Otázka: Smyslová soustava
Předmět: Biologie
Přidal(a): zizkkl
RECEPTORY (receptorové buňky, smyslové buňky)
- buňky smyslových orgánů = čidel
- buňky schopné podráždění, které přemění na nervový impuls
- napojené na nervovou soustavu → převádějí energii podnětů přicházejících z vnějšího světa v nervovou aktivitu
- uloženy volně (v kůži) a ve smyslových orgánech
- tvořeny ještě přídatnými zařízeními k přivádění a usměrňování podnětů
- podněty = vjemy
- změny v prostředí, na které jsou vjemy specializované = adekvátní podněty
- smyslový vjem = zpracování podnětu
Dělení receptorů:
a) podle uložení
- – exteroreceptory → blíže povrchu těla
- → vnímají vnější podněty
- – interoreceptory → v útrobách těla
- → vnímají změny ve vnitřním prostředí
- – propriorceptory → na rozhraní
- → vnímání vnějších a vnitřních podnětů a jejich spojení → vnímání změn v pohybové soustavě (svalové, šlachové)
b) podle podnětu
- – mechanoreceptory → vnímání fyzikálních, mechanických vjemů (zvuková vlna, tlak, napětí)
- – fotoreceptory → podněty v podobě záření
- → vnímání světla
- – chemoreceptory → = chemické analyzátory
- → změny v chemismu prostředí
c)
- – termoreceptory → citlivé na teplo a chlad
- – nociceptory → vnímání bolesti
MECHANORECEPTORY
hmatové receptory
- – zaznamenávají smyslové vjemy – hmat
- – reagují na dotyk a tlak – Paciniho tělíska
- – bolest a tlak – volná nervová zakončení
- – různá hustota tělísek ve škáře → různá místa těla různě citlivá
propioreceptory
- – šlachová tělíska, svalová vřeténka
- – čidla pohybového ústrojí
- – zaznamenávají natažení svalů a šlach, napětí svalů
- – informace o činnosti svalstva (postoje těla, lokomoce (pohyb v prostoru pomocí svalové činnosti), …)
vestibulární ústrojí (rovnovážný orgán, statokinetické ústrojí)
– součást blanitého labyrintu vnitřního ucha
– vnitřní ucho → útvar ohraničený pevným kostěným pouzdrem v kosti skalní = kostěný labyrint → v něm uložen blanitý labyrint (mezi kostěným a blanitým labyrintem je tekutina – perilymfa)
– v blanitém labyrintu je tekutina – endolymfa
– složené z : → vejčitý váček (utriculus)
→ kulovitý váček (sacculus)
→ 3 polokruhovité kanálky
– některé receptorové buňky opatřeny vlásky → vláskové buňky
→ vlásky vstupují do rosolovité hmoty v endolymfě
– otolity – krystalky uhličitanu vápenatého v rosolovité hmotě utriculu a sacculu
– síly vychylují rosolovitou hmotu proti vláskovým buňkám → ohýbání vlásků → stimulace receptorových buněk (ohýbáním vlásků, silou gravitace, zrychlením)
– vjemy vestibulárního ústrojí:
- odchylka postavení hlavy a celého těla vzhledem k působení gravitace – funkce vejčitého a kulovitého váčku
- změna rychlosti a směru pohybu hlavy a celého těla v prostoru:
a) při pohybu zrychleném přímočarém – funkce obou váčků
b) při zrychleném pohybu kruhovém – funkce polokruhovitých kanálků
– při jeho delším dráždění může vznikat mořská nemoc
Sluchový orgán
- – mechanorceptory – vláskové buňky
- – vjem – energie zvukové vlny šířící se vzduchem → reakce na kolísání tlaku vzduchu
- – rozsah vnímaného zvuku: 20 – 20 000 Hz
- – rozlišení cca 400 000 druhů zvuků
- – frekvence vibrací určuje výšku tónu → čím rychlejší vibrace, tím vyší tón
- → malá vlnová délka → vysoká frekvence → vysoké tóny
- → velká vlnová délka → nízká frekvence → hluboké tóny
- – postup zvukového vlnění uchem:
- → zvukové vlny se zachytí ušním boltcem
- → tlaková zvuková vlna zevním zvukovodem a bubínkem
- → membrána bubínku se prohýbá do dutiny středního ucha
- → dutinou středního ucha: sluchové kůstky (kladívko, třmínek, kovadlinka) + membránou oválného okénka
– receptory zvukových vln (vláskové buňky) → v blanitém hlemýždi (vnitřní ucho) – vazivová trubička, slepě uzavřená, stočená do ulity, vyplněná tekutinou endolymfou, rozděluje kostěný helmýžď: → předsíňové patro
→ bubínkové patro
– stavba ucha:
VNĚJŠÍ UCHO
ušní boltec – tvořen chrupavkou
– směřuje akustické vlny do zvukovodu
vnější zvukovod = sluchový kanálek
– trubice
– má chrupavčitou a kostěnou část
– na konci je bubínek – tenká pružná blanka
– zvuková vlna projde zvukovodem → narazí do bubínku → putuje dál do ucha
– jeho výstelka obsahuje mazové žlázy → produkují ušní maz → vypuzování nečistot
bubínek – vazivová blanka na konci zvukovodu
zvuková vlna jej rozechvěje → bubínek ji zesílí a předá do středního ucha
STŘEDNÍ UCHO
– systém vzduchem vyplněných dutin
– vystláno sliznicí
– přes Eustachovu trubici spojen s nosohltanem
3 sluchové kůstky – kladívko
Přenos zvuku od bubínku do vnitřního ucha.
kovadlinka
– třmínek
oválné okénko
Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice – vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí
VNITŘNÍ UCHO
– v kostěném labyrintu kosti skalní
– tvořený kostěným labyrintem (vyplněný perilymfou), v němž je blanitý labyrint (vyplněný endolymfou), jehož součástí je hlemýžď s Cortiho orgánem → tvořený vláskovými buňkami, klíčový útvar vnímání zvuku, vytváří nervový impuls z mechanické energie zvukových vln
– části kostěného labyrintu:
3 polokruhovité kanálky
vejčitý váček
kulovitý váček
hlemýžď – stočená trubička vyplněná endolymfou
– je zde tzv. statokinetické (= rovnovážné) ústrojí → ke vnímání polohy a pohybu
→ fce: udržování vzpřímeného postoje a tělesné rovnováhy
→ v blanitém labyrintu
→ tvoří ho 2 váčky a 3 na sebe kolmé polokruhovité kanálky
→ statické ústrojí – k vnímání polohy; ve vejčitém a kulovitém váčku → obsahují vláskové buňky – vlásky zanořeny do rosolovité hmoty s vápenatými krystalky; změna polohy hlavy → přesun krystalků (gravitace) => změna tlaku na vlásky → podráždění vlásků → vzruch veden do mozku
→ kinetické ústrojí – vnímání pohybu; ve 3 polokruhovitých kanálcích; obsahuje vláskovité buňky, pohyb hlavy => pohyb endolymfy → podráždění smyslových buněk
FOTORECEPTORY
Zrakový orgán = oko
- – fotoreceptor → vnímání světelných podnětů
- – zrak umožňuje orientaci v prostoru + jeho prostřednictvím získáváme 80% informací z okolí
- – elektromagnetické záření se v oku přemění na nervový signál
- – příjmu a zpracování vizuálních informací v oku se účastní receptorové buňky – tyčinky a čípky – a nervová vlákna
- – tvořen oční koulí uloženou v dutině očnici
Části oka:
- bělima (sclera) → vazivová blána, vnější vrstva oka, bílý obal oka
- → udržuje tvar oční koule
- → v přední části přechází v rohovku (cornea) – průhledná a vyklenutá
- cévnatka (chorioidea) → vnitřní vrstva oční koule
- → protkána cévami
- → její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
- → vpředu přechází v řasnaté těleso – prstenec hladkých svalů a vazivových vláken, mění zakřivení čočky
- duhovka (iris) → kruhový terčík z hladkého svalstva
- → uprostřed otvor = zornice (pupila)
- → svaly se stahují v jasném světle (zmenšení zornice) a
- → obsahuje pigment, který dává oku barvu
- čočka (lens) → zavěšena na vazivových vláknech, které vycházejí z řasnatého tělesa
- → z rosolovité průhledné hmoty
- → na povrchu vazivové pouzdro
- sklivec → rosolovitá průhledná hmota vyplňující vnitřek oční koule
- sítnice (retina) → světločivný systém oka
- → nejvnitřnější vrstva oční koule
- → slepá skvrna – místo, odkud vychází zrakový nerv (II. hlavový)
- → obsahuje receptorové buňky pro vnímání světla = tyčinky – působí za šera a v noci → černobílé vidění
- – obsahují rhodopsin → rudě zabarvený pigment citlivý na světlo
- → absorbuje světlo → ztrácí barvu + rozpadá se na opsin (bezbarvý protein) a retinal (derivát vitaminu A) = chemická změna, která je podnětem pro vznik akčního potenciálu, z opsinu a retinalu se opět syntetizuje rhodopsin
- = čípky – aktivní při větším stupni osvětlení, pro vidění za dne → barevné vidění
- → žlutá skvrna – centrum sítnice, je zde nejvíce čípků; pro podrobné pozorování
– přídatné orgány oka:
okohybné svaly → příčně pruhované svaly
→ pohyb oční koule (pomocí nervových signálů z mozku
→ rozdílné délky okohybných svalů → odchylky v pohybu očních bulbů → ŠILHÁNÍ
oční víčka → uzavírají očnice => ochrana očí
→ pravidelné mrkání => zvlhčování očí slzami
slzné žlázy → při vnějším okraji očnice, vytvářejí slzy
spojivka → tenká blanka, vystýlá vnitřní plochu víček, končí na okrajích rohovky
světlolomný systém oka
– rohovka + přední oční komora + čočka + sklivec
– světelné paprsky procházejí rohovkou do přední oční komory vyplněné komorovou vodou, dále procházejí čočkou a sklivcem
– pomocí rohovky a čočky jsou paprsky soustřeďovány na sítnici – obraz na sítnici je zmenšený a převrácený
akomodace (přizpůsobení) oka
– je schopnost měnit jeho optickou mohutnost tak, aby se předměty nacházející se v různých vzdálenostech zobrazily vždy na sítnici
– Díváme-li se na vzdálené předměty, oční čočka má malé zakřivení a akomodace oka je menší. Pozorujeme-li předměty blízké, oční čočka má velké zakřivení a akomodace oka je větší.
– proces, který zvětšuje zakřivení čočky a pomáhá k zaostření blízkých předmětů na sítnici oka
– bod, kde se setkají paprsky vycházející z pozorovaného předmětu určují : tvar rohovky a čočky, délka oční koule
– pozorování blízkých předmětů: čočka se ztlušťuje a více zakřivuje → větší lom paprsků
–
nastává, díváme-li se na předmět bližší než 5 cm
krátkozrakost (myopie)
– obrazy vzdálených předmětů se promítají před sítnici
– obrazy bližších předmětů dopadají na sítnici
– oko vidí dobře blízké předměty, ale nejasně vzdálené předměty
– upravuje se rozptylkou
dalekozrakost (hypermetropie)
– obrazy vzdálených předmětů soustřeďovány na sítnici
– obrazy blízkých předmětů za sítnicí
– zhoršené vidění na blízko
– upravuje se spojkou
vada v zakřivení rohovky (astigmatismus)
onemocnění oka
- zánět spojivek (konjuktivitida) – způsoben infekcí, drážněním cizím tělesem, dlouhodobou namáhavou prací zraku, může být projevem alergie
- – projevuje se zarudnutím spojivek, pálením, řezáním hlenovou až hnisavou sekrecí
- šedý zákal (katarakta) – snížená průhlednost čočky, lze odstranit operací
- zelený zákal (glaukom) – onemocnění oka způsobené zvýšeným nitroočním tlakem, bez léčby může vést až ke slepotě
CHEMORECEPTORY
- smyslové buňky – reagují na přítomnost chemických látek
Chuť
- – chuťové receptory v chuťových pohárcích
- – chuťové pohárky v povrchu jazyka – nejvíce na špičce a při okrajích, u člověka cca 10 000
- – 4 chuťové vjemy: slano, hořko, kyselo, sladko
- – citlivost chuťových receptorů pro různé látky je různá
- – význam pro řízení činnosti trávícího ústrojí, reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy
- – chuťové ústrojí drážděno chemickými látkami ve slinách nebo vodě
Čich
- – čichové receptory ve sliznici horní a zadní části nosní dutiny (čichový epitel)
- – rozlišné čichové vjemy vyvolávány současným drážděním čichových receptorů různých typů
- – u člověka vyvinut méně než u zvířat
- – rychlá adaptace – snížení citlivosti vůči podnětu při jeho delším působení
- – čichové buňky – tyčinkovité buňky s vlásky, zužují se a vybíhají v čichová vlákna a spojují se v čichový nerv
Kožní čidla
- rozmístěna v kůži, volná zakončení dostředivých nervových vláken
- vnímání chladu, tepla, doteku, tlaku, bolesti
termoreceptory – čidla chladu a tepla
- → čidla chladu = Krauseho tělíska – blíže k povrchu kůže, mnohem více než čidel tepla
- → čidla tepla = Ruffiniho tělíska – hlouběji ve škáře, nejvíce v obličeji a hřbetu ruky
čidla dotyku a tlaku
- → hmatová = Meissnerova tělíska – v kůži a sliznici dotykových orgánů (dlaně, prsty, rty)
- → receptory tlaku = Paciniho – v podkožním vazivu
nociceptory – čidla bolesti
→ bolest – informace o ohrožení nebo poškození organismu
- – receptory často stimulovány chemickými látkami (uvolňovány z poškozených buněk
- – obranné reflexy – bolestivé podněty vyvolávají reflexní odpovědi v podobě odtažení některé části těla
- – bolest povrchová – z kůže
- – bolest útrobní – z vnitřních orgánů
- – bolest hluboká – ze svalů, šlach, kloubních pouzder, ok ostice
→ neadaptují se (při delším působení se jejich citlivost nesnižuje
