Dějiny biologie – maturitní otázka z biologie

 

   Otázka: Dějiny biologie

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Lucie R.

 

 

 

 

DĚJINY BIOLOGIE, OBECNÉ VLASTNOSTI ŽIVÝCH SOUSTAV, BIOLOGICKÉ VĚDY

  • Charakterizuj biologii jako vědu a popiš její historický vývoj. Uveď příklady některých vědců a popiš, jak přispěli k rozvoji biologie.

 

BIOLOGIE – (řecky bios – život, logos – věda) – věda o živé přírodě zkoumající formy, vlastnosti a vnitřní procesy živých soustav, jejich vzájemné vztahy a vztahy k neživému prostředí

  • Obecná biologie = obecné vlastnosti a zákonitosti, které charakterizují všechny živé soustavy
  • biologické poznatky mají velký význam pro lidskou společnost, především v oblasti výživy, zdravotnictví, ochrany přírody

 

DĚJINY BIOLOGIE

PRAVĚK

  • lidské poznatky o organismech pramení z každodenního života (lov, sběr); zájem o rostliny a živočichy k užitku (zemědělství)
  • z doby 13/14tis.let př.n.l. známo vyobrazení mamuta s naznačeným srdcem
  • od 8. tisíciletí přnl. zdomácňování zvířat a záměrné pěstování rostlin
  • rozvíjí se léčitelství (původně magicko-kultovní charakter; zvládali trepanace, amputace, zlomeniny)

 

STAROVĚK

  • Egypt –znalosti lidské anatomie (balzamování) a vývojové biologie (např. vývoj žab z pulců)
  • Indie – vysoká úroveň chirurgie (operace moč.kamenů,očních zákalů), pitvy (ale tělo se nechalo macerovat 7 dní v tekoucí vodě a kůže se seškrábala)
  • Čína – Traktát o trávách – soupis 300 léč. bylin, nejstarší lékařské dílo vůbec

 

Antika

ŘECKO  – poznatky o přírodě součástí filozofie a medicíny

  • pro další vývoj byly důležité koncepce Demokrita (atomismus – dále nedělitelné atomy jako základ všech věcí, Empedokla (učení o 4 elementech – oheň, země, voda, vzduch)
  • „otec medicíny“ Hippokrates – (v návaznosti na 4 živly) rozeznává v těle čtyři šťávy – krev, hlen, černá a žlutá žluč; na jejich správném poměru závisí zdraví člověka (později z toho odvozeny 4 druhy temperamentu)
  • Aristoteles ze Stageiry– žák Platóna, učil A. Velikého, přes 300 spisů, ve kterých popsal mnoho organismů, hlavně anatomie, rozmnožování (vejco a živo-rodost,+ samoplození)
  • Theofrastos (Arist. Žák) – zakladatel systematické botaniky

 

ŘÍM   –   spíše praktické poznatky než vědecké

  • Plinius st. – rozsáhlé dílo ,,Děje přírody“ – můžeme chápat jako encyklopedii znalostí o přírodě
  • Dioskorides – souhrnný spis o léčivech (v renesanci vzor pro tvorbu herbářů)
  • Galenos z Perganu (osobní lékař Marka Aurelia) – knihy s poznatky o anatomii, zakladatel humorální teorie

 

STŘEDOVĚK

  • konflikt náboženství a přírodních věd (závěry pozorování, které nejsou s Biblí v doslovném souladu, nejsou pravdivé)
  • Arabové – budovali síť nemocnic, zakládání lékařských škol a knihoven (Damašek, Káhira)
  • Ibn Sina Avicenna (Arab) – lékař, přírodověděc, filozof
  • v Evropě budovány univerzity (jejichž součástí lékařské fakulty, ne prakt.anatomie nebo chirurgie – pitvy zakázány ve 12.stol. církví – prováděny tedy tajně)
  • významní evropští učenci: Albertus Magnus, Roger Bacon – nejdůležitější metoda pozorování přírody je pozorování a pokus

 

NOVOVĚK

  • formování základů biologických oborů jako samostatných disciplín (význam měl objev knihtisku v 15.stol.)
  • Leonardo da Vinci – zájem o lidskou anatomii, prý 30 pitev, objev štítné žlázy
  • Pietro Andrea Mattioli – botanika, 1. herbář!
  • Andreas Vesalius – zakladatel vědecké anatomie, autorem první moderní učebnice anatomie člověka s názornými obrázky
  • -17.stol. v Evropě – vznikla ,,Theatra anatomica“ – pro výuku a pobavení společnosti
  • Jan Jesenius – 1. Veřejná pitva v Praze v r. 1900
  • vznik vědeckých společností – Akademie
  • Robert Hook (anglický přírodovědec) – svou prací napomohl k vylepšení mikroskopu, studoval mikrostruktury, považován za objevitele rostlinných buněk
  • Anthony Van Leeuwenhoek (samouk) – postavil vlastní mikroskop, objevil krevní kapiláry, prvoky, bakterie
  • Carl von Linné – přírodovědec, botanik, lékař, systematik; zavedl a uplatňoval binomickou nomenklaturu (dvouslovný název)
  • Jean Baptista Lamarck – autor knihy ,,Filozofie zoologie“, myšlenky o vývoji organismů od jednoduchých forem ke složitějším
  • Jan Evangelista Purkyně – český vědec, i profesor na UK, jako první nazval živou hmotu živočišných zárodečných buněk protoplazma, zakladatel časopisu Živa
  • Louis Pasteur – imunologie a mikrobiologie; zabýval se kultivací mikroorganismů, potvrdil, že mikroorganismy způsobují onemocnění, navrhl očkování – zakladatel imunologie
  • Robert Koch – zakladatel bakteriologie, objevil původce TBC a cholery
  • Ivan Petrovič Pavlov – studium nervové soustavy, objevil podmíněný reflex (Nobelova cena r. 1904)
  • Johann Gregor Mendel – objevil zákony dědičnosti
  • celé 19. století ovlivněno Charlesem Robertem Darwinem – objasnil původ člověka (evoluční teorie)
  • století – rozvoj genetiky a molek. biologie
  • Thomas Hunt Morgan – objasnil výraz chromozomů, rekombinace
  • D.Watson, F.H.Cricl. M.H.F.Wilkins – objevili strukturu DNA
  • Alexandr Fleming – objevitel penicilinu
  • Calvin – objasnil proces fotosyntézy (Nobelova cena)
  • (dále Jan Jánský – krevní skupiny)

 

  • Podle jakých hledisek třídíme biologické vědy? Uveď příklady.

 

Zákl. biologické vědy dle skupin zkoumaných organismů

  • mikrobiologie – studuje mikroorganismy
  • botanika – zabývá se studiem rostlin
  • zoologie – zabývá se studiem živočichů
  • antropologie – zabývá se studiem člověka (fyzická-studium ontogeneze a variability stavby lidského těla; paleoantropologie-vznik a vývoj člověka; sociální-lidské bytosti z hlediska sociálních vztahů)
  • mykologie – zabývá se studiem hub
  • dendrologie – nauka o stromech a dřevinách
  • ornitologie – nauka o ptactvu
  • entomologie – zabývá se studiem hmyzu
  • ichtyologie – obor zoologie zabývající se studiem rybovitých obratlovců

 

vědy studující určité vlastnosti živých organismů

  • molekulární biologie – studium biologických jevů na molekulární úrovni; struktura a uspořádání biologických makromolekul (nukl. kys., bílkoviny) a jejich vztah k zákl.živ. dějům a vlastnostem živých soustav
  • anatomie – zkoumá vnitřní stavbu těla a orgánů
  • morfologie – studuje tvary organismů a jejich částí
  • fyziologie – studuje funkce živých soustav a jednotl. orgánů
  • genetika – studuje dědičnost a proměnlivost organismů
  • imunologie – studuje obranné funkce organismů
  • etologie – studuje projevy, funkci a evoluci chování živočichů a člověka
  • ekologie – zabývá se vztahem živých soustav k jejich prostředí
  • cytologie – nauka o buňce, její funkci a struktuře
  • histologie – nauka o tkáních
  • embryologie – studuje vývoj zárodku
  • parazitologie – nauka o cizopasnictví, sleduje vztah mezi hostitelem a parazitem

(paleontologie – studuje vyhynulé organismy)

 

vědy studující živé soustavy z obecného hlediska

  • obecná biologie – studuje obecné vlastnosti a zákonitosti charakterizující všechny živé soustavy
  • vývojová biologie – studuje a srovnává ontogenetický vývoj živých organismů
  • evoluční biologie – věda o obecných zákonitostech biologické evoluce

 

hraniční disciplíny mezi biologií a ostatními vědami

  • biochemie – chemické vlastnosti živých soustav a chemické děje probíhající v živých soustavách
  • biofyzika – fyzikální vlastnosti živých soustav a vliv fyzikálních faktorů na živé soustavy
  • biomatematika – využívá matematické prostředky ke studiu biologických procesů
  • biogeografie – zkoumá rozmístění organismů na Zemi

 

aplikované biologické vědy

  • biotechnologie – zabývá se využitím mikroorganismů při výrobě některých látek
  • agrobiologie – využití biologie v zemědělství
  • klinická biologie – vyšetřovací metody v medicíně
  • humánní medicína – využívá biol. poznatky k léčbě nemocí člověka
  • veterinární medicína – využívá biol.poznatky k léčbě nemocí zvířat






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: