Otázka: Psychologický přístup k nevyléčitelně nemocným a umírajícím
Předmět: Ošetřovatelství
Přidal(a): Anny
Emoční projevy v nemoci, strach, úzkost
- Strach je nelibá emoce, nepříjemný prožitek s neurovegetativním doprovodem (bledost, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce…)
- Strach může být reálný (o život) a nereálný (u duševně nemocných). Přiměřený strach je užitečný (nebezpečí z kouření, užívání drog a alkoholu) nepřiměřený je škodlivý.
- Strach je na rozdíl od úzkosti normální reakcí na skutečné nebezpečí.
- Pacient může mít strach ze sdělení diagnózy, léčby, bolesti, operace, ztráty zaměstnání, smrti…
- Úzkost (anxiety) je strach bez předmětu
- Úzkost a strach se prolínají.
- Mezi tělesné a psychické projevy úzkosti patří např. překotná řeč, pocení, nervozita, zapomínání.
- Strach a úzkost muže vyvolat:
- Zdravotník nevhodným slovem,
- Dramatickým popisováním lékařského výkonu,
- Zdůrazňováním zdravotních rizik
Bolest
- Bolest (algezie) je nepříjemný až nesnesitelný smyslový vjem a citový zážitek subjektivní povah. Bolest je nepříjemný vjem a pocit, který patří k základním a důležitým příznakům onemocnění (zánětu, úrazu, nádoru aj.) a jehož biologickým smyslem je upozornit na vznikající chorobu, poškození či ohrožení.
- Bolest má pro nemocného ochranný význam. Člověka však somaticky i psychicky vyčerpává.
- Bolest muže být:
- Akutní
- Chronická
- Psychogenní – psychického původu, způsobena duševním procesem.
Umírání a smrt, fáze dle E. K. Rossové
- Umírání je nepřesně ohraničený proces, který směřuje ke smrti. Z klinického hlediska se poslední fáze umírání označuje jako terminální stav. Vyznačuje se postupným nezvratným selháváním životně důležitých funkcí.
- Je možné konstatovat, že umíráme již od narození. Umírání je proces, který má různou délku, podobu, je různě prožíván, je zcela individuální a jedinečný.
- Problémy somatické, psychické, sociální, duchovní i etické, vědomí bezvýchodnosti, ztráta perspektiv, to vše vede k absenci motivace sil bojovat o další dny. Bojovat o život.
- Smrt (mors) je individuální zánik organismu, tedy také člověka. Lidé většiny náboženských kultur věří v posmrtný život = život posmrtný je jen jako přestupní stanice k dalšímu životu. Některé východní náboženství věci v reinkarnaci. Smířit se s konečností našeho života je obtížné a je to jeden z nejvýznamnějších vývojových úkolů.
- Smrt je osobní zkušenost, které se nemůže zúčastnit nikdo jiný.
- Převážná většina lidí umírá ve věku nad 60 let a většinou v nějakém zařízení (většinou nemocnice).
- Téma smrti je s přibývajícím věkem stále aktuálnější. Staří lidé nemají potřebu smrt popírat. Někteří lidé dokonce rádi chodí na pohřby a o smrti diskutují. Mnohem větší strach mají z umírání než ze smrti. Staří lidé se boji závislosti, bezmocnosti, bolestí a dlouhodobého trvání tak nepříjemného stavu. Vystává v nich potřeba kontroly nad svou smrtí. Mívají různá pochopitelná přání týkající se vlastní smrti. Skutečné biologické smrti muže předcházet smrt sociální. Potřeby starých lidi a způsob jejich uspokojování se v blízkosti smrti mění.
Smrt
- Klinická smrt je smrt, při které se zastaví dech a činnost srdce. (okamžitě zahájenou resuscitací je v některých případech tyto funkce obnovit)
- Biologická smrt je smrt mozku a je nezvratná
Fáze dle E. K. Rossové
- 1. stadium – šok, popírání, izolace. Nemocný může odmítat ordinace lékaře, komunikovat se zdravotníky, péči, brání se slovy: „Ne, to se mě netýká, zaměnili výsledky!“
- 2. stadium – agrese, zlost. Pacient má zlost na všechny zdravé lidi. „Proč zrovna já?“
- 3. stadium – kompromisy, smlouvání. Umírající hledá čas pro sebe. „Ještě chci synovi na svatbu“
- 4. stadium – deprese. Pacienta opouštějí síly, jeho tvář je smutná, uvědomuje si blížící se konec.
- 5. stadium – akceptace. Přijetí skutečnosti umírání, pacient si často přeje, abychom ho drželi za ruce.
Holistický přístup k umírajícímu, uspokojování potřeb
- Holistický přístup je celostný přístup k pacientovi. Pracuje se všemi složkami nejen osobnosti, ale života pacienta
- Psychický stav, fyzický stav, sociální stav, ekonomický stav.
- Je to moderní přístup, který je však velmi náročný
- Využívá se v Hospicech
- S tímto přístupem souvisí i uspokojování potřeb pacienta
- Nejdůležitější potřebou je udržení kvality života
- Ponechat kontrolu dění a spolurozhodování o formách ošetřovatelské péče.
- Usilovat o “oživení” života, pokud je to možné
- Prolomit osamělost umírajícího
- Zajistit vstřícnou komunikaci včetně citlivého a empatického naslouchání
- Akceptovat umírajícího takového jaký je.
Paliativní péče
- Principy paliativní péče
- Neurychluje, ani neoddaluje smrt.
- Poskytuje úlevu od bolesti a dalších symptomů.
- Přidává k péči psychologické aspekty.
- Vytváří podpůrný systém rodině.
- Pomáhá se zármutkem po pacientově smrti.
- Podporuje život a na smrt nahlíží jako na přirozený proces.
- Vychází z individuálních potřeb pacientů
- Chrání důstojnost pacientů.
- Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu.
- Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým
Psychické aspekty práce zdravotníka v Hospicu
- Péče týmu Hospicu zahrnuje tyto důležité aspekty:
- Při své práci každý člen týmu zachovává úctu k životu, respektuje důstojnost každého jednotlivce bez ohledu na věk, pohlaví, národnost, rasu, víru, sociální postavení, politické přesvědčení a ctí jeho lidská práva.
- Středem zájmu celého týmu je pacient, jeho očekávání a přání, která tvoří základní myšlenku plánu péče.
- Každý člen týmu, který přichází k pacientovi, reprezentuje organizaci a ctí její zásady.
- Každý člen týmu respektuje profesionalitu, postavení a zodpovědnost svých kolegů i dalších odborných pracovníků multidisciplinárního týmu.
- Každý člen týmu musí dávat přednost své profesionální odpovědnosti před svými zájmy soukromými. Poskytované služby musí být na co nejvyšší odborné úrovni.
- Dobrovolníci a především zaměstnanci, kteří pracují s rodinou, respektují hodnoty, na nichž pacientovi a jeho rodině záleží, a podle možností a zdravotního stavu pacienta jim je pomáhají udržet či rozvíjet. Respektují názory pacienta a jeho blízkých v oblasti duchovní, kulturní a politické. Nemohou zneužívat vztahu k pacientovi a rodině ve vztahu k jejich důvěře a závislosti.
