Otázka: Oběhová, cevní a mízní soustava
Předmět: Biologie
Přidal(a): Evca.cel<>seznam.cz
→Funkce oběhové soustavy: transport plynů, hormonů, živin, zplodin metabolismu; zajištění imunity; udržení homeostázy; termoregulace (hoiotermní organismy).
Fylogeneze:
– nejprve stačila pouhá difúze (omezená velikost částic)
– dále se vytvořili specializované buňky archeocyty, které přenášely živiny
– velkým skokem byla gastrovaskulární soustava = láčka (žahavci ostnokožci)
– postupně se vyvinula cévní soustava ve 2 formách: otevřená a uzavřená; poprvé se CSU objevila u pásnic – podle všeho typ CS není rozhodující pro fylogenetický stupeň vývoje (viz. pásnice)
– pozn. rozdílné uložení CS a NS u prvo- a druhoústých!!! (prvoústí CS na zádech)
současně jak se vyvíjela CS, se zdokonalovala i stavba srdce
– nejprimitivnější srdce je arteriální – protéká jím okysličená krev, poprvé se objevuje u měkkýšů
– venózní srdce – neokysličená krev
– nejdokonalejším typem je arteriovenózní srdce, které je rozděleno na 2 oddíly, poprvé ve velmi primitivní formě u kroužkovců, členovci – ostie (dírky) kterými je nasávána krev; u strunatců osrdečník je jediný dokonale zachovaný coelom; u ptáků zachován pravý oblouk u savců levý oblouk aorty
TĚLNÍ TEKUTINY – buněčné (cytoplazma), mimobuněčné (tkáňový mok)
a) hydrolymfa – míza + voda; soli , bílkoviny, améboidní buňky; → žahavci, ploštěnci, ostnokožci
b) hemolymfa (krvomíza) – větší množství bílkovin, některé jsou asimilační barviva; (schopnost přenosu dýchacích plynů), u neuzavřených oběhů ; amébocyty; → většina bezobratlých – členovci
c) tkáňový mok + lymfa + krev
tkáňový mok – tekutina bez buněk (výjmečně bílé krvinky)
lymfa – ve speciálních cévních útvarech, vzniká z tkáňového moku , obsahuje větší množství lymfocytů, mízní ústrojí se poprvé vyskytuje u paryb, je to otevřený systém ústící do cévní soustavy, důležitá role v obraně organismu
krev– obíhá v uzavřeném systému, skládá se z tekuté složky plazmy (voda, minerály, organické látky) a z krevních buněk (krvinky + krevní destičky)
Mízní ústrojí – orgán typický pro všechny obratlovce kromě kruhoústé (poprvé u paryb), důležitá role v obranyschopnosti organismu
Cévní ústrojí – uzavřené
Mízní – otevřené, ústí do krevní soustavy, jestliže je mízní soustava, pak tkáňový mok, mízy, krev – tvoří uzavřenou soustavu, přispívá k vytvoření vnitřní rovnováhy = homeostázy
– otevřený systém , poprvé u paryb
– slepými mízními vlásečnicemi (mezi jednotlivými buňkami) – mízní žíly – mízovody – kardiální žíly nebo horní dutá žíla
– pohyb – pomalý, pomocí stahování svalů, mohou vznikat mízní srdce (u nižších obratlovců, končí u plazů)
– u krokodýlů, některých ptáků, savců – přítomny mízní uzliny (bílé krvinky, čištění mízy ® obranyschopnost)
Strunatci – uzavřená CS, tepny+ žíly + vlásečnice + srdce (cor)=rozšířenina největší tepny – je uložené v blanitém nebo chrupavčitém osrdečníku (pericardium), bývá trubicovité (nejjednodušší) – dochází k dalším úpravám (esovité prohýbání – spirálovité stáčení – vnitřní členění), u vodních obratlovců jím prochází jen krev odkysličená :
Rozděleno na 4 části: žilní splav (sinus venosus); Předsíň (atrium cordis); Komora (ventriculus cordis); Srdeční násadec (conus arteriosus)
Žilní splav – tenkostěnný, hladká svalovina, u vodních obratlovců, přetrvává u obojživelníků, vstupují do něj všechny žíly mimo plicních
Srdeční násadec – obojživelníci + vodní , u kostnatých ryb je zredukován, je nahrazován tepenným násadcem
S přechodem k suchozemským je trend oddělovat okysličenou a odkysličenou krev
Srdce se v průběhu přechodu na souš podélně dělí – oddělení okysličené a odkysličené
kruhoůstí – žilný splav, předsíň, komora, tepenný nástavec = jednoduché srdce, mízní soustava není, jen v náznaku – dutiny v horní části těla obsahují tekutiny podobné míze
paryby – srdce má 4 části , v krvi je velké množství močoviny – řeší tím osmózu, mízní soustava přítomna Þ dokonalá obranyschopnost
ryby– malé změny, u dvojdyšných – plicní vaky – dochází k částečnému rozdělení srdce – předsíně pomocí specializované podélné řasy (přepážky) – často zasahuje až do komory, míšení krve v srdci, poměrně dokonalý mízní systém
obojživelníci – malý (plicní) a velký (tělní oběh) – dokonalé rozdělení, předsíně rozděleny na 2 části, komora nerozdělená – ale stále míšení,® do těla a plic krev smíšená, poměrně dokonalý mízní systém –s mízními srdci, lymfatické vaky pod kůží
plazi – 2 předsíně+1 komora,u krokodýlů je komora téměř rozdělena na 2 části
ptáci, savci –4 části –levá-okysličená, pravá – odkysličená
Cévní soustava
– historie – William Harvey – 1628 (1619) – objev krevního oběhu – dílo – O pohybu srdce
– Malpighi – 1661 – objev krevních vlásečnic a jejich funkce; Purkyně – purkyňova vlákna v srdci
Srdce (cor, kardia – řecky)
– dutý svalový nepárový orgán, dutina hrudní – vlevo, mezi plicními laloky; hmotnost 340g, mimi 30g
→ zajišťuje neustálou cirkulaci krve v cévním řečišti
– stavba – horní část – báze; dolní část – hrot
– kryto osrdečníkem – perikard – vazivová blána, přechází v epikard
– 3 vrstvy – vnější – epikard; střední – myokard – vlastní srdeční svalovina
– vnitřní – endokard – blána vystýlající vnitřní dutinu, vychlipují se z ní cípaté chlopně
- 2 předsíně – atrium – tenčí svalovina, shromažďování krve; 2 komory – ventriculus – silnější svalovina, pracovní oddíl srdce
- chlopně
– cípaté – mezi P a K, vychlípeniny endokardu; nálevkovitě vpáčeny do komor a jejich zpětnému vyvrácení do předsíní brání tenká vazovová vlákna – šlašinky; dvojcípá (valvula tricuspidalis) mezi LP a LK; trojcípá (valvula bicuspidalis) mezi PP a PK
– poloměsíčité (valvuli semilunaris) – mezi K a tepnami (mezi PK a plícní tepnou, mezi LK a aortou)
→ význam – zabránění zpětnému toku krve, regulace průtoku krve
Činnost srdce
– smršťování – systola, ochabování – dyastola
– 1.fáze – systola P + dyastola K + otevření cípatých chlopní
– 2.fáze – dyastola P + systola K + otevření poloměsíčitých chlopní
– 3.fáze – dyastola P i K, srdce se plní krví
Řízení činnosti srdce
– převodní systém srdeční (excitomotorický aparát)
– řízení pomocí impulsů vycházejících ze 2 uzlíků
– sinový (sinoatriální) – v PP při ústí HDŽ
– síňokomorový (atrioventrikulární) – ve stěně na přechodu mezi PP a PK; převezme impuls od sínusového uzlíku
– dále jde impul hisovým svazkem (síňokomorový, svazek svalových vláken) – větví se na Purkyňova vlákna – zasahují do myokardu obou K
– nervově – centrum v prodloužené míše
– sympatikus – zrychlují činnost srdce; parasympatikus – zpomaluje činnost srdce
– hormonálně – adrenalin – ovlivňuje množství krve, které se dostane do srdce
Projevy činnosti srdce
- údery srdečního hrotu o hrudník – cítíme při systole; hmatatelný mezi a 6. žebrem
- srdeční ozvy – práce chlopní; fonendoskop, fonendogram
– systolická – hlubší, delší, uzavření cípatých chlopní
– dyastolická – vyšší, kratší, uzavření poloměsíčitých chlopní
- elektrické projevy – při činnosti srdce vzniká elektrický potenciál
– přiložení elektrod na hrudník a dolní končetiny – EKG (elektrokardiogram, elektrokardiograf – přístroj)
- tep (puls) – tlaková vlna způsobená vypuzením krve z LK do aorty – šíří se do periferních tepen
– rytmus odpovídá frekvenci srdečních kontrakcí
– v klidu – 72tepů/min, námaha až 200; měříme – vřetenní tepna, spánková tepna, krkavice
– palpace – zjišťování tepu hmatem
- tepový (systolický) srdeční objem – množství krve vypuzené jednou srdeční systolou
– 60-80ml, námaha až 150ml
- minutový srdeční objem – objem krve vypuzené srdcem za 1 minutu; 5l/min, námaha až 30-40l/min
- tlak krve – tlak krve na stěnu cév
– systolický – 110-140mm Hg (14,6-18,6kPa); dyastolický – 70-90mm Hg (9,3-11,9 kPa)
– závisí na množství kolující krve, odporu krevního řečiště (na průsvitu a pružnosti cév), velikosti minutového srdečního objemu, věku
– nejvyšší v tepnách, nejnižší v DDŽ; tlaková amplituda – rozdíl mezi tlaky
– tonometr, pažní tepna; řízení – z prodloužené míchy, parasympatikus, sympatikus
– hypertenze – vysoký krevní tlak, 160/95; hypotenze – nízký krevní tlak, 95/60
Krevní cévy
– stavba – vazivový obal; elastická vlákna – pružnost; hladké svalstvo – regulace průtoku krve
– endotel – ploché buňky, zajišťují vnitřní hladký povrch; lumen – dutina
- tepny (artérie) – vedou krev ze srdce – OK, do plic ODK
– pevné, pružné – ve stěnách mají elastická vlákna
– vedou při povrchu těla – krční, spánková, vřetenní; hloubějí v těle –aorta, plicnice;větví se (tepénky)
- žíly (vény) – vedou krev do srdce
– tenká, poddajná stěna
– vedou spíše u povrchu, v dolních částech těla mají kapsovité chlopně (brání zpětnému toku krve)
– větví se na žilky (venuly), na ně navazují vlásečnice
- vlásečnice (kapiláry) – tenké, průsvitné cévy
– stěna tvořena pouze endotelem a lumenem, propustná pro plyny, vodu a některé látky v plazmě – výměna látek
– tvoří přechod mezi tepnami a žílami
Aorta – srdeční tepna: z LK do těla – OK
– větví se – horní (horní končetiny, krk, hlava); dolní (dolní končetiny, vnitřní orgány)
– odstup koronárních (věnčitých) tepen – obepínají srdce – OK
– odstup hlavopažní tepna – dále se dělí na pravá krkavice a pravá podklíčková tepna)
Plicnice – plicní tepna: z PK do plic – ODK
– 2 větve – levá (levá plíce), pravá (pravá plíce)
– jaterní tepna (vrátnicový oběh), krkavice (krční tepna), kyčelní, pažní, loketní, vřetenní…
– HDŽ, DDŽ – ODK, vstupují do PP
– srdeční žíly – ústí do PP, ODK
– plicní žíly – 4 – vstupují do LP, z L a P plíce, OK
Krevní oběh
- velký (tělní) oběh
– LK – aorta (levý oblouk) – horní a dolní větev – tělo – ODK – HDŽ, DDŽ – PP
- malý (plicní) oběh
– PK – plicní tepna – ODK – plíce – OK – plicní žíla – LP
- koronární oběh – vlastní oběh srdce
– z aorty odstupují věnčité tepny – větvení – levé, pravé – obepínají srdce
– LK – OK – věnčité tepny – srdce – ODK – srdeční žíly – PP
- vrátnicový oběh – portální
– v játrech, napojen na velký tělní
– nepárové orgány dutiny břišní – částečně ODK – portální (vrátnicová) žíla – játra
– jaterní tepna – čistě OK – do jater – ODK – jaterní žíla – DDŽ
Mízní (lymfatická) soustava
– samostatný uzavřený systém, sbírá mízu tvořící se v tkáních a odvádí ji do žil
– mízní vlásečnice – začínají slepě v mezibuněčných prostorech tkání, tvoří se v nich míza z tkáňového moku – 2,5-3l/den (při poruchách – otoky – edémy), téměř všude mimo nervová soustava, kostní dřeň, chrupavka, příčně pruhovaná svalovina)
– mízní cévy – odvádějí mízu z vlásečnic, spojují se v mízní kmeny – soutokem vzniká mízovod
– hrudní – odvod mízy z dolní části těla, levá polovina hrudníku
– pravostranný – odvod mízy z hlavy, pravé horní části těla
– ústí do krčních žil (krevního oběhu)
– odvod velkých molekul (bílkoviny, tukové kapénky) – neprojdou stěnou kapilár
- mízní uzliny – oválné útvary vyplněné lymfocyty, vazivové pouzdro
– filtrují přicházející mízu (zachycují mikroorganismy, cizorodé buňky…)
– retikulární tkáň; tvorba lymfocytů
– krkavice, podpaží, třísla, pod čelistí
- brzlík (thymus) – tvorba T-lymfocyt; pod hrudní kostí
– důležitý v dětství (obrana organismu), zaniká v období puberty
– filtrace mízy – ústí sem mízní cévy
