Vývoj ošetřovatelství ve světě a v Čechách

 

Otázka: Vývoj ošetřovatelství ve světě a v Čechách

Předmět: Ošetřovatelství

Přidal(a): Marsi

 

Vývoj ošetřovatelského školství/vzdělání

• V 19. století se usilovalo o to, aby ženy dosáhly kvalifikace. V čele ženského a národního hnutí byla Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská. Zasluhují se za vznik první české ošetřovatelské školy. Všechny  dívčí školy a kurzy byly vedeny jen k praktickému nácviku. Intelekt žen byl stále zpochybňován. Byla potřeba, aby spíše opatrovnická činnost přešla spíše v ošetřovatelskou činnost.
• České ošetřovatelské vzdělávání bylo založeno v roce 1874, na území Rakouska-Uherska. Škola po sedmi letech trvání v roce 1881 zanikla.
• První škola vznikla v roce 1916, kdy byla potřeba sestry vzdělávat o ošetřování nemocných. Byla založena pouze při nemocnici, kde byla vyučována praktická část. Vzdělávání trvalo dva roky. První rok studia byl zaměřen na teorii a druhý rok na praktický výcvik. Studium bylo zakončeno diplomovou zkouškou a absolventky získaly titul diplomované ošetřovatelky. Při budování školy byly pozvány tři zkušené americké sestry v čele s Miss Parsons.
• Do té doby byla v rakousku-uhersku jediná laická škola pro ošetřovatelky, ve Vídní v nemocnici Rudolfa Nerhause, vznik se datuje od roku 1882.
• Do roku 1920 se nazývala Česká škola pro ošetřování nemocných při Všeobecné nemocnici v Praze. Výuka se odehrávala v prostorách školy i nemocnice.
• V září roku 1920 přešla do správy Československého červeného kříže. Školu řídilo kuratorium, které tvořili tři univerzitní profesoři, zástupce ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, ředitel Všeobecné nemocnice, zástupce zemské politické správy, zástupce ČSČK, ředitelka školy a předsedkyně Dámského klubu.
• Škola v roce 1931 přešla škola do státní správy a byla přejmenována na Českou státní ošetřovatelskou školu a fungovala do roku 1954. Studium bylo na vysoké úrovni díky přednášení lékařských kapacit, bylo rozloženo do tří semestrů a trvalo dva roky a každý semestr byl ukončen zkouškou, pouze na jeden pokus. Když studentka neuspěla, musela školu opustit.
• V České republice, vzniklo několik řádových škol na vysoké úrovni. Jednou z nich je Česko-německá škola sv. Františka z Assisi v Opavě. Vyučování bylo teoretické, ale i ukázkové, jelikož studentky měly přístup na pitvy. Další ošetřovatelskou školou je Ošetřovatelská škola Šedých sester III. Řádu sv. Františka v Hradci Králové, která byla založena v roce 1935 z popudu papeže Pia XI. a stala se druhou ošetřovatelskou školou v Čechách. Výuku vedli primáři z jednotlivých oddělení nemocnice a jiní lékaři i odborníci. Studium bylo dvouleté a řídilo se osnovami schválenými ministerstvem zdravotnictví. Studentkám muselo být 18 let a musely mít dokončenou měšťanskou školu. Po složení státních závěrečných zkoušek absolventky získaly diplom a odznak Diplomovaná sestra-ošetřovatelka.
• Po druhé světové válce byla potřeba vzdělaných sester, které byly schopné k samostatné činnosti. Mimo jiné byla potřeba sester pro vedoucí místa, a proto došlo k otevření Vyšší ošetřovatelské školy v Praze, kde se vychovávaly sestry k vedení ústavů, ošetřovatelských škol a péče sociálně zdravotní. Výuka začala probíhat 16. září 1946 s možností vzdělávat se jako sestra učitelka, se získáním pedagogického vzdělání nebo druhou možností bylo, vzdělávat se jako vrchní sestra pro řízení práce. Výuka trvala dva roky.
• Dále vznikaly tzv. přípravné kurzy pro dětské sestry, sociálně zdravotní pracovnice a zdravotní sestry, které probíhaly ve školním roce 1949/1950. Vznikaly i doškolovací kurzy, které fungovaly od roku 1954. Ve školním roce 1956/1957 vzniklo pro pracující několik forem specializačního vzdělávání, a to jako večerní studium, dálkové studium a externí studium.
• V roce 1947 bylo na našem území čtyřicet civilních a církevních škol. V roce 1954/55 z ošetřovatelských škol vznikly vyšší sociálně zdravotnické školy . Studium bylo čtyřleté. Výuka měla první dva roky společné jádro a další dva roky se studentky specializovaly podle volby oboru.
• Školský systém sester v roce 1951 prošel další změnou. Kvůli nedostatku absolventek, se délka studia zkrátila na tři roky. V roce 1953 zdravotnické školy začalo spravovat ministerstvo zdravotnictví. Bylo vydáno Vládní nařízení č. 80/1955 Sb., kvůli kterému se délka studia na zdravotnických školách prodloužila na čtyři roky. Maturitní zkouška byla rozdělena na teoretickou a praktickou část. Absolventky získaly odznak, ale ten registrován nebyl jako u diplomovaných sester.
• Profesní příprava zdravotních sester na středních zdravotnických školách nevyhovovala na konci padesátých let plně potřebám praxe a vynutila si v roce 1960 vznik Institutu pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků v Brně a Bratislavě.
• V roce 1984 bylo studium na SZŠ čtyřleté ukončené maturitní zkouškou. Od absolventů se očekávala potřeba soustavného celoživotního zvyšování kvalifikace.
• Po roce 1989 došlo v řadě oborů k zásadním změnám a k návratu do evropských struktur. Ideologem první velké porevoluční reformy školství byla doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., která se od roku 1991 podílela na změně základní profesní přípravy středních zdravotnických pracovníků. Dne 1. září 1991 byl dosavadní obor zdravotní a dětská sestra nahrazen oborem všeobecná sestra. Studium bylo čtyřleté nebo dvouleté pomaturitní. Došlo k rozdělení na odbornou a všeobecnou složku. Největší pozornost je věnována výuce ošetřovatelství a ošetřování nemocných. Výuka je vedena tak, aby budoucí sestry chápaly prožívání nemocného a na podkladě toho přizpůsobily provádění ošetřovatelských činností.
• Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, významně změnil studium ošetřovatelských oborů. Od školního roku 2004/2005 došlo na středních zdravotnických školách ke zrušení oboru všeobecná sestra. Tento obor byl nahrazen oborem zdravotnický asistent. Absolventi, kteří ukončí studium a chtějí pracovat bez odborného dohledu, pokračují ve studiu buď na vyšší odborné škole zdravotnické v oboru diplomovaná všeobecná sestra, nebo na vysoké škole s bakalářským studijním programem ošetřovatelství v oboru všeobecná sestra, popřípadě vysokoškolským studiem magisterského a doktorandského ošetřovatelského směru.
• V roce 1998 vznikla Koncepce českého ošetřovatelství, která určovala směr vývoje českého ošetřovatelství. Definovala obor ošetřovatelství, vysvětlovala jeho cíle a brala ošetřovatelství jako vědu. Popisovala úkoly ošetřovatelství, síť pracovišť, pracovníky, jak obor řídit a na co zaměřit výzkum. Koncepce byla vytvořena Radou pro rozvoj v ošetřovatelství MZ ČR, která v tentýž roce vznikla. Významně se na sepsání koncepce podílela Marta Staňková, která byla ředitelkou odboru vědy a vzdělávání MZ ČR.
• Zdravotnictví je ovlivňováno prudkým vývojem vědy a techniky i společenskou situací. Minulé století bylo stoletím techniky a informací, ale 21. století by mělo být především stoletím komunikace. Stoletím kvalitních vztahů, empatie, snahy po harmonii citů a rozumu. Práce sestry je jednou z nejnáročnějších profesí vůbec, a to jak z hlediska psychické, tak i fyzické zátěže. Na tak náročnou práci jsou sestry ve školách dobře připraveny i díky nově zpracovaným učebním osnovám. České sestry se vždy úspěšně uplatňovaly v evropském a světovém ošetřovatelství. V budoucnosti by si naše společnost měla uvědomit historickou, současnou i budoucí hodnotu našich sester a o ošetřovatelském povolání by se mělo hovořit s úctou.
• Náplň vzdělávacích oborů prošla mnoha změnami a na nich se podílela i politická situace v zemi. První české diplomované sestry byly nadšenými průkopnicemi pokroku v ošetřovatelství a dodnes jsou příkladem hlubokého vztahu k ošetřovatelskému povolání. Je správné navázat na všechno prospěšné, co předchozí generace vytvořily, probudit zájem o studium a posunout ošetřovatelství směrem kupředu. Úkolem dnešního zdravotnického školství je vysoká odborná úroveň absolventů. Ve zdravotnictví stoupají nároky na kvalitu a odbornost a tím rostou i požadavky na vzdělávání sester.

 

Významné osobnosti

Svatá Anežka Česká (Přemyslovna) (1211-1282)

• Vstoupila do kláštera sv. Kláry, v roce 1234 složila řeholní slib. Celý svůj život věnovala pomoci chudým a nemocným. Založila mateřinec klarisek a špitální bratrstvo se špitálem při kostele sv. Haštala. Traduje se, že napsala první pokyny, jak v klášteře ošetřovat chudé a nemocné. Je právem pokládána za patronku českého ošetřovatelství.

 

Svatá Zdislava (z Lemberka) (1220-1252)

• Intenzivně se věnovala charitativní práci. Žila velmi skromně a často navštěvovala chudé, nemocné a potřebné lidi, kteří u ní vždy nacházeli podporu. Často přicházela k lůžku umírajících a věnovala jim velkou péči a starostlivost. V Dalimilově kronice se můžeme dočíst: „Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak navrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila.

 

Florence Nightingalová (1820 až 1910)

• Byla zakladatelkou moderního ošetřovatelství v Anglii a téměř celém světě.

 

Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810 až 1881)

• Byl zastáncem vzdělanosti sester, uvědomoval si jejich důležitou úlohu a mimo jiné byl významným chirurgem. V Krymské válce byl v čele proškolených dobrovolných sester a společně s nimi ošetřoval nemocné. Kladl důraz na dodržování hygieny, pro snížení epidemií.

 

Karolína Světlá (1830 až 1899)

• Byla zastánkyní emancipačního hnutí, společně s Eliškou Krásnohorskou. Usilovaly o zvýšení sociální úrovně pracujících žen. V roce 1871 založila Ženský výrobní spolek, který pomáhal ženám zajistit práci a připravit je na ni, a proto zřídili obchodní a průmyslovou školu. V ošetřovatelství měla velký vliv na vznik první ošetřovatelské školy.

 

Alice Masaryková (1879 až 1966)

• Byla poslankyní a angažovala se v ošetřovatelském školství. Zvyšovala úroveň vzdělání a prestiž školy i profese. Roku 1919 založila první Vyšší sociální školu v Československé republice. Zasloužila se o příjezd tří amerických sester, které pomáhaly vytvořit prestižní ošetřovatelskou školu v Praze.

 

Marta Staňková (1938 až 2003)

• Se snažila se pozvednout české ošetřovatelství svými aktivitami, jako jsou účasti v přednášení v ošetřovatelských školách, konferencích, psaním článků, učebnic, skript a knih. Byla autorkou první koncepce ošetřovatelství a zasluhovala se na vzniku dobrovolné registrace sester.

 

Systém vzdělávání všeobecných sester

Kvalifikační vzdělávání

• Do roku 2004 výuka všeobecných sester, která se vyučovala na středních zdravotnických školách, byla zrušena. Poslední absolventky oboru Všeobecná sestra byly v roce 2007 a ke studiu ve školním roce 2004/2005 byli přijímáni studenti oboru zdravotnický asistent. Do devadesátých let 20. století se tento obor nazýval zdravotní sestra, ale pak došlo k přejmenování na název všeobecná sestra. Zdravotní sestry po získání středoškolského studia, které trvalo čtyři roky a bylo zakončeno maturitní zkouškou, mohly poskytovat ošetřovatelskou péči bez odborného dohledu.
• Vzdělávání všeobecných sester dnes lze získat buďto na vyšší odborné nebo vysoké škole, obor diplomovaná všeobecná sestra, trvá tři roky. Ke studiu mohou být přijati absolventi všech středních škol. Výuka je zaměřena na odborné předměty, ale z velké části na praktickou výuku. Studium je zakončeno absolutoriem. Absolventi získávají neakademický titul diplomovaný specialista.
• Vysokoškolské studium nabízí nelékařský obor všeobecná sestra, které trvá také tři roky. Ke studiu mohou být přijati absolventi všech středních škol. Výuka je zaměřena na odborné předměty a na praktickou výuku. Absolventi získávají akademický bakalářský titul. Hlavním rozdílem je, že po získání titulu Bc. lze dále pokračovat v magisterském studiu, které trvá další dva roky. Toto magisterské studium již nepatří do pregraduálního vzdělávání nýbrž do postgraduálního.

 

Specializační vzdělávání

• Intenzivní péče (Sestra pro intenzivní péči),
• Intenzivní péče v pediatrii (Dětská sestra pro intenzivní péči),
• Komunitní ošetřovatelská péče (Komunitní sestra),
• Organizace a řízení ve zdravotnictví (Specialista v organizaci a řízení ve zdravotnictví)
• Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech (Sestra pro péči v chirurgických oborech),
• Ošetřovatelská péče v interních oborech (Sestra pro péči v interních oborech),
• Ošetřovatelská péče v pediatrii (Dětská sestra),
• Ošetřovatelská péče v psychiatrii (Sestra pro péči v psychiatrii),
• Perfuziologie (Sestra pro klinickou perfuziologii),
• Perioperační péče (Sestra pro perioperační péči).

Vzdělávací programy se skládají z modulů a liší se od sebe. Podle programu se stanoví délka přípravy, rozsah, obsah přípravy a to hlavně počet hodin praktického vyučování a teoretického.

 

Celoživotní vzdělávání

Patří sem odborný kurz nebo školící akce, který probíhá buďto v akreditovaném zařízení nebo zdravotnickém zařízení, které je způsobilé k zajišťování praktického vyučování nebo praxi pro střední, vyšší odborné nebo vysoké školy.

• Odborné stáže
• Semináře
• Účast na kongresu, odborné konferenci
• E-learningové kurzy
• Publikační činnost – odborné články
• Pedagogická činnost
• Vědecko-výzkumná činnost
• Vzdělávací akce v zahraničí