Otázka: Kosterní soustava
Předmět: Biologie
Přidal(a): Iveta
Základní funkce
– pevná opora měkkým částem těla, umožňuje pohyb, vytváří ochranná pouzdra některých orgánů
Obecná stavba
– tvoří ji kosti a klouby, 206 různě spojených kostí
KOST (os)
– dělení podle tvaru kosti
– dlouhé (stehenní, pažní), krátké (záprstní kosti, klíční), ploché (lopatka, hrudní kost, lebeční kost), nepravidelné (obratel, dolní čelist)
– stavba dlouhé kosti
– epifýza – koncové části dlouhých kostí, tvoří kloubní část
– diafýza – střední část dlouhých kostí
– na povrchu všech kostí – HUTNÁ KOST pod ní HOUBOVITÁ TKÁŇ (uvnitř kosti)
– dutina v diafýze = DŘEŇOVÁ DUTINA – vyplněna KOSTNÍ DŘENÍ
OKOSTICE (periost) – okosticeàhutná kostà houbovitá tkáň
– tuhý, vazivový obal kosti, kryje kost v celém rozsahu – kromě kloubních ploch
– zásobená cévami => výživa kosti
nervy => vedení bolesti
KOSTNÍ DŘEŇ (medulla ossium)
– červená barva
– *zde ERY, většina LEU a TRO
– v dospělosti jen v plochých a krátkých kostech – např. v hrudní kosti, obratlích a žebrech
– s věkem se v dřeni usazuje tuk => dřeň žloutne a ztrácí schopnost krvetvorby
– ve stáří dřeň – šedá barva (ztráta tuku)
VÝVOJ KOSTI
– v embryonálním obd. je základ kosti vazivový nebo chrupavčitý à vývoj plodu => základ se mění na kost (zkostnatění = osifikace) à po narození osifikace není všude ukončena – např. na lebce novorozence fontanely (lupínky) – měkká místa tam, kde spojují vazivové švy lebeční kost à zkostnatí
RŮST KOSTI
vliv – hormony žláz s vnitřní sekrecí (hypofýza, št. žláza, pohl. orgány)
roste do šířky – díky okostici
délky – pomocí chrupavčitých plotének (růstové chrupavky) – mezi diafýzou a epifýzami kostí
ukončen kolem 18. roku
SPOJENÍ KOSTÍ
– každá kost připojena min. k jedné další kosti – výjimka: jazylka v krku (připojena k jazyku, na ní zavěšen hrtan)
1, nepohyblivé – vazivem (kosti lebky – lebeční švy)
– chrupavka (obratle páteře – meziobratlové ploténky, stydká spona, spojení žeber s hr. kostí)
– kostí (obratle křížové – kost křížová, kost pánevní – z k. sedací, kyčelní a stydké)
2, pohyblivé – kloubem (obsahuje vlásečnice a nervy)
jednoduché (ze 2 kostí)
složené (z více kostí, mezi jsou chrupavčité destičky – vyrovnávají nesrovnalosti)
STAVBA KLOUBU (articulatio)
KLOUBNÍ POUZDRO – tvoří ho tuhá vazivová tkáň, kryje konce obou kostí a připevněno k tělům kostí, drží kosti u sebe a umožňuje pohyb
– některá kl. spojení posílena vazy
KLOUBNÍ CHRUPAVKA – kryje epifýzu v místě, kde se kloubně spojuje s další kostí
– bez cév
KLOUBNÍ DUTINA – prostor mezi kloubními plochami kostí
SYNOVIÁLNÍ MEMBRÁNA – tenká, vystýlá celou dutinu kloubní, produkuje maz – zvlhčuje třecí plochy kl. spojení, vyživuje kl. chrupavku
KLOUBY
HK – kloub ramenní (articulatio humeri), loketní (a. cubici), kloub vřetenozápěstní (a. radiocarpalis), klouby ruky (mezi zápěstními kůstkami)
DK – kloub kyčelní (a. coxae), kloub kolenní (a. genus), kloub hlezenní (a. talocruralis), klouby nohy
KOSTRA LIDSKÉHO TĚLA
– kostra lebky, trupu, HK, DK
– KOSTRA LEBKY lebka (cranium)
– ochrana pro mozek a smyslové orgány (zrak, sluch, rovnovážné ústrojí, čich, chuť)
– kosti spojeny nepohyblivě – pomocí švů
– jediné kloubní spojení – u čelistního kloubu
– lebeční klenba – vyklenutá horní plocha lebečních kostí
– spodina lebeční – uvnitř lebky
– většina lebečních kostí je plochá
– některé – duté ( k. čelní, K. čichová, k. klínová, horní čelist) – dutiny v těchto kostech spojeny s dut. nosní = VEDLEJŠÍ DUTINY NOSNÍ (sinusy)
– na lebce rozlišujeme – ČÁST MOZKOVOU – kost týlní (os occipitale), kost klínová (os sphenoidale), 2 kosti spánkové (ossa temporalia), kost čichová (os ethmoidale), kost čelní (os frontale), 2 kosti temenní (ossa parietalia)
– ČÁST OBLIČEJOVOU – kůstky nosní (ossa nasalia), 2 kosti slzní (ossa lacrimalia), horní čelist (maxila), 2 kosti lícní (ossa zygomatica), patrová kost (os palatinum), kost radličná (vomer), dolní čelist (mandibula), jazylka (os hyoideum)
– KOSTRA TRUPU (páteř a hrudník)
– PÁTEŘ (columna vertebralis) – tvoří osu vzpřímeného těla (důležitá pro správné držení těla)
z obratlů (vertebrae) – 33 – 34 : 7 krčních (vertebrae cervicales) C1 – C7
1. = nosič (atlas) – plošky pro spojení s lebkou
2. = čepovec (axis) – otáčení hlavy
12 hrudních (vertebrae thoracicae) Th1 – Th12
5 bederních (vertebrae lumbales) L1 – L5
5 křížových srostlých v kost křížovou (os sacrum)
4 – 5 kostrčních spojených v kost kostrční (os coccygis)
obratel – tělo
oblouk s výběžky (vybíhá z těla) :7 – 2 příčné, 4 kloubní, 1 trnový
výběžky připojují žebra, vzájemně spojují obratle, tvoří plochy pro upevnění svalů
obratle spojeny pevně, ale dostatečně ohebný celek – klouby, vazy a chrupavčitými destičkami (meziobratlové ploténky) => pružnost páteře, tlumí nárazy
celou páteří prochází páteřní kanál – uložena páteřní mícha
páteř 2x esovitě prohnutá – lordóza (v oblasti krční a bederní páteře), kyfóza (v obl. hrudní a křížové páteře)
SKOLIÓZA – vybočení páteře do strany
HRUDNÍK: 12 hrudních obratlů
12 párů žeber
kost hrudní
– ohraničují dut. hrudní, kostěná schránka pro hrudní orgány (srdce, plíce, cévy)
: žebra (costae) – vzadu kloubně připojena k hr. obratlům
– vpředu chrupavkou spojena s hrudní kostí (7 párů = pravá žebra)
nebo k předchozím žebrům (3 páry = nepravá žebra)
poslední 2 páry zakončeny volně ve stěně břišní = volná žebra
hrudní kost (sternum) – rukojeť (manubrium), vlastní tělo (corpus), mečovitý výběžek (processus xiphoideus)
KOSTRA KONČETIN
– HORNÍ KONČETINA – připojena ke kostře trupu pletencem pažním – lopatka (scapula), klíční kost (clavicula)
– volná horní končetina – kost pažní (humerus), vřetenní kost (radius), loketní kost (ulna), 8 kůstek zápěstních (ossa carpi), 5 kostí záprstních (ossa metacarpi), články prstů (phalanges)
– DOLNÍ KONČETINA – připojena ke kostře trupu pánevním pletencem – 2 pánevní kosti (ossa coxae):
k. kyčelní (os ilium), k. stydká (os pubis), k. sedací (os ischii)
vpředu spojeny stydkou sponou (symfýza), vzadu připojeny ke kosti křížové
kost křížová (os sacrum)
tento kostěný kruh tvoří PÁNEV – ohraničuje pánevní prostor
=> kostěná schránka pro část orgánů dut. bř. a pánevní orgány
PORANĚNÍ KLOUBŮ
– POHMOŽDĚNÍ (kontuze): nezávažné poranění měkkých částí kloubu + hematom, bolest
PP: studený obklad, fixace elast. obinadlem, klid poraněné konč.
– PODVRTNUTÍ (distorze): hlavice opustí kl. jamku, ale vrátí se + bolest, otok, hematom
– VYKLOUBENÍ (luxace): hlavice opustí jamku a nevrátí se, konč. zůstane ve vynucené poloze
PP: elevace + chlazení konč., fixace elast. obinadlem, na HK velký šátkový závěs, „nerozcházet“ poranění
ZLOMENINA (fraktura)
* v důsledku přímého působení hrubé síly nebo přenosem působící síly z kloubu na kost (u lebečních zlom.)
DĚLENÍ
1, – traumatické – pošk. zdravé tkáně zevním nárazem
– patologické – pošk. nemocné tkáně už malým traumatem
– únavové – pošk. nem. tkáně dlouhodobým přetěžováním
2, – úplné – s linií lomu mezi úlomky
– neúplné – nalomení (infrakce)
dojde k posunu úlomků u úplných zlom. = dislokace
3, podle toho jestli je porušena kůže nad zlom.
– uzavřené
– otevřené
NEBEZPEČÍ – vnitřního krvácení, šoku, tukové embolie, infekce
PŘÍZNAKY
JISTÉ ZNÁMKY – úhlová deformace konč., nepřirozená pohyblivost, krepitace („kostní drásot“) – drhnutí kostí při prohmatávání,vyčnívající úlomek kosti u otevřených zlom.
NEJISTÉ ZNÁMKY – bolest, zduření, otok, může být i hematom, ztráta fce konč.
PP – dokonalá fixace kosti přes 2 klouby, chlazení, otevřená zlom. – sterilní krytí a měkké obložení, zlom. žeber – nebezpečí pneumothoraxu
