Buňka – maturitní otázka z biologie (3)

 

   Otázka: Buňka

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): tynakarp

 

 

 

 

cellula

– věda: cytologie (neboli buněčná biologie)

– základní stavební a funkční jednotka živých buněčných organismů

– nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a reprodukce

– vlastní genetický a proteosyntetický aparát, energetický metabolismus

– ohraničena membránou

 

  • Buněčná teorie

–       vědecká teorie

–       vytvořena botanikem Matthiasem Jakobem Schleidnem a fyziologem/zoologem Theodorem Schwanem (na základě mikroskopického pozorování rostlinného pletiva a živočišné tkáně zjistili, že všechny organismy se skládají z buněk, které mohou vzniknout pouze z jiných buněk)

–       poznatky se liší od Jana Evangelisty Purkyněho (buňky vznikají z nebuněčné hmoty)

     buněčná teorie tvrdí:

–       buňka je základní strukturní a funkční jednotka živých soustav

–       všechny organismy se skládají z jedné nebo více buněk, nebo jsou na buňkách závislé (viry)

–       buňky vznikají z jiných buněk buněčných dělením

–       jsou nositeli genetického materiálu, který při b. dělení předávají dceřiným buňkám

–       všechny buňky mají v zásadě stejné chemické složení a ve všech buňkách probíhají v zásadě stejné metabolické procesy

 

  • Typy buňky:

–          eukaryotická

–          prokaryotická

 

  • Obecné vlastnosti:

–       prokaryotická: vývojově starší, jednodušší, menší (1 – 10 µm- mikrometry), může mít kulovitý nebo tyčinkovitý tvar, tvoří pouze jednobuněčný organismus (nebo kolonie)

–       eukaryotická: mladší, složitější, větší (10 – 100 µm), může mít různé tvary, tvoří jedno i vícebuněčné organismy

–       společné znaky:

prvkové složení (6 hlavních biogenních prvků: S,H,N,O,P,C (tvoří 97% sušiny – látky, které získáme po odpaření vody v buňce)

molekulové složení (sušinu po molekulové stránce vytváří z 97%   bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy a lipidy)

 

PROKARIOTICKÁ BUŇKA

–       prokaryota (bakterie, sinice a prochlorofyty)

–       protoplast: celý živý obsah buňky

–       množí se příčným dělením

–       prokaryotické buňce chybí organely s membránou (např. mitochondrie, plastidy,…)

–       některé prokariotní organismy jsou schopné vázat vzdušný dusík.

 

Stavba prokaryotické buňky

  • buněčná stěna

–          tuhý obal

–          fce: mechanická ochrana buňky, udává tvar

–          je zcela propustná – permeabilní

 

  • cytoplazmatická membrána

–          izoluje vnitřního prostředí od vnějšího

–          má polopropustné vlastnosti – semipermeabilní

 

  • cytoplazma

–          viskózní, koncentrovaný roztok

–          obsahuje převážně bílkoviny

–          zcela vyplňuje prostor buňky

 

  • jaderná hmota=nukleoid

–          bez jaderného obalu > nepravé jádro

–          tvořeno dvouvláknovou DNA, stočenou do kruhu

–          řídí buňku

–          asi 1000x delší než buňka sama, proto DNA stočená do smyček

–          haploidní

 

  • ribozomy

–          tělíska v cytoplazmě

–          z RNA a bílkovin

–          fce: syntéza proteinů

–          v klidové buňce – několik stovek

–          v rostoucí buňce  – 30 000 a více

 

  • plazmidy

–          úseky DNA, mohou se včlenit do chromozomu

–          nejsou pro buňku nepostradatelné

–          nesou genetickou informaci (např. odolnost vůči antibiotikům)

 

  • další

–          bičíky – pohyblivá vlákna

–          fimbrie – nepohyblivá vlákna

–          kapsuly – slizovité obaly

 

EUKARIOTICKÁ BUŇKA

–          větší než prokaryotické (ale existují i eukaryotické buňky menší než prokariotická např. E. coli)

(některé eukaryotické buňky však mohou dosahovat rozměrů až 1 metr)

–          obsahuje organely s membránami

–          liší se od prokariotické stavbou jádra

 

Stavba eukaryotické buňky:

  • Cytoplazmatická membrána

–          ohraničuje obsah buňky, udává tvar

–          je selektivně semipermeabilní – dovolí vstoupit jen určitým látkám (volně propouštěny jen molekuly vody)

–          skládá se ze dvou vrstev fosfolipidů a nepravidelně rozmístěných bílkovin

 

  • fosfolipidy – hydrofobní ocas, hydrofilní hlavička

–          charakter fluidní mozaiky – neustále se pohybující

–          průnik látek -pasivní – bez dodání energie (difúze, osmóza)

                   -aktivní – nutno dodat energii (endocytóza – fagocytóza, pinocytóza; exocytóza)

 

  • Cytoplazma

–          zcela vyplňuje prostor v buňce

–          viskózní, koncentrovaný roztok

–          probíhají v ní biochemické procesy

–          není homogenní: skládá se z vody, enzymů, živin, odpadních látek, plynů

–          tekutá složka cytoplazmy – cytosol

 

  • Cytoskelet

–          hustá síť bílkovinných vláken

–          fce: tvoří kostru buňky, transport látek, podíl na dělení živočišných buňek (dělící vřeténko)

–          vlákna -mikrofilamenty-> z aktinu

                             -střední filamenty->  mechanická pevnost buňky

–          trubičky ­­­-mikrotubuly – >z bílkoviny tubulinu (podíl na vzniku dělícího vřeténka)

–          tvoří svazky – možnost natažení a stažení (pohyb struktur uvnitř buňky)

 

  • Jádro = nukleus, karyon

–          na povrchu dvojitá biomembrána s póry (jaderná blána)

–          vyplněno karioplazmou, uvnitř: chromozomy (s DNA), bílkoviny, jadérko nebo více (syntéza rRNA)

–          může mít kulovitý, oválný nebo podkovovitý tvar

–          uložena zde většina genetického materiálu

–          řídí buňku

–          ve všech eukaryotických buňkách (mimo červené krvinky apod.)

 

  • Mitochondrie

–          na povrchu 2 biomembrány: jedna hladká, druhá vytváří vychlípeniny (kristy)

–          tyčinkovitý až vláknitý tvar

–          v buňce je jich až několik set

–          má vlastní DNA

–          prostor vyplněn matrixem

–          probíhá zde buněčné dýchání –> uvolňování energie – energie uložena v ATP

–          semiautonomní organela

 

  • Ribozomy

–          volně, nebo v endoplazmatickém retikulu

–          obsahují rRNA

–          účast na proteosyntéze (tvorba bílkovin)

 

  • Endoplazmatické retikulum

–          membránový systém kanálků a váčků

–          součást jaderných obalů

–          hrubé: obsahuje ribozomy – syntéza bílkovin

–          hladké: bez ribozomů – syntéza cukrů a tuků

–          produkty ER dopravovány transportními váčky do Golgiho aparátu

 

  • Golgiho aparát (komplex)

–          soustava plochých měchýřků propojených kanálky

–          probíhají v něm biochemické reakce – úprava látek z ER (zahušťování)

–          u živočišných buněk – úprava bílkovin, lipidů, steroidů

–          u rostlinných buněk – úprava bílkovin a složitých sacharidů (např. celulóza)

 

Rozdíly mezi živočišnou, rostlinnou buňkou a buňkou houby

Živočišná buňka                              Rostlinná buňka                     Buňka hub

a) lysozomy                                    a) vakuoly                           a) vakuoly (jako u rostliné)

– kulovité měchýřky                         – měchýřky

– 1 biomembrána                             – 1 biomembrána – tonoplast

– uvnitř – trávicí enzymy                  – uvnitř: buněčná šťáva (enzymy, odpadní látky)

                                                         – mladé buňky – více, staré – méně

b) trávicí vakuoly               b) buněčná stěna                                    b) buněčná stěna– z chitinu

– pouze u prvoků                      složení:

                                                        – celulóza

                                                        – pektiny (polysacharidy)

                                                         – suberin: látka příbuzná vosku (zabraňuje ztrátě H2O)

                                                         – vosky: na povrchu plodů, listů (zabraňují ztrátě H2O)

                                                         – otvory: procházení plasmodesmů

                                                                                    – cytoplazmatická vlákna

                                                                                    – vzájemná komunikace buněk

                                                         – 3 vrstvy – střední lamela, primární a sekundární stěna

c) plastidy

 – oválná tělíska obsahující barviva

 – 2 membrány, vlastní DNA a proteosyntetický aparát

chloroplasty-zelené rostliny, ruduchy a glaukofyty

                                -fotosynteticky aktivní

                               -uvnitř bílkovinné plazma = matrix

                               -síť tylakoidů – tvoří grana – v nich chlorofyl

chromoplasty-barevné (ve žlutých, červených,  oranžových plodech, listech)

                               –karoteny – červené/oranžové barvivo

                               –xantofyly – žluté barvivo

leukoplasty-bez barviv

 -hromadí se v nich zásobní látky

 -škroby: amyloplasty, proteiny- proteinoplast

-oleje- elaioplast

 

Další rozdíly:

– heterotrofní                                    – autotrofní

– proměnlivý tvar                             – tvar dán BS                       – tvar dán BS

– zásobní látka – glykogen               – zásobní látka – škrob         – zásobní látka – glykogen a lipidy






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: