Ekologie – maturitní otázka z biologie (7)

 

   Otázka: Ekologie

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Kerolka

 

1) Základní ekologické pojmy

pojem ekologie – zabývá se vztahem organismů k jejich prostředí i vztahem organismů navzájem

  • ekologická valence – minimální a maximální podmínky označují hranice, za kterých může organismus ještě přežít (jediná podmínka nevhodná, organismus zahyne)

euryekní organismy – širokou ekologickou valenci

stenoekní – druhy s nízkou ekologickou valencí

bioindikátor

biosféra=  biosféra zahrnuje veškeré živé organismy a jejich životní prostředí

ekotypy jsou rozlišné formy téhož druhu, které se vytvořily na základě adaptace na různé podminky kosmopolitní druhy =

endemické druhy jsou takové, které se vykytují jen ojediněle na určitém, často docela malém územi (pták kiwi jižní na Novém Zélandě, avšak i rožec kuřičkolistý, či zvonek český v ČR)

lokalita je geograficky přesně vymezené místo, kde se biotop nachází např. les Soběšicích (jeho plochu si můžeme prohlédnout na mapě a zapsat souřadnicemi)

areál se týká rozšíření určitého druhu nebo jeho populacena př. areál husy velké (ale pozor! tam, kam odlétá na zimu, už její areál není – areál je jen to území, kde se druh rozmnožuje)

abiotické podmínky prostředí = neživé přírodní faktory

 

Atmosféra

atmosféra chrání Zemi před dopadem některých druhů záření

biosféra ovlivňuje atmosféru produkcí velkého množství volného dvouatomového kyslíku (rostliny, sinice, řasy)

rozptyluje sluneční paprsky, zabraňuje úniku tepla, je zdrojem základních látek: CO2, O2,N2

ozónová vrstva O3

 

Světlo

– jediným vstupem energie do biosféry!!!

ultrafialové světlo (UV záření) UV záření může škodit (mutagén, poškozuje genetickou informaci), viditelná část světla, infračervená část

odraz, pohlcení, průchod (listem)

fotoperiodismus – krátkodenní, dlouhodenní, neutrální

 

Teplo

Rostliny – rostliny snášejí velké rozmezí teplot optimum pro většinu je 20° C – 25° C

živočichové

poikilotermní (ektotermní, „studenokrevní“), homoiotermní (endotermní, „teplokrevní“)

souvisí – výšková stupňovitost přibývají rovněž srážky, vítr a intenzita UV záření

  • šířková zónovitost – vegetační pásy odpovídající přibližně zeměpisným šířkám

 

Voda (71 %)

koloběh vody

teplota vody – z teplé vody se kyslík snadněji uvolňuje do atmosféry

pohyb vody ve vodě stojaté a chudé na kyslík převládají hnilobné procesy

 

Půda

pedosféra = nejsvrchnější vrstva zemské kůry, poskytuje životní prostředí mnohým organismům, jde o systém, který se skládá z:minerálních látek, vody, vzduchu, živých i mrtvých organismů a jejich rozkladných produktů (= humus) na rozkladu se podílí společenstvo půdních organismů = edafon

dusík významným biogenním prvkem, rozhoduje o úrodnosti půdy

 

Biotické podmínky prostředí

Populace – soubor jedinců téhož druhu žijící v určitém čase na určitém území

charakteristika populace – struktura (věková a sexuální), množivost (natalita), úmrtnost (mortalita), rozptyl – (rozmístění) disperze jedinců v populaci, biotický potenciál – (vrozená růstová kapacita), hustota

– strategie přežití:extrémní natalita (např. hmyz) po vyčerpání zdrojů , prostředí prudký, pokles abundance R/K stratégové

Pojem ekologická nika – souhrnné prostorové a funkční zařazení populace do ekosystému

  • úloha organismu ve vztahu k jiným druhům a faktorům životního prostředí

 

2) Základní ekologické jednotky

vztahy mezi populacemi + příklady

NEUTRÁLNÍ (A0, B0) (vzájemné vztahy mezi populacemi)

 

POZITIVNÍ – protokooperace, komenzálismus, mutualismus

  • protokooperace
  • komenzálismus (A+, B0) (vzájemné vztahy mezi populacemi)
  • mutualismus = symbioza (A+, B+) trvalé nezbytné soužití(lišejníky), protokooperace (společné hnízdění), aliance(stáda býložravců)

NEGATIVNÍ

  • kompetice (A-, B-)= mezidruhová konkurence (vnitrodruhová – teritoriální, mezidruhová – rozrůznění nik)
  • amenzálismus (A-, B0) (vzájemné vztahy mezi populacemi)
  • parazitismus (A+, B-) (parazitoidi+hyperparazitismus)= hostitel, jako ekosystém, prakticky každý organismus má své parazity

endoparazité, ektoparazité, obligátní/fakultativní, mezihostitelé/přenašeči

  • predace (A+, B-) (různé strategie lovec vs. kořist, mimikry – zplývání s prostředím, hromadění- viz zebry

vrchol potravní pyramidy – zoofagové(masožravci, hmyzožravci, rybožravci), fytofágové(,,predace“)

 

společenstvo = (BIO)CENÓZA

  • co to je,= soubor populací různých druhů žijící na určitém biotopu
  • objasnit pojem biotop (ekotop, stanoviště), určité prostředí konkrétního organismu nebo společenstva, základní klasifikační jednotka typizace přírody
  • struktura společenstva- ve společenstvu vzniká soustava nik
  • vertikální rovina … sleduje rozvrstvení do pater

      stratifikace společenstva – specializace – rozrůznění nik

horizontální rovina – rozšíření ve vodorovném směru (rozdíl mezi středem a okrajem lesa)

  • změny ve struktuře – probíhají neustále (mění se uspořádání, hustota populací, velikost populací,…)

změny pravidelné – v mírném pásu procházejí společenstva především sezónními změnami

změny vývojové – časový úsek delší než 1 rok necyklický vývoj, který směřuje k tzv. klimaxu

  • sukcese = vlastní vývoj společenstva, postupné obsazování biologického ekotopu biologickými druhy

toto obsazování je zákonité: nejprve se na území objevuji /kolonizátoři (většinou euryekní rychle se množící druhy) /později se objevují specialisté (stenoekní druhy, menší biotický potenciál)

  • klimax = nejstabilnější a nejkomplexnější společenstvo, je to společenstvo, které dospělo k rovnováze s podnebím a dává v daných abiotických podmínkách maximum možné biomasy
  • typy společenstev :

a) primární (přirozená) společenstva

velmi stabilní, velká druhová diverzita, u nás Boubínský prales/společenstva mohou mít různou druhovou rozmanitost (diverzitu)/druhově bohaté jsou např. tropické deštné lesy, společenstva korálů/stanoviště  s nepříznivými podmínkami jsou naopak druhově chudá

b) sekundární společenstva (antropocenózy)

vytvořena, či ovlivněna člověkem, mají menší druhovou diverzitu a jsou méně stabilní

zabývá se jimi krajinná ekologie

suchozemská společenstva bývají nejčastěji vymezena druhem vegetace (lesní – dubohabrový les, bučina,…. luční – podmáčená louka, suchá louka, alpa …)

vodní společenstva zase skladbou planktonu, nektonu a bentosu

plankton je tvořen prokaryotami (sinice, bakterie), rhizariemi, exkavaty, chromalveolaty, archaeplastidy (fytoplankton – zelené řasy) a drobnými živočichy (zooplankton – korýši, …) – ti všichni se volně vznášejí ve vodě

nekton je soubor organismů, kteří se aktivně pohybují (ryby, paryby, hlavonožci)

bentos  je soubor organismů , kteří žijí na dně (mikroorganismy, řasy, ruduchy, měkkýši, mnohoštětinatci, žaludovci,…)

půdní společenstvo se nazývá edafon (viz výše)

agrocenóza – umělá společenstva

 

ekosystém I

  • co to je- ekosystém je základní ekologická jednotka v ekosystému dochází k oběhu látek, převodu energie a přenosu informací ekosystém se mění v čase a projevuje složité autoregulační reakce
  • koloběh látek v ekosystému = biochemické cykly – koloběh prvků a látek mezi živými a neživými složkami ekosystému
  • potravní řetězec = energie poutaná prostřednictvím autotrofů je v ekosystému /postupně uvolňována/jeden organismus je zdrojem energie pro druhý
  • potravní síť je tvořena dvěma a více potravními řetězci např. na jedné rostlině se živí více býložravců, jeden dravec loví víc hlodavců
  • potravní pyramida= potravní pyramida/vzniká propojením potravních řetězců včetně toku energie a koloběhu látek v ekosystému
  • hrubá primární produkce = množství organické hmoty vyprodukované na jednotce /plochy nebo objemu za určitou dobu /část je prodýchána samotnými producenty
  • čistá primární produkce = = skutečný přírůstek organické hmoty (jde o zbytek, který zůstane z hrubé produkce po odečtení ztrát způsobených dýcháním)
  • sekundární produkce = přírůstek živé hmoty na úrovni heterotrofních organismů (heterotrofové jsou zcela závislí na organické hmotě vyprodukované autotrofními organismy)
  • tok energie v ekosystému = avšak tok energie je jednosměrný a nevratný, ztráty + menší část pro výstavbu
  • typy ekosystémů = parazitický hostitel ” parazitpříklad: člověk ” škrkavka

 

biomy

soubory blízkých ekosystémů s podobnou strukturou a funkcí, které tvoří větší celky v celosvětovém měřítku

vymezeny především klimaticky (teplotou a vlhkostí)

biomy tvoří jednotlivé vegetační pásy:

typy biomů- savany, mokřady, bažiny, mangrové, tropické pouště a polopouště, opadavé lesy mírného pásma, stepi, prerie, pampy, tajga (jehličnatý severský les), tundra, mrazové pustiny

 

3) ČLOVĚK  A  ŽIVOTNÍ  PROSTŘEDÍ   –  

ohrožování vody

  • cizorodé látky – pesticidy vyplavené z polí, chemické odpady z továren, saponáty a další čisticí prostředky, prací prášky, ionty těžkých kovů (Pb, Hg, Cd), ropa a ropné produkty,
  • zvýšená teplota vody – teplé odpadní vody z elektráren a průmyslových podniků (v teplé vodě je podstatně méně kyslíku než ve vodě chladné – vliv na život vodních tvorů)
  • eutrofizace – obohacování vody o živiny, zejména dusík a fosfor

přirozená eutrofizaci – výplach těchto živin z půdy a rozklad mrtvých organismů

nepřirozenou – hnojiva splavovaná deštěm, prací prostředky přicházející do řek kanalizací

  • přemnožení planktonu (viz vodní květ) a posléze, po jeho masovém odumření, nedostatek kyslíku ve vodě (zejména u dna, kde ho odebírá tlení hmoty)

předcházet omezením znečištění vod: zabráněním splachů hnojiv, čištěním odpadních vod

  • zakalování vody – při erozi půdy, fytoplankton má méně světla pro fotosyntézu,
  • okyselení – především kyselými dešti
  • vypouštění odpadů do moře – splaškové vody, průmyslový odpad, zanášení nečistot z řek
  • ropné znečištění – lodní doprava, havárie při těžbě a dopravě ropy (odstraňování problematické: spálení, pyliny – naváží na sebe ropu a klesnou ke dnu…), nejšetrnější je biodegradace bakteriemi
  • radioaktivní znečištění

 

ohrožování půdy

  • eroze (odnos) půdy – vzniká přirozeně působením vody a větru, nadměrná- odlesňování, pastva, nevhodné zemědělské postupy
  • znečištění – přehnojování , kontaminace ropnými produkty a těžkými kovy
  • zhutňování – těžké zemědělské stroje (traktory, kombajny), půda ztrácí pórovitost ” snížené provzdušňování ” vymírání edafonu
  • nevhodné zavlažování – může docházet k zasolování půdy

 

ohrožování ovzduší

  • exhaláty

emise – nečistoty dostávající se do ovzduší (sopka, továrna)

transmise – pohyb nečistot v ovzduší (vítr emise rozfouká)

imise – škodliviny, které dopadají na zem vyloučením z atmosféry

 

  • sloučeniny síry

sulfan (H2S) : vypouštěn při sopečné činnosti a rozkladných procesech, jedovatý

oxid siřičitý (SO2) vzniká při spalování fosilních paliv (především nekvalitního hnědého uhlí)

dráždí dýchací cesty, poškozuje zdraví (cc větší jak 0,15 mg/m3)

způsobuje kyselé deště !!!, ničí tak deštné lesy, okyseluje půdu i vodu a zvyšuje korozi kovů

 

  • freony

plynné halogenderiváty alkanů samy o sobě nejsou jedovaté, používaly se jako chladicí média

způsobují  však ozónovou díru ,

 

  • hluk

 

Ohrožování ŽP odpady

3) tuhé odpady:

důlní činnost – hlušina, promývané horniny, …

domovní odpady (většina je spalována, nebo ukládána na skladky – potřeba třídit a

recyklovat odpady!!)

skládky (nevyužité druhotné suroviny)

divoké skládky – nejnebezpečnější – zdroj nečištění spodních vod, zdroj nákazy

živočichů i člověka, šíření hlodavců, …

 

 poškozování biotických složek prostředí

hubení druhů

důvody = zdroj potravy a surovin, bezdůvodně, z neznalosti, ničí jejich životní prostředí

důsledky = hubení druhů vede ke snižování biodiverzity

několika tisícům druhů na Zemi hrozí vyhubení – jejich seznamy jsou zaneseny

 

zavádění druhů z jiných oblastí

introdukce – záměrné vysazování (např. bažant a muflon u nás, králík a kočka v Austrálii)

zavlékání – neúmyslné (suchozemskou i lodní dopravou, mandelinka bramborová z Ameriky)

 

4) Krajina

krajinné segmenty

krajinné prvky malá území (např. mokřady uprostřed polí, břehový porost řeky, mohutný osamělý strom v bezlesé krajině, …)

krajinné celky = plocha o rozloze 10 – 1000 ha, existuje zde několik typů společenstev (např. zaříznutá údolí s lesními, skalními a mokřadními společenstvy)

krajinné oblasti = plocha o rozloze nad 1000 ha

stabilní společenstva, bývají chráněnými krajinnými oblastmi

biocentra obsahují pro krajinu typické nebo unikátní ekosystémy např. prameny údolí Dyje

biokoridory – liniová společenstva umožňující stěhování organismů mezi biocentry

spojité (břehové porosty řek), b)  nespojité (malé křovinaté lesíky v polích)

 

stupně ochrany území

národní park – rozsáhlé území, jedinečné v národním i mezinárodním měřítku, velkou část tvoří přirozené ekosystémy (NP Podyjí, NP Šumava, Krkonošský NP, NP České Švýcarsko)

chráněná krajinná oblast – rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou

důraz na šetrnou výrobu i využívání zdrojů (Moravský kras, Beskydy, Český ráj, Pálava)

národní přírodní rezervace – maloplošné území, málo ovlivněné zásahy člověka, často s vědecko-technickým významem (Boubínský prales, Lednické rybníky, Ralsko)

přírodní rezervace – maloplošné území s regionálním významem (Divoká Šárka, Malý Bezděz)

národní přírodní památka – maloplošný přírodní útvar, vyskytuji ohrožené nebo chráněné druhy

přírodní památka – menší rozlohy s regionálním významem, naleziště nerostů, nebo vzácných druhů

 

nejdůležitější zákony na ochranu krajiny v ČR

  1. Zákon o ochraně přírody a krajiny (zákon číslo 114/1992 Sb.)
  2. Zákon o odpadech, Zákony o lesním, vodním hospodářství

 

systém ochrany a tvorby ŽP v ČR

v roce 1990 přistoupila ČR k Ramsarské úmluvě

v roce 1991 k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví

v roce 1992 k Washingtonské úmluvě (o mez. obchodě s ohroženými druhy)

v roce 1994 k Úmluvě o biologické rozmanitosti

 

 

obce a okresní úřady vykonávají státní správu v ochraně přírody ve svých územních obvodech (nejnižší úroveň)

Správy NP a CHKO vykonávají tuto činnost ve velkoplošných územích

Ministerstvo ŽP  je ústředním orgánem ochrany přírody v ČR

ministerstvo má po celé republice své územní odbory, které zabezpečují dozor nad ŽP a styk s občany

Česká inspekce ŽP je pověřena dozorem nad dodržováním právních předpisů a rozhodnutí týkajících se ŽP






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: