Kontrastní látky – maturitní otázka

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

chemie-léčiv

 

Otázka: Kontrastní látky

Předmět: Chemie léčiv

Přidal(a): Anet D.

 

 

Kontrastní látky

Kontrastní látka slouží ke zvýšení kontrastu mezi různými tkáněmi, odlišení anatomických struktur, zobrazení a zvýraznění patologie a k funkčnímu zobrazení (dynamické studie).

 

Kontrastní látky se v zásadě rozlišují:

  • podle fyzikálního principu zobrazovací metody:
    • rentgenové záření (skiagrafie, skiaskopie, CT, angiografie)
    • ultrazvuk (kontrastní ultrazvuk, CEUS)
    • magnetická rezonance
  • podle způsobu podání:
    • systémově (intravenózní, intraarteriální podání),
    • endoluminálně a do preformovaných prostor (GIT, žlučové cesty, peritoneální dutina, píštěle);
  • podle absorpce záření:
    • pozitivní − zvyšují absorpci záření (jodové, baryové), na snímku vzniká „stín“
      • vodné (jodové) kontrastní látky
        • ionické
          • monomery
          • dimery
        • neionické
          • monomery
          • dimery
      • baryové kontrastní látky (suspenze BaSO4)
    • negativní − snižují absorpci záření (plyny, voda, metylcelulosa)

 

Význam:

  • stanovení diagnózy
  • poškození orgánů po nemoci

 

Pojmy:

  • Skiagrafie = metoda pro zobrazení tvrdých i měkkých lidských tkání, která využívá rentgenové záření
  • Skiaskopie = metoda, která používá zobrazení RTG obrazu (např. pro zobrazení jícnu, žaludku, střev, pozorování dýchacích pohybů nebo pulzace srdce)
  • CT = radiologická vyšetřovací metoda, která pomocí rentgenového záření umožňuje zobrazení vnitřních orgánů a tkání člověka či zvířat
  • Angiografie = vyšetření cév zobrazovací metodou
  • Intravenózní podání = žilní podáníléku, aplikace do žíly
  • Intraarteriální podání = infúze léku, aplikace do tepny
  • Endoluminálně = uvnitř lumen dutého trubicového orgánu

 

Rentgenové kontrastní látky

  • Rentgenové (RTG) vyšetření s použitím kontrastní látky – běžné radiologické vyšetření – preparáty, které pohlcují rentgenové paprsky v jiné míře než zkoumaná tkáň
  • Princip: schopnost rentgenového záření pronikat hmotou. Výsledkem je obraz zachycený na projekční desku. Obraz je hodnocen lékařem – radiologem
  • Vyšetření: dostavit se nalačno – nesmíte jíst minimálně 3 hodiny, nejlépe však 6 hodin před vyšetřením

 

Kontrastní látka:

  • vyšetření zažívacího traktu – roztok barya (lidově nesprávně nazývaný kaše, sádra, apod.)
  • pasáž jícnem, vyšetření žaludku, enteroklýza, irigoskopie
  • vyšetření ledvin, močového měchýře – vodou ředitelná jodová kontrastní látka (tzv. vylučovací urografie, cystouretrografie)

 

Pojmy:

  • Enteroklýza = radiologické vyšetření, které umožňuje zobrazit tenké střevo pacienta
  • Irigoskopie = rentgenologické vyšetření tlustého střeva
  • Vylučovací urografie = metoda vyšetření ledvin a močových cest
  • Cystouretrografie = vyšetření močového měchýře a močové trubice

 

Kontrastní látka zviditelňuje vyšetřovaný orgán nebo oblast a může být podána několika způsoby:

  • Ústy – tj. vyšetřovaný ji vypije (např. při vyšetření žaludku, dvanáctníku)
  • Hadičkou, která je ústy (někdy nosem) zavedena do žaludku nebo dvanáctníku (při vyšetření tenkého střeva)
  • Aplikována injekcí do žíly (při vyšetření ledvin)
  • Eventuálně podána i jinak – např. do konečníku, do močové trubice atd.

 

Diagnostika:

  • Dutiny – žaludek, střeva, pochva, děloha, vejcovody
  • Vstupní a výstupní cesty – jícen, průdušky, žlučovod, močovod
  • Krevní cesty – tepny, žíly
  • Srdeční a mozkové dutiny

 

Jodové kontrastní látky – značný vývoj – jodový olej → (jodovaný makový olej)

  • Nelze aplikovat do žíly → ucpání → smrt
  • Alergické reakce
  • Sodné soli derivátů kyseliny trijodbenzoové (nelze aplikovat injekčně), odpovědnost za kontrast nese anion
  • Arteriografie (rentgenové vyšetření tepen), angiografie (vyšetření cév), artrogarfie (vyšetření kloubů), uretrografie (vyšetření močové trubice), rentgenografie (pořizování snímků struktury materiálu zářením, druh radiografie)

 

Iontové – Verografin, Telebrix

Neiontové – Lomeron, Optirasy

 

Vyšetření žlučníku:

a) dříve

  • Perorálně jopanová kyselina Jopagnost – zachytávala se játry a byla vylučována žlučí
  • Injekční aplikace Adipiodonu (Ultrabil)
  • Nežádoucí reakce

b) dnes

  • Endoskopické, sonografické metody
  • Vyšetření srdce a koronárních cév – Iohexol, Iopentol

 

Negativní kontrastní látky – plyny

  • musí být inertní, schopny rychlé resorbce
  • sulfan, acetylen, oxid uhličitý, oxid dusný, ethan, kyslík, dusík, inertní plyny

 

Kombinace látek = pozitivně kontrastní s plyny → dvojí kontrast – vyšetření CT = výpočetní tomografie (CT) – po sobě následující kruhové řezy tkáněmi prováděné pomocí rentgenových paprsků

 

Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci

  • Citlivá metoda k posouzení stavu měkkých tkání – mozek, mícha, svaly, šlachy, klouby, srdce, cévy, dutina břišní, malá pánev
  • probíhá bez přítomnosti škodlivého ionizujícího záření
  • látky určené pro vyšetřování pomocí MR obsahují vzácnou zeminu gadolinium, tento prvek absorbuje rentgenové záření

 

Kontrastní látky pro sonografii

  • Sonografie (ultrasonografie) – vyšetření ultrazvukovými vlnami
  • Plyny ve formě mikrobublin – zvyšují intenzitu signálu
  • Velikost bublin je menších než 8 mm (průměrná velikost 2,5 mm ~ velikost červených krvinek)
  • Schopny procházet plicními kapilárami, nejmenšími cévkami
  • Mikrobubliny musí být v krevním oběhu dostatečně stabilní
  • Aplikace do krevního oběhu:
    • Volně
    • Uzavřené do obalu z biopolymeru (plněny vzduchem, inertním plynem – dusík, polyfluorovaný uhlovodík) – plyn v mikrobublinách lépe odráží ultrazvuk než krev nebo měkké části
  • Lékařská ultrasonografie:
    • Diagnostická zobrazovací technika založená na registraci ultrazvuku odraženého od tkání
    • Ke zvýšení kontrastu obrazu, a tím i citlivosti vyšetření, lze použít nitrožilně podaných kontrastních látek, obvykle se používají mikrobubliny neškodného plynu, který po podání poměrně rychle mizí z těla pacienta vydýcháním
    • Způsoby zobrazování:
    • Jednorozměrná zobrazení (1D)
      • Ø  2D zobrazení (B mod)
      • Ø  3D mód
      • Ø  4D zobrazení

Sonografie karotid (ultrazvukové vyšetření krčních tepen)

  • Slouží k diagnostice zúžení nebo uzávěru krčních a mozkových tepen
  • Obvykle provádí specializovaný neurolog nebo kardiolog
  • Vyšetření se používá v případech podezření na zúžení či uzávěr tepen (např. po proběhlé mozkové mrtvici)
  • Ultrazvuk je zvukové vlnění vysoko nad hranicí slyšitelnosti lidským uchem
  • Ultrazvuk neproniká do kostí, což je důvodem, proč se nedá použít při vyšetřování mozku
  • Vyšetření probíhá ve vyšetřovací místnosti, kde je lůžko → sestra na místa, kudy povede lékař sondu, namaže vodící gel
  • Vyšetření můžete sledovat na obrazovce počítače
  • Zobrazení měkkých tkání se kombinuje se zobrazením rychlosti proudu krve.
  • Samotný ultrazvuk nebolí, maximálně při něm cítíte své pulzové vlny a slyšíte zvuk krve protékající tepnami
  • Celé vyšetření trvá zhruba 30 minut.

 

Sonografie břicha

  • Ultrazvuk neproniká za kosti, plyn mění průnik/odraz ultrazvuku a zhoršuje výtěžnost
  • Podobně také velké množství podkožního, ale i viscerálního(nitrobřišního) tuku zhoršuje přínos vyšetření
  • Plynatost při vyšetření zhoršuje vizualizaci orgánů dutiny břišní, plyn zhoršuje vyšetřitelnost, či jej úplně znemožňuje
  • Průběh vyšetření:
    • Vyšetření se provádí vleže
    • Na stěnu břicha se nanáší gel
    • Pro zlepšení vizualizace jednotlivých orgánů se používají další manévry – např. změna polohy, nádech, výdech a podobně
  • Výsledek vyšetření je k dispozici ihned

 

Sonografie ledvin

  • Schopný zobrazit tvar a velikost ledviny, strukturu ledvinné kůry a dřeně, zachytí rozšířenou ledvinnou pánvičku a ledvinné kameny větší než 4-5 mm
  • Používá se také při vyhledávání cyst a ledvinných nádorů
  • Vyšetření je založenéna vysílání a přijímání zvuků o frekvencích, které lidské ucho neslyší, řez vyšetřovanou částí těla se zobrazí na monitoru.
  • Doba vyšetření je cca 10 minut, výsledek je znám ihned po vyšetření
  • Vhodnější provádět nalačno, protože strava a plynatost zhoršují přehlednost břišní dutiny
  • Vyšetření se provádí vleže, v průběhu vyšetření může lékař pacienta požádat, aby se otočil na bok nebo na záda
  • Na vyšetřovanou oblast i na sondu ultrazvuku naneselékař malé množství gelu → poté krouživými pohyby přejíždí sondou ultrazvuku po vyšetřované oblasti a na monitoru se zobrazí řezy ledvinou

 

Funkční a radioizotopová diagnostika

Funkční diagnostika

  • Sledování pohybu diagnostické látky ® sledování funkce příslušného orgánu
  • Seriografie – rentgenové vyšetření spočívající ve zhotovení série snímků v krátkém intervalu
  • (rychlý sled jednotlivých snímků za sebou), aplikace diagnostické látky injekčně -> sleduje se obsah této látky v moči a v krvi (z jejího množství lze určit množství resorbované látky v orgánu)
  • Vyšetření funkce ledvin – indigokarmín 0,1 – 0,8% roztok – aplikace intravenózně – moč se zbarví do modra (diagnostická látka se vylučuje ledvinami)
    • Provádí se pomocí tzv. kreatinové clearence – vyjadřuje míru očišťovací schopnosti ledvin – za jak dlouhou časovou jednotku jsou ledviny schopny očistit krev od dané látky (zde od kreatinu)
  • Vyšetření tenkého střeva – vstřebávání živin – xylosový test – aplikuje se roztok sacharidu xylosy – určuje se její obsah v krvi a v moči
    • Enteroklýza
      • Jedná se o minimálně invazivní cílené vyšetření tenkého střeva
      • Látky se postupně podávají sondou zavedenou ústy nebo nosem přes žaludek do tenkého střeva
      • Nejprve se podává baryová suspenze a následně roztok metylcelulózy
      • Postupné podání obou látek umožní dvojkontrastní obraz vnitřního povrchu střeva
      • Vyšetření se provádí vleže, s polohováním
      • Celková doba vyšetření se pohybuje okolo 30 min.
      • Ke konci vyšetření a po vyšetření se pacient musí vyprázdnit, neboť obě látky se nevstřebávají a odchází jako průjem
  • Orální glukosový toleranční test – potvrzení diabetu mellitus – aplikuje se roztok glukosy
    • Obsah cukru před aplikací
    • Odběr po 1-2 hodinách po aplikaci

Hladina cukru by se měla vrátit na hodnotu před aplikací

 

Radioizotopová diagnostika

  • Funkce jater (i průchodnost žlučových cest) – test bengálskou červení značenou nuklidem 131I – barvivo vychytáváno jaterními buňkami, vylučováno do žluče
  • Scintigrafie – test akumulace jodu – funkce štítné žlázy, velikost a uložení jater – aplikace perorálně

= jodid draselný se značeným jodem 131I – množství akumulovaného KI se zaznamenává gama – kamerou

  • Scintigrafie plicní – vdechnut radioaktivního plynu nebo mlhy s radionuklidem Xe, Kr, Te
    • Často akutně prováděným vyšetřením
    • Rozlišuje se scintigrafie plicní perfuze a plicní ventilace
    • Zpravidla se jako první udělá scintigrafie perfuzní a podle nálezu na ní pak vyšetřující lékař rozhodne, zda je potřebné provést ještě scintigrafii ventilační
    • Vyšetření nemá žádné vedlejší účinky, není limitováno věkem, hmotností, pohyblivostí ani přítomností kovových náhrad Výhodou metody je nízká radiační zátěž a žádné použití kontrastní látky
  • Pozitronová emisní tomografie (PET) – umělé radionuklidy, které uvolňují pozitrony
    • Lékařská zobrazovací metoda, která spadá do oboru nukleární medicína
    • Používána zejména v neurologii, kardiologii a onkologii
    • Výhodoupřístroje je jeho velká diagnostická přesnost a prostorová rozlišovací schopnost
    • Další výhodou je využití biogenních prvků ve sledování metabolismu, které jsou v tomto metabolismu normálně zastoupeny
    • Významnou nevýhodouje technická náročnost PET a s tím i pořizovací cena přístroje


Další podobné materiály na webu: