Stavba a funkce cév, rozdělení na malý a velký krevní oběh

Otázka: Stavba a funkce cév, rozdělení na malý a velký krevní oběh

Předmět: Biologie

Přidal(a): evuš

Cévy dělíme na tepny = arterie, které vedou krev od srdce, vlásečnice = kapiláry, které zprostředkovávají výměnu plynů a látek, žíly = vény, které přivádí krev k srdci.

Stavba stěny cév odpovídá funkčním požadavkům orgánů a tkání. Tepny jsou vystaveny velkým tlakovým změnám daným čerpáním krve ze srdce. Jejich stěna je silná, pevná a pružná. V blízkosti srdce je množství elastických vláken, na periferii stoupá podíl hladké svaloviny.

Vlásečnice jsou tvořeny jednou vrstvou buněk = endotel, aby byla jejich stěna snadno prostupná.Vlásečnice (kapiláry) dělíme na:

a) Arterioly – vznikají postupným větvením tepen, přivádějí O₂ a živiny ke tkáním a buňkám

b) Venuly – vedou CO₂ a metabolické zplodiny od buněk a tkání, postupně se sbíhají a vytvářejí žilní systém

V žilách je méně svalových buněk a jsou poddanější než tepny. Endotel žil vytváří chlopně, hlavně na končetinových žilách, chlopně brání zpětnému toku krve a městnání krve v žilním systému. V žilním oběhu je nízký tlak, proto proudu krve musí pomáhat nejen chlopně, ale kosterní svaly, kterými cévy procházejí. Porucha chlopní = varixy (estetický problém, otoky, syndrom těžkých nohou, bércové vředy.

Stěny větších cév jsou tvořeny:

1) Tunica intima – je tvořena endotelem, zajišťuje hladký a nesmáčivý povrch cév

2) Tunica media – je tvořená hladkou svalovinou, umožňuje změnu průsvitu cév v závislosti na změně tlaku

3) Tunica externa (adventitia) – je tvořená vazivem, ve kterém jsou nervy vegetativní:

Sympatická vlákna – cévy se stahují
Parasympatická vlákna – cévy se rozšiřují

VELKÝ KREVNÍ OBĚH:

Z levé síně vede okysličená krev do levé komory a odtud aortou a tepnami do celého těla.

TEPENNÝ OBĚH (SYSTEMA ARTERIOSUS)

Částí aorty:

Vzestupná aorta(aorta ascendens) je na počátku opatřena poloměsíčitou chlopni. Z této části odstupují 2 věnčité tepny (arteria coronaria dextra et sinistra) – výživa srdce, dojde-li k nedokrevnosti svaloviny, dojde k infarktu myocardu.
Aortální oblouk (Arcus aortae) – odstupují zde 3 cévy:

a) truncus brachiocephalicus –ten se dělí na : společná krkavice pravá (arteria carotis communis dextra) a pravá podklíčková tepna(arteria subclavia dextra)

b) levá společná krkavice (arteria carotis communis sinistra)

c) levá podklíčková tepna(arteria subclavia ministra)

Aorta descendent- sestupná aorta
Aorta thoracicae- hrudní aorta
5. Aorta abdomialis- břišní aorta, která se v oblasti bederní páteře dělí na arteria illiacae communis dextra et sinistra
Arteria iliacae comunnis dextra et sinistra –pravá a levá společná kyčelní tepna
Aateria femoralis dextra et sinistra-pravá a levá tepna stehenní

Tepny podklíčkové zásobují krví svaly krku, hrtan, štítnou žlázu, … Mezi jejich větve patří tepny páteřní (arteria vertebrales), po průchodu týlním otvorem se spojují v nepárovou arteria basilaris, která s vnitřní krkavicí vytváří okruh na spodině mozku (circulus arteriosus cerebri, Willisi). Mozek potřebuje důkladné zásobení živinami a O₂.

Zásobení HKK: tepna podklíčková, tepna podpažní (a. axillaris), tepna pažní (a. brachialis). Před loketním kloubem se dělí na tepnu vřetenní (a. radialis) – běží po palcové straně. Tepna loketní (a. ulnaris) – běží po malíkové straně a vytváří dlaňový (palmární)oblouk – odstupují zde tepny pro prsty.

Pravá a levá krkavice společná – vedou krev do krku a hlavy. Dělí se na krkavici zevní a vnitřní (a.carotis externa et interna)

Hrudní aorta- prochází podél levé strany těl hrudních obratlů. Odstupují z ní větve pro výživu hrudní stěny, jícen, průdušky a osrdečník

Břišní aorta – probíháza pobřišnicí a ve výši 4. bederního obratle se dělí na pravou a levou kyčelní tepnu

Vnitřní tepna kyčelní (a. iliaca interna) – zásobuje krví pánevní orgány a zevní pohlavní orgány

Zásobení DKK:zevní tepna kyčelní (a. iliaca externa), tepna stehenní (a. femoralis), přední a zadní tepna holenní (a. tibialis anterior et posterior)

MALÝ KREVNÍ OBĚH:

Začíná v pravé srdeční komoře, z které plicní tepna odvádí odkysličenou krev do plic, kde se větví na hustou síť vlásečnic kolem plicních sklípků, zde dojde k okysličení a krev se z vlásečnicové sítě sbírá do 4 plicních žil, které ji vedou do levé síně.

ŽILNÍ OBĚH (SYSTEMA VENOSUM)

Horní dutá žíla (vena cava superior) – sbírá krev z horní poloviny těla. Vzniká soutokem dvou žil hlavopažních (venae brachiocephalicae), které se tvoří spojením žíly hrdelní(v. jugularis) a žíly podkličkové (v. subclavia)

Žíly HKK tvoří 2 systémy:

1. Hluboké žíly

Mají stejný průsvit jako tepny a stejně se jmenují
Na rozdíl od tepen jsou zdvojené a jsou opatřeny chlopněmi

2. Povrchové žíly

Jsou uloženy těsně pod kůží
Na hřbetu ruky se vytváří na palcové straně žíla hlavová(vena cephlica), na malíkové straně žíla královská(vena basilica). Obě tyto žíly jsou spojeny šikmo probíhající žilou(vena mediana cubiti) – nejčastěji používanou žílou pro odběry krve.

Povrchové žíly ústí do hlubokého žilního systému = ústění se nazývá SPOJKA.

Dolní dutá žíla (vena cava inferior) – začíná v místě přechodu bederní páteře v kost křížovou (promontorium). Vzniká soutokem společných žil kyčelních(v.illiacae communis) a ústí do pravé síně.

Společná žíla kyčelní (v. illiaca communis) vzniká spojením zevní a vnitřní žíly kyčelní. Vnitřní žíla kyčelní (v. illiaca interna) odvádí krev z pánve a pánevních orgánů. U ležících vzniká riziko vzniku trombů a jejich uvolnění. Zevní žíla kyčelní (v. illiaca externa) odvádí krev z celé DKK.

Žíly DKK tvoří rovněž dva systémy:

1. Hluboký systém

Mají stejný název jak tepny DKK
K zákolenní jamce jsou zdvojené
Nachází se zde spojky, tyto spojky jsou opatřeny chlopněmi, při jejich nedomykavosti se krev hromadí v povrchovém řečišti, vzniká vakovité rozšíření žil (varices).

2. Povrchový systém

Z žilní pleteně na hřbetu nohy je tvořená velká a malá skrytá žíla. Velká žíla skrytá(v. saphena magna) prochází za vnitřním kotníkem, po vnitřní straně bérce, stehna až po tříslo, kde ústí do stehenní žíly. Malá skrytá žíla(v. saphena parva) jde za zevním kotníkem na lýtko a pod kolenem ústí do žíly zákolenní.

PORTÁLNÍ OBĚH

Je to zvláštní uspořádání krevního oběhu, začíná a končí v kapilární síti. Krev neprochází srdcem.

1. Portální systém jater – začíná kapilárním řečištěm vrátnice (v. portae) v nepárových orgánech dutiny břišní (žaludek, slezina, slinivka břišní, žlučník,…). Vstřebané živiny jdou krví do jater, kde se v. portae větví v síť kapilár a živiny přestupují k jaterním buňkám, kde jsou zpracovávány.
2. Portální systém ledvin – umožňuje vstřebávání a vylučování látek mezi kapilární sítí a. renalis a ledvinnými tubuly.
3. Portální systém hypotalamo – hypofyzární–zajišťuje přestup látek (hormonů)vytvořených v hypotalamu do adenohypofýzy.

PROUDĚNÍ KRVE V TEPNÁCH

Proudí na základě tlakového spádu, který vzniká činností srdce. Tok krve v cévách je laminární (po vrstvách). Při laminárním proudění se nejrychleji pohybují červené krvinky, nejpomaleji se pohybuje plazma. Laminární proudění se někdy změní na turbulentní v místech, kde se cévy větví nebo kde se mění jejich průsvit.

MIKROCIRKULACE

Zajišťuje na úrovni kapilár výměnu látek mezi krví, mezi buněčnou tekutinou a buňkami. Nejdůležitější je mikrocirkulace v srdci a v mozku. Průtok krve regulují arterioly a venuly změnou průsvitu. Průtok krve tělem se mění podle nároků organismu a jednotlivých orgánů. Fyziologicky se zpomaluje ve spánku, naopak se zrychluje při tělesné námaze, zvýšené tělesné teplotě.

Změny průsvitu cév:

a) Vazodilatace – rozšíření cév – sympatikus

b) Vazokonstrikce – zúžení cév – parasympatikus

TVORBA TKÁŇOVÉHO MOKU

Výměna látek mezi krví a buňkami je zprostředkována mezibuněčnou (intersticiální) tekutinou = tkáňový mok. Látky se mohou z krve do mezibuněčného prostoru a na opak dostat dvojím způsobem:

1. Difuzi – přes endotel kapilár na základě koncentračního gradientu (kyslík a látky rozpustné v lipidech do mezibuněčného prostoru a oxid uhličitý do krve).
2. Filtraci – na základě výsledného tlakového rozdílu mezi kapilárou a mezibuněčným prostorem. Na začátku kapiláry je hydrostatický tlak vyšší než tlak onkotický a tkáňový protitlak, tvorba tkáňového moku.

Při jejich funkční nedostatečnosti se hromadí tekutina v tkáních a vznikají otoky (edémy).

ŘÍZENÍ KREVNÍHO OBĚHU

Je řízen z vazomotorických center v prodloužené míše. Tato centra jsou pod vlivem ostatních částí CNS, zejména hypotalamu a mozkové kůry. Prostřednictvím sympatiku a parasympatiku se reguluje činnost srdce a průtok krve cévami.

Lysková 4.B