Nebuněčné formy živých soustav, opěrná soustava – maturitní otázka z biologie

 

   Otázka: Nebuněčné formy živých soustav, opěrná soustava

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Andy

 

 

 

 

a)NEBUNĚČNÉ FORMY ŽIVÝCH SOUSTAV

VIRY

charakteristika:

  • nebuněčné živé soustavy
  • vnitrobuněční parazité rostlin, živočichů i bakterií (viry bakterií = bakteriofágy)
  • reprodukce schopné pouze v hostitelské buňce
  • viry nemají vlastní proteosyntetický a metabolický aparát → musí žít v té buňce
  • virion

= jedna virová částice; velikost 1-20 mikrometrů

struktura:

  • nukleová kyselina

= nese genetickou informaci: DNA a RNA (RNA viry – je jich víc)

– genetická informace pro reprodukci (vlastní replikaci a tvorbu kapsidy)

 

  • kapsid

= bílkovinný obal

– skládá se z kapsomér = makromolekuly bílkovin

– struktura geometricky pravidelná

 

– mohou obsahovat membránový obal (z fosfolipidů a bílkovin)

  • viry OBALENÉ
  • viry NEOBALENÉ

– virionové bílkoviny (kapsidy nebo i obalu) určují antigenitu viru

– + mohou mít enzymy potřebné k zahájení autoreprodukce

 

rozdělení:

  • podle nukleové kyseliny rozlišujeme:
  • RNA VIRY

– obsahují jednovláknovou  + RNA nebo –RNA nebo dvoušroubovicovou RNA

– virus chřipky, virus HIV, virus klíšťové encefalitidy, příušnice, zarděnky, spalničky, onkoviry

 

  • DNA VIRY

– obsahují jednořetězovou DNA nebo dvoušroubovicovou DNA

– virus bradavic, neštovic, pásového oparu, herpes

  • podle hostitele rozlišujeme:
  • bakteriofágy – napadají bakterie
  • cyanofágy – napadají sinice
  • fytopatogenní viry – napadají rostliny
  • zoopatogenní viry – napadají živočichy
  • mykoviry – napadají houby

 

rozmnožování: vir prochází základním životním cyklem

– jako klidová forma mimo hostitelskou buňku v neživém prostředí (virion), trvá to pár desítek minut

– infikuje hostitelskou buňku a rozmnožuje se v ní

– po lýze buňky se opět jako virion uvolňuje do prostředí

 

– průběh virové infekce – lytický (virus proniká do hostitelské buňky, podmaní si její metabolismus a rozmnožuje se v té buňce, až se tam rozmnoží a buňka se rozpadá a ty viriony napadají další buňky) a lyzogenní cyklus (virus proniká do hostitelské buňky, ale nerozmnožuje se v ní – opary, nemoc se neprojeví → setrvávání v klidovém období, po nějaké době se probudí a začne se zase rozmnožovat a nemoc se projeví)

 

význam:

  • původci různých onemocnění:
  • u člověka – spalničky, neštovice, opary, bradavice, příušnice, rýma, chřipka
  • u zvířat – kulhavka, slintavka, vzteklina, drůbeží mor
  • u rostlin – mozaikové onemocnění tabáku
  • modelové systémy v molekulární biologii a genetice
  • evoluční význam – mohou vyvolat změnu genetické informace

 

b) OPĚRNÁ SOUSTAVA

OPĚRNÁ SOUSTAVA U BEZOBRATLÝCH A OBRATLOVCŮ:

BEZOBRATLÝ:

  • nemají kostru
  • o jejich opěrný systém se starají: schránky (měkkýši – ulita; korálnatci – vápenitý skelet; hmyz – kutikulární skelet, chitin – exoskelet)

 

OBRATLOVCI:

  • stejné jako u člověka až na výjimky (př.: ryby místo končetin ploutve)
  • paryby – chrupavčitá kostra

 

KOSTRA ČLOVĚKA:

stavba kostí:

  • OKOSTICE

– tuhý vazivový obal bohatě protkaný cévami a nervy

– zajišťuje výživu kosti

– pokrývá celou kost kromě kloubních konců

– v okostici se nachází kostitvorné buňky (osteoblasty), které vytvářejí v případě poškození kosti novou kostní tkáň

 

  • KOSTNÍ TKÁŇ

– rozlišujeme kostní tkáň houbovitou (nachází se uvnitř kostí; uvnitř kosti tvoří houbovitou spleť – trámčinu) a kompaktní (hutná; poměrně tvrdá, nachází se na povrchu kostí)

 

  • KOSTNÍ DŘEŇ

– vyplňuje vnitřek dlouhých kostí a dutinky ve spongiózní (houbovité) kosti

– vznikají zde červené krvinky, většina bílých krvinek a krevní destičky

– v mládí je kostní dřeň červená, postupně s věkem ukládáním tuku žloutne

 

růst a vývoj kostí:

– proces vzniku kosti se nazývá OSIFIKACE (kostnatění)

♫- OSIFIKACE může vznikat buď:

  • Z vaziva (desmogenní osifikace)
  • Z chrupavky (chondrogenní osifikace) ♫

– růst kostí do šířky zajišťuje okostice

– růst kostí do délky se uskutečňuje prostřednictvím růstových chrupavek (jsou umístěny mezi diafýzou a epifýzami dlouhých kostí) a je řízen růstovým hormonem produkovaným hypofýzou (podvěsek mozkový).

 

spojení kostí:

  • PEVNÉ
  • pomocí chrupavky (stydká spona spojující vpředu pánevní kosti)
  • pomocí vaziva (švy lebečních kostí)
  • kostní tkání (spojení sedací, stydké a kyčelní kosti v kost pánevní)

 

  • POHYBLIVÉ (kloubní)
  • spojení dvou nebo více kostí pomocí kloubu, který se skládá z:
  • kostní hlavice
  • kostní jamky
  • kloubního pouzdra – uzavírá kloub, z vnitřní strany ho vystýlá vrstva produkující synoviální tekutinu, která zmírňuje tření a vyživuje kloubní chrupavky

 

kostra:

– kostru člověka můžeme rozdělit na:

  • kostru trupu (páteř, žebra, hrudní kost – prvních sedm párů žeber)
  • kostra hlavy (lebka)
  • kostra končetin

KOSTRA TRUPU:

  • PÁTEŘ:

– obratle: 33-34 obratlů

– dvojesovitě prohnutá – lordóza (vpřed); kyfóza (vzad)

– obratlovými otvory prochází mícha

– mezi jednotlivými obratli jsou meziobratlové ploténky

 

  • Krční páteř (C)
  • 7 obratlů
  • 1. krční obratel – atlas (nosič) – připojení lebky
  • 2. krční obratel – čepovec – spojuje atlas s ostatními díly páteře
  • 7. krční obratel – nápadný trnový výběžek (medvědí)

 

  • Hrudní páteř (T)
  • 12 obratlů – vychází z nich 12 párů žeber

 

  • Bederní páteř (L)
  • 5 obratlů
  • jsou nejmasivnější, nejmohutnější

 

  • Křížová páteř (S)
  • 5 kostí, které srůstají v jednu křížovou
  • u žen kratší a širší
  • 4-5 kostrčních obratlů
  • kostrč – rudimentární útvar

 

 KOSTRA HLAVY:

= lebka

– švy – spojují jednotlivé kosti

– dělení:

  1. OBLIČEJOVÁ ČÁST

– kosti obličejové části obklopují začátek trávícího a dýchacího ústrojí

– skládá se z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky

 

  1. MOZKOVÁ ČÁST

– vytváří pevné pouzdro pro mozek a některé smyslové orgány

– skládá se z plochých kostí klenby lebeční – hlava (kost tylní, temenní a čelní) a z kostí spodiny lebeční (kost spánková, klínová, čichová, slzní, nosní, radličná a dolní skořepa nosní)

 

KOSTRA KONČETIN

  • KOSTRA HORNÍ KONČETINY

– lopatkový pletenec (lopatka + klíční kost)

– pažní kost

– loketní kost

– vřetenní kost

– zápěstní kosti (8)

– záprstní kosti (5)

– články prstů (palec 2, ostatní prsty 3)

 

  • KOSTRA DOLNÍ KONČETINY

– pánev tvoří pletenec dolní končetiny (sedací, stydká a kyčelní kost)

– stehenní kost

– čéška

– holenní kost

– lýtková kost

– zevní kotník a vnitřní kotník

– kosti zánártní a nártní (7 a 5)

– články prstů






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: