Gynekologické záněty – maturitní otázka

gynekologie

 

   Otázka: Gynekologické záněty

   Předmět: Gynekologie

   Přidal(a): vnl.xf

 

 

Gynekologie – Gynekologické záněty

 

Gynekologické záněty

  • Záněty reprodukčních orgánů jsou časté a postihují zevní i vnitřní genitálie. Nejčastější jsou v reprodukčním věku ženy a jeho pánevní formy ohrožují fertilitu ženy.
  • Mají pestrý klinický obraz od asymptomatických a lehkých forem až po závažné smrtící sepse. Časté jsou recidivy.
  • Významné jsou trvalé následky infekcí (neplodnost, dysmenorea, adheze..). Průběh infekce (zánětu) je určen interakcí patogenu s obrannými mechanizmy organismu. Gynekologické záněty mají vedle zdravotních a osobních také sociální a ekonomické důsledky.
  • Významné je také hledisko epidemiologické (STD).
  • Frekvence
  • Vulvovaginální zánět (dyskomfort) patří k nejčastějším ženským problémům v ordinaci. Prakticky každá žena má tyto problémy i vícekrát během života.
  • Hluboký gynekologický zánět se podílí asi v 10 – 20% na hospitalizacích a PN pacientek gynekologa.

 

Infekční agens

  • Historicky se etiologická agens mění. Do pozadí ustupují klasické STD (gonorea, lues..) a dominují SDT tzv. druhé generace (chlamydie, mykoplazmata, HPV, HIV, mykozy…).
  • o Bakterie -jsou nejčastější, zahrnují celé spektrum patogenů častěji anaeroby a polymikrobiální infekce. Rozdělují se na koky a tyčky. Jsou gram-pozitivní a gram negativní (Streptokoky A a B, Stafylokoky – aureus, Enterobakterie – Escherichia coli, proteus, Pseudomonas aeruginosa, Anaeroby bacteroides, Mykobakterie, Spirochety, Chlamydia trachomatis, Mycoplasma, Ureaplasma aj.).
    • Viry – Viry DNA (genitální viry skupiny HSV a HPV, Cytomegalovirus..) Viry RNA (Retrovirus, Poliovirus, Hepatitis A, Rubeola, respirační viry…)
    • Kvasinky – Candida albicans a tropicalis, postihují spíše zevní genitálie a pochvu
    • Paraziti – Trichomonas vaginalis, jsou vzácnější

 

Cesty infekce

  • o ascendentní – nejčastější forma (STD), cesta infekce – vulva, pochva, cerviX, dutina dělohy, tuby, břišní dutina
  • o descendentní – lymfogenně (komplikace potratu, porodu, IUD), hematogenně (vzácně – tbc)
  • o přímo (per continuitatem) – zjiných orgánu břicha (appendiX, močové cesty)

 

Bariéry infekce

  • Vulva – anatomická bariera – rima pudendi a hymen.
  • Vagina – není sterilní orgán. Biochemizmus pochvy – zajišťuje fysiologické prostředí pochvy – pH 4,5, které souvisí s estrogenizací a přítomností Lactobacilus vaginalis (Döderlein). Bakterie Döderlein štěpí cukry z epitelu na k.mléčnou (laktát) a udržuje se pH 3,8 – 4,2. Biocenoza pochvy – pochva je osídlená fysiologickou mikroflórou, která je v dynamické rovnováze. V pochvě a hrdle působí lokální imunologické mechanismy. Cervix – žlázový cervikální hlen má výrazný antibakteriální účinek s imunologickými účinky. Tuby – přirozená odolnost, pohyb řasinkového epitelu a proudění intratubární tekutiny směrem ven. Ohraničení zánětu uzávěrem fimbriálního ústí a lokalizací v pánvi.

 

Rozdělení gynekologických zánětů

  • Klasifikační kriteria
  • o Etiologické agens
  • o Klinické souvislostí vzniku zánětu
  • o Podle postižené části genitálií

 

Klinické hledisko

  • I. Záněty v souvislosti s graviditou – porody a potraty
  • II. Záněty v souvislosti s gynekol. operacemi – velké (laparotomie,vaginální…) a malé intrauterinní výkony (kyretáže,HSG,
  • III. Ostatní – STD, z vaginální flory při oslabení organizmu
  • IV. Indukované záněty – appendicitis aj.

 

Rozdělení podle postižené části genitálií

  • Vulvitis, Bartholinitis, kolpitis, cervicitis, endometritis, salpingitis, adnexitis, pelveoperitonitis, abscess Douglasu

 

Klinické příznaky, průběh, diagnóza

  • Obecné příznaky a příznaky podle lokalizace zánětu.
  • ANAMNÉZA – menstruace (zánět často navazuje), potrat, intrauterinní zákrok, laparotomie, sexuologická souvislost, rizikové skupiny, cestování, hygienický standard, tampony, lázně, dřívější záněty, jiné choroby, léky..,
  • PRŮBĚH variabilita intenzity a časového průběhu zánětu – oligo/asymptomatický, latentní, subakutní, akutní, chronický, exacerbace, recidiva, život ohrožující sepse…
  • CELKOVĚ – subfebrilie, febrilie, třesavka, pocení, nechutenství, tachykardie, únavnost, GIT a urologické potíže….
  • SOMATICKÉ VYŠETŘENÍ – břišní nález – peritoneální příznaky (5P pohled, pohmat, poklep, poslech, p.rektum/vaginam), rezistence..
  • MÍSTNÍ – tumor- zduření,otok, rubor- zarudnutí, dolor – bolest (v místě, podbřišek, záda), calor- zteplání, funktio laesa – porucha funkce ‚ a další projevy podle místa (hnis, abscess, výtok, ulcerace, condylornata, adheze, svědění…)
  • GYNEKOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ – p. speculam – fluor, zarudnutí, ulcerace, condylomata,. změny sliznice.., palpační nález – omezení pohyblivosti, rezistence, bolestivost.. VYŠETŘOVACÍ METODY – bakteriologické, parazitologické, virologické, ultrazvuk, laparoskopie, CT, punkce
  • LABORATORNÍ – leukocytosa, CRP, FW, hemokultura, bakteriologické nálezy, serologické vyšetření, orgánový screening…
  • DOPROVODNĚ (KONZILIA) – chirurg, urolog, internista, mikrobiolog…

 

Léčba

  • LÉČBU URČUJE ŘADA OKOLNOSTÍ – a) patogen – druh, virulence, množství, citlivost k léčbě..b) lokalizace a rozšíření zánětu, c) klinický průběh onemocnění, věk, uchování fertility, anamnesa d) epidemiologie – obzvláště pří STD, nozokomiálních infekcí
  • VULVITIS A KOLPITIS (VULVOVAGINITIS)
  • FYSIOLOGICKÝ FLUOR je tekutina, která je výsledkem produkce cervikálního hlenu, transudátu ze stěn (nemá žlázky), sekretů žláz introitu, odloupaných epitelií a mikroflóry. Estrogeny mají důležitou funkci v udržování normálního prostředí.
  • Laktobacilus vaginalis (Döderlein) zajišťuje chemismus pochvy ( <4 ).
  • PŘI ZÁNĚTU lactobacilus mizí, prostředí pochvy se alkalizuje (pH>4,5) a množí se patogeny. Zmnožení leukocytů je obranným mechanizmem při zánětu
  • Většinou se jedná o současné postižení pochvy a vulvy.

 

Klasifikace (nosologické typy)

  • Rozdělení druhů vulvovaginitis se změnilo.
  • Po válce do 80. let se používalo rozdělení podle MOP, které je již obsolentní protože neodpovídá praxi.
  • MOP: I. – VI. stupeň (fysio bakteriální nehnisavý a hnisavý, kapavka, trichomoniasis a mykoza)
  • Fluor je pouze symptom.

 

1. Trichomonádová vulvovaginitis

  • Parazit Trichomonas vaginalis (má 4 přední a jeden zadní bičík), je pohlavně přenosná infekce.
  • Parazit adheruje na sliznici pochvy. Diagnoza – pálení, svědění, dyspareunie. . . ‚ zelenožlutý zpěněný hnisavý fluor, iritace poševních stěn, jahodový čípek, 50% infekcí probíhá asymptomaticky. Mikroskopický průkaz prvoka v nativním preparátu, kultivace, speciální testy.
  • Léčba – celková aplikace p.os. – lokální nepůsobí na okolní osídlení žlázek.
  • Metronidazol (jednorázově 2gr, nebo 7 denní léčba) nebo Avrazor (ornidazol). Účinnost se zvyšuje léčbou všech sexuálních partnerů.

 

2. Mykotická (vulvovaginitis)

  • Kvasinky Candida albicans a glabrata, často asymptomatická.
  • Diagnoza – pruritus, bolest, tvarohovitý fluor, zarudnutí, mikroskopické vyšetření.
  • Predispoziční faktory – imunodeficience, celkové onemocnění, ATB léčba, gravidita….
  • Problémem bývají chronické infekce, recidivy.
  • Léčba – lokální a celková antimykotika (Macmiror com., Khon D, azolové preparáty – Canesthen, Pevaryl, Mycomax, Diflucan, Sporanox.).

 

3. Laktobacilóza

  • Přemnožení laktobacilu, nepřítomnost kandidy.
  • Diagnoza – fluor podobný jako mykotický, pruritus, dyspareunie, dysurie
  • Typické je cyklické zhoršení v luteální fázi.
  • Léčba – alkalizace pochvy (výplachy sodou) event. .ampicilin

 

4. Anaerobní vaginóza (nespecifická)

  • Častá příčina výtoku (ve 40-50%).
  • Jedná se o dysmikrobii přemnožením anaerobů (Gardnerella, Mycoplasma, Vibria, aj.- žádný nález není specifický).
  • Pokles laktobacila a nepřítomnost leukocytů.
  • Diagnoza – Amselova kritéria: 1. Typický našedlý, homogenní, ulpívající výtok., 2. pH 4,5., 3. Pozitivní aminový test – charakteristický rybí zápach (putrescin, trymetylamin..) při alkalizaci fluoru 10% KOH. Rybí zápach bývá také po menses a souloži.. 4. Klíčové buňky (clue cells) v mikroskopu epitelie pokryté bakteriemi. Kultivace nemá význam
  • Pyogenní aerobní bakterie (streptokoky, stafylokoky, enterokoky, Escherichia coli).
  • Diagnoza – zažloutlý hnisavý výtok hnilobného pachu, dyspareunie, vysoké pH (>4,5),
  • Léčba – Macmiror (metronidazol je neučinný), Furantoin Vag., Tantum rosa.

 

5. Ostatní vaginitis

  • Herpetické HSV (puchýřky, ulcerace), papilomavirové HPV (condylomata acuminata), toxické, alergické, dermatologické, psychogenní, atrofické..

 

Vulvitis

  • predispozice – diabetes mellitus, menopauza, promiskuita, špatná hygiena..
  • klinický obraz – svědění, zarudnutí, bolest, dyspareunie, dysurie, fluor, condylomata, ulcerace, eroze, absces…
  • léčba – celková (diabetes mellitus, antibiotika, Vitaminy, estrogeny…)
  • místní obklady, masti, prostředky proti svědění…), antibiotika (masti a soluce), antimykotika (canesthen, gynopevaryl, borax glycerin…), protivirová th (zovirax..)
  • příklady – vulvitis diabetica, atrofická vulvitis, dystrofie vulvy, hnisavé vulvitis podle etiologie, herpes, folikulitis, parazitární vulvitis..
  • Zánět Bartholiniho žlázy (absces) – th.: eXstirpace, chemická destrukce (lapis), incize, marsupializace..

 

Kolpitis

  • Primární kolpitis – průnik patogenů do pochvy a vyvolání zánětu. Léčba je v působení na patogen.
  • Sekundárnĺ kolpitis – porucha prostředí (např. diabetes, karence estrogenů, gravidita) a zmnožení patogenů. Léčba musí působit na příčinu.
  • predispozice – promiskuita (STD), menopauza (karence estrogenů), fáze cyklu, gravidita, cizí tělesa (tampony), masturbace, sex. praktiky, antikoncepce, imunologický deficit…
  • klinický obraz – fluor, zarudnutí, svědění, pálení, bolest, ulcerace, condylomata…
  • Léčba – podle původce (celkově a místně) – ATB a chemoth.(dalacin, furantoin, penicilin, cefalosporiny, entizol), antimykotika (Gyno pevaryl, Canesten, Fungicidin..), antivirotika (Zovirax, Herpesin..), acidifikace pochvy (Lactogyn, vagifem..), alkalizace (soda – výplachy), estrogeny (cekově a místně – Orthogynest, Ovestin), desinfekce (Betadin, Tantum roza)..

 

Cervitis

  • Chronický nebo akutní zánět endocervixu (cylindrického epitelu)- sliznice s rozvětvenými žlázkami.
  • Etiologie: nejčastěji chlamydie, gonokok, mykoplazmata
  • Hnisavý cervikální sekret, pelvic a back pain, dysmenorea, koitalgie, sterilita.
  • Prosáklé hyperemické hrdlo s kontaktním krvácením. kg.- kultivace – aeroby, anaeroby, chlamydie,
  • Léčba -ATB celkově, lokální léčba málo účinná – nepůsobí v hloubce žlázek. Používáme tatracykliny, erytromycin a klindamycin.

 

Hluboký pánevní zánět (PID – pelvic inflammatory disease)

  • Zánětlivé onemocnění vnitřního genitálu nad úrovní hrdla.
  • Nejde o zánět pánve, ale pánevních orgánů.
  • Klasifikace rozděluje zánět podle lokalizace, ale vždy se jedná o menší či větší postižení také okolí.
  • K P10 nepatří pooperační, poporodní, nebo s graviditou spojené infekční komplikace.
  • Frekvence – nejvíce jsou postiženy ženy mezi 20. – 30. rokem.
  • PID je také relativně častá diagnoza u hospitalizovaných žen.
  • P10 může mít chronické a trvalé následky (bolesti, sterilita, GEU, operační zásahy..).
  • Predispozice – intrauterinní zákroky, kyretáž, inzerce IUD, karcinom, nekroza myomu.
  • STI/STD. Promiskuita. Rizikové je období těsně po menses.

 

Endometritis, myometritis

  • Zánět endometria a přestup zánětu na děložní stěnu. Izolovaná endometritis je vzácná.
  • Nejčastěji se jedná o ascenzi infekce z pochvy.
  • Etiologie – tendenci k cenzi mají “slizniční” gonokoky a chlamydie, které poruší brány infekce a následně se zmnoží polymikrobiální flora s anaeroby, E.coli, streptokoky, stafylokoky aj.
  • Klinický obraz – při izolované endometritis poruchy menses (menometroragie). Jsou výraznější celkové symptomy zánětu – téploty, bolesti (spontánní, palpační), slabost. lokálně – hnisavý fluor, bolestivá děloha a okolí, laboratorní nález. intrauterinní adheze – Ashermanův syndrom.
  • Pyometra – retence hnisu v dutině dělohy. Vyskytuje se u ca.endometria a v seniu při obliteraci cervikálního kanálu. Diagnoza – UZ, palpačně a po dilataci odtokem hnisu.
  • Léčba – celkově antibiotika podle citlivosti nebo s širokým spektrem (cefalosporiny, dalacin, metronidazol, gentamicin…). Pyometra – dilatace, zánět s IUD – extrakce, zánět při reziduích – kyretáž. Podpůrná léčba estrogeny.

 

Adnexitis (oophoritis, salpingitis)

  • Většina zánětů adneX vzniká ascenzí bakterií z vaginy, cerviXu nebo dělohy. STO (gonokoky, chlamydie)
  • porušení bariér – menstruace, kyretáž, potrat, šestinedělí…
  • přímý přestup – appendicitis, diverticulitis
  • hematogenně – vzácně – tbc
  • Etiologie – gonokoky a chlamydie bývají nejčastější příčinou, při kultivaci však zpravidla vypěstujeme polyrnikrobiaini floru včetně anaerobu (bakterie razi cestu’ pro ostatni floru)
  • Klinický obraz – škála projevů: symptomatický, akutní, chronický, septický. Příznaky:celkové – (T, třesavka, bolest, schvácenost, lab. Změny…) Místní – podle lokalizace, rozšíření a komplikace zánětu (katarální endosalpingitis , pyosalpinx, adnexitis, tumor inflamatorius, pelveoperitonitis, abscess Douglasu, difusní peritonitis, sepse, septický šok).

 

Rozdělení podle rozsahu zánětu (unibilaterální)

  • Akutní salipingitis – katarální (zduření, exsudát..), hnisavá (hnis, postižení stěny).
  • Chronická salpinqitis – morfologické změny (adhese, sactosalpinx).
  • Adnexitis – akutní/chronický zánět celých adnex a většinou i okolí.
  • Oophoritis – izolovaný zánět ovaria je vzácný – z tuby přechází proces na celá adnexa. Pyosalpinx, pyovarium – hnisavý obsah.
  • Adne X tumor inflamatorius. tuboovariální abscess – adnexa tvoří zánětlivý tumor – adhese mezi tubou, ovariem a okolí s hnisavými ložisky.
  • Pozánětlivé chronické změny – hydro/sactosalpinx (jizevnatě zarostlá ústí dilatované tuby), adhese různého rozsahu, pelvic pam, dyspareunie, dysmenorea, sterilita
  • Diagnoza – se stanoví na základě celkových projevů zánětu, laboratorních nálezů a mikrobiologických vyšetření. Důležitá je anamnestická souvislost (STD, intrauter.zásah..).
  • Gynekologické vyšetření – hnisavý fluor, bolestivost dělohy, adnexb pánve, nález rezistence.
  • Ultrazvuk, laparoskopie
  • Léčba – klidový režim, antibiotika (podle citlivosti nebo širokospektrá), symptomatika (analgetika, antipyretika), chirurgická (punkce, drenáž, odstranění hnis.ložiska nebo adnex).
  • Léčba následků – bolesti, dysmenorea, sexuální problémy, sterilita, náhrada hormonů

 

Peritonitis (pelveoperitonitis)

  • Místní (ohraničená) peritonitis zpravidla provází zánět adnex.
  • Při pelveoperitonitis je postiženo peritoneum, děloha, adnexa, Douglas, měchýř a sem zasahujících kličky střev.
  • Organizmus má tendenci zánět v místě nebo v pánvi ohraničit (Absces Douglasu).
  • Klinický obraz – onemocnění je závažné s celkovými příznaky a výrazným lokálním nálezem.
  • Vysoké teploty, třesavka, tachykardie, spontánní a palpační bolesti – peritoneální příznaky střevní potíže.
  • Pravidlem jsou trvalé následky.
  • Celková intoxikace organizmu až příznaky septického šoku se selháváním orgánů (hypotenze, rozvrat vnitřního prostředí, porucha vědomí, postižení jater, ledvin…). V peritoneální dutině je zánětlivý exudát nebo hnis.
  • Léčba – k léčbě přistupuje léčba šoku. Antibiotika – vysoce účinná, v kombinacích, velké dávky, intravenózně. Akutní břicho je indikací k laparotomické nebo laparoskopické revizi (odstranění, drenáž, toileta hnisavých tkání a ložisek, postižených orgánů).

 

Parametritis

  • zánět postranních vazů. Může se vytvořit i absces.
  • Akutní zánět se hojí jizvou, vazy se roztahují, bývají průvodní a pozdější bolesti v pánvi.
  • Akutní parametritis je vzácná, častější jsou chronické stavy.

 

Diferenciální diagnostika

  • Appendicitis aj. chirurgické dg – bývají GIT potíže, průběh je rychlejší a typičtější.
  • GEU – známky gravidity, těhotenský test, nejsou zánětlivé nálezy

 

Sexually transmitted diseases infections= STD/ STI

  • Skupina infekčních onemocnění přenášená převážně sexuálním kontaktem s častou symptomatikou na genitáliích. Jsou v různé míře závažné epidemiologicky.
  • Některé podléhají aktivní prevenci, depistáži a dispenzarizaci.

 

Klasické (pohlavní) choroby

  • Lues, gonorrhoea, ulcus molle, lymfogranu inquinale.
  • Podléhají povinnému hlášení a pacienti mají zákonné povinnosti.
  • HIV – nová choroba podléhající hlášení
  • DALSI STD
  • HSV, HPV, hepatitis B, C, mykoplazmata, trichomoniasis, pediculoza (muňky), scabies (svrab), mykoza, bakteriální vaginosa aj.
  • Často je několik patogenů najednou. Významný je epidemiologický aspekt (HIV až pandemického rozsahu s ekonomickými důsledky).
  • Gynekolog spolupracuje s venerologem/dermatologem.
  • LOKÁLNÍ PROJEVY NA ČÁSTECH VNITŘNÍCH A VNĚJŠÍCH GENITÁLIÍ
  • CELKOVÉ KLINICKÉ PROJEVY
  • LABORATORNÍ NÁLEZY.
  • INDIVIDUÁLNÍ PROJEVY PODLE KONKRÉTNÍHO INFEKČNÍHO AGENS
  • Obraz je různě modifikován, má různou dynamiku, metody diagnostiky, způsoby léčby a prognozu.
  • Vždy je třeba zvážit současnou léčbu všech sexuálních partnerů.

 

Gonorea, chlamydie

  • Mají podobný obraz. V současnosti jsou nejfrekventovanější chlamydie.
  • Neisseria gonorrhoae – člověk je v přírodě jediným hostitelem a zdrojem nákazy.
  • Jsou to typické slizniční bakterie. Vedle genitální sliznice je postižena i uretra, ale v moči se nemnoží.
  • Přenáší se téměř výlučně pohlavním stykem a často jsou současně.
  • Infekce “razí cestu” ostatním bakteriím, včetně anaerobům. Ascenze zánět komplikuje. Nebezpečím je častý oligo/asymptomatický průběh. Jsou častou příčinou pozdních následků a sterilit s porušením anatomie tub a peritonea pánve.
  • Fitz-Curtisův syndrom (perihepatitis – fibrózní povlak jater, nebo adhese v podžebří jako důsledek infekce v peritoneální dutině. Bývá objeven laparoskopem.
  • Extragenitální kapavka – pharyngitis, tonzilitis.
  • Léčba – gonorea penicilin, cefalosporin, tertracyklin…, ch tetracyklin, doxycyklin. Při alergii a v těhotenství erytromycin.
  • Vzhledem k venerologické povaze je nutné léčit všechny partnery.

 

Syfilis, lues, ulcus molle a lymfodranu loma inquinale

  • Mají charakteristický průběh a epidemiologické souvislosti.
  • Lues je stále aktuálním onemocněním.
  • Na genitáliích může být primární ulcus a condylomata lata.

 

Trichomonas vaginalis

  • Parazit Trichomonas vaginalis (má 4 přední a jeden zadní bičík), je pohlavně přenosná infekce
  • Parazit adheruje na sliznici pochvy
  • páleni svěděni dyspareunie
  • Rozšířená kolpitis. Typická je vulvitis,kolpitis a uretritis s řídkým zpěněným výtokem.
  • Genitální ascenze je vzácná.
  • Léčba – celková aplikace p.os. – lokální nepůsobí na okolní osídlení žlázek.
  • Metronidazol (jednorázově 2gr, nebo 7 denní léčba) nebo Avrazor (ornidazol).
  • Učinnost se zvyšuje léčbou všech sexuálních partnerů.

 

Scabies, pediculosa

  • paraziti s kožní reakcí v ochlupení.

 

Mykozy (plísně)

  • Nejčastěji Candida albicans a glabrata.
  • Jsou velmi rozšířené a jedná se jinak o neškodné cizopasníky.
  • Často asymptomatické.
  • Vulvitis a kolpitis se manifestuje po změně prostředí, kdy se kvasinky patologicky pomnoží (predispozice – diabetes mell, léčba antibiotiky, imunologická alteraci, při jiných chorobách organizmu, v těhotenství, hormonální poruchy…).
  • Typický je tvrdošíjný pruritus a žlutavě-bílý fluor “tvarohovitého” vzhledu. Obtížnější bývají chronické recidivující formy.
  • Léčba – místně a celkově antimykotika (GynoPevaryl, Canesthen, BGG, Fungicidin aj. v čípcích a kremech, celkově – Sporanox, Diflucan – tbl.).

 

Herpes genitalis

  • skupina virů HSV hlavně typ 2.
  • Je vysoká promořenost obyvatelstva. Hlavní riziko je pro novorozence při porodu u primární infekce. Nekurabilní rekurentní onemocnění.
  • Klinický obraz – záleží na imunologické odpovědi infikovaného. Pálení, svědění, bolest, dysurie a herpetická vyrážka (erytem, puchýřky).
  • Oblast sekundárně zhnisá a vytvoří se bolestivé eroze a vředy.
  • Celkově chřipkové příznaky (subfebrilie, malátnost, nechutenství).
  • Léčba – antivirotika celkově a lokálně (acyklovir – Zovirax, gely, masti).
  • Léčba je jen supresívní, virus nelze z organizmu eliminovat, hrozí recidivy.
  • Lokálně antiseptika.

 

Papilomaviry

  • skupina asi 100 typů HPV.
  • Přenosný i nepohlavně (sprchy, bazény, orálně, prsty, hygiena..).
  • Klinický obraz
  • Latentní – převažující forma, spontánní likvidace viru imunitními mechanismy
  • Subklinický obraz – cytologie, kolposkopie, histologie.
  • Manifestní forma – anogenitální bradavice (různé typy např. condylomata accuminata). Na čípku CIN (cervikální intraepiteliální neoplazie)
  • Predilekční oblast je TZ na čípku s maligním potenciálem.
  • Onkogenní potenciál mají hlavně high risk (HR) serotypy 16 45, 46.
  • Léčba (condylomat) – chirurgická abraze, elektrokoagulace, kryalizace, laser.
  • Lze zkusit i místní léčbu potíráním (podofylin – Wartec cream aj.).
  • Řešení prekanceroz na čípku.

 

HIV (AIDS)

  • Onemocnění se týká gynekologa jenom okrajově. Je obecným zdravotním problémem. Gynekolog je nejvíce zainteresován u nemocných těhotných a genitálních sekundárních zánětů.
  • 5.6.1981- poprvé popsáno u homosexuálů, srpen 1982 – pojmenováno AIDS, květen 1983 – izolace viru
  • Příčina – RETRO VIRUS HIV(human immunodeficiency virus). Virus napadá genom -DNA T lymfocytů (T Iymofycyty produkují protilátky).
  • Frekvence
  • Virus je labilní a přenáší se Jen při tělesných kontaktech, nebo tělesnými tekutinami. Sexuálním kontaktem, krví, (krevní deriváty, inj. stříkačky, transplacentárně na plod), spermatem.
  • Největším problémem dneška je nízká ekonomická, zdravotní a vzdělanostní úroveň v nejpostiženějších oblastech, kde je 32 milionů nemocných z 36 mil. na celém světě (subsaharská Afrika 25 mil., jižní a východní Asie 6 mil., Latinská Amerika 1,4 mu). Prognózy jsou děsivé při vědomí, že pandemie ještě významně nezasáhla Čínu a Indii. V Evropských podmínkách jsme svědky strmého růstu HIV v zemích bývalého Sovětského svazu (750000, většinou muži uživatelé injekčních drog).
  • Česko 2003-> 500 HIV a kolem 100 AIDS. Reálná skutečnost je ale horší (odhady až 10 x více). Patříme mezi země s malým výskytem HIV.
  • KLINICKÝ OBRAZ
    • 4.FÁZE (všechny jsou infekční):
    • Rozlišujeme HIV pozitivitu (bez klinického onemocnění) a AIDS (klinický projev).
    • I. – Akutní onemocnění 2-3 týdny po infekci, mohou být chřipkové příznaky, je vysoká infekčnost. Serokonverze proběhne během 3 měsíců.
    • Mezi I a II fází je “imunologické okénko”, kdy nakažený může být seronegativní!!
    • II. – Asymptomatické období se sérovou pozitivitou 2 – 10 let
    • III. – Generalizovaná chronická lymfadenopatie i mimo třísla (uzly)
    • IV. – AIDS.
  • CELKOVÉ PŘÍZNAKY
    • Dlouhodobě přítomné (hubnutí, horečka, průjem, slabost, únavnost, pokles výkonnosti).
    • ALTERACE CNS A PERIFERNÍHO nervstva – demence, neuropatie.
    • OPORTUNNÍ INFEKCE – pneumonie, pyodermie, kandidozy, herpes….
    • MALIGNOMY – lymfom, Kaposiho sarkom…
    • SMRT na přidružené choroby a selhání organizmu.
  • Prevence a léčba
    • Safer sex (barierový, monogamní), programy pro narkomany (výměny injekcí), centra pomoci, epidemiologická opatření, péče o postižené, zákonná opatření, mezinárodní spolupráce.
    • Léčba
    • Antivirové léky Zidovudin (AZT, ZDV), Zalcitabine (Hivid), Abacavir (ABC). Symptomatická, anti-infekční a imunomodulační léčba.
    • Vakcínu se nedaří vyrobit pro značnou antigenní proměnlivost viru. Psychologická, sociální, právní, ekonomická, ošetřovatelská pomoc.

 

Zdroje najdete uvedeny zde:





Další podobné materiály na webu: