Kontrastní látky

chemie-léčiv

Otázka: Kontrastní látky

Předmět: Chemie léčiv

Přidal(a): Anet D.

Kontrastní látka slouží ke zvýšení kontrastu mezi různými tkáněmi, odlišení anatomických struktur, zobrazení a zvýraznění patologie a k funkčnímu zobrazení (dynamické studie).

Kontrastní látky se v zásadě rozlišují:

podle fyzikálního principu zobrazovací metody:
- rentgenové záření (skiagrafie, skiaskopie, CT, angiografie)
- ultrazvuk (kontrastní ultrazvuk, CEUS)
- magnetická rezonance
podle způsobu podání:
- systémově (intravenózní, intraarteriální podání),
- endoluminálně a do preformovaných prostor (GIT, žlučové cesty, peritoneální dutina, píštěle);
podle absorpce záření:
- pozitivní − zvyšují absorpci záření (jodové, baryové), na snímku vzniká „stín“
  - vodné (jodové) kontrastní látky
    - ionické
      - monomery
      - dimery
    - neionické
      - monomery
      - dimery
  - baryové kontrastní látky (suspenze BaSO₄)

- negativní − snižují absorpci záření (plyny, voda, metylcelulosa)

Význam:

stanovení diagnózy
poškození orgánů po nemoci

Pojmy:

Skiagrafie = metoda pro zobrazení tvrdých i měkkých lidských tkání, která využívá rentgenové záření
Skiaskopie = metoda, která používá zobrazení RTG obrazu (např. pro zobrazení jícnu, žaludku, střev, pozorování dýchacích pohybů nebo pulzace srdce)
CT = radiologická vyšetřovací metoda, která pomocí rentgenového záření umožňuje zobrazení vnitřních orgánů a tkání člověka či zvířat
Angiografie = vyšetření cév zobrazovací metodou
Intravenózní podání = žilní podáníléku, aplikace do žíly
Intraarteriální podání = infúze léku, aplikace do tepny
Endoluminálně = uvnitř lumen dutého trubicového orgánu

Rentgenové kontrastní látky

Rentgenové (RTG) vyšetření s použitím kontrastní látky – běžné radiologické vyšetření – preparáty, které pohlcují rentgenové paprsky v jiné míře než zkoumaná tkáň
Princip: schopnost rentgenového záření pronikat hmotou. Výsledkem je obraz zachycený na projekční desku. Obraz je hodnocen lékařem – radiologem
Vyšetření: dostavit se nalačno – nesmíte jíst minimálně 3 hodiny, nejlépe však 6 hodin před vyšetřením

Kontrastní látka:

vyšetření zažívacího traktu – roztok barya (lidově nesprávně nazývaný kaše, sádra, apod.)
pasáž jícnem, vyšetření žaludku, enteroklýza, irigoskopie
vyšetření ledvin, močového měchýře – vodou ředitelná jodová kontrastní látka (tzv. vylučovací urografie, cystouretrografie)

Pojmy:

Enteroklýza = radiologické vyšetření, které umožňuje zobrazit tenké střevo pacienta
Irigoskopie = rentgenologické vyšetření tlustého střeva
Vylučovací urografie = metoda vyšetření ledvin a močových cest
Cystouretrografie = vyšetření močového měchýře a močové trubice

Kontrastní látka zviditelňuje vyšetřovaný orgán nebo oblast a může být podána několika způsoby:

Ústy – tj. vyšetřovaný ji vypije (např. při vyšetření žaludku, dvanáctníku)
Hadičkou, která je ústy (někdy nosem) zavedena do žaludku nebo dvanáctníku (při vyšetření tenkého střeva)
Aplikována injekcí do žíly (při vyšetření ledvin)
Eventuálně podána i jinak – např. do konečníku, do močové trubice atd.

Diagnostika:

Dutiny – žaludek, střeva, pochva, děloha, vejcovody
Vstupní a výstupní cesty – jícen, průdušky, žlučovod, močovod
Krevní cesty – tepny, žíly
Srdeční a mozkové dutiny

Jodové kontrastní látky – značný vývoj – jodový olej → (jodovaný makový olej)

Nelze aplikovat do žíly → ucpání → smrt
Alergické reakce
Sodné soli derivátů kyseliny trijodbenzoové (nelze aplikovat injekčně), odpovědnost za kontrast nese anion
Arteriografie (rentgenové vyšetření tepen), angiografie (vyšetření cév), artrogarfie (vyšetření kloubů), uretrografie (vyšetření močové trubice), rentgenografie (pořizování snímků struktury materiálu zářením, druh radiografie)

Iontové – Verografin, Telebrix

Neiontové – Lomeron, Optirasy

Vyšetření žlučníku:

a) dříve

Perorálně jopanová kyselina Jopagnost – zachytávala se játry a byla vylučována žlučí
Injekční aplikace Adipiodonu (Ultrabil)
Nežádoucí reakce

b) dnes

Endoskopické, sonografické metody
Vyšetření srdce a koronárních cév – Iohexol, Iopentol

Negativní kontrastní látky – plyny

musí být inertní, schopny rychlé resorbce
sulfan, acetylen, oxid uhličitý, oxid dusný, ethan, kyslík, dusík, inertní plyny

Kombinace látek = pozitivně kontrastní s plyny → dvojí kontrast – vyšetření CT = výpočetní tomografie (CT) – po sobě následující kruhové řezy tkáněmi prováděné pomocí rentgenových paprsků

Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci

Citlivá metoda k posouzení stavu měkkých tkání – mozek, mícha, svaly, šlachy, klouby, srdce, cévy, dutina břišní, malá pánev
probíhá bez přítomnosti škodlivého ionizujícího záření
látky určené pro vyšetřování pomocí MR obsahují vzácnou zeminu gadolinium, tento prvek absorbuje rentgenové záření

Kontrastní látky pro sonografii

Sonografie (ultrasonografie) – vyšetření ultrazvukovými vlnami
Plyny ve formě mikrobublin – zvyšují intenzitu signálu
Velikost bublin je menších než 8 mm (průměrná velikost 2,5 mm ~ velikost červených krvinek)
Schopny procházet plicními kapilárami, nejmenšími cévkami
Mikrobubliny musí být v krevním oběhu dostatečně stabilní
Aplikace do krevního oběhu:
- Volně
- Uzavřené do obalu z biopolymeru (plněny vzduchem, inertním plynem – dusík, polyfluorovaný uhlovodík) – plyn v mikrobublinách lépe odráží ultrazvuk než krev nebo měkké části
Lékařská ultrasonografie:
- Diagnostická zobrazovací technika založená na registraci ultrazvuku odraženého od tkání
- Ke zvýšení kontrastu obrazu, a tím i citlivosti vyšetření, lze použít nitrožilně podaných kontrastních látek, obvykle se používají mikrobubliny neškodného plynu, který po podání poměrně rychle mizí z těla pacienta vydýcháním
- Způsoby zobrazování:
- Jednorozměrná zobrazení (1D)
  - Ø 2D zobrazení (B mod)
  - Ø 3D mód
  - Ø 4D zobrazení

Sonografie karotid (ultrazvukové vyšetření krčních tepen)

Slouží k diagnostice zúžení nebo uzávěru krčních a mozkových tepen
Obvykle provádí specializovaný neurolog nebo kardiolog
Vyšetření se používá v případech podezření na zúžení či uzávěr tepen (např. po proběhlé mozkové mrtvici)
Ultrazvuk je zvukové vlnění vysoko nad hranicí slyšitelnosti lidským uchem
Ultrazvuk neproniká do kostí, což je důvodem, proč se nedá použít při vyšetřování mozku
Vyšetření probíhá ve vyšetřovací místnosti, kde je lůžko → sestra na místa, kudy povede lékař sondu, namaže vodící gel
Vyšetření můžete sledovat na obrazovce počítače
Zobrazení měkkých tkání se kombinuje se zobrazením rychlosti proudu krve.
Samotný ultrazvuk nebolí, maximálně při něm cítíte své pulzové vlny a slyšíte zvuk krve protékající tepnami
Celé vyšetření trvá zhruba 30 minut.

Sonografie břicha

Ultrazvuk neproniká za kosti, plyn mění průnik/odraz ultrazvuku a zhoršuje výtěžnost
Podobně také velké množství podkožního, ale i viscerálního(nitrobřišního) tuku zhoršuje přínos vyšetření
Plynatost při vyšetření zhoršuje vizualizaci orgánů dutiny břišní, plyn zhoršuje vyšetřitelnost, či jej úplně znemožňuje
Průběh vyšetření:
- Vyšetření se provádí vleže
- Na stěnu břicha se nanáší gel
- Pro zlepšení vizualizace jednotlivých orgánů se používají další manévry – např. změna polohy, nádech, výdech a podobně
Výsledek vyšetření je k dispozici ihned

Sonografie ledvin

Schopný zobrazit tvar a velikost ledviny, strukturu ledvinné kůry a dřeně, zachytí rozšířenou ledvinnou pánvičku a ledvinné kameny větší než 4-5 mm
Používá se také při vyhledávání cyst a ledvinných nádorů
Vyšetření je založenéna vysílání a přijímání zvuků o frekvencích, které lidské ucho neslyší, řez vyšetřovanou částí těla se zobrazí na monitoru.
Doba vyšetření je cca 10 minut, výsledek je znám ihned po vyšetření
Vhodnější provádět nalačno, protože strava a plynatost zhoršují přehlednost břišní dutiny
Vyšetření se provádí vleže, v průběhu vyšetření může lékař pacienta požádat, aby se otočil na bok nebo na záda
Na vyšetřovanou oblast i na sondu ultrazvuku naneselékař malé množství gelu → poté krouživými pohyby přejíždí sondou ultrazvuku po vyšetřované oblasti a na monitoru se zobrazí řezy ledvinou

Funkční a radioizotopová diagnostika

Funkční diagnostika

Sledování pohybu diagnostické látky ® sledování funkce příslušného orgánu
Seriografie – rentgenové vyšetření spočívající ve zhotovení série snímků v krátkém intervalu
(rychlý sled jednotlivých snímků za sebou), aplikace diagnostické látky injekčně -> sleduje se obsah této látky v moči a v krvi (z jejího množství lze určit množství resorbované látky v orgánu)
Vyšetření funkce ledvin – indigokarmín 0,1 – 0,8% roztok – aplikace intravenózně – moč se zbarví do modra (diagnostická látka se vylučuje ledvinami)
- Provádí se pomocí tzv. kreatinové clearence – vyjadřuje míru očišťovací schopnosti ledvin – za jak dlouhou časovou jednotku jsou ledviny schopny očistit krev od dané látky (zde od kreatinu)

Vyšetření tenkého střeva – vstřebávání živin – xylosový test – aplikuje se roztok sacharidu xylosy – určuje se její obsah v krvi a v moči
- Enteroklýza
  - Jedná se o minimálně invazivní cílené vyšetření tenkého střeva
  - Látky se postupně podávají sondou zavedenou ústy nebo nosem přes žaludek do tenkého střeva
  - Nejprve se podává baryová suspenze a následně roztok metylcelulózy
  - Postupné podání obou látek umožní dvojkontrastní obraz vnitřního povrchu střeva
  - Vyšetření se provádí vleže, s polohováním
  - Celková doba vyšetření se pohybuje okolo 30 min.
  - Ke konci vyšetření a po vyšetření se pacient musí vyprázdnit, neboť obě látky se nevstřebávají a odchází jako průjem
Orální glukosový toleranční test – potvrzení diabetu mellitus – aplikuje se roztok glukosy
- Obsah cukru před aplikací
- Odběr po 1-2 hodinách po aplikaci

Hladina cukru by se měla vrátit na hodnotu před aplikací

Radioizotopová diagnostika

Funkce jater (i průchodnost žlučových cest) – test bengálskou červení značenou nuklidem ¹³¹I – barvivo vychytáváno jaterními buňkami, vylučováno do žluče
Scintigrafie – test akumulace jodu – funkce štítné žlázy, velikost a uložení jater – aplikace perorálně

= jodid draselný se značeným jodem ¹³¹I – množství akumulovaného KI se zaznamenává gama – kamerou

Scintigrafie plicní – vdechnut radioaktivního plynu nebo mlhy s radionuklidem Xe, Kr, Te
- Často akutně prováděným vyšetřením
- Rozlišuje se scintigrafie plicní perfuze a plicní ventilace
- Zpravidla se jako první udělá scintigrafie perfuzní a podle nálezu na ní pak vyšetřující lékař rozhodne, zda je potřebné provést ještě scintigrafii ventilační
- Vyšetření nemá žádné vedlejší účinky, není limitováno věkem, hmotností, pohyblivostí ani přítomností kovových náhrad Výhodou metody je nízká radiační zátěž a žádné použití kontrastní látky

Pozitronová emisní tomografie (PET) – umělé radionuklidy, které uvolňují pozitrony
- Lékařská zobrazovací metoda, která spadá do oboru nukleární medicína
- Používána zejména v neurologii, kardiologii a onkologii
- Výhodoupřístroje je jeho velká diagnostická přesnost a prostorová rozlišovací schopnost
- Další výhodou je využití biogenních prvků ve sledování metabolismu, které jsou v tomto metabolismu normálně zastoupeny
- Významnou nevýhodouje technická náročnost PET a s tím i pořizovací cena přístroje

Další podobné materiály na webu: