Otázka: Dýchací soustava
Předmět: Biologie
Přidal(a): adla
Stavba
- nosní dutina (cavitas nasi) → nosohltan (nasopharynx) → hrtan (larynx) → průdušnice (trachea) → průdušky (bronchy) → plíce (pulmo)
- vlastními dýchacími odstavci plic jsou respirační bronchy a alveoly
Stěna
=sliznice (mukosa) je pokryta cylindrickým řasinkovým epitelem, funkčně jde o epitel, jehož kmitající řasinky umožňují posun hlenu, na který se nalepují mikroorganismy a nečistoty ze vzduchu, vyskytují se zde četné hlenové žlázky
=podslizniční vazivo se nachází hojně v hrtanu, při zánětu vyvolá zúžení dýchací trubice až její uzávěr, ve vazivu jsou drobné uzlíky složené z lymfatických buněk, které tvoří ochrannou bariéru proti infekci
=chrupavčitý nebo kostěný skelet trubic a dutin zabraňuje zúžení dýchacích cest, trubice jako jsou hrtan, průdušnice a průdušky vykonávají při dýchání drobné peristaltické pohyby smrštěním svaloviny stěny dýchací trubice
=vazivo
=hladká svalovina
=svaly pohybující hrtanovými chrupavkami mění napětí hlasivkových vazů, které se na ně upínají a mění i tvar hlasivkové štěrbiny, kterou proudí vdechovaný i vydechovaný vzduch → tvoří se tím hlas
NOSNÍ DUTINA (cavitas nasi)
= prostor, který je po stranách ohraničený kostěnými výběžky horní čelisti, strop nosní dutiny tvoří čelní kost s čichovou kostí, v malém rozsahu i nosní kůstky
=dutina přechází ve své přední části do zevního nosu, jehož chrupavky se připojují ke kostěnému vchodu nosní dutiny, vlastní kostru nosu tvoří chrupavky v křídlech a na hřbetu nosu → pouze kořen nosu je kostěný
=vzadu pokračuje nosní dutina dvěma otvory (choanami) do nosohltanu
=nosní přepážka (septum nasi) rozděluje dutiny na dvě nestejné poloviny, které jsou horizontálně členěny nosními skořepami (conchae) na horní, střední a dolní nosní průchod
=nosní dutina je spojená i s prostory v některých lebečních kostech např. vedlejší nosní dutiny (sinus paranasales)
= největší párová dutina leží v horní čelisti (sinus maxillaris), menší pak v kosti čelní (sinus frontalis) a v čichové a klínové kosti (sinus ethmoidalis a sinus sphenoidalis)
=sliznice nosní dutiny i vedlejších nosních dutin srůstá s periostem kostí v tzv. mukoperiost, který je pokrytý cylindrickým řasinkovým epitelem
=ve stropu nosní dutiny je čichové pole, které je tvořeno čichovými buňkami
Funkce:
- předehřátí vdechovaného vzduchu na tělesnou teplotu
- očista vzduchu od mechanických nečistot a mikroorganismů
- zvlhčování vdechovaného vzduchu
- rozpouštění pachových látek, které dráždí buňky čichového pole
- lymfatická tkáň je bariéra proti infekci
NOSOHLTAN (nasopharynx)
=horní nálevkovitý úsek hltanu, do kterého choanami proudí vzduch z dutiny nosní
=hranicí mezi nosohltanem a ústí částí hltanu je měkké patro a čípek
=při polykání se zvedá svalovina měkkého patra a odděluje ústní dutinu od nosní dutiny
=na bočních stranách pharyngu (hltanu) ústí do nosohltanu Eustachovy trubice spojující střední ucho s nosohltanem
=v blízkosti ústí obou trubic do nosohltanu jsou nakupeny lymfatické uzlíky, nazývané nosohltanové mandle (tonsillae pharyngeae)
=nosohltanové mandle vytvářejí bariéru organismu proti infekci šířící se vzduchem
HRTAN (larynx)
=typický trubicovitý, mírně nálevkovitý tvar s horním ústím otevřeným do dolní části hltanu a s dolním úsekem přecházejícím plynule do průdušnice
=kostra hrtanu je tvořena hrtanovými chrupavkami, největší z nich je štítná chrupavka, která tvoří nápadnou vyvýšeninu na přední ploše krku
=pod štítnou chrupavkou je hmatná prstenčitá chrupavka, ke které jsou na zadním obvodu připojeny trojboké hlasivkové chrupavky
=od hlasivkových chrupavek jsou k zadní ploše štítné chrupavky dva hlasové vazy
=dutina hrtanu je od hltanu oddělena hrtanovou příklopkou (epiglottis), jejíž podklad tvoří opět chrupavka listového tvaru
Chrupavky jsou spojeny drobnými klouby, pohyb chrupavek je prováděn třemi skupinami krátkých hrtanových svalů, jejichž působením dochází k napínání, přibližování a oddalování hlasivkových řas, umožňuje měnit výšku zvuku, vznikajícího chvěním okrajů řas proudem pomalu vydechovaného vzduchu
=výška hlasu závisí na napětí a délce vazů, barva hlasu na prostornosti a tvaru dutin
=řeč je velmi složitý děj, kterého se účastní mluvidla (měkké patro, dásně, jazyk, zuby, rty…)
=řeč je zajišťována komplikovanou souhrou různých nervových mechanismů
=podslizniční vazivo hrtanu je tvořeno řídkým vazivem, při zánětu prosákne, otok vyvolá dušení (koniotomii)
PRŮDUŠNICE (trachea)
=navazuje na prstencovou chrupavku, v krčním úseku leží na bocích průdušnice laloky štítné žlázy, vstupuje do hrudníku, kde se dělí na pravou a levou průdušku, které vstupují do plic (plicní hylus)
=délka průdušnice je 13 cm, šířka 1,5 – 1,8 cm
PRŮDUŠKY (bronchy)
- Pravá průduška (bronchus dexter) probíhá v přímém pokračování průdušnice, proto vdechnuté předměty snáze zapadají do pravé průdušky
- Levá průduška (bronchus sinister) odstupuje pod ostřejším úhlem a je delší
=po vstupu průdušek do plic se mnohonásobně větví do bronchiálního stromu
=malé bronchy (bronchioly) pod 1 mm mají redukovanou stěnu tvořenou převážně sliznicí a vrstvou vaziva se snopečky hladké svaloviny, často dochází k úplnému uzávěru bronchiolů a k dušení
=větve bronchiálního stromu s okolním vazivem, hladkými svaly a cévami tvoří pružný skelet plic
=základem stěny průdušnice a průdušek jsou podkovité chrupavky, zajišťují stálý tvar a průsvit
=chrupavky jsou vyplněny vzadu vazivem, které chrupavky navzájem spojuje, hladká svalovina u bronchů nahrazuje chrupavčitou výztuhu, sliznice vystýlající tracheu a bronchy obsahuje klenové žlázy
PLÍCE (pulmones, pulmo)
=jsou orgány jehlancovitého tvaru, vyplňující převážnou část prostoru hrudní dutiny
=vrcholky plic, které přesahují horní okraje klíčních kostí nazýváme plicní hroty
=konce, které naléhají na bránici tvoří báze plic
=bronchy, cévy a nervy vstupují do plic tzv. plicních stopkách – v plicních hilech
=pravá plíce je hlubokými zářezy rozdělena na tři laloky a levá plíce na dva laloky
=plicní tkáň se skládá z různého typu bronchů, vaziva, cév a nervů
=bronchy se po vstupu do plic dělí na lalokové bronchy a ty se dále větví na segmentové bronchy
=plicní segment je úsek plicní tkáně, který má vlastní průdušku a cévy, a je oddělen od ostatních segmentů vrstvou vaziva
=respirační bronchy (průdušinky) se po krátkém průběhu mírně rozšiřují, a na rozšířené úseky nasedají polokulovité váčky – alveoly
=plicní alveoly mají stěnu tvořenou sítí jemných vazivových vláken, mezi kterými probíhají bohaté pleteně krevních vlásečnic
=respirační bronchy s celým systémem váčků a cévami tvoří funkční jednotku plicní tkáně – plicní lalůček, který je v průměru velký asi 1 mm
=pružné vazivo podporuje i dýchací pohyby plic nezbytné pro nasávání a vypuzování vzduchu
=na povrchu plic je jemná blanka srůstající s vazivem uvnitř plic (poplicnice)
=poplicnice (pleura visceralis) je párová vazivová blána těsně přiléhající k plicím
=ve skutečnosti je to pouze jedna ze stran plochého párového váčku zvaného pleura, který obaluje a chrání plíce a usnadňuje jejich činnost
=druhý list pleury se nazývá pohrudnice
=pohrudnice je serózní blanka, kterou je vystlána hrudní dutina
=můžeme jí najít také pod názvem pohrudniční pleura (pleura parietalis)
=na výměně plynů mezi krví a vdechovaným vzduchem se významně podílí úprava cévního řečiště plic
=plicní oběh, tzv. malý oběh krevní je upraven tak, že jím můžeme snadno protékat velké množství krve
=stěna plicních cév je totiž velmi poddajná a roztaživá
=v žilách plic se tak může hromadit až 200 ml krve
=do plicních hilů vstupují plicní tepny (a. pulmonalis dextra et sinistra), které přivádějí odkysličenou krev z pravé srdeční komory
=plicní žíly (v pulmonales) odvádějí okysličenou krev z plic do levé srdeční předsíně, odkud je kyslíkem bohatá krev přečerpávána levou srdeční komorou do tělního oběhu
Další podobné materiály na webu:
