť.
  • Organely trávící soustavy umožňují buňkám prvoků přijímat potravu, zpracovávat ji, rozvádět živiny po buňce a vylučovat nestrávené zbytky.
  • Trávicí organela bývá tvořena buněčnými ústy, kterými buňka přijímá potravu (např. bakterie) a vtahuje ji do cytoplazmy a potravnívakuolou, která se v cytoplazmě vytvoří kolem přijaté potravy.
  • Nestrávené zbytky potravy vyvrhne potravní vakuola ven z těla.
  • V potravní vakuole je živá potrava nejprve usmrcenakyselými látkami a poté trávicími enzymy, vylučovanými ze základní cytoplazmy, potrava je poté rozštěpena na jednoduché látky. (Polysacharidy jsou štěpené na monosacharidy, bílkoviny na aminokyseliny a glyceridy na mastné kyseliny glycerol.)
  • Potravní vakuola se pohybuje základní cytoplazmou po celé buňce (pohyb potravní vakuoly se nazývá cyklóza). V průběhu tohoto pohybu probíhá trávení a zároveň dochází k rozvádění živin po buňce. V jedné buňce může být současně i několik potravních vakuol.
  • Buněčná ústa, hltan a řiť chybí kořenonožcům, kteří potravu přijímají panožkami – fagocytózou. Panožky mohou vznikat na kterémkoliv místě povrchu těla, které se dostane do kontaktu s potravou. Panožky obklopující částečku potravy se na svých koncích spojí a vzniklá dutina s částečkou potravy se nazývá potravní vakuola. Nestrávené zbytky potravy vylučují kořenonožci z potravní vakuoly na kterémkoliv místě povrchu buňky, kde potravní vakuole praskne.
  • Rostlinní bičíkovci a vnitřní parazité živočichů přijímají živiny v podobě roztoků celým povrchem těla a trávicí organely nemají.
  • V buněčné membráně jsou zakotveny také váčkovitétrichocysty, které při podráždění vystřelují svůj obsah ve formě bílkovinného vlákna s anorganickým hrotem. Trichocysty slouží k obraně a lovu kořisti.
  • Na pevném místě buňěčného povrchu jsou vytvořena buněčnáústa (cytostom) a na jejich dně buněčnýhltan (cytopharynx).
  • Trávicí vakuoly se v buňce rovněž pohybují po pevné dráze (cyklóza) a jejich nestravitelný zbytek se vylévá z buňky v místě buněčné  řiti (cytopyge). K odstraňování přebytečné vody, ale i zplodin metabolismu slouží pulsujícívakuola.
  • U nálevníků buněčná ústa pokračují do nitra buňkynálevkovitým buněčným hltanem (= cytopharynx) do něhož jsou drobné částečky potravy (např. bakterie) strhávané vírem příústních brv. Na konci buněčného hltanu odškrcením vznikne potravní vakuola. U prvoků s pelikulou potravní vakuola s nestrávenými zbytky praskne na zcela určitém místě povrchu těla, které se nazývá buněčná řiť (= cytopyge
  • Láčkovitá soustava- slepááá
  • Jsou draví, kořist loví pomocí žahavých buněk. Mají trávicí dutinu – jednoduchou trávicí soustavu s jediným otvorem, který slouží jak k příjmu potravy, tak k vyvrhování nestravitelných zbytků. Nejdříve vloží potravu otvorem do dutiny, pak ji rozloží pomocí trávicích šťáv a vstřebají do těla rozložené živiny.
  • Nestravitelné zbytky vyvrhnou stejným otvorem ven.
  • buňkyžláznaté – vznikají diferenciací některých buněk vnitřní vrstvy. Žláznatébuňkyprodukujítrávicíšťávu, kterou vylučují do láčky. Trávicí šťáva zde rozkládá přijatou potravu na živiny, které všechny buňky vstřebávají.
  • Žahavcimajítělotvořenéjendvěmasouvislýmivrstvami buněk,kterétvořípovrchtěla.Uvnitřtělajedutina(=láčka), která do vnějšího prostředí ústí otvorem (=ústníotvor) sloužícím k přijímání potravy i vyvrhování nestrávených zbytků
    • Ploštěnkymajívelmijednoduchoutrávicísoustavu.
    • Vpřední částijenabřišnístraněotvor,kterýmiploštěnkypřijímají potravu (živí se drobnými živými i uhynulými živočichy a rostlinami). Tento otvor (někdy zvaný “ústní” otvor) zároveň slouží i k vyvrhování nestrávených zbytků potravy.
    • Otvorpokračujetrubicovitýmhltanemdomnohonásobně rozvětvenédutiny(=láčky).
    • Láčka svými výběžky vyplňuje téměř celý vnitřek těla.
    • Některébuňkytvořícístěnuláčkyse specializujíkvytvářenítrávicíšťávy
    • Trávicí soustava vířníků je relativně velmi jednoduchá.  Začíná ústním otvorem, na nějž navazuje hltan, kterým potrava pokračuje k mechanickému zpracování do mastaxu.
    • Z něj odchází krátkým jícnem do žaludku
    • Mezi mastaxem a žaludkem ústí do trávicí trubice několik žláz produkujících trávicí enzymy. Následuje krátké střevo, které ústí do kloaky, jež potom přechází v řitní otvor
    • Ústa hlístic jsou zpravidla vybavena kutikulárními zuby, jimiž aktivně narušují tkáně hostitele
    • Za ústním otvorem mají hltan, umožňující nasávání živin
    • Škodlivé rozpustné látky hlístice vylučují jednobuněčnými vylučovacími trubicemi uloženými v bočních vyztuženinách těla
    • Majívyvinutoutrávicísoustavu,která má samostatné otvory pro příjem živin (= ústní otvor) a vylučování nestrávených zbytků (= řitní otvor).
    • Pro svoji podobnost s trubicí (má dva konce) senazývá trubicovitá.
    • Trávicísoustavaměkkýšůjetrubicovitá. Začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem.
    • Celá trávicí soustava plžů začíná radulou. Radula slouží ke strouhání potravy. Radula se opotřebovává na předním konci a neustále dorůstají další zuby na zadním konci.
    • Posun potravy v trávicí trubici zajišťuje pohyb brv (řasinek) hlavně u mlžů ale také u plžů.
    • Trávicítrubicejerozdělenado jednotlivýchorgánů:ústnídutina,hltan,jícen,žaludek,střevo, konečník.
    • Do přední části trávicí trubice ústí slinné žlázy
    • Dožaludkuústíslinivkojaternítrávicí  žláza,kterávylučujetrávicíšťávu. Trávicíšťávarozkládásložitélátkyvpotravěna živiny.
    • Vestřevějsouživinyvstřebánydotělnítekutiny– krvomízy,kteráživinyrozvádíkevšembuňkámatkánímtěla. Nestrávenézbytkyseshromažďujívkonečníku a jsou vyloučeny řitním otvorem
    • Trávicí trubice začíná ústním otvorem (nemají slinné žlázy) a pokračuje jícnem do žaludku, obklopeného játry
    • Pokračuje pak střevní kličkou, směřující do hřbetní části těla
    • Konečník prostupuje osrdečníkem a ústí v kloakálním prostoru
    • trávicí trubice začíná ústním otvorem – jícen – žaludek – střevo – konečník – řitní otvor.
    • Trávicísoustavakroužkovcůjetrubicovitá.
    •  Vnější parazité mají ústní otvor přeměněn v přísavku, kterou se přichycují k povrchu těla hostitele.
    • Některé druhy pijavek mají v ústní dutině tři ozubené čelisti, kterými prorážejí kůži hostitele. Do rány vylučují látku, která zabraňuje srážení krve
    • U opaskovců trávicí trubice prochází celým tělem žižaly
    • Začíná ústy a končí řitním otvorem na posledním článku
    • Po stranách žláznatého žaludku (volete) má zřetelné vápenaté žlázy. Ty slouží k neutralizaci huminových kyselin, obsažených v tlejícím listí, které je podstatnou složkou žížalí potravy.
    • Širokou trávicí soustavou žížaly může projít v krátké době poměrně mnoho potravy, která má nízkou výživnou hodnotu.
    • Její dokonalejší využití umožňuje prokrvená epiteliální řasa tyflosolis, čnějící do dutin střeva po celé délce jeho hřbetní části
    • Střevo žížaly je obaleno exkrečním- chloragogenním epitelem, jehož buňky mají schopnost hromadit v sobě tělu škodlivé látky
    • Trávicísoustavačlenovcůjetrubicovitá.
      • dělí se na 3 části: přední část (stomodeum) : ústní dutina – kousací ústrojí, kusadla, čelisti, žlázy;
        • střední část (mesenteron) : trávicí funkce, vystlána chitinovou membránou
        • zadní část (proctodeum): přímá trubice, končí řitním otvorem.
  • kolem ústního otvoru jsou výběžky (původně to byly končetiny)
  • nad ústním otvorem bývá horní pysk (labrum)– pod ním dolní pysk (labium)

 

Nálevníci

Žahavci

Ploštěnky

Vířníci

Hlístice

Měkkýši

Plži

Mlži

Kroužkovci

Členovci

 

Hmyz

  • Ústní ústrojí: Základním typem ústního ústrojí hmyzu je ústní ústrojí kousací.
  • Odvozené typy ústního ústrojí se l liší uspořádáním kusadel  a čelistí (bodavě savé)
  • Slinné žlázy hmyzu vznikly z maxilárních žláz exkrečních a u larev některých řádů přebírají  funkci snovacích žláz
  • Úseky stomodea: ciborium (vývod slinných žláz), pharynx, oesophagus s volátkem opatřeným rozmanitými laloky a proventriculus (žvýkací žaludek).
  • Trubicová soustava- 1-3 párů slinných žláz, u krevsajících obsahuje antikoagulační látky, ústní otvor, hltan, jícen (často rozšířen ve vole), žvýkací žaludek (kutikula s chitinovými zuby), žláznatý žaludek
  • Jepice- zakrnělé ústní ústrojí- brzy hynou
  • Vážky, švábi, brouci- kousací ústní ústrojí
  • Vši, stejnokřídlí- ústrojí bodavě savé
  • Blanokřídlí- ústrojí kousací nebo lízací
  • Motýli- sosák- čelisti, slinné žlázy přeměněny- produkují hedvábné vlákno na kukly

 

Typyústníhoústrojí:
a – kousací (brouci)
b – bodavě-sací (komáři)
c – lízavě-sací (mouchy)
d – sací (motýli)

 

Stavba těla hmyzu:
1 – hlava
2,3,4 – hrudní články
5 – zadeček
6,7 – 1. a 2. pár křídel
8 – ústní ústrojí
9 – svrchní pysk
10 – spodní pysk
11 – kusadla
12 – čelist
13 – jícen
14 – vole
15 – žaludek

16 – laloky středního střeva
17 – střední střevo
18 – malpighické žlázy
19 – zadní střevo
20 – řitní otvor
21 – trubicovité srdce
22 – slinné žlázy
23 – mozek
24 – ústřední nervová páska
25 – pohlavní žlázy (párové, vyobrazena je jen polovina)
26 – vejcovod

 

Pavouci

  • Trávení je mimotělní.
  • Trávicí šťávy bohatě větveného mezentera jsou vpravovány do kořisti pomocí mohutné svaloviny savého žaludku, který je koncovým oddílem stomodea. Nachází se v centrální  částiprozómatu, obklopen vnitřním kosterním útvarem- endosternem, nad savým žaludkem je v karapaxuapodema. Kromě savého žaludku se na nasávání potravy podílejí chlupy předústního prostoru (princip pijavého papíru) a farynx. Jemné rýžky ve pharyngeální intimě, spolu s chlupy předústního prostoru, mají též funkci filtrační. Řitní otvor se nachází na análním hrbolku za snovacími bradavkami.
  • Pavoucijsoudravíživočichové.Lovíživoukořist.Klepítka obsahujíjedovoužlázu, která vylučujejedsloužícíkusmrcení kořistiiobraněpřednepřáteli. Jed působí smrtelně na hmyz, který je nejčastější potravou pavouků.
  •  Do těla usmrcené kořisti pavouci vypouštějí trávicíšťávu, která rozloží vnitřek kořisti (s výjimkou kutikuly). Tekutou potravu potom pavouk vysaje.
  • Sací žaludek slouží jako hlavní pumpa pro příjem potravy.
  • Přední část trávicí trubice je vybavena dokonalým filtračním systémem složeným z filtračních chloupků v ústech a systémem kutikulárních destiček v hltanu. Ten brání proniknutí parazitů a částic, které by mohly ucpat střední oddíl trávicího traktu. Dále se trávicí trubice větví na velké množství slepých větví, ve kterých dochází ke vstřebávání potravy. Ty vyplňují velkou část hlavohrudi a většinu zadečku.
  • Do kloaky ústí malpigické trubice, které jsou součástí slepých větví soustavy. Ty transportují do kloaky odpadní látky, především guanin. Ten může být u některých druhů trvale uchován v trubicích pod ztenčenou vrstvou kutikuly a tvořit tak bílou kresbu na těle pavouka. Jedním z dalších orgánů vylučování jsou koxální žlázy na kyčlích
  • Všichniobratlovcimajítrubicovitoutrávicísoustavu.
  • Začíná ústním otvorem, za kterým následují tyto orgány: ústní dutina,hltan,jícen,žaludek,střevo (je rozdělené na dvanáctník,tenkéstřevo,tlustéstřevo,slepéstřevo),konečník. Trávicí trubice je zakončena řitním otvorem. Do ústní dutiny ústí u suchozemských obratlovců slinnážláza, do dvanáctníku ústí játraaslinivkabřišní.
  •  Slinná žláza, játra a slinivka břišní jsou důležité žlázy. Vylučujítrávicíšťávyrozkládajícípotravu najednoduchélátky.
  • Vústnídutiněažaludkujepotrava rozmělněnanakaši.Vedvanáctníkujepůsobenímtrávicíšťávy rozloženanajednoduchélátky–živiny.
  • Vtenkémstřevěseživiny vstřebávajídokrve.Vtlustémstřevěsevstřebávávoda a nestrávené zbytky potravy se hromadí vkonečníku. Zde vznikají výkaly,kteréřitnímotvoremopouštějítělo
  •  
    • Charakteristickým orgánem ryb je plovací(plynový)měchýř. Jeumístěnmezipáteříatrávicítrubicí. V embryonálním vývoji vzniká vychlípením jícnu. U některých druhů ryb (např. kapr, losos) zůstává plynový měchýř spojen s jícnem tenkým kanálkem i v dospělosti.
    • Plynový měchýř bývá zpravidla dvojdílný. Obě části jsou spojené kanálkem. Plynový měchýř je naplněn směsí dusíku, kyslíku a oxidu uhličitého.
    • Stěnaplynovéhoměchýře je velmi tenká a je protkána hustou sítí krevních vlásečnic. Jesilně prokrvená. To znamená, že plyny v měchýři se mohou rozpouštět v krvi nebo být naopak z krve vylučovány do měchýře.
    • Tak se mění objem měchýře a tím celkový objem těla ryby při zachování stejné hmotnosti. Vylučovánímplynů z krve doměchýřeajejichopětovným rozpouštěnímvkrviměnírybasvojihustotu.Toumožňujerybám klesáníastoupánívevodě (= pohyb v různých hloubkách).
    • Trávicísoustavarybjetrubicovitá. Čelisti ryb jsou většinou ozubené drobnými zuby. Některédruhyrybmajívjícnupožerákovézuby.
      •  jsou zubovité útvary uložené v zadní části hltanu některých ryb. Vznikly přeměnou pátého páru žaberního oblouku. Jsou typické zejména pro rybí řád máloostní (Cypriniformes), k němuž patří například kapr obecný a mnoho dalších známých druhů ryb.
      • Rybám pomáhají polykat, posouvat potravu dále do jícnu a u mnoha ryb mechanicky trávit potravu. Požerákové zuby mohou být různého tvaru – špičaté, ploché, tupé. Většinou jsou uspořádány v jedné nebo třech řadách na požerákové kosti. Požerákové zuby jsou také možným rozlišovacím a identifikačním znakem ryb. Pro každý druh ryby je uspořádání a počet požerákových zubů typický a ozubení lze je zapsat vzorcem.
    • Trávicísoustavajetrubicovitá
    • Vústnídutinějejazyk, který je přirostlý vepředu k dolní čelisti. Jelepkavýavychlípitelný.Sloužíklapání hmyzu, kterým se obojživelníci nejvíce živí.
    • Do dutiny ústní ústí hlenotvornéžlázy, jejichž sekret obsahuje amylázu (ptyalin),
    • Čelisti obojživelníků jsou ozubené, žáby mají zuby zpravidla jen na horní čelisti.
    • Konečníkústídodutiny, kam zároveň ústí i vylučovací soustava a pohlavní orgány. Tato dutinasenazývákloaka.
    • Trávicísoustava plazů jetrubicovitá.
    • Všichniplazikromě želvmajídobřevyvinutézuby.
    • Některé druhy hadů mají přední zuby přeměněny v jedovézuby. Jedové zuby jsou duté. Prochází jimi kanálek, kterým protéká jed vylučovaný jedovou žlázou.
    •  Jed slouží k usmrcení kořisti a k obraně.
      • Čelisti jsou ovládány nepředstavitelně výkonnými svaly.
      • Ostré, zpravidla trojúhelníkové zuby kožního původu jsou zasazeny v pevné vazivové tkáni a mají neomezenou schopnost regenerace
      • Používána je jen jedna řada. Když se opotřebuje, bezbolestně vypadne a na její místo nastoupí další.
      • Vnitřní trávicí soustava je poměrně krátká, na ústní dutinu navazuje svalnatý hltan, po něm krátký jícen, žaludek a tenké střevo a nakonec tlusté střevo s takzvanou spirální řasou (tyflosolis) a kloakou – společné vyústění trávicí ,vylučovací a rozmnožovací soustavy.
      •  Velká játra s vysokým obsahem jaterního tuku nahrazují funkci plynového měchýře (hydrostatického orgánu).
        • Trávicísoustavaptákůjetrubicovitá
        • Čelisti současných ptáků jsou bezzubé.
        •  Charakteristickým znakem pro ptáky je vole,kterévzniká vakovitýmrozšířenímjícnu.
        • Ve voleti se shromažďuje přijatá potrava a připravuje se zde k dalšímu zpracování. Např. tvrdá semena zde působením vody bobtnají a měknou. Proto je vole zvlášť velké u semenožravých (a také rybožravých) ptáků.
        • Ptáci, kteří krmí svá mláďata (tzv. krmiví ptáci) shromažďují nebo přímo vytvářejí ve voleti potravu pro mláďata. Např. holubi vytvářejí ve voleti v době krmení mláďat tvarohovitou, kašovitou látku, kterou krmí svá mláďata.
        • Ptácimajížláznatýasvalnatýžaludek. Ve žláznatém žaludku jsou rozkládány některé látky v potravě na živiny působením trávicí šťávy. Ve svalnatém žaludku je potrava rozmělněna na kaši. Konečník ústí do kloaky.kloaka- společný vývod souistavy trávicí, vylučovací a pohlavní
        • Trávicísoustavasavcůjetrubicovitá.
        • Savcimajíozubené čelisti. Zuby savců jsou tvarově a funkčně rozlišené na řezáky, špičáky,třenovézubyastoličky.
        • Počet, tvar a velikost jednotlivých druhů zubů je u různých skupin savců různý. Závisí na druhu potravy a způsobu jejího získávání a zpracování.
        • Savci (s výjimkou vejcorodých) vytvářejí během svého života dva druhy zubů – zubymléčnéazubytrvalé.
        • Souborzubůdanéskupinysavců senazýváchrup.
        • Do ústní dutiny savců ústí slinné žlázy produkující sliny.
        •  V ústní dutině je jazyk, který pomáhá při promísení potravy se slinami a polykání.
        •  Hltanem a jícnem jsou sousta potravy vedena do žaludku. Hltan a jícen jsou v hrudní dutině, žaludek a další orgány trávicí soustavy jsou v břišní dutině.
        •  V žaludku většiny druhů savců je potrava rozmělněna na kaši silnými svaly, které jsou ve stěně žaludku. Tato kaše (= trávenina) je ve dvanáctníku trávena působením trávicí šťávy na jednoduché látky (= živiny).
        • Trávicí šťávu produkuje slinivkabřišní a játra, která vylučují do dvanáctníku žluč. V tenkém střevě jsou živiny vstřebány do krve. V tlustém střevě je vstřebána do krve voda a nestrávené (= nepotřebné) zbytky potravy se tak zahušťují a vznikají výkaly (= trus). Shromažďují se v konečníku a řitním otvorem jsou vylučovány z těla.
          • Sudokopytníci jsou velcí býložravci. Podle způsobu zpracování rostlinné potravy v trávicí soustavě se sudokopytníci rozdělují na nepřežvýkavce a přežvýkavce.
          • Nepřežvýkavcirozmělňujípotravujenvústech. Mají jednoduchý žaludek. Nepřežvýkavci jsou např. hrochobojživelný, prasedivoké a prasedomácí.
          • Přežvýkavcimajísloženýžaludek ze čtyř oddílů: bachoru, čepce,knihy a slezu.
          • Potravu (živí se hlavně trávou) smíchanou se slinami (např. kráva vyměšuje až 50 l slin za den) polykají do bachoru.
          • V bachoru žijí bakterie a prvoci. Tyto mikroorganismy rozkládají svými trávicími šťávami složité látky (hlavně složitý sacharid celulosu) obsažené v rostlinné potravě na jednodušší látky.
          • Bez pomoci těchto mikroorganismů by přežvýkavec nebyl schopen rostlinnou potravu rozložit na živiny. Mikroorganismy natrávená potrava se z bachoru přesunuje do čepce a odtud je zvracena v malých dávkách zpět do ústní dutiny.
          • Zde je natrávená potrava důkladně přežvýkána na kaši. Přežvýkaná potrava je potom podruhé polknuta, tentokrát do knihy a odtud vytlačena do slezu. Slezjevlastnímžaludkempřežvýkavce.Bachor,čepecaknihajsou předžaludky.

 

Kopinatci

Ryby

Obojživelníci

Plazi

Paryby- žraloci

Ptáci

Savci

Sudokopytníci.

 

Omasum kniha

Retikulum- čepec

Abomasum- slez

 

Chordata (strunatci)

  • ústní dutina (cavumoris)
    • jazyk (lingua): vznik při přechodu obratlovců na souš ze svalů báze dutiny ústní, úpon svalů na skelet jazylky a spodní čelist
    • chrup (dentice): zuby derivátem plakoidních šupin, jež samy vznikly v důsledku osifikace
    • slinné žlázy a jejich případná modifikace ve žlázy jedové
  • hltan (pharynx)
    • původně perforován žaberními štěrbinami – nejen transport potravy, ale i dýchání
    • endostyl (pláštěnci, bezlebeční) = žlábek, jehož stěny jsou vystlány epitelem produkujícím sliz a slepujícím potravní částice (separace potravních částic v proudu vody), evoluční předchůdce štítné žlázy
  • nosohltan (nasopharynx)
    • zbytek společného průběhu trávicí soustavy a dýchacích cest zachovaný u suchozemských tetrapodů
  • jícen (oesophagus)
    • svalová trubice: počátek příčně pruhované, směrem k žaludku už hladké svalstvo
    • potrava tudy jen prochází, pouze výjimečně se tu shromažďuje (vole u ptáků)
  • žaludek (lat. ventriculus, řec. gaster)
    • vznik v souvislosti s periodicitou v přijímání potravy
    • topografické a funkční členění na tři části: česlo (cadia), fundusvrátník (pylorus)
    • chemické (pepsin) i mechanické (peristaltika, gastrolity) trávení potravy
    • případné morfologické a funkční modifikace dle specializace na určitou potravu (např. přežvýkavci – čtyřdílný žaludek: bachor, čepec, kniha, sléz)
  • střevo (intestinum)
    • ještě trávení + vstřebávání živin (absorpci usnadňují napří. klkyspirální řasa – žraloci)
    • střevo často vybíhá ve slepé výběžky („slepá střeva“)
    • na konci je konečník (rectum) a řitní otvor (anus)
      • pokud do distální části konečníku ústí vývody močopohlavních orgánů, pak se tato část nazývá kloaka 
  • žlázy trávicího traktu
    • játra (hepar): odškrceny z ventrální části trávicí trubice, funkce: primárně sekreční (žluč), dále depozice látek, hydrostatický orgán
    • slinivka břišní (pancreas): odškrceny z dorzální části trávicí trubice, funkce: produkce trávicích enzymů a hormonů

 

Trávicí soustava člověka

Trávicí soustava se podílí na přeměně látek.

  • Trávením- mechanickým a chemickým zpracováním potravy
  • Vstřebáváním- převáděním jednoduchých látek, vzniklých trávením, do vnitřního organismu. Vstřebané látky využije organismus jednak jako zdroj energie, jednak jako stavební látky pro složky své vlastní živé hmoty.
  • Odstraňováním nestravitelných odpadních látek z organismu

Trávicí trubice začíná ústní dutinou, kde se potrava rozmělňuje, zvlhčuje a kde začíná trávení. Hltanem a jícnem se dopravuje do žaludku. Tam se větší množství najednou přijaté potravy shromáždí a po určitou dobu zadrží. Tenké střevo, jehož první částí je dvanáctník (duodenum), je hlavním místem trávení a vstřebávání živin. Tlusté střevo je především místem vstřebávání vody. Poslední částí trávicí trubice je konečník a řitní otvor.

Trávicí soustava je na dvou koncích otevřená. Proto se touto cestou mohou dostávat do těla nejen živiny, ale i škodlivé látky, paraziti, bakterie a viry. Většina potravy je přijímána do ústní dutiny v kusovité podobě, a musí být proto nejprve mechanicky zpracována zuby a jazykem. I když je rozmělněna na velmi drobné částečky, převládají v ní makromolekulární látky, které nemají schopnost procházet stěnami trávicí trubice. Aby mohly být zužitkovány, musí být rozštěpeny na malé molekuly à trávení a uskutečňuje se působením enzymů trávicího traktu. Malé molekuly vzniklé trávením procházejí membránami střevních buněk a dostávají se do krve a do lymfy. Tento proces se nazývá vstřebávání neboli resorpce.

 

Dutina ústní

  • Je prostor ohraničený patrem, rty a tvářemi. Spodinu dutiny tvoří jazyk, připojený svaly k dolní čelisti. Funkcí ústní dutiny je příjem potravy, její promísení se slinami a mechanické i chemické zpracování.
  • Potrava je v ústech rozmělňována zuby, jejichž tvar odpovídá jejich funkci
  • Zuby se rozlišují na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky
  • Každý zub má korunku, vyčnívající z dásně, krček a jeden nebo více kořenů, jimiž je zasazen v čelisti
  • V oblasti korunky tvrdá vrstva zubní skloviny obklopuje měkčí zubovinu (dentin)
  • Dentin je svým chemickým složením blízký kosti
  • Buňky (odontoblasty), které vytvářejí dentin, jsou uloženy v zubní dřeni
  • Uvnitř dentinu je zubní dřeň (pulpa), což je vazivová tkáň s rozvětvením nervů a cév.
  • V oblasti kořene je dentin kryt zubním cementem, který má stavbu kosti
  • Zuby jsou v čelistech uloženy v zubních jamkách (alveolách) a ke kosti jsou připevněny tuhým vazivem, které vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou
  • U dospělého člověka je chrup definitivní (32 zubů) a u dítěte dočasný – mléčný chrup (20 zubů)
  • Dohromady má chrup u dospělého člověka:
    • 8 řezáků
    • 4 špičáky
    • 8 zubů třenových
    • 12 stoliček
    • Jazyk je svalnatý orgán, který obrací a posouvá potravu. Stará se společně se zuby o jejírozmělňování. Jeho zadní část je připojena k jazylce. Jazyk obsahuje chuťové receptory  -chuťové pohárky. Rozlišujeme čtyři základní chutě a vnímáme je určitou částí jazyka.

 

Zuby

Jazyk (lingua)

Chutě:

–          sladká: špička jazyka,

–          kyselá: kraje jazyka v jeho střední části,

–          slaná: krajní části jazyka,

–          hořká: zadní část jazyka

 

Slinné žlázy

  • v ústech je přijatá potrava rozžvýkána a smíšena se slinami vylučovanými třemi páry slinných žláz (příušní, podčelistní a podjazykové)
  • sliny obsahují 99 % vody, zbývající 1 % tvoří různé soli a několik druhů bílkovin, z nichž nejdůležitější je mucin. Tato látka je vylučována v celém trávicím traktu a ve spojení s vodou tvoří hlen, který má ochrannou funkci
  • slinné žlázy vylučují jediný trávicí enzym- amylázu, častěji nazývaný ptyalin. Katalyzuje štěpení škrobu na disacharid maltózu.
  • Sekrece slin je řízena pouze nervově.
  • Vylučování slin je řízeno reflexně, podnětem je přítomnost potravy v dutině ústní
  • Ve slinách je také lyzozym, jehož funkcí je ničit bakterie a choroboplodné zárodky.
  • Trávicí trubice začíná ústním otvorem a končí řitním. Patří sem:
  • V hltanu jsou smršťovací svaly, díky kterým se posouvá potrava dále do jícnu a žaludku.
  • Najdeme ho v zadní části hrdla a je velký cca 15 cm. Jeho stěna je z vaziva a ze svaloviny.
  • Hltan dělíme na tři části:

 

Trávicí trubice

Hltan (pharynx)

–          nosohltan: spojuje nosohltan se středoušní dutinou,3

–          ústní část hltanu: kříží se zde dýchací a polykací cesty,

–          hrtanová část: neúplně uzavřená příklopkou hrtanovou.

Polykání probíhá tak, že se hrtan zvedne a hrtanová příklopka zabrání vstupu potravy do hrtanu. Zastaví se dýchání a potrava vstoupí z hltanu do jícnu. Z jícnu se pak potrava pohybuje peristaltickými pohyby do žaludku. Peristaltické pohyby jsou rytmické kontrakce a relaxace hladké svaloviny ve stěně trávicí trubice. Tato svalovina je tvořena svalovými vrstvami probíhajícími trávicí trubicí podélně, jednak okružně- cirkulárně. Stahy obou svalových vrstev působí tlakovou silou na obsah trubice a způsobují pohyb potravy. Tlaková vlna vytvářená peristaltickými pohyby v jícnu je tak velká, že je možný transport sousta jícnem i v poloze těla hlavou dolů. Pohyb potravy usnadňuje hlen, který vylučují některé buňky sliznice trávicí soustavy.

 

Jícen

  • Jícen navazuje na hltan. Jde o trubici dlouhou 32 cm, která prochází mezihrudí přepážkou a bránicí a ústí do žaludku. Jícen je tvořen hladkým i příčně pruhovaným svalstvem.
  • Svalovina je pružná a svou velikost mění podle sousta. Vykonává peristaltické pohyby.
  • Ventriculus je vakovitý orgán.
  • Hlavní funkcí žaludku je skladování potravy a následné mechanické a chemické zpracování.
  • V žaludku se vstřebává pouze část vody, alkohol a některé léky.
  • Objem potravy, který žaludek obvykle přijme, činí u dospělého člověka 1-1,5 litrů, může však pojmout až 5 litrů.
  • Rozmělňování a promíchávání obsahu žaludku je funkcí žaludeční peristaltiky. Pomocí stahů se trávenina posouvá dále k pyloru. Jestliže je pylorus uzavřený, trávenina se posune zpět a znova se promíchává se žaludeční šťávou a vzniká chymus (tekutá žaludeční trávenina).
  • Žlázy ve stěnách žaludku vylučují žaludeční šťávu, obsahující pepsinogen a kyselinu chlorovodíkovou. Pomocí kyseliny chlorovodíkové se pepsinogen přeměňuje na proteázu pepsin, která štěpí bílkoviny. HCl vytváří kyselé prostředí a denaturuje (narušuje strukturu) bílkoviny a také ničí choroboplodné zárodky přijaté s potravou.
  • Řízení vyprazdňování žaludku je zajišťováno nervově (enterogastrický reflex) a hormonálně. Při nadměrném podráždění žaludeční stěny se vyvolá obranný reflex – zvracení (vomitus).

 

Žaludek

Části žaludku:

  1. Cardia (česlo) – místo vstupu (vyústění jícnu) do žaludku. Je uzavřeno kruhovým svalovým svěračem, aby nedocházelo k návratu tráveniny z žaludku zpět do jícnu.
  2. Fundus (klenba) – horní vyklenutá část žaludku.
  3. Corpus (tělo) – tělo žaludku.
  4. Antrum (předsíň) – dolní část žaludku pod angulem. Jeho hlavní funkcí je rozmělnění a rozdrcení potravy.
  5. Pylorus (vrátník) – místo přechodu žaludku do duodena (dvanáctníku). Zadržuje větší částečky a rozmělňuje je, aby mohly být posunuty dále do duodena.
  • Mezi faktory potlačující vyprazdňování žaludku patří chemické složení tráveniny a její množství ve dvanáctníku
  • Obsahuje-li trávenina ve dvanáctníku větší množství tuku, kyselinu nebo hypertonický roztok nebo když e dvanáctník roztažen, jsou pohyby svalstva žaludku reflexně, ale i humorálně tlumeny.
  • Nejsilnějším  podnětem k vybavení reakcí potlačujících vyprazdňování žaludku  je tuk, který je tráven a vstřebáván mnohem pomaleji než většina ostatních složek potravy.
  • Proto například potrava s vysokým obsahem tuku (mléko, vajíčka) zůstane v žaludku více než 6 hodin
  • Je hlavním místem v trávicí trubici, kde dochází k trávení a vstřebávání. Jeho délka je 3 – 5 metrů a šířka 3- 3,5 cm.
  • Anatomicky se rozděluje na tři oddíly-
    • Krátký úsek- dvanáctník (duodenum)
    • Dva delší úseky- lačník a kyčelník
    • Stěna tenkého střeva je složena ve velké množství záhybů, které vytvářejí ještě další množství výběžků zvaných klky.
    • Buňky těchto klků mají na povrchu ještě malé výběžky- mikroklky
    • Trávenina se pohybuje v tenkém střevě pomalu peristaltickými pohyby, avšak stahy jsou přitom slabší než v jícnu a žaludku.
    • Hlavní pohyby, které vykonává hladké svalstvo střevní stěny, jsou segmentační pohyby
    • Jsou to prstencovité stahy v místech vzdálených od sebe několik centimetrů
    • Po několika sekundách nastává uvolnění a stahy se objeví poté v místech dříve nekontrahovaných
    • Segmentační pohyby zajišťují promísení tráveniny
    • Mezi klky jsou ve sliznici jednoduché trubicovité žlázky střevní, produkující slabě zásaditou střevní šťávu.
    • Šťáva obsahuje enzymy peptidázy, štěpící bílkoviny až na aminokyseliny, lipázy, štěpící tuky a amylázy, štěpící cukry
    • V horní části střeva se nacházejí buňky, které při styku s tráveninou začnou produkovat hormony sekretin a pankreozymin, jež jsou krví zaneseny do slinivky břišní, která začne produkovat pankreatickou šťávu, obsahující enzymy pro trávení všech živin
    • Do dvanáctníku ústí společným vývodem slinivka břišní (pankreas) a žlučník, které jsou společně s játry svým původem výběžky trávicí trubice
    • Je to žláza uložená přímo pod žaludkem
    • Protáhlý orgán 14 až 18 cm dlouhý
    • Skládá se z lalůčků (tubulů)
    • Obsahuje jak tkáň exokrinní, tak tkáň endokrinní
    • Endokrinní část žlázy vylučuje do krve hormony inzulin a glukagon.
    • Exokrinní část žlázy vylučuje dva druhy šťáv do dvanáctníku. Jedna obsahuje hydrogenuhličitan o vysoké koncentraci, sloužící k neutralizaci žaludeční HCl, druhá velký počet trávicích enzymů
    • Enzymy vylučované pankreatem jsou nejpodstatnější složkou souboru enzymů trávicí trubice
    • Vylučování pankreatické šťávy je řízeno podobně jako v žaludku: reflexně a humorálně
    • Součástí pankreatické šťávy jsou:
      • Trypsin- štěpící bílkoviny
      • Lipázy- štěpící tuky
      • Amylázy- štěpící cukry
      • Mezi žlázovými trubičkami jsou vtroušeny shluky drobných buněk- Langerhansovy ostrůvky, vyměšující do krve inzulin
      • Játra představují největší žlázu v těle. Jsou také největším orgánem dutiny břišní. Váží 1,5 kg.
      • Představují centrální orgán našeho metabolismu. Jsou uložené v pravé brániční klenbě. Jejich hlavní funkcí je detoxikace organismu. Zároveň se také podílejí na trávení potravy v tenkém střevě a také zde dochází k syntéze bílkovin krevní plasmy včetně srážejících faktorů.
      • Jsou životně důležitým centrem metabolických pochod, bez nichž nemůže organismus existovat
      • Jsou uložena v pravé brániční klenbě
      • Mají dvojí cévní zásobení: jednak z jaterní tepny, jednak z vrátnicové žíly.
      • 20 % krve přichází do jater jaterní tepnou z břišní aorty, 80 % vrátnicovou žílou ze stěny žaludku, střev, ze sleziny a slinivky břišní. Z jater odchází smíšená krev jen jednou jaterní žílou do dolní duté žíly.
      • Lidská játra dělíme na 4 laloky: větší pravý lalok, menší levý lalok, ocasatý lalok a čtyřhranný  lalok. Játra se skládají z podlouhlých, vícehranných lalůčků velikosti 1  – 2 mm, které jsou tvořeny jaterními buňkami, seřazenými v rámečky paprsčitě se rozbíhající od podélné osy lalůčků. Z každého laloku jaterního vychází po jednom vývodu a ty se spojují ve vývod jaterní. Při selhání jater je narušena homeostáza (rovnováha organismu), objevují se poruchy metabolismu a srážlivosti krve, začnou selhávat další orgány, což může to vést k jaternímu kómatu s následnou smrtí.
      • Funkce jater:
        • Pochody látkové přeměny
          • V játrech probíhají všechny důležité typy látkové přeměny
          • Z monosacharidů přicházejících z trávicí trubice se vytvářejí v játrech zásoby polysacharidu glykogenu
          • Uvolňováním glukózy z jater se udržuje v krvi normální hadina glukózy
          • V játrech dochází k deaminaci aminokyselin a k tvorbě močoviny
          • Dále se v játrech metabolizují mastné kyseliny
          • Tvorbou žlučových solí zajišťují játra trávení tuků ve střevě- tuk se v játrech ukládá, a proto zde mohou být uloženy v tucích rozpustné vitaminy (A, D, E, K, B12)
    • Pochody související s funkcí krve
      • Fagocytující hvězdicovité buňky vychytávají z krve hemoglobin z rozpadlých červených krvinek a přeměňují jej na bilirubin, který se potom uvolňuje do žluči
      • uvolněné železo se váže na feritin
      • Jaterní buňky vytvářejí krevní bílkoviny, a to albuminy a globuliny, protrombin a fibrinogen.
      • Játra mají hlavní podíl na inaktivaci většiny hormonů kolujících v krvi
    • Detoxikace
      • Do lidského těla se dostávají různé látky, které tkáně organismu nevyužívají v metabolických procesech
      • Kolují po určitou dobu v krvi
      • Dříve než jsou z těla odstraněny, přeměňují se v játrech
      • Přeměna látek pro organismus škodlivých se nazývá detoxikace
      • Při dlouhodobém působení některých látek dochází k poškození jater
    • dusíkaté produkty, které se v pouze v játrech přeměňují na močovinu (syntéza močoviny) – ta je odváděna krví a filtrována v ledvinách
    • jaterní tkáň má velkou regenerační schopnost
    • Je vylučována plynule jaterními buňkami v objemu 250- 1000 ml denně.
    • Dostává se do dvanáctníku žlučovodem, který ústí společně s vývodem pankreatu.
    • U člověka se žluč shromažďuje ve žlučníku
    • Základními složkami žluči jsou žlučová barviva a soli žlučových kyselin. Žluč vylučována játry se ve žlučníku pětinásobně až desetinásobně koncentruje resorpcí solí a vody stěnou žlučníku
    • Tento proces vede někdy k tak značnému zahuštění žluči, že cholesterol přítomný ve žluči se vysráží a vytvoří spolu s dalšími látkami žlučové kameny
    • Nejdůležitějšími složkami žluči jsou žlučové soli, které urychlují trávení a vstřebávání tuků
    • Barvivo způsobující žlutohnědé zabarvení žluči – bilirubin- je produktem rozpadu hemoglobinu
    • Konečným oddílem trávicí trubice je tlusté střevo o délce asi 1,5 metru a šířce 5 – 7 cm.
    • Sliznice tlustého střeva nemá klky, jen nízké řasy
    • Začíná jako slepé střevo, jehož slepým výběžkem je apendix – červovitý přívěsek
    • Tlusté střevo potom pokračuje třemi dalšími oddíly: tračníkem vzestupným, příčným a sestupným
    • Konečným oddílem tlustého střeva je konečník. Konec trávicí trubice tvoří řitní otvor
    • Tlusté střevo se plní 4 – 8 hodin po požití potravy
    • Neprodukuje žádné trávicí enzymy
    • Shromažďují se v něm nestrávené a nestravitelné zbytky potravy
    • Hlavními pochody, které v tlustém střevě probíhají, je vstřebávání solí a vody
    • Sodné ionty se dostávají prostřednictvím aktivního transportu ze střeva do krve
    • Téměř všechna požitá voda, spolu s vodou z trávicích šťáv a hlenu, se vstřebává do krevního oběhu
    • Působením bakterií přítomných v tlustém střevě zde probíhají kvasné a hnilobné procesy. Přitom vznikají i některé plyny (methan, amoniak, CO2), které jsou příčinou plynatosti
    • Kvasné bakterie zkvašují sacharidy a v malém množství i těžce stravitelnou celulózu
    • Hnilobné bakterie rozkládají aminokyseliny
    • Z nestravitelných části potravy vzniká 18-20 hodin po jídle stolice, zabarvená produkty rozpadu žlučových barviv
    • Dostává se do konečníku, kde jeho naplnění vyvolává pocit nucení na stolici.
    • Vnitřní svěrač je hladký sval, vnější příčně pruhovaný

 

Tenké střevo

Slinivka břišní

 

Játra (hepar)

    • Tvorba tepla – způsobeno velkou chemickou aktivitou => nejteplejší orgán těla, vzniká zde 1/7 tepla vzniklého v celém organismu => udržování stálé tělesné teploty (rozvod krví)

Žluč

Tlusté střevo






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: