Ekologie – maturitní otázka z biologie (3)

 

   Otázka:  Ekologie

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): M

 

 

 

 

  • Zabývá se organismem a jeho obydlím
  • Ekolog Haeckel → stanovil pravidla
  • Nauka o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich životních prostorách
  • Rozdělení – Autekologie – zabývá se jednotlivými druhy
    • Synekologie – zabývá se více organismy
    • Populační ekologie – studuje populace
    • Ekologie společenstev – studuje společenstva a ekosystémy
  • Podle různých jednotlivých druhů – ekologie hub, bakterií, rostlin, živočichů, člověka

 

Ekologické pojmy

  • Biocenóza – společenstvo všech organismů obývajících jeden prostor (ZSJ)
    • Přírodní (přirozená) → v přírodě vzniká samo (např. pralesy, poušť) →musí platit rovnováha, je tam určitý vztah, je trvalejší
    • Umělá – vznikají zásahem člověka, rovnováha narušena, vztahy méně trvalejší, př. rybník
  • Ekosystém – ekologický systém života org. (na určitém území) → musí být nějaký vztah, 2 složky
    • Autotrofní – příjem jednoduchých látek a výroba složitých, energie ze slunce (př. fotosyntéza)
    • Heterotrofní – příjem složitých látek a výroba jednoduchých, energie se uvolňuje, např. konzumenti, reducenti
    • Součástí může být biocenóza – tvoří živou složku → fytocenóza (R), Zoocenóza (Ž)
  • Biotop – určité vymezeni prostoru, ve kterém žije jedinec, populace, nebo společenstvo
  • Biom – ekosystém určité geografické zóny (oblast, s určitými typy vegetace)
  • Ekologická valence – určité rozmezí podmínek, ve kterém je org. schopen žít
    • Euryektní – široká ekologická valence=hodně adaptabilní, velká tolerance, kopřiva, hmyz
    • Stenoektní – malá adaptabilita, tropické rostliny, raci, medvědi
  • Ekotyp – tvarová nebo funkční varianta druhu, která je podmíněna prostředím, dědičná, Pyrenejský ekotyp, Krkonošský ekotyp
  • Areál – soubor stanovišť, kde druh žije, vyvíjí se, rozmnožuje se, … →kosmopolité (široký areál) = prvoci, bakterie, mouchy, kopřivyy,…
    • Kosmopolitní druh – široký areál, rozšířen prakticky po celém světě, př. člověk, moucha domácí
    • Endemický druh – na určitém území, jinde se nevyskytuje, př. madagaskarská šelma fosa

 

Abiotické podmínky života

  • Sluneční záření – energie pro život na zemi, k zemskému povrchu má určité rozmezí 290-5000nm
    • Ultrafialové záření (10-380nm) – většinou pohlcováno ozónovou vrstvou, ve větších dávkách životu nebezpečné, v malých dávkách – důležité pro vznik vitamínu D (aby se fosfor a vápník správně ukládal do kostí)
      • Ve větší míře záření – mutagenní účinky
    • Viditelné záření (380-760nm) – světlo → základní zdroj energie pro fotosyntézu, živočichům umožňuje schopnost vidění
      • Intenzita a délka světla ovlivňuje ve velkém množství organismy
      • Fotoperiodicitu – určité pravidelné změny (střídání dne a noc, délky dne a noci) → vliv na R
        • Rozlišují rostliny světlobitné (ze tmy do světla = kvetení) a stínobitné
      • Vliv na Ž – orientace v prostoru, barevnost živočichů, aktivita, ovlivnění biorytmu, stimulace hormonů (rozmnožování, migraci, výměna peří a srsti; u člověka ovlivňují hormony ze šišinky)
    • Infračervené světlo 760nm-1mm)– zahřívá tělo organismů i neživá tělesa
      • Vydává každý organismus, teplo zpomaluje nebo urychluje biochemické reakce, 15-30 ̊C (některé bakterie až -90 nebo -270)
      • Stenotermní – nesnesou kolísání teploty, musí mít určité optimum
      • Eurytermní – nevadí výkyvy teplot
      • Ž rozdělíme na
        • teplokrevné (stálá tělesná teplota, vlastní termoregulace, neovlivňuje prostředí, savci (36-37) a ptáci (41-42))
        • studenokrevní (plazi, obojživelníci, ryby, teplota těla závislá na prostředí →při snížené teplotě upadají do = anabióza – stav strnulosti)
      • Vzduch – ovlivňuje organismy svým tlakem, prouděním, složením a teplotou
        • Kyslík – velmi stabilní 21%, dostal se do vzduchu teprve jako produkt fotosyntézy, s vyšší nadmořskou výškou jeho množství klesá, pro anaerobní organismy je toxický
          • Více kyslíku ve studenější vodě, v teplé dochází k rozkladu
          • Kyslík potřebujeme ke spouštění metabolismu – rozklad látek
          • Na kyslíkový dluh – sprint
        • Oxid uhličitý – ve vzduchu 0,03 %
          • Důležitý pro fotosyntézu, zdroj uhlíku pro organické sloučeniny → skládá jednotlivé složité látky (cukr, tuk,…), množství roste vlivem spalování fosilních paliv, větší koncentrace nad různými aglomeracemi
        • Dusík – 78% ve vzduchu, přímo ho využívají jen některé prokaryotické organismy, hlízkové bakterie, které žijí v symbióze na houbovitých R, sinice, vyšší obsah org. je pro většinu org. toxický
        • Vzdušná vlhkost – Význam vzduchu – proudění
          • Ž – ovlivňuje orientace → zachycení pachů, využití při letu, echolokace – dorozumívání
          • R – opylování rostlin, přenes semen a plodů
          • Ovlivnění prostoru (teritoria) – pachová stopa
          • Pokud je proudění malé, shromaždují se škodliviny → ovlivnění org
        • Tlak vzduchu – 0,1 MP, vůči tlaku většina organismu odolná, tlak klesá se stoupající nadmořskou výškou
        • Hustota – nízká, čím výš, tím menší hustota
      • Voda – zdroj pro veškerou obživu, výskyt v hydrosféře
        • 3 skupenství (plynné=využívají R, kapalné=nejdůležitější)
        • Mořská voda – 78% zemského povrchu, sladká voda 2% zemského povrchu (proudící potoky, řeky) + ledovce (nejvíc sladké vody)
        • Salinita – vliv na sladkovodní org., mořské org., některé organismy střídají sladkou a slanou vodu (losos obecný)
          • Slané vody – větší hustota (žijí spíše větší org. → voda je nadnáší) → přizpůsobeny i tvarem (aerodynamický tvar = aby lépe pronikali hustotou vody)
          • Čím teplejší voda, tím větší salinita; při 4 stupních je hustota vody největší
          • Hustota 775x větší než vzduch
        • Hydrostatický tlak – roste s hloubkou
          • Nebezpečí náhlé změny tlaku = Kesenova nemoc (plynná embolie)
          • Těla bez schránek (došlo by k rozdrcení), ovlivnění metabolismu bílkovin
        • Množství kyslíku – čím teplejší voda, tím méně kyslíku
        • Propustnost světla (s hloubkou ubývá intenzita světla)
          • Dáno i obsahem dna a zahalovacích látek (bahno, nečistoty)
        • Vliv vody na suchozemské organismy
          • Člověk na ní vydrží maximálně 5 dní
          • Ž – příjem pitím, potravou → některé jsou vázáni na vodu svým zárodečným vývojem
          • R – voda k rozmnožování = mechorosty…
            • Příjem kořenovým vlásením, vlhkomilné (rýže, kapraďorosty) a suchomilné R (kaktusy, sukulenty)
            • Střední nároky (zbytek rostlin), nebo větší hostitele v symbióze
          • Ž za vodou migrují → ovlivnění růstu a vývoje živ. + hmyz = vývoj ve vodě (komáři)
          • H2O je potřebná i k fotosyntéze
        • Půda – pedosféra = půdní obal země
          • Vzniká zvětráváním hornin a činností organismu
          • Matečná hornina (vzniká zvětráváním hornin a minerálů)
          • Humus – odumřelá těla,…
          • Edafon – soubor všech org. žijících v půdě (řasy, sinice, žížaly)
          • Je zdroj většiny min. látek
          • R upevnění na staveništích a Ž = úkryt
          • Pórovitost – prostory mezi půdními částmi, dává určitou vlastnost půdě
            • Velikost půdních částic a Ž žijících tady
          • Sopečná činnost – schopnost půdních částic vázat na sebe vodu a v ní obsazené ionty
            • Čím víc váže, tím více humusu
          • Teplota – největší výkyvy do hloubky 50 m → dál vyrovnávání teploty
            • Záleží na klimatu (zeměpisné poloze), co 1 km o 30 ̊C ↑ (u zem. Jádra)
          • Chemické složení
            • R – důležitý obsah solí (pro život nezbytné) → nejúrodnější je černozem →dusíkaté sloučeniny zvyšují úrodnost půdy a fosforečné soli (nedostatek P – rostlina menšího vzrůstu a málo plodů, nedostatek N = R je křehká)
          • pHkyselé půdy = rostou mechy a masožravé R, rašeliny a vřes → zásadité půdy = bobovité R (hrách, sója…)
            • Ž – chemické složení je méně podstatné → pouze pro Ž žijící v půdě → zooedafon= žije v půdě →ovlivňován vzduchem (méně tolerantní jsou v povrchových vrstvách)
            • Světlo – orientace pomocí jiných smyslů
            • Teplota – tmavší živočichové v tmavých půdách (menší výkyvy teplot) → větší výkyvy teplot (snižuje sníh = promrzání – nemrznoucí hladina půdy u nás je 1,2 m)
          • Půdní vlhkost – ovlivňuje samotný edafon
            • Hygrobionti – vyžaduje hodně vody, prvoci, hlístice (škrkavky, viřníci)
            • Hygrofilní organismy – dýchají vzdušný kyslík a vyžadují vysokou půdní vlhkost, většina půdních živočichů, larvy hmyzu, kroužkovci, měkkýši
            • Xerofilní organismy – sušší půdy, nebo v půdě žijí dočasně, pavouci

 

Biotické faktory

  • Působí na prostředí i na jednotlivé organismy, působení jedinců navzájem
  • Živá složky systému v přírodě
  • Rozhoduje zde jedinec, druh a populace
    • Jedinec – schopen samostatného života, jednobuněčné (bakterie, sinice, řasy a prvoci) mnohobuněčný (ostatní), nebuněční (viry)
    • Druh – specifický jedinec, každý má svůj druh a areál (kosmopolitní, relit a endemit)
      • Areál – všechna naleziště daného druhu na zemi
    • Populace – soubor jedinců téhož druhu, kteří žijí v určitém čase a prostoru kde se rozmnožují, působí zde migrace, př. populace rostlin= semena, plody,…
      • Populace živočichů = samci, samice, dospělí, vývojové stádium
      • Společná vlastnost všech populace je adaptabilita

 

Populace

  • Hustota (denzita) počet jedinců nebo hmotnost biomasy na určitou plochu
    • Vyšší hustotu mají spíše drobné organismy a nízkou organismy větší (př. šelmy)
    • Důležité udržovat hustotu populace v určitých mezích
    • Pokles hustoty – nedostatek potravy, místa na hnízdění
    • Ovlivňuje člověk – vyhubení přirozených predátorů, poškození biotopu, nadměrná ochrana
  • Růst – ovlivněn natalitou (množivostí = počtem narozených jedinců na počet členů populace)
    • Mortalitou – úmrtností, uplatňuje se vliv prostředí např. dravci, parazité, nedostatek potravy
  • Migralita (stěhování) – migrace (stěhování se zpětným návratem na místo výskytu), emigrace – vystěhování), imigrace (přistěhování)
  • Otevřený růst populace je pomalý, poté jde rychle nahoru, zpomalí se a stabilizuje se na určitou hladinu → prostředí zpomalí růst početnosti (př. bakterie, viry, nový druh, …)
  • Uzavřený růst – pozvolněji nahoru, křivka ve tvaru S, ustálí se v rovnovážném stavu
  • Rozmístění – většinou shloučené (potomci jsou u rodičů), méně pak rovnoměrné (u druhů se silnou konkurencí) nebo náhodné
  • Struktura – složení populace podle různých hledisek, např. podle věku, pohlaví, sociální hierarchie
  • Nosná kapacita prostředí – hranice, za níž už růst populace není možný
  • Oscilace – krátkodobé kolísání, obměnou střídání ročních období
  • Fluktuace – dlouhodobé kolísání (1 za 4 roky-7 let)
  • Vztahy mezi populacemi
    • Konkurence (kompetice) – soutěžení mezi jednotlivými druhy populace o prostor, partnery, místo k rozmnožování
      • Silnější a pohyblivější druhy vytlačují druhy slabší a méně pohyblivé
      • R – vyšší a mají více listů nebo kořenů, mohou potlačovat růst R v jejich okolí
      • Vnitrodruhová – mezi jedinci téhož druhu
      • Mezidruhová – mezi jedinci odlišných druhů
    • Antibióza – jedna populace produkuje látky, potlačují růst druhé
    • Predace (kořistnictví) – patří do konkurence, jedna populace tvoří kořist druhé populace, predátor je obvykle větší a početně slabší
      • Př. vlk a zajíc
    • Parazitismus – vztah mezi populací hostitele a parazita, parazit je obvykle menší a početnější než hostitel
      • Parazité žijí na povrchu hostitele (ektoparazité) např. blechy, vší nebo uvnitř těla (endoparazité) např. tasemnice → poškozuje hostitelovy tkáně, orgány
      • Fakultativní parazité – parazitují pouze příležitostně, př. pijavka lékařská
      • Obligátní – parazitují celý svůj život, př. tasemnice
      • Symbiózy
    • Protokooperace – pozitivní vztah v populaci, druhy se sdružují, navzájem si prospívají, využívají se navzájem

 

Společenstva (biocenózy)

  • Živá složka ekosystému, tvořen R, Ž, mikroorganismy a houby → na sobě závislá
  • Vzniká konkurence mezi druhy a parazity
  • Soubor populací různých druhů (R, Ž, mikroorganismů) na určitém biotopu
  • Fytocenóza – společenstvo R, zoocenóza – společenstvo Ž, umělé společenstvo – člověkem vytvořené (př. pole, lesy, zahrady, města)
  • Struktura biocenózy
    • Prostorovou – dána rozmístěním jednotlivých populací v prostoru, výsledkem vztahů mezi organismy, mění se v čase
      • Horizontální – okraj rybníku a jeho střed, rozvrstvení na ploše
      • Vertikální (patra) – kořenová → mechová a lišejníkové → bylinná → … → stromové patro
    • Druhové složení spol. se mění v prostoru a čase (př. kolísání srážek a t)
  • Společenstvo se mění v čase → ovlivněno abiotickými podmínkami → náhlá změna naruší statistiku
  • Druhové vztahy, mezidruhové vztahy

 

Biomy

  • Soubory společenstev daných určitými klimatickými podmínkami, vegetační pásma
  • Tropické deštné pralesy – oblast rovníku
    • 25-30 ̊C, velké srážky 2000-8000 mm/rok
    • Rostliny – dřeviny, epifyty (rostou v blízkosti kořenů vyšších rostlin), liány, kapradiny
    • Ž – hmyz, kolibříci, papoušci, primáti, velké množství plazů
    • Vysoká vzdušná vlhkost
  • Opadavé lesy – Indonésie, J \Evropa
    • Střídání období, 15-20 ̊C, 1500-2000 mm/rok
    • Stromy opadavé, R – listnaté stromy, kapradiny menšího vzrůstu → zásobní orgány – oddenky…
    • Ž – letouni, hmyz, primáti, tapíři, hmyzožravci
  • Savany – J polokoule
    • Střídání chladného a teplého počasí, období sucha a dešťů, 500-1000 mm/rok
    • R – traviny nízkého vzrůstu, keře a stromy ojediněle
    • Ž – kopytníci a šelmy, pavoukovci a hmyz
  • Tropické Pouště, polopouště
    • Sahara největší, obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (40 stupňů), minimální srážky (11 měsíců bez srážek)
    • R – sukulenty, Ž – plazy, pavoukovci, ještěři a hadi
  • Lesy středního a mírného pásu
    • Oblast Japonska, Číny, Korea
    • Srážky 1000-1800 mm, R – stromy duby, javory magnolie, Ž – panda, koala a drobní savci
  • Stepi – střední Asie, část Ukrajiny, J a S. Am
    • Méně srážek 500 mm/rok, suchomilné rostlin a trávy, hlodavci, kopytníci (koně a bizoni)
  • Tundra – S polokoule, jehličnatý severský les
    • Dlouhá zima 9-11 měsíců, srážky 300 mm/rok, R – zakrslé dřeviny – menší stromy brvy, břízy, mechy, lišejníky, Ž – sob, los, polární liška, tuleni, zajíci, lední medvědi
  • Tajga – obrovské teplotní rozdíly mezi teplem a zimou, 600mm/rok
    • Jehličnany, los, sob, hnědí medvědi, grizzly, …

 

Ekosystém

  • Výměna látek a energie mezi ekosystémem a okolím, v každém ekosystému jsou klíčové druhy
  • Z hlediska vztahů ekosystému rozdělujeme org. do 3 základních skupin
    • Producenti – primární organismy, vytváření organické látky z látek anorganických (zelené R, chemolitotrofní bakterie)
      • Zelené R, autotrofní org, fotosyntéza – hlavní děj, hlavní zdroj je sluneční energie
    • Konzumenti
      • Heterotrofní org., závislé na organické hmotě, rozkládají organické látky
      • Řádu – kopytníci, 2. Řádu – masožravci a všežravci, 3. Řádu – masožravci (velkého rozměru)
    • Reducenti (=Dekompozitoři)– rozkladači
      • Živý se mrtvou organickou hmotou, energii získávají rozkladem složitých org. látek na jednodušší
      • Rozkládají org. hmotu na anorganickou a zaručují koloběh látek
      • Houby a bakterie, kvasinky
    • Vytváření potravního řetězce – soubor organismů, které jsou na sobě závislé
      • Pastevně kořistnický – velikost těla konzumentů se zvětšuje, na začátku je více a na konci je méně, tvoří ho producenti (zelené autotrofní R)
        • R, býložravec (konzumenti I. Řádu)→ drobný masožravec (II.řádu), predátoři býložravců a velký masožravec → masožravci, predátoři masožravců (III. Řádu)
        • př. řasy – býložravé ryby – dravé ryby – člověk; strom – lýkožrout – pták – dravec
      • Dekompoziční (detritový) – rozklad organické hmoty na anorganické látky
        • Velikost těla konzumentů se zmenšuje a počet roste
        • Odumřelý organismy (R,Ž) → Saprofágové (narušují mrtvou organickou hmotu) → saprofytické organismy – hmyz, houby, bakterie
        • Př- R – saprofyt – houba
      • Parazitický – vede od hostitele k parazitovi (a následně k parazitům dalších řádů)
        • Savec – parazituje hmyz – hmyz zanese bakterii a ty se mění bakteriofágy – onemocnění
      • Potravní pyramida
  • Vzniká spojením všech potravních řetězců, E – ve spodu → spotřeba E, u vrcholu uvolnění E
  • Vznikají propojením jednotlivých potravních řetězců včetně toku energie a koloběhu látek v rámci ekosystému

 

Biosféra

  • Soubor všech ekosystémů, Zahrnuje litosféru, pedosféru,…
  • 3 biocykly – Pevninský – suchozemský, druhově nejpočetnější, Hl. Producenti jsou vyšší R
    • Slanovodní – marinní, moře + oceány, Největší rozlohu, druhově méně bohatí, hl. producenti nižší R
    • Sladkovodní – limnický
      • Kontinentální vody, méně druhů, menší rozloha, producenti nižší R
      • Mohou přecházet Ž – obojživelníci a hmyz

 

Cyklus látek – koloběh látek v ekosystému je uzavřený a má cyklický charakter, zahrnuje koloběh prvků a látek mezi živými a neživými složkami ekosystému, nejvýznamnější je koloběh vody a biogenních prvků (C,N,S,P)

  • Koloběh vody – výměna vody mezi zemským povrchem a atmosférou doprovázenou změnami – hlavní roli v koloběhu vody má sluneční energie
    • Vypařováním a transpirací se dostávají do ovzduší vodní páry → ty se ochlazením kondenzují a spadnou ve formě srážek na kontinenty a oceány → na souši je část vody zachycena vodními plochami, část se vsakuje pod zemský povrch a tvoří zásoby podzemní vody → ta po čase vystupuje na zemský povrch
    • Na koloběh vody jsou vázány koloběhy makrobiogenních prvků

 

  • Koloběh uhlíku
    • Uhlík z atmosféry je ve formě CO2 pohlcován zelenými rostlinami a prostřednictvím fotosyntézy zabudován do organické hmoty
    • Podílí se na toku energie v ekosystémech – energie zpravidla uložena v makroergních vazbách uhlíkatých sloučenin
    • Organicky vázaný uhlík je z části organismy prodýchán (vznik opět CO2) a část se hromadí ve formě odpadních produktů a masy odumřelých zbytků, které jsou dále zpracovány reducenty (opět se uvolňuje CO2
      • Hlavní zásobárna uhlíku – oceány – využíván fytoplanktonem k fotosyntéze → přesuny uhlíku mezi atmosférou a oceánem – prostřednictvím srážek/difúzí přes hladinu

 

  • Koloběh kyslíku – zásoba kyslíku je v atmosféře nestále doplňovány fotosyntézou zelených rostlin
    • Organismy je spotřebován při dýchání a při dýchání a při rozkladu jejich odumřelých těl (oxidační procesy)

 

  • Koloběh dusíku
    • Zdrojem dusíku je atmosféra
    • Většina organismů nedokáže přijímat volný vzdušný dusík (N2 )
    • Musí dojít k fixaci dusíku → jeho přeměně na dusičnany prostřednictvím některých organismů (hlízkové bakterie) nebo fyzikálně-chemických procesů (elektrické výboje za bouřky)
    • R přijímají dusík ve formě nitrátových NO3 nebo amonných HN4+ iontů a využívají ho k tvorbě organických látek (proteinů a NK)
    • Do těl živočichů se dusík dostává s potravou, z části je živočichy využit k tvorbě vlastních bílkovin, z části je vylučován močí
    • Organický dusík z mrtvé organické hmoty je mikroorganismy a houbami přeměňován na amoniak, nitrifikační bakterie pak převážně amoniak na dusitany či dusičnany, denitrifikační bakterie redukují dusičnany na amoniak či plný dusík
    • Člověk zasahuje – hnojením půd

 

Antropoekologie – vztah člověka k životnímu prostředí

  • Vývoj ekosystému začíná od vývoje člověka na zemi, negativní i pozitivní vliv
  • Negativní – Od 17 století prudký rozvoj populace člověka, většina potravu, přírodní zdroje, přelidnění Asie, růstem intelektuálních schopností člověka, vznik továren, dopravy
  • Vývoj antropoekologie z hlediska historie
    • Pravěk – zásahy do ekosystému minimální, nebyla narušena, člověk se podřídit přírodním podmínkám a rovnováha nebyla narušena
    • Starověk – rozvoj zemědělství, těžba dřeva, pastevectví, začínají se budovat města → odlesňování prostředí, začínají vznikat vodní eroze, změna
    • Středověk – obrovské kácení lesů, zásahy do prostředí, rozvoj průmyslu z hlediska rozvoje zemědělství, pořád nedochází k zásahům do cyklu biosfér
    • Novověk – 17-18 stol, obrovský rozvoj průmyslu, těžba surovin – uhlí, ropa, rudy, velké osidlování nových a nových území, zásah do ekosystému a jeho poškozování
      • vyhubení některých druhů (11 druhů ptáků, 100 savců) umožnění lepší existence jiných druhů, rozšíření druhů, vznik nových druhů, také přemnožení (=Austrálie-králík, u nás brambory-mandelinka bramborová, plíseň bramborová)

 

Globální problémy lidstva

  • Populační exploze – potravinová krize, u rozvojových zemí, regulace porodnosti
  • Nebezpečí vyčerpání zdrojů
  • Energetická krize, plyn, ohrožení základních podmínek existence člověka (voda, vzduch,…)
  • Vše se musí regulovat a respektovat, omezení spotřeby neobnovitelných zdrojů – dodržovat zákony
  • Ekologické katastrofy – rozsáhlé poškození velkých částí biosféry (havárie tankerů, atomových elektráren, požáry lesů a naftových polí, kácení pralesů)
  • 3 katastrofy

 

Hlavní znečišťující faktory

  • Emise – Pevné látky – saze, prach, plynné – z továren, dusičitany, siřičitany…
  • Imise – vznikají reakcí emisní látek mezi sebou + vzduch → jak reagují a mění složení
  • Smog – Směs emisí a imisí → špatné životní prostředí → Londýn – kyselí typ (SO2, kovy) Los Angele- fotochemický (výfukové plyny), kombinovaný smog – u nás
  • Zvyšování inverze – obrácení vzduchu, rozvrstvení teplých a studených vrstev vzduchu, údolí
  • Radioaktivní znečištění – přirozené – z půdy do ovzduší – radon (uvolnění rozpadem radia, při rozpadu hornin)
    • Člověkem (jaderné zbraně, jaderné havárie a elektrárny…), lékařské vyšetření
  • Hnojiva v půdě – člověkem vytvořené uměle → dusičnany a fosforečnany
  • Voda – má do určité míry samočisticí schopnost (kyslík a minerální látky, fyzikální – teplota a záření, biologické – působení organismů, řasy, houby a kořeny R)
    • Biologické – močůvky, fekálie, městská odpadní voda, odpady z nemocnic…
    • Chemické
      • Průmyslová hnojiva
      • Ropa a ropné produkty
      • Těžké kovy
      • Čistící a mycí prostředky z průmyslu
    • Fyzikální – odpadní tepla (z elektráren), radioaktivní záření

 

  • Vliv na ŽP
    • Zemědělství
    • Průmysl
    • Doprava
    • Lidská síla

 

Ochrana ŽP

  • Ochrana před negativními vlivy
  • Velkoplošná chráněná území
    • NP – s omezenou průmyslovou a zemědělskou výrobou a výskytem vzácných druhů
      • Krkonoše, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko
    • CHKO – s harmonicky utvářenou krajinou, klade důraz na šetrnou výrobu i využívání zdrojů
      • Beskydy, Český ráj, Pálava
    • Maloplodá chráněná území
      • Národní přírodní rezervace
        • Málo ovlivněné lidskými zásahy, př. Boubínský prales, Praděd
      • Přírodní rezervace
        • S regionálním významem, př. Prachovské skály, Zemská brána
      • Národní přírodní památka
        • S výskytem vzácných nebo ohrožených druhů, nebo významných geologických jevů, př. Panská skála
      • Přírodní památka
        • Přírodní útvar nebo menší území s regionálním významem, výskyt vzácných nebo ohrožených druhů, i geologických jevů, př. Kunratický les
      • Zákony






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: