Velké poznámky z biologie

 

   Otázka: Poznámky z biologie

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Tereza Horníková

 

 

 

 

Tereza Horníková

Kostra (skelet)                                                                                                   

– složena z asi 233 pevně nebo pohyblivě (= kloubně) spojených kostí

= pasivní pohyblivý aparát

– některé kosti mají ochrannou funkci a vytvářejí ochranná pouzdra pro životně důležité orgány (jako mozek, plíce, srdce)

– patří mezi tkáně pojivové (kosti, vaziva, chrupavky)

 

Kost (os)

– tvořena základní hmotou a kostními buňkami (=osteocyty)

– základní hmota je tvořena organickou (Ca3(PO4)2) i anorganickou částí (osseín – dává jí pružnost)

– poměr mezi organickou a anorganickou hmotou záleží hlavně na věku – v mládí převládá organická hmota, ve stáří naopak

 

Kostní tkáň

– může být uspořádána buď nepravidelně, nebo pravidelně

 

Pravidelné uspořádání

kost lamelózní (vrstevnatá struktura), má čtyři základní struktury

1. Heverzův kanálek               – prochází jím cévy (krevní a mízní) a nervy

2. Lamely                             – je jich asi 20 a jsou uspořádány kolem kanálku

3. Lakuny                             -dutinky

 4. Osteocyty

– lamely + osteocyty = osteon (= haverzův systém)

– buďto je hutná (= kompakta; je vždy na povrchu) nebo je houbovitá (=spongióza; je hlavicí dlouhých kostí, udílí kostem pevnost)

– kosti tvoří asi 14% hmotnosti těla

– nejdelší a nejtěžší kost je stehenní

– nejmenší kost je třmínek

– nejširší kost je pánevní

 

Typy kostí

Ploché kosti

– lopatka, kyčelní kost, kosti klenby lební

– pevné lehké kosti

– vytvářejí ochranu orgánů nebo plochu pro úpony svalů

 

Obratle

– tvoří páteř

– krční, hrudní, bederní, křížové a kostrční

– mezi nimi jsou meziobratlové ploténky, spojení drobnými klouby a vazy

Krátké kosti

– zápěstní (8), zánártní (7)

– pevné, lehké, obloukovitě uspořádané

 

Dlouhé kosti

– kosti končetin a hrudníku

– uzpůsobeny k přenášení váhy

– diafýza (střední část), epifýza (hlavice)

– stehenní, holení, pažní

 

Vrstvy na kosti

a) okostnice (periost) = tenký vazivový obal na povrchu

o bohatě zásobena cévami a nervy (způsobují citlivost)

o její vnitřní vrstva obsahuje kostitvorné buňky (=osteoblasty), které vytvářejí kostní hmotu a kost tímhle způsobem roste do tloušťky – význam hlavně při zlomeninách

o při transplantaci kostního štěpu si uchovává kostitvornou schopnost – umožňuje přijetí transplantátu

b) kostní tkáň – hutná nebo houbovitá

c) kostní dřeň

o vyplňuje dutiny dlouhých kostí a prostor ve spongióze

1. červená kostní dřeň – krvetvorný orgán, vznikají zde červené krvinky, většina bílých a krevní destičky, ale v dospělosti je pouze v koncích žeber, v hrudní kosti a v okrajích pánevních kostí

2. žlutá kostní dřeň – tvořena tukovými buňkami a slouží jako zásobárna energie, vzniká kolem 20 roku života

3. šedá kostní dřeň – v pozdním věku

 

Osifikace

– = kostnatění, vznik kosti z chrupavky (častější) nebo vaziva (část kosti klíční a kosti klenby lební)

– chrupavka je kryta obalem (= perichondrium) a v něm jsou osteoblasty (= kostitvorné buňky), které z krve vychytávají rozpustné vápenaté ionty Ca2+ a mění je na nerozpustné, které se poté ukládají v chrupavce a způsobují změnu v kost

– probíhá to v osifikačních centrech

epifýza – probíhá to po narození

diafýza – probíhá před narozením

rozhraní diafýzy a epifýz – růstová chrupavka, umožňuje růst dlouhých kostí do délky

– růst kostí je ovlivněn:

o růstovým hormonem – podílí se na růstu kostí

o pohlavními hormony

o štítnou žlázou

o dostatek Ca, P, I a vitamínu D

 

Spojení kostí

– je dvojího typu – pohyblivé a pevné

 

-Pevné spojení

– pomocí vaziva (př. švy na lebce), chrupavky (př. připojení žeber a hrudní kost), kostí – kosti srostou dohromady (př. kost pánevní – srůst kyčelní, stydké a sedací)

-Pohyblivé spojení

– týká se dvou a více kostí, kloubní spojení

o Kloubní plochy – jamka jedné kosti a hlavice druhé kosti (př. lopatka)

o Kloubní pouzdro – tvořeno vazivem a je to slabý článek kloubu – snadno se trhá; vnitřní strana vylučuje kloubní maz

Kloubní maz snižuje tření kostí o sebe, zvyšuje přilnavost vztyčných ploch kloubu a vyživuje chrupavku

Tíhové váčky v okolí kloubu; jsou vyplněny kapalinou a fungují jako ochranné obložení kloubu, ale při přetížení se mohou zanítit

Chupavčité destičky (menisky) uvnitř některých kloubů, které vyrovnávají zakřivení kloubní plochy a tlumí náraz, ale jsou nejslabším článkem kloubu, jsou málo zásobeny krví – velmi omezená schopnost regenerace při poškození

Typy kloubů

1. Závěsový – např. loket, prsty

 dovoluje pohyb pouze jedním směrem

2. Kladkový – např. zápěstí, kotníky, páteř

3. Sedlový – např. palec

4. Kulový – např. ramenní a kyčelní kloub

 nejširší rozsah pohybů

 

Onemocnění pohybového aparátu

1. Mechanické poškození kloubů

– kolenní kloub – největší a nejsložitější ze všech kloubů – tvořen čtyřmi hlavními vazy a 13 svaly

Menisky

– mezi hlavicemi kostí stehenní a holení jsou dvě poloměsíčité destičky tvořené vazivovou chrupavkou = menisky

– k poškození dojde při náhlém a prudkém vybočení bérce (= kost holení) – jako např. lyžování – dojde k porušení menisků, a nebo postranních vaziv

– pokud se včas menisky chirurgicky nezpraví – může to způsobit artritidu

Hlezenní kloub  –  zánártní kloub, jedna ze zánártních kostí, má slabé vazivové pouzdro, které se trhá a způsobuje výron kotníku

2. Artritida

= chronický zánět kloubů s následnou degenerací

 

a) Revmatická artritida – způsobena tím, že buňky kloubní tkáně vytvářejí na povrchu kloubu zánětlivá ložiska, z nichž se uvolňují enzymy, které natravují (rozrušují) kloub a mezi kostmi kloubu vznikne zjizvená tkáň, která tvrdne jako kost a sroste s kloubem – postihuje malé klouby (hlavně prsty), loketní, ramenní, hlezenní kloub – oteklé, silně bolestivé, velmi omezená hybnost  – vyvoláno kombinacemi virů a nebo chybná imunitní odpověď – bílé krvinky vlastní tkáň považují za cizí, prodělaná streptokoková infekce, dědičné  faktory, fyzické i psychické přetížení organismu  – většinou je součástí celkového onemocnění organismu

b) Osteo artritida – vzniká v důsledku opotřebení kostí věkem – začínají se rozpadat chrupavky, ta netlumí žádné nárazy, kosti se třou o sebe – velmi prudká bolest, omezená pohyblivost – hlavně kyčelní, kolení a páte ř   – 2x častěji postihuje ženy

c) DNA   – vyvolává jí nadměrná konzumace potravin, které obsahují puriny (dusíkaté látky), hlavně vnitřnosti ale i v luštěninách  – puriny se přeměňují na kyselinu močovou a poté krystalizují, dostanou se ke kloubu a vyvolávají zánět   – jako první postihuje palec u nohy

2. Vrozená porucha

o Luxacekyčelní porucha, dítě se s ním narodí, miminko dostane více plínek, aby nohy mohli být nohy dále od sebe – jamka v kyčelní kosti je velmi mělká – hlavice tam dobře nezapadne a vyklouzává ven – opět častější u dívek

 

Popis kostry

Kostra hrudníku

– páteř, hrudní kost, žebra

Páteř – columna vertebralis

krční – 7 (C), hrudní 12 (T), bederní 5 (L), křížové – 5 (S), kostrční – 4-5 (Co)

– obratle jsou tvořeny tělem a výběžky do stran (příčné) a dozadu (trnový výběžek)

Souvislý kanál páteřní – tvořen obloukem a tělem obratlů a prochází jím mícha

– po stranách mezi obratli vystupují míšní nervy

Atlas – nosičnese lebku, nemá tělo jako ostatní obratle a jeho přední a zadní oblouk splývají a umožňují kývavé pohyby hlavy, je kloubně spojen lebkou pomocí týlní kosti

Čepovec – má typický čep (zub), který zespodu zapadá do atlasu a umožňuje otáčivé pohyby hlavy

Žebra – vzadu připojena k obratlům hrudním a zepředu připojena k hrudní kosti chrupavkou, 12 párů žeber z toho 7 párů pravých, 3 páry nepravé – chrupavkou připojeny k 7. páru žeber a 2 páry žeber volných – nejsou na nic uchyceny

Hrudní kost (sternum) – má 3 části: rukojeť, tělo a mečovitý výběžek, připojuje se k ní kost klíční a žebra

– žebra, kost hrudní a hrudní obratle vytvářejí kostěný podklad hrudníku

Kostra horní končetiny           

1. Pletenec

Kost klíční (clavicula)

– 12-16 cm, připojuje se ke kosti hrudní a k nadpažku lopatky

– osifikuje jako první ze všech kostí

Lopatka (scapula)

– kloubní ploška pro připojení pažní kosti a hřeben lopatky, který vybíhá nad paže – nadpažkový a rozděluje jí na dvě jámy – malou a velkou jámu lopatkovou

2. Kostra volné končetiny

Kost pažní (humerus)

– horní hlavice se připojuje k lopatce

– na zadní straně dolní hlavice je jáma loketní a do ní zapadá výběžek kosti loketní

– rozlišuje se:

o vnější strana: hlavička

o vnitřní strana: kladka

Kosti předloktí

vřetenní kost na palcové straně a loketní na malíkové straně připojena ke kladce pažní kosi

kost pažní, loketní a vřetení vytvářejí loketní kloub – umožňuje natažení ruky

Kosti zápěstní

– je jich 8 a jsou ve dvou řadách

o loďkovitá, poloměsíčitá, trojhranná, hráškovitá (ze strany palcové)

o trapézová, trapézovitá, hlavatá, hákovitá

Kosti záprstní

– je jich pět a tvoří kostěnou oporu dlaně

Články prstů

– u palce jsou dva a u všech ostatních jsou tři

– celkem 14

Kostra dolní končetiny

Pletenec

– pletenec je tvořen kostí pánevní – srůst 3 kostí – kyčelní, sedací a stydké

– pánev je tvořena dvěma kostmi pánevními, které jsou vepředu spojeny chrupavčitou sponou stydkou a vzadu jsou kosti spojeny kostí křížovou + kostrčí

Kost volné končetiny

Kost stehenní

– na dolním konci dva mohutné hrboly (= kondyly), na kterých je napojena čéška a vzadu jsou odděleny jámou mezihrbolovou

– kost stehenní, holení a čéška tvoří kolenní kloub

Kosti bérce

– na palcové straně vždy kost holenní + lýtková

– mohutná kost, dopředu vždy směruje ostrá hrana – nejvíc citlivá (okostice přímo na kosti)

– je na ní vnitřní kotník

– na malíkové straně je kost lýtková a vyváří vnější kotník

– zevní + vnitřní kotník + hlezenní kost = hlezenní kloub

Kostra nohy

– zánártní kosti (7) – nejznámější je kost patní a hlezenní

– loďkovitá, 3 kosti klínovité a kost krychlová

– nártních je 5 a články u palce stejné jako u rukou

o Lordóza = prohnutí dopředu

o Kyfózy = prohnutí dozadu (hrudní a křížová)

– při chůzi a odpružení nárazu

– pokud dojde k vybočení páteře do stran, tak nastane skolióza (hlavně v dětském věku)

 

Meziobratlové ploténky

– zachycují všechny nárazy a tlumí je

– uprostřed ploténky je rosolovitá hmota a ta je obklopena tkání

– při nepřiměřené zátěži dojde k tomu, že tkáň vytlačuje rosolovitou hmotu ven poškozují se prstence tkáně a dojde až k tomu, že rosol může protrhnout i vnější prstenec a uskřípnout tam nervovou tkáň

vyhřeznutí ploténky – velká bolest, necitlivost, dokonce i necítění končetiny

 

Svalstvo

aktivní pohybový aparát – příčně pruhované svalstvo

– příčně pruhované, hladké, srdeční

– srdeční sval má svůj vlastní aparát

– příčně pruhované svalstvo ovládáme svojí vlastní vůlí

 

Příčně pruhované svalstvo – kosterní

– upíná se ke kostem umožňuje jejich pohyb

– tvořený bříškem (střední část) tvořená svalovými vlákny a pak jsou to dvě koncové části tvořené šlachou

– místa připojení svalu na kost:

o odstup

o úpon – na pohyblivější části

 mezi nimi je vždy kloub

– více jak 600 svalů

– naší vůlí řízené a vědomé pohyby

– 40% u mužů, kolem 23% u žen z tělesné hmotnosti

Kosterní svaly

– jsou tvořené vlákny, která se sdružují asi po 12 a vytvářejí svalové snopečky a ty vytvářejí svalové snopce a ty vytvářejí sval (= svalové bříško, NE! Svalová úpona)

– snopečky, snopce i sval jsou spojeny vazivem

– na povrchu svalu je obal, který se nazývá povázka

Svalové vlákno

1. Obal – sarkolema

2. Myofibrily (asi 80%) jemné vláknité útvary – od několika stovek, až několik 1000

o tvořeny filamenty (jemné vláknité útvary) a ty jsou dvojího typu:

 silnější, tmavší a v mikroskopu se jeví jako dvojlomné jsou tvořeny bílkovinou myozin

 tenčí, světlejší a v mikroskopu se jeví jako jednolomné, a jsou tvořeny bílkovinou aktin

 při kontrakci se aktin zasouvá mezi myozin, čímž se zkracuje délka celé myofibrily = vzniká aktomyozin

 mezi myozinem a aktinem chemický proces, při kterým se štěpí ATP a se stává zdrojem energie pro svalovou činnost

 aby kontrakce proběhla, tak je potřeba nervového vzruchu, který přichází ke skupině svalových vláken po motorickém nervovém vlákně z míchy – motorická jednotka (= skupina valových vláken) – zahrnuje různý počet svalových vláken

o nervový vzruch způsobí vylití acetylcholinu ze zakončení motorických nervů na nervosvalové ploténce – což vyvolá elektrochemický děj, který vede k uvolnění vápenatých iontů Ca2+ ze sarkoplazmatického retikula a dojde ke štěpení ATP – což vede k reakci mezi aktinem a myozinem – vznik aktomyozinu – vápenaté ionty zpět do retikula, sval se dostane do původního stavu – aktin a myozin jsou od sebe, když se obnoví původní množství ATP

– během kontrakce sval vykonává práci a energii získává aerobním štěpením glukózy

– při velké námaze nestačí krev přivádět dost kyslíku – glukóza se štěpí anaerobně a produktem štěpení je kyselina mléčná – hromadí e ve svalech a vyvolává pocit únayy, únavu svalstva

– při dlouhotrvajícím nedostatku kyslík vznikají svalové křeče

o Kinetická práce = schopnost stahovat svalstvo

o Statická práce =

3. Sarkoplazma – obsahuje řadu jader, i mitochondrie i jiné organely

– při kontrakci se aktin zasouvá mezi myozin, čímž se zkracuje délka celé myofibrily

– mezi myozinem a aktinem chemický proces, při kterým se štěpí ATP a a se stává zdrojem energie pro svalovou činnost

 

Svaly podle výkonnosti

Vlákna s rychlejší kontrakcí (bílé svaly)

– udílejí svalu pevnost a sílu a jsou využívány při krátké, ale intenzivní námaze

– rychle se vyčerpají a potom produktem odbourání je kyselina mléčná

Vlákna pomaleji kontrahující (červené svaly)

– červené proto že jsou více zásobeny krví

– jsou vzorem vytrvalosti

– k jejich únavě dojde až k vyčerpání všech rezerv

– méně nervových zakončení, jsou menší

– jsou schopny získávat z krve kyslík

Rozdělení příčně pruhovaného svalstva

 

Podle pohybu

a) ohybače

b) natahovače

Podle ukončení

= podle toho, kolik mají hlav, hlavový počet

Podle tělní krajiny

– sval zádový, prsní svaly

Podle tvaru a velikosti

– kruhové, vřetenovité, krátké, dlouhé svaly

Podle obrysu

– čtyřhranný

o největší a nejsilnější jsou svaly hýžďové svaly (jsou ve 3 vrstvách)

o nejtěžší je stehenní sval

o nejmenší je sval třmínkový

o nejdelší je krejčovský (30-50 cm)

o Synergista              =              sval spolupracující na určitém pohybu s jiným svalem

o Antagonista              =              sval působící vůči danému svalu opačným směrem

– složení svalů: zhruba 75% vody, 25% organických látek, 5% anorganických látek

– svalová činnost probíhá na reflexním základě

– pokud se jedná o složitější svalovou činnost, tak je řízena z vyšších nervových center – podílí se na tom míšní a mozkové nervy a u savců se jedná hlavně o mozkovou kůru nebo mozeček

Hladké svalstvo

– není tvořeno vlákny ale jednotlivými buňkamivřetenovité – a jsou pouze jednojaderné (zhruba 50-200 mikrometrů dlouhé)

– buňky se mohou prodlužovat až na desetinásobek délky – hlavně v těhotenství

ve vnitřních orgánech a ve stěnách cév nebo v kůži

– má vrstevnatou strukturu

smrštění myofybril je pomalé, dlouhotrvající – proto je označováno jako neúnavné

– není závislé na naší vůli a má pouze omezenou schopnost regenerace

kontrakce probíhá pouze na podněty vegetativnímu (autonomním) nervstvusympatikus (= nervy, které nepodléhají naší funkci) a parasympatikus (= jejich funkce nepodléhá naší vůli)

Srdeční svalovina – myokard

– má svůj vlastní převodní sytém – řídí se samo

sympatikus zrychluje, parasympatikus zpomaluje

– vzruchy se šíří z buňky na buňku = vlastní převodní systém

– vlákna typu příčně pruhovaného svalstva, ale tvořena buňkami, které jsou rozvětvené a vzájemně propojené – podráždění se šíří přímo z buňky na buňku

– srdce má vlastní automacii

– ovlivněna pouze rychlost

Oběhová soustava

Krev – sanguis

Funkce krve

1. přenos s O2 plic do tkání a CO2 ven

2. zprostředkovává transport látek vzniklých trávením a vstřebáváním přes stěnu tenkého střeva a odtud vede živin do jater, následně k orgánům do celého těla

3. odvod odpadních látek metabolismu z tkání do orgánů, kterými jsou odvedeny ven – ledviny a kůže, odkud jsou vyloučeny ven

4. rozvádí hormony po těle (vznik ve žlázách s vnitřní sekrecí)

5. vyrovnává teplotní rozdíly mezi jednotlivými orgány

6. obrana organismu proti choroboplodným zárodkům

7. vytváří homeostázu (= stále vnitřní prostředí organismu)

– množství krve je 5-6 litrů (při náhlé ztrátě 1.5 litru, při pomalém 2.5 litru)

– 18 litrů krve za rok se obnoví

 

Složení krve

– plazma a krevní buňky – červené, bílé krvinky, krevní destičky

o plazma tvoří asi 55% krve, krevní buňky 45%

Plazma

– nažloutlá barva

– 2,8 – 3,5 litru

– 91% vody a zbytek jsou rozpuštěné organické (8% a z toho 7% tvoří bílkoviny a to hlavně albuminy, globuliny, fibrinogen, protrombin; dále sem patří i glukóza – důležitá organická látka a je nejdůležitějším zdrojem energie) i anorganické látky

o Glykogen = živočišný škrob, ze kterého se vytváří glukóza

o Glykémie = hladina glukózy (5-6 mmoll – normální hladina)

Význam bílkovin:

 – transport látek, které se na ně váží – hlavně lipidy

– vážou vodu krvi

 – zpětné vstřebávání vody a v n rozpuštěných látek z tkáňového moku do krve

– chrání před infekcí – gamaglobuliny

NaCl a Na2CO3

– udržují stálý osmotický stav (0,15 mmoll = fyziologický roztok) plazmy a ph

Hematokrit                            45 : 1 : 54                            (červené krvinky: bílé krvinky: plazma)

 

Červené krvinky (erytrocyty)

= malé okrouhlé bezjaderné buňky

– nemají jádro – nemůžou se dělit

– vyskytují se u všech savců a mají podobu dvojvydutého kotouče

– množství se uvádí v 1 mm3 krve – 5 – 5,5 milionu červených krvinek u mužů (u žen 4,5)

– ke zvyšování počtu červených krvinek dochází, když je nedostatek atmosférického kyslíku a jsou 3 nejznámější případy:

 vysoká nadmořská výška

 u těžce pracujících

 u lidských plodů, kdy je ztížen přenos kyslíku z matky na plod přes placentu

– přenos O2 a CO2

– hlavní složkou je hemoglobin

– tvorba hemoglobinu je v erytropoetinu

– když hemoglobin na sebe naváže kyslík (což se děje v plicích), tak vznikne oxyhemoglobin – vazba je zpětná

– když se na hemoglobin naváže oxid uhelnatý tak vznikne karboxhemoglobin

Tvorba a dozrávání červených krvinek

– tvoří a vytvářejí se v červené kostí dřeni – v plochých i krátkých kostech (kosti klenby lební, kosti trupu) – tvoří se z kmenových buněk

– mají životnost 120 dní

– zanikají ve slezině, kde se z hemoglobinu (ten se tu rozpadá) a vzniká z něj žlučové barvivo bilirubin, uvolňuje se železo, které se využívá k tvorbě nového hemoglobinu a část toho železe se ztrácí v organismu, takže je nehrazeno potravou – denní potřebná dávka železa je 10-15 mg (u dospívajících je to 16 mg, těhotné a kojící ženy 22 mg)

Anémie = chudokrevnost = chorobné snížení počtu červených krvinek – z mnoha příčin a důvodů (srpkovitá, aplastická … )

 

Bílé krvinky – leukocyty

bezbarvé, s jádrem, nepravidelného tvaru

– nejsou jen v krvi, jsou i v míze a tkáňovém moku

– mají životnost od několika hodin až pod 100 i více dnů – záleží na typu krvinek

– jejich rezervy jsou v kostní dřeni, v lymfatických uzlinách a ve slezině

– 4000 – 10 000 v 1mm3 krve, u dětí je to o trochu víc

– zvýšená produkce při onemocněních – projevuje se to horečkou

Leukopenie              = pokud se počet sníží pod 4000 – př. při dlouhodobém užívání analgetik a může dojít až poškození kostní dřeně

Leukocytóza               = pokud se počet zvýší nad 10 000 – př. při infekci, otravách, krvácení a i při nějakých nádorech

 

Obecná funkce bílých krvinek

– ochrana organismu před původci infekcí a před cizorodými buňkami

Antigen = cizorodá látka – buňka, částice, vetřelec

Rozdělení:               

a) granulocyty – přítomnost barvitelných zrníček v cytoplazmě (70%)

b) agranulocyty – bez zrníček (30%)

lymfocyty (typu B nebo T) – 20-25%

monocyty – největší bílé krvinky (5%)

– granulocyty a monocyty – schopnost fagocytózy (- uzavřou s do sebe a zneškodní)

– monocyty mají schopnost diapedézy (= schopnost améboidního pohybu; = schopnost postupovat stěnami vlásečnice do mezibuněčných prostor)

1. Fagocytóza

– nespecifická imunita – pořád to opakují

– na antigen vždy stejná odpověď (zničení)

2. Specifická imunita

a) Typu T              -zodpovědné na buněčnou imunitou

I. – buňky zabiječské: napadají vetřelce přímo velice účinnými chemickými látkami

II. – Supresorické – regulace „boje“, potlačení reakce na určitou míru, aby se nepoškodil organismus

III. – pomahačské – pomáhají uvádět do činnosti lymfatického typu B

o plusem je, že ničí nádorové buňky, ale mínusem je, že ničí cizorodé buňkyodmítnutí transplantátu

b) Typu B               – zodpovědné za látkovou imunitu

 I. – paměťové

II. – plazmatické – výtvor imunoglobulinů (=protilátky), které reagují s antigenem (navážou se na ně a zničí ho), kvůli kterému vznikly

Aglutinace: při shlukování antigenů – lepší ničení pomocí makrofágů

Primární reakce: při prvním setkání s antigenem si organismus vytváří protilátky (do několika dnů), ale jejich hladina rychle klesá

Sekundární reakce: při opakovaném setkání, je velmi rychlá, protože v organismu jsou látky, které si na antigen pamatují a rychle vytvoří protilátky

Očkování (= imunizace)

a) aktivní – oslabený nebo usmrcený virus se vstříkne do těla a vytvoří protilátky nebo po nemoci se vytvoří protilátky (založené na existenci paměťových buněk B)

b) pasivní – do těla se vpraví hotové protilátky (séra…)

opakované vniknutí antigenu do těla, může vyvolat anafyloxi, což vede uvolnění látek, které rozšiřují vlásečnice – snížení tlaku – malátnost, ospalost, bolest hlavy, křeče … (tomu se podobají různé druhy alergií když e nezná antigen)

 

Krevní destičky (brombocyty)

– velikost cca 14 erytrocytů

– malá zrnitá tělíska

– vznik odloučením z velkých buněk kostní dřeně (nejsou to ale buňky v pravém slova smyslu)

– množství je 250-300 tisícmm3

– životnost 10 dní

porucha celistvosti cév – céva se stahuje a začínají se zde shlukovat krevní destičky, z nich se uvolňuje seratin (pomáhá při stahování cév) a další látky, které způsobují další shlukování krevních destiček – vytvoř se „zátka“

o bílkovina fibrinogen se přeměňuje na vláknitý a nerozpustný fibrin účinkem trombinu … fibrin vytváří síť vláken, kde se zachycují krevní destičky

protrombin (do krve se dostává z jater) se mění na trombin

 

Krevní skupiny

– v membránách červených krvinek, přítomnost kolem 30 antigenů – A,B, Rh = aglutinogeny (= látky, které jsou shlukovatelné, červené krvinky)

– proti aglutinogenům existují protilátky v plazmě, tzn. aglutininy (= látky shlukující)

– pokud dojde k transfuzi krve, ta musí být naprosto shodná skupina krevní skupina, a musí být i shodný Rh faktor

– krevní skupiny se dědí dominantně – využití při určování nebo vyloučení otcovství

– v kriminalistice při identifikaci osob

Jan Jánskýobjevení a doplnění krevních skupin (1907)

 

AGLUTINOGEN

AGLUTININ

A

A

anti B

B

B

anti A

AB

A,B

O

O

O

anti A, anti B

 

Rh faktor

– makak rhezus – krvinky této opice se naočkovali králíkům a morčatům a ty si vytvořili protilátky – protilátky míšeny s lidskou krví a tam, kde dojde ke shluku červených krvinek, ta je u nich přítomen aglutinogen Rh+ (85% populace), a tam, kde ke shluku nedojde, tak je to Rh- (15%)

aglutinin normálně v lidské krvi není, ale mohou se druhotně vytvořit a jsou to dva případy:

o když člověk s Rh; přijme krev Rh-

o těhotenství – matka má Rh – a dítě dostane Rh+ od otce matka vytváří protilátky – červené krvinky plodu nedozrávají a rozpadají se – způsobuje dětí těžkou novorozeneckou žloutenku (poškozuje psychomotorický vývoj dítěte) – matce se podávají protilátky anti Rh

Srdce (cor, kardia)

– nepárový dutý svalový orgán

uložen v dutině hrudní mezi pravou i levou plící za hrudní kostí; na levé straně

– je chráněn přísrdečníkem (epikard; vazivový obal) a poté osrdečníkem (perikard a mezi nimi je malé množství tekutiny, který umožňuje ohyby srdce

 

Stavba srdce

– hmotnost srdce je 260-320 g

– velikost je taková, jako když setneme dlaň

– je rozděleno na dvě poloviny – levá a pravá polovina srdce

– dutiny srdce jsou vystlány tzn. nitroblána srdeční (endokardem) – v prostorech mezi síněmi a komorami vytváří chlopně cípaté – troj a dvojcípá

– chlopně usměrňují průtok krve pouze jedním směrem

– cípaté chlopně se uzavírají při systole (smrštění) komor, což se projeví jako jedna ze srdečních ozev

Poloměsíčité chlopně = jsou na odstupu velkých tepen ze srdce – tzn. aorta a plicní kmen (plicnice, plicní tepna) – usměrňují průtok krve jedním směrem – ze srdce ven

 

Velký oběh (tělní oběh)

– začíná aortou (největší tepna), která vychází z levé komory a vede krev okysličenou do celého těla – větví se stále na menší a menší tepny až na vlásečnice a vlásečnice přecházejí na vlásečnice žilné části – přecházejí do žil

– zpátky se vrací odkysličená horní a dolní dutou žílou do pravé síně

Malý oběh (plicní oběh)

– z pravé komory vychází odkysličená krev plicnicí (plicním kmenem) do plic, kde se okysličí a přichází čtyřmi plicními žilami do levé síně

 

Činnost srdce

– základem je střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola)

Srdeční revoluce = trvá ani ne celou vteřinu; u dospělého člověka jich probíhá asi 72 za minutu

1. Systola síní – jsou zde komory v diastole

o krev se dostává ze síní do komor (cípaté chlopně musí být otevřené!) a komory se plní krví do určitého napětí (krev je zároveň přijímána i při diastole do síní)

2. Systola komor – síně jsou v diastole

o na počátku se uzavřou cípaté chlopně, a když to napětí v komorách větší, než v aortě, tak dojde k otevření poloměsíčitých chlopní a krev se dostane do srdečnice a do plicní tepny

3. Diastola srdce

o srdce ochabne a poloměsíčité chlopně se uzavřou, které zabrání tomu, aby se krev vrátila zpátky do komor, a zároveň přitéká do síní krev ze žil a díky tomu jsou otevřené i cípaté chlopně a jimi se dostává i do komor

– cípaté chlopně se uzavírají v systole komor a poloměsíčité při diastole komor

Tepový (systolický) objem

= objem, který se ze srdce dostává z každé komory při jednom stahu (kontrakci)

60-80 mm3 v klidu (při námaze je 100-150 mm3 krve)

– srdce se nikdy nevyprázdní úplně

– počet tepových frekvencí je 72 na minutu

Minutový objem

= množství krve, kterou srdce vypudí ven za 1 minutu

– je závislý na tepovém objemu a na počtu srdečních revolucí za 1 minutu

5-10 l u dospělého člověka, při námaze kolem 40 litrů

 

Vnější projevy srdeční činnosti

1. Úder srdečního hrotu
– narážení srdce na stěnu hrudníku při systole
2. Srdeční ozvy
– dvě po sobě jdoucí ozvy a pak je jedna krátká pauza

– zavírání cípatých a poloměsíčitých chlopní (na začátku systoly a diastoly komor)
3. EKG (akční srdeční potenciály)
4. Tep
– měří se na periferních tepnách a je to důsledek

– průměr zhruba 72 tepů za minutu

 

Cévy

– ze srdce vystupuje: aorta – levá komora, a plicní kmen (plicnice) – pravá komora

– do srdce vstupuje: horní a dolní dutá žíla a čtyři plicní žíly

– u člověka je uzavřená cévní soustavauzavřený okruh cév

Tepny – artérie

– vedou krev okysličenou ze srdce

největší je aorta (asi 3cm široká)

– obecně jsou velmi silné a pružné (obsahují mnoho elastických vláken)

– při diastole dochází k tomu, že se stěny vrátí do původního tvaru, tlačí na krev a tím se šíří krev do menších žil jako pulsová vlna

Vlásečnice – kapiláry

– jsou vloženy mezi oblast tepen a žil

– jsou to velmi tenké cévy a jejich stěna je tvořena pouze jedinou vrstvou tzn. endotelových buněk

– rozměry vlásečnic jsou několik milimetrů a jejich průměr několik mikrometrů

jako celek vytváří obrovské řečiště, s průměrem 700x větším, než je aorta a tím pádem rychlost krve krevního proudu se postupně zpomaluje až do minima v tepnách

– jsou hlavní funkční částí krevního oběhupřivádějí živiny, odvádějí zplodiny

Žíly – vény

– vlásečnice se sbíhají ve větší žilky a žíly a ústí do pravé síně

– stěny žil jsou ve srovnání s tepnami tenčí, mají méně svaloviny – jsou i poddanější než stěny tepen

– v žilách dolních končetin jsou kapsovité chlopně znemožňují zpětný tok krve

– sloupec žilní krve od dolních končetin představuje hydrostatický tlak, který musí být překonán usnadnění proud krve v žilách – napomáhá tomu svalovina, která stlačuje žíly a tepání tepen

Krevní tlak

= tlak krve na stěny cév

– nejvyšší je v aortě a směrem od srdce klesá (k prudkému poklesu dojde ve vlásečnicích)

– při ústí žil do srdce mírně negativní

– v tepnách rytmicky kolísá od maxima při systole k minimu při diastole

– měří se na pažní tepně tonometrem

– jednotky, které se uvádějí se v torech

průměrný tlak dospělého člověka je 12080

– u novorozenců je nejnižší krevní tlak

– závisí na věku, pohlaví, fyzické námaze, dědičné faktory

– je mnoho možností, jak vysoký nebo nízký krevní tlak léčit

 

Výživa srdce

– zajišťováno věnčitými tepnami, oddělují se hned za aortou a postupují celým srdcem

ucpe-li se nějaká vlásečnice, dojde k infarktu – o zahojení zůstává jizva a srdce už není plně funkční

– zplodiny jsou ze srdce odváděny žilami, do žilního splavu

Řízení srdeční činnosti

vlastní automacieexcitomotorický aparát (podstatou jsou modifikované buňky, které vytvářejí shluky)

– funkci vytvářet impulzy a rozvádět vzruchy srdeční svalovinou vykonává převodní systém, který je tvořen zvláštními svalovými vlákny, které obsahují hodně sarkoplazmy a málo myofibril

– základem je uzlíček síňový, který je umístěn v horní čísti pravé síně, v něm vznikají vzruchy a způsobují smršťování síní

– vzruchy se šíří dál do uzlíku síňokomorového, který je v dolní části pravé síně – z něj vyúsťuje Hissův můstek (= zabezpečuje spojení svaloviny síní a komor) a ten se rozděluje na dvě ramena končící sítí Purkyňových vláken

– systola komor 

Průtok krve orgány

nejvíce krve proteče kosterním svalstvem (pracujícím)

– při trávení v útrobách břišních

mozek (20% z celkového množství krve)

plíce (za 1min5l)

– srdce, ledviny

– řízení průtoku reflexně i látkově

ústředí opět v prodloužené míše

krevní zásobárnyjátra, slezina a podkoní cévní pleteně

 

Slezina

– tvar kávového zrna

– rozměry cca 14×4 cm

– uloženo v levé klenbě brániční nad žaludkem

Slouží jako: zásobárna krve, tvorba lymfocytů B, tvorba obranných látek

– obsahuje i červenou dřeň (ne kostní!) a bílou dřeň (= uzlíčky mízní tkáně v červené dřeni)

není pro život nezbytná – funkci může převzít i lymfatická tkáň a játra

 

Tělní tekutiny

– celková tělesná tekutina se dělí na:

o extracelulárnímimobuněčné, zhruba 14 l; obsahují hlavně ionty Cl a Na+, dále Ca2+, HCO3-, dále glukóza

Mimocérní – tkáňový mok (10-10,5 l), mozkomíšní mok, komorová voda, perilymfa, endolymfa

Intravaskulární (tekutiny v cévách) – krevní plazma (3,5 – 4l), míza

o Intracelulární – nitrobuněčné – přímo v buňkách; zhruba 28 l, obsahují hlavně K+, Mg 2+, a PO43-; tkáňový mok vytváří stálé vnitřní prostředí organismu

 

Tkáňový mok

– nachází se mezi buňkamiomývá tělní buňky

zprostředkovává látkovou výměnu mezi tělními buňkami a tkáněmi

vzniká z krve a z něj vzniká míza (v mízních vlásečnicích)

– je ho zhruba 10 l

 

Mízní soustava

– patří sem míza, mízní cévy (koluje v nich míza), mízní uzliny, brzlík (thymus) a slezina

Funkce: odvádí z tkání přebytečný tkáňový mok, zplodiny látkové přeměny, kapičky tuku a částice, které díky své velikosti nepřišly stěnou vlásečnic

Míza

– má podobné složení jako krevní plazma, jen je chudší na bílkoviny

– buďto čirá nebo lehce zakalená tekutina

– její proudění je velmi pomalé

– v mezibuněčných prostorách tkání začíná mízními vlásečnicemi, které vytváří mízní cévy, které vytvářejí mízní kmeny

o Mízovod hrudní – odvádí mízu z celé dolní poloviny těla a dále z levé poloviny hrudníku a ještě z krku a hlavy a odvádí ji do žilní krve

o Pravostranný mízní kmen – odvádí mízu do žilní krve ze zbývající části těla

Mízní uzliny

– nacházejí s v mízních cévách – míza se tady filtruje a obohacuje se o lymfocyty

– zachycují se zde mikroorganismy, pigmenty a další látky a právě mízou dostávají se sem i nádorové buňky

– když je uzlina zanesena nádorovými organismymízní otok (lymfedém)

Brzlík

– nachází se v mezihrudí nad srdcem a vytváří se v něm T lymfocyty

 

Dýchací soustava

– součástí tzn. respiračního systému

– kromě dýchání sem patří zívání, kýchání, škytání, kašel

– skládá se ze tří částí:

1.) Čerpací mechanismus

o svaly a elastická vlákna, která pomáhají nasávat a vypuzovat vzduch do plic a z plic

2.) Spojovací dýchací cesty

o vzduch transportován do plicních sklípků

3.) Plicní sklípky (= alveoly)

 

 

Dýchání

Zevním (vnějším) dýcháním, na kterém se podílí hrudník, bránice (hlavní dýchací sval), plíce, krevní oběh a je to výměna O2 a CO2 mezi vzduchem a krví (vzduch z plic se dostává do krve)

Vnitřní dýchání: výměna plynů mezi krví a tkáněmi – kyslík, který se dostane z krve do tkání se zapojuje do buněčného dýchání , a tam se slučuje s uhlíkem, který je uvolněný z cukrů a tuků a slučuje se s CO2 a ten se žilní krve dostane do plic, odkud je vdechován

 uvolněná energie se uvolňuje v ATP a odtud je použita na výrobu nových bílkovin

Dýchací soustava obecně

dutina nosní, hrtan, průdušnice, průdušky (zanořují se do plic), průdušinky, plíce

 

Dutina nosní

– začíná nosními dírkami a ústí do zadních otvorů nosních (= choany) – pak se otevírají do nosohltanu

– každá nosní polovina je rozdělena na dvě poloviny a každá polovina rozdělena třemi nosními skořepami na 3 průduchy a v průduších se vzduch předehřívá, zvlhčuje a čistí

– vertikální členění: čichový oddíl (horní, při stropu nosním, sliznice je nažloutlá, obsahuje čichové buňky a ty vytvářejí smyslový čichový epitel) a dýchací oddíl (růžová barva – obsahuje četné žilní pleteně a obsahuje hlenové žlázky, které zachycují nečistoty na řasinkovém epitelu)

Hrtan (larynx)

– vystužen souborem chrupavkami, spojené pomocí svalů a vazů

a) štítná chrupavka – největší; tvoří stříšku, nahmatatelná a vytváří vyvýšeninu hrtanovou – lidově ohryzek (více nahmatatelný mužů), nahoru spojena k jazylce, dole na prstencovou chrupavku

b) prstencová chrupavka

c) dvě chrupavky hlasivkové

d) epiglottis – příklopka hrtanová – při polykání se překlápí přes hrtan a znemožňuje vdechnutí sousta

– označuje se jako hlasová skříňka – je centrem řeči

– v jeho středu jsou dva páry hlasivkových vazů (8mm, ale záleží na mnoha faktorech), což jsou tenké záhyby tkáně, vyrůstající z vnitřních stěn hrtanu – mezi vazy je mezera a tudy prochází vzduch bez jakýkoliv problémů, ale při hlasovém projevu svaly a chrupavky přiblíží oba dva vazy k sobě a vzduch, který tudy prochází, vyvolává vibrace a nic se vytvářejí zvukové vlny

– vazy se táhnou od hlasivkových chrupavek ke chrupavce štítné

 

Průdušnice (trachea)

– pružná trubice vyztužena 16-20 neuzavřenými chrupavkami

– uložena před jícnem a s jícnem vstupuje do mezihrudí ve výši asi 4-5 hrudního obratle, kde se dělí a pravou a levou průdušku (segmentální) – zanořují se do plic a jsou vystuženy chrupavkami (je tady zase řasinkový epitel – zachytávají prach a řasinkové částice) – tady se dělí na -__________

– je připojena vazivem na dolní okraj chrupavky prstencové

– je tam sliznice tvořena řasinkami – zachytávají prachové částice a brání jejich pronikán do plic

Plíce
= vlastní dýchací orgán

– měkké, houbovité váží zhruba 1kg

– pravá má tři laloky, levá má dva laloky

Hroty plic = horní část plic, přesahují první pár žeber

– dole se nachází spodina plic (plicní báze, nasedá na bránici (= hlavní dýchací sval)

– kuželovitý tvar, poměrně velké

– jsou kryty poplicnicí (na povrchu plic, vazivová blána), která přechází na vnitřní hrudní straně na pohrudnici a mezi těmito dvěma obaly je úzká štěrbina a ta je vyplněna tekutinou a ta usnadňuje dýchání

o mezi těmito dvěma blanami existuje podtlak, a když dojde k tomu, že se propíchne dutina, tak dojde k vyrovnání s atmosférickým tlakem – plíce zkolabuje = pneumotorax – splaskne

Kolaps plíce: pneumotorax

– pracují nepřetržitě, každý den 10-12 000 l vzduchu

– branka plicní

o tudy vstupují do plic průdušky, nervy, větvě plicního kmene

o vystupují plicní žíly a mízní cévy

Průdušky

– větví se na průdušinky, které mají pokračování v plicních chodbičkách (ty zakončeny v plicních sklípcích- přes ½ mld)

o tenká stěna sklípků tvořena jednou vrstvou epitelu, umožňuje vlastní výměnu O2 a CO2

o 80-130m2 celková dýchací plocha

Dýchání

– Hlavně bránice a dýchací svaly, mezižeberní svaly (vnější a vnitřní)

– Plicní ventilace- zajištěna dýchacími svaly, pohyby horních žeber a hrudní kosti

– Bránice

o Tvořena 3 překrývajícími se skupinami svalových vláken

o Odděluje břišní a hrudní dutinu

o Okraje se připojují k páteři, dolním žebrům a spodní části hrudní kost

– Vdech

o Aktivní, dochází k zvětšování hrudní dutiny, roztažení plic pomocí dýchacích svalů (bránice + vnější mezižeberní)

o Bránice jde dolů- kontrahovaná

– Výdech

o Pasivní, zmenšuje se hrudní dutina, uvolnění svalů, pohyby plic pasivní

o Bránice jde nahoru- relaxovaná

– Dýchací centrum v prodloužené míše, řídí tam krevní oběh

o Vdechové a výdechové

– Vitální kapacita plic

o To co maximálně nadechneme (respirační) a vydechneme (expirační -1,5l)

o Maximální objem vzduchu, který může být vypuzen po maximálním vdechu

o Klidné dýchání- 0,5 l- respirační

o Vitální kapacita- normální + respirační + expirační

o 2,5-4 l ženy, 3-5l muži

o Po maximálním výdechu zůstává residuální prostor

o Měří se spirometrem objem vzduchu při výdechu za jednotku času, průtok vzduchu dýchacím systémem

– Mrtvý prostor 150ml vzduchu (v průduškách, průdušinkách)

– Totální kapacita plic- všechen vzduch v plicích po nejusilovnějším nádechu

 

Trávicí soustava

– Funkce

o Trávení, vstřebávání, odstraňování

o Trávení

 Mechanické zpracování potravy, poté chemické působením enzymů a vody

o Vstřebávání

 Přes stěnu tenkého střeva do vnitřního prostředí organismu

 Vstřebané složky organismus využije jako zdroj energie nebo k výstavbě specifických složek vlastní živé hmoty

o Odstraňování přebytečných organismů

 

Trávicí trubice:

1. Sliznice

o Tvoří rozhraní mezi prostředím vnějším a vnitřním

o Ochraňuje organismus před pronikáním bakterií a toxických látek

o Tvořena epitelem žlázovým a vstřebávacím

2. Podslizniční vazivo

a. Připevňuje sliznici ke svalové vrstvě

b. Zde mízní cévy a krevní vlásečnice

3. Svalová vrstva

a. Tvořena hladkou svalovinou

b. Umožňuje peristaltiku- posouvání střevního obsahu do nižších částí

c. Umožňuje promíchávání obsahu s trávicími šťávami

4. Zevní obal

a. Tvořen vazivem a krytý lesklou blánou- seróza

b. Tvoří obalovou vrstvu trávicí trubice

 

Dutina ústní

– Vlastní ústní dutina tvořena měkkým a tvrdým patrem, mandlemi, dásněmi, jazykem a zuby

Zuby

– Nejtvrdší orgány lidského těla, soubor zubů – dentice

– Kořen + krček + korunka

– Průřez- dřeň (cévy, nervy)

– Zubovina

o Základní hmota zubu

o Obklopuje dutinu dřeňovou

o Tvrdší než kost

o 72% anorganických látek

– Sklovina

o Kryje zubovinu v rozsahu korunky

o Nejtvrdší hmota lidského těla

o 98% anorganických látek

– Tmel- kryje povrch kořene

– Zuby jsou uloženy v zubním lůžku (kostěné jamky), zpevněny ozubicí

– Mléčný chrup- 20, trvalý 32

– I- řezáky-8, C-špičáky-4, P-třenové-8, M-stoličky-12

– Mikrobiální plak- kryje zubní plošky a rozkládá zbytky potravy

Sliny

– Produkce slin neustálá

o Příušní, podjazyková, podčelistní

 Párové žlázy

– Složení

o 7-8 Ph

o 1-1,5 l/ denně

o 99% H2O; 0,7% organické látky; 0,3% anorganické látky

o Pyalin- štěpí polysacharidy na dextriny a na maltózu

o Mucin- umožňuje snadné polykání

– Omezují vznik zubního kazu, ale podílejí se na tvorbě zubního kamene






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: