Otázka: Opěrná soustava, pohybová soustava
Předmět: Biologie
Přidal(a): Marcy
Osnova:
- Funkce opěrné soustavy
- Pojivová tkáň (vaziva, chrupavka, kost)
- Stavba kosti
- Vývoj a růst kostí
- Osová kostra (lebka, páteř, hrudní)
- Onemocnění kostí
- Funkce pohybové soustavy
- Typy svalové tkáně
- Stavba svalu (makroskopická, mikroskopická), princip svalového stavu
- Svalstvo (hlavy, krku, trupu, končetin)
FUNKCE OPĚRNÉ SOUSTAVY
– Pevná opora těla – vnitřní kostra
– Pasivní hybný aparát – kostra spolu se svalstvem umožňuje pohyb
– Kostra chrání vnitřní orgány (lebka – mozek, smyslové orgány, hrudník – srdce plíce)
POJIVOVÁ TKÁŇ
Tkáň – soubory buněk mající stejný tvar a stejnou fci
Základní druhy tkání:
1) epitely – na povrchu těla (krycí tkáně), kromě buněk i mezibuněčné hmoty, která vzniká
činností buněk; vystýlají tělní dutiny
2) pojiva – vazivo, chrupavka, kost
3) nervová tkáň – tvořena neurony
4) svalová tkáň – hladká, příčně pruhovaná, srdeční
5) trofické – tekuté, tělní tekutiny: krev, míza, tkáňový mok
EPITELY = buňky jsou těsně vedle sebe, mají minimum mezibuněčných prostor, dělíme je podle fce:
Krycí – na povrchu těla, chrání před vnějšími vlivy
Výstelkové – vystýlají tělní dutiny nebo orgány
Žlázové – buňky produkují různé látky (ve stěně žaludku – hlen)
Resorpční – buňky vstřebávají určité látky (umožňují vstřebávat léčiva do těla)
Smyslové – reagují na podráždění (chemické a fyzické podněty)
Podle stavby:
Plochý (dlaždicovitý) – plochý tvar, jsou v jedné vrstvě (dutina hrudní, břišní)
Kubický – mají krychličkovitý tvar (hlubší vrstvy pokožky)
Cylindrický – válcovitý tvar (dýchací cesty)
Řasinkový – na jedné straně řasinky (vystýlají nosní dutinu)
Podle vrstev:
Jednovrstevný – povrch cév
Mnohovrstevný – více vrstev buněk
POJIVA = tvoří výplně a spoje mezi měkkými částmi těla, skládá se z buněk a mezibuněčné hmoty
VAZIVO = měkká tkáň složená z buněk různého tvaru uložených v mezibuněčných prostorech.
– Ve vazivu se vyskytují vlákna tzv. FIBRILY
- kolagenní fibrily – vařením se rozpouštějí v klíh
- elastické fibrily – odolávají vaření
podle poměru vláken, hmoty a buněk rozdělujeme vazivo na:
řídké – (málo buněk, vláken, hodně mezibuněčné hmoty) tvoří výplně mezi orgány
– HISTOCYTY – pohlcují mikroorganismy (schopnost fagocytózy)
– ŽÍRNÉ BUŇKY – uvnitř je heparin – brzdí srážení krve
tukové – (buňky s vysokým obsahem tuku) – tukové polštářky, podkoží
tuhé – převažují kolagenní vlákna, málo buněk, málo hmoty (tvoří šlachy a pouzdra)
fymfoidní – síťový charakter, bílé krvinky – lymfocyty (v kostní dřeni a lymfatických uzlinách)
CHRUPAVKA – pevná, bílá nebo nažloutlá, pevnější než vazivo, nemá schopnost regenerace, tvoří základ pro vývoj kostí, tvoří ušní boltce, meziobratlové ploténky, meniskus. Je bezcévnatá, bez inervace.
Je tvořena buňkami CHONDROCYTY – oválně buňky s kolagenními a elastickými vlákny.
Typy chrupavek:
Sklovitá = hyalinní – neobsahuje vlákna, porcelánovité bílá, tvrdá, křehká
Vazivová = kolagenní – obsahuje kolagenní vlákna (kloubní povrch kostí a hrtanu), odolná vůči tlaku
a tahu (meziobratlové ploténky, menisky)
Elastická – obsahuje elastická vlákna, žlutí, pevná, ohebná, tvoří ušní boltce
KOST – nejtvrdší pojivo, je tvořena kostními buňkami OSTEOCYTY, je dobře prokrvovaná a inervovaná
(růst kostí, regenerace při zlomení), základní hmota obsahuje minerální látky:
Anorganické – fosforečnan vápenatý, uhličitan vápenatý – pevnost 65%
Organické – OSTEIN = tvoří jej bílkovina, kolagenní vlákna, mezibuněčná hmota → pružnost
– v dětství a mládí převaha osteinu – ukládání anorganických látek
– ve stáří – kost pevná ale i křehká
kostní tkáň – hutná (kompaktní), houbovitá (tvořená rámečky)
V těle člověka je asi 206 kostí, které se liší tvarem:
Krátké – nemůžeme rozlišit konce
Dlouhé – rozlišujeme hlavici, jamku a tělo kosti – články prstů
Ploché – lopatka, pánevní a hrudní kost
Nepravidelné – obratle
STAVBA KOSTI
Vnější stavba
– kloubní konce (epifýzy) – hlavice, jamka
– tělo kosti (diafýza)
vnitřní stavba:
okostice (periost)
– vazivová blána na povrchu kosti, zajišťuje výživu kosti – cévy, nervy, buňky vytvářejí kostní tkáň OSTEOCYTY
– obsahuje OSTEOBLASTY – umožňují růst kosti do šířky (okostice není na chrupavkách)
hutná kost
na povrchu KOMPAKTA – tvoří hl. středovou část kosti, tvořená LAMELAMI – každá lamela má vnitřní dutinu HAVERŮV KANÁL, kterým prochází cévy a nervy
houbovitá kost
– SPONGIÓZNÍ je v koncových částech dlouhých kostí (a uvnitř plochých a krátkých kostí (uprostřed). Je tvořena RÁMEČKY – zpevňují kost, tvoří trámčinu, uspořádání – architektura kosti
dřeňová dutina
– vyplněna kostní dření, vznikají v ní červené a bílé krvinky, krevní destičky
– v mládí převládá červená kostní dřeň v dlouhých a plochých kostech
– u dospělého člověka – tuk → mění se na žlutou kostní tkáň, červená je pouze v kloubních koncích a plochých kostech
VÝVOJ A RŮST KOSTÍ
Vyvíjí se z pojivových tkání (chrupavka, vazivo), kostnatí = OSIFIKACE – začíná na těle kosti a v kloubních koncích, zůstávají pouze růstové chrupavky – ty kostnatějí až v 18 letech.
Kosti rostou v růstových zónách do délky (růstovými chrupavkami), do šířky rostou pomocí okostice.
SPOJENÍ KOSTÍ
Pevné (nepohyblivé):
Vazivem – kosti na lebce prostřednictví švů
Chrupavkou – obratle prostřednictvím meziobratlových plotének (žebra s prsní kostí, spona stydká)
Srůstem – obratle křížové srůstají v kost křížovou (kostrč, pánev)
Pohyblivé kloubní spojení:
– krátké široké pouzdro spojující 2 a více kostí
– styčná plocha je kryta chrupavkou, vyhloubená část = JAMKA, vypouklá část = HLAVICE
– okolo kloubu KLOUBNÍ POUZDRO, zesílené vazy
– uvnitř kloubu je SINOVIÁLNÍ VRSTVA produkují sinoviální tekutinu (kloubní maz, lepší pohyblivost kloubů)
KLOUBNÍ SPOJENÍ NA LIDSKÉM TĚLE
lebka:
– dolní čelist + spánková kost
– nosič (atlas) + čepovec (axis)
horní končetina:
– kloub ramenní (kulovitý, velký rozsah) – k. pažní + lopatka
– kloub loketní – k. pažní + k. loketní + k. vřetenní
– zápěstní kloub (= horní kloub ruční)
dolní končetina:
– kloub kyčelní – k. stehenní + pánev
– kloub kolenní – k. stehenní + čéška, holenní
– kloub hlezenní – k. hlezenní, k. lýtková, k. holenní
+ kloubní spojení prstů
TYPY KLOUBŮ
Kulovitý kloub – pohyblivý všemi směry (ramenní kloub)
Kulový kloub – loketní kloub
Sedlový kloub – zápěstní
Válcovitý kloub – kolenní, Elipsovitý kloub
ORIENTACE NA LIDSKÉM TĚLE
roviny:
– VERTIKÁLNÍ – svislá, rozděluje tělo na dvě stejné poloviny
– SAGITÁLNÍ – každá rovina, která je rovnoběžná s mediální rovinou
– FRONTÁLNÍ – svislá, rozděluje tělo na část břišní a hřbetní
– TRANSVERZÁLNÍ – vodorovná, rozděluje tělo na část horní a dolní
směry:
– CRANIÁNÍ – směr k hlavě, NAHORU
– CAUDÁLNÍ – směr od hlavy, DOLŮ
– PROXIMÁLNÍ – k tělu
– DISTÁLNÍ – od těla
– VENTRÁLNÍ – k břichu
– DORZÁLNÍ – k hřbetu
– DEXTER– pravá strana
– SINISTER – levá strana
– EXTERNUS – na povrchu
– INTERNUS – do hloubky
OSOVÁ KOSTRA – lebka, páteř, hrudní koš
PÁTEŘ:
– Útvar složený z obratlů, pružný, pevný, pohyblivý, mezi obratli jsou chrupavčité ploténky, které tlumí nárazy.
– Je tvořena 33- 34 obratli, které jsou rozděleny do 5 oddílů
Stavba obratle: (obratel – vertebra)
– tělo obratle (corpus), oblouk (arcus), míšní otvor,
výběžky obratle (processus vertebrae) – kloubní (párové, horní, dolní), příčné (párové), trnový (nepárový, jde dozadu)
KRČNÍ ODDÍL (vertebrae cervi cales) – 7 obratlů
– 1. nosič – ATLAS, nemá trnový výběžek
– 2. čepovec – AXIS, velké zub (dnes)
– značí se C1 – C7, zdvojený trnový výběžek
HRUDNÍ ODDÍL (v. thorencicale) – 12 obratlů
– značí se Th1 – Th12
– vyšší těla obratlů, postranní výběžky mají kloubní plochy pro připojení žeber
– trnový výběžek skloněn dolů
BEDERNÍ ODDÍL (v. lumbales) – 5 obratlů
– značí se L1 – L5
– nejmohutnější těla, trnový výběžek je čtyřhranný
– mezi L1 a L2 končí mícha
– mezi L3 a L4 se odebírá mozkomíšní roztok (lumbální punkce)
KŘÍŽOVÝ ODDÍL (v. saunales) – 5 obratlů
– srůstají v kost křížovou (os sacrale)
– připojení k pánvi
– 4 páry nervových otvorů pro nervy
KOSTRČNÍ ODDÍL (v. cocygaec) – 3-5 obratů
– srůstají v kostrč (os cocyges) tzv. RUDIMENT – pozůstatek po ocase
Meziobratlové ploténky
– mají trojúhelníkovitý tvar. Jsou tvořeny z vazivové chrupavky. Umožňují ohyb páteře (dvoj esovitě zakřivená páteř), udržují pružnost a tlumí nárazy
– tvoří 25% délky páteře
– nejčastěji dochází k vyhřeznutí mezi 4 a 5 bederním obratlem (=> posune se)
– nejsou u 1 a 2 obratle a srostlých kostí (kostrč a kost křížová)
– 2 lordózy – zakřivení dopředu (krční a bederní), 2 kyfózy – zakřivení dozadu (hrudní a křížová)
Vadné držení těla:
– Plochá záda – malé zakřivení
– Lordóza – vyklenutá bederní páteř
– Kyfóza – vyklenutá hrudní páteř
– Skolióza – vybočen do stran
HRUDNÍK
12 HRUDNÍCH OBRATLŮ + HRUDNÍ KOST + 12 PÁRŮ ŽEBER
Žebra dělíme podle připojení:
PRAVÁ (7 párů) – napojují se chrupavkou na hrudní kost
NEPRAVÁ (3 páry) – napojují se chrupavkou na chrupavku pravých žeber
VOLNÁ (2 páry) – kvůli bránici
Stavba hrudní kosti:
rukojeť (připojuje se 1pár žeber na klíční kost), tělo (2-7. pár, žebra pravá), mečovitý výběžek
LEBKA
Skládá se z 22 kostí, které jsou spojené švy, pouze dolní čelist je připojena kloubem, kryje a chrání mozek, smyslové orgány
Část obličejová:
– Spodní čelist (mandibula) – skládá se z jedné kosti (nepárová), kloubně spojena s k. spánkovou
– Horní čelist (maxila) – párová kost, dutá, spoluvytváří dutinu nosní a očnici
– Kůstky nosní – párové
– Kost lícní (zigomaticum) – tvoří jařmový oblouk, párová, spoluvytváří očnici
– Kost slzní (lacrimak) – párová, drobné párové kůstky, vytvářejí očnici
– Kost čichová
– Kost patrová (os palatinum) – párová, tvrdé patro
– Kost radličná (os vomer) – nepárová, svislá
– Skořepy nosní (concha nasalis) – párové
– Jazylka (os hyoideum) – jediná volná kost v lebce, upíná se na hrtan
Část mozková (neurocranium):
Vzniká srůstem 8 kostí = lebeční klenba, lebeční báze (spodina lebeční). Kapacita 1500cm3 (u mužů, ženy méně)
– Kost čelní (os frontale) – nepárová
– Kost klínová (os sphenoidale) – tvar motýlích křídel, uprostřed, nepárová
turecké sedlo – upíná se sem podvěsek mozkový
– Kost spánková (os temporalis) – jařmový oblouk, sluchové ústrojí (zevní zvukovod), párová,
kryje kost skalní
– Kost temenní (os parientale) – párová
– Kost týlní – nepárová, týlní otvor – z mozku tudy vstupuje mícha do páteře, na něj se napojuje
Atlas
– Kost skalní (os teprosum) – součást kosti spánkové, nejtvrdší kost v lidském těle, párová,
je zde kostěný hlemýžď
– Kost čichová (os ethomoidale) – (pereforovaná) děrovaná kost, odděluje nosní a lebeční
dutinu, nepárová
KOSTRA KONČETIN
Horní končetina
– pletenec horní končetiny – lopatkový (klíční kost + lopatka) – spojuje ramenní kost s k. prsní
– pažní kost (humerus)
– vřetení kost (radius) – palcová strana
– loketní kost (ulna) – malíkovitá strana
kostra ruky: kůstky zápěstní (8), kůstky záprstní (5), články prstů (palec – 2, ostatní 3)
zápěstní kosti:
první řada od palce
– loďkovitá k. (os caphoideum)
– měsíčitá (lunatum)
– trojhranná (triquetaum)
– hrášková (pisiforme)
druhá řada
– mnohohranná menší (trapizoideum)
– mnohohranná větší (trapezium)
– hlavatá (capitatum)
– hákovitá (hamatum)
Dolní končetina
– skládá se z pletence dolní končetiny a kosti volné končetiny ( kosti stehna + kostra bérce + kosti nohy)
– pánev – pelvis (os caxae) – srůst 3 kostí = k- sedací (ischii) + stydká (pubis) + kyčelní (ilium)
kosti:
– stehenní kost (femur)
– čéška – patelka (jablíčko)
– holenní kost (tibia)
– lýtková kost (fibula)
– kosti zánártní (ossa tarsi) – 7
– nártní (metatarsi) – 5
– články prstů (phalanges) – 14
zánártní kosti:
– kost hlezenní (talus)
– patní (caleneus)
– loďkovitá (naviculare)
– 3 kosti klínové (caneformia)
ONEMOCNĚNÍ KOSTÍ
Dna – při nadměrné konzumaci bílkovin (v mase, ve vnitřnostech) → vzniká kyselina močová tvoří krystalky, které se ukládají v kloubech → záněty kloubů – velmi bolestivé
Osteoartritida – důsledek opotřebení kostí (nejčastěji kyčelní kloub, kolenní kloub a páteř), rozpadají se chrupavky → dochází ke tření kostí o sebe – velmi bolestivé
Revmatická artritida – redukuje se maz synovia v kloubu → vznikají záněty, příčina: viry, narušení imunity
Zlomenina
NERVOVÁ TKÁŇ
– specializovaná tkáň, která je schopna vytvářet, přijímat a vést nervové vzruchy
– základní jednotka je neuron
– mezi neurony se vyskytují tzv. GLIOVÉ BUŇKY (NEUGLIE), které mají podpůrnou fci (regenerace, výživa) a vyplňují prostor mezi neurony
POHYBOVÁ SOUSTAVA:
Spolu s kostrou umožňuje pohyb, 40% hmotnosti těla, 640 svalů v těle
– základní schopnost je schopnost KONTRAKCE, ta je vyvolána podněty a umožňuje přítomnost vláken MYOFIBRIL, která jsou tvořena bílkovinami aktin a myosin
příčně pruhované svalstvo
– základní jednotka = svalové vlákno
– buňky válcovité, mnohojaderné, tvoří dlouhá vlákna – mm – cm
– skládá se ze svalových snopců, které se skládají se svalových snopečků, snopeček je ze svalových vláken 10- 100 vláken)
svalové vlákno:
– 0,5 – 30 cm
– Průměr na řezu 20-0150 mikrometrů
– Je mnohojaderné
– Skládá se z miofibril, ty se skládají z myofilament (patrné pouze pod elektronovým mikroskopem)
– Myofilamenty jsou z bílkovin actinu a myosinu
– Fascie (povázka) = vazivo drží svaly pohromadě (prochází tudy nervy a cévy)
– Červená svalová vlákna (pomalá) – obsahují větší množství MYOGLOBINU, který předává kyslík svalovým buňkám
– Kontrakce č. svalu je pomalejší, ale déle trvající, tato vlékna převládají u vytrvalých typů
– Bílá svalová vlákna – menší množství MYOGLOBINU, kontrakce je rychlejší, ale krátkodobá, výskyt u rychlejších typů
– U každého člověka je jiný poměr svalových vláken
srdeční svalstvo
– nelze ovládat vůlí (jen částečně), zákl. jednotka = svalová buňka
– buňky jsou jedno nebo dvoujaderné
– podobá se příčně pruhovanému svalstvu
– toto svalstvo tvoří srdeční stěnu
– má vlastní automaci (inervaci)
– řízeno vegetativním nervstvem a hormony (adrenalin)
hladké (útrobní svalstvo)
– nelze ovládat vůlí, zákl. jednotka = svalová buňka s oválným jádrem
– v cytoplazmě se vyskytují myofilamenty aktinové i myosinové, jsou ale jinak uspořádány
– hladká sval reaguje např. na teplotu, tlak, chemické látky → buňka mění sví napětí
– neovládáme je vlastní vůlí, ovládáno hormony a vegetativním nervstvem (gastrin – kručení v žaludku)
– útrobní orgány – žalude, cévy, tenké a tlusté střevo, děloha
– kontrakce je mnohem pomalejší
SVALOVÝ STAH (KONTRAKCE)
– podnětem pro svalový stah je nervový vzruch přicházející v motorickém nervovém vláknu (1 nervové vlákno inervuje více svalových vláken)
– – nervový vzruch, který dospěje na konec nervového vlákna- NEURIT způsobí vylití chem. látky, obecně mediátoru → ACETLCHOLIN, který způsobuje vznik AKČNÍHO POTENCIÁLU (změnu polarizace)
– Zároveň dojde k uvolnění vápenatých iontů z membrán endoplazmatických retikul a tyto ionty umožní zasunutí tenčích aktinových vláken mezi silnější myosinová vlákna
– Po skončení svalového stahu se vrací Ca ionty na membrány end. retikula a tím se uvolní vazba mezi aktinem a myosinem →relaxace
– V celém ději je za potřebí energie získaná z ATP
Svalový stah = kontrakce: aktin se nasunuje na myozin → vlákna i sarkomera se zkrátí o 0,000002 m → sval potřebuje elektrický impulz z nervové soustavy (akční potenciál) a energii z glukózy – ATP
Motorická jednotka = jedno vlákno inervuje vždy více svalových vláken, vzniká napojením nervového vlákna na několik svalových vláken
Mediátor = přenašeč, látka, která se vylije do štěrbiny nervosvalové ploténky → tím vznikne akční potenciál – elektrické napětí, které vyvolá podráždění = stah
Svalová únava = nastává po namáhavé a dlouhé práci vyčerpáním zdrojů energie a nahromaděním zplodin metabolismu, nahromadí se kyselina mléčná (odbourává okysličování)
SVALOVÁ ÚNAVA
– Při déle trvajícím sportovním výkonu nebo fyzické námaze se vyčerpá ATP a energie se štěpí z jiných látek → jako odpadní látka vzniká laktát (kys. mléčná)
SLOŽENÍ SVALŮ
70% vody, 20% org. látek (bílkoviny aktin a myosin, glykogen, keratin, hemoglobin), 1% anorg. látky
NÁZVY SVALŮ Z FUNČNÍHO HLEDISKA
– REFLEXORY– ohybače
– EXTENSORY – natahovače
– ADDUTORY – přitahovače
– ABDUKTORY – odtahovače
– SFINKTERY – svěrače
– DILATÁTORY – rozvěrače
– SYNERGICKÉ – spolupracují
– ANTAGONISTÉ – jdou proti sobě
Ze směrového hlediska: přímé, příčné, šikmé
SVALY PŘEDNÍ ČÁSTI TĚLA:
SVALY HLAVY
Mimické svaly – UPNUTÉ DO PODKOŽNÍHO VAZIVA, VYTVÍŘEJÍ MIMIKU
– Sval čelní (svrašťuje čelo)
– kruhový sval ústní – tvoří podklad rtů (sfinkter)
– Kruhový sval oční – svírá oční štěrbinu, tvoří podklad víček (sfinkter)
– sval tvářový (trubačský) – tvoří podklad tváří
– velký sval lícní – zvedá koutky úst
– žvýkací – sval žvýkací, spánkový
SVALY KRKU
Vyskytují se před páteř v několika vrstvách
– Zdvihač hlavy – začátek na rukojeti kosti hrudní, úpon na bradavkovém výběžku, spánkové kosti, zvedá hlavu a otáčí ji do strany
– Svaly kloněné – otáčení hlavy (3 páry)
– Sval podjazykový – tvoří dno dutiny ústní, stahují hrtan a jazylku směrem dolů
SVALY HRUDNÍKU
– Velký sval prsní – začátek na žebrech, hrudní a klíční kosti, úpon na k. pažní – přitahuje paže
– Malý sval prsní – schovaný pod velkým, synergista
– Pilovitý sval břišní – vytváří bok hrudníku, pomocná sval při dýchání
– Mezižeberní svaly:
Zevní – vytahují žebra nahoru při nádechu
Vnitřní – stahují žebra dolů při výdechu
– Bránice – tvarem plochá, hladký dýchací sval, odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní
3 otvory, pro jícen, aortu a dolní dutou žílu
SVALY BŘICHA
– Začínají na dolním okraji žeber, končí na horním okraji pánve
– Svým klidovým postavením vyvíjí tlak na útroby a tím je udržuje v určité poloze
– Přímí sval břišní – příčně rozdělen na dvě části pomocí vazivové přepážky (bílé čáry), vodorovně rozdělen 3 šlachovými přepážkami, fce. ohybač trupu
– Šikmý sval břišní – zevní – v dolní části přechází v tzv. tříselný vaz (odděluje břišní stěnu od stehna), – vnitřní – předklon a úklon páteře, rotace trupu
– Příčný sval – v nejhlubší vrstvě
SVALY ZAD
– Trapézový sval – začíná na vrcholku kosti týlní a na trnových výběžcích obratlů, upíná se na klíční kost a na horní části lopatky, umožňuje otáčení hlavy, fixuje lopatky
– Široký sval zádový – začíná od dolní poloviny páteře a upíná se na kost pažní, umožňuje pohyb ramena a přitahuje paže k tělu
– Vzpřimovač páteře – vzpřimuje páteř a udržuje rovná záda, umožňuje rotaci kolem trupu, v hlubší vrstvě podél páteře
V nejhlubší vrstvě jsou krátké zádové svaly spojující obratle
SVALY PAŽE
– Deltový sval – plochý, obaluje rameno, má trojúhelníkovitý tvar, zdvihá paže,
– Dvojhlavý sval pažní (m. bicepsbrachii) – flexor loketního kloubu, na přední straně, ´pon na kosti vřetenní
1. hlava – uvnitř ramenního kloubu
2. hlava – na výběžku lopatky
– Trojhlavý sval pažní (m. tricepsbrachii) – extencor v lokeetním kloubu, s bicepsem je antagonista
1. hlava na lopatce
2. a 3. hlava na kosti pažní
– Šlachou se upíná na loketní kost
SVALY PŘEDLOKTÍ
Připojují se na kosti zápěstí nebo na články prstů
– Pronující sval oblí
– Pronující sval čtyřhlavý
– Sval supinující
– Ohybač zápěstí (zevní vnitřní)
Provace – pohyb, kdy dlaně směřují dozadu (dozadu), palce dovnitř
Supinace – palce ven, dlaň dopředu (nahoru)
SVALY RUKY:
Na hřbetní straně svaly nemáme
TENAR – skupina svalů na palcové straně – ohýbá palec
HYPOTENAR – skupina svalů na střední a malíkové straně dlaně
SVALY DOLNÍ KONČETINY
– Hýžďové svaly – velký hlavový sval (na povrchu), střední h.s. ,malý h.s.
– Čtyřhlavý sval stehenní – nejmohutnější v těle, extensor v kolenním kloubu
1. hlava na kyčelní kosti, 3 hlavy na stehně, šlacha jde přes kolenní kloub (kde drží čéšku) a upíná se na holenní kost, natahovač kolenního kloubu
– Krejčovský (dlouhý) sval stehenní – úpon na kosti holenní, začátek na kyčelní
– Dvojhlavý sval stehenní – začátek sedací kost, úpon na kosti lýtkové
– Sval poloblanitý, pološlašitý – uvnitř
– Svaly bérce – natahovače prstů, krátké hlavy, dlouhé šlachy jdoucí do nártu a článků prstů, (dlouhý natahovač palce, dlouhý natahovač prstů)
– Trojhlavý sval lýtkový – začátek na stehenní kosti, úpon na patě pomocí achillovy šlachy, extenze chodidla
SVALY CHODIDLA
– Natahovač prstů – na hřbetní (nártní) straně
– Ohybače, přitahovače, odtahovače prstů – na spodní straně (chodidlové části) – nožní klenba
Další podobné materiály na webu:
