Otázka: Opěrná soustava živočichů a člověka
Předmět: Biologie
Přidal(a): Don
Opěrná soustava člověka – pojiva; složení a stavba kosti; typy kostí, spojení kostí; kostra hlavy, trupu a končetin. Opěrná soustava v systému živočichů.
Opěrná soustava zajišťuje oporu měkkých částí těla a pohyb těla.
Pojiva – spojují nebo izolují orgány, vyplňují prostory mezi orgány, poskytují oporu, slouží k ukládání látek
vazivo – měkká tkáň, měkkost závisí na bílkovinných vláknech, dobře regeneruje, nahrazuje mrtvé části, buňka vaziva se nazývá fibrocyt a fibroblast ® vytváří mezib. hmotu, která má složku vláknitou (kolagenní vlákna) a amorfní (rosolovitá hmota)
- měkké vazivo – nachází se prakticky všude mezi orgány, schopnost ukládání tuku ® tuková tkáň, zubní dřeň, kostní dřeň
- tuhé vazivo – velké množství vláken, např. vazy, které spojují kosti (lebeční švy, kloubní pouzdra, připojuje svaly ke kostem (šlachy)
chrupavka – buňka se nazývá chondrocyt a leží v lakunách (dutiny v mezib. hmotě), neobsahuje cévy a nervy, nehojí se
- sklovitá chrupavka – pevná, hladká, na povrchu kloubů, hlavic kostí, chrupavka nosu
- elastická chrupavka – pružná, v ušním boltci, průdušky, průdušinky
- vazivová chrupavka (kolagenní) – spona stydká, meziobratlové ploténky
kost – tvrdé pojivo, kde je velké množství mezibuněčné hmoty (kolagenní vlákna), tvrdost jí dávají vápenaté soli (CaCO3, Ca5(PO4)3OH), organická složka mezibuněčné hmoty je ossein – bílkovinné vlákno (pevnost, pružnost); tři typy buněk: osteocyty, osteoblasty (kostitvorné buňky) a osteoklasty (rozrušují buněčnou hmotu); do kostí vedou cévy – hojení, bolest; kost má dvě epifýzy a jednu diafýzu, mezi nimi je metafýza, růst kosti se nazývá osifikace, která může být chondrogenní – kostnatění chrupavky (tvoří se tzv. osifikační centra od kterých se šíří přeměna) nebo desmogenní – kostnatění vaziva; růst kosti do šířky zajišťuje okostice a růst do délky růstové chrupavky (v mládí), kost má na povrchu okostici (vazivová blána, protkaná cévami, všude kromě kloubních hlavic)
- hutná kostní tkáň – kompakta, vlákna a buňky jsou uspořádány do lamel, vedou zde Haversovy kanálky – systém
- houbovitá kostní tkáň- spongióza, u dlouhých kostí v epifýze, uvnitř plochých a krátkých kostí, dutiny mezi lamelami se nazývají trámčina kosti; uvnitř je kostní dřeň, řídký typ vaziva, existuje červená – tvoří se zde krvinky; často se mění na žlutou kostní dřeň – tuk ® morek; v dospělosti se krvinky tvoří jen v krátkých a plochých kostech
Kosti mohou být dlouhé, krátké, ploché a drobné, pneumatické. Spojení kostí může být pevné (pomocí chrupavky, vaziva nebo kostní tkání) nebo pohyblivé – spojení pomocí kloubu, skládá se z: kloubní hlavice a kloubní jamky, kloubního pouzdra a synoviální vrstvy produkující synoviální tekutinu – zmírňuje tření. Můžeme rozlišovat kloub kulový, vejčitý, válcový, sedlový, kladkový, nebo plochý.
Kostra – kostru můžeme rozdělit na kostru hlavy, trupu a kostru končetin
Kostra hlavy
Kostru hlavy můžeme rozdělit na část obličejovou a část mozkovou.
Část obličejová zahrnuje horní čelist (párová), dolní čelist, kost lícní (párová) – spojuje se s výběžkem spánkové kosti a tvoří jařmový oblouk, kost slzní (párová), kost nosní (párová), kost radličnou (nosní přepážka), kost patrovou (párová) a jazylku (hrtan).
Mozková část zahrnuje kost týlní (týlní otvor), kost temenní (párová), kost čelní, kost klínovou (turecké sedlo s podvěskem mozkovým), kost spánkovou (párová) – součástí je kost skalní (nejtvrdší kost v těle), a kost čichovou (tvořena skořepinami).
Lebka chrání mozek a smyslové orgány. Čelní, temenní a týlní švy se nazývají korunový šípový a lambdový. Při narození fontanely místo švů. Šupina kosti spánkové je nejslabší místo.
Kostra trupu
Tvořena páteří – tvoří osu vzpřímeného těla, je dvakrát esovitě prohnutá – zakřivení dopředu krční a bederní páteře je lordóza a
zakřivení dozadu hrudní páteře a kosti křížové je kyfóza, prostupuje jí mícha, skládá se z 33-34 obratlů (krátká nepravidelná kost složená z těla a oblouku s výběžky – trnový a příčné výběžky), rozlišujeme: 7 krčních obratlů – nejmenší, umožňují největší pohyb, první krční obratel se nazývá nosič (atlas) a nemá tělo, druhý krční obratel je čepovec (axis), který má tělo vybíhající v čep (zub čepovce), který se kloubně spojuje s atlasem; 12 hrudních obratlů – nesou 12 párů žeber; 5 bederních obratlů – největší; 5 křížových – postupně srostou v kost křížovou, tvoří zadní část pánve; 4-5 kostrčních obratlů – jsou zakrnělé a tvoří kostrč.
Žebra jsou protáhlé, obloukovité kosti, které se kloubně připojují k obratlům a vpředu chrupavkou ke sternu, rozlišujeme: 7 párů pravých žeber, 3 páry nepravých žeber (připojena chrupavkou na žebra předcházející) a 2 páry volných žeber.
Hrudní kost je plochá kost složená z rukověti, těla a mečovitého výběžku.
Kostra horní končetiny
Skládá se z lopatkového pletence – připojuje horní končetinu k trupu, skládá se z lopatky a klíční kosti – a volné horní končetiny: pažní kost (kladkovitý kloub pro spojení s loketní kostí a kulovitý výběžek pro vřetenní kost), vřetenní kost – na palcové straně ruky, loketní kost – na malíkové straně kosti, zápěstní kosti (8), záprstní kůstky (5) a prstní články (14).
Kostra dolní končetiny
Tvořena pletencem dolní končetiny – z pánevní kosti (ta vzniká srůstem kosti kyčelní, stydké (mezi stydkými kostmi je spona stydká) a sedací) – a volnou dolní končetinou: stehenní kost – dolní konec se rozšiřuje ve 2 kloubní hrboly, čéška, holenní kost – na palcové straně, lýtková kost – na malíkové straně, zánártní kůstky (7, např. kost patní, hlezenní), nártní kůstky (5) a prstní články (14). Pánev je tvořena dvěma kostmi pánevními a kostí křížovou. Kloub kolenní (hlavice kosti stehenní a jamka kosti holenní) má čéšku a dva menisky – usměrnění pohybu.
Opora těl bezobratlých může být vnější kostra (jehlice, schránky, chitin, destičky), u obratlovců je typická vnitřní kostra se strunou hřbetní, který je postupně nahrazen páteří. Kostra může být chrupavčitá (paryby) nebo kostěnná.
