Otázka: Anatomie rostlin
Předmět: Biologie
Přidal(a): Dominika
Stélky (thallus)
– Nejjednodušší mnohobuněčné organismy mají tělo velmi jednoduché = stélka (nemají vyvinuty kořen, stonek ani listy)
– Řasy, mechorosty, parožnatky
– Stélky mohou být i jednobuněčné
Pletiva
– Soubory buněk stejného tvaru i stavby, plní určitou fci
– Zkoumá je histologie
– Dělení podle způsobu vzniku
- Pravá – vznikají dělením buněk na dceřiné, které zůstávají navzájem spojené
- Nepravá – vznikají druhotným seskupením původně volných buněk
– Dělení podle schopnosti dělení
- Dělivá (meristematická)
- Trvalá – vznikají činností dělivých pletiv, skládají se z funkčně rozlišených buněk (ztratily schopnost se dále dělit)
– Dělení podle tvaru buněk a tloustnutí BS
- Parenchymatická
- Kolenchymatická
- Sklerenchymatická
– Podle převládající fce
- Dělivá, krycí, vodivá, zásobní a další
- Parenchym
– BS jsou neztloustlé (mírně ztloustlé)
– Živé buňky
– Interceluláry (= mezibuněčné prostory)
– Často obsahují chloroplasty (fotosyntéza) – chlorenchym, ukládají se zde zásobní látky (zásobárna vody – velké vakuoly, zásobní pletiva – hlízy, semena, plody)
– Většina buněk si zachovala schopnost dále se dělit
– Aerenchym
- Parenchym vodních a bahenních rostlin
- Velké mezibuněčné prostory
- Slouží ke zlepšení výměny plynů mezi rostlinou a prostředím
- Kolenchym
– Ztloustlé BS jen v určitých místech (nejčastěji na rozích)
– Živé buňky
– Vyskytují se v mladých, rostoucích orgánech (řapících listů, obvodových partiích stonků)
– Tvoří pevnou a pružnou podporu listům, stonku, mohou obsahovat chloroplasty
– Buňky mohou růst s celou rostlinou
- Sklerenchym
– Nejrozšířenější zpevňovací (mechanické) pletivo
– BS velmi silně ztloustlé -> nemají živý obsah
– Buňky brzy odumírají a plní se vzduchem
– Nemohou růst (vyskytují se v částech rostliny, které už přestaly růst – dřevní a lýková část vodivých pletiv)
- Meristémy (pletiva dělivá)
– Umožňují růst rostliny, zachovávají si trvale nebo dočasně schopnost dělení buněk
– Buňky jsou malé, tenkostěnné, těsně k sobě přiléhají
– Dělení
- Protomeristém – původní dělící pletivo, jedna nebo několik buněk
- Prvotní (primární) meristém – vznik z protomeristému, vegetační vrcholy kořenů a stonků, růstové zóny listů
- Druhotný (sekundární) meristém – vzniká obnovením dělivé fce trvalých pletiv, nejdůležitější jsou kambium (činností vznikají druhotné dřevo a lýko) a felogén (činností vzniká druhotná kůra – periderm)
- Krycí pletiva
– Pokrývají povrch, chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům, zprostředkovávají výměnu látek mezi rostlinou a okolím
– Pokožka
- Nadzemních orgánů = epidermis
- Pokožka kořene = rhizodermis
- Na povrchu pokožky nadzemních částí rostlin je KUTIKULA
– Chlupy – trichomy
- Rozmanitý tvar
- Krycí trichomy (doplňují ochrannou fci pokožky), nejjednodušší jsou papily
- Žláznaté trichomy, žahavé trichomy – typický tvar
- Přeměnou trichomů vznikají ostny
– Průduchy, vodní skuliny
– Korek
- Druhotné krycí pletivo
- Nahrazuje pokožku u většiny zdřevnatělých stonků
- Vzniká činností felogénu
- V některých dřevin vnější vrstvy korku praskají -> borka
- Pletiva provětrávací
– Zprostředkovávají spojení rostlinných pletiv s okolím, umožňují výměnu plynných látek
– Důležitá součást jsou mezibuněčné prostory
– Průduchy
- Skulina průduchu (vzniklá mezi svěracími buňkami) umožňuje přímý styk rostliny s okolím
- Uzavírání a otevírání průduchů – velmi složitý proces, pomocí svěracích buněk
- Pokud se vytvoří korek – část průduchu nahrazena čočinkami (lenticely)
- Pletiva nasávací
– Buňky pokožky vytváří kořenové vlásky -> jejich tvorbou se zvyšuje nasávací plocha kořene, životnost pouze několik dní, tvorba nových postupně blíže vzrostného vrcholu -> zóna kořenových vlásků se posouvá ve směru růstu kořene -> rostlina v novém prostředí -> živiny
– Haustoria – u parazitických rostlin, odčerpávání živin z cévních svazků hostitele
- Pletiva vodivá
– Vyvinula se s přechodem rostlin na souš
– Umožňují transport vody a v ní rozpuštěných látek po rostlinném těle
– Vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků
– Cévní svazek
- Dřevní část = xylém
- přivádí roztoky minerálních látek z půdy kořeny a stonkem do listů, transpirační proud
- cévy (tracheje) – trubice tvořené řadami mrtvých buněk
- cévice (tracheidy) – tvořeny protáhlými mrtvými buňkami, příčné přehrádky se nerozpouštějí, ale proděravějí
- Lýková část = floém
- Vede z listů asimiláty (produkty fotosyntézy) do míst spotřeby (vzrostné vrcholy stonku, kořene) a k místům jejich uložení, asimilační proud
- Sítkovice – řada živých tenkostěnných buněk, proděravělé přepážky
- Z prokambia -> prvotní xylém a prvotní floém -> vzniká uzavřený cévní svazek
- Část prokambia se zachová -> druhotné mízní pletivo = kambium (odděluje druhotné dřevo a druhotné lýko) -> otevřený cévní svazek
- Druhy cévních svazků
- Soustředné (koncentrické) – jedna část obklopuje druhou, lýkostředné x dřevostředné
- Paprsčité (radiální) – oddělené lýkové a dřevní části se pravidelně střídají
- Bočné (kolaterální) – dřevo a lýko umístěny hned za sebou ve směru poloměru
- Dvoubočné (bikolaterální) – dvě lýkové části, mezi nimiž je část dřevní
- Další typy – pletiva zpevňovací, asimilační, zásobní
Vegetativní rostlinné orgány
– Vyvinuté u cévnatých rostlin
– Reprodukční orgány – květy, semena, plody
– Studiem orgánů se zabývá organologie
Kořen (radix)
– Podzemní část rostliny, která nikdy nenese listy
– Funkce nasávací, vodivá, mechanická, zásobní, vytváří významné látky (syntetická fce)
– Je heterotrofní (nemá fotosyntetická barviva), nemá kutikulu ani průduchy
– Byliny mají dužnaté kořeny, keře a stromy kořeny dřevnaté
- Kořenový systém
– Založen již v zárodku semene -> při klíčení vyrůstá kořínek -> změna v hlavní kořen, z něhož později vyrůstají kořeny postranní -> společně vytváří kořenový systém
– Allorhizie– hlavní kořen a kořeny postranní, typický pro rostliny dvouděložné a většinu nahosemenných
– Homorhizie – hlavní kořen zaniká -> funkci nahradí kořeny adventivní (náhradní), typické pro jednoděložné rostliny
- Stavba kořene
– Na podélném řezu rozlišujeme:
- Absorpční zónu – kořen přijímá vodné roztoky z půdy, tvoří se zde kořenové vlásky (zvětšují absorpční schopnost kořene)
- Prodlužovací zónu – oblast intenzivního růstu kořene
- Dělivou zónu – koncová část kořene s primárním meristémem chráněným kořenovou čepičkou usnadňující vnikání kořene do půdy
– Na příčném řezu rozlišujeme:
- Kořenovou pokožku – rhizodermis
- Primární kůru (cortex) – vyplňuje prostor mezi pokožkou a cévními svazky, tvořena živými buňkami základního pletiva, tvořena ze 3 vrstev – exodermis, mezodermis, endodermis
- Pericykl (perikambium) – vrstva buněk, které si zachovávají dělicí schopnost, základ postranních kořenů
- Cévní svazek – uvnitř středního válce, původně paprsčitý, druhotně tloustne činností kambia
- Dřeň – tvoří se uvnitř mezi cévními svazky, především u jednoděložných rostlin
- Modifikace kořenů
– Zásobní kořeny – hromadí zásobní látky, kořenové hlízy nebo bulvy
– Vzdušné kořeny – přijímají vzdušnou vlhkost, obsahují chlorofyl, u rostlin v tropech, subtropech
– Příčepivé kořeny – mají přichycovací fci
– Haustoria – kořeny parazitů schopné vysávat živiny z dřevní částli hostitele
- Hospodářský význam kořene
– Potrava (mrkev, petržel, křen) či krmivo pro zvířata (krmná řepa)
– Potravinářský průmysl (řepa cukrovka, čekanka), výroba léčiv
Stonek (kaulom)
– Nadzemní článkovaná část cévnatých rostlin nesoucí listy a reprodukční orgány
– Zprostředkovává spojení mezi kořenovým systémem a listy -> dobře vyvinutá vodivá a mechanická pletiva
– Zajišťuje optimální polohu listů a květů v prostoru
– Prýt = stonek s listy
– Uzliny (nody) = místo, kde listy přisedají ke stonku
– Mezi uzlinami jsou články (internodia)
– Vrcholový pupen – na vrcholu stonku, v úžlabí listů jsou pupeny úžlabní
- Druhy stonků
– Byliny mají stonek dužnatý
- Lodyha – olistěný bylinný stonek (len)
- Stvol – bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím, listy tvoří přízemní růžici (prvosenka)
- Stéblo – dutý stonek rozdělený kolénky na články (žito)
– Dřeviny mají stonek dřevnatý
- Stromy – nevětvená část se označuje jako kmen, horní část je koruna
- Keře – stonky se větví hned od země, celé dřevnaté (tavolník)
- Polokeře – horní části větví jsou bylinné, na zimu odumírají (borůvka)
- Stavba stonku
– Prvotní stavba stonku
- Stonek je zelený
- Krytý pokožkou, pod ní se diferencuje prvotní kůra (ochranná, zásobní fce), vnitřní část kůry tvoří endodermis nebo se vyvíjí škrobová pochva
- Střední válec tvoří jednovrstevný pericykl a kolaterální cévní svazky
- Střed stonku – vyplněn dření, ze dřeně vybíhají dřeňové paprsky (vedení roztoků)
– Druhotná stavba stonku
- Podmíněna druhotným tloustnutím
- Prvotní kůra nahrazena druhotnou (peridermem)
- Kambium tvoří kambiální válec -> produkuje druhotné lýko a druhotné dřevo)do středu stonku)
- Větvení stonku
– Vidličnaté – vzrostný vrchol stonku dává vznik dvěma dceřiným větvím, které se stejným způsobem dále větví
– Hroznovité – postranní větve na hlavním stonku jsou v růstu omezovány vrcholovým pupenem, nepřerůstají hlavní stonek
– Vrcholičnaté – postranní větve přerůstají hlavní stonek
- Modifikace stonku
– Oddenky – podzemní část stonku, slouží jako zásobní orgány nebo k vegetativnímu rozmnožování (konvalinka)
– Oddenkové hlízy – vznikají ztloustnutím stonku, zásobní orgán (kedluben)
– Šlahouny – plazivé zakořeňující prýty (jahodník)
– Stonkové úponky – umožňují přichycení (vinná réva)
– Brachyblasty – zdřevnatělé stonky s omezeným růstem do délky, vyrůstají na nich listy (borovice) nebo květy (ovocné dřeviny)
– Kolce – trnité výběžky, vznikají přeměnou brachyblastů, ochranná fce (trnka)
- Hospodářský význam
– Potrava pro lidi i zvířata -> bramborové hlízy
– Významný zdroj vitamínů -> kedlubny, ředkvičky
– Dřevní hmota -> stavební průmysl
– Získávání třtinového cukru, využití korku
List
– Postranní orgán cévnatých rostlin, tvoří se pouze na stonku
– Jsou zelené a mají omezený růst
– Probíhá zde fotosyntéza, transpirace a výměna plynů
– Během vývoje vznikají tři druhy listů
- Dělohy – zárodečné listy, obsažené už v zárodku semene, zásobní fce
- Asimilační listy
- Listová čepel – plochá část listu
- Řapík – stopkovitá část listu, na spodní části se tvoří pochva s ochrannou fcí
- Listy s řapíkem – řapíkaté, listy bez řapíku – přisedlé
- Palisty – párovité, u některých krytosemenných rostlin
- Listeny – redukované listové útvary, vyrůstají zde květy nebo větve květenství
– Dvoulící list (jiná svrchní a spodní strana) x jednolící list (není rozlišen)
– Souměrné listy x nesouměrné listy
– Různolistost – více tvarů listů na jedné rostlině
- Dělení podle postavení listů na stonku
– Střídavé – z každé uzliny vyrůstá jeden list, listy uspořádány ve spirále (bříza)
– Přeslenité – z každé uzliny vyrůstají nejméně tři listy (vraní oko)
– Vstřícné – v každé uzlině stojí proti sobě dva listy (hluchavka)
- Dělení podle tvaru čepele
– Jednoduché
- Celistvé – nečleněná čepel
- Dělené – členěné, čepel členěná hlubokými zářezy
– Složené
- Zpeřené – dvojice lístků vyrůstají naproti sobě po obou stranách řapíku, lichozpeřené (list ukončen jedním lístkem) x sudozpeřené (zakončen dvěma lístky)
- Dlanitě složené – lístky vyrůstají z vrcholu řapíku, trojčetné, čtyřčetné, pětičetné, mnohočetné
- Stavba listu
– Svrchní i spodní strana pokryta pokožkou s průduchy
– Mezofyl – mezi svrchní a spodní pokožkou
– Palisádový parenchym – pod svrchní pokožkou, tvořen protáhlými buňkami s chloroplasty
– Houbový parenchym – obsahuje menší množství chloroplastů, velké mezibuněčné prostory, odvádějí asimiláty
– Cévní svazky – vodivá fce, zpevňují list, uspořádání cévních svazků v listové čepeli = žilnatina
- Hospodářský význam
– Zelenina (hlávkové zelí, špenát, salát)
– Léčivé látky (máta, bříza)
– Koření (vavřín – „bobkový list“), pochutiny (čajovník)
– Píce pro hospodářská zvířata
