Nervový systém – Systema nervosum

Otázka: Nervový systém – Systema nervosum

Předmět: Biologie

Přidal(a): Sabina

Nejsložitější soustava, kterou známe, je složena z miliard buněk (každá má desítky až tisíce spojení pomocí výběžků)

F-ce:

Umožňuje kontakt mezi organismem a vnějším prostředím
Řídí, ovládá a kontroluje činnost všech částí organismu
Je sídlem duševní činnosti a myšlení

Vše, co se odehrává mimo nebo vně organismu zachycují receptory
Tyto změny zevního a vnitřního prostředí se nazývají podněty (stimulus) – mají fyzikální (mechanické, tepelné, elektrické) nebo chemický charakter, podnět vyvolá podráždění, které se šíří jako vzruch

Receptory – čidla: umožňují nám přijímat mechanické, tepelné, chem. a světelné podněty – počitky

Dle druhu podnětu:

Mechanoreceptory – zaznamenávají změny tlaku – dotyk, tlakové receptory jsou v kůži ve sliznici, napětí či natažení, receptory bolesti – nocireceptory, nociceptory -zaznamenávají bolest, chrání organismus před poškozením, přijímají informace z okolí, ale i z nitra těla, neotupí se
Termoreceptory – přijímají tepelné podněty – Krauseho tělíska – chlad, Ruffiniho tělíska – teplo
Chemoreceptory – přijímají chuťové, čichové a bolestivé podněty
Radioreceptory – jsou to tyčinky a čípky ve sliznici oka

Dle uložení:

Exteroreceptory: uloženy v kůži (ústrojí zraku, čichu, sluchu, kožní a statokinetické)
Interoreceptory: uloženy ve sliznici, signalizují o napětí svalstva ve stěně střev, žlučovodu a močovodu
Proprioreceptory: ve šlachách (svalová, šlachová vřeténka, kloubní tělíska), jde o hlubokou citlivost

Stavba receptoru:

Smyslové buňky: specializované buňky pro příjem určitého druhu podnětu (,,čtou“ příslušný podnět)
Nervové vlákno: podnět je převáděn na elchem. Děj, který je podstatou vzruchu, nervové vlákno je v receptoru dendritem senzitivního neuronu, vzniklý vzruch je vláknem převeden do buňky neuronu a CNS

Reflexní oblouk:

Receptor
Dostředivá (aferentní) vlákna obvodových nervů
Nervové ústředí v CNS
Odstředivá (eferentní) vlákna
Výkonný orgán (efektor)

Reflex:

= zákl. f-ční. jednotka nervové činnosti, děj který probíhá po reflexním oblouku

pojem – CZ lékař Jiří Procházka (1749-1820)
reflexní teorie – sovětský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov

Dělení:

VROZENÝ(NEPODMÍNĚNÝ)
stejný podnět -> kvalitativně stejná reakce (bolestivý podnět vyvolá vždy obranný reflex, chuťový podnět – sekrece slin)
probíhá po stejné dráze
centra reflexu – v šedé hmotě míchy a mozku (mozková kůra)
vrozené a dědičné, trvají celý život (některé se výchovou tlumí – kojení, sací reflex, nemá dále význam)
nejsložitější forma – pudy = instinkty (p. sebezáchovy, p. zachování rodu)

2) ZÍSKANÝ(PODMÍNĚNÝ)

formy chování
vyšším živočichům umožňují adaptaci v měnících se podmínkách
vytváření – získávání je učení, jeho předpokladem je paměť, je vázán na podmínku, jež předchází nepodmíněnému podnětu
na stejný podnět různá reakce
jsou získávány v individuálním životě, nejsou u všech stejné
vznikají a zanikají -> dočasné, trvá tak dlouho, dokud je podmíněný podnět spojován s podnětem nepodmíněným, vyhasínání = zapomínaní

Neuron

= zákl. stavební a f-ční jednotka nervové tkáně

Výběžky:

a) Axon

odstředivý, až 1m dlouhý
obalen pochvami:
- 1) Vnitřní myelinová
  - tvořena myelinem (bílá tuk. lát.)
  - tloušťka ovlivňuje rychlost vedení vzruchu
  - přerušována Ranvierovými zářezy
  - V koncovém rozšíření axonu se hromadí mikrokapky přenašeče – mediátor (noradrenalin, acetylcholin), ten vyvolává výchylku chem. a fyz. rovnováhy dalšího neuronu, vzruch se šíří z 1 na na 2., šíření vzruchu je převážně látkové povahy, synapse propouští vzruch pouze jedním směrem
- 2) Vnější Schwannova – význam pro životnost a f-ci. axonu

b) Dendrit

dostředivý, krátký, bohatě větvený
vedou vzruch od čidla do buněk CNS

multipolární – neuron, který má 1 axon a více dendritů

bipolární – neuron, který má 1 axon a 1 dendrit

pseudounipolární – neuron má 1 axon rozdělen na dostředivý a odstředivý (typické pro receptory)

unipolární – neuron, který má jen 1 axon (informace působí přímo na tělo)

amakrinní buňka – na sítnici, bez axonu

Gliové buňky:

vytvářejí vhodné prostředí pro činnost nervových buněk, zajišťují jim výživu
tvoří výplňové vazivo nervové tkáně
některé schopné fagocytovat cizorodé látky, poškozené buňky -> obranná f-ce
Druhy: astrocyt, oligodentrocyt, mikroglie

Synapse

= místo kontaktu mezi 2ma neurony, místo, kde se realizuje přenos vzruchu z neuronu na neuron

Druhy:

1) axodendritické (axon-dendrit)

2) axosomatické (axon-neurocyt)

3) axoaxonální (axon-axon)

Struktura (Synaptický komplex):

část: Presynaptická
část: Postsynaptická
(část): Synaptická štěrbina

Nervový systém

Dělení:

CNS – mozek a mícha
Periférní nervový systém – periférní nervy, mozkomíšní – míšní a hlavové
Vegetativní nerv. syst. – autonomní nervy, sympatikus a parasympatikus

Hřbetní mícha (medulla spinalis)

Je uložena v páteřním kanálu, je dlouhá 40-50cm, končí ve výši 2. bederního obratle/lumbální punkce se provádí ve výši L3-L4/.
Dělíme ji na část krční, hrudní, lumbální a sakrální
Na povrchu míchy 6 podélných rýh
Do postranní rýhy zadní vstupují z míšních uzlin zadní kořeny míšních nervů, které obsahují dostředivá vlákna
Z postranní rýhy přední vystupují přední kořeny míšní, které obsahují odstředivá vlákna motorická /k příčně pruhovaným svalům/
Spojením předních a zadních kořenů vnikají míšní nervy
Míšní segment – je to okrsek míchy, ze kterého vychází jeden pár míšních nervů.

Uspořádání šedé a bílé hmoty

A/ Šedá hmota

Na průřezu míchou šeda hmota připomíná písmeno H/nebo motýlovitý tvar/. Motýlovitá šedá hmota vybíhá ve:

Přední rohy míšní/2/ – obsahují těla motoneuronů, to jsou buňky, jejichž axony tvoří motorická vlákna míšních nervů. /Vzruch je veden k příčně pruhované svalovině. /
Dva zadní rohy míšní/2/ – obsahuje buňky, ve kterých končí senzitivní vlákna míšních nervů.

B/ Bílá hmota

Bílá hmota obklopuje šedou hmotu.

Je rozdělena na:

Přední provazec – probíhají v něm sestupné /motorické/ dráhy, přivádějí impulsy z mozkové kůry.
Zadní provazec –probíhají v něm vzestupné /senzitivní/ dráhy, převádějí vzruchy z receptorů do vyšších oddílu NS.
Postranní provazec – vede oba typy drah /vzestupné i sestupné/.

Vzestupné dráhy – vycházejí z jader v šedé hmotě zadních sloupců. Převádějí vzruchy vyvolané bolesti, teplem, chladem, tlakem.

Patří sem dráha:

Spinotalamická /míchohrbolová/ – je to senzitivní dráha, vede vzruchy kožní citlivosti /bolest, teplo…/. Končí v mezimozku. Při jednostranném poškození míchy vzniká ztráta těchto pocitů na opačné polovině těla.
Spinoceleberální /míchomozečková/ dráha – vede vzruchy z kloubních, svalových, šlachových proprioreceptorů.
Dráha hluboké citlivostí – vede vzruchy z kloubů, ze svalů, kůže…

Sestupné dráhy – jsou to dráhy motorické, vycházejí z šedé hmoty mozku, probíhají v předních a postranních míšních provazcích, končí u motorických buněk předních míšních sloupců.

Patří sem:

Pyramidová dráha /kortikospinální/ – přivádí impulsy z mozku k volním pohybům příčně pruhovaným svalům. Jednostranné přerušení této dráhy způsobí ztrátu volních pohybů na druhé straně těla, kde se vyvine spastická obrna /zvýšené svalové napětí, svaly se nesmrští/.
Mimopyramidové dráhy /extrapyramidové/ – vycházejí z různých útvaru šedé hmoty mozku /střední mozek/, končí u předních sloupců míchy. Udržují svalové napětí, rovnováhy těla, ovládají mimovolní automatické a poloautomatické pohyby /chůze, plavání, tanec…/.

Míšní nervy /Nervi spinales/
– vznikají spojením předních a zadních míšních kořenů
– jsou to nervy smíšené:

dostředivá = senzitivní (vzruch od exteroreceptorů, proprioreceptorů, útrobní bolest)
odstředivá = motorická (vedou k příčně pruhovaným svalům)

– 31 párů
– Dělení:

* 8 párů krčních
* 12 párů hrudních
* 5 párů bederních
* 5 párů křížových
* 1 pár kostrčních

Tvoří nervové pleteně (teprve z nich vystupují jednotlivé nervy):

1) Krční /plexus cervicalis/ C1 – C4, C4 – nervus phrenicus (inervuje bránici)
2) Pažní /p. brachialis/ C5 – Th1 (inervuje kůži a svaly HK)
3) Přední větve hrudních nervů pleteň NETVOŘÍ! – jdou samostatně jako mezižeberní nervy Th2 – Th12 / nervi intercostales/ k jednotlivým mezižeberním svalům a ke kůži hrudníku, dolní mezižeberní nervy jdou do kůže a svalů horní částí stěny břišní.
4) Bederní /p. lumbalis/
* vzniká spojením míšních nervů L1-L4, inervují kůži a svaly břicha, stehna, zevních genitálií, nejmohutnější je nerv stehenní nervus femoralis, inervuje kůži a svaly DK

5) Nervová pleteň křížová/plexus sacralis/ L5-S5 – inervuje svaly a kůži DK, hýžďové svaly a hráz, z této pleteňě vychází nejdelší a nejsilnější nerv v těle nerv sedací nervus ischiadicus, ten sestupuje po zadní straně stehna a štěpí se na nerv holenní a lýtkový

Hlavové nervy – nervy z mozkového kmene

-z principu mají stejnou stavbu jako míšní, 12 párů, jsou to nervy smíšené: obsahují motorická senzitivní a autonomní vlákna

-většina jader hlavových nervů leží na spodině 4. mozkové komory, jejíž dno tvoří prodloužená mícha

1. Smyslové nervy, umožňují vnímat a rozlišovat vůně
2. Smyslové nervy, vlákna začínají v sítnici oka, část nervů se kříží v mozku na tzv. pyramidách
3., 4., 6. – motorické nervy pro inervaci okohybných svalů
5. – senzitivní
7. – převážně motorický, inervuje mimické svaly
10. má parasympatická vlákna pro orgány dutiny břišní, nejdelší hlavový v těle
11. motorický nerv pro trapézový sval a sternocleidomastoideus

Vegetativní nervový systém (= autonomní)
– zajišťují koordinovanou činnost útrobních orgánů (samo, bez naší kontroly) , reflexy probíhají po reflexních obloucích těchto nervů, probíhají bez přímého ovlivnění vědomí a vůlí člověka
– inervují hladké svalstvo(v kůži, ve stěnách útrob a cév), svalstvo srdeční a žlázy
– vycházejí z mozku a míchy společně s nervy mozkovými a míšními, oddělují se od nich a vstupují do uzlin (vegetativní ganglia)

Dle vedení vzruchu:

Dostředivá – jdou do útrobních orgánů, senzitivní dráhy
Odstředivá – vedou ke žlázám – vlákna sekretorická, nebo k hladké srdeční svalovině – vlákna motorická

Funkce sympatiku a parasympatiku
– každý vnitřní orgán má zpravidla inervaci sympatikus a parasympatikus
-> působení je protichůdné /antagonní/ – > tím se činnost orgánů udržuje v rovnováze

Sympatikus: – zvyšuje srdeční činnost, zužuje cévy, tlumí činnost hladkých svalů ve stěně žaludku a
střev, zvyšuje TK a rozšiřuje bronchy, zakončení sympatických vláken produkují směs adrenalinu a noradrenalinu

Parasympatikus: – snižuje srdeční činnost, rozšiřuje cévy, působí povzbudivě na činnost žaludku a střev, snižuje TK a zužuje bronchy, zakončení parasympatiku produkují acetylcholin -> „klidový hormon“

Látkový přenos vzruchu pomocí mediátorů a výkonný orgán:

Acetylcholin – produkují parasympatická zakončení
Katecholaminy – noradrenalin, dopamin – případně produkují zakončení sympatických vláken

Prodloužená mícha /Medulla oblongata/

= plynulé pokračování míchy hřbetní
– uložená v zadní jámě lební na těle kosti týlní
– uvnitř je IV. mozková komora
– vystupuje z ní 7 párů mozkových nervů ( VI.-XII. nerv) (hlavové nervy)
– (na přední straně položené na kosti klínové je převážně hmota bílá, které obsahuje soubory vzestupných a sestupných drah)
– v šedé hmotě prodloužené míchy se nacházejí centra životně důležitých nepodmíněných obranných reflexů (mrkání, zvracení, kašlání, kýchání, slzení) a potravové (sání, polykání)

Retikulární formace= systém buněčných formací rozložených podélně v kmeni hl. kolem jader hlavových nervů a mezi nimi.

* sahá od prodloužené míchy až do středního mozku

Význam:

1) přijímá a převádí vzruchy z receptorů
2) udržuje kůru v bdělém stavu – aktivační systém
3) inhibiční systém – ladí organismus do klidu, odpočinku
4) obs. Životně důležitá centra (dýchací, řízení TK, srdeční činnost)

* poranění v oblasti dých. Centra př. při zlomenině horního obratle krčního má často za následek smrt způsobená zástavou dechu
* poškození retikulární formace při úrazech hlavy nebo zánětu mozku může vyvolat dlouho trvající spánek

Varolův most /Pons Varoli/
– uložen před prodlouženou míchou, tvar příčného valu
– po stranách přechází plynule do mozečku
= důležitým spojovacím útvarem mezi mozkovou kůrou a nižšími částmi CNS, zejména mozečkem

-šedá hmota je tvořena jádry hlavových nervů 5.-8.

Mozeček /Cerebellum/

– uložen nad prodlouženou míchou a Varolovým mostem
– skládá se ze 2 polokoulí /hemisfér/ – ty jsou spojeny červem mozečkovým /vermis cerebeli/
– povrch hemisfér je rozdělen četnými příčnými rýhami na závity
– vrstva šedé hmoty (1 mm) kryje povrch závitů
– zevnitř vzniká do závitů výběžek bílé hmoty – stromečkovitě rozvětvená kresba bílé hmoty („strom života“)

Význam:

* reguluje svalové napětí
* automatické udržování rovnováhy
* důležitý při koordinaci úmyslných, jemných, rychlých, přesných pohybů
– činnost ochromuje ALKOHOL
– ( intoxikace etylalkoholem se projevuje: vrávoravou chůzí, nekoordinovanými pohyby, neschopnost udržet rovnováhu)

Střední mozek /Mesencephalon/

– zcela zakryt mezi Varolovým mostem a mezimozkem
– na horní straně jsou 2 páry hrbolů, které se nazývají čtverohrbolí
– v předním páru hrbolků končí část vláken zrakového nervu, v zadním páru část vláken sluchové dráhy
– čtverohrbolí je podkorové centrum, které na zrakové a sluchové podněty zprostředkuje pohybové reakce očí, hlavy a celého těla
– probíhá zde tenký kanálek spojující 3. a 4. Mozkovou komoru – Sylviův kanálek /aquaeductus Sylvii/

Mezimozek /Diencephalon/

– zcela zakryt koncovým mozkem
– tvořen PaL hrbolem mezimozkovým (THALAMUS) a nepárovým HYPOTHALAMUS
– uvnitř je III. Mozková komora

Thalamus – útvary vejčitého tvaru
= přepojovací stanice téměř všech aferentních vláken jdoucích z receptorů ke kůře mozkové
– při prudkých citových reakcí (afektech) vyvolává thalamus rovněž vegetativní a motorické reakce (zblednutí, pláč, bušení srdce…) (-> zodpovědný za citové reakce), vyvolává i vegetativní příznaky provázející bolest = je to „BRÁNA“ našeho vědomí, propouští a kontroluje všechny vzruchy vnímané jako pocity. Zde se rozhoduje, zda požitek je příjemný X nepříjemný ( -> ovlivňuje naše prožívání).

HYPOTHALAMUS (Podhrbolí) – pod ním je hypofýza, zadní lalok hypofýzy je s hypothalamem spojen stopkou, před hypofýzou se kříží oba zrakové nervy, tvoří spodinu 3. moz. komory

Funkce:

1. Nejdůležitější koordinační centrum koordinačních vegetativních funkcí
2. Tvoří hormony (neurosekrece) – ADH, oxytocin
3. Centrum sytosti a hladu
4. Ústředí (Centrum) termoregulace
5. Řízení stálého objemu tělesných tekutin, osmotického tlaku, příjmu vody a řízení afektivní a sexuálního jednání, je řízen šedou kůrou mozkovou a limbickými útvary

Limbický systém

– součástí koncového mozku

Funkce:

1. Řídí koordinaci vegetativních a somatických funkcí při emočních chováních
2. Uplatňuje se při řízení sexuálního chování
3. Ovlivňuje paměť
4. Uvědomování si příjemnosti X nepříjemnosti

Bazální ganglia /spodinové uzliny/

= jádra šedé hmoty uložená ve spodině hemisfér koncového mozku
– jsou polokruhovitě rozložená kolem P a L talamu

Patří sem:

1. Jádro ocasaté /nucleus caudatus/ – v blízkosti talamu
2. Jádro čočkovité /nucleus lentiformis/ – bočně od ocasatého jádra
– jádra jsou ústředí mimopyramidového systému a regulují volné a mimovolné pohyby
– řídí vztahy mezi podrážděním a útlumem při úmyslných pohybech

Koncový mozek /telencephalon/

– složen ze 2 hemisfér (polokoulí) – mezi nimi je hluboká podélná štěrbina a v její hloubce je vazník – kalózní těleso /corpus callosum/ – které obě hemisféry spojuje, pruh bílé hmoty složený z nervových vláken
– na povrchu polokoulí je plášť pallium tvořený šedou hmotou, šedou mozkovou kůrou /cortex cerebrí/ – nejdokonalejší část CNS, nejvyšší řídící centrum(korová centra = centra kůry) -> na povrchu: brázdy /sulci/ – mezi nimi vyvstávají závity /gyri/
l-> největší je ústřední (centrální) brázda – Rolandova brázda

– brázdy rozdělují hemisféry na jednotlivé laloky:

L.Frontalis – čelní
L.Parietalis – temenní
L.Temporalis – spánkový
L.Occipitalis – tylní

Mozková kůra /cortex cerebrí/

– šedá kůra mozková neocortex

– vývojově nejstarší a nejdokonalejší část mozku
– silná 2-5mm
– skládá se z 6 vrstev nervových buněk
– řídí veškerou činnost organismu, je sídlem vyšší nervové činnosti
– obs. korové analyzátory, centra

Mozek /encephalon/

– 1350-1500g (dospělý), novorozeně 400g
– uložen v dutině lební

Mozkové obaly /pleny/
– 3 obaly

Vnější – trvá plena /dura mater/ – vystýlá dutinu lební, pevný obal pro mozek
Měkké:
- a) paručnice /arachnoidea/ – nesleduje záhyby mozku
- b) vnitřní / pia mater/ – na povrchu mozku, vniká do všech brázd

Mozkomíšní mok (liquor) – tvoří se v mozkových komorách, podobné složení jako plazma
bezbarvá tekutina

150ml
vyplňuje prostor mezi 2ma měkkými plenami mozku a míchy
tvoří se v moz. Komorách a zpětně se vstřebává do krve
Funkce: – chrání před nárazem, otřesem
– odlehčuje mozek a míchu
Při poranění mozku může vzniknout
- Epidurální krvácení
- Subdurální – mezi dura mater a arachnoidea

Korové analyzátory (centra)

1. Motorické c. – v kůře čelního laloku před centrální brázdou, řídí vůlí ovládané pohyby, vychází pyramidová dráha do míchy, kde končí u motoneuronů předních rohů míšních
2. Brokovo centrum řeči – uloženo před motorickým centrem (čelní lalok)
– řídí pohyby mluvidel při výkonu řeči
– při poškození (př. CUP) vzniká neschopnost vyjádřit myšlenky mluvenou
řečí – motorická afázie(rozumím si, ostatní mi ne)
3. K. c. kožní citlivosti – leží v temenním laloku za ústřední brázdou
– (vnímání bolesti, tepu, chladu, dotyku)
4. K. c. zraku(zrakový nalyzátor) – v kůře týlního laloku
5. K. c. sluchové – ve spánkovém laloku v horním závitu
6. K. c. čichové – na spodině čelního laloku (zde končí čichová dráha)

Mozkový kmen

MO
PV
Cerebellum
Mesencephalon

Dominance hemisfér

určité oblasti kůry jsou specializované pro určité f-ce, některé f-ce jsou zajišťovány pouze v 1 hemisféře a to se označuje jako dominance hemisfér
týká se to f-cí řečových ne ve smyslu tvorby řeči(artikulace) ale ve smyslu rozumět slovu mluvenému, psanému a schopnosti vyjádřit myšlenku slovem a písmem
dominance má vztah ke stranové orientaci rukou, u praváků – 96% dominantní levá hem, 4% pravá, u leváků 70% levá, 15% pravá, 15% nejasná

SMYSLY

Zrakové ústrojí

umožňuje vnímání světla, barev, velikostí, tvaru a vzdálenosti předmětu, orgánem zraku je oko oculus, je složeno z oční koule bulbus oculi, je uložena v očnici orbita, je to kulovitý útvar o průměru 24mm
fotoreceptory musí přeměnit elektromagnetické záření na nervový signál
oční bulbus – v kostěné prohlubni lebky – tzv. v pravé, levé očnici, umístěny v tukovém polštáři – tlumení otřesů
zrakové informace vedeny zrakovými nervy, ústí do mozkové kůry týlního laloku, tím se vytváří hlavový nerv
Stěnu oka tvoří 3 základní vrstvy:
- Bělima a rohovka – vnější vrstva tunica fibrosa bulbi
- Cévnatka(živnatka) – střední vrstva tunica vasculosa bulbi
- Sítnice – vnitřní vrstva tunica neurosa bulbi

Ad. 1

Bělima (Scléra): zaujímá 4/5 povrchu oční koule, je to tuhá bílá vazivová blána(u dětí namodralá, ve staří nažloutlá od usazených kapek tuku), do ní se upínají okohybné svaly, vpředu přechází v průhlednou rohovku, f-ce: udržení tvaru očního bulbu

Rohovka (Cornea): je vyklenutější než bělima, do níž je zasazena jako hodinové sklíčko, je bezcévná, je však inervovaná, nepravidelnost zakřivení rohovky = ASTIGMATISMUS(- pozorovaný předmět je rozmazaný), při dotyku rohovky vzniká rohovkový reflex – sevření víček, hl. f-ce: soustředění světelných paprsků do oka

Ad. 2

Cévnatka(Choroidea): je bohatá na cévy a pigmentované buňky(pohlcují světelné paprsky), vpředu přechází v řasnaté těleso a duhovku

Řasnaté těleso(Corpus ciliare): podklad tvoří drobný hladký sval, na povrchu má výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka, je důležitý pro zvyšování lomivosti čočky(smrštění svalu – čočka se vyklene, uvolnění svalu – čočka se oploští, akomodace čočky – zaostření), protéká jím krev, komorová voda/mok, která se ústí do přední a zadní komory oční

Duhovka(Iris): má tvar mezikruží, uprostřed je zornice(pupila, panenka), paprsčitě a kruhovitě uspořádané hladké svaly v duhovce způsobují rozšíření nebo zúžení zornice, tento zornicový reflex je vyvolán různou intenzitou světla, v duhovce jsou pigmentové buňky, jejichž množství určuje její barvu(při malém množství, hlouběji uložené – modré, šedé oko), mióza – zúžené zornice, mydriáza – rozšíření zornice, zornice schopna stahu (reflexní vrozený děj- zornicový reflex, centrum v části mozku prodloužené míše) a relaxace, f-ce duhovky: pouštění přiměřeného množství světla do oka

Ad. 3

Sítnice(Retina): obsahuje tyčinky a čípky(čípky barevné vidění, nejvíce – zelená), má oranžovou barvu, má slepou skvrnu(místo spojení zrakového nervu) a žlutou skvrn(cca 4mm zevně od slepé skvrny, je to místo nejostřejšího vidění)

Čípky – zajišťují vidění barevné(nejvíce je jich ve žluté skvrně), 3 druhy čípků, 3 druhy barev(modrá, červená, zelená), umožňují vidění ve dne, schopnost rozeznat barvy = barvocit
Daltonismus – porucha rozlišení červené a zelené barvy
Tyčinky – jsou umístěny v okrajových částech sítnice(nejsou ve žluté skvrně), umožňují vidění za tmy a nerozlišují barvy
Hemeralopie – neschopnost vidět ve tvě = šeroslepost, vzniká u nedostatku vitaminu A

několik vrstev buněk:
- vrstva pigmentová – vnitřní, převrácena k cévnatce
- smyslové buňky schopny absorpce fotonů světelného záření – tyčinky a čípky
- dvojpolové gangliové a nervových buněk,
- poslední vrstva – neurity, výběžky všech vrstev nervové vláken sbíhajících se na povrchu sítnice – vytváří zrakový nerv

Čočka(Lens cristalina): průhledná 2vypouklá čočka, tahem závěsných vláken řasnatého tělesa je stále oplošťována a přizpůsobená k vidění na dálku, optická schopnost čočky se udává v dioptriích

F-ce:

lámat paprsky tak, že se sbíhají na sítnici

Oční komory:

Přední komora – mezi rohovkou a přední plochou duhovky
Zadní komora – mezi zadní plochou duhovky a přední plochou čočky
- Komorová voda se tvoří z krevní plazmy

Blizký bod – bod ležící nejblíže oku, který můžeme ostře vidět (u dětí 7-10cm, v 60 letech vzdálenost 80cm, čočka ztrácí pružnost)
Presbyopie – stařecká dalekozrakost
Myopie – krátkozrakost(korekce rozptylkou)
Hypermetropie – dalekozrakost(korekce spojkou)

Vnitřní prostory oční koule vyplňuje komorová voda a sklivec

Optická soustava oka: vše, čím prochází světelné paprsky, rohovka, komorový mok, čočka, sklivec, f-ce: umožnit ostře vidět předměty, které leží v různých vzdálenostech od oka

Komorová voda – 1. rozhraní lomu světla, vyplňuje:
- přední komoru oční- mezi rohovkou a duhovkou
- zadní komoru oční- mezi duhovkou a čočkou
- Čočka – 2. rozhraní lomu – dvojvypuklá spojka
- tuhé pouzdro, uvnitř rosolovitá hmota
- zavěšená na řasnatém tělísku-> uvolnění tělíska – zaostření na dálku, stah tělíska – vyklenutí, zaostření na blízku
- s postupným věkem čočka ztrácí pružnost a schopnost zaostřit – stařecká dalekozrakost
- Sklivec – 3. rozhraní
- čirá rosolovitá hmota mezi čočkou a sítnicí – oční výplň
- obraz na sítnici je skutečný, obrácený, zmenšený a ostrý

Přídatné orgány oka:

Okohybné svaly – jsou z příčně pruhované svaloviny, popisujeme 4 přímé (horní, dolní, zevní, vnitřní) a 2 šikné(horní, dolní), při poruše koordinace vzniká šilhání – strabismus
Víčka – máme horní a dolní, podkladem jsou vazivové ploténky, na které se upínají snopečky na orbicularis oculi, podkladem je kruhový sval oční – svěrač, ochrana před nečistotami, oslněním, mechanickým poškozením, roztírají slzy (mrkání), zabraňují přetékání slz, na okrajích mazové žlázy
Spojivka (tunica conjuctiva) – slizniční blána růžové barvy, zánět = conjuktivitida, v dutině mezi víčkem a koulí je spojivkový vak, do kterého se dostávají slzy
Slzný aparát (apparatus lacrimalis) – f-ce: zvlhčuje přední stěnu oka a chrání před infekcí
Řasy a obočí – mechanická ochrana, proti stékání potu

Slzy (lacrimae): tvoří je slzné žlázy glandula lacrimalis, které jsou uložené při horním zevním kraji očnice, odtékají slznými cestami do dutiny nosní, obsahují lysozym – ochrana před infekcí

Vyšetření visu – pomocí SNELLENOVY OPTOTYPY

Oční bulbus: dlouhý, obraz vzniká před sítnicí a vlastní obraz je pak na sítnici neostrý, obraz vzniká na sítnici převrácený a zmenšený

Zrakový nerv

odstupuje v místě žluté skvrny
centrum – týlní lalok mozkové kůry
chiasma = překřížení zrakových nervů -> obraz v levém oku se zobrazí v pravé části mozku

Optické klamy

nesprávné nebo matoucí vnímání reality
oko snímá nějaký obrázek, ale mozek ho interpretuje jinak, než jak je opravdu zobrazen
člověk na obrázku vidí něco, co na něm vůbec zobrazeno není

Ucho(auris)

Umožňuje vnímání tónů, zvuků a šelestů, jejich zachycení a vedení, zvukové vlny vznikají kmitáním pevných těles, nejčastěji se šíří okolním prostředím – vzduchem a vodou, lidské ucho vzniká frekvenci 16-20 000Hz (v 65 letech se horní hranice slyšitelnosti snižuje asi na 5000 Hz – stařecká nedoslýchavost = presbyacusis), rozeznáme až 4000 zvuků, centrum je ve spánkovém laloku, nejcitlivější orgán v těle, 1-3000 Hz mluvené slovo, f-ce: orientace, akustická komunikace

Zevní ucho (Auris externa) – zachycuje a dále vede zvukové vlny, skládá se z ušního boltce (auricula) = chrupavka mušlovitého tvaru, ušní lalůček je bez chrupavky, okraj – helix, zevní zvukovod (meatus acusticus externus) – kůže obsahuje četné mazové žlázky, které tvoří žlutohnědý maz(ochranná f-ce) a ochlupení – řasinkový epitel, a z bubínku(membrána tympani) – oválná vazivová blána, průměr 10mm, tloušťka 0,1mm, při poruše klesá schopnost vnímat nízké tóny, zvukové vlny narážejí na bubínek a rozkmitají ho

Střední ucho (Auris media) – malý štěrbinový otvor v kosti spánkové, Eustachovou trubicí je spojen s nosohltanem(zánět nosohltanu – dočasná nedoslýchavost), jsou zde 3 sluchové kůstky, které jsou kloubně spojeny

Kladívko (malleus) – naléhá na bubínek, je kloubně spojen s kovadlinkou
Kovadlinka (incus) – prostřední článek
Třmínek (stapes) – poslední článek, naléhá na oválné předsíňové okénko
- Kladívko leží jedním koncem na bubínku, třmínek je svou bází zasazen do předsíňového okénka
- Sluchové kůstky převádějí kmitání bubínků na předsíňové okénko
- jsou zde svaly, které kůstky obklopují – chrání ucho před poškozením nadměrným hlukem – zabraňují chvění kůstek, krátké, ostré zvuky nad 70dB – neúčinné – sluch se poškozuje
- funkce kůstek: zesílení kmitů směrem k vnitřnímu uchu, až 30ti násobné, zvuková vlna rozkmitává bubínek – kladívko – kovadlinku – třmínek – oválné okénko – sluchové buňky

Vnitřní ucho (Auris interna) – ohraničeno kostěným pouzdrem v kosti skalní zvaný kostěný labyrint, ve kterém je uložen blanitý labyrint (cochlea), prostor mezi oběma labyrinty vyplňuje čirá tekutina – zevní míza perilymfa, uvnitř blanitého labyrintu je uložen Cortiho orgán s vlastními sluchovými receptory, blanitý labyrint je vazivová, slepě uzavřená trubička, zavinutá do tvaru ulity, uvnitř je vnitřní míza (endolymfa), spodní stěnu hlemýždě tvoří bazální membrána složena z příčně napjatých vláken nestejné délky, které se rozkmitávají dle různých kmitočtů, na začátku jsou nejkratší vlákna – přijímají vysoké tóny, jsou zachycovány ve vrcholu labyrintu, na bazální membráně jsou umístěny smyslové sluchové buňky Cortiho orgánu, na jejich těle, začínají vlákna sluchového nervu

stavba kostěného labyrintu:
- předsíň – ústí ze středního ucha, 2 otvory – oválné okénko; kulaté okénko
- 3 polokruhovité kanálky – jsou na sebe kolmé
- kostěný hlemýžď – 2 a půl závitu
stavba blanitého labyrintu:
- vejčitý a kulovitý váček
- 3 polokruhové trubičky s ampulemi – rozšířené části, napojené na vejčitý váček
- blanitý hlemýžď – uvnitř – endolymfa, je napojen na kulovitý váček, uvnitř je tzv. Cortiho orgán – čidlo sluchu, skládá se z jednotlivých sluchových buněk, reagují na rozechvívání endolymfy
  - Cortiho orgán
    - krycí membrána, bazální membrána – mezi nimi jsou smyslové sluchové buňky
    - sluchové buňky (osinkové buňky) – mají vlásky (cilie), které se těsně dotýkají krycí membrány
    - zvukové vlnění – rozkmitává endolymfu – vibrace se přenáší na krycí membránu – rozvibrován cilie – do nitra buňky na nervové vlákno – vlákna se spojují v osmý sluchorovnovážný nerv – spánkový lalok v mozku

Percepce zvuku(vnímání)

Třmínek rozkmitá předsíňové okénko a tím se rozechvěje perilymfa, vlnění perilymfy rozkmitá endolymfu, která rozechvěje bazální membránu v určitém úseku dle výšky tónu, chvění způsobí, že buňky Cortiho orgánu narážejí svými vlákny na krycí membránu a tím se podráždí
Vzruchy, které při tom vzniknou, jsou vedeny vlákny sluchového nervu v podobě zvuku do 8. hlavového nervu – ústí do korového analyzátoru ve spánkovém laloku

Ústrojí rovnovážné

Rovnovážné receptory jsou uloženy ve vestibulu vnitřního ucha – vestibulární orgán

Dle f-ce:

Čidlo statické – pro vnímání polohy, v kulovitém a vejčitém váčku
- součástí statického čidla – epitelová políčka – vysoké epitelové buňky s vysokými vlásky (řasinky) – jsou kryty rosolovitou hmotou – nachází se v ní krystalky CaCO₃ = otolity
- rosolovitá hmota se vlivem gravitace při změně polohy těla či pohybu pohne -> vlásky smyslových buněk se ohnou -> podráždění – nervová vlákna vycházející z těchto smyslových buněk pohyb zaznamenají -> vedou tuto informaci do mozečku -> vzniká smyslový vjem
- epitelových políček je vícero – různá orientace -> možnost vnímat různé polohy hlavy – poloha ostatních částí těla
- nejčastější reakce na: zrychlení, pád, stoupání, udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy těla
Čidlo kinetické – pro vnímání pohybu, uloženo v ampulách polokruhových trubiček
- vlásky obaleny kupulou -> drážděny pohybem endolymfy – pohyby hlavou
- reaguje na rotační pohyby hlavy, úhlové zrychlení – podle nich a svalového napětí ostatních částí těla usuzujeme celkovou polohu těla člověka

poruchy
- závratě
- kinetózy – nadměrné dráždění VIII hlavového nervu, dopraví prostředky, pouťové atrakce, mořská nemoc

Některá zvířata slyší i tóny vyšší frekvence, asi až do 60kHz(ultrazvuková píšťala), ptáci – nízké tóny, netopýři 100 000Hz, psi 40 000Hz

Poruchy sluchu

zánět středního ucha – začíná jako onemocnění horních cest dýchacích, přes Eustachovu trubici se přenese do středního ucha, hromadí se hnis – tlačí na bubínek – bolest, nasadí se antibiotika a bubínek se propíchne, aby mohl hnis odtéct
nedoslýchavost – snížení sluchového vnímání, vrozená nebo získaná v průběhu života
ucpání zvukovodu – nadměrná produkce mazu, tzv. špunty v uších
hluchota – velmi zhoršený sluch, až úplná ztráta sluchu, příčiny: poškození některé části ucha, poškození sluchového nervu, nebo přímo poškození centra v mozku
hluchoněmost – sluch je základem pro vznik řeči, pokud člověk neslyší, tak ani nemluví