Léčiva infekčních onemocnění

 

Otázka: Léčiva infekčních onemocnění

Předmět: Chemie léčiv

Přidal(a): Anet D.

 

 

Charakteristika parazitů a mikrobů

Parazit

Organismus, který ke svému životu využívá organizmu jiného

• Ektoparazit = žije na povrchu (členovci)
• Endoparazit = žije uvnitř organismu (např. tasemnice, prvoci, helminti)

 

Parazitismus = vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel), parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele (aniž by se ho snažil zabít), nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho zdatnost

 

Mikrob (mikroorganismus) = jednobuněčný, jen mikroskopicky pozorovatelný organismus, často tvoří různé kolonie, shluky, případně i symbiotická společenstva s jinými organismy, řadí se mezi ně převážná prokaryota (bakterie, archebakterie), ale patří k nim také např. plísně, kvasinky, některé řasy a prvoci

 

Streptokok – bakterie tohoto rodu se u lidí a zvířat vyskytují přirozeně a jsou součástí bakteriální mikroflóry kůže a sliznic, jiné se zase používají v potravinářském průmyslu, nemoci – záněty mandlí a angína

 

Stafylokok – v světelném mikroskopu jsou buňky uspořádané do tvaru charakteristických hroznů, rod zahrnuje kolem 50 druhů, z nichž většina je nepatogenní a tvoří součást přirozené mikroflóry kůže a sliznic člověka i zvířat, vyskytují se také v půdě nebo v potravinách, nemoci – hnisavá rýma, zánět nehtového lůžka.

 

Pneumokok – kulovitá bakterie, která má na svém povrchu pouzdro složené z cukrů – polysacharidů, uvádí se, že jen některé sérotypy vyvolávají pneumokoková onemocnění a že 13 nejběžnějších typů je odpovědných minimálně za nejméně 50 až 76 % (v závislosti na zemi) invazivních pneumokokových onemocnění u dospělých, nemoci – zánět středního ucha, zápal plic.

 

Typy antibiotik, jejich funkce

Antibiotika

• Přírodní i chemický původ
• Zastavují růst mikroorganismů nebo je přímo ničí
• Výhradně na lékařský předpis – dodržování pravidelných intervalů, dostatečná doba užívání (recidiva onemocnění)
• Nevýhoda – rezistence mikroorganismů
• Dělení:
• a) Podle účinku
  • Baktericidní – reakce s látkami vytvářejícími stěnu buňky → usmrcení mikroorganismů – peniciliny, cefalosporiny
  • Bakteriostatická – brání tvorbě proteinů → mikroorganismy se nerozmnožují (odstraněny pomocí imunitního systému organismu)

• b) Podle antimikrobiálního účinku
  • S nízkým účinkem
  • Rozšířeným účinkem
  • Širokospektrým účinkem

• c) Podle chemické struktury
  • Odvozená od aminokyselin – lze snadno synteticky vyrobit – struktura jednoduchá
    • Chloramfenikol (širokospektrální) – horní cesty dýchací (zápal plic), tyfus – řada vedlejších účinků (negativní vliv na kostní dřeň) – dnes se nepředepisuje
  • β–laktamová
    • peniciliny – odvozeny od 6-aminopenicilanové kyseliny
    • cefalosporiny – odvozeny od 7-amonicefalosporanové kyseliny
    • Např. benzylpenicilin
    • Penicilin – forma sodné, draselné nebo vápenaté soli, úzké spektrum (streptokoky, stafylokoky, pneumokoky)
      • Rychle se vylučuje z organismu → nevýhoda – eliminace reakcí s organickými bázemi (prokain – penicilin G) nebo s reakcí N,N-dibenzylethylendiamin (Pendepon)
      • Nestálý v kyselém prostředí – negativní vlastnost – eliminace zavedením elektron – odtahující skupiny do N-acylového zbytku fenoxymethylpenicilin (Penicilin V) – je stabilní vůči žaludečním šťávám (aplikace perorální)
    • Ampicilin – po zavedení polárního hydrofilního substituentu na α-uhlík

• • c) Tetracyklinová antibiotika – deriváty částečně hydrogenovaného naftacenu – širokospektrální účinky
    • Nežádoucí účinky – vliv na kosti a zuby – nedoporučuje se dlouhodobé užívání (hlavně dětem mladším 6 let a těhotným)
    • Tetracyklin v podobě soli s kyselinou HCl (málo rozpustné ve vodě) nebo vzniklé reakcí formaldehydu, sekundárních nebo primárních aminů a ketonů

Antibakteriální chemoterapeutika

• 1)      Sulfonamidy
• 2)      Nitrofurany

Sulfonamidy:

• 30. léta 20. století – vytlačovány antibiotiky – opět se předepisují (na řadu antibiotik si mikroorganismy vytvořili rezistenci)
• Prontosil rubrum – terapeutické účinky neprokázány – v organismu se odbourává na sulfonamid =
• Dipron – antimikrobiálně účinný sulfonamid
• Sulfathiazol – kožní infekce – gel, mast, roztok
• Ftalazol – střevní infekce – tablety, suspenze
• Sulfadimidin – veterinární medicína – sulfonamidy vytěsňují p-aminobenzoovou kyselinu – působí jako inhibitor syntézy kyseliny listové v bakteriálních buňkách
• Nežádoucí účinky – nechutenství, ospalost, nevolnost, vyrážky
• Nevýhoda – rezistence mikroorganismů, které samy nesyntetizují listovou kyselinu
• Využití i jako tuberkulostika – Izoniazid – nejúčinnější na tuberkulozu – výroba z 4-methylpiridinu

 

Nitrofurany:

• Deriváty 5-nitro-2-furaldehydu
• Kožní a močové infekce
• Akutol = nitrofuran
• Furantoin = nitrofurantoin
• Patří do skupiny léků, které nesmí být v EU používány u zvířat určených k produkci potravin – proti bakteriálním střevním infekcím

 

Anthelmintika

• K odstraňování parazitujících cizopasných červů z organismu – tasemnice, hlístice (škrkavky a roupy), motolice
• Proti tasemnicím – anticestodika – niklosamid, Mepakrin (Atebrin) = zároveň jako antimalarikum
• Proti škrkavkám – Helmirazin (i proti roupům), mebendazol (Vermox)
• Proti hlísticím – antinematodika
• Proti motolicím – antitrematodika
• Ve formě tablet případně roztoků

 

Výhodou antihelmintik je, že působí většinou velice rychle, jsou velmi dobře snášeny a jejich užívání nebývá spojeno s výskytem nežádoucích účinků. Pokud se vyskytnou, pak především ve formě zažívacích obtíží.

 

Antimykotika

• Odstraňují parazitující houby (plísně, kvasinky)
• Léčí poškozenou tkáň
• Mykóza:
  • Onemocnění houbami, plísněmi a kvasinkami
  • Sliznice, pokožka, nehty, vlasy
  • Svědění, změna vzhledu, smrtelná onemocnění (infekce vnitřních orgánů)
• Princip účinku: poškození buněčné stěny buněk parazitující houby – dojde k úniku elektrolytu a makromolekulárních látek z buňky → její vyhynutí
• Aplikace: lokálně na kůži, sliznici (roztok, mast), perorálně (ústy, rozpouštějící se v tenkém střevu), injekčně (mykóza ve vnitřních orgánech)
• Příklady:
  • Nejstarší dezinficiencia, antiseptika
    • Peroxid vodíku, manganistan draselný (hypermangan)
  • Dezinficiencia na bázi těžkých kovů
    • Dusičnan rtuťnatý, chlorid rtuťnatý
  • Organické látky
    • Fenoly, aldehydy

• Nová léčiva:

• • Na bázi substituovaných fenolů: 2-chlor-4-nitrofenol (Nitrofungin), sůl 2,4,5-trichlorfenolu s tridekanem-2-aminem (Mycodekan)
  • Deriváty imidazolu – nejnovější – širokospektrální antimykotikum – způsobují blokádu fungálních lipidů – ergosteolu v buněčných membránách

• • • Clotrimazol (Canesten) – kožní a vaginální mykózy
    • Mykonazol (Daktarin)
    • Ekonazol

 

Imunitní systém

Obranné mechanismy

• Nedostatečnost imunitního systému
• Schopnost jedince se bránit patogeny
• Schopnost jedince rozlišit látky vlastní a cizorodé
• Psychotické – bludná projekce, distorze reality, popření
• Nezralé – projekce, únik do fantazie, agování, pasivní agresivita, hypochondrie
• Neurotické – intelektualizace, racionalizace, afektualizace, přemístění afektu, fobie, reaktivní výtvor
• Zralé – suprese, humor, anticipace, altruismus, sublimace
• Další – introjekce, substituce, identifikace, izolace, konfluence, retroflexe, proflexe, regrese, deflexe, fixace, percepční obrana, rezignace, agrese, superkonformita

Hlavním úkolem imunitního systému je obrana organismu proti antigenům a patogenům – nebezpečným cizorodým látkám (např. toxinům).

 

Dělení imunitního systému:

a) Nespecifická imunita

• Kůže
  • Mechanická bariera bránící průniku patogenůdo těla
  • Vylučuje různé antibakteriální látky (např.: kyselina mléčná, nenasycené mastné kyseliny)
• Sliznice
  • Mají dokonalý systém obrany proti infekci – tzv. slizniční imunitní systém
• Žaludek
  • Další barierou bránící průniku patogenů do těla
  • Žaludeční šťávy jsou totiž extrémně kyselé (obsahují např.: kyselinu chlorovodíkovou.)
• Bílé krvinky se schopností fagocytózy
  • Fagocyty – buňky imunitního systému schopny pohlcovat cizorodé částice v organismu
• Interferony
  • Interferonyjsou proteiny uvolňované buňkami, které byly napadeny viry
  • Zabraňující množení virů
• Komplement
  • Komplement je soubor proteinů vyráběných fagocytujícími buňkami
• Zánět
  • Zánět je děj při kterém probíhá mnoho nespecifických imunitních reakcí
  • Projevuje se:
    • Rubor = zčervenání
    • Tumor = otok
    • Calor = zteplání
    • Dolor = bolest
    • Functio laesa = porucha funkce; je způsobena poškozením tkáně

 

b) Specifická imunita

• Je zajišťována lymfocyty (druhý nejpočetnější typ bílých krvinek) které se podle toho kde vznikly a typu integrálních membránových proteinů jejich buněčné membrány se dělí na:
• B-lymfocyty
  • Zajišťují látkovou (humorální) imunitu, tj. vyrábějí protilátky
• T-lymfocyty
  • Dozrávají v brzlíku
  • Zajišťují buněčnou imunitu, stimulují B-lymfocytyk práci
  • Dále ničí buňky cizorodých tkání i pozměněné buňky vlastního těla (nádorové, buňky napadené viry)
  • Dělení:
    • Cytotoxické T-lymfocyty– likvidují buňky s antigeny, nebo buňky transplantovaných orgánů
    • Pomocné T-lymfocyty– vylučují cytokiny a stimulují jiné bílé krvinky k práci
    • Regulační T-lymfocyty– schopnost imunosuprese (potlačování imunity)

Očkování

Imunizace (zvýšení obranyschopnosti organismu) se provádí dvěma způsoby:

• Aktivní imunizací při které se do těla vkládá oslabený původce nemoci (vakcinace), proti kterému si tělo samo vyrobí protilátky, preventivní očkování
• Pasivní imunizace při které jsou do těla vkládány přímo protilátky, očkování pomocí očkovacího séra

Imunitní problémy

• AIDS – vyvolaná virem HIV napadajícím přímo buňky imunitního systému (T-lymfocyty)
• Alergie – Nadměrná reakce organismu na antigen nebo i dlouhodobě se vyskytující látku v prostředí
• Transplantace