Tělní tekutiny, imunitní systém a oběhová soustava

 

   Otázka:  Tělní tekutiny, imunitní systém a oběhová soustava

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Markéta

 

Tělní tekutiny, imunitní systém a oběhová soustava živočichů a člověka

 

Fylogeneze

  • U jednobuněčných organismů cévní soustava chybí, výměna živin a plynů zajišťována difuzí – probíhá v cytoplazmě, která slouží jako médium
  • není u hub, žahavců, žebernatek, vířníků, hlístů (pohyb tělní tekutiny zajišťuje lokomoční svalovina)

 

2 základní druhy: otevřená (hemolymfa, krvomíza se výlévá mezi orgány) difuze látek přes tkáňový mok

 

Uzavřená (krev a míza, krev nevystupuje z cév, difuze látek přes stěny vlásečnic

  • poprvé vyvinuta u měkkýšů, vznikla z mezodermu, typ otevřená – na konci cév se vylévá tělní tekutina na orgány a okysličuje je a pak se vrací zpět, mají tělní tekutinu krvomízu (hemolymfu), a jiný typ barviva = hemocyanin, srdce je chráněno ve vazivovém obalu osrdečníku a vedou z něj žíly
  • poprvé uzavřená cévní soustava u kroužkovců, mají břišní a hřbetní cévu (funkce srdce) à rozšíření a stažení = pulzy, mají červenou krev (hemoglobin)
  • u členovců je otevřená, primitivní srdce vzniklo z rozšíření hřbetní cévy
  • obratlovci mají uzavřenou – je tvořena srdcem a cévami, mízní systém
  • paryby mají venózní srdce (dvojdílné – 1 předsíň a jedna komora)
  • obojživelníci jsou studenokrevní – poikilotermní – smíšená krev, vyhledávají teplo (teplomilní), srdce má 2 předsíně a 1 komoru, mají dva krevní oběhy (malý plicní a velký tělní)
  • plazi mají stále smíšenou krev, ale už se jim vytváří přepážka v komoře (malý otvor=foramen pariser), mají dva srdečnicové oblouky a vrátnicový oběh v ledvinách
  • ptáci jsou teplokrevní – 4 dílné srdce s koronárním oběhem, nejvyšší krevní tlak a tep 700/min), 44°C
  • savci – mají pouze levý oblouk aorty, lymfatický oběh

 

Cévní soustava:

  • CS slouží hlavně pro přenos dýchacích plynů, hormonů a živin do všech tkání po těle
  • Funkce: zabezpečení pohybu tělních tekutin v organismu a transport látek
  • Stavba:
  • Srdce (cor)
  • Cévy: – tepny

– žíly

– vlásečnice

 

Stavba cévní soustavy:

Srdce:

  • Dutý orgán kuželovitého tvaru
  • Umístěno v dutině hrudní mezi levou a pravou plící za hrudní kostí
  • Vzniká zmohutněním části nejsilnější cévy v těle
  • U některých živočichů jeho funkci plní velká céva – např. u kroužkovců
  • Typy srdcí:
    • Srdce tepenné (arteriózní):
      • Leží v cévní soustavě za dýchacími orgány → nasává okysličenou krev z dýchacích orgánů
      • Živočichové s otevřenou cévní soustavou – korýši, klepítkatci, měkkýši
    • Srdce žilné (venózní):
      • Leží před dýchacími orgány → nasává odkysličenou krev z těla
      • Kruhoústí, paryby, ryby, larvy obojživelníků
    • Srdce smíšené (arteriovenózní):
      • Nasává současně okysličenou krev z dýchacích orgánů a odkysličenou krev z těla. Do těla jde krev smíšená
      • Obojživelníci, plazi
    • Srdce čtyřdílné:
      • Srdce žilné (pravá síň + komora) + srdce tepenné (levá síň + komora)
      • Ptáci a savci

 

  • Stavba:
    • Stavba stěny:
      • Endokard = nitroblána srdeční – vnitřní tenká blána: endotel + vláknitá pojiva, mohou v něm být uložena vodivá vlákna srdeční převodní soustavy, vybíhá v chlopně
      • Myokard = střední, silná vrstva: srdeční svalovina + síť oporných tkání (v levé komoře nejsilnější)
      • Epikard = vnější vrstva srdce: mezotel + pojivo + cévy + nervy; pojivo je prostoupeno tukovou tkání
      • Perikard = osrdečník = vakovitý obal, srdce je v něm volně uloženo
    • Části:
      • 2 síně + 2 komory
      • Krev se vždy pohybuje ve směru síň → komora
      • Chlopně – zabraňují zpětnému toku krve, zajišťuji jednosměrný tok krve
        • Nacházejí se mezi síněmi a komorami, mezi komorami a tepnami, ve velkých žilách
        • Cípaté chlopně:
          • Mezi síní a komorou
          • Trojcípá chlopeň – mezi pravou síní a pravou komorou
          • Dvojcípá chlopeň – mezi levou síní a levou komorou
        • Poloměsíčité chlopně – mezi komorou a tepnami vycházejícími ze srdce – aorta, plicnice
      • Činnost srdce:
        • Pracuje rytmicky, neustále
        • Pravidelně se střídá stah (= systola – vhání krev do oběhu) a ochabnutí (= diastola – krev nasávána do srdce)
        • Délka jednoho stahu je 0,8 sekundy
        • Srdeční cyklus = srdeční revoluce:
          • 1) dochází k systole síní = diastola komor
            • Cípaté chlopně jsou otevřené a poloměsíčité chlopně jsou uzavřené
            • Krev je vháněna do komor
          • 2) systola komor, diastola síní
            • Poloměsíčité chlopně jsou otevřené (otevírají se tlakem) a cípaté chlopně budou uzavřené
            • Krev je vháněna do tepen
          • 3) diastola celého srdce (krátká fáze)
            • Síně i komory jsou v diastole
            • Poloměsíčité chlopně jsou uzavřené
            • Cípaté chlopně jsou otevřené
          • Řízení srdeční činnosti:
            • Vlastní činnost srdce zajišťuje tzv. převodní systém srdeční:
              • = Soustava nervosvalových buněk, které zajišťují pravidelné střídání systoly a diastoly → vznikají elektrické vzruchy
              • = excitomotorický aparát

 

– tvoří ho:

  • Síňový (sinusový) uzlík
    • Je uložen v horní části pravé síně
    • Vznikají tu vzruchy – vyvolávají systolu síní
  • Síňokomorový uzlík
    • Umístěn mezi pravou síní a komorou – ve stěně
    • Převádí vzruchy dále do komor
    • Řídí systolu komor
    • Uzlíky = shluky svaloviny
  • Hissův svazek
    • Je mezi komorami – v přepážce
    • Dělí se na Tawarova raménka
  • Tawarova raménka – 2, pravá a levá

– dělí se na Purkyňova vlákna

  • Purkyňova vlákna – šíří vzruch do stěny komor

 

  • Dále se na řízení podílí: nervové řízení
  • Vegetativní (útrobní) nervy – řídí zrychlování nebo zpomalování rytmu srdce
  • Hormonální vedení – například adrenalin

 

  • Projevy činnosti srdce:
    • Srdeční ozvy – při uzavírání chlopní – systolické a diastolické ozvy
    • Tep (puls)
      • Roztažení aorty při systole
      • Pulsová vlna, posunuje se dál do žil
      • Okolo 70 tepů/min (klidová hodnota) ve stresu i 200/min
      • Při námaze se zrychluje
    • Elektrické impulzy:
      • Elektrické akční potenciály vznikají při činnosti srdce
      • Dochází ke snímání z povrchu těla – EKG = elektrokardiograf (jednotka EK gran)
    • Krevní tlak = tlak krve na stěny cév
      • Největší je v aortě
      • Systolický (120) a diastolický tlak (80)
      • 120/80 – zdravý člověk
      • Tonometr = tlakoměr na pažní tepně
      • Hypertenze = vysoký krevní tlak (160/140)
      • Hypotenze = nízký krevní tlak (120/60)
      • Závisí na věku, hmotnosti…

 

Cévy:

  • 3 základní typy: tepny, žíly a vlásečnice
    • Tepny = artérie:
      • Vedou krev ze srdce, vystupují z komory
      • Pružné, silné
      • Silná vrstva svaloviny – kvůli velké u tlaku krve
      • Hladká svalovina – zajišťuje peristaltické pohyby – vlnění
      • Největší tepna – aorta (osrdečnice)
    • Žíly = vény:
      • Přivádějí krev do srdce, vstupují do síní
      • Tenčí stěny, méně svaloviny
      • Žíly dolních končetin – kapsovité chlopně → pomáhají návratu krve do srdce, proti gravitaci
      • Největší – horní a dolní dutá žíla

 

  • Vlásečnice = kapiláry:
    • Tenké cévky, spoje mezi tepénkami a žílami
    • Umožňují výměnu látek mezi krví a tkáňovým mokem
    • Stěna vlásečnice je propustná – z krve do buněk a naopak

 

Krevní oběhy:

  • 2 krevní oběhy:
  • Velký tělní oběh:
    • Z levé komory vede aorta okysličenou krev do těla → z těla vedou duté žíly odkysličenou krev do pravé síně
  • Malý plicní oběh:
    • Z pravé komory vede plicnice odkysličenou krev do plic → z plic vede plicní žíla okysličenou krev do levé síně
  • Na velký tělní oběh jsou napojené ještě dva oběhy:

 

  • Koronární oběh
    • probíhá v srdci
    • Výživa srdce
    • Tvořen koronárními tepnami (věnčité)

 

  • Vrátnicový oběh:
    • Probíhá v játrech, je napojen na koronální oběh
    • Sbírá krev z orgánů dutiny břišní (střeva), krev je částečně okysličená (fialová) àVede do jater vrátnicovou žilou → v játrech specifická úprava (vzniká např. heparin, fibrin) → z jater je vedena odkysličená krev jaterní žílou → do dolní duté žíly (játra mají své zásobení krve – z aorty se oddělí jaterní tepna s okysličenou krví, která vede do jater, vše se spojí – vrátnicová vede 80% a jaterní 20%

 

Nemoci cévní soustavy:

  • Arterioskleróza:
    • Dochází k zužování cév, cévy ztrácí pružnost
    • Postižení velkých cév: ukládání cholesterolu a vápenatých solí do stěny cév → ucpání
  • Infarkt myokardu:
    • Dochází k ucpání věnčitých tepen → nedostatečné zásobení myokardu = srdeční ischemie → odumírání myokardu – zahojení jizvou, nejčastěji dolní levá komora, bolest na hrudi
  • Žilní vměstky = varixy = křečové žíly:
    • Patologické rozšíření žil → městnání krve → vznik trombů sraženin nebo bércových vředů (špatná výživa kůže, důležité je sportovat)
    • Poranění velkých cév
      • Možnost vykrvácení: ohrožení života při náhlé ztrátě krve 1,5 litru, při pomalém krvácení 2,5 litru
    • spavá nemoc – Trypanozoma spavičná – parazit v krvi – napadá červené krvinky, přenašeč moucha Tse Tse
    • toxoplazma – u lidí gondie, v krvi napadá bílé krvinky, nebezpečí pro těhotné ženy – poškození plodu
    • malárie – zimnička parazituje v krvi (komáři)
    • angína pektoris – bolest jako infarkt, nedostatek přívodu kyslíku
    • bypass – přemostění (př. žíly na nohou)

 

Mízní (lymfatická) soustava:

  • Lymfa – mimobuněčná cévní tělní tekutina
  • Pohybuje se v uzavřeném systému cév – jednosměrný pohyb
  • Průběh oběhu:
    • Mízní vlásečnice (slepý začátek) – spojují se dál → vytváří míznice (hladká svalovina – peristaltika + chlopně) – jedním směrem → spojí se do mízních kmenů:
  • (hrudní mízovod – míza z dolní části těla, z levé části hrudníku a z levé paže;
  • pravostranný mízní kmen – z horní části těla, hlava, pravá část hrudníku a pravá paže)

à oba mízovody ústní do krčních žil → horní dutá žíla à do krve

  • Složení lymfy:
    • Podobné složení jako krevní plazma (méně bílkovin)
    • Obsahuje látky, které neprojdou stěnou kapiláry (tuky, tukové kapénky, vitamíny)
    • Bílá (s tukem) nebo bezbarvá
    • 2 – 3 litry – denní tvorba
    • Vzniká z přebytečného tkáňového moku
    • Součástí jsou lymfocyty

 

  • Mízní uzliny (lymfatické):
    • Jsou na určitých místech lymfatických cév
    • Krk, podpaží, podtříslí, kolem břišní aorty
    • Jsou tvořené lymfatickou síťovitou tkání
    • Probíhá tam filtrace/čištění mízy, likvidace mikroorganismů/bakterií → zduření uzlin
    • Retikulární tkáň
  • Hromadění lymfy → otoky = edémy
  • Elefantiáza = Vlasovec mízní – parazit v mízních uzlinách, ucpává mízovody a dojde k zbytnění tkáně a otokům

 

Retikuloendotelová soustava RES

  • Různé orgány pro imunitu organismu,
  • buňky mají schopnost fagocytózy – pohlcovat
  • vychlípením cytoplazmatické membrány à pohlcení bakterie
  • tvoří protilátky
  • organy např. – slezina, játra, lymfatická tkáň, kostní dřeň, brzlík

 

Slezina

  • Největší lymfatický orgán, v levé straně dutiny břišní, točí se tam hodně krve (do vrátnicové žíly)
  • Odbourávání starých červených krvinek

 

Tělní tekutiny = pojiva trofická:

  • Tekuté látky, které se nachází v těle organismů – chybí pouze u hub
  • Většina koluje v těle organismu, některé tekutiny jsou vylučované ven z těla – odpadní tekutiny
  • dospělý – až 66 % hmotnosti těla
  • novorozenec – až 80 % hmotnosti těla
  • člověk (70 kg): 42 l tělních tekutin, z toho 28 l nitrobuněčná tekutina (40 % hmotnosti), 14 l mimobuněčná tekutina (20 % hmotnosti

 

  • Funkce:
    • Vytvářejí vnitřní prostředí organismu – rozvod živin, hormonů, odstraňování zplodin metabolismu, výměna dýchacích plynů…
    • Podílejí se na udržení homeostázy vnitřního prostředí
      • Homeostáza = stálost a rovnováha v organismu

 

  • Typy tělních tekutin:
    • Nitrobuněčné = intracelulární – u člověka tvoří asi 40% tělesné hmotnosti (draselné ionty, méně hořečnatých a fosforečnanových)

Mimobuněčné = extracelulární – u člověka tvoří asi 20% tělesné hmotnosti (hlavně sodné a chloridové ionty, méně vápenaté, hydrogenuhličitanové, živiny, plyny,tekutina mezibuněčná (10,5 l) a cévní (3,5 l) tkáňový mok, krev a lymfa se vzájemně doplňují, stav dynamické rovnováhy

  • Druhy tělních tekutin:
  • Cévní – krev, lymfa (míza)
  • Mimocévní :
  • relativně stálý objem: tkáňový mok, endolymfa, perilymfa, mozkomíšní mok, komorová voda
  • nestálý objem: moč, pot, trávicí šťávy

 

BEZOBRATLÍ:

  • Hydrolymfa
    • má podobné složení jako mořská voda – obsahuje ionty solí, téměř žádné bílkoviny, volně plovoucí buňky
    • ambulakrální soustava – systém vodních cév, slouží jako dýchací soustava
    • žahavci, ostnokožci
  • Míza = lymfa = perienterická tekutina
    • Vyplňuje tělní dutinu
    • Má podobné složení jako krevní plazma, obsahuje buňky
    • Mohou v ní být rozpuštěna krevní barviva
    • Hlísti, kroužkovci
  • Krvomíza = hemolymfa
    • Obsahuje ionty solí, bílkoviny, krevní buňky, krevní barviva (neváží se na buňky)
    • U živočichů s otevřenou cévní soustavou
  • Krev
    • U bezobratlých s uzavřenou cévní soustavou – kroužkovci
    • Krevní buňky = krvinky
      • Obdoba bílých krvinek u obratlovců
        • Amébocyty – schopnost fagocytózy
        • Hemocyty – u hmyzu
      • Tvorba krvinek:
        • Z mezenchymu a množením přímo v krvi
      • Krevní barviva:
        • Umožňují přenos kyslíku (váže se na atom kovu)
        • Rozpuštěna v plazmě

 

Atom kovu Barvivo Barva Výskyt
Fe hemoglobin červená Členovci, kroužkovci, plži
hemerytin fialová Kroužkovci
erytrokruorin červená kroužkovci
chlorokruorin zelená Kroužkovci
echinochrom oranžová Ježovky
Cu hemocyanin zelenomodrá Hlavonožci, pavouci

 

  • Tkáňový mok
    • U bezobratlých s uzavřenou cévní soustavou
    • Vyplňuje mezibuněčné prostory

 

OBRATLOVCI:

  • Krev = sanguis

Složení:

  • Krevní plazma:
    • Tekutá složka krve
    • Hustá, průhledná, slámově žlutá barva
    • Tvoří cca 55% krve – asi 3,5 l
    • Složení:
      • 90%  voda
      • Plyny – kyslík, oxid uhličitý, dusík
      • Minerální látky – Na+, Cl, Ca2+, Mg2+, HCO3, HPO42-
      • U teplokrevných živočichů tvoří minerální látky 0,85%, u studenokrevných 0,65% X u mořských bezobratlých 3% minerálních látek
      • Organické látky:
        • Bílkoviny (7%)
          • Albuminy – udržují osmotický tlak
          • Globuliny – přenašeče a protilátky
          • Fibrinogen – srážení krve
        • Sacharidy – glukóza – hlavní zdroj energie pro NS
        • Lipidy – zbytky kapének tuku
        • Aminokyseliny, mastné kyseliny
        • Hormony, vitaminy, barviva
        • Kyselina mléčná – ze svalů
        • Močovina – vzniká v játrech
      • pH krevní plazmy = 7,4 – slabě zásaditá; téměř se nemění
        • snížení pH = acidóza
        • zvýšení pH = alkalóza

 

  • Krevní tělíska (corpuscula sanguinis)
    • Vznik = krvetvorba = hemopoesa
      • Krev se začíná tvořit už od poloviny 3. Týdne, vytváří se z mezodermu (stěna žloutkového váčku) → vznikají kmenové (mateřské) buňky všech typů; jsou roznášeny od embrya a od 2. měsíce osídlí postupně játra, slezinu a brzlík – tyto orgány se stávají hlavními orgány krvetvorby, až do poloviny těhotenství
      • Postupně tvorba vyhasíná v játrech a slezině, do konce života se vytváří v červené kostní dřeni

 

  • Červené krvinky = erytrocyty
    • Chybí jen výjimečně u některých ryb polárních moří
    • Znaky:
      • U většiny obratlovců s jádrem, u savců bezjaderné
      • Ploché, okrouhlé, bikonkávní (dvojvypuklé), ve středu jsou ztenčené, promáčklé
      • Jsou pružné, při průchodu tenkými kapilárami se mohou přechodně deformovat
    • Funkce – přenos dýchacích plynů
    • Tvorba = erytropoéza
      • Vznikají v červené kostní dřeni (hlavice dlouhých kostí, ploché kosti lebky, trupu)
      • Řídí hormon erytropoetin (tvoří se v ledvinách a játrech)
      • Nezbytná je přítomnost vitaminu B12 a dostatek Fe, kyselina listová
        • Nedostatek Fe = sideropénie
        • Zdroj železa:
          • Z potravy – maso, vejce, játra, zelenina
          • Z rozpadlých červených krvinek
        • V zárodečném vývoji krvinky vznikají z mezenchymu a množí se v cévách, později vznikají v krvetvorných centrech
        • Porucha krvetvorby = anémie = oligocytémie = chudokrevnost
        • Polyglobulie – více červených krvinek než je norma
      • Složení:
        • 60% voda, 35 – 37% hemoglobin
          • Hemoglobin: Červené krevní barvivo, Komplex bílkoviny globinu (96%) a barevná nebílkovinná skupina hem (4%, obsahuje Fe2+ – váže kyslík, žlučové barvivo bilirubin
          • Typy hemoglobinu:
            • Oxyhemoglobin – hem + kyslík – jasně červený
            • Karbaminohemoglobin – hem + oxid uhličitý – červenofialový až modrý
            • Karbonyl (xy)hemoglobin – hem + oxid uhelnatý – váže se velmi snadno, tím znemožňuje vazbu s kyslíkem; už při 0,1% CO ve vzduchu je nebezpečné a způsobuje vážné poruchy → může dojít až ke smrti udušením
            • Methamoglobin – místo dvojmocného železa Fe2+ má trojmocné Fe3+ – není schopen přenášet kyslík
          • Životnost: člověk 90 – 120 dnů, ptáci 20 – 40 dnů, žába 700 – 1200 dnů
          • Zánik = hemolýza:
            • Ve slezině, játrech a kostní dřeni
            • Hemoglobin se oxiduje a vznikají (z hemu) žlučová barviva biliverdin, bilirubin → jsou do žluče a potom do dvanáctníku – emulgace (rozpad velkých tukových kapének), rozklad tuků pomocí enzymu lipázy → tuky se rozpadnou na mastné kyseliny a glycerol
            • Nastává po porodu – novorozenecká žloutenka – nebo patologicky přímo v krvi – např. působením ultrazvuku, vysoké a nízké teploty, organických rozpouštědel, bakteriálních, hadích a rostlinných jedů

 

  • Bílé krvinky = leukocyty
    • Znaky:
      • pravé buňky – mají jádro
      • bezbarvé, kulovité, průsvitné, nemají stálý tvar
    • Funkce:
      • Obrana organismu proti infekci
      • Pohlcování cizorodých látek = fagocytóza
      • Tvorba a transport protilátek
    • Tvorba = leukopoéza
      • V zárodečném vývoji z mezenchymu, později v játrech, slezině, kostní dřeni a lymfatické tkáni (lymfatické cévy a uzliny, brzlík, mandle)
    • Zánik:
      • Životnost je různá, několik hodin až dní – neutrofily; až několik měsíců – monocyty a T-lymfocyty
    • Rozdělení:
      • Granulocyty:
        • V plazmě mají barvitelná zrnečka = granuly
        • Vznikají v červené kostní dřeni
        • Životnost je několik dní
        • Eozinofilní (acidofilní):
          • Barví se kyselými barvivy
          • Jsou největší z granulocytů
          • Jádro je méně členěné – dvoulaločné až okrouhlé
          • Jsou schopné fagocytózy
          • V granulách mají lysozym (enzym rozrušující povrch bakterií)
          • Zmnožují se při parazitárních onemocněních a alergiích
        • Bazofilní:
          • Barví se zásaditými barvivy
          • Jsou nejmenší z granulocytů
          • Jádro je okrouhlé až zakřivené
          • Granuly obsahují heparin a histamin
          • Uplatňují se při zánětlivých a alergických projevech
        • Neutrofilní (heterofilní):
          • Špatně barvitelné
          • Jádro je po vzniku jednotné, potom se dělí na 2 – 5 segmentů spojených úzkými můstky
          • Granuly obsahují lysozomy
          • Jsou typické pro savce (chybí u ptáků)
          • Jsou velmi pohyblivé
          • Mají schopnost fagocytózy – fagocytují malé částice a bakterie = mikrofágy
        • Agranulocyty:
          • Nemají v plazmě granuly
          • Jádro mají oválné, kulovité, ledvinovité
          • Monocyty:
            • Jsou pouze u savců
            • Okrouhlé buňky s okrouhlým nebo ledvinovitým jádrem
            • Jsou největší z krvinek
            • Jsou schopné amébovitého pohybu
            • Pronikají do ostatních tkání a mění se na makrofágy – fagocytují velké částice, včetně odumřelých buněk
            • Zabraňují růstu nádorů
            • Ovlivňují krvetvorbu
            • Vznikají v kostní dřeni
            • Výskyt:
              • Lymfatické uzliny, slezina, játra (=Kupfferovy buňky), mikroglie v CNS
              • Roztroušeny všude v okolí míst, kde hrozí infekce – plíce, vazivo v okolí trávicí soustavy
            • Lymfocyty:
              • Okrouhlé buňky s okrouhlým velkým jádrem
              • Typické jsou malé buňky, ale v oběhu jsou i velké
              • Liší se původem, imunologickými funkcemi a délkou života
              • Společně vznikají v kostní dřeni a diferencují se potom v brzlíku a lymfatických tkáních
              • T – lymfocyty:
                • Dozrávají v brzlíku (brzlík = thymus → odtud název)
                • Zajišťují buněčnou imunitu – rozpoznávají a ničí cizorodé látky a likvidují je
                • Př. při transplantaci
              • B – lymfocyty:
                • Název od váčku (Burza Fabricie) – lymfatický orgán u kloaky ptáků – tady dozrávají
                • Savci Burzu Fabricie nemají, diferenciace probíhá v játrech a později v kostní dřeni
                • Zajišťují látkovou imunitu – reagují na přítomnost antigenu (= cizorodá látka) zvětšením, zmnožením → přemění se na plazmatické buňky a začnou tvořit a produkovat protilátky imunoglobuliny
              • Poruchy:
                • Leukopenie = snížený počet bílých krvinek
                • Leukocytóza = zvýšený počet
                  • → onemocnění leukémie = rakovina krve:
                    • Zhoubná nadprodukce nezralých nediferenciovaných bílých krvinek
                    • Akutní X chronická
                    • Způsobena radiací, viry, chemikáliemi (benzen) Léčba – chemoterapie

 

  • Krevní destičky = trombocyty:
    • Funkce – zabezpečují srážení krve – snadno se shlukují na porušeném místě cévy
    • Jsou bezbarvé, ploché, drobné, nepravidelné útvary, bezjaderné – úlomky buněk – u člověka
    • U ostatních obratlovců vřetenovité buňky s jádrem = koagulocyty
    • Tvorba krevních destiček = trombopoéza:
      • Vznikají v červené kostní dřeni, z megakaryocytů = velké mnohojaderné buňky kostní dřeně
      • Z jednoho megakaryocytu vznikne až 5000 úlomků
    • Podstata srážení krve:
      • Při poranění dojde na vzduchu k rozpadu krevních destiček
      • Krevní destičky uvolňují enzym trombokinázu (nastává jen za přítomnosti Ca2+ v krvi) → aktivuje přeměnu protrombinu (vzniká v játrech, je součástí krevní plazmy) na trombinà
      • Ten aktivuje přeměnu rozpustné bílkoviny fibrinogenu (vzniká v játrech) na vláknitý nerozpustný fibrin
      • Z nerozpustného fibrinu vzniká síť → zachytí krevní buňky → vzniká tzv. definitivní trombus = krevní koláč = sekundární hemostáza
      • Po čase dojde ke smrštění trombu (refrakce) a vytlačí se nažloutlá kapalina, tzv. krevní sérum (= krevní plazma bez fibrinogenu)
    • Zástava krvácení = hemostáza (hemokoagulace)
      • Ochrana organismu před vykrvácením, ztrátou krve, Důležitá je přítomnost vitaminu K
      • Průběh:
        • 1) zúžení cévy v místě poranění = vazokonstrikce (stah hladkého svalstva)
          • Zúžení cévy je způsobeno vyloučením serotoninu z krevní destičky
        • 2) rychlý pokles tlaku krve v místě poranění – odtok části krve cévními spojkami
        • 3) krevní destičky se shlukují a rozpadají na místě poranění → vzniká tzv. primární hemostatická zátka = dočasný trombus = primární hemostáza
        • 4) srážení krve
      • Chorobné srážení krve v cévách:
        • Trombóza – nejčastěji v žilách dolních končetin, Vzniká krevní sraženina
        • Embolus = utržení trombu – trombus putuje, je možné ucpání cévy = embolie
        • Embolie:
          • Plicní embolie = ucpání cév v plicích
          • Ucpání koronárních cév v srdci → srdeční infarkt
          • Ucpání cév v mozku → mozková mrtvice
        • Onemocnění:
          • Hemofilie = porucha krevní srážlivosti, Geneticky podmíněná choroba – přenáší chromozom X
        • Protisrážlivé faktory:
          • Zabraňují srážení v krevním řečišti
          • Přirozeně:
            • Plazmin – rozpouští fibrin, blokuje srážení
            • Heparin – brání vzniku fibrinu, uvolňuje se z granul bazofilních granulocytů
          • Terapeuticky: Kumarin – antagonista vitaminu K
        • Krevní skupiny:
          • Krev má antigenní vlastnosti Známo asi 400 antigenů
        • Aglutinogeny = glykoproteiny – látky antigenní povahy vázané na membránu erytrocytů
          • Nejdůležitější jsou aglutinogeny A, B a Rh systém (soubor více antigenů – D je nejvýznamnější)
        • Aglutininy = protilátky přítomné v krevní plazmě (u člověka se tvoří v 1. roce života)
          • Při setkání s příslušným aglutinogenem (transfúze) způsobují shlukování (= aglutinaci) a hemolýzu erytrocytů
          • Nejdůležitější jsou anti – A a anti – B (přirozené) a anti – D
        • Podle přítomnosti aglutinogenů a aglutininů v krvi lze rozlišit krevní skupiny

 

Krevní skupina Aglutinogeny Aglutininy Četnost ve střední Evropě
A A Anti – B 43%
B B Anti – A 12%
0 Anti – A + anti – B 40%
AB A + B 5%

 

  • Rh systém:
    • Je nezávislý na ostatních aglutinogenech, Aglutinogen D, 2 možnosti:
      • Rh+ = Rh pozitivní – má aglutinogen D – Výskyt asi u 80 – 85% lidí
      • Rh= Rh negativní – aglutinogen D chybí – Výskyt u 15 – 20% lidí
    • Protilátky anti – Rh nejsou vrozené, vytvářejí se při vpravení Rh+ člověku s Rh
    • Riziko v těhotenství: Matka Rh, otec Rh+, dítě zdědí po otci Rh+, Krvinky plodu se mohou dostat do oběhu matky a tam vyvolat vznik Rh protilátek, které pak mohou pronikat zpět do krve plodu a vyvolat tam hemolýzu. Vyloučí se mnoho bilirubinu, játra ho nestačí zpracovat a vzniká těžká novorozenecká žloutenka

 

  • Míza = lymfa:
  • Složení: bezbarvá nebo bělavá tekutina podobná krevní plazmě, je v ní méně bílkovin, obsahuje krvinky – především lymfocyty
  • Funkce: transport látek z tkáňového moku do krve (voda, ionty solí, lipidy), účast na obraně organismu
  • Vznik: z tkáňového moku v mízních vlásečnicích; proudí v mízních cévách a odtéká do krevního oběhu
  • Tkáňový mok
  • Tekutina obklopující jednotlivé buňky tkání, Funkce: zabezpečení výživy buněk tkání a odvod zplodin jejich metabolismu do krve a mízy, Vznik: z krevní plazmy prolínáním látek přes stěnu krevní vlásečnice
  • Další tělní tekutiny: mozkomíšní mok, komorová voda oční, nitroušní tekutina, kloubní tekutina, moč…

 

      NESPECIFICKÁ IMUNITA

  • evolučně starší, vyskytuje se v různých formách v celé živočišné říši od bezobratlých po savce (včetně člověka)

 

  • základní charakteristiky:
    • je vrozená (organismus ji má od narození nehledě na to, zda se s antigenem potkal, nebo ne)
    • není specifická (buňky zasahují stejným způsobem proti všem cizorodým částicím)
    • nemá imunologickou paměť (zásah proti antigenu vždy se stejnou silou, i když je opakovaný)

 

  • výkonné složky:
    • fyzikální a chemické bariéry organismu: kůže, sliznice chráněné mukózním sekretem, řasinkové epitely, sliny, slzy, žaludeční šťávy
    • bazofily: produkce histaminu – dilatace cév, zvýšení permeability vlásečnic – usnadnění průchodu proteinů a leukocytů z krve do tkání – zánětlivá reakce, teplota, otok, zarudnutí
    • fagocytóza makrofágy a neutrofily: diapedézou vystupují z kapilár do tkání a pohlcují veškerý cizorodý materiál, v místě infekce vzniká hnis, aktivované tkáňové fygocyty produkují cytokiny (vliv na další buňky)
    • komplementové proteiny: skupina tkáňových a membránových proteinů lokálně aktivovaných v místě zánětu, chemický atraktant leukocytů, opsonizace bakteriálních buněk, perforace bakteriální membrány
    • NK buňky (natural killers, přirození zabíječi): nespecifická obrana proti virům a nádorovým buňkám (rozeznávají patologické změny na povrchu buněk)

 

SPECIFICKÁ IMUNITA

  • evolučně vyspělejší než imunita nespecifická
  • základní charakteristiky:
    • není vrozená (organismus ji získává až při styku s antigenem)
    • specificky rozpoznává cizorodé látky (antigeny)
    • vyznačuje se imunologickou pamětí (opakované setkání – rychlejší a efektivnější odpověď)
  • na povrchu všech buněk jsou specifické membránové proteiny, které se během embryonálního vývoje učí imunitní systém rozpoznávat jako tělu vlastní – ostatní molekuly potom po narození rozeznává jako cizí, nazýváme je antigeny
  • antigen = původně látka vyvolávající tvorbu protilátek (z angl. antibody generating), v širším smyslu jakákoliv cizorodá látka vyvolávající imunitní odpověď
  • antigeny jsou v těle rozpoznávány prostřednictvím B- a T- lymfocytů – mají na svém povrchu buněčné receptory schopné vázat takové antigeny
  • antigenní molekula zpravidla příliš velká – váže se receptor jen na její určitou malou část, tzv. epitop (antigenní determinant)
  • receptor s epitopem do sebe zapadají jako „klíč do zámku“
  • klon = receptorově shodný typ leukocytu spolu s jeho identickými kopiemi
  • existují milióny typů antigenů, proto je formování buněčných receptorů jedním z nejsložitějších procesů v imunologii
    • obrovská diverzita a rozlišovací schopnost
    • eliminace receptorů potenciálně reagujících s vlastními buňkami

 

B-lymfocyty a látková imunita

  • namířeno proti extracelulárním antigenům
  • po stimulaci receptoru antigenem se B-lymfocyt dělí a diferencuje, vznikají:
    • 1. plazmatické buňky
      • produkují velké množství protilátek, tzv. imunoglobulinů (téměř identické s membránovým receptorem)
      • protilátky jsou globulární bílkoviny obsažené v plazmě, slinách, slzách, mateřském mléce aj.
      • molekula má tvar písmene Y – tvořena čtyřmi polypeptidovými řetězci (viz obrázek)
      • u člověka rozlišujeme podle stavby pět základních tříd (izotypů) imunoglobulinů:
        • IgG: nejsilnější a nejstabilnější, vyskytuje se v krvi a mozkomíšním moku, prochází i přes placentu a chrání novorozence, váže se na viry, bakterie i houby a společně s komplementem je dokáže zničit
        • IgA: slizniční protilátky, nachází se v trávicím traktu, mléku, slzách a slinách, chrání vnější i vnitřní povrch těla, aktivují komplement
        • IgE: protilátky proti parazitům, hrají velkou roli v alergických reakcích, neaktivují komplement
        • IgM: časné protilátky, vyskytují se v krvi a aktivují komplement
        • IgD: funkce zatím není objasněná
      • protilátky samy o sobě antigen nezničí, ale „označí ho“ (= navážou se na něj, tzv. opsonizace), čímž se antigen stává viditelnějším pro makrofágy
      • komplex protilátky – antigen aktivuje další buňky a proteiny komplementu (spolupráce s nespecifickou imunitou)
    • 2. paměťové buňky
      • vznikají v menším množství, ale zato mají delší životnost
      • rychlejší, masivnější, efektivnější zásah při opakované infekci
      • organismus tzv. imunizován proti určitému antigenu

 

T-lymfocyty a buněčná imunita

  • rozpoznávání intracelulárních antigenů (skoro vždy peptidů) – důležité u infekcí, kdy patogen pobývá přímo v hostitelské buňce a je tak nedostupný pro B-lymfocyty
  • cytotoxické T-lymfocyty (TC) ničí buňku vlastního těla, která prezentovala cizorodý antigen (viz dále), a tím brání šíření infekce
  • pomahačské (z angl. helper) T-lymfocyty (TH) produkují cytokiny, které stimulují k zásahu další buňky
  • na rozdíl od B-lymfocytů nejsou T-lymfocyty schopny reagovat s antigenem přímo – ke své stimulaci potřebují antigen prezentující buňky

 

Antigen prezentující buňky (APC) a MHC systém

  • APC jsou buňky vlastního těla schopné fagocytovat (makrofágy, dendritické buňky, B-lymfocyty) – co pozřou, to naštípou na krátké peptidické sekvence a vystaví na svém povrchu k „posouzení“
  • kromě těchto „vzorků“ mají na povrchu i MHC molekuly (z angl. major histocompatibility complex)
    • MHC jsou vysoce polymorfní a zcela specifické a unikátní pro každého jedince
    • MHC určují individuální identitu všech tkání – proto můžou působit komplikace spojené např. s odvržením štěpu po transplantaci
    • největší koncentrace MHC je v leukocytech, proto se u člověka používá spíše zkratka HLA (z angl. human leukocyte antigens)
    • více o MHC najdete například na Wikipedii
  • teprve komplex MHC molekuly s antigenem vystavený na povrchu buňky aktivuje příslušný T-lymfocyt

 

Imunizace

  • aktivní imunizace
    • přímý kontakt organismu s příslušným antigenem, imunitní systém vytváří protilátky a paměťové buňky
    • příklady: prodělání onemocnění, inkompatibilní těhotenství (matka Rh, plod Rh+), transplantace, většina očkování
  • pasivní imunizace
    • do organismu transportovány již hotové protilátky nebo lymfocyty specifické vůči danému patogenu
    • jedinec je imunní pouze dočasně, jeho imunitní systém de facto není zapojen – výhodou je rychlá účinnost
    • příklady: přenos protilátek přes placentu z krve matky do plodu nebo mlékem při kojení, speciální očkování proti extrémně virulentním infekcím nebo jedům (tetanus, hadí jedy)

PORUCHY (ANOMÁLIE) IMUNITNÍHO SYSTÉMU

  • alergie, alergické reakce
    • vyvolané přecitlivělostí na jinak všeobecně neškodné látky, tzv. alergeny
    • typické lokální projevy: zarudnutí, otok, svědění kůže, kýchání, zvracení, průjmy, kopřivka
    • v extrémním případě se může rozvinout anafylaktický šok (celkový kolaps oběhového systému, rapidní pokles krevního tlaku v důsledku vasodilatačních účinků histaminu) a dušení v důsledku otoku průdušek (bronchoskopie)

 

  • autoimunita
    • selhání schopnosti rozlišit látky cizorodé od látek tělu vlastních – tvorba protilátek proti vlastním tkáním
    • příklady: roztroušená skleróza (narušování myelinových pochev v CNS), hemolytická anémie (protilátky proti antigenům erytrocytů), lupus (neznámá příčina), revmatická horečka (protilátky proti buňkám srdečního svalu), revmatická artritida (protilátky proti kloubním tkáním)

 

  • AIDS (acquires immune deficiency syndrome)
    • agens retrovirus HIV (human immunodeficiency virus) – napadá T-lymfocyty
    • více informací například na Wikipedii

 

  • nádory
    • imunitní systém kromě cizích patogenů musí rozpoznávat i abnormální buňky vlastní a potom je eliminovat
    • v případě nádorů tento mechanismus selhává






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: