Otázka: Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)
Předmět: Biologie
Přidal(a): Jitka
Základní informace a vědecká klasifikace
- Gymnospermae, cca 800 druhů
- Říše – rostliny, Podříše – cévnaté rostliny, Oddělení – nahosemenné
- Podřazené taxony – cykasy, jinany, jehličnany
Základní charakteristika
- Vyvinuly se v mladších prvohorách, jako blízké příbuzné kapradin. Jejich výtrusnice vznikají na přeměněných listech.
Mezi hlavní znaky těchto rostlin patří:
- 1) vajíčka nejsou dokonale chráněna, ty vyrůstají volně a plodolistech (ne v pestíku) a dozrávají v semena
- 2) absence květních obalů i blizny – k opylení dochází větrem přímo na nahé vajíčko
- 3) stavba vodivých pletiv – zpravidla jen tracheidy (cévice – vývojově starší a méně dokonalý typ cévního systému rostlin)
- 4) samčí a samičí výtrusné listy tvoří oddělené samčí (mikrosporofyly) a samičí (makrosporofyly) šišticovité útvary
- 5) v mikrosporofylech se tvoří pylová zrna, v makrosporofylech jsou v semeníku uložena nahá vajíčka, která volně leží na plodolistech a dozrávají v semena
- 6) pro podepření semenných šupin jsou zde podpůrné šupiny, které srůstají
Význam nahosemenných rostlin
- Zpevňují půdu, zadržují vodu, fotosyntetická funkce, topivo, výroba nábytku.
ODDĚLENÍ CYKASY
- Cykasy jsou dřeviny většinou stromového vzrůstu, obvykle se zpeřenými listy, nahloučenými na vrcholu kmene. Kmen je nevětvený. Patří mezi nejstarší organismy na světě.
- Nejprimitivnější recentní, semenné rostliny. Pomalu rostoucí.
- Rozšířeny v tropech a subtropech, krajích od Madagaskaru po Japonsko. Často se pěstují ve sklenících.
ODDĚLENÍ JINANY
- Dvoudomé stromy s plochými dlanitými listy, s typicky vějířovitou žilnatinou.
- Vznikaly v karbonu, vyvíjely se v druhohorách a ve třetihorách většina jinanů vymřela.
- Vajíčka nevyrůstají na plochých šupinách, ale po dvou na tenkých stopkách.
Jinan dvoulaločný
- Jediný žijící druh, opadavý dvoudomý strom s plochými dvoulaločnatými listy, s vidličnatou žilnatinou, na výrazných brachyblastech (zkrácená větvička, která může nést listy nebo květy).
- Vajíčka jsou na dlouhých stopkách, k opylení dochází větrem.
- Velká kulovitá semena připomínají peckovici, po opadu žloutnou a odporně páchnou.
- Přirozeně se tento strom vyskytuje v jihovýchodní Číně, pěstuje se pro léčivé látky v listech, které mají vliv na poruchy krevního oběhu a paměť.
- V ČR jako okrasná dřevina v parcích.
ODDĚLENÍ JEHLIČNANY
- Jedná se o většinou stálezelené dřeviny stromovitého vzrůstu, vzácně keře. Mají jehlicovité nebo šupinovité listy (silná epidermis s kutikulou, průduchy ponořené pod úroveň okolních pletiv – přizpůsobení ke snížení ztrát vody transpirací – mohou tak růst v suchých a chladných oblastech)
- Většina jehličnanů má pryskyřičné kanálky. Pryskyřice neboli smůla má význam při zacelení rány. Získává se z ní terpentýn a kalafuna, má antibakteriální účinky – součást balzamovacích směsí.
Životní cyklus jehličnanů
Tyčinky i semenné šupiny jsou uspořádány v jednopohlavních šišticích, ploché semenné šupiny nesou obvykle 2 vajíčka. V samčích šišticích je velké množství pylu, který se přenáší větrem (často mají vzdušné váčky. Opylení – pylová zrna na kapku tekutiny na klovém otvoru zralého vajíčka. Vysycháním tekutiny jsou vtahována dovnitř vajíčka – zde klíčí v pylovou láčku – dvě neobrvené spermatické buňky – jedna splývá s vaječnou buňkou za vzniku diploidního embrya a druhá zaniká. Oplozená vajíčka dozrávají v semena, leží volně na semenné šupině, zárodek je obklopen haploidním živným pletivem (endospermem), mívá různý počet děloh (2-14). Semena jsou zpravidla křídlatá, rozšiřována větrem. Samičí šištice dozrávají v šišky, obvykle dřevnatější. V době zralosti se rozevírají a semena vypadávají ven. Celé šišky opadávají. Jedle nebo cedr – šišky se rozpadají již na stromě.
Doba mezi opylením a oplozením může být např. u borovice až 15 měsíců.
Zástupci
- Smrk ztepilý – náš nejrozšířenější jehličnan, jehlice jednotlivě na větvích, nerozpadavé válcovité šišky, u nás původní jen ve vyšších horských polohách
- Jedle bělokorá – ploché, na konci vykrojené jehlice uspořádané ve dvou řadách, vzpřímené rozpadavé šišky, ve středověku byla dominantní dřevinou našich lesů, dnes jen příměs horských smíšených lesů (jedlobučiny)
- Borovice lesní – statný strom, jehlice po dvou na brachyblastech, často roste v půdách chudých na živiny, často na skalách.
- Borovice kleč – keřový vzrůst, nad horní hranicí lesa.
- Modřín opadavý – světlomilná rychle rostoucí dřevina, opadavé listy ve svazečcích (30-50) na brachyblastech. Kvalitní dřevo používané v nábytkářství a stavebnictví…na modřínových pilotech stojí např. Benátky.
- Jalovec obecný – dvoudomý keř, pichlavé jehlice, roste na pastvinách a okrajích světlých lesů. Má tmavě modré dužnaté šištice – koření, dochucení lihovin (borovička)
- Tis červený – nemá pryskyřičné kanálky, roste pomalu, původní stanoviště – suťové lesy – dnes jen vzácně. Pružné dřevo. Semena obalena červeným míškem rozšiřují ptáci. Celá rostlina (kromě míčku) je jedovatá! Alkaloid taxin. Jedovatý extrakt z tisu se mazal na hroty šípů a bodných zbraní. Po požití semen nebo jehličí je třeba ihned zavolat lékařskou pomoc.
U nás nepůvodní jehličnany
- Borovice vejmutovka – ze Severní Ameriky, jehlice po pěti
- Smrk pichlavý – často vysazen v parcích jako „stříbrný smrk“, Severní Amerika
- Borovice černá – ze Středomoří, suché vápencové skály, jehlice po dvou
- Zerav západní – thuje – v parcích a hřbitovech, severoamerický
