Filozofie v ošetřovatelství – maturitní otázka

 

Otázka: Filozofie v ošetřovatelství

Předmět: Ošetřovatelství

Přidal(a): vnl.xf

 

 

Co je filozofie?

I. Filozofie= Philein=milovat + Sophia=moudrost

• Láska k moudrosti
  • Jednotlivé věci se kolem nás v našem světě vyskytují
  • Že některé věci „jsou“?
  • Na čem toto jejich „bytí“ záleží?
• Jak takové „bytí“ popsat? —-> jsoucno
• Předmět není jasný
  • Co znamená bytí každého možného předmětu?
  • ->bytí samo nikdy nebude předmětem
• Na problém, „co to znamená bytí“ narážíme v našem konkrétním světě-máme o něm jakousi..

 

II. Co je údiv ?

• •Nám známá věc se náhle ukázala v novém aspektu-nebyli jsme na něj připraveni.
• •Nutí nás se zastavit, vrátit se a nahlédnout na věc z nového úhlu.
• Na údiv navazuje otázka
  • Co to znamená?
  • Co se stalo?
• V údivu je obsaženo podvědomí a bytí věci
• Čeho si údiv všímá,
  • K čemu míří,
  • Čím je vyvolán, je fakt, že věc je jinak, než byla
• Vyvádí nás z prodlevy u jednotlivých jsoucen k jejich bytí.
• Údiv= filozofická aktivita
• (Dokud se budeme divit, budeme filozofovat)
• -> Aristoteles napsal
• Neboť jako dnes tak v dřívějších dobách lidé počali filozofovat, protože se divili.
• Divit se – klást otázky=lidskou přirozeností
  • Bytí se dotýká nejen filozofie, ale i umění
• Z filozofie -> psychologie -> pedagogika
  • Umění se snaží zachytit jevy a jsoucna naší skutečnosti v poloze, kterou neumí běžný život zaznamenat.
• Jednotl. vědy, se kterými se můžeme dále setkávat-> estetika, logika, politologie, sociologie,…

 

Nejznámější filozofické směry

Idealizmus

nejznámější formy:

• tomizmus= vedoucí směr kat.filozofie,založeno T. Akvinským,zjevení je důlež. než poznání,
• neotomizmus= zmodernizované učení T. Akvinského, 1. pol. 19. st.
• pragmatizmus= chápe a určuje pravdu, jako praktickou hodnotu,je užitečná pro subj. zájmy jedince,
• existencializmus= staví se proti rozlišování subjektu a objektu,obhajuje bytí jako existenci,
• pozitivizmus= všechno poznání vychází ze zkušeností
• materializmus= zákl. filo. směrem, stojí proti idealizmus,duchovno je odvozené,skutečnost je poznamenána smysly, počátky tohoto směru jsou shodné s počátky filozofie, jsou spojené s rozvojem astronomie,matematiky a dalších věd ……
• humanizmus= uznává hodnotu člověka jako osobnosti, uznává jeho právo na svobodu a štěstí, na jeho rozvoj sil a schopností. Vyvíjel se už od starověku a stále dál se vyvíjí.
• naturalizmus= pokládá přírodu za zákl. vývoje, vylučuje vše nepřírodní
• racionalizmus= považuje rozum(=racio) za jediný a nejvyšší zdroj pravdivého poznání, uznává neomezené schopnosti lids. rozumu, 18.st.
• empirizmus= opak racionalizmus, považuje smyslovou zkušenost za jediný pramen poznání, podceňuje poznání rozumové
• materialistický empirizmus= považuje za zákl. předměty materiál.povahy a zkušenost je zprostředkováním objektivně existujícího světa
• idealistický empirizmus= chápe zkušenost, jako souhrn pocitů nebo představ, nemající základ v objektivním světě
• determinizmus= zabývá se příčinou podmíněností, uznává univerzálnost podmíněnosti a příčinnosti jevů, uznává vzájemnou souvislost a podmíněnost jevů v přírodě a společnosti.
• Všechny děje jsou nevyhnutelným důsledkem podmínek a příčin.
• Jedinec je předurčen sociálně, geneticky , biologicky.
• Popírá svobodu vůle.
• skepticizmus= starořecká filozo. koncepce,hlavními principy je skepse=pochybnost.
• Pochybuje o možnosti uznání fiktivní pravdy o podstatě věcí.Doba vzniku antika.

 

Krajními formami je :

• nevilizmus=absolutně negativní postoj,žádné kladné hodnoty,
• agnosticizmus=popírá úplně nebo částečně možnost poznání podstaty věci
• holizmus= filozofie celku,celistvosti, vyzdvihuje prvotnost celku v poměru k částem, 20.st.

a) Reálné vědy

• přírodní vědy – fyzika, chemie, astronomie,teoretická medicína, biologie
• udávají jejich popis a výklad,
• Jsou vždy? empirické(dílčí obraz světa), teoreticky redukované a metodicky abstraktní

b) Kulturní vědy

• duchovní vědy – vědy historické, náboženské, jazykové a vědy o umění

c) Formální vědy – formální logika, matematika

 

FILOZOFIE – MEDICÍNA – OŠETŘOVATELSTVÍ

• Základy filozofie v oše. – 1859
• F. Nightingale – Poznámky o ošetřovatelství
  • teorie v oše.
  • popsala 4 formy v oše. -> člověk, okolí, zdraví a ošetřovatelství
  • Mezi sestru a lékaře se dostává technika
• 1. polovina 20.st. – kult technologie – pochází z materializmu
• 80.léta 20.st. – přetechnizovanou – filozofie humanizmu s respektováním holistických principů
• Současnost – nebezpečí preference techniky před ošetřovatelskou péčí
• Medicína – racionalizmus, humanizmus
• 20.st. – integrace poznatků přírodních oborů – biomedicínské zaměření
• Pozornost věnována nemoci či nemocnému orgánu
• Vytratila se orientace na zdraví
• 40.léta 20.st. – psychosomatický směr
• Poslední 3 desetiletí – behaviorální medicína
• 2. polovina 20.st. – alternativní, přírodní, komplementární medicína

 

KATEGORIE FILOZOFICKÝCH NÁZORŮ V OŠE

• Mechanistický názor-vnímá osobu jako stroj, jedinec se skládá z částí, je pasivní, reaguje jen tehdy, když jsou podněty z prostředí silné. Spjat s redukcionizmem – analyzuje danou věc, uvádí, že všechny děje, předměty, zkušenosti se skládají z konečných prvků nedělitelných částic.
• Organistický názor-vnímá osobu, jako živý organismus, aktivní, vstupuje do interakce s prostředím a reaguje na prostředí. Chápe jedince ve stochastickém smyslu (= nejvýše pravděpodobný). Spjatý s holizmem. Je neslučitelný s mechanickým názorem.
• Názor založený na změně-přirozenou a inherentní ( =vnitřní) součástí života jedince jsou změny-po celý život. Změna může být chápána, jako intraindividuální proměna.
• Názor založený na perzistenci= ( setrvání v čase), ke kterému dochází syntézou růstu a stability. Stabilita-existence je přirozeným stavem člověka. Jedinci se v průběhu života stávají více sami sebou. ( Lidé mají moc si utvářet vlastní život).
• Integrovaný přístup-pokládá jedince za soubor nebo jednotu jeho
  bio-psycho-socio-spiriuálních částí. Jedinec se dokáže adaptovat na prostředí, které může ovlivnit pro udržení rovnováhy přičemž kooperuje s prostředím, aby dosáhl cíle.

 

HOLISTICKÁ FILOZOFIE A OŠE

• Holizmus = řecké holos
  • Vychází z idealismu
  • Ve 20.letech 20.st.
  • Vynálezce-> Smuts – v knize -> Holizmus a evoluce 1926
• Neredukovatelnost celku na souhrn částí
  • Holistická filozofie=
  • Holisticky chápané zdraví= zahrnuje celého jedince, jeho celistvost, obsahuje všechny stránky životního stylu, těl.zdatnost,prevenci ( primární), těl.emocionálních stavů, zvládání stresu, reakce na prostředí, duchovno, ….
  • Holistické oše. a medicína= jedinec, jako biopsychosociospirituální bytost, léčí a ošetřuje šetrnými metodami
  • Holistická medicína= neléčí pouze příznaky, ale snaží se odstranit všechny příčiny
• Pierre Roche de Coppens – vytvořil a rozvinul principy holistické medicíny a léčby, nemoc vnímal, jako signál, který upozorňuje na problém v psychické i duchovní úrovni.

 

METAPARADIGMA V OŠE

• Metaparadigma= nejširší a nejglobálnější pohled urč. disciplíny na zkoumání urč. problému. Charakterizuje disciplínu, čímž tvoří předmět té dané disciplíny.
• Metapardigmatické koncepce
• Osoba – příjemce ošetřování -jednotlivec -rodina -společnost
• Prostředí – okolí příjemce -okolnosti vyžadující ošetření
• Zdraví – stav pohody nebo nemoci příjemce
• Ošetřovatelství – úkony vykonávané sestrou pro příjemce, v souvislosti s ním

 

KONCEPČNÍ MODELY OŠETŘOVATELSTVÍ = pohled, názor, poznatek o projevech světa. Zaměřují pozornost na vybrané jevy a mají vliv na naše vnímání reality

• Vznikají cestou:
  • -> Indukce= zobecnění pozorovaných jevů,
  • -> Dedukce= vyvození existujících poznatků,
• Tvořeno:
  • -> Pojmy= duševní představy a pojmenování jevů
  • -> Výpovědi= tvrzení vysvětlující vztahy mezi pojmy
• Součásti
  • Asumpce= předpoklad, je to teoretický podklad koncepce oše.
  • Hodnotový systém= tvořen zákl. myšlenkami oboru, které jsou podobné ve všech modelech oše.
• Jednotky oš. modelů
  • * Cíl ošetřovatelství
  • * Klient/pacient- příjemce oš. péče
  • * Role sestry- určuje, co je úkolem sestry, co vykonává. Musí být akceptovaná společností
  • * Zdroj potíží- musí být vždy viděn v pac. a ne u sestry, příčina pac.problému je vyjádřena explicitně
  • * Ohnisko zásahu- určuje zaměření oš. intervencí
  • * Způsoby intervence- specifické způsoby, jejich prostřednictvím sestra poskytuje oš. péči
  • * Důsledky- obsahují očekávané výsledky oš. činností
• Rozsah teorií =prohlášení, které obsahuje nebo charakterizuje určitý jev,
  • -hlavní cíl je vytváření nových poznatků a ověřování starých poznatků
  • Metateorie= je nejglobálnějším hlediskem vědního oboru, je velmi abstraktní, pracuje se ztěženímy pojmy oboru
  • Velká teorie= se skládají z obecných, abstraktních, koncepčních rámců. Definují široká hlediska pro oš. praxi, vysvětlují klíčové pojmy, principy vědní disciplíny, často nemají operačně definované pojmy, nejsou zcela přístupné empirickému testování
  • Střední teorie= mají užší záběr, zahrnují omezený počet pojmů a omezený aspekt skutečného světa, lze je přímo empiricky testovat. V OSE nejvíce používané.
  • Dílčí teorie= praktické-mikro nebo deskriptivní, mají nejomezenější obsah i použití, zahrnují konstatování izolovaných pozorování, která se zabývají úzkým rozsahem jevů, mají však svou heuristickou hodnotu a mohou se z nich výzkumem vyvinout teorie střední ( kazuistiky, diplomované práce).
• TYPY teorií
  • a) popisné- popisují charakteristické rysy jedinců, skupin, situací, událostí zobecněním jednotl. pozorování
  • b) vysvětlující- specifikují vztahy mezi vlastnostmi jedinců, skupin, situací, událostí
  • c) predikční- předpovídají vzájemné vztahy mezi jevy a okolnostmi.
• OSE teorie se liší od OSE modelů
  • úroveň abstrakce= teorie je konkrétnější, specifičtější, je přímo aplikovatelná v praxi,
  • – koncepční model-> nemá operační definice, je rozsáhlejší a obecnější
  • účel= popisuje, vysvětluje a předvídá jevy specifické pro OSE
  • -koncepční model-> vyčleňuje vědomostní bázi pro obor, odlišuje specifika oše. od jiných disciplín

 

KATEGORIE OSE MODELŮ A TEORIÍ

• HUMANISTICKÉ MODELY
  • F. Nightingale – Enviromentální model
  • Virginia Henderson – Komplementárně suplementární model
  • Dorothea E. Orem – Model sebepéče
  • Madeleine Leininger – Teorie kulturně rozdílné a shodné péče
  • Rosemarie Rizza Parse – Teorie „jak se stát člověkem“
  • Roger W. Logan A.Tierney – Model životních aktivit
• INTERAKČNÍ MODELY
  • = Zdůrazňují sociální vztahy mezi lidmi
  • -percepce,
  • -komunikace,
  • -role
  • Hildegard E. Peplau – Vývojový model
  • Ida I. Orlando – Teorie oš. procesu
• SYSTÉMOVÉ MODELY
  • = Zdůrazňují funkce systému
  • -systém,
  • -prostředí,
  • -organizace,
  • -vzájemná závislost,
  • -integrace
  • Dorothy E. Johnson – Behaviorální systémový model
  • Calista Roy – Adaptační model
  • Imogene M. King – Model otevřených systémů
  • Betty Neuman – Systémový model
• MODELY ENERGETICKÉHO POLE
  • = Využívají koncepci energie, týkají se energetického pole
  • Martha E. Rogers – Model jednotného energetického pole
• MODELY
  • Vývojové modely= Zdůrazňují procesy růstu,vývoje a zrání
  • Modely potřeb= Hodnotí pac. a funkce sester z hlediska hierarchie potřeb
  • Modely výsledků= Kladou důraz na výsledky oš. péče
  • Modely zákroků= Zdůrazňují sesterské odborné činnosti, považují pac. za pasivní předmět oš. péče
  • Modely náhrady= Poskytuje náhrady za schopnosti, které pac. chybí
  • Modely zachování= Zachovávají příznivé aspekty pac. ohroženého nemocí nebo problémy
  • Modely podpory= Pomáhají pac. při poškození zdraví a podporují jeho vyrovnávání se situací
  • Modely zlepšení= Zaměřují se na zlepšení kvality pac. života, po poškození zdraví

 

Zdroje najdete uvedeny zde:

• https://biologie-chemie.cz/zdroje-vnl-xf/
• Michaela Kratochvílová, studijní materiál