Otázka: Arteriální hypertenze
Předmět: Ošetřovatelství
Přidal(a): terina
Anatomie a fyziologie
Srdce je uloženo za sternem v mediastinu. Hmotnost samotného srdce se pohybuje v průměru okolo 300-350 g. Jeho tvar se přirovnává nepravidelnému kuželu.
Stavba srdeční stěny:
- endokard – vnitřní výstelka srdce
- myokard – srdeční svalovina (příčně pruhovaná vlákna)
- epikard – povrch srdce
- perikard – zevní obal srdce
Dutina srdce se skládá ze dvou síní (atrium cordis dexter a sinister) a dvou komor (ventriculis cordis dexter a sinister). Mezi síněmi a komorami se nachází chlopně (valva mitralis – vlevo) a (valva tricuspidalis – vpravo) a mezi komorami a cévami se nachází chlopně (valva aorte – levá komora a aorta) a (valva pulmonaria – pravá komora a plicní tepna).
Srdce funguje jako pumpa, kdy se rytmicky střídá systola síní a diastola komor se systolou komor a diastolou siní, tento děj zajišťuje převodní systém srdeční. Ten se skládá ze sinoatriálního uzlíku, atrioventrikulárního uzlíku s jeho raménky a vlákny. Srdce také zajišťuje, aby se okysličená krev dostala z levé komory do aorty, která ji svými větvemi rozvede po celém těle. Neokysličená krev se vrací zpět dolní dutou žílou do pravé síně.
Velký (tělní) oběh začíná v levé srdeční komoře, odkud je okysličená krev tepnami odváděna do celého těla. Odkysličená krev je pak přiváděna žílami do pravé síně v srdci.
Malý (plicní) oběh začíná v pravé srdeční komoře, odtud je okysličená krev vedena tepnami do plic. Z plic je přiváděna okysličená krev do levé srdeční síně.
Charakteristika onemocnění
Arteriální hypertenze je stav trvalého zvýšení krevního tlaku nad hodnotu 140/90. Vysoké hodnoty jsou naměřeny ve 2 ze 3 měření během minimálně 2 různých návštěv u lékaře. U diabetických pacientů a mladých pacientů jsou rizikové hodnoty už 130/85. Svými orgánovými komplikacemi výrazně ovlivňuje morbiditu a mortalitu populace. Hypertenze patří k nejčastějším chronickým neinfekčním onemocněním kardiovaskulárního systému, vyskytuje se až u 20-25% dospělé populace.
Hypertenzi dělíme na:
- primární – (esenciální), 90-95 % hypertoniků
- příčinu nelze zjistit
- sekundární – (symptomatická), 5 % hypertoniků
- původem je příznak jiného onemocnění
Patofyziologie:
chronicky zvýšený TK => poškození cév => pronikání LDL (podklad pro aterosklerózu) => vzniká trvalá vazokonstrikce => zvýšení TK, hypertrofie cévní stěny => zvýšení minimálního srdečního výdeje => poškození orgánových soustav
Rizikové faktory u primární hypertenze:
- ovlivnitelné – stres, životospráva, kouření, DM, tělesná aktivita, obezita
- neovlivnitelné – věk, genetické dispozice, pohlaví
Příčiny sekundární hypertenze:
- renovaskulární: stenóza renální tepny
- renální: akutní/chronická glomerulonefritida
- hormonální: Cushingův syndrom (↑ tvorba ACTH), hypertyreóza, Adrenogenitální syndrom
- mechanická: koarktace aorty (vrozené zúžení), A-V píštěl
- gestační/těhotenská: těhotenská gestoza, preeklampsie, eklampsie
- medikamentozní: sympatomimetika, glukortikoidy, antikoncepce, nesteroidní revmatika…
Stádia hypertenze:
- I. ↑ TK bez orgánových změn – vysoký TK bez příznaků, náhodné zjištění, bolest hlavy, únava, poruchy spánku, palpitace
- II. orgánové změny bez funkčních poruch – subjektivní příznaky, objektivně: hypertrofie, přetíženy LK, mikroalbuminourie, změny na očním pozadí
- III. orgánové změny s funkčními poruchami – námahová/klidová dušnost až astma cardinale s plicním edémem, dilatace LK, ataxie (porucha rovnováhy), afázie (porucha řeči), renální insuficience
- IV. maligní hypertenzní krize – hodnoty TK často až 220/130 => urgentní stav, hrozí hypertenzní encefalopatie, kardiální a renální selhání, maligní hypertenze – prudký vzestup TK, změny v orgánech (ledviny, oční pozadí, tepny, srdce)
| I. mírná hypertenze | ≤ 140-159/90-99 |
| II. středně závažná hypertenze | = 160-179/100-109 |
| III. těžká hypertenze | ≥ 180/110 |
| IV. hypertenzní krize | ≥ 220/130 |
Diagnostika
- anamnéza: kdy potíže začaly, jak se projevují
- 5P: poslech, pohled, pulz, pohmat, poklep
- FF: tlak, tep, dech + zeptáme se na váhu, výšku, vyprazdňování
- laboratorní vyš.:
- hematologie – FW, KO+diff
- biochemie – kardioselektivní enzymy, minerály
- mikrobiologie – moč+sed
- koagulace
- KS + Rh faktor
- zobrazovací metody: EKG, RTG, CT, ECHO, Doppler, angiografie, scintigrafie, magnetická rezonance, vyšetření očního pozadí
Léčba:
- nefarmakologická:
- u mírné hypertenze
- redukce tělesné hmotnosti (efekt už při -5kg)
- snížit stres a psychické napětí
- redukce soli na 5-6mg/den, alkoholu, tuků
- zvýšená aerobní zátěž (plavání, chůze, běh, cyklistika)
- farmakologická: u TK > 180/110
- zvýšená rizika KV příhod
- u manifestace ICHS
- u DM s chronickým renálním selháním
- diuretika: Furorese, Verospiron
- bet- blokátory: Betaloc, Lokren, Concor
- alfa-blokátory: Dopegyt
- ACE inhibitory: Prestarium
- blokátory kalciových kanálů: Isoptin, Verapamin
Ošetřovatelská péče
- pacient má klidový režim, pohybový režim po oddělení
- hygiena podle soběstačnosti, dopomůžeme, s čím bude potřeba (sprchy NE horké)
- sledujeme či má pacient pravidelné vyprazdňování
- výživa podle diety, kterou doktor nasadil
- sledujeme TK, P, D (min 3x denně), subjektivní příznaky, účinky farmakoterapie
- pokud pacient odchází do domácí péče, edukujeme jej
