Evoluce – maturitní otázka (2)

 

Otázka: Evoluce

Předmět: Biologie

Přidal(a): Míša

 

 

VZNIK A VÝVOJ VESMÍRU

• dnes je obecně uznávaná teorie vzniku vesmíru velkým třeskem (=big bang)
• velký třesk nastal asi před 13,7 miliardami let
• před velkým třeskem nebylo nic – ani prostor, ani čas, ani hmota
• Big bang
  • před ním byl vesmír jen 1 nekonečně malý bod, ve kterém byla nashromážděna obrovská energie
  • vesmír byl příliš žhavý na to, aby svítil
  • latka byla zcela ionizovaná – atomy rozbity na elektrony a elektronová jádra
  • pak najednou došlo k výbuchu obrovského množství nahromaděné energie → vznikl vesmír → energie se začala šířit a rozpínat
• vesmír postupně chladl, zvětšoval se, částice se spojovaly → vznik atomů, oddělení záření od hmoty
• vesmír se zvětšuje a rozpíná dodnes (důkazem mikrovlnné reliktní záření (elektromagnetické) → přichází z vesmíru, ze všech směrů)
• před 13 – 12,5 mld lety začaly vznikat první rozsáhlé galaxie a skupiny galaxií = období reionizace
• první světlo hvězd se objevilo 200 milionů let po velkém třesku
• Časově po velkém třesku
  • 10(-44) sekund – éra kvantová – nevíme přesně co vznikalo
  • 10 (-23) sekund – éra hadronová – vznikají protony a neutrony
  • 10 (-4) sekund – éra leptonová – vznikají elektrony a neutrina, pozitrony
  • 10 s – éra záření – vznik vodíku, helia a fotonů
  • 1 000 000 let – éra látky – vznikají protogalaxie, galaxie, sluneční soustava = období reionizace

 

VZNIK ZEMĚ A SLUNEČNÍ SOUSTAVY

• základní strukturní jednotkou vesmíru je galaxie → galaxií je nejméně 100 miliard
• galaxie se skládají z hvězdných soustav – ty obsahují 1 nebo 2 hvězdy a další samostatně nezářící tělesa = planety, měsíce, komety, meteory, hvězdný prach
• sluneční soustava (a naše Země) je součástí galaxie Mléčná dráha – průměrně velká galaxie spirálního typu, obsahující asi 150 mld hvězd
• mléčná dráha je od další galaxie vzdálená nejméně 220 000 světelných let
• sluneční soustava je umístěná 30 000 světelných let od středu Mléčné dráhy, kde je pravděpodobně Černá díra
• SLUNEČNÍ SOUSTAVA je vytvářena z plynoprachového mračna v galaxii – vlivem gravitace docházelo ke smršťování a urychlování rotace zpočátku chladného mračna → ve středu vzniká zárodek Slunce
• vlivem gravitace dochází k zahřívání a začínají probíhat termonukleární reakce
• v různé vzdálenosti od středu se postupným nabalováním hmoty začínají tvořit základy planet – vliv na jejich prvkové složení má právě vzdálenost od Slunce
• stáří Země a Sluneční soustavy se odhaduje na 4,6 mld let

 

VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA NA ZEMI

• Existuje několik názorů na původ života na Zemi

 

1) KREATIVISMUS (kreacionismus, kreační teorie)

• život na Zemi byl stvořen Bohem, zásahem nadpřirozené síly
• přírodovědci, kteří tuto teorii zastávali: Linné, Lamarck,…

 

2) NAIVNÍ ABIOGENEZE = TEORIE SAMOPLOZENÍ

• původ ve starověké filozofii, předpokládá vznik živých organismů přímo z neživé hmoty (Aristoteles)
• vyvráceno napřed Francescem Redim, poté i francouzským chemikem Louis Pasteurem – prokázal, že náhle a samovolně z neživé hmoty nevzniknou ani mikroorganismy

 

3) ETERNISTICKÉ TEORIE

• předpokládají, že částice života jsou ve vesmíru, a kam dopadnou, tam začne bujet život
• jednou z těchto teorií je teorie PANSPERMICKÁ – zpracována švédským chemikem Arrheinem, zastává ji např. i Crick (spoluobjevitel DNA)
  • předpokládá, že život je rozšířen po celém vesmíru ve formě zárodků = kosmozoí
  • zárodky když dopadnou na vesmírné těleso s vhodnými podmínkami pro život, rozvinou se ve složitější formy

 

4) POSTUPNÁ = EVOLUČNÍ ABIOGENEZE

• předpokládá vznik života postupným vývojem přímo na Zemi (Posloupnost zahrnuje nejprve vznik základních stavebních látek organismů (aminokyselin, lipidů, cukrů) a informačních makromolekul (nukleových kyselin) s následnou replikací a evolucí.)
• vznik přímo na Zemi = autochtonní (autochtonní abiogeneze)
• Zastánci:
  • Oprain – předpokládal, že život vznikl ve vodě, získal za to Nobelovu cenu
  • Fox – život podle něj vznikl na úpatí sopek

 

5) Teorií je mnohem více, ještě stále se objevují nové možnosti

• v USA nyní někteří lidí věří v tzv. INTELIGENTNÍ DESIGN – za vznikem všeho nestojí Bůh, ale designér

 

CHEMICKÝ, BIOLOGICKÝ A CHEMICKÝ VÝVOJ

• postupná abiogeneze se se člení do 3 etap = proces vzniku života:

 

1) CHEMICKÝ VÝVOJ

• trval cca 2 mld let
• v té době Zemi obalovala tzv. redukční atmosféra = neobsahovala kyslík, ale prvky jako dusík, oxid uhličitý, vodík čpavek, sirovodík,…
• docházelo k mnohým elektrickým výbojům, zvýšená teplota, pronikání velkého množství energie v podobě UV záření
• toto prostředí umožnilo vznik prvních jednoduchých organických sloučenin – aminokyseliny, dusíkaté heterocyklické sloučeniny = základní stavební prvky bílkovin a nukleových kyselin
• teplota země se pomalu snižuje – vytváří si škraloup s puklinami, tvoří se voda a moře
• pokusy/důkazy: Oró, Miller, Fox – nasimulovali podmínky té doby → při reakcích metanu se čpavkem dodávali UV energii → vyrobili kyanovodík a vodík → z 5 molekul kyanovodíku pak opět dodáním UV energie vyrobili adenin

 

2) BIOCHEMICKÝ VÝVOJ 

• navazuje na to, co se povedlo vytvořit chemickým vývojem
• vznik makromolekul bílkovin a nukleových kyselin – jako první vzniká RNA, dvouřetězením pak DNA
• vznik koacervátů (termín od Oparina)
  • při pobřeží se v jamkách uchytila nějaká organická látka → shluklo se jich více
  • koacervát = 1. shluk, prvotní bujón, na povrchu má fosfolipidy a může metabolizovat
• následně vznikají mikrosféry (Fox) – na úpatí sopek, ne ve vodě
• v tuto chvíli vzniká základ všech živých organismů na Zemi – předchůdce, praorganismus = probiont/progenot
  • 1. živá věc byla velmi jednoduchá, jednodušší než bakterie

 

3) BIOLOGICKÝ VÝVOJ

• časově asi před 3,5 mld let
• vzniká genetický kód, schopnost udržet přesné pořadí, přesná replikace nukleových kyselin
  • oddělení replikace od translace
• vznik prabuněk = eobiontů (z předchůdců z minulého období), jednoduchý metabolismus
• Praorganismy:
  • Protobionti = přímí předchůdci organismů, žili ve vodě (vznikli buď ve vodě, nebo na úpatí sopek), voda sloužila jako účinná ochrana proti UV záření
    • byli anaerobně heterotrofní = bez přístupu kyslíku rozkládali organickou hmotu ze svého prostředí
  • další vývoj směrem k prokaryotické buňce = velký pokrok – na povrchu má membránu, uvnitř DNA, umí se rozmnožit
  • následně došlo k začlenění barevných molekul do struktury = fotoautotrofie – vznikají fotosyntetizující bakterie a sinice (před 3,5 mld let) – začleněn chlorofyl
    • sinice velmi ovlivnily další vývoj – produkují kyslík do vzduchu, vzniká ozonová vrstva, což později umožní přechod organismů na souš
  • před 3,5 mld let tedy na Zemi už existovaly prokaryotní buňky
  • před 2 mld let vznik eukaryotních buněk – mají obalené jádro, více molekul DNA
    • procesem endosymbiózy – pohlcování jednodušších prokariotních buněk, které buňce prospívají, tvoří ji energii = mitochondrie = primární endosymbióza)
    • následně = před 1,2 mld let došlo i k pohlcení sinic (menších fotosyntetizujících prokaryot) – ty se změnily na plastidy = sekundární endosymbióza
  • pozn: sice víme, jak tedy první buňky vznikly, ale dodnes se nepodařilo buňku uměle vyrobit
• Následný vývoj mnohobuněčných organismů:
  • před 1,2 – 0,6 mld let
  • začínají vznikat tkáně, orgány
  • u organismů jako jsou trepky, měňavky, opalinky, váleč koulivý – tvoří se soubory buněk se stejnou funkcí, tvarem a původem → vznikají orgány

 

Teorie abiogeneze (shrnutí)

• jako první vznikaly v ještě před chemickým vývojem jednoduché chemikálie
• z jednoduchých vznikaly (hlavně působením energie UV záření) polymery = jednoduché organické sloučeniny
• následná schopnost polymerů se replikovat, vzniká genetická informace
• vznik hypercyklů = koacerváty
• 1. předchůdce organismů – probiont/progenot/eobiont
• prokaryotní buňka = bakterie
• eukaryotní buňka

 

ÉRY VE VÝVOJI ZEMĚ

• tzn. jednak jak se Země vyvíjela od svého vzniku geologicky, ale i jak a kdy na ní vznikal a postupně se vyvíjel život (až do současnosti)
• vývoj Země dělíme na 2 základní období

• Předgeologické – období vzniku planety, na jeho konci se vytvořila litosféra
  • současná geologická stavba Země
  • (více se tím nebudeme zabývat)
• Geologické – ve chvíli, kdy teplota klesla pod 1375 °C = bod tání nejodolnějších hornin → vytváří se tenký, škraloupovitý krunýř zemské kůry
  • období od vytvoření pevné zemské kůry (asi před 4 – 3,8 mld let)
  • geologické období členíme na éry:

 

Prekambrium

• do něj patří prahory (4 – 2,5 mld let) a starohory (2,5 – 545 mil let)

1) PRAHORY (archaikum)

• Země rotovala, žhavá hmota se postupně ochlazovala – pokles pod teplotu 1375 °C, vytváří se škraloupovitý krunýř s prasklinami a zlomy
• vytváří se tím tzv. kratony – základy budoucích kontinentů
• rozsáhlé vulkanické pochody – uvolňování par a plynů, které následně kondenzují a vznikají 1. moře (praoceány), déšť
• srážka s planetkou → vytváří se Měsíc
• vznik probiont a prokaryotních buněk = vznik života
  • 1. organismy byly podobné bakteriím, začaly využívat sluneční záření k fotosyntéze – tvoří se kyslík (nejprve používán hlavně k oxidaci železa a atmosféra ještě redukční, teprve ke konci starohor se přeměnila na kyslíkatou)
• Stromatolity – vznikají v tomto období, existují dodnes (Austrálie)
  • hlízovitá vápnitá biogenní usazenina – tvořena povlaky kalu bohatého na vápník, na povrchu pokryté sinicemi – dodnes produkují kyslík

 

2) STAROHORY (proterozoikum)

• zvětšování pevninských bloků → 1. prakontinenty, ústup moří, vrásnění pásemných pohoří (Assyntské vrásnění) – prakontinent Pangea, kolem moře Panthalasa
• celosvětové zalednění – většina organismů vyhynula (Země byla při pohledu z vesmíru celá bílá, připomínala sněhovou kouli)
• poté dochází k významnému rozvoji života ve vodě – 1. mnohobuněčné organismy, rozvoj bakterií a řas, nižších rostlin a bezobratlých živočichů
• nejstarší oblasti na Zemi (zachována Pangea) : Baltský štít, Ruská tabule, Grónsko
  • Západní Austrálie – Ediakarská oblast → dodnes neznámý zkameněliny, tzv. ediakarské fauny, 1 z nejstarších, dnes nelze zařadit do žádné skupiny, všichni vymřeli
    • zkameněliny pérovníků a kroužkovců

 

Postkambrické období

• prvohory, druhohory, třetihory a čtvrtohory

 

3) PRVOHORY (paleozoikum) – 545 – 250 mil let

• Kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm
  • mezi obdobími jasné přechody, přelom vždy nějaká významná změna na zemském povrchu (meteorit, zemětřesení, výrazná změna teploty)
  • vždy doprovázeno vymřením dosavadních živočichů
• vývoj kontinentů (rozdělení Pangey) → Laurasie (severní) a Gondwana (jižní), moře Tethys
• velké působení kontinentálního driftu = teorie navržená v roce 1912 německým meteorologem a geofyzikem Alfredem Wegenerem → vysvětluje vznik kontinentů rozpadem původního superkontinentu Pangea
• vytvoření kyslíkaté atmosféry → ohromný rozvoj života na Zemi, převážně teplé podnebí
• rozsáhlá vrásnění – kaledonské hercynské, variské
• KAMBRIUM (545 – 490 mil let)
  • život ve vodě (především mořské) – v mělkých teplých mořích nebývalý rozvoj organismů = kambrická exploze (náhlý nárůst nálezů fosilií mnohobuněčných živočichů z období kambria)
  • vyskytly se kmeny živočichů, které již nemají zástupce i základy kmenů dnes existujících
  • trilobiti → prvohory = éra trilobitů – v ČR v oblasti Barrandienu světové naleziště
  • zástupci: kmen mekkýšů, rozvoj řas (porifera)…
• ORDOVIK (490 – 440 mil let)
  • začalo Kaledonské vrásnění, pevnina klesala a zvedala se → vznik močálů a pánví
  • rozvoj hlavonožců, vrchol rozvoje trilobitů, rozvoj ostnokožců – lilijice
  • výskyt graptolitů = vymřeli polostrunatci – mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru, významné zkameněliny
  • na konci výrazné ochlazení – hromadné vyhynutí organismů
• SILUR (440 – 417 mil let)
  • zvýšení obsahu kyslíku v atmosféře, vytváří se ozonová vrstva→ život z moří přechází na souš a do řek
  • Rhynia – 1. suchozemská rostlina = ryniofyty i obojživelníci přechází na souš
  • následuje vývoj vyšších rostlin – výtrusné a pak i cévnaté
• DEVON (417 – 354 mil let)
  • objevují se bezčelistnatci, paryby a ryby
• KARBON (354 – 298 mil let)
  • vznik uhlí
  • velké stromové přesličky a plavuně – az 30 m (Lepidodendron a Sigillaria = plavuně, Calamites = přeslička)
  • značný rozvoj hmyzu
• PERM (298 – 250 mil let)
  • poslední období prvohor
  • objevují se plazi – vystoupili z vody na souš
  • obojživelníci – rozmnožováním vázáni na vodu
  • prvohory pravděpodobně ukončil obrovský vulkanický výbuch, v oblasti dnešního Yellowstonu, povrch celé planety se rozžhavil a zničil
    • 95% živočichů vyhynulo

 

4)DRUHOHORY (MEZOZOIKUM) – 250 – 65 mil let

• Trias, jura, křída
• éra dinosaurů
• rozpadem Gondwany vzniká Antarktida, postup kontinentálního driftu, vzniká základ dnešních kontinentů
• teplejší klima a větší koncentrace 02 v atmosféře než dnes – růst plazů do velkých rozměrů
• plazi osidlovali různá prostředí – ve vodě, na souši i ve vzduchu → různý způsob potravy a velikosti
• dnes dinosauři vyčlenění ze skupiny plazů, blíže k nim mají ptáci
  • Tyranosaurus – 12 až 16 m, největší predátor všech dob
  • Allosaurus – lovil býložravé dinosaury
  • Brachiosaurus – dlouhý krk, velmi malý mozek, býložravec
  • Triceratops – býložravec. široký kostěný límec
  • Stegosaurus – štíty na hřbetě a ocase
  • Ichtyosaurus – vyvinul se z něj dnešní krokodýl
• začátek vývoje krytosemenných rostlin
• konec druhohor – v oblasti Yucatánu pád asteroidu nebo planetky, na několik let celá země zahalena v prašném oblaku → neprobíhá fotosyntéza + vymírání

 

5) TŘETIHORY (terciér) – 65 – 3 mil let

• éra savců
• období KENOZOIKA = dohromady třetihory a čtvrtohory
• dělí se na paleogén a neogén
• kontinenty a moře již mají dnešní podobu, geologicky neklidné období → časté zdvihy a poklesy, solný vulkanismus, alpinské vrásnění = zdvižení Alp, Karpat, Pyrenejí, Himalájí, And
  • Evropa v té době subtropická – teplé a vlhké podnebí, nacházíme zkameněliny subtropické květeny
• fauna a flóra podobná dnešní
• flóra
  • vývoj krytosemenných rostlin (zcela přizpůsobené životu na souši – semena chráněná v plodech) – nejstarší skupiny rostlin: šácholanovité, leknínovité, pryskyřníkovité
  • zuhelnatělé rostliny dnes využíváme jako hnědé uhlí – např SV Čech (sokolovská pánev)
  • hojné rozšíření rozsivek – zástupci hnědých řas, schránky z SiO2, uvnitř 1 buňka, usazováním se tvoří křemelina
  • v suchých oblastech rozvoj sekvojí
• fauna
  • nejdůležitější je vznik skupiny nehetnatců → začíná vývojová řada člověka
  • ocasatý obojživelník Andrias scheuchzeri – velemlok
  • velké množství hmyzu + rozvoj nových nových druhů ptáků, kteří hmyz požírají → ptačí expanze
  • vymřel pták Moa – jeden z největších ptáků na světě
  • vačnatci, hmyzožravci (savci) – vyvinutí prvních primátů
  • ke konci doba ledová → chobotnatci (mastodonti a mamuti), tygr šavlozubí, medvěd jeskynní + zajímavost – dnes na Sibiři rozmrzá permafrost – nalezeni zachovalí mamuti

 

6) ČTVRTOHORY (kvartér) – 3 mil let – dodnes

• éra člověka
• geologická současnost, nejdůležitější je vývoj člověka
• střídavé zalednění – doby ledové (glaciály) a doby meziledové (interglaciály)
• dnešní fauna a flóra

 

ÉRY VÝVOJE ČLOVĚKA

• HOMINIZACE = proces polidštění
  • předozadní zploštění hrudníku → uvolnění horních končetin (vedlo ke zlepšení jejich pohyblivosti, uchopovací schopnosti, zjemnění motoriky)
    • ruka jako nástroj práce, souvisí s rozvojem mozku
  • dolní končetiny se přizpůsobily chůzi po dvou – příčná a podélná klenba, prodloužení stehenních kostí
  • napřímila se postava – dvojesovité prohnutí páteře, těžiště v oblasti křížové páteře, těla obratlů přibližně stejně velká, pánev široká a nízká
  • lebka – postupné převážení mozkové části nad obličejovou, zmenšení zubů (hlavně špičáků), zjemnění výrazu obličeje (nadočnicové oblouky), čelist ve tvaru paraboly
• SAPIENTACE = proces psychických a sociálních změn
  • postupné zvětšování hmotnosti mozku a členitosti mozkové kůry
  • rozvinutí rozumových schopností
  • rozvoj artikulované řeči – lze poznat podle výběžku na bradě
  • pudové vlastnosti se staly uvědomělým jednáním a chováním člověka
  • společenský způsob života
• Hominizace a sapientace jsou dvě hlavní procesy vývoje, kterými člověk prošel, změnil se od svého předka.
• Předek
  • páteř zaoblená do oblouku, chodil po čtyřech, přední končetiny delší než zadní
  • hrudník soudečkovitý, těžiště v oblasti bederní páteře, těla obratlů různě velká, velká a úzká vysoká pánev
  • čelist ve tvaru písmene U

• RUDIMENTY = orgány, které zakrňují, přestávají mít svou původní funkci – už nejsou potřebné → slepé střevo, m)nehet na malíčku nohy
• ATAVISMY – vyskytují se jen výjimečně, nahodile → zmnožení prsních bradavek na břišní straně těla, ochlupení na místech, kde běžně není

 

Předchůdci člověka – vývoj

• příslušníci nadčeledi hominidé, čeleď lidé
• nejstarší zástupci žili v Africe

 

1) AUSTRALOPITHECUS AFARENSIS

• první skutečný živočišný předchůdce člověka
• pocházel z Etiopie a Tanzanie – odtud četné nálezy, stáří asi 3,6 až 2,6 mil let
• největší vážil 60 – 65 kg a měřil 1,4 m
• kapacita mozkovny asi 500 cm3
• živil se masitou potravou a plody, lovil v tlupách
• existovalo víc druhů australopitheků
• před ním ještě předchůdci, ale ne přímí – Egyptopithecus, Dryopithecus, Ramapithecus

 

Rod HOMO – znaky rodu homo

• cílevědomá výroba a užívání nástrojů
• větší mozek – nad 500 cm3
• mnohem menší zuby, menší čelisti s parabolickým obloukem
• rozdílná stavba některých kostí – tenčí lebeční kosti, větší hlavice a kratší krček kosti stehenní, nesešikmená pánev

 

2) HOMO HABILIS – člověk zručný

• vyčlenil se z australopitheca (před 2,5 – 2 mil let)
• kosterní pozůstatky nalezeny v Tanzanii (Olduvajská rokle), později v Etiopii a v Keni
• vysoký 125 – 135 cm, 30 – 40 kg
• objem mozkovny – větší 650 cm3
• lebka zaoblenější, čelo ploché, mohutné nadočnicové oblouky, bradový výběžek nebyl vytvořen, menší stoličky
• vzpřímená postava, dobře uzpůsoben chůzi po dvou nohách
• všežravec, zhotovoval kamenné nástroje, lovil různé druhy zvířat

 

3) HOMO ERECTUS – člověk vzpřímený

• biologicky úspěšný, široce rozšířený druh člověka – jeho fosilní pozůstatky z různých míst Afriky a Evropy – stáří 1 mil až 350 tis let
• používá funkčně opracované nástroje a oheň
• 150 – 170 cm, objem mozkovny 1250 cm3
• nejznámější, nejvyspělejší – homo erectus pekinensis (pekingský člověk)
• někdy rozdělován na
  • homo ergaster – neasijští členové této skupiny
  • homo erectus – poze fosilie nalezené v Asii
• předkloněná hlava, mohutný obličej s malým širokým nosem a silnými vystouplými čelistmi, čelo nízké, nadměrně vyvinuté nadočnicové oblouky
• silné čelisti, spodní čelist bez brady

 

4) HOMOSAPIENS NEANDERTHALENSIS –klasický neandrtálec, pračlověk

• v době doby ledové, nálezy 300 – 200 tis let staré
• někdy řazen do homo sapiens, někdy brán jako samostatná a slepá vývojová větev
• rychlá sapientace, objem mozkovny asi 1200 cm3 (větší než u současného člověka), malí výška mozkovny s vyboulením v zadní části
• stále ještě nadočnicový oblouk a těžká spodní čelist s ustupující bradou, ploché čelo, vystouplé lícní kosti
• adaptován na pohyb v kopcövitém terénu a těžkých podmínkách – menší robustní postava (do 170 cm, i přes 80 kg), mimořádná fyzická síla
• lovci a sběrači, žili v menších tlupách
• uměli používat oheň, život v jeskyni nebo jednoduchých obydlích
• pohřbívání mrtvých – rituály, do hrou s květinami
• Nálezy: 1. v údolí Neanderthal v Německu, u nás – jeskyně Šipka, Kůlna, Moravský kras

 

5) HOMO SAPIENS SAPIENS

• jeden typ tohoto člověka = člověk kromaňonský, kromaňonec – podle naleziště Kromaňon ve Francii, na území ČR také řada nalezišť: Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Koněprusy
• žije od období přes 200 tis let – dodnes
• osidloval rozsáhlá území, lovil organizovaně, pohřbíval mrtvé, stavěl obydlí
• zachovaly se po něm kresby, sošky, předměty sloužící ke kultovním a magickým účelům – Věstonická venuše
• objem lebky již 1500 cm3

 

EVOLUČNÍ TEORIE BONUS NAVÍC (jen když se budou ptát)

Rané úvahy o evoluci

• velký vliv na vývoj evolučních úvahy – Aristoteles (zastánce samoplození) → kladl důraz na účelnost v přírodě (ke vzniku orgánu či organismu je nezbytná příčina, která mu dává účel) – teleologie (= účelnost)

Lamarckismus – první ucelená evoluční teorie, opírá se o představy že:

• všechny organismy mají vrozenou schopnost a vůli k pokroku ke složitějším a dokonalejším formám a jednají tak, aby se vyrovnaly s nároky prostředí a přežily jeho změny → prostředí samo změny nevyvolává, vzbuzuje však potřebu změny u organismů samých → nově získané znaky jsou dědičné a přenášejí se na další generace → organismy se aktivně přizpůsobují změnám v prostředí a změnu přenáší na potomky
• ve většině případů je neplatná – již kvůli weizmannově bariéře (zamezuje přenosu mutací genetické informace (například u lidí může cíleně během života docházet k mutaci B-lymfocytů) z tělních buněk do pohlavních buněk)
• v určitých případech je lamarckismus platný – např: při absenci weissmannovi bariéry (rostliny, jednobuněčné organismy – mohou být rozmnoženy z tělních buněk), při horizontálním přenosu

Darwinismus

• hlavní hybnou silou evoluce je přírodní výběr (nezávisle na něm s tím přišel i jeho současník Wallace) → Darwin sám věřil tomu, že život byl primitivní forma života byla stvořena Bohem, vývoj však dále probíhal samostatně → přežívají pouze jedinci, kteří jsou nejlépe přizpůsobeni danému prostředí a jsou nejúspěšnější při reprodukci → předpokladem pro výběr je proměnlivost znaků organismů (individuální variabilita) – jedinci se liší znaky, zvýhodněn je jedinec s praktičtějšími znaky →malé rozdíly se s postupem generací zvětšují a přecházejí až v rozdíly druhové – dochází k divergenci → evoluce probíhá pozvolna a nepřetržitě – graduisticky (postupně)

Moderní evoluční syntéza (neodarwinismus)

• vzniká přidáváním nově nabytých poznatků (genetika, molekulární biologie) k darwinismu (první, kdo začal s touto syntézou, byl August Weismann) – hlavním znakem je genocentrický pohled na evoluci → Neodarwinismus sloučil darwinismus a mendelovskou genetiku.