Otázka: Mízní systém – systema lymphaticum
Předmět: Somatologie, Biologie
Přidal(a): beruška 99
Anatomické uspořádání:
Primární (centrální mízní) orgány:
- Brzlík (Thymus)
- Kostní dřeň (Medulla ossium)
Sekundární (periferní) mízní orgány:
- Slezina (Splen)
- Mízní uzliny (Nodi lymphoidei)
- Mandle (Tonsillae)
Mízní systém je tvořen z mízních cév, mízních uzlin, mízních kmenů a mízních orgánů.
Mízní systém – se velmi podobá krevnímu systému, je však mnohonásobně jemnější, není to uzavřený systém a nemá centrální pumpu, srdce, jako systém krevní. Mízní systém má počátek v mízních kapilárách vedoucích podél tepen a žil.
Mízní kapiláry: jsou tenkostěnné slepé trubičky, které tvoří hustou síť ve většině orgánů našeho těla. Sbírají tkáňový mok, který prostupuje stěnou mízních kapilár. Po prostupu již nehovoříme o tkáňovém moku, ale o míze (lymfě). Stěna mízní kapiláry je propustná pro všechny látky z mezibuněčných prostor.
Mízní kapiláry se spojují v mízní cévy, které mají chlopně bránící zpětnému toku mízy.
Mízní cévy: nenajdeme v centrálním nervovém systému, kostí, zubů a chrupavek. Mízní cévy se spojují do dvou velkých lymfatických mízovodů (hrudní lymfatický mízovod a pravý lymfatický mízovod), které ústí do hlavopažních žil krevního systému. Největší je hrudní lymfatický mízovod (ductus thoracicus), který odvádí mízu z dolní a levé poloviny těla. Pravý lymfatický mízovod (ductus lymphaticus dexter) vede mízu z pravé poloviny hlavy, krku, pravé horní končetiny a pravé plíce.
V průběhu mízních cév najdeme mízní uzliny (nody), které si můžeme na těle nahmatat (např.: ve slabinách, podpaždí).
Mízní uzliny: najdeme v průběhu mízních cév, které se podílejí na tvorbě lymfocytů a protilátek imunitního systému, filtrují protékající lymfu a zadržují toxické látky. Mají obvykle ledvinovitý nebo fazolovitý tvar. Na povrchu je vazivová blána a uvnitř trámčina. Počet mízních uzlin, velikost a stavba závisí na věku a na prodělaných nemocech. Přibližně je v organizmu 450 mízních uzlin.
Lymfa:
Množství tkáňového moku v těle je asi 10,5 litru
Složení mízy:
Odlišnost od krevní plazmy
Méně bílkovin
Více tukových kapének (hlavně z GIT)
Více látek vzniklých v průběhu látkové výměny v tkáních
Je proměnlivá – např. z GIT odtéká mléčně zakalená míza – obsahuje velké množství tukových kapének a hodně bílkovin
Obsahuje také lymfocyty a jiné krevní buňky
Funkce mízy:
Transportní – odvádí z tkání vstřebané látky a odpadové produkty metabolismu
Podílí se na udržení stálého vnitřního prostředí (homeostázy) – díky svému složení
Podílí se na obranné reakci organismu – díky leukocytům, které obsahuje
Míza odtéká mízními cévami do žilní krve
Transport mízy:
Je zajišťován:
Mízními vlásečnicemi – vznikají slepě v mezibuněčných prostorách
Mízníma cévama – mezi vlásečnicemi přechází v mízní cévy a ty v mízní kmeny
Uzlinami – mají různou velikost a tvar fazole, vyskytují se jednotlivě nebo ve skupinách (regionální uzliny)
Mízní uzliny (nodi lymphatici)
Jedná se o lymfatické orgány vejčitého tvaru o různých velikostech, tvořící síť po celém těle. Na povrchu je vazivové pouzdro a od něj směrem dovnitř odstupují jemné přepážky, které rozdělují vnitřní prostor uzliny na řadu oddílů – ve vnitřním prostoru uzliny jsou nakupeny lymfocyty.
Funkce:
Filtrují lymfu a lymfocyty zachycují a zneškodňují různé cizorodé částice (baktérie, rakovinné buňky, prachové částice atd.)
Tvoří protilátky
Jsou místem tvorby lymfocytů
Přefiltrovaná míza odtéká z uzliny několika cévami
Uzliny bývají řazeny do různě složitých řetězců
Filtrace mízy probíhá stupňovitě a opakovaně
Uzliny jsou bariérou pro šíření infekce a nádorového bujení
Jsou např.:
Na krku podél krkavice (arteria karotis)
Před a za ušním boltcem (auricula)
Před dolní čelistí (mandibula)
V podpaží (axilla)
V oblasti třísel
Pánevní, břišní a hrudní orgány( při vstupu cév a nervů)
Regionální mízní uzliny:
Typicky uložené skupiny uzlin v okolí orgánů a krajin těla – jsou první překážkou pro mikroorganismy proniklé do příslušného orgánu nebo tkáně
Infekcí zasažené uzliny se zvětší a probíhá v nich zánět:
– likvidace baktérií
– rozpad lymfocytů
– přenos infekce do dalších uzlin, pak do krve a nakonec do celého organismu
Slezina (Lien):
Největší lymfatický orgán, který však nemá vitální význam (po odstranění sleziny nahradí její funkce jiné orgány). Slezina je na povrchu pokryta vazivovým pouzdrem. Z vnitřního povrchu pouzdra odstupují vazivové trámce vytvářející prostorovou síť. Oka této sítě jsou vyplněna bílou a červenou pulpou.
Červenou pulpu tvoří krevní sinusy (zvláštní typ kapilár) a Bilrothovy provazce- retikulární vlákna obklopená buňkami (lymfocyt, červené krvinky, neutrofilní a eozinofilní granulocyty, a makrofágy). Bílá pulpa je tvořena Malphigiho tělísky- nahromadění lymfatické tkáně okolo centrální cévy. Slezina má bohaté cévní zásobení.
Mezi hlavní funkce sleziny patří:
Produkce formovaných krevních elementů b+hem 4. – 6. měsíce nitroděložního vývoje.
Zásobárna krve – skladuje se zde více než 1/3 trombocytů a vyzrávají zde retikulocyty
V bílé pulpě sleziny (nahromadění lymfatické tkáně) T-lymfocyty a B-lymfocyty, důležité pro obranné mechanismy organismu
V červené pulpě se zachytávají a odbourávají staré červené krvinky.
