Smyslová soustava – maturitní otázka

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

 

Otázka: Smyslová soustava

Předmět: Biologie

Přidal(a): zizkkl

 

RECEPTORY (receptorové buňky, smyslové buňky)

  • buňky smyslových orgánů = čidel
  • buňky schopné podráždění, které přemění na nervový impuls
  • napojené na nervovou soustavu → převádějí energii podnětů přicházejících z vnějšího světa v nervovou aktivitu
  • uloženy volně (v kůži) a ve smyslových orgánech
  • tvořeny ještě přídatnými zařízeními k přivádění a usměrňování podnětů
    • podněty = vjemy
    • změny v prostředí, na které jsou vjemy specializované = adekvátní podněty
    • smyslový vjem = zpracování podnětu

Dělení receptorů:

a) podle uložení

  • –    exteroreceptory → blíže povrchu těla
  • → vnímají vnější podněty
  • –    interoreceptory → v útrobách těla
  • → vnímají změny ve vnitřním prostředí
  • –    propriorceptory → na rozhraní
  • → vnímání vnějších a vnitřních podnětů a jejich spojení → vnímání změn v pohybové soustavě (svalové, šlachové)

b) podle podnětu

  • –    mechanoreceptory → vnímání fyzikálních, mechanických vjemů (zvuková vlna, tlak, napětí)
  • –    fotoreceptory → podněty v podobě záření
  • → vnímání světla
  • –    chemoreceptory → = chemické analyzátory
  • → změny v chemismu prostředí

c)

  • –    termoreceptory → citlivé na teplo a chlad
  • –    nociceptory → vnímání bolesti

 

MECHANORECEPTORY

hmatové receptory

  • –    zaznamenávají smyslové vjemy – hmat
  • –    reagují na dotyk a tlak – Paciniho tělíska
  • –    bolest a tlak – volná nervová zakončení
  • –    různá hustota tělísek ve škáře → různá místa těla různě citlivá

propioreceptory

  • –    šlachová tělíska, svalová vřeténka
  • –    čidla pohybového ústrojí
  • –    zaznamenávají natažení svalů a šlach, napětí svalů
  • –    informace o činnosti svalstva (postoje těla, lokomoce (pohyb v prostoru pomocí svalové činnosti), …)

vestibulární ústrojí (rovnovážný orgán, statokinetické ústrojí)

–    součást blanitého labyrintu vnitřního ucha

–    vnitřní ucho → útvar ohraničený pevným kostěným pouzdrem v kosti skalní = kostěný labyrint → v něm uložen blanitý labyrint (mezi kostěným a blanitým labyrintem je tekutina – perilymfa)

–    v blanitém labyrintu je tekutina – endolymfa

–    složené z : → vejčitý váček (utriculus)

kulovitý váček (sacculus)

3 polokruhovité kanálky

–    některé receptorové buňky opatřeny vlásky → vláskové buňky

→ vlásky vstupují do rosolovité hmoty v endolymfě

–    otolity – krystalky uhličitanu vápenatého v rosolovité hmotě utriculu a sacculu

–    síly vychylují rosolovitou hmotu proti vláskovým buňkám → ohýbání vlásků → stimulace receptorových buněk (ohýbáním vlásků, silou gravitace, zrychlením)

–    vjemy vestibulárního ústrojí:

  1. odchylka postavení hlavy a celého těla vzhledem k působení gravitace – funkce vejčitého a kulovitého váčku
  2. změna rychlosti a směru pohybu hlavy a celého těla v prostoru:

a) při pohybu zrychleném přímočarém  – funkce obou váčků

b) při zrychleném pohybu kruhovém – funkce polokruhovitých kanálků

–    při jeho delším dráždění může vznikat mořská nemoc

 

Sluchový orgán

  • –    mechanorceptory – vláskové buňky
  • –    vjem – energie zvukové vlny šířící se vzduchem → reakce na kolísání tlaku vzduchu
  • –    rozsah vnímaného zvuku: 20 – 20 000 Hz
  • –    rozlišení cca 400 000 druhů zvuků
  • –    frekvence vibrací určuje výšku tónu → čím rychlejší vibrace, tím vyší tón
  • → malá vlnová délka → vysoká frekvence → vysoké tóny
  • → velká vlnová délka → nízká frekvence → hluboké tóny
  • –    postup zvukového vlnění uchem:
    • → zvukové vlny se zachytí ušním boltcem
    • → tlaková zvuková vlna zevním zvukovodem a bubínkem
    • membrána bubínku se prohýbá do dutiny středního ucha
    • → dutinou středního ucha: sluchové kůstky (kladívko, třmínek, kovadlinka) + membránou oválného okénka

 

–    receptory zvukových vln (vláskové buňky) → v blanitém hlemýždi (vnitřní ucho) – vazivová trubička, slepě uzavřená, stočená do ulity, vyplněná tekutinou endolymfou, rozděluje kostěný helmýžď: → předsíňové patro

→ bubínkové patro

–    stavba ucha:

VNĚJŠÍ UCHO

ušní boltec – tvořen chrupavkou

–   směřuje akustické vlny do zvukovodu

vnější zvukovod = sluchový kanálek

–      trubice

–      má chrupavčitou a kostěnou část

–      na konci je bubínek – tenká pružná blanka

–      zvuková vlna projde zvukovodem → narazí do bubínku → putuje dál do ucha

–      jeho výstelka obsahuje mazové žlázy → produkují ušní maz → vypuzování nečistot

bubínek – vazivová blanka na konci zvukovodu

 

zvuková vlna jej rozechvěje → bubínek ji zesílí a předá do středního ucha

STŘEDNÍ UCHO

–    systém vzduchem vyplněných dutin

–    vystláno sliznicí

–    přes Eustachovu trubici spojen s nosohltanem

3 sluchové kůstky – kladívko

Přenos zvuku od bubínku do vnitřního ucha.

 

kovadlinka

–   třmínek

oválné okénko

 

Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice – vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí

 

VNITŘNÍ UCHO

–    v kostěném labyrintu kosti skalní

–    tvořený kostěným labyrintem (vyplněný perilymfou), v němž je blanitý labyrint (vyplněný endolymfou), jehož součástí je hlemýžď s Cortiho orgánem → tvořený vláskovými buňkami, klíčový útvar vnímání zvuku, vytváří nervový impuls z mechanické energie zvukových vln

–    části kostěného labyrintu:

3 polokruhovité kanálky

vejčitý váček

kulovitý váček

hlemýžď – stočená trubička vyplněná endolymfou

–       je zde tzv. statokinetické (= rovnovážné) ústrojí → ke vnímání polohy a pohybu

→ fce: udržování vzpřímeného postoje a tělesné rovnováhy

→ v blanitém labyrintu

→ tvoří ho 2 váčky a 3 na sebe kolmé polokruhovité kanálky

statické ústrojí – k vnímání polohy; ve vejčitém a kulovitém váčku → obsahují vláskové buňky – vlásky zanořeny do rosolovité hmoty s vápenatými krystalky; změna polohy hlavy → přesun krystalků (gravitace) => změna tlaku na vlásky → podráždění vlásků → vzruch veden do mozku

kinetické ústrojí – vnímání pohybu; ve 3 polokruhovitých kanálcích; obsahuje vláskovité buňky, pohyb hlavy => pohyb endolymfy → podráždění smyslových buněk

 

FOTORECEPTORY

Zrakový orgán = oko

  • –    fotoreceptor → vnímání světelných podnětů
  • –    zrak umožňuje orientaci v prostoru + jeho prostřednictvím získáváme 80% informací z okolí
  • –    elektromagnetické záření se v oku přemění na nervový signál
  • –    příjmu a zpracování vizuálních informací v oku se účastní receptorové buňky – tyčinky a čípky – a nervová vlákna
  • –    tvořen oční koulí uloženou v dutině očnici

Části oka:

  • bělima (sclera) → vazivová blána, vnější vrstva oka, bílý obal oka
    • → udržuje tvar oční koule
    • → v přední části přechází v rohovku (cornea) – průhledná a vyklenutá
  • cévnatka (chorioidea) → vnitřní vrstva oční koule
    • → protkána cévami
    • → její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
    • → vpředu přechází v řasnaté těleso – prstenec hladkých svalů a vazivových vláken, mění zakřivení čočky
  • duhovka (iris) → kruhový terčík z hladkého svalstva
    • → uprostřed otvor = zornice (pupila)
    • → svaly se stahují v jasném světle (zmenšení zornice) a
    • → obsahuje pigment, který dává oku barvu
  • čočka (lens) → zavěšena na vazivových vláknech, které vycházejí z řasnatého tělesa
    • → z rosolovité průhledné hmoty
    • → na povrchu vazivové pouzdro
  • sklivec → rosolovitá průhledná hmota vyplňující vnitřek oční koule
  • sítnice (retina) → světločivný systém oka
    • → nejvnitřnější vrstva oční koule
    • slepá skvrna – místo, odkud vychází zrakový nerv (II. hlavový)
    • → obsahuje receptorové buňky pro vnímání světla = tyčinky – působí za šera a v noci → černobílé vidění
    • –    obsahují rhodopsin → rudě zabarvený pigment citlivý na světlo
    • → absorbuje světlo → ztrácí barvu + rozpadá se na opsin (bezbarvý protein) a retinal (derivát vitaminu A) = chemická změna, která je podnětem pro vznik akčního potenciálu, z opsinu a retinalu se opět syntetizuje rhodopsin
    • = čípky – aktivní při větším stupni osvětlení, pro vidění za dne → barevné vidění
    • žlutá skvrna – centrum sítnice, je zde nejvíce čípků; pro podrobné pozorování

 

–    přídatné orgány oka:

okohybné svaly → příčně pruhované svaly

→ pohyb oční koule (pomocí nervových signálů z mozku

→ rozdílné délky okohybných svalů → odchylky v pohybu očních bulbů → ŠILHÁNÍ

oční víčka → uzavírají očnice => ochrana očí

→ pravidelné mrkání => zvlhčování očí slzami

slzné žlázy → při vnějším okraji očnice, vytvářejí slzy

spojivka → tenká blanka, vystýlá vnitřní plochu víček, končí na okrajích rohovky

 

světlolomný systém oka

–    rohovka + přední oční komora + čočka + sklivec

–    světelné paprsky procházejí rohovkou do přední oční komory vyplněné komorovou vodou, dále procházejí čočkou a sklivcem

–    pomocí rohovky a čočky jsou paprsky soustřeďovány na sítnici – obraz na sítnici je zmenšený a převrácený

 

akomodace (přizpůsobení) oka

–    je schopnost měnit jeho optickou mohutnost tak, aby se předměty nacházející se v různých vzdálenostech zobrazily vždy na sítnici

–    Díváme-li se na vzdálené předměty, oční čočka má malé zakřivení a akomodace oka je menší. Pozorujeme-li předměty blízké, oční čočka má velké zakřivení a akomodace oka je větší.

–    proces, který zvětšuje zakřivení čočky a pomáhá k zaostření blízkých předmětů na sítnici oka

–    bod, kde se setkají paprsky vycházející z pozorovaného předmětu určují : tvar rohovky a čočky, délka oční koule

–    pozorování blízkých předmětů: čočka se ztlušťuje a více zakřivuje → větší lom paprsků

–   
nastává, díváme-li se na předmět bližší než 5 cm

 

krátkozrakost (myopie)

–    obrazy vzdálených předmětů se promítají před sítnici

–    obrazy bližších předmětů dopadají na sítnici

–    oko vidí dobře blízké předměty, ale nejasně vzdálené předměty

–    upravuje se rozptylkou

 

dalekozrakost (hypermetropie)

–    obrazy vzdálených předmětů soustřeďovány na sítnici

–    obrazy blízkých předmětů za sítnicí

–    zhoršené vidění na blízko

–    upravuje se spojkou

 

 

vada v zakřivení rohovky (astigmatismus)

 

onemocnění oka

  • zánět spojivek (konjuktivitida) – způsoben infekcí, drážněním cizím tělesem, dlouhodobou namáhavou prací zraku, může být projevem alergie
    • –    projevuje se zarudnutím spojivek, pálením, řezáním hlenovou až hnisavou sekrecí
  • šedý zákal (katarakta) – snížená průhlednost čočky, lze odstranit operací
  • zelený zákal (glaukom) – onemocnění oka způsobené zvýšeným nitroočním tlakem, bez léčby může vést až ke slepotě

 

CHEMORECEPTORY

  • smyslové buňky – reagují na přítomnost chemických látek

 

Chuť

  • –    chuťové receptory v chuťových pohárcích
  • –    chuťové pohárky v povrchu jazyka – nejvíce na špičce a při okrajích, u člověka cca 10 000
  • –    4 chuťové vjemy: slano, hořko, kyselo, sladko
  • –    citlivost chuťových receptorů pro různé látky je různá
  • –    význam pro řízení činnosti trávícího ústrojí, reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy
  • –    chuťové ústrojí drážděno chemickými látkami ve slinách nebo vodě

 

Čich

  • –    čichové receptory ve sliznici horní a zadní části nosní dutiny (čichový epitel)
  • –    rozlišné čichové vjemy vyvolávány současným drážděním čichových receptorů různých typů
  • –    u člověka vyvinut méně než u zvířat
  • –    rychlá adaptace – snížení citlivosti vůči podnětu při jeho delším působení
  • –    čichové buňky – tyčinkovité buňky s vlásky, zužují se a vybíhají v čichová vlákna a spojují se v čichový nerv

 

Kožní čidla

  • rozmístěna v kůži, volná zakončení dostředivých nervových vláken
  • vnímání chladu, tepla, doteku, tlaku, bolesti

termoreceptory – čidla chladu a tepla

  • čidla chladu = Krauseho tělíska – blíže k povrchu kůže, mnohem více než čidel tepla
  • čidla tepla = Ruffiniho tělíska – hlouběji ve škáře, nejvíce v obličeji a hřbetu ruky

čidla dotyku a tlaku

  • hmatová = Meissnerova tělíska – v kůži a sliznici dotykových orgánů (dlaně, prsty, rty)
  • receptory tlaku = Paciniho – v podkožním vazivu

nociceptory – čidla bolesti

bolest – informace o ohrožení nebo poškození organismu

  • –      receptory často stimulovány chemickými látkami (uvolňovány z poškozených buněk
  • –      obranné reflexy – bolestivé podněty vyvolávají reflexní odpovědi v podobě odtažení některé části těla
  • –      bolest povrchová – z kůže
  • –      bolest útrobní – z vnitřních orgánů
  • –      bolest hluboká – ze svalů, šlach, kloubních pouzder, ok ostice

→ neadaptují se (při delším působení se jejich citlivost nesnižuje

Další podobné materiály na webu: