Houby – maturitní otázka z biologie (2)

 

   Otázka: Houby

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): cathrinefirth

 

 

 

 

CHARAKTERISTIKA

 početná a různorodá skupina

 znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa – org. látky, zásobní látka – glykogen)

 jednobuněčné i mnohobuněčné

 

STAVBA TĚLA

• hyfa – houbové vlákno, základní stavební jednotka těla většiny hub

• podhoubí (mycelium) – soubor hyf

• plektenchym – soubor mycelií, houbové pletivo (nepravé)

• plodnice – většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)

 

ROZMNOŽOVÁNÍ

1) Nepohlavní – nejčastější, pomocí spor

a. zoospory – vývojově nejpůvodnější, pohyblivé

b. konidie – nepohyblivé odškrcují se na konci hyf

c. sporangiospory – nepohyblivé, vznikají ve výtrusnicích

 

2) Pohlavní – pomocí specializovaných pohlavních spor

a. askospory – nepohyblivé, vznikají ve vřecku (askus), vznikají v určitém počtu -8

b. bazidiospory – nepohyblivé, vznikají na nosiči (bazidie), většinou 4 (jsou dokonalejší)

 

VÝSKYT – kosmopolitní (celosvětově)

 lesy, louky, pastviny, zahrady, lidská obydlí, povrch organismů

 faktory ovlivňující výskyt hub: vlhkost – vyžadují vyšší vlhkost

teplota – vyžadují vyšší teplotu

 

VÝŽIVA – saprofytismus – výživa z odumřelých částic organismů

 parazitismus – na jiném organismus

 saproparazitismus – kombinace

 symbióza – soužití (mykorhiza – soužití mezi dřevinou a loukou – rostlina houbě glukózu díky fotosyntézy, houba rostlině vodu a minerální látky), (lichenismus – houba a řasa)

 

SYSTÉM HUB

o Oddělení: HLENKY – jednoduché, primitivní organismy

 nejasné zařazení

 mají plazmodium = tělo, mnohojaderná slizovitá, často pestře zbarvená hmota, může se pomalu pohybovat

 výskyt: vlhká tmavá místa (pařezy, opadanka)

 výživa: saprofyté (vlčí mléko), parazité (nádorovka kapustová)

o Oddělení: OOMYCÉTY – řasovky

 příbuzné řasám (zoospory s 2 bičíky, trubicovité mycélium = stélka řas)

 saprofyté, parazité

 zástupci: plíseň bramborová, vřetenavka révová

o Oddělení: HOUBY PRAVÉ – většinou mnohobuněčné, nepohyblivé spory

 

HOUBY SPÁJIVÉ – zygomycety – zvláštní pohlavní rozmnožování – zygogamie (spájení) – výsledkem spájení zygospora (spájivý výtrus)

– jsou to sporangiospory

– saprofyté, parazité

– důležitá složka edafonu

– plíseň hlavičková, krobidlovec černavý

 

HOUBY VŘECKOVÝTRUSNÉ – askomycety

 nejpočetnější skupina pravých hub

 tvoří pohlavní orgány

 výtrusnice=vřecko → 8 askospor

 rozmnožování – pohlavní (pomocí askospor), nepohlavní (pomocí konidií, pučením)

 

 zástupci – kvasinky (pivní, vinná), štětičkovec (penicilín), smrž, lanýž, paličkovice nachová (námel – parazituje i obilí), hlísenka (monolióza)

 

HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ – basidiomycetes

 netvoří pohlavní orgány

 mykorhiza, čarodějné kruhy

 výtrusnice=nosič (bazidie) – sdružují se = výtrusorodé rouško (shluk bazidií)

 rozmnožování – pohlavní – pomocí bazidií – 4 bazidiospory

 

 zástupci – rez travní, sněti, houby lupenaté (žampión, bedla, muchomůrka červená zelená tygrovaná růžovka šedivka, holubinka, ryzec, václavka), houby rourkaté (hřib pravý – smrkový, dubový, hřib žlutomasý, hřib žlučník, hřib satan)

 

LIŠEJNÍKY – podvojný organismus, houba (mykobiont) a řasa nebo sinice (fytobiont)

 houba – heterotrofní výživa (přísun vody a min. látek)

 řasa, sinice – autotrofní výživa (zajišťuje přísun asimilátů)

 lichenismus – symbióza mezi houbou a řasou (sinicí)

 extrémní lokality (tundra, vys. hory apod.)

• typy stélek – korovitá – celou plochou přirostlá (nebo srostlá) na substrát

(mapovník zeměpisný )

 lupenitá – plochá, k podkladku přirůstá jen některými místy, část laločnaté stélky může od podkladu odstávat (terčovka bublinatá)

 keříčkovitá – se substrátem je v kontaktu jen v bazální části, je vystouplá nebo převislá (dutohlávka sobí)

 provazovitá – podtyp keříčkovité (visí ze stromu)

• rozmnožování – pohlavní (pouze mykobiont – askospory nebo bazidiospory), nepohlavní (fragmetace stélky nebo odtržení povrchu stélky s fytobiontem)

• výskyt – extrémní biotopy (vysoké hory, arktické oblasti)

 podklad: skály, borka stromů, zdi, půda, dřeviny, organismy

 rostou velmi pomalu (desetiny mm za rok)

• význam – průkopníci života v extrémních podmínkách

 eroze (narušují podklad)

 tvorba humusu (odumřelé stélky lišejníků)

 bioindikátory – určují vlastnosti prostředí






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: