Ekologie – maturitní otázka z biologie (3)

 

   Otázka:  Ekologie

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): M

 

 

 

 

• Zabývá se organismem a jeho obydlím
• Ekolog Haeckel → stanovil pravidla
• Nauka o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich životních prostorách
• Rozdělení – Autekologie – zabývá se jednotlivými druhy
  • Synekologie – zabývá se více organismy
  • Populační ekologie – studuje populace
  • Ekologie společenstev – studuje společenstva a ekosystémy
• Podle různých jednotlivých druhů – ekologie hub, bakterií, rostlin, živočichů, člověka

 

Ekologické pojmy

• Biocenóza – společenstvo všech organismů obývajících jeden prostor (ZSJ)
  • Přírodní (přirozená) → v přírodě vzniká samo (např. pralesy, poušť) →musí platit rovnováha, je tam určitý vztah, je trvalejší
  • Umělá – vznikají zásahem člověka, rovnováha narušena, vztahy méně trvalejší, př. rybník
• Ekosystém – ekologický systém života org. (na určitém území) → musí být nějaký vztah, 2 složky
  • Autotrofní – příjem jednoduchých látek a výroba složitých, energie ze slunce (př. fotosyntéza)
  • Heterotrofní – příjem složitých látek a výroba jednoduchých, energie se uvolňuje, např. konzumenti, reducenti
  • Součástí může být biocenóza – tvoří živou složku → fytocenóza (R), Zoocenóza (Ž)
• Biotop – určité vymezeni prostoru, ve kterém žije jedinec, populace, nebo společenstvo
• Biom – ekosystém určité geografické zóny (oblast, s určitými typy vegetace)
• Ekologická valence – určité rozmezí podmínek, ve kterém je org. schopen žít
  • Euryektní – široká ekologická valence=hodně adaptabilní, velká tolerance, kopřiva, hmyz
  • Stenoektní – malá adaptabilita, tropické rostliny, raci, medvědi
• Ekotyp – tvarová nebo funkční varianta druhu, která je podmíněna prostředím, dědičná, Pyrenejský ekotyp, Krkonošský ekotyp
• Areál – soubor stanovišť, kde druh žije, vyvíjí se, rozmnožuje se, … →kosmopolité (široký areál) = prvoci, bakterie, mouchy, kopřivyy,…
  • Kosmopolitní druh – široký areál, rozšířen prakticky po celém světě, př. člověk, moucha domácí
  • Endemický druh – na určitém území, jinde se nevyskytuje, př. madagaskarská šelma fosa

 

Abiotické podmínky života

• Sluneční záření – energie pro život na zemi, k zemskému povrchu má určité rozmezí 290-5000nm
  • Ultrafialové záření (10-380nm) – většinou pohlcováno ozónovou vrstvou, ve větších dávkách životu nebezpečné, v malých dávkách – důležité pro vznik vitamínu D (aby se fosfor a vápník správně ukládal do kostí)
    • Ve větší míře záření – mutagenní účinky
  • Viditelné záření (380-760nm) – světlo → základní zdroj energie pro fotosyntézu, živočichům umožňuje schopnost vidění
    • Intenzita a délka světla ovlivňuje ve velkém množství organismy
    • Fotoperiodicitu – určité pravidelné změny (střídání dne a noc, délky dne a noci) → vliv na R
      • Rozlišují rostliny světlobitné (ze tmy do světla = kvetení) a stínobitné
    • Vliv na Ž – orientace v prostoru, barevnost živočichů, aktivita, ovlivnění biorytmu, stimulace hormonů (rozmnožování, migraci, výměna peří a srsti; u člověka ovlivňují hormony ze šišinky)
  • Infračervené světlo 760nm-1mm)– zahřívá tělo organismů i neživá tělesa
    • Vydává každý organismus, teplo zpomaluje nebo urychluje biochemické reakce, 15-30 ̊C (některé bakterie až -90 nebo -270)
    • Stenotermní – nesnesou kolísání teploty, musí mít určité optimum
    • Eurytermní – nevadí výkyvy teplot
    • Ž rozdělíme na
      • teplokrevné (stálá tělesná teplota, vlastní termoregulace, neovlivňuje prostředí, savci (36-37) a ptáci (41-42))
      • studenokrevní (plazi, obojživelníci, ryby, teplota těla závislá na prostředí →při snížené teplotě upadají do = anabióza – stav strnulosti)
    • Vzduch – ovlivňuje organismy svým tlakem, prouděním, složením a teplotou
      • Kyslík – velmi stabilní 21%, dostal se do vzduchu teprve jako produkt fotosyntézy, s vyšší nadmořskou výškou jeho množství klesá, pro anaerobní organismy je toxický
        • Více kyslíku ve studenější vodě, v teplé dochází k rozkladu
        • Kyslík potřebujeme ke spouštění metabolismu – rozklad látek
        • Na kyslíkový dluh – sprint
      • Oxid uhličitý – ve vzduchu 0,03 %
        • Důležitý pro fotosyntézu, zdroj uhlíku pro organické sloučeniny → skládá jednotlivé složité látky (cukr, tuk,…), množství roste vlivem spalování fosilních paliv, větší koncentrace nad různými aglomeracemi
      • Dusík – 78% ve vzduchu, přímo ho využívají jen některé prokaryotické organismy, hlízkové bakterie, které žijí v symbióze na houbovitých R, sinice, vyšší obsah org. je pro většinu org. toxický
      • Vzdušná vlhkost – Význam vzduchu – proudění
        • Ž – ovlivňuje orientace → zachycení pachů, využití při letu, echolokace – dorozumívání
        • R – opylování rostlin, přenes semen a plodů
        • Ovlivnění prostoru (teritoria) – pachová stopa
        • Pokud je proudění malé, shromaždují se škodliviny → ovlivnění org
      • Tlak vzduchu – 0,1 MP, vůči tlaku většina organismu odolná, tlak klesá se stoupající nadmořskou výškou
      • Hustota – nízká, čím výš, tím menší hustota
    • Voda – zdroj pro veškerou obživu, výskyt v hydrosféře
      • 3 skupenství (plynné=využívají R, kapalné=nejdůležitější)
      • Mořská voda – 78% zemského povrchu, sladká voda 2% zemského povrchu (proudící potoky, řeky) + ledovce (nejvíc sladké vody)
      • Salinita – vliv na sladkovodní org., mořské org., některé organismy střídají sladkou a slanou vodu (losos obecný)
        • Slané vody – větší hustota (žijí spíše větší org. → voda je nadnáší) → přizpůsobeny i tvarem (aerodynamický tvar = aby lépe pronikali hustotou vody)
        • Čím teplejší voda, tím větší salinita; při 4 stupních je hustota vody největší
        • Hustota 775x větší než vzduch
      • Hydrostatický tlak – roste s hloubkou
        • Nebezpečí náhlé změny tlaku = Kesenova nemoc (plynná embolie)
        • Těla bez schránek (došlo by k rozdrcení), ovlivnění metabolismu bílkovin
      • Množství kyslíku – čím teplejší voda, tím méně kyslíku
      • Propustnost světla (s hloubkou ubývá intenzita světla)
        • Dáno i obsahem dna a zahalovacích látek (bahno, nečistoty)
      • Vliv vody na suchozemské organismy
        • Člověk na ní vydrží maximálně 5 dní
        • Ž – příjem pitím, potravou → některé jsou vázáni na vodu svým zárodečným vývojem
        • R – voda k rozmnožování = mechorosty…
          • Příjem kořenovým vlásením, vlhkomilné (rýže, kapraďorosty) a suchomilné R (kaktusy, sukulenty)
          • Střední nároky (zbytek rostlin), nebo větší hostitele v symbióze
        • Ž za vodou migrují → ovlivnění růstu a vývoje živ. + hmyz = vývoj ve vodě (komáři)
        • H₂O je potřebná i k fotosyntéze
      • Půda – pedosféra = půdní obal země
        • Vzniká zvětráváním hornin a činností organismu
        • Matečná hornina (vzniká zvětráváním hornin a minerálů)
        • Humus – odumřelá těla,…
        • Edafon – soubor všech org. žijících v půdě (řasy, sinice, žížaly)
        • Je zdroj většiny min. látek
        • R upevnění na staveništích a Ž = úkryt
        • Pórovitost – prostory mezi půdními částmi, dává určitou vlastnost půdě
          • Velikost půdních částic a Ž žijících tady
        • Sopečná činnost – schopnost půdních částic vázat na sebe vodu a v ní obsazené ionty
          • Čím víc váže, tím více humusu
        • Teplota – největší výkyvy do hloubky 50 m → dál vyrovnávání teploty
          • Záleží na klimatu (zeměpisné poloze), co 1 km o 30 ̊C ↑ (u zem. Jádra)
        • Chemické složení
          • R – důležitý obsah solí (pro život nezbytné) → nejúrodnější je černozem →dusíkaté sloučeniny zvyšují úrodnost půdy a fosforečné soli (nedostatek P – rostlina menšího vzrůstu a málo plodů, nedostatek N = R je křehká)
        • pH – kyselé půdy = rostou mechy a masožravé R, rašeliny a vřes → zásadité půdy = bobovité R (hrách, sója…)
          • Ž – chemické složení je méně podstatné → pouze pro Ž žijící v půdě → zooedafon= žije v půdě →ovlivňován vzduchem (méně tolerantní jsou v povrchových vrstvách)
          • Světlo – orientace pomocí jiných smyslů
          • Teplota – tmavší živočichové v tmavých půdách (menší výkyvy teplot) → větší výkyvy teplot (snižuje sníh = promrzání – nemrznoucí hladina půdy u nás je 1,2 m)
        • Půdní vlhkost – ovlivňuje samotný edafon
          • Hygrobionti – vyžaduje hodně vody, prvoci, hlístice (škrkavky, viřníci)
          • Hygrofilní organismy – dýchají vzdušný kyslík a vyžadují vysokou půdní vlhkost, většina půdních živočichů, larvy hmyzu, kroužkovci, měkkýši
          • Xerofilní organismy – sušší půdy, nebo v půdě žijí dočasně, pavouci

 

Biotické faktory

• Působí na prostředí i na jednotlivé organismy, působení jedinců navzájem
• Živá složky systému v přírodě
• Rozhoduje zde jedinec, druh a populace
  • Jedinec – schopen samostatného života, jednobuněčné (bakterie, sinice, řasy a prvoci) mnohobuněčný (ostatní), nebuněční (viry)
  • Druh – specifický jedinec, každý má svůj druh a areál (kosmopolitní, relit a endemit)
    • Areál – všechna naleziště daného druhu na zemi
  • Populace – soubor jedinců téhož druhu, kteří žijí v určitém čase a prostoru kde se rozmnožují, působí zde migrace, př. populace rostlin= semena, plody,…
    • Populace živočichů = samci, samice, dospělí, vývojové stádium
    • Společná vlastnost všech populace je adaptabilita

 

Populace

• Hustota (denzita) počet jedinců nebo hmotnost biomasy na určitou plochu
  • Vyšší hustotu mají spíše drobné organismy a nízkou organismy větší (př. šelmy)
  • Důležité udržovat hustotu populace v určitých mezích
  • Pokles hustoty – nedostatek potravy, místa na hnízdění
  • Ovlivňuje člověk – vyhubení přirozených predátorů, poškození biotopu, nadměrná ochrana
• Růst – ovlivněn natalitou (množivostí = počtem narozených jedinců na počet členů populace)
  • Mortalitou – úmrtností, uplatňuje se vliv prostředí např. dravci, parazité, nedostatek potravy
• Migralita (stěhování) – migrace (stěhování se zpětným návratem na místo výskytu), emigrace – vystěhování), imigrace (přistěhování)
• Otevřený růst populace je pomalý, poté jde rychle nahoru, zpomalí se a stabilizuje se na určitou hladinu → prostředí zpomalí růst početnosti (př. bakterie, viry, nový druh, …)
• Uzavřený růst – pozvolněji nahoru, křivka ve tvaru S, ustálí se v rovnovážném stavu
• Rozmístění – většinou shloučené (potomci jsou u rodičů), méně pak rovnoměrné (u druhů se silnou konkurencí) nebo náhodné
• Struktura – složení populace podle různých hledisek, např. podle věku, pohlaví, sociální hierarchie
• Nosná kapacita prostředí – hranice, za níž už růst populace není možný
• Oscilace – krátkodobé kolísání, obměnou střídání ročních období
• Fluktuace – dlouhodobé kolísání (1 za 4 roky-7 let)
• Vztahy mezi populacemi
  • Konkurence (kompetice) – soutěžení mezi jednotlivými druhy populace o prostor, partnery, místo k rozmnožování
    • Silnější a pohyblivější druhy vytlačují druhy slabší a méně pohyblivé
    • R – vyšší a mají více listů nebo kořenů, mohou potlačovat růst R v jejich okolí
    • Vnitrodruhová – mezi jedinci téhož druhu
    • Mezidruhová – mezi jedinci odlišných druhů
  • Antibióza – jedna populace produkuje látky, potlačují růst druhé
  • Predace (kořistnictví) – patří do konkurence, jedna populace tvoří kořist druhé populace, predátor je obvykle větší a početně slabší
    • Př. vlk a zajíc
  • Parazitismus – vztah mezi populací hostitele a parazita, parazit je obvykle menší a početnější než hostitel
    • Parazité žijí na povrchu hostitele (ektoparazité) např. blechy, vší nebo uvnitř těla (endoparazité) např. tasemnice → poškozuje hostitelovy tkáně, orgány
    • Fakultativní parazité – parazitují pouze příležitostně, př. pijavka lékařská
    • Obligátní – parazitují celý svůj život, př. tasemnice
    • Symbiózy
  • Protokooperace – pozitivní vztah v populaci, druhy se sdružují, navzájem si prospívají, využívají se navzájem

 

Společenstva (biocenózy)

• Živá složka ekosystému, tvořen R, Ž, mikroorganismy a houby → na sobě závislá
• Vzniká konkurence mezi druhy a parazity
• Soubor populací různých druhů (R, Ž, mikroorganismů) na určitém biotopu
• Fytocenóza – společenstvo R, zoocenóza – společenstvo Ž, umělé společenstvo – člověkem vytvořené (př. pole, lesy, zahrady, města)
• Struktura biocenózy
  • Prostorovou – dána rozmístěním jednotlivých populací v prostoru, výsledkem vztahů mezi organismy, mění se v čase
    • Horizontální – okraj rybníku a jeho střed, rozvrstvení na ploše
    • Vertikální (patra) – kořenová → mechová a lišejníkové → bylinná → … → stromové patro
  • Druhové složení spol. se mění v prostoru a čase (př. kolísání srážek a t)
• Společenstvo se mění v čase → ovlivněno abiotickými podmínkami → náhlá změna naruší statistiku
• Druhové vztahy, mezidruhové vztahy

 

Biomy

• Soubory společenstev daných určitými klimatickými podmínkami, vegetační pásma
• Tropické deštné pralesy – oblast rovníku
  • 25-30 ̊C, velké srážky 2000-8000 mm/rok
  • Rostliny – dřeviny, epifyty (rostou v blízkosti kořenů vyšších rostlin), liány, kapradiny
  • Ž – hmyz, kolibříci, papoušci, primáti, velké množství plazů
  • Vysoká vzdušná vlhkost
• Opadavé lesy – Indonésie, J \Evropa
  • Střídání období, 15-20 ̊C, 1500-2000 mm/rok
  • Stromy opadavé, R – listnaté stromy, kapradiny menšího vzrůstu → zásobní orgány – oddenky…
  • Ž – letouni, hmyz, primáti, tapíři, hmyzožravci
• Savany – J polokoule
  • Střídání chladného a teplého počasí, období sucha a dešťů, 500-1000 mm/rok
  • R – traviny nízkého vzrůstu, keře a stromy ojediněle
  • Ž – kopytníci a šelmy, pavoukovci a hmyz
• Tropické Pouště, polopouště
  • Sahara největší, obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (40 stupňů), minimální srážky (11 měsíců bez srážek)
  • R – sukulenty, Ž – plazy, pavoukovci, ještěři a hadi
• Lesy středního a mírného pásu
  • Oblast Japonska, Číny, Korea
  • Srážky 1000-1800 mm, R – stromy duby, javory magnolie, Ž – panda, koala a drobní savci
• Stepi – střední Asie, část Ukrajiny, J a S. Am
  • Méně srážek 500 mm/rok, suchomilné rostlin a trávy, hlodavci, kopytníci (koně a bizoni)
• Tundra – S polokoule, jehličnatý severský les
  • Dlouhá zima 9-11 měsíců, srážky 300 mm/rok, R – zakrslé dřeviny – menší stromy brvy, břízy, mechy, lišejníky, Ž – sob, los, polární liška, tuleni, zajíci, lední medvědi
• Tajga – obrovské teplotní rozdíly mezi teplem a zimou, 600mm/rok
  • Jehličnany, los, sob, hnědí medvědi, grizzly, …

 

Ekosystém

• Výměna látek a energie mezi ekosystémem a okolím, v každém ekosystému jsou klíčové druhy
• Z hlediska vztahů ekosystému rozdělujeme org. do 3 základních skupin
  • Producenti – primární organismy, vytváření organické látky z látek anorganických (zelené R, chemolitotrofní bakterie)
    • Zelené R, autotrofní org, fotosyntéza – hlavní děj, hlavní zdroj je sluneční energie
  • Konzumenti
    • Heterotrofní org., závislé na organické hmotě, rozkládají organické látky
    • Řádu – kopytníci, 2. Řádu – masožravci a všežravci, 3. Řádu – masožravci (velkého rozměru)
  • Reducenti (=Dekompozitoři)– rozkladači
    • Živý se mrtvou organickou hmotou, energii získávají rozkladem složitých org. látek na jednodušší
    • Rozkládají org. hmotu na anorganickou a zaručují koloběh látek
    • Houby a bakterie, kvasinky
  • Vytváření potravního řetězce – soubor organismů, které jsou na sobě závislé
    • Pastevně kořistnický – velikost těla konzumentů se zvětšuje, na začátku je více a na konci je méně, tvoří ho producenti (zelené autotrofní R)
      • R, býložravec (konzumenti I. Řádu)→ drobný masožravec (II.řádu), predátoři býložravců a velký masožravec → masožravci, predátoři masožravců (III. Řádu)
      • př. řasy – býložravé ryby – dravé ryby – člověk; strom – lýkožrout – pták – dravec
    • Dekompoziční (detritový) – rozklad organické hmoty na anorganické látky
      • Velikost těla konzumentů se zmenšuje a počet roste
      • Odumřelý organismy (R,Ž) → Saprofágové (narušují mrtvou organickou hmotu) → saprofytické organismy – hmyz, houby, bakterie
      • Př- R – saprofyt – houba
    • Parazitický – vede od hostitele k parazitovi (a následně k parazitům dalších řádů)
      • Savec – parazituje hmyz – hmyz zanese bakterii a ty se mění bakteriofágy – onemocnění
    • Potravní pyramida

• Vzniká spojením všech potravních řetězců, E – ve spodu → spotřeba E, u vrcholu uvolnění E
• Vznikají propojením jednotlivých potravních řetězců včetně toku energie a koloběhu látek v rámci ekosystému

 

Biosféra

• Soubor všech ekosystémů, Zahrnuje litosféru, pedosféru,…
• 3 biocykly – Pevninský – suchozemský, druhově nejpočetnější, Hl. Producenti jsou vyšší R
  • Slanovodní – marinní, moře + oceány, Největší rozlohu, druhově méně bohatí, hl. producenti nižší R
  • Sladkovodní – limnický
    • Kontinentální vody, méně druhů, menší rozloha, producenti nižší R
    • Mohou přecházet Ž – obojživelníci a hmyz

 

Cyklus látek – koloběh látek v ekosystému je uzavřený a má cyklický charakter, zahrnuje koloběh prvků a látek mezi živými a neživými složkami ekosystému, nejvýznamnější je koloběh vody a biogenních prvků (C,N,S,P)

• Koloběh vody – výměna vody mezi zemským povrchem a atmosférou doprovázenou změnami – hlavní roli v koloběhu vody má sluneční energie
  • Vypařováním a transpirací se dostávají do ovzduší vodní páry → ty se ochlazením kondenzují a spadnou ve formě srážek na kontinenty a oceány → na souši je část vody zachycena vodními plochami, část se vsakuje pod zemský povrch a tvoří zásoby podzemní vody → ta po čase vystupuje na zemský povrch
  • Na koloběh vody jsou vázány koloběhy makrobiogenních prvků

 

• Koloběh uhlíku
  • Uhlík z atmosféry je ve formě CO₂ pohlcován zelenými rostlinami a prostřednictvím fotosyntézy zabudován do organické hmoty
  • Podílí se na toku energie v ekosystémech – energie zpravidla uložena v makroergních vazbách uhlíkatých sloučenin
  • Organicky vázaný uhlík je z části organismy prodýchán (vznik opět CO2) a část se hromadí ve formě odpadních produktů a masy odumřelých zbytků, které jsou dále zpracovány reducenty (opět se uvolňuje CO₂
    • Hlavní zásobárna uhlíku – oceány – využíván fytoplanktonem k fotosyntéze → přesuny uhlíku mezi atmosférou a oceánem – prostřednictvím srážek/difúzí přes hladinu

 

• Koloběh kyslíku – zásoba kyslíku je v atmosféře nestále doplňovány fotosyntézou zelených rostlin
  • Organismy je spotřebován při dýchání a při dýchání a při rozkladu jejich odumřelých těl (oxidační procesy)

 

• Koloběh dusíku
  • Zdrojem dusíku je atmosféra
  • Většina organismů nedokáže přijímat volný vzdušný dusík (N₂ )
  • Musí dojít k fixaci dusíku → jeho přeměně na dusičnany prostřednictvím některých organismů (hlízkové bakterie) nebo fyzikálně-chemických procesů (elektrické výboje za bouřky)
  • R přijímají dusík ve formě nitrátových NO₃^– nebo amonných HN₄⁺ iontů a využívají ho k tvorbě organických látek (proteinů a NK)
  • Do těl živočichů se dusík dostává s potravou, z části je živočichy využit k tvorbě vlastních bílkovin, z části je vylučován močí
  • Organický dusík z mrtvé organické hmoty je mikroorganismy a houbami přeměňován na amoniak, nitrifikační bakterie pak převážně amoniak na dusitany či dusičnany, denitrifikační bakterie redukují dusičnany na amoniak či plný dusík
  • Člověk zasahuje – hnojením půd

 

Antropoekologie – vztah člověka k životnímu prostředí

• Vývoj ekosystému začíná od vývoje člověka na zemi, negativní i pozitivní vliv
• Negativní – Od 17 století prudký rozvoj populace člověka, většina potravu, přírodní zdroje, přelidnění Asie, růstem intelektuálních schopností člověka, vznik továren, dopravy
• Vývoj antropoekologie z hlediska historie
  • Pravěk – zásahy do ekosystému minimální, nebyla narušena, člověk se podřídit přírodním podmínkám a rovnováha nebyla narušena
  • Starověk – rozvoj zemědělství, těžba dřeva, pastevectví, začínají se budovat města → odlesňování prostředí, začínají vznikat vodní eroze, změna
  • Středověk – obrovské kácení lesů, zásahy do prostředí, rozvoj průmyslu z hlediska rozvoje zemědělství, pořád nedochází k zásahům do cyklu biosfér
  • Novověk – 17-18 stol, obrovský rozvoj průmyslu, těžba surovin – uhlí, ropa, rudy, velké osidlování nových a nových území, zásah do ekosystému a jeho poškozování
    • vyhubení některých druhů (11 druhů ptáků, 100 savců) umožnění lepší existence jiných druhů, rozšíření druhů, vznik nových druhů, také přemnožení (=Austrálie-králík, u nás brambory-mandelinka bramborová, plíseň bramborová)

 

Globální problémy lidstva

• Populační exploze – potravinová krize, u rozvojových zemí, regulace porodnosti
• Nebezpečí vyčerpání zdrojů
• Energetická krize, plyn, ohrožení základních podmínek existence člověka (voda, vzduch,…)
• Vše se musí regulovat a respektovat, omezení spotřeby neobnovitelných zdrojů – dodržovat zákony
• Ekologické katastrofy – rozsáhlé poškození velkých částí biosféry (havárie tankerů, atomových elektráren, požáry lesů a naftových polí, kácení pralesů)
• 3 katastrofy

 

Hlavní znečišťující faktory

• Emise – Pevné látky – saze, prach, plynné – z továren, dusičitany, siřičitany…
• Imise – vznikají reakcí emisní látek mezi sebou + vzduch → jak reagují a mění složení
• Smog – Směs emisí a imisí → špatné životní prostředí → Londýn – kyselí typ (SO₂, kovy) Los Angele- fotochemický (výfukové plyny), kombinovaný smog – u nás
• Zvyšování inverze – obrácení vzduchu, rozvrstvení teplých a studených vrstev vzduchu, údolí
• Radioaktivní znečištění – přirozené – z půdy do ovzduší – radon (uvolnění rozpadem radia, při rozpadu hornin)
  • Člověkem (jaderné zbraně, jaderné havárie a elektrárny…), lékařské vyšetření
• Hnojiva v půdě – člověkem vytvořené uměle → dusičnany a fosforečnany
• Voda – má do určité míry samočisticí schopnost (kyslík a minerální látky, fyzikální – teplota a záření, biologické – působení organismů, řasy, houby a kořeny R)
  • Biologické – močůvky, fekálie, městská odpadní voda, odpady z nemocnic…
  • Chemické
    • Průmyslová hnojiva
    • Ropa a ropné produkty
    • Těžké kovy
    • Čistící a mycí prostředky z průmyslu
  • Fyzikální – odpadní tepla (z elektráren), radioaktivní záření

 

• Vliv na ŽP
  • Zemědělství
  • Průmysl
  • Doprava
  • Lidská síla

 

Ochrana ŽP

• Ochrana před negativními vlivy
• Velkoplošná chráněná území
  • NP – s omezenou průmyslovou a zemědělskou výrobou a výskytem vzácných druhů
    • Krkonoše, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko
  • CHKO – s harmonicky utvářenou krajinou, klade důraz na šetrnou výrobu i využívání zdrojů
    • Beskydy, Český ráj, Pálava
  • Maloplodá chráněná území
    • Národní přírodní rezervace
      • Málo ovlivněné lidskými zásahy, př. Boubínský prales, Praděd
    • Přírodní rezervace
      • S regionálním významem, př. Prachovské skály, Zemská brána
    • Národní přírodní památka
      • S výskytem vzácných nebo ohrožených druhů, nebo významných geologických jevů, př. Panská skála
    • Přírodní památka
      • Přírodní útvar nebo menší území s regionálním významem, výskyt vzácných nebo ohrožených druhů, i geologických jevů, př. Kunratický les
    • Zákony