První pomoc – maturitní otázka

osetrovatelstvi

 

Otázka: První pomoc

Předmět: Ošetřovatelství

Přidal(a): vnl.xf

 

 

První pomoc

 

Co je první pomoc a postup při volání

Je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení.

 

Dělení první pomoci

Technická PP = odstraňování příčiny úrazu a vytvoření základních podmínek pro poskytování zdravotnické první pomoci; např. zásahem hasičského záchranného sboru, horské nebo vodní záchranné služby, ale i svépomocí, je-li jí potřeba.

Laická zdravotnická PP = soubor základních odborných a technických opatření, která jsou zpravidla poskytována bez specializovaného vybavení. Součástí je přivolání odborné zdravotnické první pomoci (příp. technické první pomoci) a péče o postiženého až do doby, kdy jej odborná zdravotnická první pomoc převezme, případně také improvizovaný transport postiženého na místo, kde je dosažitelná odborná zdravotnická první pomoc. Přivolání odborné zdravotnické pomoci – telefonem: 155 (zdarma), z mobilních telefonů: 112 (zdarma, v telefonu nemusí být ani SIM karta, není potřeba zadávat PIN kód), z radiostanice vysílající na CB pásmu – kanál č. 9, tj. 27,065 MHz. Vždy uvádíme své jméno, místo a čas nehody, její rozsah, počet raněných a charakter jejich poranění, nejvhodnější přístupovou cestu, další možná nebezpečí a potřebu další pomoci.

Odborná zdravotnická PP = aplikace léků, použití diagnostických a léčebných přístrojů a další výkony, jejichž vykonávání často přísluší pouze lékaři, případně dalšímu zdravotnickému personálu – záchranářům, zdravotním sestrám…

 

Poraněné vyšetřujeme:

• pohledem – pozorování stavu vědomí, chování, vzhledu, barvy kůže (bílá např. při zástavě oběhu; červená u přehřátí a otrav CO; namodralá při dušení ap.), dýchacích pohybů,

• poslechem – odebrání anamnézy od pacienta, dále např. pozorování dýchání,

• pohmatem – zkouška pulzu (na krční tepně, arteria carotis), dýchání (na hrudníku), neporušenosti skeletu prohmatáním, pozorování teploty kůže atd.,

• čichem – pátrání po acetonovém zápachu, zápachu po alkoholu, plynu atd.

 

Důležitý je při vyšetřování psychologický vliv na pacienta. Neměli bychom zastírat závažnost situace, ale být otevření a podat pacientovi informace o jeho zdravotním stavu, zejména pokud pacient svůj stav bagatelizuje a ošetření odmítá, v tomto případě bychom jej měli přesvědčit o nutnosti ošetření; naopak vážně zraněného bychom měli uklidnit – informace o jeho stavu by jej mohly rozrušit a jeho stav zhoršit; vždy se představíme, pacientovi vykáme, jednáme vždy klidně a zdvořile, nikdy se nenecháme vyprovokovat fyzickou nebo slovní agresí, snažíme se o vybudování vztahu důvěry a pokusíme se vcítit do pacientovy situace, ale nezatěžujeme jej naším soucitem. Měli bychom zamezit přístup přihlížejícím lidem, komukoliv vystresovanému nebo hysterickému. Vhodné je takové lidi poslat pro nějakou, byť i nepotřebnou věc, pokud sami nechtějí odejít, nebo je využít k vypisování osobních údajů pacienta apod. Pokud pacient ošetření odmítá, měli bychom posoudit, je-li schopen rozumného úsudku a je-li si vědom svého jednání, a neohrozí-li ho vážně jeho odmítnutí ošetření. Všechna ošetření provádíme zásadně na sedícím nebo ležícím pacientovi a tak, aby viděl, co děláme. Měli bychom se vyhnout tomu, aby na nás byla patrná bezradnost či zděšení. Vyvarujeme se též jakýchkoliv diagnóz, předpovědí, nejasných úsudků a diskuzí mezi zachránci.

Najdeme-li nereagujícího pacienta ležícího na břiše, musíme jej v první řadě otočit „pákou“ pro další vyšetřování a ošetření. Pacienta otočíme tak, že jeho horní končetinu, bližší k nám, opatrně narovnáme podél těla, druhou opatrně uložíme do vzpažení. Dolní končetinu bližší k nám nadzvedneme a podstrčíme pod ni svou ruku, kterou uchopíme druhou končetinu v polovině stehna. Tlakem podložené ruky a tahem naší druhé ruky za pacientovo rameno pacienta otočíme. Následně kontrolujeme srdeční akci a dýchání (příp. zahájíme KPCR, viz dále) a pátráme po dalších poraněních a příčinách bezvědomí, zkontrolujeme neporušenost skeletu prohmatáním. Vyprošťujeme-li pacienta s možným poraněním páteře (např. autonehody), používáme Rautekův vyprošťovací manévr (obr. 1). Pamatujme vždy na svoji bezpečnost! Pokud bychom se vystavovali nebezpečí (výbuch, uhoření atd.), první pomoc neposkytujeme!

 

Postup při volání rychlé zdravotnické pomoci

Volání záchranné služby patří mezi základní věci při poskytování první pomoci.

Ve zkratce:

  • • Vytočte číslo 155 nebo 112
  • • Sdělte co se přesně stalo
  • • Uveďte místo, kde k události došlo pokud voláte z mobilního telefonu uveďte i město
  • • Informujte dispečera o zraněných (počet osob, které potřebují pomoc, pohlaví, věk)
  • • Sdělte dispečerovi jméno a číslo svého telefonu
  • • Upřesněte místo události

 

Při volání rychlé záchranné služby zachovejte klid a rozvahu. Na situaci poskytnout první pomoc není převážná většina lidí připravena. Přitom zdržení sanitky a nesprávně poskytnuté první pomoci mohou znamenat smrt nebo vážné poškození na zdraví.

V krizové situaci je velice důležité zachovat chladnou hlavu a zavolat záchranou službu. Pokud neovládáte první pomoc, žádný strach, dispečer Vám poradí, jak správně postupovat a bude s Vámi udržovat kontakt až do příjezdu sanitky. Ta obvykle dorazí za 7-8 min. Zákonem nařízená povinnost je dorazit na místo nehody nejpozději do 15 min od převzetí zprávy. V okamžiku kdy se dovoláte, nepanikařte a snažte se odpovídat stručně a věcně. Zdržení před výjezdem mohou způsobit i zbytečné dohady s dispečerem. Základem je přesně říct co se stalo. Podle této informace dispečer nejen posoudí jakou pomoc vyslat, ale také Vám poradí jak pomoci.

Dále uveďte přesné místo události a základní informace o počtu postižených, jejich pohlaví a přibližný věk. Nezapomeňte uvést jméno a číslo svého telefonu pro případný zpětný dotaz při obtížném hledání místa. Dalším důležitým krokem je upřesnění místa události ohrožující lidský život. Pokud se stala v bytě, na pracovišti nebo v jiném uzavřeném prostoru, je nutné sdělit adresu a obě čísla domu, patro i jméno majitele bytu. Na sídlištích je také důležité popsat, jak se k domu dostat. Došlo-li k nešťastné události na silnici nebo ve volném prostoru, je to složitější. Záchranná služba potřebuje k orientaci záchytný bod, kterým může být například typická budova poblíž, čerpací stanice, park, křižovatka, jméno poslední vesnice,popřípadě odbočka.

Na linku 155 se dovoláte zdarma z telefonu jakékoliv veřejné sítě v České republice i z mobilních telefonů. U volání z mobilu je však třeba zdůraznit, kde a v jakém městě se přesně nacházíte. Nemusíte se totiž dovolat na nejbližší záchrannou službu.

 

Polohování

Stabilizovaná poloha

Stabilizovaných poloh, tedy poloh na boku, které mají za úkol udržet průchodné dýchací cesty a zabránit vdechnutí zvratků, je více. Zde uvádíme dvě, klasickou starší a novou tzv. europolohu, která je zavedena od začátku roku 2007. Důvod zavedení nové polohy je ten, že ve starší poloze dochází k utlačování spodní ruky a hrozí její ochrnutí, nevýhodou je špatný transport postiženého v této poloze

 

Starší typ

  • Kdy: Je určena pro pacienty v bezvědomí, kteří dostatečně dýchají a mají zachovalou srdeční činnost (toto se každou minutu musí kontrolovat).
  • Jak: Klekneme si k boku postiženého. Dolní končetinu postiženému (tu, která je k nám blíže) pokrčme v koleni.

Horní končetinu (opět bližší k nám) zasuneme pod hýždě postiženého, můžeme si pomoci tím, že zatlačíme na pokrčené koleno směrem od sebe, tak jakoby nadzvedneme jednu hýždi.

Dále položíme horní končetinu, která je od nás vzdálenější, přes břicho postiženého a tahem za rameno této ruky převalíme pacienta na bok. Pomáháme si při tom druhou rukou, kterou pokrčené koleno tlačíme bokem k zemi.

Po převalení zkontrolujeme, jestli má pacient spodní rameno za sebou a neleží si na něm, měl by totiž ležet spíše na prsu. Dále tlakem na bradu a čelo vytvoříme co největší záklon hlavy a tvář položíme na hřbet ruky, která je dlaní k zemi, aby nedošlo ke vdechnutí případných zvratků. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná.

 

Novější typ (tzv. euro-poloha)

  • Kdy: Je určena pro pacienty v bezvědomí, kteří dostatečně dýchají a mají zachovalou srdeční činnost (toto se každou minutu musí kontrolovat).
  • Jak: Klekneme si k boku postiženého. Horní končetinu postiženému (tu, která je k nám blíže) položíme tak, aby svírala pravý úhel s tělem.

Nyní od nás vzdálenější dolní končetinu pokrčíme v koleni a horní končetinu na stejné straně těla položíme na břicho postiženého (toto znázorňují zelené šipky). Zraněného převalíme tak, že ho uchopíme za od nás vzdálenější rameno a pokrčené koleno a táhneme ze ně k sobě (modré šipky).

Po převalení tlakem na bradu a čelo vytvoříme co největší záklon hlavy, tvář položíme na hřbet ruky, která je dlaní k zemi, aby nedošlo ke vdechnutí případných zvratků. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná. Druhou ruku můžeme ohnout v lokti, aby nedošlo k nějakému nechtěnému zranění. Ještě upravíme pozici pokrčené dolní končetiny, ta by měla být v kyčli a koleni ohnuta do pravého úhlu.

Stranu, na kterou postiženého převalíme, zvolíme podle druhu zranění. Snažíme se tedy zraněného položit na nepoškozenou polovinu těla. Výjimkou je pneumothorax, kdy se tíhou celého těla fixuje hrudník a částečně se tak tlumí bolest. Na jedné straně smí člověk ležet maximálně 30 minut.

Pokud máme podezření na vážnější zranění s vnitřním krvácení nebo se obáváme zlomeniny páteře postiženého do stabilizované polohy vůbec neukládáme, pouze zajistíme dýchací cesty. Ve stabilizované poloze se snažíme základní životní funkce kontrolovat v krátkých časových intervalech, aby se případné vypadnutí odhalilo co nejdříve a ihned se začalo s resuscitací.

 

Poloha při mozkolebečních poraněních

  • Kdy: Při jakýchkoliv poraněních souvisejících s hlavou nebo mozkem (otřes mozku, zlomenina báze lební, ..). Pouze pro pacienty při vědomí!
  • Jak: Poloha v leže na zádech s mírně podloženou hlavou a nataženými dolními končetinami.

 

Poloha při poranění břicha

  • Kdy: Při jakýchkoliv poraněních souvisejících s břichem (náhlá bolest břicha, akutní zánět apendixu,..). Při současném poranění hrudníku a dušnosti je možné současně vypodložit i hrudník (na obr. zelená podložka). Pouze pro pacienty při vědomí!
  • Jak: Postižený leží na zádech a dolní končetiny jsou podloženy pod koleny tak, aby se paty nedotýkaly země nebo podložky.

 

Poloha při poranění hrudníku – polosed

  • Kdy: Při respiračních potížích. Poloha usnadňuje dýchání. Pouze pro pacienty při vědomí!
  • Jak: Zraněný sedí v záklonu a opírá se o ruce. Zachránce si také může kleknout za postiženého a položit ho na sebe.

 

Fowlerova poloha

  • Kdy: Při pneumothoraxu, v průběhu jeho ošetření a po ošetření, ale pouze pokud je pacient při vědomí!
  • Jak: Od obyčejného polosedu se liší tím, že postižený je opřený a rukama se zapírá o podložku. To zmírňuje bolest a usnadňuje dýchání.

 

Poloha při zlomenině pánve

  • Kdy: Při zlomenině pánve. S postiženou osobou zacházíme opatrně, protože je pro ni velmi bolestivý jakýkoliv pohyb pasem a dolními končetinami. Pouze pro pacienty při vědomí!
  • Jak: Poloha v leže, kdy kolena a kyčle jsou uhnuty do pravého úhlu. Jako podložku můžeme použít např. židli.

 

Protišoková poloha

  • Kdy: Při rozvoji šoku jako prevence vzniku nebo při šoku. Cílem je dostat krev do centrální části těla.
  • Jak: Postižený leží na zádech a dolní končetiny má vyvýšené nejméně o 30 cm. Můžeme i podložit celá nosítka se zraněným, také nejméně o 30cm.

 

Autotransfuzní poloha

  • Kdy: Používá se především u pacientů v šoku, který je způsoben masivním krvácením, nebo pokud nepomáhá protišoková poloha. Opět jde o centralizaci krve do životně důležitých orgánů za cenu mírného nedokrvení končetin.
  • Jak: Zraněný leží na zádech a má vyzvednuty horní i dolní končetiny kolmo k tělu. V extrémním případě lze ještě takto vyzvednuté končetiny omotat elastickým obinadlem pro získání co největšího množství krve, ale toto se z důvodu časové náročnosti a malé efektivity nepoužívá. V lehčích případech stačí vyzvednout pouze dolní končetiny.

 

Tepelné poškození organismu

Úpal

Je prvním typem přehřátí, může nastat při dlouhodobém pobytu v prostředí s vysokou teplotou (více jak 35°C) a chápeme ho jako selhání vlastní termoregulace.

Příčiny

• Vnitřní: Nadměrná tvorba tepla (nedostatek tekutin pro tvorbu potu)

• Vnější: Vysoká teplota a vlhkost v prostředí a těsné pracovní prostory

Příznaky

Hlavním příznakem je horečka (až 41°C), dále můžeme pozorovat suchou, horkou a začervenalou kůži. Můžeme očekávat bolesti hlavy, závratě, zrychlený dech a tep. Tento stav může velmi rychle přejít do šoku.

První pomoc

Nejprve musíme zamezit dalšímu zahřívání postiženého – přeneseme jej do stínu / do chladné, dobře větrané místnosti. Poté začneme s postupným zchlazováním. Podáváme chladivé nápoje, studené zábaly. Zchlazování by nemělo být postiženému nepříjemné! Také musíme zamezit druhotnému podchlazení. Teplotu srážíme přibližně na 38°C.

Prevence

Abychom zabránili úpalu musíme se vyzbrojit dostatečnou zásobou tekutin. Také bychom se neměli zdržovat na slunci v období vysokých teplot a když tak jedině s pokrývkou hlavy. Omezení velké fyzické námahy může jedině prospět.

Úžeh

Projevuje se podobně jako úpal, ale zde se jedná o přehřátí mozku. Vzniká v důsledku déletrvajícího přímého působení slunečního žáru na nekryté tělo (častá kombinace se slunečním popálením). Může se projevit i po několika hodinách a postupujeme při první pomoci stejně jako při úpalu s tím rozdílem, že dáváme obklady na hlavu.

Pravidlo devíti

Závažnost popálenin posuzujeme podle rozsahu a hloubky popálení, tyto 2 faktory určují způsob léčby. K tomu lze snadno využít následující pravidlo.

Lidské tělo se dá rozdělit do několika oblastí (viz. dále), představující 9% tělesného povrchu. Každé popálení přesahující tuto hranici vyžaduje nemocniční léčbu. Popálenina o průměru větším než 2-3 cm potřebuje zdravotnické ošetření. Popálení více jak 15% povrchu těla u dospělého a 10% u dítěte vede k rozvoji šoku.

 

Oblasti :

  • • hlava
  • • horní část hrudníku
  • • horní část zad
  • • břicho
  • • dolní část zad
  • • horní končetina (2x)
  • • stehno (2x)
  • • bérec a noha (2x)
  • • pohlavní orgány (ty tvoří zbývající 1%, na obrázku není vyznačeno)

 

Poranění chemikáliemi – poleptání

  • Poleptání je časté zejména v laboratořích či na stavbách při hašení vápna, ale můžeme se s ním setkat i v domácnosti.

Příčiny:

  • k poleptání dochází při kontaktu s kyselinou či zásadou, ať už přímým stykem či párami.

Příznaky:

  • 1. Kyseliny (pH < 7): v důsledku jejich dehydratačních účinků se vytvoří příškvar tmavé barvy
  • 2. Zásady (pH > 7): na rozdíl od kyselin působí více do hloubky, rána je rozbředlá, žlutohnědá nebo zelená

První pomoc:

  • • zabráníme dalšímu působení chemikálie (dbáme na vlastní bezpečí)
  • • postižené místo oplachujeme vodou (tak, aby voda nestékala po zdravých částech těla)
  • • chemikálii neutralizujeme velmi zředěnými roztoky (vyjma očí, ty jen vyplachujeme)
    • Kyselina – jedlá soda, mýdlová voda
    • Zásada – ocet, citrónová šťáva
  • • při požití podáme postiženému větší množství vody a zajistíme převoz do nemocnice, nevyvoláváme zvracení (došlo by k opětovnému kontaktu chemikálie s jícnem)
  • • povrchové poleptání sterilně kryjeme

 

Krvácení

Krvácení je bezesporu jedním z nejvážnějších a nejnebezpečnějších poraněních, a to hned z několika důvodů, které si přebereme na následujících řádcích.

Krvácení je děj, při kterém krev samovolně vytéká z narušených tkání a cév. Z toho plyne, že krvácení musíme dělit hned podle několika kritérií: typ poranění, místo poranění, a rozsah poranění. V tomto článku se zaměříme na jednotlivé typy krvácení. Rozlišujeme tři základní typy krvácení : vlásečnicové, žilní a tepenné.

 

Dělení krvácení, ošetření

  • 1. Vlásečnicové krvácení není povětšinou spojeno s nějakým větším úrazem, jde převážně o známé krvácení z nosu (které se stává vděčným tématem díky mnoha pochybným radám typu: “Musíš zaklonit hlavu”). Vlásečnicové krvácení většinou po nějaké chvíli samo ustane.
  • 2. Žilní krvácení. Zde už může jít o poranění všech možných typů. Důležité je však vědět, že krev vytékající z rány při tomto typu krvácení má tmavě červenou barvu a vytéká vcelku pomalu. Toto krvácení již vyžaduje ošetření (hlavně v závislosti na rozsahu). Pokud se jedná o končetinu, je dobré ji dostat do polohy nad srdce (viz obrázek) kvůli snížení tlaku v končetině a poté ji obvážeme příslušným obvazem (viz. Obvazová technika). Měli by jsme mít na paměti, že jakákoliv dezinfekce nepatří přímo do rány, ale pouze do jejího okolí, protože jinak se bude poranění těžce hojit.
  • 3. Tepenné krvácení. Je nejzávažnějším typem krvácení, protože může velice rychle dojít k velkým ztrátám krve. Krev je světle červená (barva krve však není rozhodující, při dušení může mít krev barvu tmavě červenou) a vystřikuje z rány, což může mít za následek šok (viz. šokové stavy). U tepenného krvácení musíme postupovat velice rychle. Jako první stiskneme tlakový bod a pokud se jedná o končetinu snažíme se jí v rámci možností dostat nad srdce. Těmito úkony by se nám mělo podařit dostatečně zmírnit intenzitu krvácení. Dále začneme s přikládáním tlakového obvazu (viz obvazová technika). Při správné aplikaci obvazu by se nám mělo podařit krvácení zastavit.

 

Tlakové body obecně:

Slouží k nouzovému zastavení tepenného krvácení. Jsou to místa, kde snadno nahmatáme přívodnou tepnu a přitlačíme ji ke kosti. Při správném stlačení dojde k okamžité zástavě krvácení. Pokud jde o končetinu držíme ji nad úrovní srdce.

Hlava

• Spánková tepna(1): stlačujeme asi prst před ušním boltcem. Při krvácení z hlavy.

• Lícní tepna(2): mačkáme před okrajem žvýkacího svalu v místě, kde tepna přechází přes dolní okraj dolní čelisti. Při krvácení z úst a tváře.

Krk

• Krkavice(3): při předním okraji kývače asi uprostřed jeho délky (vedle ohryzku). Při krvácení z jazyka, nebo krční tepny (stlačuje se pouze na postižené straně, při stlačení obou se přeruší přívod krve k mozku a postižený může upadnout do bezvědomí)

Horní končetina

• Podklíčková tepna(4): stlačujeme nad klíční kostí ve vnitřní třetině. Při krvácení z ramene, amputaci horní končetiny

• Pažní tepna(5): stlačujeme v mezisvalové rýze v horní třetině. Při krvácení z předloktí a ruky

Břicho

• Břišní tlakový bod(6): tesně nad pupkem, tiskne se krouživým pohybem ruky sevřené v pěst, postižený je na zádech na tvrdé podložce. Při vysoké amputaci dolní končetiny, při gynekologickém krvácení

Dolní končetina

• Stehenní tepna(7): stačujeme pod středem tříselního vazu dvěma palci, při amputaci dolní končetiny. Při krvácení ze stehna

• Podkolenní tepna(8): tiskneme v podkolení jamce za současného max. ohnutí v kolením kloubu(koleni). Při krvácení z bérce

Krvácení z nosu (Epistaxis)

Krvácení z nosu patří k jednomu z nejčastějších krvácivých stavů.

Příčiny :

• snížená srážlivost krve

• vysoký krevní tlak

• zlomenina spodiny lebeční

Příznaky :

• masivní krvácení z nosu

• je-li příměs nažloutlé tekutiny, jde nejspíše o zlomeninu spodiny lebeční

 

První pomoc :

  • 1. Posaďte postiženého do mírného předklonu
  • 2. Řekněte postiženému, ať si stiskne nosní křídla palcem a ukazovákem na dobu 3-5 minut (po tuto dobu nesmrká ani nesmí dělat prudké pohyby)
  • 3. Přikládejte postiženému na čelo, zátylek a kořen nosu chladné obklady (toto reflexivně vyvolá stažení cév v nose)
  • 4. Ať postižený dýchá ústy (zatéká-li krev do úst nepolyká ji, ale vyplivuje)
  • 5. Po 5 minutách pomalu povolí stisk
  • 6. Pokračuje-li krvácení, stisk se opakuje

 

Poznámky k první pomoci :

  • Nelze-li krvácení zastavit, nebo je-li velmi masivní, přivolejte odbornou lékařskou pomoc
  • Nikdy sami nos ničím neucpávejte

 

Obvazová technika

  • Funkce obvazů – krytí ran a zabránění vstupu infekce, stavění krvácení stlačením, fixace krycího a obkladového materiálu, znehybnění částí těla, odsávání ran.
  • Obinadlové obvazy začínáme základními upevňovacími obtáčkami. Dále pokračujeme v některém z následujících typů obvazů:
    • • spirálový obvaz – obtáčky se nepřekrývají, vhodný např. k fixaci dlah
    • • hoblinový obvaz – obtáčky se překrývají, vhodný jak k fixaci dlah, tak i ve většině dalších případů
    • • klasový obvaz – pevnější než obvaz hoblinový
    • • překládaný obvaz  – při každé obtáčce se obinadlo otáčí o 180° a vrací do protisměru; také pevnější než obvaz hoblinový; relativně málo používaný pro technickou náročnost a větší spotřebu materiálu.

 

Obvaz ukončíme:

  • • přichycením jeho konce náplastí, zavíracím špendlíkem apod.,
  • • zpětnou obtáčkou
  • • nastřižením konce obvazu, uzlem v místě nastřižení a svázáním konců.
  • • Schéma osmičkového obvazu z elastického obinadla k fixaci fraktury klíční kosti (claricula).
  • • Schéma tlakového obvazu.
  • • Mašličkový“ obvaz z náplasti (leukosteh) na drobné tržné rány).
  • • Poloprodyšný obvaz používaný k ošetření pneumotoraxu.
  • • V okolí kloubů se používá sbíhavý nebo rozbíhavý obvaz, který vychází z hoblinového obvazu. Provádí se tak, že jedna obtáčka se provádí nad, druhá pod kloubem. Obvaz začínáme u kloubu nebo v polovině délky obvazu nad nebo pod kloubem podle toho, jestli se mají otáčky sbíhat nebo rozbíhat.
  • • Při krvácení z nosu (epistaxi) či z brady se používají prakové obvazy vytvořené z obinadla nastřiženého z krajů, kde jsou v koncích nastřižení uvázány uzly, aby se obinadlo dále netrhalo a střední část, do které je vložena krycí a odsávací vrstva, je přiložena na krvácející místo. Konce obinadla jsou překříženy a svázány za hlavou.

 

Zásady obvazování:

  • • Obvaz musí především plnit funkci, pro kterou byl použit.
  • • Musí být přiložen rychle, to však nesmí být na úkor správnosti provedení.
  • • Po přiložení obvazu s ním již nemanipulujeme.
  • • Při prosáknutí krví původní vrstvy nesundáváme, pouze přikládáme nové
  • • Obvaz vždy přesahuje krytí rány.
  • • Stejně jako všechna ošetření, tak i obvazy provádíme pouze na sedících nebo ležících pacientech.
  • • Obvázanou končetinu se snažíme znehybnit.
  • • Přiložený obvaz kontrolujeme, zda je stále funkční – zda se neposouvá, neškrtí apod.
  • • Na obvázané končetině musí být hmatný tep. Zkoušku prokrvení končetiny můžeme provést stiskem nehtového lůžka na tak dlouho, dokud nezbělá. Po povolení by mělo dojít k prokrvení do 2 s.

 

Šátkové obvazy patří mezi nejčastěji používané pro svou dostupnost a jednoduchost, jsou často používány při improvizaci a často také nahrazují obvazy obinadlové. Na jejich přípravu se používá trojcípý šátek rozvinutý nebo složený „do kravaty“.

• Šátkový obvaz hlavy používáme ke krytí vlasaté části hlavy. Provádíme jej tak, že základnu šátku umístíme na čelo, cípy buď svážeme za hlavou, nebo překřížíme a svazujeme vpředu (podle velikosti šátku).

• Velký šátkový závěs se používá pro znehybnění horní končetiny. Základna šátku se položí ke konečkům prstů, vrchol šátku sahá k lokti. Cíp blíže k pacientovi obíhá pacientům krk ze strany blíže k lokti, z opačné strany tehdy, jedná-li se o zlomeninu klíční kosti (clavicula), v tomto případě se také snažíme tímto šátkovým obvazem končetinu přitáhnout co nejblíže k hlavě. Na vrcholu šátku je možno udělat uzel nebo jej připevnit zavíracím špendlíkem k přední části obvazu. Uzel svazující cípy šátku za krkem by měl být plochý (tzv. „ambulanční uzel“) a měl by ležet na oblečení, aby netlačil.

• Šátkový obvaz horní končetiny může být zpevněn dalším šátkem, jehož základna se ováže kolem paže a hrudníku (2) a vrchol se připevní na rameni k původnímu šátku (1) nebo šátkem složeným do kravaty, připevňujícím ovázanou končetinu k trupu (3). Tento obvaz se nazývá velký zpevňující šátkový závěs.

• Prosté zavěšení předloktí v oblasti před zápěstím do šátku složeného do kravaty nebo obinadla se nazývá malý šátkový závěs.

• Závěs horní končetiny lze také vytvořit z šátku složeného do kravaty.

• Šátkový obvaz ruky nazývaný „pacička“ se zhotoví položením ruky na šátek tak, že hrana dlaně leží při základně šátku, prsty směřují k vrcholu a dosahují do poloviny výšky šátku. Vrchol se přehne k základně (jako u skládání do kravaty), cípy se překříží a sváží. Obdobně se dá použít pro dolní končetinu.

• Ze tří šátků složených do kravaty se vytvářejí Delbethovy kruhy k ošetření zlomeniny klíční kosti (clavicula). Na každé rameno se uváže jeden šátek složený do kravaty (vytvoří tak vlastně kruh). Ty se pak třetím šátkem za zády spojí – dojde k jejich stažení k sobě.

• Dva šátky můžeme spojit tak, že je položíme na sebe, přičemž vrchní šátek sahá svým vrcholem do poloviny spodního a jeho jedno rameno je rovnoběžné s týmž ramenem spodního šátku. Spodní šátek složíme do kravaty.

• Šátek složený do kravaty se dále hodí k připevňování Krammerových dlah.
• Šátek složený do kravaty a následně „do věnečku“ se používá k obložení cizího tělesa v ráně nebo otevřené zlomeniny před přikládáním obvazu.

• Šátek lze použít také jako improvizované zaškrcovadlo. Z šátku složeného do kravaty se kolem končetiny vytvoří „liščí smyčka“, jeden cíp šátku se v protisměru obtočí kolem končetiny a sváže se s druhým cípem (obr. 21). Na tento uzel se vloží pevný předmět podlouhlého tvaru (tužka, dřevěná tyčka apod.) a připevní se dalším uzlem. Otáčením tohoto předmětu dosáhneme stažení obvazu a tak zaškrcení končetiny. Když je obvaz dostatečně utažen, zajistíme vložený předmět proti pohybu připevněním cípy šátku.

• Šátek lze dále použít k přípravě improvizovaného Schanzova límce nakládaného při poranění nebo podezření na poranění krční páteře. Pod vrchol rozvinutého šátku položíme složené noviny, jejichž výšku upravíme podle velikosti krku pacienta (noviny tvoří dostatečně silnou vrstvu, musí je však být možno alespoň částečně ohnout). Šátek i s novinami složíme do kravaty. Na místech, kde noviny na krajích končí, uvážeme na cípu šátku uzel pro upevnění novin v šátku. Schanzův límec nakládáme novinami na krk, cípy za krkem překřížíme a pevně svážeme vpředu nebo vzadu tak, aby pacient nemohl hýbat hlavou.

 

Šokové stavy

Šok obecně je závažný život ohrožující stav, při kterém dochází k selhání krevního oběhu. Je to obranná reakce organismu, která snižuje prokrvení v oblasti břicha a podkoží stažením cév, a srdce zvyšuje svoji činnost. Provází asi deset procent úrazů, u nichž bývá smrtelnou komplikací. Při šoku není organizmus schopen zásobovat tkáně kyslíkem a odvádět z nich toxické látky. Trvá-li stav delší dobu, postižený umírá v důsledku selhání jednotlivých orgánů.

Šok může být ještě zhoršen strachem či bolestí, proto kdykoli se vyskytne riziko, že u postiženého nastane šok, může pomoci jeho uklidnění a pohodlné uložení.

 

Dělení podle příčin:

Hypovolemický šok – krvácení (20-30% ztráta krve a krevních tekutin)- může být způsobeno i krvácením vnitřním, popáleniny, zvracení a těžké infekce.

Kardiogenní šok – infarkt myokardu, srdeční selhání a embolie.

Septický šok – těžké pooperační infekce, popáleniny; objevují se horečky a třesavka

Anafylaktický šok – alergická reakce na léky, cizorodé bílkoviny (jedy hmyzu a hadů); prudký nástup febrilie s třesavkou, nevolnost, zvracení, tachykardie, dušnost, křeče, bezvědomí a srdeční zástava.

Neurogenní šok – rozvoj šoku v důsledku oběhového selhání způsobeného abnormálním rozšířením cév, které má svou příčinu v poruše centrální nervové soustavy (např. úraz mozku, léková intoxikace).

Dále může šok nastat i tehdy, když je objem krve sice dostatečný, ale srdce ji nedokáže čerpat. To může být způsobeno těžkou srdeční chorobou, srdeční mrtvicí či akutním selháním srdce.

 

Příznaky:

– Zrychlující se tepová frekvence, špatně znatelný nitkovitý pulz

– Bledá kůže se studeným lepkavým potem

– Cyanóza rtů, později i končetin

– Zrychlený a povrchní dech

– Pocit žízně

– Apatie – netečnost postiženého, pomalé reakce

 

První pomoc

-Uložení do protišokové polohy (na zádech, dolní končetiny zvedlé cca. o 30cm, či naklonit celé tělo o 30° hlavou dolů, pokud je to možné)- ta napomáhá centralizaci krvi krve do životně důležitých orgánů. Případně se může použít autotransfúzní poloha (na zádech, dolní i horní končetiny jsou zvedlé kolmo vzhůru).

 

Pomůckou při ošetřování může být pravidlo 5T:

-Teplo – snažíme se o udržení optimálního tepelného komfortu. Postiženého přikryjeme a obzvlášť důležité je dát něco i pod něj, protože u postiženého nefunguje správně termoregulace. Pacienta však aktivně nezahříváme.

-Tekutiny – nikdy nepodáváme! Pouze tlumíme pocit žízně otíráním rtů a obličeje vlhkým kapesníkem.

-Ticho – zabezpečení relativního klidu (odsun od místa nehody). Postiženého uklidňujeme a komunikujeme s ním.

-Tišení bolesti – správné ošetření všech poranění postiženého. Nikdy nepodáváme analgetika.

-Transport – vždy jsme povinni co nejdříve zavolat RZP se zdůrazněním, že se jedná o postiženého v rozvinutém šoku. Postiženého v šoku se snažíme netransportovat

 

Poranění pohybového aparátu

Crush syndrom

Je způsoben déletrvajícím zasypáním těla, obzvláště končetin, které jsou nedokrvené, bez přístupu živin a kyslíku s hromadícími se toxickými látkami. Končetina je po vyproštění oteklá a krvácí.

V první pomoci zastavíme krvácení a vyplavování zplodin do ostatních částí krevního oběhu zaškrcením. Stlačené části těla mohou palčivě bolet nebo být naopak necitlivé. Postižený je ohrožen šokem a selháním ledvin (v důsledku uvolňování toxických látek). Postiženého zasypaného déle než 1 hodinu a též tehdy, je-li překážka příliš těžká, sami nevyprošťujeme.

Poranění kloubů

Dochází k poškození vaziva poutajícího k sobě hlavici kosti a kloubní jamku; nejčastější při sportech a autonehodách. Poranění provází bolestivost, otok a patologická hybnost.

Pohmoždění (Contusio, Kontuze)

Nezávažné poranění měkkých částí kloubu charakteristické krevním výronem (hematomem) a bolestí.

Přiložení studeného obkladu, fixace elastickým obinadlem, zajištění klidu pro poraněnou končetinu.

Podvrtnutí (Distorsio, Distorze)

Hlavice opustí kloubní jamku, ale vrací se; dochází k natažení vaziva a porušení cév. Charakteristické bolestí, otokem, krevním výronem. Typické pro hlezenní kloub (articulatio talocruralis – často zkracováno na ATC).

Vykloubení (Luxatio, Luxace)

Hlavice opustí jamku, ale nevrací se zpět; končetina zůstává ve vynucené poloze, při pokusu o změnu polohy klade „pružinový odpor“, vyvolává velkou bolest a vrací se zpět. Nejčastější pro ramenní (articulatio humeri) a kolenní kloub (articulatio genus). Luxace rozeznáváme traumatické – úrazem je postižen zdravý kloub; patologické – příčinou je onemocnění kloubu; kongenitální – vrozené (především u kyčelního kloubu, articulatio coxae). Pokud se kloubní plošky ještě částečně dotýkají, označuje se poranění jako subluxace. Pozdějšími komplikacemi mohou být habituální luxace – opakování (recidiva) luxace v důsledku porušeného kloubního pouzdra. Elevace a chlazení končetiny, fixace elastickým obinadlem (u luxací ve vynucené poloze – tzn. neměníme polohu končetiny); použití velkého šátkového závěsu na horní končetině, postiženému zabráníme v tzv. „rozcházení“ poranění

Zlomenina (Fractura)

Vzniká v důsledku přímého působení hrubé síly nebo přenosem působící síly z kloubu na kost u luxačních zlomenin. Zlomeniny rozeznáváme traumatické – poškození zdravé tkáně zevním násilím; patologické – poškození zdravé tkáně již malým traumatem; únavové – poškození nemocné tkáně dlouhodobým přetěžováním. Zlomeniny jsou úplné, s linií lomu mezi úlomky nebo neúplné – nalomení, infrakce. Dojde-li k posunu úlomků u úplných zlomenin, hovoříme o dislokaci (do strany ad latus, osové ad axim, s prodloužením nebo se zkrácením ad longitudinem cum distractione/contractione, rotační ad peripheriam). Podle toho, zda byla porušena kůže nad zlomeninou rozeznáváme zlomeniny uzavřené a otevřené.

Postižený je ohrožen vnitřním krvácením (a tedy i šokem) a vstupem infekce u otevřených zlomenin.

Příznaky:

jisté známky – úhlová deformace končetiny, nepřirozená pohyblivost, krepitace – „kostní drásot“ – drhnutí kostí při prohmatávání (pro postiženého velmi bolestivé, navíc hrozí nebezpečí úplného přelomení při infrakci), vyčnívající úlomek kosti u otevřených zlomenin; nejisté známky – bolest, zduření, otok, popř. hematom, ztráta funkce končetiny.

Ke všem zraněním s těmito příznaky přistupujeme jako ke zlomeninám (vyloučení, že se nejedná o zlomeninu, potvrdí s jistotou až rentgenové vyšetření).

Dokonalá fixace kosti přes dva klouby; chlazení; u otevřených zlomenin je třeba dbát na sterilitu – přiložení sterilního krytí a měkkého obložení; u zlomenin velkých kostí též protišoková opatření; u zlomenin žeber myslet na možný PNO.

Upřesnění u konkrétních typů zlomenin podle umístění:

• Horní končetina (membrum superius) a pletenec pažní. Všechny zlomeniny horních končetin se fixují velkým šátkovým závěsem, od Krammerových dlah se upouští – přikládají se pouze u otevřených zlomenin; končetinu fixujeme ve fyziologické poloze. (Ztráta krve při fraktuře předloktí může být až 400 ml, při fraktuře humeru až 800 ml.)

• lopatka (scapula) – velmi bolestivé, málo časté poranění,

• klíční kost (clavicula) – vyskytuje se zejména u dětí, nebezpečí proniknutí skrz kůži (vzniku otevřené zlomeniny); fixace šátkovým závěsem (s cípy obráceně než u zlomenin horní končetiny – cíp blíže k pacientovu tělu mu prochází kolem krku na opačné straně, než na které je klíční kost zlomena – viz dále, osmičkový obvaz (elastickým obinadlem ) nebo Delbethovy kruhy = šátky svázané do kruhů, navlečené na horní končetiny a svázané za zády třetím šátkem,

• pažní kost (humerus) – fixace velkým zpevňujícím šátkovým obvazem,

• předloktí (radius, ulna) – kost vřetenní, kost loketní: zejména při pádech, častá úhlová deformace, fixace velkým (zpevňujícím) šátkovým obvazem,

• články prstů (ossa digitorum manus, phalanges) – zejména při sportech, náplasťová fixace k sousedním prstům nebo k improvizované dlážce (lékařská špátle apod.).

• Dolní končetina (membrum inferius) a pletenec pánevní. Zlomeniny dolní končetiny často vyvolávají šok. (Ztráta krve při fraktuře bérce může být až 1 l, při fraktuře femuru až 2 l a až 5 l při fraktuře pánve!)

• pánev (pelvis) – velká bolestivost, malá pohyblivost; fixace v rámci možností – od poloviny stehen nad pás; uložení do polohy „převrácené stoličky“ (na zádech, s ohnutím v obou kloubech o 90°),

• stehenní kost (femur) – masivní krvácení, velká bolestivost, uhýbání chodidla ven, neschopnost jej narovnat; fixace dvěma dlahami tvarů „I“ a „J“ sahajícími nad pás a zaklesnutými do sebe nebo fixace ke druhé končetině pomocí šátků,

• oblast kolene (articulatio genus) – nepříliš časté, fixace dlahou ve tvaru „L“ sahající k pasu,

• kosti bérce (tibia, fibula) – kost holenní, kost lýtková; holenní kost je svou přední hranou velmi blízko kůže – možnost otevřené zlomeniny; fixace dlahami „I“ a „J“ sahajícími do poloviny stehen,

• oblast kotníku (malleolus) – fixace dlahou ve tvaru „L“, elastickým obinadlem nebo trojcípým šátkem.

 

Kardiopulmocerebrální resuscitace

Před tím než začnete provádět resuscitaci, přesvědčte se o tom, zda ji člověk opravdu potřebuje.

Rozlišujeme 3 základní životní funkce: VĚDOMÍ, DÝCHÁNÍ a SRDEČNÍ ČINNOST. Při ztrátě jedné nebo více těchto funkcí postižená osoba potřebuje vaši pomoc. Pokud se člověku v bezvědomí nedostane pomoci přestává dýchat a následně ustává i srdeční činnost.

 

Co dělat?

1) Zjištění vědomí

Postiženého oslovíme a sledujeme jeho reakci, můžeme použít jednu z frází: “Pane/Paní je vám dobře”? nebo “Pane/Paní jste v pořádku”?. Pokud nereaguje můžeme osobu chytit za ramena a lehce s ní zatřepat nebo jí zkusit “zaťukat” na čelo (to by jí mělo probrat i ze silného spánku). Další alternativou jak probrat spící osobu je bolestivý podnět např. štípnutí do ušního boltce.

2) Pátrání po život ohrožujícím zranění

Nyní osobu ohledáme a sledujeme pokud někde masivně nekrvácí. Následně obnažíme hrudník (při nepřímé masáži srdce by jsme to stejně udělali) a hledáme pneumothorax. Pokud jsme odhalili jedno z těchto zranění ošetříme jej a hned po té voláme ZZS (155), ostatní poranění necháme na později.

3) Zajištění dýchacích cest

Hlavu zatím NEZAKLÁNÍME, ale pouze otevřeme ústa postiženého a vyndáme z nich cokoliv co by při následném záklonu hlavy mohlo zapadnout hlouběji a ucpat tak dýchací cesty. Hledáme zejména žvýkačky, bonbóny nebo velké kusy jídla, v každém případě zjistíme zda postižený nemá zubní protézy a vyndáme je také! Pokud je ústní dutina zajištěná musíme postiženému CO NEJVÍCE ZAKLONIT HLAVU. Tím se zprůchodní dýchací cesty a eliminujeme nebezpečí udušení zapadnutím kořene jazyka.

4) Zjištění dýchání

Dýchání zjišťujeme třemi smysly: zrakem (pohledem), sluchem (poslechem) a hmatem. Provedeme to tak, že svoji tvář dáme těsně před ústa postiženého. V této poloze pohledem sledujeme hrudník raněného zda-li vykazuje dýchací pohyby. Poslechem se snažíme zachytit dýchací šelesty a snažíme se ucítit vydechovaný vzduch postiženého na své tváři.

5) Dýchá-li

Pokud postižený dýchá je jistota, že mu i tepe srdce. V tom případě ho uložíme do stabilizované polohy a kontrolujeme životní funkce.

6) Nedýchá-li

Pokud postižený nedýchá neznamená to, že mu i netepe srdce. Proto zjistíme zda-li je zachována srdeční činnost. U lidí v bezvědomí se toto zjišťuje na krkavici a to tak, že si na krku najdeme špičku štítné chrupavky (lidově tzv. adamovo jablko) a po straně této chrupavky prsty sjedeme do jakési prohlubně, kde bychom měli cítit tep. Nyní je také ta nejzazší chvíle, kdy volat ZZS (155)!

7) Tepe-li a nedýchá

Provádíme pouze umělé dýchání a to tak, že poprvé provedeme 2 vdechy a po té už jen 1x za 5 sekund.

8) Netepe-li a nedýchá

Provádíme KPCR.

Stabilizovaná poloha + kontrola základních životních funkcí každou minutu

Po obnově životních funkcí postiženého dáme do stabilizované polohy.

Nezapomeňte, že mozek začíná odumírat po třech minutách, proto byste s resuscitací měli začít co nejdříve. Není čas dlouze přemýšlet nebo se zdržovat zbytečnostmi. I telefonát by měl být co nejkratší, ale pokud zdůrazníte, že hodláte resuscitovat, nebudou vás dlouho zdržovat.

Uvolňování překážky v dýchacích cestách

Postup jak uvolníme překážku v dýchacích cestách, která postiženému zabraňuje v dýchání

K vdechnutí cizího tělesa většinou dochází náhle, bývá provázen namáhavým, hlučným dýcháním, kašlem. Dospělí nejčastěji vdechnou kousek potravy, malé děti drobnou část hračky…

 

První pomoc:

Dospělí

1. vyzveme postiženého k mohutnému kašli

2. úder do zad

  • o a) postižený vsedě, předkloněná hlava mezi koleny
  • b) postižený vleže na boku, tváří k zachránci
    • o úder vedeme plochou dlaně mezi lopatky, vždy nalevo či vpravo od páteře!!!
    • o manévr lze opakovat max. 5x ( pak provádíme Heimlichův manévr)

3. Heimlichův manévr

  • o rázné stlačení nadbřišku
  • o neprovádíme u dětí do 8 let a u těhotných žen
  • o riziko vyvolání zvracení a poškození vnitřních orgánů (jater, sleziny)
    • o a) k postiženému při vědomí (v předklonu) přistoupíme zezadu -> obejmeme jeho trup svými pažemi -> do oblasti mezi pupíkem a mečovitým výběžkem dáme pěst jedné ruky, druhou jí uchopíme -> prudce stlačíme nadbřišek směrem dovnitř a nahoru
    • b) u postiženého v bezvědomí klečíme obkročmo nad ním -> stlačíme nadbřišek na stejném místě a stejným směrem oběma rukama složenýma na sebe
  • o při neúspěchu se doporučuje střídat 5 úderů mezi lopatky s 5 H. manévry

Děti (1-8 let)

  • střídání 5 úderů mezi lopatky s 5 H. manévry

Novorozenci a kojenci

  • a) dítě si položíme bříškem na své předloktí, hlavou dolů
  • b) dítě uchopíme za nohy a otočíme hlavou dolů
  • vedeme několik úderů plochou dlaně směrem “ven z dýchacích cest” v oblasti mezi lopatkami (mimo páteř!!!)

Poznámky:

laik by neměl provádět manévry u bezvědomého (postupy uvádíme jen pro úplnost) -> zavolá ZZS, případně zahájí resuscitaci (v bezvědomí dojde k ochabnutí hrtanového svalstva, což může dovolit vdechovanému vzduchu vniknout do plic)

 

Kardiopulmonální resuscitace

Kardiopulmonální resuscitace slouží k obnovení základních životních funkcí (ZŽF) postiženého.

KPCR (KPR) je soubor výkonů, sloužící k obnovení dodávky okysličené krve do všech tkání (hlavně do mozku – buňky odumírají už po 3-5 min. bez O2). Oživování provádíme při poruše či zástavě dechu a (i) krevního oběhu pomocí umělého dýchání (z plic do plic) a nepřímou srdeční masáží. Je-li jen 1 zachránce, u dospělého nejdříve volá ZZS a až pak resuscituje (“call first”), u dětí nejprve provádí 1 minutu KPCRKardioPulmoCerebrální Resuscitace a pak volá ZZS (“call fast”).

 

Zástava dechu

Příčiny

• neprůchodnost dýchacích cest (ucpání kořenem jazyka, cizího těla nebo vody při tonutí, škrcení, zával hrudníku, otok (alergická reakce,..)

• poranění hrudníku

• dušení důsledkem vdechování kouře nebo onemocnění (asthma, laryngitida, epiglotitida… )

Příznaky

• nejsou patrné dýchací pohyby, není cítit proud vzduchu z dýchacích cest

• promodrávání (sliznice, rty, nos, brada, ušní lalůčky) – cyanózamodrofialové zbarvení kůže a sliznic způsobené nedostatečným okysličováním krve

Zástava krevního oběhu

Příčiny

• náhlá srdeční příhoda

• úraz elektr. proudem

Příznaky

• není cítit tep na “velkých” tepnách

• bledá, šedivá (“mrtvolná”) barva kůže

První pomoc

1. dospělí ( + děti cca od 8 let )

schéma ACB změněné dřívější schéma ABC, nyní se resuscitace zahajuje nepřímou srdeční masáží

A) uvolnění dýchacích cest (Airway)

• poloha vleže na zádech na pevné podložce

• otevření a přehlédnutí ústní dutiny, v případě potřeby její vyčištění 2 prsty (překážku nevyhledáváme, pokud na sebe sama neupozorní…..) či odstranění překážky

• záklon hlavy -> tlak na čelo hranou jedné ruky, prsty druhé ruky zdvíháme bradu

• diagnostika zástavy dechu a krevního oběhu

C) zahájení nepřímé srdeční masáže (Circulation)

• hranu jedné dlaně položíme doprostřed hrudní kosti (na nahý hrudník – snažíme se o diskrétnost, tj. odvedeme přihlížející) – u mužů spojnice bradavek, druhou dlaň položíme na první, případně propleteme prsty obou rukou

• prsty směřují kolmo k hrudní kosti, nedoléhají k hrudníku, během masáže nevzdalujeme ruce od hrudníku

• paže zachránce jsou napnuté v loktech a kolmo k ose těla postiženého

• 30 stlačení hrudníku frekvencí 100 stlačení/min

B) umělé dýchání (Breathing)

• záklon hlavy ->dlaň jedné ruky přitiskneme na čelo, prsty této ruky stiskneme nos druhá ruka může přidržovat bradu

• 2 vdechy s dostatečným objemem ( hrudník se viditelně zvedá/klesá)

resuscitační poměr 30:2

2. děti ( cca 1 – 8 let )

A) – postup stejný jako u dospělého

B) – 5 základních vdechů, každý v trvání +- 1 sekundy, objemem takové, aby se zvedal hrudník, ale abychom nedýchali proti odporu

C) – masáž dlaní jedné ruky na středu hrudní kosti, 30 stlačení frekvencí 100 a více stlačení/min
resuscitační poměr 30:2

3. novorozenci a kojenci (cca do 1 roku)

A) – uvolnění dýchacích cest provádět jen mírným záklonem hlavy (podložení pod rameny)

B) – 5 zákl. vdechů z úst( jen jejich objem) do úst a nosu, aby se zvedal hrudník, frekvence 2-3 dechy/sekundu

C) – masáž 2 prsty (nebo překříženými palci) na hrudní kosti cca 1,5 cm pod spojnicí bradavek, frekvence minimálně 120 stlačení/min

resuscitační poměr 3:1 (novorozenci – do měsíce života), 30:2 (kojenec – do 1 roku)

Poznámky

• při estetických zábranách nemusíme provádět umělé dýchání -> provádíme záklon hlavy a nepřímou masáž srdce

• obnovení životních funkcí kontrolujeme vždy po 3 cyklech ( dýchání a masáž), a to po fázi vdechů ( po masáži by na krkavici mohla být odezva…)

• po obnovení ŽF a ošetření přidružených poranění ukládáme postiženého do stabilizované polohy

KPCR

Ukončujeme

• při obnově ZŽFZákladní Životní Funkce – dýchání a krevní oběh

• při příjezdu ZZS

• při vystřídání jinými zachránci

• při vlastním vyčerpání znemožňujícím pokračování v KPCR

Nezahajujeme

• při přítomnosti jistých známek smrti (posmrtné skvrny a ztuhlost)

• při poraněních neslučitelných se životem (oddělená hlava od trupu, rozdrcený otevřený hrudník, břicho…)

• KPCR by mohla ohrozit životy jiných (nebezpečné zamoření….)

 

Poruchy vědomí

Synkopa

Jde o krátkodobou poruchu vědomí, jednotlivé typy se rozdělují podle vyvolávajícího vlivu.

Příčiny:

• vazovagální kolaps – vyčerpání, horko, dlouhodobé stání, pobyt ve vydýchaném a horkém vzduchu, bolest,

• ortostatická synkopa – rychlé postavení, např. z lůžka (nedokrvení mozku),

• syndrom sinus caroticus – podráždění karotického sinu při holení nebo rychlém záklonu či otočení hlavy,

• dalšími příčinami mohou být epileptické záchvaty nebo srdeční arytmie.

Příznaky:

bledost, nevolnost, pocení, bradykardie, hypotenze, výpadek sluchu, později i zraku, ztráta vědomí a pád.

Pacientovi zvedneme dolní končetiny, popř. chladíme čelo. K obnovení vědomí by mělo dojít do 1–5 min, jinak přivoláme RZP. V případě nejasné příčiny zajistíme kardiologické vyšetření (možné odhalení srdeční arytmie) a neurologické vyšetření (možné odhalení epilepsie).

Bezvědomí

Péče spočívá v pátrání po příčinách bezvědomí, dalších poraněních a uložení do stabilizované polohy na boku, která zajišťuje průchodnost dýchacích cest a stabilitu těla – ležícímu pacientovi ohneme dolní končetinu bližší k nám v koleni a při mírném tlaku na koleno pod něj vložíme jeho horní končetinu, bližší k nám, nebo ji uložíme do vzpažení (výhodnější a novější postup – celá manipulace je jednodušší a je lépe fixována krční páteř). Pacienta uchopíme za koleno a vzdálenější rameno, přetočením k sobě jej převrátíme na bok. Nakonec je třeba šetrně vysunout pacientovu horní končetinu a urovnat ji za tělo, byla-li uložena pod jeho tělo, druhou podložit hlavu a provést záklon hlavy, aby nedošlo k zapadnutí jazyka. Nověji se doporučuje uložení horní končetiny blíže k zachránci do pravého úhlu k tělu a ohnutí v lokti také do pravého úhlu tak, aby dlaň směřovala vzhůru. Druhá horní končetina se položí přes hrudník a hřbetem ruky se přidržuje u tváře blíže k zachránci. Dolní končetina dále od zachránce se ohne v koleni a tlakem na ni směrem k sobě (za stálého přidržování ruky u tváře) se pacient otočí na bok. Ohnutá dolní končetina se upraví tak, aby byla v kyčli i v koleni ohnuta do pravého úhlu a hlava se uloží do záklonu. Po každých 30 minutách ve stabilizované poloze se doporučuje otočení na druhou stranu.

Pravidelně hodnotíme krevní oběh a dýchání. Stupeň komatu určuje Glasgow coma scale (Glasgowská stupnice kómat)

Rány tržné, řezné, pokousání psem

Rána (vulnus) je porušení souvislosti kůže nebo sliznice. Organismus je ohrožen krvácením, ztrátou tkáně, infekcí, poraněním životně důležitých orgánů, bolestí.

  • Druhy ran:
    • • s rovnými okraji: většinou hlubší, hodně krvácející, ale lépe se hojí než rány s nerovnými okraji
    • – řezná (vulnus scissum)
    • – bodná (vulnus punctum)
    • – sečná (vulnus sectum)
  • • s nerovnými okraji:
    • – způsobená kousnutím (vulnus morsum)
    • – střelná (vulnus sclopetarium):
  • • postřel – střelný kanál je navenek;
  • • zástřel – nalézáme pouze vstřel, střelný kanál končí v tkáni;
  • • průstřel – nalézáme vstřel i větší výstřel, kde střelný kanál vystupuje po průchodu tkání
    • – tržná (vulnus lacerum) – tržně-zhmožděná (vulnus contusolacerum)
  • • exkoriace (odřeniny): charakteristické bolestí po několik prvních hodin, dále se tvoří strup (krusta).

 

Nekrvácející rány

Vydezinfikování rány (H2O2, Septonex spray, Ajatin sol., Jodison sol. atd.) – z nichž pouze peroxid vodíku – H2O2 3% (aq) – by se měl používat přímo do rány, ostatní pouze do jejího okolí; sterilní krytí; alespoň částečné znehybnění v případě končetin.

Znečištěné rány

– typické pro exkoriace; znečištění např. štěrkem, apod.

Vymytí rány vodou a mýdlem, vydezinfikování rány, odstranění nečistot kartáčkem a mýdlem, opět vydezinfikování, sterilní krytí.

Drobné řezné rány

Stažení rány mašličkovým obvazem, tzv. „mašličkou“ (viz dále obr. 18) = náplast vystřižená do tvaru mašličky nebo jen nastřižená z horního a dolního okraje, přetočená v místě nastřihnutí a přilepená k okrajům rány, které stáhne k sobě. Tzv. „mašlička“ urychluje srůst kůže a po ráně zůstane menší jizva. Kůže sroste za 7–10 dní (podle tloušťky, namáhání atd.).

Rány s cizím tělesem

Pokud je cizí těleso volně v ráně, odstraníme jej, jinak jej ponecháváme a fixujeme (v ráně působí jako tamponáda). Před přikládáním obvazu na ránu s cizím tělesem je nutné cizí těleso obložit, aby jej obvaz nezatlačoval hlouběji do rány, ale tlačil na obložení. K tomuto obložení se používá šátek složený do kravaty a pak do „věnečku“ nebo dvě obinadla přiložená ze stran. Cizí těleso v oku se snažíme odstranit růžkem kapesníku, přetažením horního víčka přes dolní nebo zamrkáním ve vodě

Otrávené rány, uštknutí, pokousání

Nebezpečí přenosu jedu do organismu pokus o zaškrcení pouze žilního řečiště (tzn. pouze mírného zaškrcení); zvýraznění krvácení masáží.

• uštknutí zmijí – nebezpečné u dětí a alergiků, dospělý zdravý člověk by jej měl přežít pouze např. s únavou, zarudnutím rány apod.; podpoření krvácení, krytí, znehybnění, chlazení, elevace končetiny,

• pokousání psem – dokonalé vymytí rány mýdlem;

Ztrátová poranění – amputace, skalpace

Obě rány sterilně kryjeme, amputát chladíme nepřímo vodou nebo kousky ledu. (Ideální je igelitový obal s amputátem, který je přes obal nepřímo chlazen.) Pacienta s ošetřenou ránou i amputátem dopravíme na chirurgii.

Skalpace – např. u rotačních strojů. Stavění krvácení, stlačení spánkového tlakového bodu, nepřímé chlazení, dopravení na oddělení chirurgie.

Bodnutí hmyzem, klíšťata

Ránu vydezinfikujeme, chladíme; alergikům okamžitě podáme antihistaminika (protialergická léčiva, např. přípravek Dithiaden tbl.). Lokální antihistaminika (Fenistil gel) možno podat i v ostatních případech. Klíšťata se pustí potíráním mýdlem a vodou, případně mastným krémem, ranku vydezinfikujeme.

Ranka otéká, pálí, svědí. Bodnutí hmyzem je nebezpečné hlavně u alergiků a malých dětí, zejména při bodnutí do krku nebo úst, kdy se mohou dýchací cesty díky otoku zúžit a může tak nastat dušení.

 

Poranění hrudníku, břicha

Otevřená – s možností vyhřeznutí některých orgánů (např. střevních kliček)

Uložení do polohy na zádech s pokrčenými končetinami, které se nedotýkají podložky; maximální aseptičnost; měkké sterilní obložení vyhřeznutých orgánů, je-li to možné tak gázou napuštěnou sterilním fyziologickým roztokem = NaCl 0,9% (aq), je-li to možné, aby nedošlo k přichycení a přischnutí orgánů; fixace cizích těles zaklíněných v ráně

Uzavřená, Blast syndrom (poranění tlakovou vlnou) – s častý zlomeninami žeber.

Vyzveme postiženého, aby si přiložil dlaně na poraněné místo a mírně na ně tlačil a omezil tak pohyblivost hrudníku. Hrudník můžeme obvázat obinadlem tak, že obtáčky provádíme ve výdechu (exspiriu); u žen vynecháváme prsa. Pacienta uložíme do Fowlerovy polohy v polosedě s možností opření poraněné strany např. o podloženou přikrývku. Je vždy nutno dbát na možnost vnitřního krvácení, které též nemusí nastat ihned, ale postupně; zvláštní případ: blast syndrom (= poranění tlakovou vlnou), kdy dochází k popraskání orgánů obsahujících vzduch (plic, střev, ucha); postižený upadá do bezvědomí, je neklidný, špatně slyší, nemůže mluvit nebo se zadrhává v řeči, typická je světloplachost a slzení. Postiženého uložíme do polohy na zádech s pokrčenými končetinami, které se nedotýkají podložky (často z původní úlevové polohy (antalgické) na boku s pokrčenými končetinami, která je spontánní).

Pneumotorax

= vzduch v pohrudniční dutině mimo dýchací cesty

Příčiny:

rána v hrudní stěně – do hrudníku se dostane vzduch, který je mimo dýchací cesty. Ten tlačí na plíci, které brání v roztažení při nádechu.

1. zavřený:

došlo k jednorázovému vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny, otvor se ihned uzavřel a další komunikace s vnějším prostředím neprobíhá. Pacient se s tímto poraněním velmi dobře vyrovná bez větších respiračních problémů, vzduch z pohrudniční dutiny se postupně vstřebá a smrštění plíce se upraví.

2. otevřený:

mezi pohrudniční dutinou a vnějším prostředím je stálá komunikace otvorem v hrudní stěně, při nádechu (inspiriu) dochází k přetlačování mezihrudí (mediastina, prostoru mezi plícemi obsahujícího např. srdce, jícen, průdušnici a další orgány) na zdravou stranu, čímž dochází k utlačování zdravé plíce. Při výdechu (exspiriu) se mediastinum vrací zpět. Tyto pohyby mediastina se označují jako „vlání mediastina“. Smršťování postižené plíce při nádechu a částečné rozpínání při výdechu se nazývá paradoxní dýchání.

3. záklopkový (ventilový):

rána se při nádechu otevírá a při výdechu zavírá; záklopka (kus roztržené tkáně) brání výstupu vzduchu, který se v pohrudniční dutině hromadí a trvale tak přetlačuje mediastinum na zdravou stranu. Záklopkový PNO je proti otevřenému mnohem nebezpečnější; v odborné lékařské první pomoci se provádí punkce hrudní dutiny silnou jehlou v 2.–3. mezižebří cca 4 cm laterálně (ke straně) od sterna a převede se na otevřený pneumotorax.

Příznaky:

dušnost; rána na hrudníku, z níž vytéká sytě červená/růžová krev (čerstvě okysličená); možnost šoku; zrychlená srdeční akce, bledost, cyanóza, neklid, pokles TK, je slyšitelné unikání vzduchu.

Krytí rány; uložení do Fowlerovy polohy v polosedě (podepřená záda); přiložení poloprodyšného obvazu – tvořeného třemi vrstvami: sterilní krytí – igelitové krytí – náplasťová fixace ze tří stran, umožňující únik krve a vzduchu v exspiriu a zabraňující vstupu vzduchu v inspiriu; upadá-li pacient do šoku, změníme polohu na protišokovou; cizí těleso v ráně ponecháváme a fixujeme.

 

Intoxikace

Otrava CO, CO2

• CO: plyn bez barvy a zápachu, obsažen např. ve výfukových plynech, vzniká při nedokonalém spalování organických látek, váže se na hemoglobin a vytváří karbonylhemoglobin (karboxyhemoglobin), (vazba je 225–300krát pevnější než u kyslíku).

• CO2: plyn bez barvy a zápachu, těžší než vzduch, vzniká při kvašení, váže se na hemoglobin a vytváří karbaminohemoglobin; omezení vazby kyslíku nastává, je-li koncentrace CO2 ve vzduchu > 3–10 % (normální koncentrace ve vzduchu: je 0,03 %).

Příznaky:

zčervenání, bolesti hlavy, zvracení, závratě, poruchy zraku, zrychlení dechu a tepu,až do bezvědomí.

Technická první pomoc, zajištění přístupu čistého vzduchu, popř. umělé dýchání.

Otrava Fridexem (ETYLENGLYKOLEM)

nemrznoucí směs do chladičů automobilů, rychle se vstřebává, smrtelná dávka je asi 100 ml.

Podání protijedu (= antidota) – cca 100–200 ml tvrdého alkoholu (40 % a více). Pozor na sekundárně vzniklou intoxikaci alkoholem!

Léky – otrava

předávkováním, při náhodném požití, při sebevraždách.

Vyvolat zvracení, je-li pacient při vědomí, zajistit žaludeční obsah pro vyšetření na toxikologické stanici.

Alkohol – otrava

Smrtelná dávka je silně individuální, bývá kolem 3,5–5 ‰. Otrava alkoholem má 4 stupně (hodnoty hladiny alkoholu v krvi pro jednotlivá stádia jsou individuální):

  • • I. 0,5–1 ‰ – excitační stadium: ztráta zábran, euforie, životní nadhled, zvýšené periferní prokrvení,
  • • II. 1–2 ‰ – hypnotické stadium: poruchy rovnováhy a koordinace, smyslové poruchy, snížený práh vnímání bolesti,
  • • III. 2 ‰ a více – narkotické stadium: zmatenost, úpadek do bezvědomí, zvracení s možností aspirace,
  • • IV. 3,5–5 ‰ i více – asfyktické stadium: zástava dechu a oběhové selhání, smrt.

 

Drogové závislosti

Často bývá stav narkomana komplikován akutními zraněními (pády apod.), podchlazením, aspirací v bezvědomí. Častá je též přítomnost podvýživy a celkově zanedbaného zdravotního stavu, sexuálně přenosných nemocí, kožních parazitů. Výjimečné není ani asociální, neetické chování a agresivita. Jakémukoliv konfliktu je však třeba se vyhnout. Nutné je vždy zvážit narkomanovo odmítnutí ošetření, na kterém často trvá.

Na drogovou intoxikaci mohou upozornit „drogová psaníčka“, injekční stříkačky, lahve od čistících prostředků, rozpouštědel atd., lžičky, zapalovače.

Podání suspenze živočišného uhlí (Carbocit tbl., Carbo medicinalis tbl.) při vědomí, pokud došlo ke vstupu drogy p.o. Sledování srdeční akce a dýchání – pozor na možnost apnoe, aspirace a poruch srdeční akce (dysrytmie, komorová fibrilace, asystolie). Zajistit stálý dohled a dbát na svou vlastní bezpečnost před napadením (zejména v případě halucinací). Zvýšené nebezpečí představuje podvýživa, která zvyšuje účinek drogy a podchlazení, které zakrývá příznaky. Ošetření možných přidružených poranění. Pozor na možnost přenos infekce krví i kapénkami z úst – velmi vhodné je použití rukavic a ústenky!

 

Rozdělení drog podle původu

• Genuinní (přírodní) drogy:

morfinomimetika (heroin, morfin), kokain, amfetaminy, ostatní halucinogeny (deriváty LSD, psilobin), kanabinoidy (THC) v marihuaně a hašiši

• Syntetické drogy:

halucingen fencyklidin (PCP), amfetamin – pervitin, derivát metamfetaminu – MDMA – extáze, kombinované: speed, ice, crack…, aromatické uhlo¬vodíky (toluen, xylen), jednoduché halogenové uhlovodíky (trichloretylen) – čichání, alkohol, zneužívané skupiny léčiv: benzodiazepiny

Rozdělení drog podle účinku

• Účinek na CNS:

– bezvědomí: heroin, etanol (alkohol), trichloretylen

– křeče, porucha vědomí: kokain, PCP – akutní panické záchvaty: kokain -psychomotorický neklid: psychotropní amfetaminy – pervitin, extáze

• Účinek na dýchání:

– dyspnoe/bradypnoe (zpomalené)/apnoe: heroin, morfin; zapadání jazyka – hyperventilace: pervitin, extáze

• Účinek na srdeční činnost:

– dysrytmie až asystolie, komorová tachykardie nebo fibrilace: kokain, trichloretylen – tachykardie, hypertenze: pervitin, extáze, (PCP) – bradykardie, hypotenze: alkoholy, morfinomimetika

 

Rozdělení drog podle účinné látky

Kokain

šňupání, kouření, i.v., má povzbudivé účinky, stimuluje CNS, při i.v. a kouření nastoupí účinek do 1–2 minut, za 20–30 minut při podání p.o. S alkoholem působí déle.

Lehké předávkování: euforie, někdy úzkost a agresivita; tachykardie, hypertenze, pocení, rozšířené zornice (mydriáza).
Závažná otrava: křeče, bezvědomí, hypertenze, krvácení do mozku, může nastat dysrytmie, komorová fibrilace, rychlé přehřátí organismu, šok.

Morfinomimetika

Dále morfin, metadon, kodein; pevná a rychlá závislost; i.v. či v náplasťové formě přes kůži.

Lehké předávkování: cca 5 mg, pocit pohody, euforie, uklidnění, popř. bradypnoe.

Závažná otrava: cca 10 mg, kóma, bradypnoe až apnoe, hypotenze, bradykardie, ochabnutí kosterního svalstva, charakteristické zúžené zornice (mióza); smrtelných je 60 mg.

Marihuana

Cannabis sativa, obsahuje tetrahydroxycannabinoidy (THC), kouření nebo p.o. (vaření, pečení); cigarety obsahují 1–3 % THC, hašiš 3–6 %, olej 30–50 %.

Dávka 2 mg vede k mírné euforii, 7 mg k lehké poruše vědomí, zhoršené hodnocení reality a času, 17 mg k závažné poruše hodnocení reality a vnímání vlastního těla, halucinacím; při větších dávkách úzkost, nevolnost, nucení na zvracení, závratě; podle dávky a podle doby od vstupu: stimulační, sedativní či halucinogenní účinky; tachykardie, mírná hypertenze.

Lehké předávkování: při kouření euforie, porucha vnímání času, lehká tachykardie; po 30 min. lehké sedativní účinky.

Závažná otrava: optické halucinace, krátkodobá amnesie, paranoidní bludy a jednání, viditelný třes, porucha hybnosti, tachykardie, hypotenze, bledost; dušnost, možné alergické kožní projevy, přehřátí a následné selhání ledvin při i.v. podání.

Amfetaminy

Pervitin („perník“); extáze (derivát metamfetaminu); crack (vaření kokainu se sodou); speed (směs amfetaminů); ice (forma amfetaminu ke kouření); budivé působení na CNS, dobré vstřebávání p.o.; při šňupání, kouření a i.v. příznaky do 1–2 min. Při p.o. do 30 min.

Lehké předávkování: euforie, pocit zvýšené výkonnosti a energie, tachykardie, mírná hypertenze, třes, rychlé mimovolní pohyby očí (nystagmus).

Závažná otrava: dysrytmie, asystolie, dehydratace, hypoglykemie; při hypertenzi možné krvácení do mozku, selhání ledvin, křeče, dušení.

Fencyklidin (PCP)

„Andělský prášek“, „krystal“ – halucinogeny; kouření, i.v., per os; útlum vědomí a analgezie, netlumí dýchání, zvyšuje napětí kosterního svalstva.

Lehké předávkování: 1–6 mg/kg hmotnosti. euforie, barevné optické halucinace, nelze ale vyloučin náhlé násilné chování; charakteristický pocit vystoupení z vlastního těla, pocení, nystagmus, zejm. vertikální. Závažná otrava: tachykardie, hypertenze, přehřátí, křeče, kóma.

Psilocybin

Halucinogen, obsažen v houbách skupiny Psilocybe – lysohlávky. Nejčastěji p.o. jako čerstvá houba nebo ze sušených plátků, vařením se toxicita sníží, ale nevyloučí; při požití s alkoholem příznaky do 30 minut; porucha vnímání okolního světa i sama sebe, příjemné představy.

Lehké předávkování: riziko po dobu až 10 hodin: optické halucinace, zhoršení nálady, strach, nelze vyloučit zoufalý pláč, agresivitu i autodestrukci; později nepříjemné „flash-backs“ – znovu se vynořující prožitky; tachykardie, hypertenze, podchlazení, pocení, třes, mydriáza. Závažná otrava: hypertenze, tachykardie, dysrytmie, přehřátí, porucha vědomí, šok.

Dietylamid

(LSD) Podobné jako u psilocybinu; příznaky při p.o. za 30 min. Předávkování: excitace, zhoršené myšlení a vnímání, hypertenze, tachykardie, dysrytmie, mydriáza.

Organická rozpouštědla

Toluen, xylen (dráždí), trichloretylen (příjemná vůně); po inhalaci pocit odtržení od reality, při větším množství útlum CNS až bezvědomí.

Lehké předávkování: euforie, příznaky mírné opilosti, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, slabost, bezvědomí, dyspnoe, komorová fibrilace, zvracení, průjem, kašel.

 

Závěrečný test

  • 1. Při bodné ráně nožem?
  • a) nůž vytáhneme
  • b) necháme ho v ráně
  • c) necháme ho v ráně a fixujeme
  • ————————————————————————————–
  • 2. Jakou barvu má okysličená krev (př.: tepenné krvácení):
  • a) tmavě červenou
  • b) světle červenou
  • c) barva krve záleží politickém statutu (urozený člověk ji má modrou, normální člověk červenou)
  • ————————————————————————————–
  • 3. Čím zahajujeme neodkladnou resuscitaci (oživování):
  • a) umělým dýcháním
  • b) uvolněním dýchacích cest
  • c) vyšetřením pacienta
  • ————————————————————————————–
  • 4. Nejčastější příčinou neprůchodnosti dýchacích cest je:
  • a) vdechnutí vody
  • b) zapadnutí jazyka
  • c) vdechnutí žaludečního obsahu
  • ————————————————————————————–
  • 5. Mezi základní výkony neodkladné resuscitace nepatří:
  • a) uvolnění dýchacích cest
  • b) umělé dýchání z úst do úst
  • c) zavedení kateru do močového měchýře
  • ————————————————————————————–
  • 6. Neodkladná resuscitace (oživování) je:
  • a) okamžité rentgenové vyšetření
  • b) soubor jednoduchých a účelných opatření, která mohou být poskytnuta kdekoliv bez speciálního vybavení (umělé dýchání + nepřímá srdeční masáž)
  • c) chirurgické ošetření arteriálního krvácení
  • ————————————————————————————–
  • 7. Klíčovou funkcí krve je:
  • a) krev nemá důležitý význam pro fungování lidského těla
  • b) přenos kyslíku
  • c) srážlivost
  • ————————————————————————————–
  • 8. Při provádění neodkladné resuscitace dvěma zachránci provádíme umělé dechy po zevní srdeční masáži takto?
  • a) po pěti systolách (stlačení hrudníku) jeden vdech
  • b) po jedné systole (stlačení hrudníku) jeden vdech
  • c) po třiceti systolách (stlačení hrudníku) dva vdechy
  • ————————————————————————————–
  • 9. Kterou z uvedených pomůcek vyberete k improvizovanému zaškrcení jako nejvhodnější:
  • a) šle
  • b) provázek, struna, tkanička od bot,
  • c) cokoli, pásek, šátek … širší 5cm
  • ————————————————————————————–
  • 10. Pneumotorax (poranění hrudníku) je:
  • a) přítomnost vzduchu v pohrudniční dutině
  • b) vniknutí vody do plic
  • c) komplikující onemocnění krve
  • ————————————————————————————–
  • 11. K zastavení tepenného krvácení používáme?
  • a) tlakový obvaz
  • b) sterilní mul
  • c) Akutol spray
  • ————————————————————————————–
  • 12. Při zjištění omrzlin je nejdůležitější?
  • a) zamezit dalšímu působení chladu
  • b) potírat omrzliny sněhem
  • c) jít zavolat první pomoc
  • ————————————————————————————–
  • 13. Stabilizovaná poloha je?
  • a) na zádech se zakloněnou hlavou
  • b) na boku se záklonem hlavy
  • c) poloha tzv. Trendelenburgova, se zvednutými dolními končetinami
  • ————————————————————————————–
  • 14. Při zevní srdeční masáži?
  • a) dáváme pozor, abychom pacientovi nezlomili žebra
  • b) zevní masáž provádíme oběma rukama a masírujeme levou část hrudníku, protože srdce je uloženo vlevo
  • c) zevní masáž provádíme oběma rukama u dospělého, jednou rukou u dětí, prsty u novorozence
  • ————————————————————————————–
  • 15. U pacienta v bezvědomí nejdříve?
  • a) snažíme se navázat kontakt, abychom zjistili, co se přihodilo
  • b) zjistíme, zda pacient dýchá
  • c) podáváme teplé tekutiny a tišící léky
  • ————————————————————————————–
  • 16. Při krvácení stavíme nejdříve?
  • a) žilní krvácení, aby se k srdci dostalo dostatek krve
  • b) tepenné krvácení
  • c) krvácení z oděrek, abychom zabránili infekci
  • ————————————————————————————–
  • 17. Jaký je nejsnadnější způsob uvolnění dýchacích cest?
  • a) co největší záklon hlavy
  • b) údery do zad u osoby v bezvědomí
  • c) vytažení jazyka prsty
  • ————————————————————————————–
  • 18. Kdybyste měl/a přerušit umělé dýchání a zevní srdeční masáž:
  • a) po 30 minutách
  • b) ihned jak zjistíme, že pacient nedýchá a nemá hmatný puls
  • c) nepřerušujete resuscitaci až do příjezdu lékaře
  • ————————————————————————————–
  • 19. Pro prevenci šoku je nejdůležitější?
  • a) položit postiženému nohy výše než je hlava a provádět tzv. 5T
  • b) dát mu cigaretu, nebo doušek alkoholu, aby se osvěžil
  • c) dát mu tabletku proti bolesti
  • ————————————————————————————–
  • 20. Při krvácení z nosu:
  • a) zakloníme hlavu
  • b) předkloníme hlavu
  • c) předkloníme hlavu a do nosních dírek dáme velké množství vaty
  • ————————————————————————————–
  • 21. Při provádění neodkladné resuscitace jednou osobou provádíme umělé dechy po zevní srdeční masáži takto?
  • a) po pěti systolách (stlačení hrudníku) jeden vdech
  • b) po jedné systole (stlačení hrudníku) dva vdechy
  • c) po třiceti systolách (stlačení hrudníku) dva vdechy
  • ————————————————————————————–
  • 22. Otevřené poranění hrudníku ( pneumothorax ) ošetříme nejlépe?
  • a) tlakovým obvazem
  • b) poloprodyšným obvazem
  • c) neošetřujeme
  • ————————————————————————————–
  • 23. První ošetříme?
  • a) tepenné krvácení
  • b) bezvědomí
  • c) zlomeninu bérce
  • ————————————————————————————–
  • 24. Při podezření na poranění krční páteře?
  • a) vždy postiženého vyprostíme a uložíme vleže na tvrdou podložku
  • b) za žádných okolností nevyprošťujeme a vyčkáme odborné pomoci
  • c) vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li bezprostřední nebezpečí dalšího poškození zdraví
  • ————————————————————————————–
  • 25. Popáleniny menšího a středního rozsahu?
  • a) sterilně přikryjeme krycím obvazem
  • b) budeme chladit vodou a sterilně přikryjeme
  • c) zasypeme pudrem obsahujícím antibiotika
  • ————————————————————————————–
  • 26. Prudké tepenné krvácení z krkavice zastavíme?
  • a) škrtidlem
  • b) tlakovým obvazem
  • c) stlačením prsty přímo v ráně
  • ————————————————————————————–
  • 27. Zlomeninu bérce nejlépe improvizovaně znehybníme?
  • a) svázáním končetin (fixováním) k sobě
  • b) složeným obaleným trojúhelníkem
  • c) obalenou pákou od heveru
  • ————————————————————————————–
  • 28. Z popálené plochy těla před obvázáním?
  • a) odstraníme lpící oděv, případně připečená cizí tělesa
  • b) odstraníme jen volně ležící tělesa (prstýnky, ozdoby, náušnice apod.)
  • c) nic neodstraňujeme
  • ————————————————————————————–

 

Zdroje najdete uvedeny zde:





Další podobné materiály na webu: