Otázka: Houby
Předmět: Biologie
Přidal(a): cathrinefirth
CHARAKTERISTIKA
početná a různorodá skupina
znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa – org. látky, zásobní látka – glykogen)
jednobuněčné i mnohobuněčné
STAVBA TĚLA
• hyfa – houbové vlákno, základní stavební jednotka těla většiny hub
• podhoubí (mycelium) – soubor hyf
• plektenchym – soubor mycelií, houbové pletivo (nepravé)
• plodnice – většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)
ROZMNOŽOVÁNÍ
1) Nepohlavní – nejčastější, pomocí spor
a. zoospory – vývojově nejpůvodnější, pohyblivé
b. konidie – nepohyblivé odškrcují se na konci hyf
c. sporangiospory – nepohyblivé, vznikají ve výtrusnicích
2) Pohlavní – pomocí specializovaných pohlavních spor
a. askospory – nepohyblivé, vznikají ve vřecku (askus), vznikají v určitém počtu -8
b. bazidiospory – nepohyblivé, vznikají na nosiči (bazidie), většinou 4 (jsou dokonalejší)
VÝSKYT – kosmopolitní (celosvětově)
lesy, louky, pastviny, zahrady, lidská obydlí, povrch organismů
faktory ovlivňující výskyt hub: vlhkost – vyžadují vyšší vlhkost
teplota – vyžadují vyšší teplotu
VÝŽIVA – saprofytismus – výživa z odumřelých částic organismů
parazitismus – na jiném organismus
saproparazitismus – kombinace
symbióza – soužití (mykorhiza – soužití mezi dřevinou a loukou – rostlina houbě glukózu díky fotosyntézy, houba rostlině vodu a minerální látky), (lichenismus – houba a řasa)
SYSTÉM HUB
o Oddělení: HLENKY – jednoduché, primitivní organismy
nejasné zařazení
mají plazmodium = tělo, mnohojaderná slizovitá, často pestře zbarvená hmota, může se pomalu pohybovat
výskyt: vlhká tmavá místa (pařezy, opadanka)
výživa: saprofyté (vlčí mléko), parazité (nádorovka kapustová)
o Oddělení: OOMYCÉTY – řasovky
příbuzné řasám (zoospory s 2 bičíky, trubicovité mycélium = stélka řas)
saprofyté, parazité
zástupci: plíseň bramborová, vřetenavka révová
o Oddělení: HOUBY PRAVÉ – většinou mnohobuněčné, nepohyblivé spory
HOUBY SPÁJIVÉ – zygomycety – zvláštní pohlavní rozmnožování – zygogamie (spájení) – výsledkem spájení zygospora (spájivý výtrus)
– jsou to sporangiospory
– saprofyté, parazité
– důležitá složka edafonu
– plíseň hlavičková, krobidlovec černavý
HOUBY VŘECKOVÝTRUSNÉ – askomycety
nejpočetnější skupina pravých hub
tvoří pohlavní orgány
výtrusnice=vřecko → 8 askospor
rozmnožování – pohlavní (pomocí askospor), nepohlavní (pomocí konidií, pučením)
zástupci – kvasinky (pivní, vinná), štětičkovec (penicilín), smrž, lanýž, paličkovice nachová (námel – parazituje i obilí), hlísenka (monolióza)
HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ – basidiomycetes
netvoří pohlavní orgány
mykorhiza, čarodějné kruhy
výtrusnice=nosič (bazidie) – sdružují se = výtrusorodé rouško (shluk bazidií)
rozmnožování – pohlavní – pomocí bazidií – 4 bazidiospory
zástupci – rez travní, sněti, houby lupenaté (žampión, bedla, muchomůrka červená zelená tygrovaná růžovka šedivka, holubinka, ryzec, václavka), houby rourkaté (hřib pravý – smrkový, dubový, hřib žlutomasý, hřib žlučník, hřib satan)
LIŠEJNÍKY – podvojný organismus, houba (mykobiont) a řasa nebo sinice (fytobiont)
houba – heterotrofní výživa (přísun vody a min. látek)
řasa, sinice – autotrofní výživa (zajišťuje přísun asimilátů)
lichenismus – symbióza mezi houbou a řasou (sinicí)
extrémní lokality (tundra, vys. hory apod.)
• typy stélek – korovitá – celou plochou přirostlá (nebo srostlá) na substrát
(mapovník zeměpisný )
lupenitá – plochá, k podkladku přirůstá jen některými místy, část laločnaté stélky může od podkladu odstávat (terčovka bublinatá)
keříčkovitá – se substrátem je v kontaktu jen v bazální části, je vystouplá nebo převislá (dutohlávka sobí)
provazovitá – podtyp keříčkovité (visí ze stromu)
• rozmnožování – pohlavní (pouze mykobiont – askospory nebo bazidiospory), nepohlavní (fragmetace stélky nebo odtržení povrchu stélky s fytobiontem)
• výskyt – extrémní biotopy (vysoké hory, arktické oblasti)
podklad: skály, borka stromů, zdi, půda, dřeviny, organismy
rostou velmi pomalu (desetiny mm za rok)
• význam – průkopníci života v extrémních podmínkách
eroze (narušují podklad)
tvorba humusu (odumřelé stélky lišejníků)
bioindikátory – určují vlastnosti prostředí
