Otázka: Zdravotnická etika
Předmět: Lékařství a ošetřovatelství, Psychologie
Přidal(a): JaničkaSestřička
TRANSPLANTACE
- Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné
- Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním
- Orgány se získávají hlavně z mrtvých organismu (typičtí dárci srdcí jsou úrazy hlavy, v dřívější době bez helem hlavně cyklisté)
- Etickým problémem je definice smrti. V minulosti byla považována smrt, ustalo-li dýchání a srdeční činnost. Od 60 let minulého století se hovoří také o smrti mozku (nezvratná ztráta funkce celého mozku), rovněž definitivní zástava všech kardiopulmonálních funkcí.
- Druhým etickým problémem je zda má člověk, či jeho rodina právo souhlasit případně nesouhlasit s posmrtným odběrem.
Dva přístupy problému
- OPTING – IN (rozhodnutí pro vyjádření souhlasu s dárcovstvím): lidé jsou nabádáni, aby za života vyjádřili přání, zda chtějí po své smrti orgány darovat nebo ne. Sami se musí přihlásit
- OPTING – OUT (rozhodnutí k neúčasti): každý s darováním souhlasí (předpokládaný souhlas) a pokud s tím nesouhlasí, musí svůj nesouhlas na patřičném místě vyjádřit. Předpokládá se informovanost společnosti.
- V České republice je užíván model OPTING – OUT Má-li být přístup etický je nutné splnit dvě podmínky: širokou informovanost lidí a centrální evidenci těch, kteří s odběrem nesouhlasí.
- Dnes existuje národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Zde se mohou zaregistrovat všichni, kteří nechtějí, aby jim byly posmrtně odebrány orgány.
- Lékaři, kteří stanovují smrt, se nesmí účastnit odběru ze zemřelého dárce nebo transplantace a nesmějí být ošetřujícím lékařem příjemce. Tím lze předejít předčasným prohlášením za mrtvého. Manipulace při transplantaci by neměla být předmětem financí a prodej
INTERRUPCE
- interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, umělý potrat před dosažením životaschopnosti plodu (schopnosti nezávislého mimoděložního života)
Embryo a jeho ochrana
- Embryo (stejně jako i oplodněné vajíčko) má stejnou hodnotu jako ostatní lidské bytosti a má tedy právo na život. Z toho vyplývá zákaz zabití plodu v těle matky a zákaz výzkumu na embryích in vitro. Jedinou výjimkou je situace, kdy těhotenství ohrožuje na životě matku.
- Embryo má velmi malou nebo téměř nulovou morální hodnotu. Není tedy třeba zvažovat žádnou jeho zvláštní ochranu.
- V České republice interrupce legalizována od roku 1957. K výrazné liberalizaci došlo po roce 1986, kdy byly zrušeny potratové komise a žena se může rozhodnout do 12. týdne těhotenství pro interrupci bez udání závažného důvodu (do 24. týdne těhotenství z genetických důvodu)
- Dívkám starším 16 let umožňuje samostatně rozhodnout, zda podstoupí interrupci bez souhlasu rodičů. Rodiče ale o tom musí být informování. Od 18 let nejsou informováni ani rodiče ale ani manžel či otec dítěte.
Nejčastější důvody ospravedlňující potrat
- Eugenické – je velká pravděpodobnost, že se dítě narodí postižené
- Etické – dítě bylo počato v důsledku trestního činu (znásilnění)
- Sociální důvody – další dítě je pro rodinu neúnosnou zátěží
- Terapeutické – stav, kdy těhotenství vážně ohrožuje život matky.
Dvě základní strategie v přístupu k interrupci
Strategie pro choice (pro volbu ženy)
- opírá se o přesvědčení, že o počtu a době narození rozhodují výhradně rodiče (ženy)
- nikdo nemá právo zasahovat do volby ženy, ani do jejích představ o tom, od kterého okamžiku je život člověka životem lidským
- i tito zastánci souhlasí s názorem, že interrupce je krajní řešení a akceptují prevenci nechtěných otěhotnění
- podporují dostupnost antikoncepce
- zastánci potratů se sdružují v organizaci NARAL (National Abortion Rights Action Leage)
Strategie pro life (tedy pro život)
- ta se důsledně opírá o přesvědčení, že interrupce je vždy nemravným činem a je odsouzení hodná
- zastánci této teorie považuji interrupci za vraždu minimálně za zabití
- život je dar, kterého je třeba si vážit
- život je životem od začátku, tedy od oplodnění
- žena nemá právo rozhodovat o smrti svého nenarozeného dítěte
- zaměřují se na ochranu dítěte hlavně před interrupci ze sociálních důvodů
- připouštějí interrupci ze zdravotních důvodů, popřípadě ve výjimečných situacích (znásilnění)
V České republice je Listina základních práv a svobod, která stanoví:
„Lidský život je hoden ochrany již před narozením“
- podle zákona je interrupce povolena do 12. týdne těhotenství. Ochrana lidského života před narozením je tedy uznána až po 12. týdnu ontogenického vývoje.
V souvislostech s psychickou reakcí po interrupci hovoříme o PAS (post – abortivní syndrom)
- je psychologická dysfunkce, které je důsledkem traumatického zážitku, jež drtí normální obranné mechanismy člověka
- člověk pociťuje velký strach, pocity bezmocnosti, cítí se chycen do pasti nebo ztrácí nad sebou kontrolu
- toto vyburcování způsobí, že obranné mechanismy jsou neuspořádané, přerušené a začínají jednat podle sebe, což vyústí v abnormální chování a poruchy osobnosti (některé ženy trpící tímto syndromem si mohou pamatovat každý detail, ale bez jakéhokoli citu, další si mohou pamatovat událost a mít dotěrné a zdrcující vzpomínky)
Ženy vnímají potrat jako traumatickou událost z několika důvodu
- mnoho z nich je do potratu přinuceno manželem, přítelem, rodiči
- byla žena opakovaně zneužívaná, nechtěný potrat může vnímat jako největší narušení života
- jiné mohou přerušení považovat jako násilné zabití svého dítěte
- mají pak strach, úzkost, bolest a pocit viny
- u mnoha žen se tento syndrom může projevit až za několik let
EUTANAZIE=krásná smrt (dobrá smrt)
- Jedná se o úmyslné ukončení života člověka někým jiným než člověkem samotným na jeho vlastní žádost
- Zakládá se ze dvou slov:
- Eu – dobrý
- Thanos – smrt
Základní rozlišení euthanasie
- Aktivní euthanasie – neboli strategie přeplněné stříkačky. Jedná se o aktivní usmrcení nemocného na jeho vlastní žádost
- Nevyžádaná euthanasie – je to aktivní euthanasie, kdy o ní není pacient schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu požádat. Předpokládá se však, že kdyby byl toho schopen, učinil by tak
- Nedobrovolná euthanasie – je nevyžádaná a zároveň nechtěná
- Pasivní euthanasie – neboli strategie odklonění stříkačky, jedná se o odnětí nebo přerušení léčby. Eticky nelze jednoznačně vyřešit, kdy lze pacienta odpojit od přístrojů, díky kterým je udržován při životě a respektovat přirozenou smrt. Jedná se o označení u nás NR (neresuscitovat)
- Asistovaná sebevražda – pacient zemře svou rukou ovšem za asistence lékaře nebo jiného zdravotníka
- Prenatální euthanasie – označuje interrupci ze sociálních důvodů, nechtěné dítě
- Sociální euthanasie – označuje situaci, kdy se pacientovi dostane jen redukované péče a ohledem na ekonomické, geografické a vzdělanostní zdroje dané země. Sociální euthanasie je problémem rozvojových zemí
- V České republice je eutanazie trestním činem a to v jakékoliv podobě. Základní úlohou je léčit a chránit život.
- Respektujeme – li přirozenou etiku pak nepřísluší, aby rozhodoval o svém životě.
- Je však přípustné nechání zemřít (letting die), to je ustoupení od dalších postupů tehdy, jdou li už zcela zbytečné a nadměrné, zatěžující a přinášejí nemocnému další utrpení.
Argumenty proti eutanazii
- Deontologické hledisko – eutanazie je zaměřena proti posvátnosti a nedotknutelnosti lidského života. Není v souladu s tradiční lékařskou etikou. Utrpení jedince vyvolává u nejbližších soucit a péči, urychlení smrti trpícího člověka zbavuje této velké hodnoty okolí. Společnost se může začít dívat na život jen z pohledu úspěchu.
- Utilitaristické hledisko – existuje nebezpečí zneužití a velký nárůst žádostí trpících lidí o tuto pomoc, existuje zneužití cizích zájmů pod pojmem dobrovolného rozhodnutí ke smrti. Eutanazií může být poškozen vztah lékaře a pacienta a je zřejmá ztráta důvěry v medicínu. Může dojít ke ztrátě připravenosti i odvahy nést utrpení, vytrácí se péče o nemocné a staré lidi, jiný pohled společnosti v přijímání starých, nemocných slabých a postižených lidí.
Argumenty pro eutanazii
- Deontologické hledisko – prodlužování života člověka ve velkém utrpení je nesmyslné. Je právo na svobodnou volbu vlastní smrti (autonomie)
- Utilitaristické hledisko – osvobození od utrpení, snižování finančních výdajů
PALIATIVNÍ PÉČE
- je přístup, který zlepšuje kvalitu života, pacientům v terminálním stádiu – jde o prevenci a zmírňování utrpení těchto lidí, podstatou části je léčba bolesti a jiných tělesných obtíží
- akceptuje přirozené umírání bez zadržování smrti
- nedílnou součásti je podpora rodiny
Hlavní princip paliativní péče
- považuje umírání za normální proces
- ani neurychluje ani neoddaluje smrt
- poskytuje úlevu od bolesti a jiných symptomů
- pomáhá nemocnému žít co nejefektivněji
- pomáhá rodině se vyrovnávat s pacientovou nemocí a smrti
Zásady
- poskytování se souhlasem pacienta
- ukončují se postupy jiné, než symptomatické léčby ta jde do popředí
- důležité je tlumení bolesti
- při podávání opiátu je důležité sledovat vyprazdňování
- neprovádí se kardiální resuscitace
- poskytnutí soukromí ale i kontaktu s rodinou
Potřeby pacientů v pokročilých stadiích nevyléčitelných nemocí, potřeba paliativní péče závisí na
- základním onemocněním
- stupni jeho pokročilosti (pokročilá, ale relativně kompenzovaná stadia, preterminální a terminální stadia onemocnění)
- přítomnosti více závažných onemocnění současně
- pacientově věku a sociální situaci (míra sociální podpory ze strany rodiny a přátel, finanční situace apod.)
- psychickém stavu (kognitivní a emoční stav, míra informovanosti, duchovní orientace atd.).
Základní formy specializované paliativní péče:
- zařízení domácí paliativní péče, tj. domácí (případně „mobilní“) hospic
- hospic jako samostatně stojící lůžkové zařízení poskytující specializovanou paliativní péči
- oddělení paliativní péče v rámci jiných lůžkových zdravotnických zařízení (tj. především v rámci nemocnic a léčeben)
- konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení (nemocnice nebo léčebny)
- specializovaná ambulance paliativní péče
- denní stacionář paliativní péče („denní hospicový stacionář“)
- zvláštní zařízení specializované paliativní péče (např. specializované poradny a tísňové linky, zařízení určená pro určité diagnostické skupiny atd.)
PRODLUŽOVÁNÍ ŽIVOTA
Vegetativní stav
- je velmi specifické a relativně vzácné onemocnění, které se objevuje u pacientů s poškozením mozku
- tito pacienti se do vegetativního stavu často dostávají při probuzení z kómatu
- podle lékařů je takový pacient zdánlivě při vědomí, nereaguje však na své okolí, necítí bolest nebo dotek, nerozumí komunikaci kolem sebe, a především nemá vzpomínky, emoce ani nedokáže přemýšlet
- rodiny lidí ve vegetativním stavu však často podléhají dojmu, že se jejich příbuzný snaží o komunikaci
- svá tvrzení dokládají na občasných pohybech či zvucích, které pacient dělá. Dle lékařů jsou však tyto pohyby či zvuky pouze samovolnými pohyby těla
- pacient se tak může usmívat, svírat ruce, či zavírat a otevírat oči.
„Poslední pořízení nemocných“ = jedná se o právo člověka naplánovat předem postupy, které by si ve stavu umírání, dlouhého a nezvratného bezvědomí, těžkého postižení mozku a v podobných situacích, přál nebo nepřál.
Mezi prodlužování života patří:
Vigilní stav, vigilní kóma, coma vigile
- stav specifického bezvědomí (hluboké poruchy vědomí), kdy nemocný není schopen kontaktu s okolním světem – ani očního ani verbálního
- spontánně ale otevírá oči, působí jako bdělý, pohled bloudí po místnosti, ale nefixuje (nesleduje cíl)
Apalický syndrom
- pacienta s apalickým syndromem nazýváme „apalik“
- je to vyšší stupeň vigilního kómatu, kdy jsou u pacienta projevy extrémní svalové hypertonie (většinou flekční na horních, extenční na dolních končetinách)
Dekortikace
- funkční výpadek mozkové kůry
- pacient odpovídá na nocieptivní podněty flexí horních a extenzí dolních končetin
Decerebrace a decerebrační rigidita: pacient provádí na nocicepci vnitřní rotaci horních končetin s flekční postavení rukou a opistotonus
Locked-in syndrom
- situace, kdy je pacient kvadruplegický
- není schopen mluvit (ochrnutí mluvidel), ale přitom slyší a rozumí
DEHUMANIZACE – odlidštění medicíny
- medicína stojí na dvou hlavních pilířích (věda a technika = lékařské umění a etika) to znamená, že doktor má znát, lékař má umět
- do medicíny se však vloudily komerční zájmy a změnily medicínu z charitativních a humanistických aktivit v jakéhosi „tržního Hippokrata“
- komunikaci s pacientem je náročný úkol, obě role by měly tvořit harmonickou jednotu, ale lékař je nelékařskými tlaky dotlačen až na pokraj možnosti a etické odpovědnosti
- v důsledku toho se ocitá v chronické stresové situaci, která může vést až k jeho citovému otupění, ke stavu nazývanému vyhořelost.
- je důležité podat nemocnému informace, a tím ho získat k určitému druhu spolupráce (tedy nehrát si na všemocného nařizovatele v bílém plášti, který se zdviženým prstem pacientovi přikazuje, zakazuje a předstupuje před něj jako „vševědoucí guru“)
- když pacient získá od svého lékaře dostatek informací o své chorobě, podaných srozumitelným jazykem bez záhadných latinských názvů, může se do určité míry informovaně spoluúčastnit a beze strachu z neznáma se nejen aktivně a vědomě podílet na vyšetření, ale i pochopit terapeutické postupy
- stárnoucí a staří pacienti si zasluhují obzvláště citlivý a lidský přístup
- praktický lékař by s nimi měl mít trpělivost, protože tito pacienti potřebují pro sdělení svých obtíží více času
- lékařská věda předala do praxe ve 20. století fascinující řadu objevů, které se během doby staly úplnou samozřejmostí, jak pro diagnózu, tak pro terapii
- objev vitaminů, antibiotik, inzulinu, fibroskopická endoskopie, ultrasonografie, hemodialýza, pacemaker, magnetická rezonance, tomografie, umělá ledvina, transplantace, implantace různých umělých orgánů, umělé klouby, umělé oplodňování, chirurgická změna pohlaví, molekulární biologie, molekulární genetika a mnohé jiné
