Otázka: Dějiny biologie
Předmět: Biologie
Přidal(a): Lucie R.
DĚJINY BIOLOGIE, OBECNÉ VLASTNOSTI ŽIVÝCH SOUSTAV, BIOLOGICKÉ VĚDY
- Charakterizuj biologii jako vědu a popiš její historický vývoj. Uveď příklady některých vědců a popiš, jak přispěli k rozvoji biologie.
BIOLOGIE – (řecky bios – život, logos – věda) – věda o živé přírodě zkoumající formy, vlastnosti a vnitřní procesy živých soustav, jejich vzájemné vztahy a vztahy k neživému prostředí
- Obecná biologie = obecné vlastnosti a zákonitosti, které charakterizují všechny živé soustavy
- biologické poznatky mají velký význam pro lidskou společnost, především v oblasti výživy, zdravotnictví, ochrany přírody
DĚJINY BIOLOGIE
PRAVĚK
- lidské poznatky o organismech pramení z každodenního života (lov, sběr); zájem o rostliny a živočichy k užitku (zemědělství)
- z doby 13/14tis.let př.n.l. známo vyobrazení mamuta s naznačeným srdcem
- od 8. tisíciletí přnl. zdomácňování zvířat a záměrné pěstování rostlin
- rozvíjí se léčitelství (původně magicko-kultovní charakter; zvládali trepanace, amputace, zlomeniny)
STAROVĚK
- Egypt –znalosti lidské anatomie (balzamování) a vývojové biologie (např. vývoj žab z pulců)
- Indie – vysoká úroveň chirurgie (operace moč.kamenů,očních zákalů), pitvy (ale tělo se nechalo macerovat 7 dní v tekoucí vodě a kůže se seškrábala)
- Čína – Traktát o trávách – soupis 300 léč. bylin, nejstarší lékařské dílo vůbec
Antika
ŘECKO – poznatky o přírodě součástí filozofie a medicíny
- pro další vývoj byly důležité koncepce Demokrita (atomismus – dále nedělitelné atomy jako základ všech věcí, Empedokla (učení o 4 elementech – oheň, země, voda, vzduch)
- „otec medicíny“ Hippokrates – (v návaznosti na 4 živly) rozeznává v těle čtyři šťávy – krev, hlen, černá a žlutá žluč; na jejich správném poměru závisí zdraví člověka (později z toho odvozeny 4 druhy temperamentu)
- Aristoteles ze Stageiry– žák Platóna, učil A. Velikého, přes 300 spisů, ve kterých popsal mnoho organismů, hlavně anatomie, rozmnožování (vejco a živo-rodost,+ samoplození)
- Theofrastos (Arist. Žák) – zakladatel systematické botaniky
ŘÍM – spíše praktické poznatky než vědecké
- Plinius st. – rozsáhlé dílo ,,Děje přírody“ – můžeme chápat jako encyklopedii znalostí o přírodě
- Dioskorides – souhrnný spis o léčivech (v renesanci vzor pro tvorbu herbářů)
- Galenos z Perganu (osobní lékař Marka Aurelia) – knihy s poznatky o anatomii, zakladatel humorální teorie
STŘEDOVĚK
- konflikt náboženství a přírodních věd (závěry pozorování, které nejsou s Biblí v doslovném souladu, nejsou pravdivé)
- Arabové – budovali síť nemocnic, zakládání lékařských škol a knihoven (Damašek, Káhira)
- Ibn Sina Avicenna (Arab) – lékař, přírodověděc, filozof
- v Evropě budovány univerzity (jejichž součástí lékařské fakulty, ne prakt.anatomie nebo chirurgie – pitvy zakázány ve 12.stol. církví – prováděny tedy tajně)
- významní evropští učenci: Albertus Magnus, Roger Bacon – nejdůležitější metoda pozorování přírody je pozorování a pokus
NOVOVĚK
- formování základů biologických oborů jako samostatných disciplín (význam měl objev knihtisku v 15.stol.)
- Leonardo da Vinci – zájem o lidskou anatomii, prý 30 pitev, objev štítné žlázy
- Pietro Andrea Mattioli – botanika, 1. herbář!
- Andreas Vesalius – zakladatel vědecké anatomie, autorem první moderní učebnice anatomie člověka s názornými obrázky
- -17.stol. v Evropě – vznikla ,,Theatra anatomica“ – pro výuku a pobavení společnosti
- Jan Jesenius – 1. Veřejná pitva v Praze v r. 1900
- vznik vědeckých společností – Akademie
- Robert Hook (anglický přírodovědec) – svou prací napomohl k vylepšení mikroskopu, studoval mikrostruktury, považován za objevitele rostlinných buněk
- Anthony Van Leeuwenhoek (samouk) – postavil vlastní mikroskop, objevil krevní kapiláry, prvoky, bakterie
- Carl von Linné – přírodovědec, botanik, lékař, systematik; zavedl a uplatňoval binomickou nomenklaturu (dvouslovný název)
- Jean Baptista Lamarck – autor knihy ,,Filozofie zoologie“, myšlenky o vývoji organismů od jednoduchých forem ke složitějším
- Jan Evangelista Purkyně – český vědec, i profesor na UK, jako první nazval živou hmotu živočišných zárodečných buněk protoplazma, zakladatel časopisu Živa
- Louis Pasteur – imunologie a mikrobiologie; zabýval se kultivací mikroorganismů, potvrdil, že mikroorganismy způsobují onemocnění, navrhl očkování – zakladatel imunologie
- Robert Koch – zakladatel bakteriologie, objevil původce TBC a cholery
- Ivan Petrovič Pavlov – studium nervové soustavy, objevil podmíněný reflex (Nobelova cena r. 1904)
- Johann Gregor Mendel – objevil zákony dědičnosti
- celé 19. století ovlivněno Charlesem Robertem Darwinem – objasnil původ člověka (evoluční teorie)
- století – rozvoj genetiky a molek. biologie
- Thomas Hunt Morgan – objasnil výraz chromozomů, rekombinace
- D.Watson, F.H.Cricl. M.H.F.Wilkins – objevili strukturu DNA
- Alexandr Fleming – objevitel penicilinu
- Calvin – objasnil proces fotosyntézy (Nobelova cena)
- (dále Jan Jánský – krevní skupiny)
- Podle jakých hledisek třídíme biologické vědy? Uveď příklady.
Zákl. biologické vědy dle skupin zkoumaných organismů
- mikrobiologie – studuje mikroorganismy
- botanika – zabývá se studiem rostlin
- zoologie – zabývá se studiem živočichů
- antropologie – zabývá se studiem člověka (fyzická-studium ontogeneze a variability stavby lidského těla; paleoantropologie-vznik a vývoj člověka; sociální-lidské bytosti z hlediska sociálních vztahů)
- mykologie – zabývá se studiem hub
- dendrologie – nauka o stromech a dřevinách
- ornitologie – nauka o ptactvu
- entomologie – zabývá se studiem hmyzu
- ichtyologie – obor zoologie zabývající se studiem rybovitých obratlovců
vědy studující určité vlastnosti živých organismů
- molekulární biologie – studium biologických jevů na molekulární úrovni; struktura a uspořádání biologických makromolekul (nukl. kys., bílkoviny) a jejich vztah k zákl.živ. dějům a vlastnostem živých soustav
- anatomie – zkoumá vnitřní stavbu těla a orgánů
- morfologie – studuje tvary organismů a jejich částí
- fyziologie – studuje funkce živých soustav a jednotl. orgánů
- genetika – studuje dědičnost a proměnlivost organismů
- imunologie – studuje obranné funkce organismů
- etologie – studuje projevy, funkci a evoluci chování živočichů a člověka
- ekologie – zabývá se vztahem živých soustav k jejich prostředí
- cytologie – nauka o buňce, její funkci a struktuře
- histologie – nauka o tkáních
- embryologie – studuje vývoj zárodku
- parazitologie – nauka o cizopasnictví, sleduje vztah mezi hostitelem a parazitem
(paleontologie – studuje vyhynulé organismy)
vědy studující živé soustavy z obecného hlediska
- obecná biologie – studuje obecné vlastnosti a zákonitosti charakterizující všechny živé soustavy
- vývojová biologie – studuje a srovnává ontogenetický vývoj živých organismů
- evoluční biologie – věda o obecných zákonitostech biologické evoluce
hraniční disciplíny mezi biologií a ostatními vědami
- biochemie – chemické vlastnosti živých soustav a chemické děje probíhající v živých soustavách
- biofyzika – fyzikální vlastnosti živých soustav a vliv fyzikálních faktorů na živé soustavy
- biomatematika – využívá matematické prostředky ke studiu biologických procesů
- biogeografie – zkoumá rozmístění organismů na Zemi
aplikované biologické vědy
- biotechnologie – zabývá se využitím mikroorganismů při výrobě některých látek
- agrobiologie – využití biologie v zemědělství
- klinická biologie – vyšetřovací metody v medicíně
- humánní medicína – využívá biol. poznatky k léčbě nemocí člověka
- veterinární medicína – využívá biol.poznatky k léčbě nemocí zvířat
