📖 Úvod
Zlatovlásek obecný je vytrvalá bylina typická pro teplé a suché lokality. Dorůstá výšky 20 až 50 cm. Jeho přímá, nevětvená lodyha je hustě olistěna úzkými, čárkovitými listy. Od srpna do října kvete nápadnými, zlatožlutými úbory, kterým zcela chybí paprskující jazykovité květy, což mu dodává jedinečný vzhled. Tyto květy jsou uspořádány v hustém vrcholovém chocholíku. V České republice je zákonem chráněným a silně ohroženým druhem stepních a skalních strání, často na vápencovém podloží.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 20-60 cm, netvoří korunu, habitus je trsnatý s přímými, v horní části větvenými lodyhami, celkově působí útle a je nápadná hustým zlatožlutým květenstvím na vrcholu.
Kořeny: Dřevnatějící, krátký, plazivý oddenek, z něhož vyrůstají adventivní kořeny a lodyhy.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, oblá, často červenavě naběhlá, v dolní části jednoduchá a v horní části chocholičnatě větvená, může být lysá nebo řídce krátce chlupatá, je bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou přisedlé, tvarem úzce čárkovité až čárkovitě kopinaté, s celistvým okrajem, barva je sytě zelená až šedozelená, často s průsvitnými žláznatými tečkami, žilnatina je jednožilná, přítomny mohou být jednoduché jednobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy jsou zlatožluté barvy, všechny jsou trubkovité a oboupohlavné (jazykovité květy chybí), uspořádané v květenství typu úbor, přičemž mnoho úborů skládá konečný hustý chocholík; kvete od srpna do října.
Plody: Plodem je válcovitá až mírně smáčknutá, chlupatá nažka hnědavé barvy, opatřená jednořadým, špinavě bílým až nažloutlým chmýrem pro šíření větrem; dozrává v září až listopadu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s euroasijským kontinentálním rozšířením, jehož původní areál zahrnuje střední, jižní a východní Evropu a zasahuje přes Kavkaz a Ural až po západní Sibiř a Střední Asii; jedná se o typický ponticko-panonský prvek. V České republice je původním druhem, avšak vyskytuje se vzácně a pouze v nejteplejších oblastech (termofytikum), zejména na jižní Moravě (např. Pálava, Pouzdřanská step, okolí Znojma), v Českém středohoří a v Českém krasu, kde jeho populace ubývají v důsledku zarůstání stanovišť.
Stanovištní nároky: Je to typická rostlina suchých, výslunných travnatých a kamenitých strání, skalních stepí, lesostepí a okrajů světlých teplomilných doubrav. Vyžaduje půdy, které jsou mělké až středně hluboké, vysýchavé, chudé na živiny a především bohaté na vápník, má tedy výrazně vápnomilný (kalcifilní) charakter. Je to silně světlomilný (heliofilní) a teplomilný (termofilní) druh, který absolutně nesnáší zastínění a preferuje plné slunce a suché podmínky, je tedy dobře adaptován na přísušky.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti používala kvetoucí nať (Herba linosyris) jako močopudný prostředek (diuretikum) a při onemocněních ledvin a močového měchýře, dnes se již nevyužívá. Gastronomické využití nemá, rostlina není považována za jedlou. Technické či průmyslové využití rovněž není známo. Velký význam má jako okrasná trvalka, pěstovaná v zahradách a parcích, zejména ve skalkách, štěrkových záhonech a stepních či prérijních výsadbách pro své atraktivní, pozdně letní až podzimní kvetení a nenáročnost na péči; existují i selekce jako například „Goldball“. Ekologicky je velmi významná jako pozdní zdroj nektaru a pylu pro široké spektrum hmyzu, především pro včely, čmeláky, motýly a různé druhy pestřenek, čímž podporuje biodiverzitu v období, kdy je již méně kvetoucích rostlin.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako jiné hvězdnicovité rostliny obsahuje řadu biologicky aktivních látek, mezi které patří zejména flavonoidy (např. kvercetin, apigenin), které mají antioxidační účinky, dále saponiny, třísloviny a esenciální oleje obsahující různé terpenoidy, jež přispívají k její charakteristické vůni a mohou mít mírné antiseptické vlastnosti. Přítomny mohou být i polyacetyleny, typické pro tribus Astereae.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro hospodářská zvířata a nejsou známy případy otravy. Přesto se nedoporučuje její konzumace. Díky svým specifickým úborům tvořeným pouze žlutými trubkovitými květy a absenci jazykovitých květů je v době květu prakticky nezaměnitelná. Před rozkvětem by teoreticky mohla být zaměněna laiky za jiné úzkolisté rostliny stepních stanovišť, například za některé pryšce (Euphorbia), jako je pryšec chvojka, který je však jedovatý; ten se spolehlivě odliší přítomností bílého mléčného latexu po poranění a zcela odlišnou stavbou květenství (cyathia).
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožený druh (§3) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii C3 (ohrožený taxon). Mezinárodně není chráněna úmluvou CITES ani není globálně hodnocena na Červeném seznamu IUCN jako ohrožená, nicméně v mnoha evropských zemích je na regionálních červených seznamech kvůli úbytku vhodných biotopů.
✨ Zajímavosti
České jméno „zlatovlásek“ výstižně popisuje vzhled hustých, zlatožlutých květenství připomínajících chomáčky zlatých vlasů. Latinské druhové jméno „linosyris“ je složeninou řeckých slov „linon“ (len) a „osyris“ (název rostliny), což odkazuje na úzké, čárkovité listy podobné listům lnu. Zajímavostí je, že její květní úbory postrádají paprskující jazykovité květy, které jsou typické pro mnoho jiných hvězdnic, a jsou tvořeny pouze trubkovitými květy, což jí dodává unikátní vzhled. Je považována za relikt z postglaciálních stepí a její přítomnost indikuje ekologicky velmi cenná a zachovalá stanoviště.
