Otázka: Vnitřní stavba těla rostlin, životní funkce
Předmět: Biologie
Přidal(a): Jana
Pletivo = soubor buněk, které mají stejný tvar, původ a funkci
histologie = věda, která studuje pletiva
Rozdělení pletiv podle tloušťky buněčné stěny:
- Parenchym – tenkostěnné buňky s velkými mezibuněčnými (intracelulárními) prostory (např. zásobní pletivo, palisádový parenchym v listu, aerenchym = vzdušné pletivo)
- Prosenchym – jednosměrně protažené buňky se šikmými přepážkami bez intercelulár (např. tvoří cévní svazky)
- Kolenchym – tenkostěnné buňky jsou nápadně zesílené v rozích (např. listové řapíky) nebo v hranách (např. ve stonku hluchavky)
- Sklerenchym – buněčné stěny jsou zesílené po celém povrchu (např. povrch pecek u ořechů, sklerenchymatická vlákna v cévním svazku u lnu, sklereidy = kamenné buňky v dužnině hrušky)
Rozdělení pletiv podle stupně vývoje
- Dělivá pletiva = meristémy
- Trvalá pletiva
- protomeristémy – primární meristém – primární trvalá pletiva – sekundární meristém – sekundární trvalé pletivo
a) Dělivá pletiva = meristémy
- mají trvalou schopnost dělení
- tvoří je tenkostěnné buňky, chybí mezibuněčné prostory
Podle původu se dělí:
- protomeristémy = původní meristémy
- primární meristémy (prvotní) – vznikají z protomeristému, jeho dceřiné buňky postupně ztrácejí dělivou schopnost a mění se v trvalá pletiva
- sekundární meristémy (druhotný)
- pouze u druhotně tloustnoucích rostlin (nahosemenné r. , krytosemenné dvouděložné)
- vznikají z primárního trvalého pletiva, u kterého se obnoví dělivá funkce
- mají tvar válce a odděluje buňky oboustranně
- kambium – má tvar válce; zakládá se mezi primárním dřevem a primárním lýkem; odděluje buňky oboustranně, směrem dovnitř se odděluje sekundární dřevo a směrem ven sekundární lýko
- felogén (korkotvorné pletivo) – má tvar válce; zakládá se pod pokožkou; odděluje buňky oboustranně: směrem dovnitř odděluje zelenou kůru (feloderm) a směrem ven odděluje korek (felém)
- Závěr: Činností felogenu vzniká druhotná kůra.
b) Trvalá pletiva
Krycí pletivo
- pokožka= primární krycí pletivo
- druhotná kůra = sekundární krycí pletivo
Vodivé pletivo
- primární dřevo a lýko
- sekundární dřevo a lýko
Základní pletivo
Epidermis = pokožka nadzemní části bylin; na jejím povrchu je ochranná vrstva tukové povahy – kutikula; obsahuje průduchy, někdy i chlupy (trichomy)
Rhizodermis = pokožka kořenů; obsahuje kořenové vlásky (přijímají roztok min. látek z půdy, zvětšují povrch kořene); chybí kutikula a průduchy
Komunikace před druhotným tloustnutím – průduchy
Komunikace po druhotném tloustnutí – lenticely = čočinky – jsou obdobou průduchů, ale nezavírají se
Průduchy (stomata):
- zajišťují styk s vnějším prostředím
- slouží k výměně plynů (O2 a CO2) a k vypařování vody
- stavba: svěrací buňky, průduchová štěrbina, chloroplasty
- hlavně na listech na spodní pokožce
- jednoděložné rostliny mají průduchy na obou stranách listu
- plovoucí rostliny pouze na svrchní straně listu
Trichomy (chlupy):
- výrůstky některých buněk pokožky (vznikají činností tzv. trichoblastů)
- slouží jako ochrana před okusem zvěře a před nadměrným přehřátím a výparem
druhy chlupů:
- jednobuněčné (papily v květu u macešky – na blizně, slouží k přichycení pylu)
- mnohobuněčné (divizna)
druhy chlupů podle funkce:
- krycí chlupy – např. muškát; mohou být ostnité nebo háčkovité
- žláznaté chlupy – baňkovitě rozšířené, obsahují roztok anorganických látek a cukrů (např. muškát, růže)
- žahavé chlupy: konec je tvořen z SiO2 – velice lehce se zlomí, po vpichu žahavého chlupu způsobí nepříjemné pálení a vznik puchýřků ( např.kopřiva)
Sekundární krycí pletivo (= druhotná kůra)
- vzniká činností felogenu; felogén má tvar válce a odděluje buňky oboustranně – směrem dovnitř odděluje zelenou kůru (feloderm) a směrem ven odděluje korek (felém)
- druhotná kůra = korek + felogen + feloderm
- někdy mohou začít fungovat následné felogeny, potom původní felogeny odumírají a mění se v borku (např. u borovice)
- druhotná kůra se zakládá pod pokožkou, pokožka praská a její funkci přebírá korek
- spojení druhotné kůry s okolím je zajištěno lenticely (= čočinky – jsou obdobou průduchů, ale nezavírají se)
Primární dřevo a lýko
Primární dřevo (xylem):
- vede roztok anorganických látek (vodu a v ní rozpuštěné minerální látky) od kořene do listů
- tvoří ho 4 typy buněk : cévy (tracheje, u krytosemenných) – bez protoplastu
Primární lýko (floem):
- vede roztok organických látek z listů do kořene
- tvoří ho 4 typy buněk: sítkovice = trubice ze sítkových buněk – příčné přepážky jsou proděravělé, fungují jedno vegetační období, neboť se ucpou, jsou bezjaderné – živé
Typy cévních svazků (= typy žilek = typy vodivých pletiv)
Kolaterální (bočný)
- ve stonku téměř všech rostlin
- Dvouděložné rostliny (blatouch, kontryhel, …) – žilky jsou v kruhu
- Jednoděložné rostliny (cibule, žito,…)- žilky jsou roztroušené
Bikolaterální (dvojbočný)
- pouze u lilkovitých (rajče, paprika) a tykvovitých rostlin (dýně, okurka,…)
- tvoří ho dvě lýkové části a jedna dřevní část
Radiální (paprsčitý)
- v kořenech
- má více dřevních a více lýkových částí
Koncentrické (soustředné)
- a) dřevostředné (oddenky kapradin)
- b) lýkostředné (oddenky puškvorce)
Sekundární dřevo a lýko
- objevuje se u druhotně tloustnoucích rostlin (u nahosemenných a u krytosemenných dvouděložných rostlin, !chybí u jednoděložných !)
- vznikají činností kambia – má tvar válce, nachází se mezi primárním dřevem a primárním lýkem, směrem dovnitř se odděluje sekundární dřevo a směrem ven sekundární lýko
Základní pletiva
Kořen (radix)
- = podzemní, nečlánkovaný orgán, má neomezený růst, neobsahuje chlorofyl
Funkce
- Přijímá vodu a minerální látky
- Upevňuje rostlinu v zemi
- Podle typu metamorfózy – fce zásobní (mrkev), k vegetativnímu rozmnožování (křen), k parazitování (jmelí)…….
Kořenové soustavy – 2 typy
- Alorizie – kořen hlavní + postranní
(borovice, mrkev,… » nahosemenné a dvouděložné rostliny) - Homorizie = kořeny svazčité, kořen hlavní + kořeny adventivní (náhradní)
(cibule, trávy,…. » jednoděložné rostliny) - Pásma kořene
- Vzrostný vrchol – chrání ho kořenová čepička (kalyptra) , ve vrcholu se nachází meristémy
- Pásmo prodlužovací – meristémy se dělí, vznikají trvalá pletiva = buňky se diferencují
- Pásmo absorpční – zde jsou kořenové vlásky – přijímají živiny
- Pásmo větvení – zde jsou zakládány postranní kořeny činností pericyklu
Průřez kořenem (vnitřní stavba kořene)
- Rhizodermis = pokožka kořene s kořenovými vlásky
- Prvotní kůra = základní pletivo; má několik vrstev; vnější vrstva = exodermis, střední vrstvy = mesodermis, vnitřní vrstva = endodermis
- Střední válec = vodivá + základní pletiva
- cévní svazky jsou zde radiální
- na povrchu stř. válce se nachází pericykl (dělivé pletivo, které slouží na zakládání postranních kořenů)
Metamorfózy kořene (přeměny)
- Zásobní kořeny (k uložení organických látek, např. mrkev, křen)
- Bulvy – též zásobní funkce, vznikají z části stonku (hypokotylu) + z kořene (celer, cukrovka, ředkvička)
- Kořenové hlízy – k rozmnožování; též funkce zásobní (jiřiny, orsej)
- Cizopasné kořeny(haustoria) – kořeny pronikají do pletiv hostitelské rostliny (jmelí)
- Vzdušné kořeny – sají vzdušnou vlhkost a přijímají vzdušný kyslík (monstera, k dýchání bažinných rostlin – pandán)
- Příčepivé kořeny – umožňují přichycení rostliny k podkladu (břečťan)
- Symbiotické kořeny – kořeny bobovitých rostlin (hrách, jetel,….) žijí v symbióze s hlízkovitými bakteriemi
- Stonek – funkce, typy stonku u bylin, příčný řez stonkem jednoděložné a dvouděložné rostliny, metaorfozy stonku podle obrázku.
- Stonek (kaulom)
- Prýt = nadzemní část rostliny (stonek, list, květ, …)
- stonek = většinou nadzemní článkovaný orgán neomezeného růstu
Funkce
- Transportní – vede roztoky min. látek směrem nahoru a roztoky org. látky směrem dolů
- Nese listy, květy a plody
- Podle typu metamorfózy – fce zásobní (kaktus, kedluben), fce rozmnožovací (šlahouny u jahodníku), fce fotosyntetická (u bylin, u kaktusů)
Typy stonku u bylin
- Stvol – nenese listy – listy jsou pouze v přízemní růžici (pampeliška, sedmikráska)
- Lodyha – na ní vyrůstají listy (kopřiva)
Stéblo – je duté a má kolínka (pšenice, žito, oves,….) - Oddenek – podzemní stonek ( kosatec, sasanka, pýr….)
- Stonek u dřevin = kmen ( nevětvená část stonku)
Příčný řez jednoděložnou rostlinou (Vnitřní stavba stonku)
- Epidermis (pokožka) – na povrchu
- Primární kůra – základní pletivo – její vnitřní vrstva = sklerenchymatická pochva
- Střední válec – tvoří ho základní a vodivá pletiva – cévní svazky jsou roztroušené a uzavřené (nemají kambium, druhotně netloustnou)
Příčný řez dvouděložnou rostlinou (Vnitřní stavba stonku)
- Epidermis (pokožka) – na povrchu
- Primární kůra – základní pletivo, její vnitřní vrstva = škrobová pochva = endodermis – představuje výraznější oddělení od středního válce
- Střední válec – tvoří ho základní a vodivá pletiva – cévní svazky jsou v kruhu a jsou otevřené (mají kambium, druhotně tloustnou)
Příčný řez dřevinou (Vnitřní stavba stonku u dřevin)
- Borka (nebo korek) – s okolím jí spojují lenticely (čočinky)
- Lýko – pod druhotnou kůrou
- Kambium – druhotně tloustnou
- Dřevo – letokruhy
Metamorfózy stonku (přeměny)
- Kolce – trny (přeměněné stonky) – trnka, hloch
- Oddenkové hlízy – brambory, slunečnice topinanbur
- Šlahouny – jahodník
Vodní režim rostliny – příjem vody u nižší a vyšší rostliny, hydratace, vedení vody na krátkou vzdálenost (porovnejte difúzi a osmozu)
Vodní režim rostliny
Voda je nezbytná podmínka života
- Vorganismech je nejčastěji obsaženo 60–90 % vody (nejméně mají semena 2-15 %)
a) Příjem vody:
- nižší rostliny přijímají vodu celým povrchem těla
- vyšší rostliny přijímají vodu kořeny (pro rostliny je přístupná tzv. kapilární voda – vyplňuje póry do velikosti 0,2 mm)
- uplatňuje se hydratace = bobtnání = navázání vody na makromolekuly bílkovin nebo na polysacharidy v buněčných stěnách kořenových vlásků
b) Vedení vody:
- Na krátkou vzdálenost:
- zajišťují děje: osmóza a difúze
- voda je těmito ději přesunuta až k vodivým pletivům (k dřevní části žilek)
- Difúze:
- fyzikální děj, při kterém procházejí látky z míst s vyšší koncentrací do míst s koncentrací nižší, voda proniká apoplazmatickou cestou (přes buněčné stěny a mezibuněčné prostory)
- Osmóza:
- případ difúze, která probíhá přes polopropustnou membránu, voda proniká symplazmatickou cestou (přes protoplast buněk = přes celé buňky)
Vedení vody:
- Na dlouhou vzdálenost:
- uplatňují se děje: (koheze, adheze, kapilarita,) transpirační sání, kořenový vztlak
- Transpirační sání:
- zajistí transport na dlouhou vzdálenost (podléhá mu 90% veškeré vody)
- jde o pasivní děj, není potřeba dodat energii
- děj uvede do chodu transpirace (odpařování vody v listech)
- Kořenový vztlak
- aktivní děj, při němž se spotřebovává energie = buňky kořene vytlačují vodu směrem vzhůru – probíhá u mladých rostlin s malým množstvím průduchů
Výdej vody:
a)Transpirace:
- odpařování vody
Stomatární – probíhá přes průduchy. Je-li ve svěracích buňkách dostatek vody = dostatek vody zvětší turgor ve svěracích buňkách = průduchy se otevírají. Je-li ve svěracích buňkách nedostatek vody = průduchy se zavírají (omezí ztráty vody, ale i příjem CO2)
Lenticelární – u druhotně tloustnoucích rostlin, probíhá přes lenticely
Kutikulární – 10% vody, hlavně u mladých rostlin
b) Gutace:
- vytlačování kapek vody na konci listu (např. kontryhel)
- probíhá přes hydatody.
