Otázka: Elektrokardiografie (EKG)
Předmět: Biofyzika
Přidal(a): BobanCreed
Elektrokardiografie (EKG)
– převodní systém srdce:
sinoastriální uzel – atrioventrikulární uzel – Hisův svazek – Tawarovo raménko – Purkyňovy vlákna
– elektrickou aktivitou vznikají jednotlivé měřitelné dipólové vektory => celkový dipólový moment
– ploché nebo miskové elektrody + EKG gel
– snímání 12 elektrodových svodů
– končetinové
– obě zápěstí + levý bérec (zemnící svorka) = Einthovenův trojúhelník
– bipolární (I-III)
– mezi dvěma aktivními elektrodami
– unipolární (VR, VL, VF)
– s indiferentní elektrodou = Wilsonova svorka
– elektrody spojené do 1 bodu přes R=5kΩ
– hrudní (V1-V6)
– ve výšce srdce od pravého kraje sterna po levou podpažní jamku
– unipolární
– křivka EKG:
– vlna P: depolarizace síní
– komplex QRS: depolarizace komor, repolarizace síní
– vlna T: repolarizace komor
– trvání cca 0,8s
– hodnocení – rytmus, frekvence, sklon srdeční osy, změny tvaru křivky
– vektokardiogram
– průmět dipólového vektoru do roviny těla (nejdůležitější frontální)
– typy elektrokardiografů
– jednosvodové přenosné – první pomoc, práce v terénu
– tří nebo šestisvodové přímo píšící – klinická pracoviště
– dvanáctisvodový kardiogram = postupné zapínání elektrod šestisvodového
– kardioskop
– jedno až šestipaprskový osciliskop => přímé pozorování elektrické aktivity
– polygraf
– 3 kanály EKG + 3 kanály dalších metod (fono-, mechanografie)
