Léčiva infekčních onemocnění

chemie-léčiv

Otázka: Léčiva infekčních onemocnění

Předmět: Chemie léčiv

Přidal(a): Anet D.

Charakteristika parazitů a mikrobů

Parazit

Organismus, který ke svému životu využívá organizmu jiného

Ektoparazit = žije na povrchu (členovci)
Endoparazit = žije uvnitř organismu (např. tasemnice, prvoci, helminti)

Parazitismus = vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel), parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele (aniž by se ho snažil zabít), nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho zdatnost

Mikrob (mikroorganismus) = jednobuněčný, jen mikroskopicky pozorovatelný organismus, často tvoří různé kolonie, shluky, případně i symbiotická společenstva s jinými organismy, řadí se mezi ně převážná prokaryota (bakterie, archebakterie), ale patří k nim také např. plísně, kvasinky, některé řasy a prvoci

Streptokok – bakterie tohoto rodu se u lidí a zvířat vyskytují přirozeně a jsou součástí bakteriální mikroflóry kůže a sliznic, jiné se zase používají v potravinářském průmyslu, nemoci – záněty mandlí a angína

Stafylokok – v světelném mikroskopu jsou buňky uspořádané do tvaru charakteristických hroznů, rod zahrnuje kolem 50 druhů, z nichž většina je nepatogenní a tvoří součást přirozené mikroflóry kůže a sliznic člověka i zvířat, vyskytují se také v půdě nebo v potravinách, nemoci – hnisavá rýma, zánět nehtového lůžka.

Pneumokok – kulovitá bakterie, která má na svém povrchu pouzdro složené z cukrů – polysacharidů, uvádí se, že jen některé sérotypy vyvolávají pneumokoková onemocnění a že 13 nejběžnějších typů je odpovědných minimálně za nejméně 50 až 76 % (v závislosti na zemi) invazivních pneumokokových onemocnění u dospělých, nemoci – zánět středního ucha, zápal plic.

Typy antibiotik, jejich funkce

Antibiotika

Přírodní i chemický původ
Zastavují růst mikroorganismů nebo je přímo ničí
Výhradně na lékařský předpis – dodržování pravidelných intervalů, dostatečná doba užívání (recidiva onemocnění)
Nevýhoda – rezistence mikroorganismů
Dělení:
a) Podle účinku
- Baktericidní – reakce s látkami vytvářejícími stěnu buňky → usmrcení mikroorganismů – peniciliny, cefalosporiny
- Bakteriostatická – brání tvorbě proteinů → mikroorganismy se nerozmnožují (odstraněny pomocí imunitního systému organismu)

b) Podle antimikrobiálního účinku
- S nízkým účinkem
- Rozšířeným účinkem
- Širokospektrým účinkem

c) Podle chemické struktury
- Odvozená od aminokyselin – lze snadno synteticky vyrobit – struktura jednoduchá
  - Chloramfenikol (širokospektrální) – horní cesty dýchací (zápal plic), tyfus – řada vedlejších účinků (negativní vliv na kostní dřeň) – dnes se nepředepisuje
- β–laktamová
  - peniciliny – odvozeny od 6-aminopenicilanové kyseliny
  - cefalosporiny – odvozeny od 7-amonicefalosporanové kyseliny
  - Např. benzylpenicilin
  - Penicilin – forma sodné, draselné nebo vápenaté soli, úzké spektrum (streptokoky, stafylokoky, pneumokoky)
    - Rychle se vylučuje z organismu → nevýhoda – eliminace reakcí s organickými bázemi (prokain – penicilin G) nebo s reakcí N,N-dibenzylethylendiamin (Pendepon)
    - Nestálý v kyselém prostředí – negativní vlastnost – eliminace zavedením elektron – odtahující skupiny do N-acylového zbytku fenoxymethylpenicilin (Penicilin V) – je stabilní vůči žaludečním šťávám (aplikace perorální)
  - Ampicilin – po zavedení polárního hydrofilního substituentu na α-uhlík

- c) Tetracyklinová antibiotika – deriváty částečně hydrogenovaného naftacenu – širokospektrální účinky
  - Nežádoucí účinky – vliv na kosti a zuby – nedoporučuje se dlouhodobé užívání (hlavně dětem mladším 6 let a těhotným)
  - Tetracyklin v podobě soli s kyselinou HCl (málo rozpustné ve vodě) nebo vzniklé reakcí formaldehydu, sekundárních nebo primárních aminů a ketonů

Antibakteriální chemoterapeutika

1) Sulfonamidy
2) Nitrofurany

Sulfonamidy:

30. léta 20. století – vytlačovány antibiotiky – opět se předepisují (na řadu antibiotik si mikroorganismy vytvořili rezistenci)
Prontosil rubrum – terapeutické účinky neprokázány – v organismu se odbourává na sulfonamid =
Dipron – antimikrobiálně účinný sulfonamid
Sulfathiazol – kožní infekce – gel, mast, roztok
Ftalazol – střevní infekce – tablety, suspenze
Sulfadimidin – veterinární medicína – sulfonamidy vytěsňují p-aminobenzoovou kyselinu – působí jako inhibitor syntézy kyseliny listové v bakteriálních buňkách
Nežádoucí účinky – nechutenství, ospalost, nevolnost, vyrážky
Nevýhoda – rezistence mikroorganismů, které samy nesyntetizují listovou kyselinu
Využití i jako tuberkulostika – Izoniazid – nejúčinnější na tuberkulozu – výroba z 4-methylpiridinu

Nitrofurany:

Deriváty 5-nitro-2-furaldehydu
Kožní a močové infekce
Akutol = nitrofuran
Furantoin = nitrofurantoin
Patří do skupiny léků, které nesmí být v EU používány u zvířat určených k produkci potravin – proti bakteriálním střevním infekcím

Anthelmintika

K odstraňování parazitujících cizopasných červů z organismu – tasemnice, hlístice (škrkavky a roupy), motolice
Proti tasemnicím – anticestodika – niklosamid, Mepakrin (Atebrin) = zároveň jako antimalarikum
Proti škrkavkám – Helmirazin (i proti roupům), mebendazol (Vermox)
Proti hlísticím – antinematodika
Proti motolicím – antitrematodika
Ve formě tablet případně roztoků

Výhodou antihelmintik je, že působí většinou velice rychle, jsou velmi dobře snášeny a jejich užívání nebývá spojeno s výskytem nežádoucích účinků. Pokud se vyskytnou, pak především ve formě zažívacích obtíží.

Antimykotika

Odstraňují parazitující houby (plísně, kvasinky)
Léčí poškozenou tkáň
Mykóza:
- Onemocnění houbami, plísněmi a kvasinkami
- Sliznice, pokožka, nehty, vlasy
- Svědění, změna vzhledu, smrtelná onemocnění (infekce vnitřních orgánů)
Princip účinku: poškození buněčné stěny buněk parazitující houby – dojde k úniku elektrolytu a makromolekulárních látek z buňky → její vyhynutí
Aplikace: lokálně na kůži, sliznici (roztok, mast), perorálně (ústy, rozpouštějící se v tenkém střevu), injekčně (mykóza ve vnitřních orgánech)
Příklady:
- Nejstarší dezinficiencia, antiseptika
  - Peroxid vodíku, manganistan draselný (hypermangan)
- Dezinficiencia na bázi těžkých kovů
  - Dusičnan rtuťnatý, chlorid rtuťnatý
- Organické látky
  - Fenoly, aldehydy

Nová léčiva:

- Na bázi substituovaných fenolů: 2-chlor-4-nitrofenol (Nitrofungin), sůl 2,4,5-trichlorfenolu s tridekanem-2-aminem (Mycodekan)
- Deriváty imidazolu – nejnovější – širokospektrální antimykotikum – způsobují blokádu fungálních lipidů – ergosteolu v buněčných membránách

- - Clotrimazol (Canesten) – kožní a vaginální mykózy
  - Mykonazol (Daktarin)
  - Ekonazol

Imunitní systém

Obranné mechanismy

Nedostatečnost imunitního systému
Schopnost jedince se bránit patogeny
Schopnost jedince rozlišit látky vlastní a cizorodé
Psychotické – bludná projekce, distorze reality, popření
Nezralé – projekce, únik do fantazie, agování, pasivní agresivita, hypochondrie
Neurotické – intelektualizace, racionalizace, afektualizace, přemístění afektu, fobie, reaktivní výtvor
Zralé – suprese, humor, anticipace, altruismus, sublimace
Další – introjekce, substituce, identifikace, izolace, konfluence, retroflexe, proflexe, regrese, deflexe, fixace, percepční obrana, rezignace, agrese, superkonformita

Hlavním úkolem imunitního systému je obrana organismu proti antigenům a patogenům – nebezpečným cizorodým látkám (např. toxinům).

Dělení imunitního systému:

a) Nespecifická imunita

Kůže
- Mechanická bariera bránící průniku patogenůdo těla
- Vylučuje různé antibakteriální látky (např.: kyselina mléčná, nenasycené mastné kyseliny)
Sliznice
- Mají dokonalý systém obrany proti infekci – tzv. slizniční imunitní systém
Žaludek
- Další barierou bránící průniku patogenů do těla
- Žaludeční šťávy jsou totiž extrémně kyselé (obsahují např.: kyselinu chlorovodíkovou.)
Bílé krvinky se schopností fagocytózy
- Fagocyty – buňky imunitního systému schopny pohlcovat cizorodé částice v organismu
Interferony
- Interferonyjsou proteiny uvolňované buňkami, které byly napadeny viry
- Zabraňující množení virů
Komplement
- Komplement je soubor proteinů vyráběných fagocytujícími buňkami
Zánět
- Zánět je děj při kterém probíhá mnoho nespecifických imunitních reakcí
- Projevuje se:
  - Rubor = zčervenání
  - Tumor = otok
  - Calor = zteplání
  - Dolor = bolest
  - Functio laesa = porucha funkce; je způsobena poškozením tkáně

b) Specifická imunita

Je zajišťována lymfocyty (druhý nejpočetnější typ bílých krvinek) které se podle toho kde vznikly a typu integrálních membránových proteinů jejich buněčné membrány se dělí na:
B-lymfocyty
- Zajišťují látkovou (humorální) imunitu, tj. vyrábějí protilátky
T-lymfocyty
- Dozrávají v brzlíku
- Zajišťují buněčnou imunitu, stimulují B-lymfocytyk práci
- Dále ničí buňky cizorodých tkání i pozměněné buňky vlastního těla (nádorové, buňky napadené viry)
- Dělení:
  - Cytotoxické T-lymfocyty– likvidují buňky s antigeny, nebo buňky transplantovaných orgánů
  - Pomocné T-lymfocyty– vylučují cytokiny a stimulují jiné bílé krvinky k práci
  - Regulační T-lymfocyty– schopnost imunosuprese (potlačování imunity)

Očkování

Imunizace (zvýšení obranyschopnosti organismu) se provádí dvěma způsoby:

Aktivní imunizací při které se do těla vkládá oslabený původce nemoci (vakcinace), proti kterému si tělo samo vyrobí protilátky, preventivní očkování
Pasivní imunizace při které jsou do těla vkládány přímo protilátky, očkování pomocí očkovacího séra

Imunitní problémy

AIDS – vyvolaná virem HIV napadajícím přímo buňky imunitního systému (T-lymfocyty)
Alergie – Nadměrná reakce organismu na antigen nebo i dlouhodobě se vyskytující látku v prostředí
Transplantace

Další podobné materiály na webu: