Sociologie ve vnitřní lékařství

osetrovatelstvi

 

Otázka: První pomoc

Předmět: Ošetřovatelství

Přidal(a): vnl.xf

 

 

Sociologie- obecná (soc. procesy, mobilita)

  • medicíny (ošetřovatelství)

 

OBECNÁ SOCIOLOGIE
„Socio“=společnost; zkoumá, analyzuje společnost a její vztahy; vědecký obor se všemi průvodními znaky (hloubka, cílevědomost, organizovanost, úsilí o objektivitu, přesnost a spolehlivost výsledku)
Předmětem je analýza a studium společenských jevu:
1.chování a jednání lidí ve společnosti (změny chování v generacích) 2.struktura spol.-formy a vztahy v ní(snaha ovlivňovat) 3. společenský systém (pod slupkou to věr, navenek není nic znát-viz 1989) 4.Sociální změna (kvalitativní proměna struktury spol.-každý jedinec i společnost se mění během života-rodina, práce—sociální role) 5.soc.interakce (vzájemné působení(kantor pro studenti, ale zároveň studenti pro kantora),vzdělání(základní, střední, vyšší) 6.soc.skupiny a ort (není možná izolace ve společnosti, skupinové prostředí nás provází celý život) 7.soc.fakta a jevy (široká škála konkrétních jevu (umělá zaměstnanost v minulém režimu)
Vznik: v první pol.19 stol, vyčlenění z filozofie
1839 A. Comte – „Kurs pozitivní filozofie“- základy, ještě nepoužívá termín sociologie, ale pouze základy
H. Spencer-pojem sociologie
Marx a Engels-„Manifest komunistické strany“, vize budoucí spravedlivé sprav. komun. str., likvidace buržoazie (jediný reálný pokus „pařížská komuna“
T.G.M.- sociolog i filozof, praktický sociolog; v 90.letech založil svoje realistickou stranu; 1915 emigrace + Beneš, Štefánik- exilový odboj za vlastní stát (nevěděli ale ještě jakou formu bude mít (stát, monarchie)); 1918 vznik Československé republiky (početná německá menšina-problémy); 1935 abdikace ze zdravotních důvodu (85 let)
Konec 19.stol.-sociologie jako uzavřená věda již neční= specializace 1)obecná sociologie 2)Specializované sociologické disciplíny (soc. průmyslu, podniku, výchovy, managementu, vzdělání, medicíny, dětství, stáři, vzdělání, ošetřování)
Vztah a sociologie konkrétních vědních oboru: 1)vazba na filozofii (metodologická frce)(určitou věc filozof zobecní a poradí sociologovi o dalším postupu) 2)vazba k psychologii (jedinec, osobnost, soc. Skupinové – jedinci vytváří skupiny) c)vazák filozofické antropologii (spolu s axiologií (zkoumá žebříček hodnot) se zamýšlí nad smyslem života d)vazba na matematiku (statistika-přesná věda, k. pracuje s nepřesnými údaji)
Metody soc. výzkumu: metoda=šíře 1) pozorování (nepřímá metoda, empirický výzkum, využití svých smyslu, rozumu – zkušenosti z vlastního života) 2) experiment (omez. možno-není typ. expert. věda) 3) Statistické m. (zkoumání jevu nebo vztahy mezi několika jevy) 4) monografické m. (popis jedné zkušenosti, kt.je podrobný, všestranný)
Techniky: nejen podmnožina metod, ale i specifické způsoby získávání údajů v terénu 1) T. Pozorování (připravené, plánované) a) zúčastněné (clen zkoumané skupiny) b) nezúčastněné /např. hospitace ve školní třídě/ c) sebepozorování (cl.je schopen sebereflexe-forma časového snímku (2) T. Experiment – má urči. meze, než se prozradí 3) T. studijních dokumentu (v minulém režimu StB archivy) 4) Rozhovor, dotazník, anketní šetření (verbální, nonverbální), referendum (jasné formulovaná 1 otázka, odpověď pouze ano-ne)
Schéma soc. Výzkumu: 1) úvod 2) formulace zákl. hypotéz (co předpokládám) 3) zadání ankety, rozhovoru 4) zpracování výsledku 5) závěr formulace + porovnání z vích. hypotézami 6) závěrem – formulace východiska pro praxi

 

SOCIÁLNÍ PROCESY
-socializace= začlenění do společnosti (celý život), nenahraditelné, 18let; cl. je po narození nejdéle závislí na ostatních až po začlenění do společnosti (po narození na matce – absolutní (fyzická) a relativní (učení, socializační proces (nenahraditelné, fiktivní hranice 18 let)
Obsah: každé individuum musí: 1) porozumět danému kultur. prostředí (seznamování se s kulturou + emoční výbava dítěte (útlé mládí) 2) internalizovat (vzít za vlastní etické hodnoty, normy) („nepokradeš“) 3) ovládnout základní z. Chování – učení se soc. Roli (nejprve výchova v rodině, pus.na dítě verbální, nonverbální)
Význam: zají. kontinuity spol. vývoje (předání poznatku, norem) = požit. generační pokračování (mladší generace využívají poznatku starších generací)

 

SOCIÁLNÍ ÚTVARY
-socializace — skupiny(rodina, škola) a) primární (profilující) nebo b) sekundární
Ad a)primární (rodina, dětské herní skupiny, sousedství)-charakteristické znaky: 1)základ-osobní bezprostřední kontakt mezi svými cleny 2) malá, nepočetná 3)mezi cleny jsou vztahy vzájemné důvěrnosti, intimity 4) základním motivem členství je uspokojení z pozitivních emocí (citových vztahu) 5) relativně dlouhodobé trvání 6) jedinec, clen se angažuje celou svou osobností ve prospěch skupiny
Ad b)sekundární: 1)asociace (princip členství)-dobrovolné (studijní skupina),nedobrovolné(v min. prezenční voj. Služba), faktické(povinná školní docházka) 2)etnické skupiny (narodím se jako Cech-faktické členství) 3) společenské třídy a vrstvy (eko. základna, k. určuje společenský pohyb) 4) skupiny vlastní a cizí

 

SOCIÁLNÍ STRUKTURA (=složení společnosti)
-relut. stabilní sít vztahu jedinců, pozic a rolí sociálních seskupení různého typu (=zahrnuje jedince i skupiny)
Možnost průniku – Strukturní řezy
1) Sociodemografická struktura (odlišnost postižen a mužů, zvláštnosti věkových skupin, vztahy generací) 2) Struk. Etnických a národnostních vztahu (odlišná. kultur) 3)Profesní struktura(dělba práce, povolání, kvalifikace – společenská nerovnost(industriální a soc. konflikty) 4)St. přijmu a majetku (vlastnictví a rozdělování máj-privatizace, rozdíly v životní úrovni) 5)Socio-kulturní diferenciace(odlišnosti kultur, styl života, různé trávení volného casu, různá míra užívání kulturních hodnot, společenské souvislosti vzdělání – „kolik piv za vzdělání“) 6)Mocenská struktura (dělba kooperace koordinace práce, politický sytém (stát, forma, typ státu) 6)Ekologická struktura (rozložení obyvatel, skupiny a typy osídlení, vztah lidí k přírodnímu, umělému a soc. Prostředí)

 

ZÁVĚR K OBECNÉ ČÁSTI
1) Soc. Mobilita-pohyb mezi pozicemi ve spolek. struktuře (a) horizontální – není plynulý pohyb, postavení na spol. žebříčku se nemění (b)vertikální – vzestup, sestup (c)intra generační-rozsah jedné generace (d)inter generační (mezi generacemi)) -obsazování mobility (dědění, na zákl. vlastního výkonu-Gott)
2) rovnost x nerovnost (realita, jedinec se nemůže nikdy rovnat druhému) 3) uzavřené společnosti (středověká města královská, kastovní systém v Indii) 4) spol. Otevřená – ta dnešní

 

SOCIOLOGIE MEDICÍNY

Vznik po 2. Svět. Válce, zakladatel PARSONS, do Evropy okolo ˝ 50.let – VB, Spol. rep. Německo, 60. Léta – Polsko, Československo. Na její rozvoj mely velký vliv aktivity WHO.
Předmět SM: užívá teorie a metody empirické soc. ke zkoumání (analýze) fenoménu „zdraví a nemoc“, „zdrav. Zařízení“, Zdrav. Profese“ v interakci s pacientem. Vše je propojené (v interakci) mezi sebou.
Problematika zdraví a nemoci že sociolog. hlediska
Zdraví i nemoc má biopsychosociální základ.
Faktory ŽP + jejich vzájemná interakce s lidským ort. a způsobem života = příčiny vzniku a rozvoje nemocí

Negativní důsledky soud. spol. rozvoje
– znečišťování ŽP
– nebezpečné změny klimatu
– nadměrný hluk
– zneužívání alkoholu + další návykové látky (kouření)
– nedostatek tělesného pohybu
– nadměrný příjem potravin (nevhodná skladba)
– rychlé životní tempo a stres
– nevhodné sexuální chování – promiskuita

WHO: Životní styl ovlivňuje zdrav. Stav z 50–60 %, stav a kvalita ŽP včetně soc. podmínek 20-25 %, genetika 10-15 %, systém péče o zdraví 10-15 %.

 

NEMOC
Fáze:
1: Objevení symptomu – pac. si uvědomuje nějakou změnu – samoléčba, laická pomoc –!! východisko do hypochondrie x bagatelizování či zatajování obtíží
2. vyhledání pomoci – vyhledá lékaře, nebo se mu dostane pomoci (rodina ho donutí)
3. akceptování choroby – je srozuměn se svým stavem = hospitalizace
Ne. Vlivy – zdětinštění, od socializování, změny v plnění soc. rolí
4. návrat – uzdravení

Soc. důsledky
– nemožnost v plné míre vykonávat dosavadní profesní činnost (amputace)
– projevy v rodině
– změny v oblasti trávení volného casu

Obecné důsledky
– v materiálních podmínkách
– ve společenských vztazích
– ve společenském vědomí

Důsledky
1. dočasné
2. trvalé – standardní – na stálo, pořád stejné
– zhoršující se

  1. zjevné – stompe, úrazy v obličeji, popáleniny
    2. nezjevné

Chronicita – pomalý vývoj, dlouhodobé poškození, muže způsobit změny v nukleární rodině (matka, otec), špatná psych. snášenlivost chrom. Oněm. Dítěte

Protikladný postoj k chrom. nemoc.
1. vylučování – izolace (zejména v dřívějším režimu) – ústavy
2. začleňování – reintegrace do spolek. Struktury – nesmírné přínosné pro obě strany

 

SOCIOLOGIE PACIENTA
4 chart. rysy (Persona):

  • 1: na něm. Se díváme jako neodpovědného za vznik svého stavu – musíme tak přistupovat i k závislým, protože nejsou schopni vlastní vůlí ovlivnit nemoc, vyléčit
  • 2: je zproštěn dosavadních povinností
  • 3: je povinen dávat najevo vědomí nežádoucnosti a přechodnosti svého stavu
  • 4: je povinen vyhledat odborníky a spolupracovat s nimi

Dítě předkol. veku, duševně něm., chrom. nevyléčí. něm., bezvýchodná situace – těžko je lze motivovat ke spolupráci.

Soc. role něm. se liší v jednotlivých případech – stejná nemoc – jiná soc. role, protože je jiný
1. charakter a dosavadní průběh něm.
2. odlišná soc. situace pacienta

Skupiny nemocných:
1. hospitalizovaní nebo v dom. – rodina je podporuje, zachovávají si role
2. nemocní práce schopní – léči se ambulantně
3. něm. relativně zdraví, ale konzultují
4. lidé využívající prevenci
5. problematické případy – návyk, kdy pac. nepřipustí, že je pacient
6. zvláštní případy – rodící matka, těhotenství, novorozenec

Postavení pac. ve funkčním systému hospitalizace:
1. reglementování každodenního života – ovlivňování, určování, je pod určitou mírou kontroly
2. pac. je příjemcem péče – nad zdroji nemá kontrolu
3. potencionální přítomnost pacienta – nedisponuje svým Časem, musí být lékaři či sester vždy k dispozici

Přibývá pac., kteří chápou zdraví jako instrumentální hodnotu (chci dostudovat, chci dodělat…). Roste sebevědomí pacienta. Přibývá obecně starších a obecně vzdělanějších a informuj. pacientu, kteří odmítají pasivní roli vůči lékaři.

Potřeby pac. a jejich uspokojování
1. biologické – onemocněním se nemění
2. modifikované – oněm. se uzpůsobily (dieta)
3. potřeby, které nemocí vznikly – závisí na chart. nemoci –
– potřeba navrácená zdraví
– potřeba tlumení bolesti
– potřeba obnovení dřívějších soc. fí
– potřeba připravit se na frce nové, změněné

Rodina a její význam pro něm.
– některé něm. nelze bez přispění rodiny kladné řešit

 

ROLE LÉKAŘE
– jedna z nejnáročnějších, nejvýznamnějších, nejodpovědnějších profesí. Totéž platí o profesi sestry.
Náročnost postavení odpovídá příprava na profesi, jedná se v podstatě o celoživotní vzdělávání – totéž sestra.
Odlišnost od jiných profesí – předmětem činnosti je člověk (na rozdíl od učitele ale pochybení lékaře muže mít fatální následky).
Role je zaměřena na ochranu a úpravu zdraví, dg., odstraňování nemoci, záchrana ohroženého života.

Základní lékařské role:
1. funkční specifika – vyjádření nutnosti odborné kompetence pro výkon povolání
2. emocionální (afektivní) neutralita – očekává se věcné orientovaný způsob jednání bez emocionální účasti
3. universalismus – vztahová oblast lékaře zahrnuje všechny ostatní cleny společnosti
4. kolektivní orientace – lékař vychází ve svém jednání ze zájmu druhých lidí, především pacientu
Totéž platí pro sestru.

Vztah lékař x pacient
1. aktivita x pasivita
2. vedení x spolupráce
3. vzájemná participace – preferuje se v dnešní době, rovné partnerství
Vždy ale platí, že lékař je odborník a vede, komunikuje s pac.

Iatrogenie – lékař či sestra poškodí pacienta (zanedbaná péče, špatná infuze…)

 

ROLE SESTRY
– vyvíjí se s vývojem zdrav. Zařízení
– od. 1. pol. 19. stol. – potřeba kvalifikovaného spolupracovníka lékaře

Sestra v současnosti plní frce:
– pomoc zdravému či nemocnému člověku + provádění činností týkajících se zdraví a jeho ochrany v situacích, kdy toho sám není schopen, nemá potřebnou sílu, vůli nebo znalosti – Hendersonová
– působí v celé škále činností – prevence
– zahrnuje rodinu, veřejnost
– sestra uspokojuje potřeby celé populace

Osvojení si role sestry
– participuje na zákl. rysech lékaře
– tvoří systém rolí
– sestra se v rozsahu systému připravuje

Dlící role v oblastech
– ošetřovatelství
– výchovné
– instrumentální (technické)
– poradenství
– podpora a výchova ke zdraví
– organizace a administrativa

Vztah sestra x pac. – kontakt dlouhodobější, trvalejší, užší.

 

Zdroje najdete uvedeny zde:





Další podobné materiály na webu: